Periodizace literatury
RSb040 Úvod do studia literární vědy
#1

Literární období
-typicky podle ARCHITEKTONICKÝCH SLOHŮ
-dominantní žánry a poetiky
-proměny funkcí literatury

Literární směr
-od 19. stol.
-vnitřně soudržná poetika
-organizovaná činnost

Literární skupina
-skupina konkrétních autorů sdružených často kolem časopisu, edice
-Skupina 42
-Skupina československých surrealistů
-Ruchovci
-Lumírovci
-Májovci

Literární škola
-skupina autorů sdružená kolem osobnosti
-často napodobování (epigonství)

Románský sloh (11.-12. stol.)
-hrdinné písně a eposy (O Rolandovi, O Cidovi)
-rozvíjející se křesťanské oblasti (Itálie, Francie, Německo, Anglie)
-dominuje latina
-kázání, epos, kronika, legenda

Epos (Píseň o Rolandovi)



Kronika (Kosmova kronika česká)
VRATISLAV HODLÁ LANCE POVÝŠITI NA BISKUPA
Tehdy Konrád a Ota uslyševše, že se biskup pražský odebral ke Kristu, poslali pro bratra Jaromíra,
povolali ho zpět z Polska a odpásali mu pás rytířský, a on opět přijal roucho a postřižiny
duchovní. Mezitím kníže Vratislav, chtě se zajistit do budoucnosti a obávaje se, aby se bratr, až
by se stal biskupem, nespikl proti němu s řečenými bratřími, jal se v duchu sám u sebe rozjímati,
jak jen by ho mohl o biskupství připraviti. Toho času žil na dvoře knížecím jakýsi kaplan Lanc, ze
Saska ze vznešeného rodu pocházející, muž vysoce důstojný a velmi učený, povýšený na probošta
kostela litoměřického, mravy i životem ne v rozporu s hodností biskupskou. A poněvadž zůstával
knížeti vždy věrný, kníže všemožně o to stál, aby byl biskupem pražským.

Gotický sloh (12.-15. stol.)
-písně (lyrické), eposy, kroniky, kázání, legendy
-Dante (přechod k renesanci)
-germánské písně (edda, O Nibelunzích)

Kronika (Dalimilova kronika)
Páni po koniu pojedú,
až Bieliny řěky dojedú.
Podle té řěky kóň poteče,
na jednu úlehl přiteče,
s na niejž oráše muž veliký,
obinuv své nohy łýky.

Kázání (Hus)
V tomto čtení jest zmienka o vězení svatého Jana, krstitele Kristova; druhé, o divných skutciech
pána Ježíše Krista; třetie, A. o chvále svatého Jana. O vězení die čtenie: „Když uslyšě Jan v
okovách skutky Kristovy.“ Tu věz, že S. Jan byl jest v okovách v žaláři proto, že tresktal jest
Heroda krále z cizoložstvie, jakož píše S. Mt. v 14 k. 3-4 v. řka: Herodes popadl jest Jana, a
svázal a vsadil ho do žaláře pro Erodias, ženu bratra svého; neb řiekal jemu Jan: Neslušie jie tobě
mieti.

Dante: Peklo



Renesance (14.-16. stol.)
-příklon k člověku, odklon od Boha
-antika, individualismus, měšťanství
-objevy a vynálezy
-smyslnost, rozumovost
-Francesco Petrarca
-Giovanni Boccaccio: Dekameron
-William Shakespeare
-Francois Rabelaise
-John Milton
-Miguel de Cervantes y Saaverda: Don Quijote

Dekameron
Služka zavedla Andrcuccia do domu své paní, jež bydlela ve čtvrti zvané Hampejz, jejíž jméno už
samo ukazuje, jak počestná je to čtvrť. Andreuccio však o tom nic nevěděl a netušil, ba měl za to,
že jde na nějaké velepočestné místo a k nějaké roztomilé paní a bez rozpaků, veden služkou,
vstoupil do jejího domu. Stoupal po schodišti, a když služka zavolala na svou paní: „Tady je
Andreuccio,“ spatřil nahoře na schodišti onu paní, jež na něho už čekala.

Sonet (Petrarca)
Nemohla být ani stvořena z prvků pozemských...
Kde zlato vzal bůh lásky, z které žíly,
na ty dva copy kadeřavých vlasů?
Kde v trní růže? Z kterých zeměpásů
ten křehký sníh, v nějž dech a tep se vlily?
Odkud ty perly, z kterých letmo střílí
ta cudná slova tlumeného hlasu?
Odkud má tolik nebeského jasu
a božských krás pro mramor čela bílý?
Od kterých kůrů, z kterých kruhů ráje
ten zpěvný hlas, jenž trápí mě a tráví,
že snad mě stráví za nedlouhý čas?
Kterého slunce záře vrozena je
těm očím, v nichž můj bol i mír můj pravý
a z nichž mě žehnou plameny a mráz?

Sonet (Shakespeare)
Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak pýchou dme se pouhý parazit,
jak pokřiví se každá čistá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak sprostota se sápe na slušnost,
jak blbost na schopné si bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak hloupost zpupně chytrým poroučí,
jak prostá pravda je všem prostě pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, já umřel bych tak rád,
jen nemuset tu tebe zanechat.

Baroko (16.-18. stol.)
-katolicismus, jezuité, protireformace
-mysticismus, alegorie
-vypjatost výrazu, citová exaltace
-silné projevy ve všech uměleckých druzích (malba, architektura, hudba)
-literatura psaná duchovními (JAK, Bohuslav Balbín)

Bedřich Bridel: Co Bůh, člověk?
Zdá se mi, že k vysoku
již se nad planéty beru,
odtud jen na poskoku
z země se k nebi poberu:
ňáký mě oheň živí,
kostí vnitřnosti protírá:
oheň div, než bez dříví,
i tělo i duši zžírá.
Takliž mne obnovuješ?
srdce mé, mozek, mé žíly,
Bože, si zhotovuješ,
oheň ten mě mdlí i sílí:
z světa, z toho oudolí,
k sobě mne, můj Bože, voláš,
kde všecko stůně, bolí,
když tak v vnitřnostech plápoláš.

Klasicismus (17.-18. stol.)
-umělecké zásady (předepsaná podoba děl, pevné žánry)
-návrat k antice
-pravidelnost, schematičnost
-vysoká X nízká umění/témata
-komedie, tragédie
-Moliére
-Jean Racine
Osvícenství: didaktičnost, vědeckost (Voltaire, Diderot)
klasicismus v malbě / architektuře / hudbě

(pre)Romantismus
-individualismus, idylická příroda, láska, utrpení
-rozervaný hrdina
-ústup rozumovosti
-návrat ke středověku, mýtům, legendám
-K. H. Mácha: Máj, Cikáni, Kat
-K. J. Erben: Kytice
-V. Hugo, A. de Musset, Novalis, A. S. Puškin, M. J. Lermontov

K. H. Mácha: Máj
Tak zašel dnes dvacátý den,
v krajinu tichou kráčí sen.
Poslední požár kvapně hasne,
i nebe, jenž se růžojasné
nad modrými horami míhá.
„On nejde — již se nevrátí! —
Svedenou žel tu zachvátí!“
Hluboký vzdech jí ňadra zdvíhá,
bolestný srdcem bije cit,
a u tajemné vod stonání
mísí se dívky pláč a lkání.
V slzích se zhlíží hvězdný svit,
jenž po lících co jiskry plynou.
Vřelé ty jiskry tváře chladné
co padající hvězdy hynou;
kam zapadnou, tam květ uvadne.

Realismus
-mimetičnost, realistická zobrazivost
-ústup individualismu, kolektivní hrdina
-dominance románu a povídky
-kritika společnosti a morálky
-venkovská tematika (ve slov. zemích)
-A. Jirásek, H. Sienkiewicz, T. Nováková
-Stendhal, H. de Balzac

Naturalismus
-vliv pozitivismu
-literatura = vědecká metoda popisu světa
-extrémní zaměření na detail
-tematika společenských deviací (prostitutky, zloději, chudina)
-genetická determinace “zlým genem”
-E. Zola, K. M. Čapek-Chod, G. de Maupassant

Moderna
-odmítnutí naturalismu a realismu
-návrat individualismu
-lartpourlartismus - umění má sloužit výhradně uměleckým cílům
-snaha po dokonalosti formy
-silně diferencované směry

Symbolismus
malba (Carlos Schwab: Hrobníkova smrt)
-snaha o postižení reality skrze zahalené symboly
-S. Mallarmé, A. Rhimbaud, P. Verlaine, O. Březina

Otokar Březina: Ženy
Co zpívá večer nad královstvími, nad městy, nad oseními
a nad cestami tajuplnými, soumraky zarosenými?
Čí ruce v sadech západů, když pod nebesy zaplanou,
po tisíciletí vám růže trhají jak na přivítanou? -

Karel Hlaváček: Hrál kdosi na hoboj
Hrál dlouze na hoboj, v tmách na pobřeží, v tmách,
na plochém pobřeží, kde nikdo nepřistál:
hrál pro svou Lhostejnost, či hrál spíš pro svůj Strach?
byl tichý Pastevec, či vyděděný Král?

Dekadence
Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků
(Ch. Baudelaire)

Impresionismus (A. Sova)
Ó, proč tak pozdě? řek jsem k ní. Poslední slunce na sítí,
zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,
mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou
a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou.

Anarchističtí buřiči
Touha má bloudí těkavě světem,
a já popíjím v úzkých zdech.
Co je mi po tom, budu-li dětem
cestou k domovu na posměch!
Propil jsem peníze, na dluh pít budu.
Šťasten, kdo propije boty své!
Zřím oknem krčmy ven v rozmoklou půdu.
Podzim se stromů listí rve.

Avantgarda
-odmítnutí “starého světa”
-hledání nových, často extrémních či experimentálních postupů
-vnitřně velmi diferencované hnutí
-častý příklon k radikálním politickým proudům (fašismus, komunismus)

Dadaismus
-nesmysl a absurdno jako metoda práce
-odmítnutí války
-Tristan Tzara, M. Duchamp
-Man Ray, Max Ernst
-Branko V. Poljanski

Futurismus
-víra v technický pokrok
-tematika strojů a vynálezů
-F. T. Marinetti
-V. Majakovskij, V. Chlebnikov
“Prohlašujeme, že se nádhera světa obohatila o novou krásu: o krásu rychlosti. Závodní automobil se
svou kapotou ozdobenou velkými rourami podobnými hadům s výbušným dechem. Řvoucí automobil, jenž
jako by se řítil po dělových nábojích, je krásnější než Niké ze Samothráky.”




Surrealismus
-metoda: psychoanalýza, freudiánství
-automatické psaní
-sen, změněné stavy vědomí
-A. Breton, P. Eluard
-V. Nezval, Toyen
-S. Dalí
-Jiří Kolář




Poetismus
-český avantgardní smět
-poezie se má prožívat
-obliba zábavných témat (cirkusy, kino, film, alkohol, exotika)
-V. Nezval, K. Biebl, J. Seifert




Proletářská poezie/literatura
-tematizace života dělnické třídy a chudiny
-touha po spravedlivém světě
-přechod k soc. realismu
-J. Wolker, M. Gorkij
-J. Hora, V. Nezval, M. Majerová

Utichly továrny, utichly ulice,
usnuly hvězdy okolo měsíce
a z města celého v pozdní ty hodiny
nezavřel očí svých jenom dům jediný,
očí sých ohnivých, co do tmy křičí,
že za nimi uprostřed strojů, pák, kotlů a železných tyčí
dělníků deset své svaly železem propletlo,
aby se ruce a oči jim změnily ve světlo.
"Antoníne, topiči elektrárenský,
do kotle přilož!"

Existencialismus



Beatnici



Potkala jsem ho tak náhle jako strach
Stál na mostě, díval se do tmy dolů
Ptám se ho: „To jsi básník a nebo sebevrah?“
A on řek: „Pojď, budem smutní spolu.“

Postmodernismus






Další směry/školy/proudy?
-nový román?
-underground?
-ruralismus?
-vitalismus?
-můžeme dnes mluvit vůbec o těchto pojmech?