(D
suky na ce hlav-sef Kai-
ficiáJně stupně leditní, bé po-
rosef Svatopluk Machar
Antická kráska
Jí štíhlý zjev za krásné věno a bílou pleť dal štědrý los a Helena jí bylo jméno a měla antický též nos.
Kdo zřel ty rysy hrdé hlavy, kdo zřel tu bílou, vážnou líc, dech cítil bázně ostýchavý a zraků nemoh vznést jí vstříc.
SSV
Luděk Marold: Dáma s psíkem
A hříchem už se zdálo býti chtít složit hlavu v ňadra ta, jež v taktu nepřestala chvíti se žádnou touhou projata.
A nezdála se v tomto jasu pro jiného nic stvořena, než obdivuje její krásu bys k zemi skláněl kolena.
Tak vídal jsem ji. Maně vždycky otázka chvěla hrudí mou, zda jediný jest pocit lidský, jenž jal by ji tak mramornou!
Však jedním citem lidským jatou když spatřil jsem ji jedenkrát, tu všechen lesk a hrůzu svatou jsem rázem cítil v dálku vát:
Ta žena s antickým tím jménem, jdouc do divadla v zimní den, pět párků hltně snědla s křenem a šla pak klidně na Carmen ...
(Confiteor II)
žádná (touha) - žádoucí
mramorný - mramorový; jako mramor (např. studený, krásný apod.)
Carmen [karmen] - opera od George Bizetta [žorž] (1838-1875)
Sonet o mlhavém ránu
Zas parkem jdu. Mráz v líce pálí. Mha šedivá a nečistá na dvacet kroků všecko halí. Jak koule rudě zlatistá
v ní zdá se točit slunce v dáli. Směs větví černá, bezlistá z ní trčí ven. Sníh okoralý pod nohou chrupe. Znejista
a temně jaksi zaléhá sem zvon neviděné tramvaje. Zde mrtvo. V sněhu černaje
se choulí havran, hledí v zem
a s rezignací bije časem
v ni špinavým svým zobákem...
(Podzimní sonety)
rezignace - odevzdanost, smířenost s osudem
JOSEF SVATOPLUK MACHAR (1864-1942) je hlavním představitelem realistické básnické tvorby na přelomu 19. a 20. století. Psal poezii (sbírky Confiteor, Čtyři knihy sonetů, Zde by měly kvést růže, epický cyklus Svědomím věků, aj.), prózu {Hrst beletrie, Katolické povídky aj.) a fejetony {Kniha fejetonu).
~ 7 ~