Dějiny Vietnamu 2, vybraná data k otázkovému okruhu: Války v Indočíně
Koloniální odčerpávání zdrojů udrželo v Indočíně nestabilní socioekonomickou strukturu s 90%
chudého obyvatelstva s konfliktním vztahem vůči elitě a cizincům. Odvody rýže způsobily ve
Vietnamu na konci 2. světové války hladomor.
Kritičtí intelektuálové byli umlčeni a rostl vliv exilových skupin v Číně s vazbou na evropský
komunismus. Republikáni a komunisté se ve válkách spojili. Logistika a disciplinovaný
management rozhodly o úspěchu převažující sovětské inspirace. Pod vedením Ho Či Mina byl
19. května 1941 založen Việt Minh (Việt Nam Độc lập Đồng minh Hội) a organizací vojenské
složky byl pověřen budoucí generál Võ Nguyên Giáp (1911-2013). Koncem roku 1944 probíhá
v Cao Bằngu trénink zárodku vietnamské armády. Vietnamci byli připraveni na konec 2.
světové války a po kapitulaci Japonska přistoupili v srpnu 1945 k převratu a zajetí cizích
jednotek. Spěšné vyhlášení Vietnamské demokratické republiky 2. 9. 1945 ale nezabránilo
obsazení Vietnamu čínskými republikánskými vojsky ze severu a Brity z jihu. Osvobození
Francouzi 22. 9. 1945 znovu obsazují Saigon a trvají na koloniálním statu quo. Asi rok se
bezvýsledně jednalo s částečným klidem zbraní.
První válka v Indočíně začala v průběhu listopadu a prosince 1946; do roku 1950 byla
silnější koalice s Francií, pak Čínou podporovaný Vietnam.
Vyhlášení ČLR 1. října 1949 znamenalo z pohledu USA nežádoucí šíření vlivu SSSR a
současně vedlo k obratu ve válce, protože ČLR a SSSR uznaly Việt Minh a podporovaly VDR.
Proto 8. května 1950 USA a Francie podepisují dohodu o vojenské a ekonomické pomoci
v Indočíně, naproti tomu 12. 8. 1950 byli do VDR posláni čínští generálové. Díky čínské
podpoře a zásobování Vietnamci uspěli v obléhání a porážce Francie u Điện Biên Phủ 7.
května 1954.
První válku v Indočíně uzavírá konference v Ženevě 26.4.-21.7. 1954, která prozatímně
rozdělila Vietnam na severní a jižní část, kdy počítala s volbami v roce 1956.
Volby se ale nerealizovaly pro nesouhlas USA, které nahradily slabší Francii v tlaku proti šíření
komunismu. USA nepodepsaly plán ze Ženevy a na Filipínách 5.-8. srpna 1954 podepsaly
Obrannou smlouvu, která sdružila USA, VB, Francii, Filipíny, Austrálii, Nový Zéland,
Pákistán a Thajsko.
VDR a jižní Vietnam byly ze Ženevy rozděleny 17. rovnoběžkou a řekou Bến Hải. Na severu
kontinuita VDR (1976 → VSR), na jihu dosazen katolický Ngô Đình Diệm a 27. října 1955
vyhlášena Republika Vietnam. Kvůli převažujícímu nacionalismu ale nejistý vývoj. Roku 1963
atentát na amerického prezidenta J.F. Kennedyho, dále v jižním Vietnamu sesazen + zabit
prezident Diem. Následuje eskalace tlaku a násilí po nejasném incidentu v Tonkinském
zálivu 4. srpna 1964. USA ale v bojích ve Vietnamu podobně jako Francie nedosahují
uspokojivých výsledků, proto se soustředí na bombardování.
1968: ofenziva Tet a v březnu masakr My Lai, od 13.5.1968 začínají jednání v Paříži,
dohoda o konci války byla podepsána 27. ledna 1973. Bombardování a boje probíhaly
průběžně jako forma nátlaku při jednání. USA se postupně stahovaly z Vietnamu a VLOA
nakonec při tažení na jih 30. 4. 1975 obsadila Saigon.