Laboratorní zpracování nálezů - keramika Tereza Zemancová Vyzvednutí z nálezové situace • Preparace: -rozlišujeme druh materiálu (keramika, kovy, mazanice, kosti, vzorky…) -křehký materiál balíme zvlášť -rozlišovat materiál uložený v suchém a vlhkém prostředí → správně používat papírové × igelitové sáčky (pokud jsou nálezy mokré, může v uzavřeném PE sáčku dojít ke vzniku plísní) Označení sáčku zpravidla zahrnuje: • Název, datum, číslo výzkumu. • Označení dílčí plochy: plocha, sonda, sektor, čtverec). • Číslo stratigrafické jednotky (kontext, hrob). • Obsah: druh (KER, KO, MAZ, Fe, KPI, ŠI, BI, OKI, atd.). • Příp. další údaje pro laboratoř: počet, „ke slepení“, „nemýt“, • „křehké“… Koordinace práce v laboratoři • Předání do laboratoře. • Zhodnocení stavu materiálu. • Přednostní zpracování – křehký mat. a nálezy in-situ (Obr.). • Další plánování práce se řídí termíny pro zpracování výzkumu. Standartně platí pro zpracování půl roku/ pohřebiště i rok. • S konzervátory případně dále konzultujeme práci s nálezy ze dřeva, textilu, kůže a ostatních citlivých materiálů. Konzervace-restaurování obecně: • Fotodokumentace (průběžně) • Průzkum • Čištění • Konsolidace, zpevnění • Lepení, kompletace • Doplňování chybějících částí • Retuš • Inventování nálezů • Zabalení a uložení nálezů do ideálních podmínek Konzervace-restaurování-terminologie: • Preventivní konzervace je systém nepřímých zásahů. Činnost vedoucí ke zpomalení nebo zastavení degradace systematickou kontrolou a případnou úpravou prostředí. • Sanační konzervace spočívá v ochraně muzejního sbírkového předmětu pomocí systému přímých zásahů stabilizujících jeho fyzický stav při maximálním úsilí o nenarušení komplexní hodnoty předmětu • Restaurování je činnost, která obnovuje celistvost předmětu. Hlavním důvodem i cílem je dosažení srozumitelnosti předmětu. http://www.mcmi.cz/file/90ce792c8be646f81036f8701a893c18/229/profesn%C3%AD-eticky- Restaurátorský průzkum • Fáze, kdy detailně zjišťujeme a dokumentujeme rozsah poškození. • Jedná se o jeden z nejdůležitějších kroků. Na základě výsledků průzkumu volíme vhodný restaurátorský postup. • Průzkum je vždy individuální podle typu předmětu a provádí se před počátkem konzervátorských a restaurátorských prací • Možnosti průzkumu: -optický -zkoušky rozpustnosti, nasákavosti, soudržnosti povrchu -odběr vzorků, XRF… -detail vápenaté krusty pod binokulární lupou… Fotodokumentace • Zaměřuje se na hlavní pohledy na artefakt a detaily jeho poškození. • Fotodokumentujeme předmět ze všech čtyř stran, z vrchní a spodní části. Následují detaily poškození předmětu. • Důležité je správné nasvícení i dobrý fotoaparát. Předmět vždy dokumentujeme s barevnou škálou, měřítkem a základními informacemi o předmětu, jako je inventární číslo atd. Čištění • Po průzkumu se jedná o jednu z nejdůležitějších fází. Cokoli nyní odstraníme, může být ztraceno. • Otázkou je, nakolik čistit. Upřednostňuje se minimalizace zásahů. • Pozor na výzdobu (malba/engoba), organické zbytky!! • Přihlížíme ke kvalitě (míře zachování) předmětu (křehkou ker. nemáčíme!!) • U keramiky je rozhodující míra nasákavosti. Lze ji spočítat dle vzorce. Porézní střep (náchylnější) má nasákavost nad 5%/pravěká/středověká ker., odolnější • Pomůcky pro čištění • Čištění lomů • Varianta čištění jen části nádoby • Obklady • Křehká, degradova ná ker. Konsolidace • Zpevnění neboli konsolidace se většinou týká křehké, degradované keramiky, pálené na nižší teploty. • Konsolidaci provádíme lokálně jen v nezbytných případech, kdy je ohrožena celistvost předmětu, jelikož je prakticky téměř nemožné konsolidant z materiálu zpětně odstranit. • Před aplikací je nutné udělat zkoušky, zda zpevňující emulze nemění barvu střepu, neleskne se. Používáme především roztoky disperzí s vodou do 10%, příp. Paraloid B72. • Zpevnění praskliny za pomoci svorek • Poškození keramiky tzv. lístkováním Lepení • Lepení se provádí za účelem kompletace předmětu. • Cílem je rekonstruovat znovu původní formu. • Nutné je plánování celého postupu, sestavení tzv. „mapy“. • Požadavky na zvolené adhezivum: pevnost a stálost spoje, čirá barevnost po zatuhnutí, netoxičnost, zpracovatelnost a především dobrá reverzibilita. • Dispercoll D2 a D3, Herkules, Ponal Super 3, Acrylkleber 498 HV, Paraloid B72…. • tzv. „mapa“ • Postup lepení • Pomůcky pro lepení keramiky Doplňování ztrát • Doplňování je považováno za čistě restaurátorskou fázi celého procesu a je velkým zásahem do předmětu. • Z toho důvodu je nutná maximální pokora a etický přístup. • Není možné si tvar domýšlet ani překrývat původní střep. • Hlavním důvodem, proč se chybějící materiál doplňuje, je zpevnění keramického předmětu. Dalším cílem je učinit předmět srozumitelnějším • Doplněk musí být jednoduše reverzibilní Materiály používané pro doplňování • Klasická sádra x samotvrdnoucí modelovací hmoty • Hmoty barvíme pigmenty s přídavkem ostřiva • Postup přípravy doplňku Retušování • Téma retuší je často diskutované mezi archeology a restaurátory. • Retuš musí být o jeden až o dva tóny světlejší, rozeznatelná • Reverzibilita (temperové barvy) • Nepřesahovat přes originál • Závěrečná úprava-fixativ (odpadá u doplňovacích hmot). Evidence nálezů Inventarizace probíhá v závěru práce. Každý předmět dostává své jedinečné, nezaměnitelné číslo. Toto číslo se liší podle instituce. Číslo nanášíme na takové místo, kde bude působit co nejméně rušivě. Píšeme tuší na podlakovaný střep, po zaschnutí přelakujeme. Nejčastěji se používá roztok Paraloidu B72 v Acetonu. Je možné použít také Liholak L 1010 C0000. Tvar čísla: většinou číslo akce/ rok-pořadí (např.823/20 – 1..) anebo S 1238…(muzea). Řazení nálezů: • Keramika • Mazanice • Struska • KPI • Zvířecí kosti • ŠI, BI, OKI • Bronzy, železa, ostatní kovy • Lidské kosti • Ostatní vzorky (může se lišit podle instituce) Keramika          Vždy nejprve u každé kategorie zdobené, potom nezdobené Celé nádoby Torza nádob Okraje Hrdla/podhrdlí Výdutě Dna Odlomené část (ucha, výčnělky) Zvláštní tvary (sošky, přesleny, kachle atd.) Zabalení a uložení nálezů • Papírové, plastové, zipové sáčky • Plastové boxy • Bublinková fólie • Kartonové krabice, tzv. „banánovky“ • Vhodné depozitární podmínky!!!! Materiál Teplota (°C) Relativní vlhkost (%) Tolerovaná relat. vlhkost (%) Kovy samotné 18-20 30-40 do 55 Kovy v kombinaci s org. materiály 18-20 40-55 do 55 Keramika 20 do 60 40-60 Dřevo, kůže. kosti 18 55 45-60 Literatura                 Evidence a inventarizace: Jiráň, L. – Venclová, N. (eds.) 2007: Archeologie pravěkých Čech/1. Pravěký svět a jeho poznání, Praha. Kalábková, P. – Jankovičová, P. – Lenhart, Z. 2008: Demus – dokumentace a evidence muzejních sbírek. Představení modulu Demus01 Archeologie. In: Macháček, J. (ed.): Počítačová podpora v archeologii 2, Brno, 18-29. Neustupný, E. 2007: Metoda archeologie, Plzeň. Sklenář, K. 1989: Archeologický slovník  1. Kamenné artefakty, Praha. Sklenář, K. 1989: Archeologický slovník 2. Kovové artefakty, Praha. Sklenář, K. 1989: Archeologický slovník 3. Keramika a sklo, Praha. Sklenář, K. 1989: Archeologický slovník 4. Kostěné artefakty, Praha.    Konzervace a restaurování: Sborník z konference konzervátorů a restaurátorů Fórum pro konzervátory a restaurátory Archeologické centrum Olomouc Ročenky (příspěvky Konzervátorská činnost) Benešová, J. a kol. 2011: Konzervování a restaurování kovů: ochrana předmětů kulturního dědictví z kovů a jejich slitin. Brno. kol. autorů 1976: Základy muzejní konzervace. Muzeografické učební texty 2. Brno. kol. autorů 1989: Základy muzejní konzervace. Muzeografické učební texty 3. Brno. Mertová, P. (ed.) 2010: Textil v muzeu. Soubor statí k problematice Oděvní doplňky - péče, průzkum, prezentace. Brno. Mertová, P. (ed.) 2011: Textil v muzeu. Soubor statí k problematice Uložení a transport textilních sbírek. Brno. Págo, L. 1985: Úvod do muzejní konzervace. Brno. Svobodová, L. rkp. : Způsoby konzervování a restaurování pórovité archeologické keramiky, Praha. Večeřová, A. rkp.: Manuál ke konzervaci kovů z archeologických nálezů, Olomouc. Děkuji za pozornost! Tereza Zemancová Konzervátor-restaurátor 415459@mail.muni.cz AEB_A12 Laboratorní a konzervační praktikum