Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů Litevština Ruténština Polština Latina Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů Ruténština, také Staroběloruština Staroukrainština Rusinský jazyk (aj.) Byl to úřední jazyk Litevského velkokní-žectví. V této funkci fungoval cca od 14. do 17 st. Potom ustoupil před polštinou. Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •Nejdůležitější ruténské texty: • •Litevské statuty (1. 1529, 2. 1566, 3. 1588) • •Litevská metrika • •Knižní produkce Františka Skaryny Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •Litevské statuty byly právní kodexy Litevského velkoknížectví. Sjednocovaly v sobě prvky z různých oblastí práva: -Ústavní právo (kdo a jak vládne, kdo vydává a potvrzuje zákony, na koho se zákony vztahují apod.). -Trestní právo (definují druhy zločinu jako krádež, vražda, podvod apod. a uvádí předepsanou výši trestu) -Majetkové právo (řeší právní postupy při dědictví, sňatkách, rozvodech, obchodu apod.) •(a další právní aspekty) • Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •Úryvky z Prvního Litevského statutu: •„O vojenské službě“: Pokud některý z našich poddaných bude námi (tzn. Králem) nebo našim hejtmanem v době války vyslán na stráž proti našemu nepříteli a kdyby dotyčný tuto stráž náležitě nekonal nebo by se nedostavil tam, kam byl vyslán, a odešel by nebo opustil stráž, aniž by se dočkal střídání, a kdyby nám z toho vznikla škoda na lidech nebo na jízdě, pak každý takový přichází o majetek a hlavu; kterýžto trest si ponecháváme pro svou královskou milost. Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •Úryvky z Prvního Litevského statutu: •„O provdávání dívek“: Také stanovujeme, že pokud nějaký otec nebo matka zemřou a dceru svou ještě za života provdají, ale další si ještě nechají doma, pak těm dalším dcerám musí dát stejné věno jako té provdané. A kdyby nestihli dcery provdat, ale pouze jim věno zapsali, pak musí být provdány tak, jak jim to otec z matkou zapsali. A kdyby žádné věno nedali ani nezapsali, pak musí soudce ocenit jejich majetek a jednu čtvrtinu těch peněz dát dceři jako věno, i kdyby bylo v rodině hodně synů a dcera pouze jedna. Také kdyby byl jeden syn a vícero dcer, pak se ta čtvrtina musí rozdělit rovným dílem mezi sestrami na věno. Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •Úryvky z Prvního Litevského statutu: • •„O krádežích“: Pokud někdo z chasy v okolí krade a je přitom chycen s doličným předmětem, jež má cenu půl rublu grošů, pak takový člověk musí být potrestán jako zloděj. Pokud předmět doličný nestojí půl rublu, pak se má škoda uhradit z jeho stáda anebo dotyčný musí ten předmět vrátit a bude potrestán karabáčem. A kdyby jej chytili podruhé s doličným předmětem, i kdyby ten neměl cenu ani deseti grošů, pak už musí jít na šibenici. Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •Litevské statuty vyšly v tří redakcích: 1.1529 2.1564 3.1588 •Lišily se pravomocemi, které stanovili pro krále, největší šlechtu (tzv. magnáctvo) a drobnou šlechtu. Zavedli princip jednohlasnosti: žádné královské usnesení nebude platné bez jednohlasného souhlasu šlechty. •Litevské statuty tvořili státotvorní základ Litevského velkoknížectví: tento stát byl přímo těmi to kodexy definován: Velkoknížectví je tam, kde platí Statuty. •Definitivně byly zrušeny až roku 1840 z usnesení ruského cara. • Litevská Metrika •Jedná se o archiv velkoknížecí kanceláře ve Vilniusu – je to sbírka dokumentů vydávaných a přijímaných touto kanceláří: diplomatické spisy, smlouvy, hospodářská dokumentace, právní normy, privileje atd. Převážně v ruténštině a polštině. Archiv vznikl ve 14. st. a přestal být doplňován po zániku Republiky r. 1795. Obsahuje cca 600 rukopisných svazků. Ruténská knižní produkce Františka Skaryny František Skaryna se narodil cca 1490 v Polocku, zemřel před 1541 v Praze. Knihtiskař, lékař, humanista. Velmi výrazná osobnost dějin Litevského velkoknížectví. 1517‒1519 „Ruténská bible“ v Praze (22 svazků) 1522 „Malá cestovní knížka“, Vilnius (1. tisk na území Litvy) Ruténská knižní produkce Františka Skaryny Bible Františka Skaryny vydána v letech 1517‒1519 v Praze (22 svazků) Ruténská knižní produkce Františka Skaryny 1522 „Malá cestovní knížka“, Vilnius: vůbec první tisk na území Litvy. Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •POLŠTINA •Polština se na Litvě upevnila především jako jazyk elitní kultury v šlechtických sídlech, tzn. v literatuře, hudbě, edukaci a vědě. Např. první dějiny Litvy jsou napsány v polštině: •Maciej Stryjkovski, Kronika Polska, Litewska, Żmudzka i wszystkiej Rusi, Königsberg 1582 •Dále se polština stala jazykem šlechtické samosprávy, tzv. sněmíků. •A také se šířila přes katolickou církev: náboženské texty v polštině. • Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •POLŠTINA •Polština měla velkou kulturní autoritu v Republice obou národů a postupně se šířila na úkor litevštiny a ruténštiny. • •Jazyková identita tehdy nebyla rozhodující: až do 19. století občané Litevského velkoknížectví definovali sami sebe jako Litevce bez rozdílů v používaném jazyce. Moderní jazyková identita (Litevec je pouze ten, pro nějž je litevština mateřským jazykem) tehdy nebyla důležitá. Tím lze vysvětlit snadné upuštění od litevštiny u šlechty. Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •LATINA •Od počátků písemnictví byla jazykem diplomacie a literatury. • •Z diplomatických textů jsme četli dopisy Mindaugase a Gediminase. • •Z literárních děl lze zmínit traktát De moribus Tartarorum, Litvanorum et Moschorum (O zvycích Tatarů, Litevců a Moschalů, 1550) od autora jménem Michalonus Lituanaus (tzn. Michal Litevec). • Jazyková diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •LITEVŠTINA •Středověká litevská elita nekodifikovala litevštinu pro písemné použití: bylo mnohém snadnější použit již existující písemné jazyky latinu, ruténštinu resp. polštinu. •Litevština zůstala tak téměř výlučně jazykem litevských sedláků a existovala především v mluveném projevu. Primární její oblastí je tedy folklor. •Až od 15. století se vyskytuje v písemné podobě. •V 16. století přibývá nová jazyková funkce: náboženská. •V 18. st. se objevují významnější literární světská díla. •Až v 19. století vzniká odborná, tzn. vědecká litevština. Náboženská diverzita Litevského velkoknížectví a Republiky obou národů •Středověk: Litva je pohanský stát. Původní náboženství je velmi vitální až do 17 století. •Litevský panovník přejímá katolicismus roku 1386. •Dílčí knížata však již od 14. století hojně přejímali byzantský ritus (později pravoslaví). •V 16. století z Pruska a Livonska se šíří luteránství. •V téže době na území Litvy začínají působit kalvinisté (díky podpoře rodu Radivilů) •Početná židovská komunita praktikuje judaismus. •Karaimové a islám.