Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 1
POHLED NA JAZYK
současný stav jazyka × minulý stav jazyka
SYNCHRONNÍ JAZYKOVĚDA DIACHRONNÍ JAZYKOVĚDA
Dvojí pohled na vývoj jazyka.
vývoj jazykového systému (zvuková stavba, gramatika,
slovní zásoba)
DIACHRONIE
dějiny jazyka (funkční rozšíření jazyka, sociální
rozšíření jazyka, kontakt s jinými jazyky, kulturní faktory
užití jazyka)
NÁŠ POHLED – VÝVOJ JAZYKOVÉHO SYSTÉMU
 nejstarší pravopisné systémy (14. stol.),
 vývoj fonologického plánu,
 vývoj morfologického plánu,
 včetně nespisovných útvarů, zejména dialektů.
PERIODIZACE VÝVOJE ČEŠTINY
Čeština se vyvinula z pozdního dialektu praslovanštiny na konci 10. stol. V rámci jejích
dějin se tradičně vydělují následující fáze:
Pračeština 1000–1150.1
Stará čeština 1150–1500.
1
Letopočty mají pouze orientační charakter. Vývoj jazyka se realizuje v dlouhých časových intervalech, které se
měří spíše v generacích než konkrétních letech.
Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 2
Střední čeština (čeština střední doby) 1500–1775.
Nová čeština (moderní č.) 1775–současnost.
Tyto vývojové etapy by bylo možno dále vnitřně rozčlenit na dílčí periodizační úseky:
Stará čeština
raná stará čeština čeština 14. stol. (gotická čeština) husitská čeština
1150–1300 1300–1400 1400–1500
Čeština střední doby
humanistická čeština barokní čeština
1500–1620 1620–1775
Nová čeština
obrozenská
čeština
poobrozenská
čeština
čeština 1. pol.
20. stol.
čeština 2. pol. 20.
stol.
1775–1848 1848–1918
Jak již bylo řečeno, čeština se vyvinula z praslovanštiny.
Vztah hlavních vývojových stádií k dílčím etapám vývoje češtiny demonstruje následující
tabulka:
Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 3
Hlavní vývojová stádia č. Vývojové etapy č.
pračeština (cca r. 1000 – 1150) pračeština
stará čeština (cca r. 1150 – 1500) raná stará čeština
čeština 14. stol
čeština doby husitské
střední čeština (cca. r. 1500 ‒ 1775) humanistická čeština
barokní čeština
nová čeština (cca. r. 1775 ‒ dosud) obrozenská čeština
poobrozenská čeština 19. stol.
čeština 1. pol. 20. stol.
čeština 2. pol. 20. stol.
Důležité aspekty periodizace:
 každá periodizace je arbitrární – záleží na kritériích, která se zvolí,
 všechny uvedené letopočty mají jen orientační funkci – chronologii jazykového
vývoje nelze spojovat s roky,
 tato klasifikace je založena především na interpretaci vývoje spisovné češtiny, a to od
okamžiku její konstituce na sklonku 13. stol.,
Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 4
 vývojová stádia = obsahuje části strukturující vývoj češtiny podle relativní
chronologie (pračeština ‒ stará čeština ‒ střední čeština ‒ nová čeština),
 vývojové etapy češtiny = strukturuje dějiny spisovného jazyka, obsahuje termíny
reflektující pojmové okruhy historiografické, kulturněhistorické, popř.
literárněhistorické,
 starší čeština / historická čeština = neterminologické pojmenování starších vývojových
stádií či fází češtiny, které předcházejí období nové češtiny (husitská – humanistická
– barokní – obrozenská čeština).
Rozhodující milníky dějin češtiny:
konec 10. stol. období úsvitu češtiny (přechod z praslovanštiny do češtiny),
počátek 15. stol. husitská doba, ve které dochází k odstranění řady archaických
jevů,
2. pol. 16. stol. stabilizace psaného jazyka, zejména v prostředí Jednoty
bratrské, vzorem jazykové správnosti se stává Bible kralická,
tato tradice spisovného jazyka se uchovává v prostředí
církevní komunikace až do počátků národního obrození
přelom 18. a 19. stol. kodifikace spisovného jazyka, a to na základě v té době
archaické normy jazyka památek vysokého stylu konce 16.
stol.
30. léta 19. stol. začátek procesu, v jehož rámci čeština proniká do nových
funkčních domén anebo se do těchto domén vrací (náročná
literární tvorba, divadelní hry, školství, věda, oblast
administrativní a právní)
rozšiřuje se sociální báze spisovné češtiny – vytváří se česky
mluvící elita
počátek spontánního vývoje spisovné češtiny
Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 5
přelom 18. a 19. stol. kodifikace spisovného jazyka, a to na základě v té době
archaické normy jazyka památek vysokého stylu konce 16.
stol.
30. léta 19. stol. začátek procesu, v jehož rámci čeština proniká do nových
funkčních domén anebo se do těchto domén vrací (náročná
literární tvorba, divadelní hry, školství, věda, oblast
administrativní a právní)
rozšiřuje se sociální báze spisovné češtiny – vytváří se česky
mluvící elita
počátek spontánního vývoje spisovné češtiny
Praslovanština není pramenně doložena, k jejímu obrazu dospívá jazykověda pomocí
komparativní metody, tj. pomocí srovnání (nejstarších fází) jednotlivých slovanských jazyků.
V tomto ohledu zaujímá zcela mimořádné postavení staroslověnština coby umělý jazyk
vytvořený Konstantinem Filozofem v poslední třetině 9. století na bázi jižního dialektu psl.
Do roku 1097 byla v přemyslovských Čechách staroslověnština používána vedle latiny jako
kulturní jazyk. Její dosah byl však velmi omezený, neboť její status církevního jazyka
narušoval jazykovou doktrínu západokřesťanské církve.
Pro vývoj češtiny je důležitý faktor externích jazykových vlivů, tj. vlivů jiných jazyků,
zvláště:
 latiny,
 němčiny,
 staroslověnštiny (velmi krátce ‒ zřejmě jen na církevní sféru slovní zásoby),
 v moderní době vlivu jiných slovanských jazyků (zejména polštiny a ruštiny),
 v moderní době vlivu francouzštiny a v poslední době angličtiny.
Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 6
Vliv jednotlivých jazyků je odlišný, rozdílná je také míra jejich působení na jednotlivé
jazykové plány (viz níže).
Vývojové kontinuum češtiny za působení jiných externích vlivů znázorňuje následující
tabulka:
latina,
němčina, stsl.
lat., něm. lat., něm. lat., něm.2
, pol.,
ruš., fr., angl.
↓ ↓ ↓ ↓
klasická →
psl.
západní →
dialekt psl.
pračeština → stará →
čeština
střední →
čeština
moderní
čeština
Němčina a latina působila na č. poněkud odlišným způsobem, neboť se lišily komunikační
sféry, ve kterých tyto jazyky působily:
 latina = intelektuální sféra jazyka,
 němčina = sféra každodenní komunikace (konverzační jazyk): zejména řemesla,
obchod a válečnictví, fenomény související s vyšší civilizační úrovní (prostředí šlechty
a městského patriciátu).
Sporné je působení obou jazyků ve všech jazykových plánech (modulech):
 nepochybný v lexiku,
 předpokládaný v syntaxi,
 odmítaný ve flektivní morfologii a fonologii.
Prameny pro zkoumání vývoje češtiny (obecně všech starších fází každého jazyka):
 souvisle psané texty,
2
Do roku 1945.
Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 7
 doklady slov v cizojazyčných textech,
 vlivy nedoložené vývojové fáze jazyka v cizím jazyce,
 srovnání nejstarších vývojových fází ostatních slovanských jazyků,
 archaické dialekty,
 toponyma (místní jména).
Pro zkoumání vývoj češtiny je rozhodující přelom 13. a 14. století:
čeština ~ před rokem 1300 čeština ~ po roce 1300
čeština jazykem mluvené komunikace
= souvisle psané texty nedoloženy
čeština jazykem psané komunikace =
doloženy souvisle psané památky
Do této doby byla čeština jazykem mluvené komunikace, což nám komplikuje možnost jejího
poznání, neboť schází základní prostředek celistvé analýzy starého jazyka: souvisle psané
památky.
Pro poznání pč. a rané stč. jsme proto vedle rekonstrukce odkázáni na příležitostné doklady
stč. slov či stč. forem v cizojazyčných textech:
 bohemismy, tj. strukturní české jevy v textech jiných jazyků (např. č. střídnice
nosovek ve stsl. textech české redakce);
 bohemika, tj. česká slova v cizojazyčných textech (zejména česká vlastní jména a
termíny, pro něž neměl daný jazyk adekvátní ekvivalenty);
 glosy a přípisky, tj. česká slova (ve 13. století již také věty) vepsaná/připsaná do
cizojazyčného textu.
LITERATURA
ZÁKLADNÍ LITERATURA
Učebnice
Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 8
Pavel Kosek
 Historická mluvnice češtiny. 2014.
https://digilib.phil.muni.cz/data/handle/11222.digilib/130625/monography.pdf
 Historická mluvnice češtiny. Překlenovací seminář. 2014.
https://digilib.phil.muni.cz/data/handle/11222.digilib/131101/monography.pdf
Slovníky
Vokabulář webový
https://vokabular.ujc.cas.cz/
Malý staročeský slovník (MSS)
Jaromír Bělič, Adolf Kamiš, Karel Kučera
 Malý staročeský slovník. 1977.
Josef Jungmann
Slovník česko-německý. 1834–1839.
https://vokabular.ujc.cas.cz/moduly/slovniky/
Čítanka
Jaroslav Porák
 Chrestomatie k vývoji českého jazyka 13. – 18. století. 1979.
DOPORUČENÁ LITERATURA
Jan Gebauer:
 Historická mluvnice jazyka českého. 1. díl Hláskosloví (1894, 19632
),
 Historická mluvnice jazyka českého. 3. díl Tvarosloví. 1. svazek. Skloňování (1896,
19602
),
Historická mluvnice – Úvodní hodina, periodizace vývoje češtiny + základní literatura 9
 Historická mluvnice jazyka českého. 2. svazek Časování (1898, 19582
),
 Historická mluvnice jazyka českého. 4. díl Skladba (1929 – vydal Fr. Trávníček,
20072
).
Oldřich Hujer: Vývoj jazyka československého. In Československá vlastivěda, 3. díl, 1934.
František Trávníček: Historická mluvnice československá. 1935
Miroslav Komárek: Historická mluvnice česká I. Hláskosloví, 1. vyd. 1958, 2. upravené a
doplněné vyd. 1962.
Václav Vážný: Historická mluvnice česká II. 1. sv. Tvarosloví. Skloňování. 1964.
Antonín Dostál: Historická mluvnice česká II. 2. sv. Tvarosloví. Časování. 1967.
Arnošt Lamprecht, Dušan Šlosar, Jaroslav Bauer:
Historický vývoj češtiny. skripta 1965, 1968, 1970, učebnice 1977.
Historická mluvnice češtiny. 1986.
Josef Vintr: Das Tschechische. Hauptzüge seiner Sprachstruktur in Gegenwart und
Geschichte. 2001.
Skripta
 Vladimír Šmilauer: České historické tvarosloví s přídavkem skladebním. 1954.
 Miroslav Komárek:
 Nástin morfologického vývoje českého jazyka. 1976, 1981.
 Nástin fonologického vývoje českého jazyka. 1982.
 Jana Pleskalová: Stará čeština pro nefilology. 2001.