Listopad
Větřík
Bříz bílý klášter ztrácí zlaté báně, přísvitem hasnoucím sc opřádá.
V pavučí rosném loví snění laně lovkyně zahalená, záhada.
Stádečko světel popásají kříže na rovech v keřích, plných bobulí.
V oblacích šedých pluje země tíže, bolesti v oblacích nám usnuly.
V oblacích šedých dřímou žaly rudé a po západu s hvězdou zbělejí. Bříz a snů klášter báně stříbrné mít bude, zašumí Sión slibem závějí.
Pod stromy zbylé listoví šumí: ovečky zlaté.
Stádo mé poslední, na jaké chlumy pospícháte?
Ovečky zlaté, beránci v krvi, k čí jdeme občti? Z kamene smrti kdo z nás prvý do mlhy odletí?
Se stádem pastýř těžko se loučí, a stádo s pánem svým. Kdo komu zmizí, po zhaslé louči do mlhy zavátý dým?
/ 436 /
/ 437 /