SVATÝ II Ŕl
24 A
-v
3
IŘI TRIBl"N vfírmkŕm vujtkn. rodcin f Kj^ojJ^k. plMjeď nou s provincii Libyi do íikSu, jeí v jmenuj Sikat- U toho mou hy|<? jcícfr- sdíkc ]»ko mofe a v nem k %krýv*l řcdov*r\ J ií k ľen nmohoLjil /JŕimJ n j ulŕk lid. |*n> proti nemu o/brojen vylíhľ » pŕuhi/rl k liiadSdiii iiuSu i \\>m drvhťm ^ťvhii>
oirusovri Olv>^JTdč mu prolo divjli Lj>J> Jen J^c uvoc jh\ iljotili jeho s rirklna iiruk prr
*il v/iIulIi  laWc *rlhu tnou/i
hvmili KJ>i uA jun osce, jkfc! nemohli mír selkou fásotou. m doĽhíiJtk* uradili « a diveli mu jŕJiiu hki 4 jťdru>ho Clotŕkj Byli tťtt> Jdvrfin synové u uV.cr> viech podle lono vám ■ Ick nečinil u mkohii vsjiroku Když ui dtuk wžral fioro ttocliay fyny a <ke-i>» byla jťdrvoii ln*em syhráiui ]<■■ dini ki.il. >*\ki ifcťfa »i urCťita drakovi
Král byl zarmoutě n a lekl. „Vezmele %i zJjío i itŕíbro a po IľiiľiU mŕbo králottivi a pr«-putfte rmm dtcrii -ihv nr zemřela luiovou \mm"44 l.íd mu nvzuřen odpotidil: „Ty varu. tafli jm v\djl loni riuhixktuti. n v ní jvuj \ tuhni rum ^>imvc a v^cchn> tuíc dcer > mrtvi, a t> ihť£4 vvou
( 140 >
*VnVi ^ceTu 'chrániť1 Jesiliže neučiníš se svou dcerou, co im píik^/j] učinit s ostal ní mi, sežehneme ohnem lebe i t\ůj dum "
Kdw to kial viděl, začal plakal nad svou dcerou a tekl ..Běda mi. dcero má nejsi adii, co f tebou mám učinit? Co ti mám říci? KtK spaiřim t \ ou svatbu v' Pak sc obráni k lidu a rek): ..Prosím \jv abyste mi povolili lhůtu osmi dnů. abych truchlil nad svou dcerou." Lid mu to povolil.
kdys uplynulo osm dní, vrátili sc lidé rozzlobeni a řekli mu ..Proč hubíš wůj lid kvůli své dceři0 Hic. všichni umíráme dračím dechem "
Kdy/ kul viděl, že nemůže dceru zachránil, oblékl ji do krá-Uivského mucha, objal |i a se sl/arni v očích ŕekl ..Běda mí, dce-ro má ncjsladsi. věřil jsem. že budu v svém královském narud chovat tvé děti. a /atim nyní odcházft. abys b> la pohlcena drakem Běda mi. dcero má nej sladší, vrh L jsem. ž e na tvou svatbu po/v u knížata, o/dobim palat perlami, budu poslouchat bubny a vaihany. a zatím nviii odcIiázK. abys byla pohlcena djakem Pak ji /líhal a propustil ji se slovy: „Kéž bych, dcero moje. zemřel dřu ne/ ly, než aby^h tč takto ztratil'" Dcera se potom vrhla otci k nohám a prosila ho o požehnáni Kdy/ |í otec s placem požehnal, odešla k jezeru
Svatý Jih jel náhodou okolo a * idčl. jak pláče, proto se ji leptal, co ji je A ona inu řekla: „Dobry mládenče, nasedni rychle na koně a ujetf. abys ne zemřel zároveň se mnou " Jiří jí odpověděl: „Nebo) se. dívko, ale řekni nu, nač /de čekái před zraky všeho lidu " Ona mu odpověděla ..Jak vidím, dobry mládenče, mál šlechetně srdce, proč vsak chceš /emiit se mnou ' Kw lile uprch ni " A nato Jih ,,Ja odtud neodejdu, dokud mi neprozradil, co je s tebou."
Když mu tedy všechno vyložila, řekl Jiří- ..Dívko, neboj se. protože >a li ve jme nu Kristově pomohu " Ona mu odpověděla: „Dohry sojáku, jen si pospěš zachránit sám sebe. abys nezahynul sc mnou! Vfdyf stačí, zahynu-lt sama. mne totiž vysvobodit nemůžeš a zahynul bys sc mnou.**
Když takto mluvili, hic. objevil sc drak a zvedl hlavu z jezera Dívka se roztřásla strachem a řekla: ..l'tikej, dobrý pane. rychle utíkej!" Tu nasedl Jih na koně, pokřižoval se, odvážné zaútočil na draka blížícího se k němu, mocně se rozmáchl kopím a odporučil se do sulc Boži Draka vazně ziaml. m.i/iI ho k zenu a řekl dívce: „Neváhej, dívko, a hoď mu na klk svůj pás " Když to učinila, drak Sel za ni |ako ne|krntší pes
Když jej takto vedla do města, zislup) vidouce to začaly utíkat přes hory a doly a volaly: „Běda nám. protože ihned všichni zahyneme " Tu na ně svatý Jiří zamával a řekl jim: „Nebojte se.
I 147 )
SV*iYi nc*10< m^ ^n Pos'a' ^ ván». abych vis zbavil pokuty, kterou splá-cite drakovi Jen uverte v Krista, každý z vás ať sc da pokřtít a ja toho draka /ahiju *'
Tu sc dal král a všechny zastup v noknit vwtv Jih" vytrhl meč z pochvy, draka zabil a nařídil, aby ho odklidili / mésta Čtyři pary volů ľni v vtáhly ven na veliké pole Pokřtěno bylo toho dne dvacet tisíc lidí. nepočítaje v to déti a ženy. Král dal na počest Panny Marie a svatého Jih' postavit podivuhodné velký kostel, 2 jehož oltáře tryská pramen živé vody. Kdo ve ji napije, vy leči sc z jakékoli nemoci.
Kidl nabídl Jiřímu nesmírnou sumu peníz, len ji však nechtěl přijmout a nechal ji rozdat chudým ľ A dal králi ve stručnosti čiyři poučeni ahy pečoval ochrániv Ho/i. abv cul knézc. aby pil né poslouchal služby Boží a aby vždy pamatoval na chudé, potom krále pohhil a odjel.
V některých knihách ve čle. Že když se drak přibli/il abv div -ku pohltil. Jih sc pokřižoval, zaútočil na draka a zabil ho.
V té dobé za vlády císařů Diokleciána a Maxinuana. když byl místodr/iiclem provincie Dacianuv. došlo k tak velkému pronásledováni kre vránů, že béhem jediného mévice bylo korunováno mučednickou korunou sedmnáct tisíc lidi, takže kvůli tolika mukám mnozí křesťane odpadali od vir> a obetovali modlám. Kdvž to ssaiv lifí vidrl. hvl s hloubi srdce *asa7cn bolestí, rozdal \sc. co mél, odložil vojenský šal, oblékl m křesťansky odev. \yiel do prostřed zástupu a zvolal „Všichni pohanští bohové jsou démoni, avšak náš Pán stvořil nebe'"
Mi Modr/Hel se rozhneval a řekl mu: Jak se opovažuješ nazývat naše bohy démony? Řekni, odkud jsi a jak se jmenuješ'" Jih mu odpovčdél: .Jmenuji se Jih, pocházím /e v/nesené rodiny kappadocké. Kristovou zásluhou jsem přemohl Palestinu, avšak všechno jsem opustil, abych mohl svobodněji sloužit Bobu nebeskému."
Když místodržitcl nebyl schopen získat ho na svou stranu, poručil posadit ho na dreveného koné a rozdrásat jeho údy jeden po druhém železnými drápy, nadto přiložil k jeho bokům pochodne a potírat solí jeho rány, jimiž vyhfezávaly x mírnosti Té noci se Jiřímu zjevil Pán v oslňujícím svétle a sladce ho utěšoval, a jeho /jevení a jako med sladké osloveni Jinho lak po\ililo. )c svj mu ka považoval za nic
Když Dacianus vidci, že jej nemůže přemoci mučením, povolal jednoho kou/elnika a tekl mu „Křesťané se dik v svým kouzlům vysmívají mučením j nepřipisují žádnou cenu obétem našich bohů " Pak začal se zařfkáváním a vzýváním jmen svých bohů, přimísil do vina jed a podal jej svatému Jiti Mu/ Ho/i vino po-
( 148 )
%VíiVi *c,m*,, /,u"*ťn»m U***, vypil je a neutrpel lidnou škodu Kouzelník přimísil do \iru ied silnější než prse, muž Roji ie /no^j požehnal znamením krize a všechno vypil, aniž mu to ne jak uškodilo Když to kouzelník uviděl ihned klesl k jeho nohám, s ni/ kem prosil o milost a žádal, aby se mohl Mál křesťanem Soudce ho dal okamžité stii
Nazítří dal Jiřího položil na kolo, kolem něho? bvly nastaveny dvojsečné meče. d\ šak kolo se okamžité rozlomilo a Jiřimu se nic nestalo Tu se Dacianus rozhneval a dal ho ponořit do kotle plně ho roztaveného olova Jiří ve pokřižov al a vstoupil do kotle, aviak s pomoci Boží se v ném osvéžil jako \ liz m
Když to Dacianus viděl, chtěl obměkčit lichotkami toho. jejž nebyl schopen přemoci hrozhami ani mučením, a řekl mu: ..Vidli, múi synu Jih. jak Laskaví jsou naši ho/i, když tak trpělivě snášejí tvé rouháni a jsou ochotni odpustu u, jestliže se obratli, Učiá ledy. můj nc|rnilc|n] svnu, k čemu lé vybí/im, v/dej se povery a obétuj natím bohům, abys od nich i od nás dosáhl telkych pocl " Jiří se usmäl a řekl mu: „Proč jsi mě od začátku nepresvedčoval spíš hchotnsmi řečmi ne/ mučením1 Hic. jsem připraven učinil, k čemu mě vybízíš "
Dacianus se /.n adoval, oklamán tímto slibem, a prostřednic t ví m hlasatele rozkázal, aby se všichni shromáždili u něho a podívali se. jak Jih. tak dlouho se /pérující, konečné ustoupí a bude obětovat Celé město bylo / radosti vyzdobeno, kdy/ Jiři v\iu poval do chrámu model, aby obetoval, a všichni tam u toho sluli plni radosti Jih si klekl a modlil se k Pánovi, aby chrám 1 s modlami lak dokonale zničil, aby tam / něho k jeho chvále a k obráceni národa vůbec nic ne/bylo. Ihned sestoupil oheň s nebe a spa lil chrám s bohy i knřžími. remč se oicvŕela a pohltila vše. co zbylo.
Ambrož s Předmluvě o tom nka .Jiří. ncjvérnéjsí voják Kristův, v dobé. kdy křesťanské vyznání bylo nkffváfto mlčením, jediný mezi křesťany se nebojácné prihlásil k Synu Božímu. Boží milost mu dopřála tak velkou neohroženou, že pohrdal i rozkazy tyranské moci a nebál se tiej rozmanitějšího mučení Jak Šťastný a slavný bojovník Roh' Jej nezviklal ani hchoiný slib dočasného svetského panování, ale oklamal pronásledovatele a nestvůrné jeho modJs svrhl do propasu." Tolik Ambrož
Kdy/ Dacianus uslyšel, co se stalo, dal Jiřího přivést k \obé a řekl mu; .Jak selka je tvá zloba, ty nejhorSí íloséče. Je isi \pä chal lak strašný zločin*" Jiří mu odpověděl ..Nevěr králi, že je tomu lak. ale pojď se mnou a podívej se. jak budu obetoval podruhé." Dacianus mu na to tekl ..Chápu Ivou lest. chceš, abych byl pohlcen zemí. tak jako jsi nechal pohltil zemí chrám a mé bohy "
( 149)
%VA|Vi       111,1 °^P°V^': »ft^n' rní-1> ubožáku, jak ti pomohou tví holí, kletí nemohli pomoci sami sobě?"
Král nadmíru rozhněván řekl sve manželce Xlesandm 7c mru vysílením, prolože vidím, že mé (ento člověk přemohl " \ otui nm ickla is ukfulnv ty f ano j kale. nu fikala |sem li. ahvs už neobtěžoval kresťariv. protože jejich Bůh bojuje /a ne"* Al lo teď vis chci ve stát křesťankou" Užasly král zvolal: „Běda, jaká bolest! I ty ses dala svést?*1 Dal ji pověsil /a vlasv a přrukrulnc /hit o vat důtkami Kdy ŕ hýla hic ována, zeptala se Jiřího Jití, jvdilo pravdy, kam myslí* že při|du. kdvž jsem je*'*' nebyla ohrozená vodou křti. Jih jí odpověděl ..Nepochybuj, dcero, o tom. íc proliti t ve* krs c bude považováno za Ivůj křest i m učed nickou korunu   Tu sc pomodlila k Pánu a s vpustila duši
To dosvědčuje Ambrož v Předmluvé a fiká: ..Proto si také pohanska královna perská, kdy/ byla odsouzena krutým výrokem manželovým, vysloužila pjlmu slávneho mučednici* i, trebaie dosud nedosáhla milosti krtu Nemú/e me t udí/ pochyboval o tom, že zbrocena rudou vlnou krve si zasloužila vstoupit do ote-vtenc hrany nebe a získat si království nebeské " Tolik Ambrož
Následujícího dne h\ I Jih <idsou/en. aby byl vlečen pres tele město a potom stal Prosil Pána. aby každý, kdo se bude dovoláni |ehu pomoci, dovalil splněni své prosby. Ozval se hlas z nebe a ujistil jej, že se stáno, \A prosí Když skončil svou modlitbo, bylo jeho umučení dokonáno stětím hlavy za císaře Diokleciána a Maximiána, kteri začali vládnout asi léta ľane dvoustého osmdesátého sedmého Když se Dacianus vracel / místa popraš y do paláce, spadl oheň s nehe a spálil jej i s jeho služebník)
Rehoŕ Tourský vypraš uje o nejakých lidech, kten nesli ostat k v t valcho Jití a přenocovali v jedno kapli, jak táno nemohli u/veď rvoul schránku s oslátky, dokud lam cási ostatků nenechali
Čte se v Antiošské historii, že kdvž se křižáci chvstali obléhat Jeruzalem, /jevil se lednomu knězi velmi krásny mladík, prohlásil, že jc svatý Jití. velitel křesťanů, a v v/val |o. ab> s Ncbou v za Ji Jeruzalema ieho ostatky ab> tak hvl s nimi Když se pak pn oblehaní Jeruzalema neodvážili ^ vstupovat po žebhcich. protože Saracém bránili hradby, /jevil se jim wals liti \ bílé zbroji s rudým znamením kříže a kynul jim, aby bez starosti vystupovali za mm a dobyli město To jim dodalo odvahu, města se zmocnili ■ Saracény pobili.
( 150)