SATIRY O ŘEMESLNÍCÍCH Á KONŠELÍCH o ševcích Ševci divnÔ prebývajú, »í» Často svým ženárn zle lajú; když ho žena jme tresktati, nedadúc jmu v kostky jhráti, fl a n sé rozhnevaj ě z toho, často ť jiej přibij ie mnoho. Jako jeden & vec ČinieSe, ten evéj žené rád lajieše. Ana vecč v jednu dobu: 10 ,,Co mi učiniti s tobú ? Rač alyšěti, mój milý muži, v&ak vidia mú i svú núzi! 2e chceš vždy v krčme ležéti, dietky chtie hladem zemŕieti; 10 po viz o svých dietkách záhe, vidia jě bosé i nahé, aby jim mohl pHoděti i ztravicě utčžěti." Švec povědě žené dvorně 20 řka: „Jmám prodajné čtverý škorně, ty škornč za věrdunk prodám a tobě ty pe|niezť; dám; JWfr obratiž jé na své děti, jázť jich nechci k sobe vzieti." 2a Ona počě děkovati řkúc: „Kdy sě chcvě na trh brati, 91 ty škorně spieSe prodati a dél tiem ncotkládati? Chcevě-l1 jiti u pondělí, 30 zdali nají Imoh nadéli?" Tehdy on svéj ženě vece: „Ženo, mně sě na ten trh nechce, pójdevÔ ve čtvrtek ráno, tuť bude lépe prodáno." 35 A když sě na ten trh braBta, škorně za věrdunk prodaata. S vec vece: „Co j' učiniti? Již t mi sě chce velmi plti. Ženo, chceš do krčmy jiti, 40 jediný haléř propiti V Ona jemu v tom povolí ikúci: „Staň isě po tvéj voli." A když do krčmy jidesta, brzo tři krošě propista. *fl Inhed počč švec hlédati, zda by mohl s kým v kostky | jhráti. A když to uzřé hospodář, povědě Ševci ten krčmář: Hosti, chceš-li vrci krychle ? fio Neb ty neb jáz ziŠfieô rychle." S vec beze vSeho potaz a ženě věrdunk dáti káza, počč s ním krychle mctati, chtě na krčmáři vyjhrati. ns Pristúpivší žena k ňeniu, povědě tak muži svému: „Muži," vece, „nedám ť jhráti, slíbila mně ten věrdunk dáti; již avě tři krošě propila; «o bychvě viec neutratila!" Svec Bvéj ženě tak ottuši a řka: „Ženo, věř měj duši, prvé než tři krošě ztraoi, až dřěvnic tři všě navrací. «5 Nechať naň sadím po kroši, toho ť jáz na tobě proši. Plať/' vece, „jeden kroš jemu," i provrže ten kroš k ňernu, i sadi druhý naň spieše; to ten kroš opět provržieše. Osm vrhóv vešdy pospolu ztrati švec u toho stolu. Žena, uzřevši to, vece: „Milý muži, nej hraj viece, 7 a nevěrně t na kostku mece, ani kdy kostků zaklekce." On vece: „Počakaj málo, ješče£ mi pět krošiev ostalo i neb ť tu pět k ňemu provrhu, so nebo dřevních osm vyvrhu." Žena jmu počě bráni ti řkúc: „Musíá mě driev zabiti; nedáni ť ostatka projhrati, musíš mi jej inhed dáti." ao On vece: „Zlá ženo, přestaň, neb vet čas budu nekázán !" Krčmář vece: „Buď kázána, pani, neb budeš svázána. Jhraj pro ni preč, nej měj péče, flo nechaj, a t sě hořem vzteče." A když ho ke jhřě připraví, inhed jej všech peněz zbaví. Švec | chtieše na základ jhráti, žena jemu počě láti 96 řkúo: „Ba huběnce hubený, ke mně své viery neplný] Tys byl mně ten věrdunk otdal, a jižs jej hanebně pro j hrál; jeSče chceš na základ jhráti ? 100 Buoh dajfi sě dáblu dostati." On vocě: „Nemluviž mnoho, neboť mě bude hněv z toho; razii t, beř sě preč, biednice, neb ť v ten cas ošiji líce.*' los Ona přiskočivši k ftemu i výtrže kostky jemu. Švec sě rohnevajě na ni i da jiej poliček dlaní; tu jí přes stol za vtcIi skloní, no div že jicj hlavy neslomi; počě ji tlači ti nohú, ana úpie k živu bohu. Nabiv sÔ jie v jeho domu i vece krčmáři tomu; lis „Hospodáři, buoh tě žehnaj ! Pro buoh na | mě só nehnevaj; musil sem to učiniti, v tvém domu nekázán býti, to v&e pro tuto zlú kóži, i2o jázt jiej toho doma zhozi." A když cěstú spolu jdiesta, v ten cas sě spolu smířieata* Počě své ženy prošiti řka: „Rač mně to otpustiti." i25 Ona jemu otpovědé řkúci: „Jáz to dobře vědě, že ty velmi zlý obyčej máš, co dobudeš, to vše projhráš. Velechf na trh u pondělí 130 řkúc: ,Tut nají bon nadělí/ a ty počě otkládati a chtě do čtvrtka nechati; když ty jdeá na trh ve čtvrtek, tehdy v tě vstúpi malý črtek iaa i oslepí tvoji oři, že ot kostek nebudeš moci." On jíej vece: „Blila ženo, již ť jest všechno pro vrženo. Ty nerod na to nic tbáti, no mueínví tvú potřebu dáti." Tu aobé vše otpustista a dobrá přietele | bysta. Tak švec divoce přebývá, žet svých peněz v krčmě zbývá; 1« i často jmu sé přihodí, žeť i základov otchodí, arit zlú plachtu prodra na sě, uzří ä ho, z krčmy vytasě; pobchne jako bez smysla 160 a plachta na ňem otvísla. Zaticm naň lidé vzvolají, mnozí naň blátem vzkydají. Přibčhnať do svých katrčí, tu jej žena do nich vstrčí, ifss i svine sě za kamnami jako zlý pes prostřed slámy. Přenubené jeho bydlo! Mohl by raději i váti mýdlo než tak hanebné by dli ti, 1*0 ničs dobrého neužiti. o konšelech nevěrných Konšelé, račte slyščti a mně v tom za zlé nejmieti: j máte na sobě zlú vadu, křivým dáváš dobrú radu. 6 Po hriechu v tom mnuho | blúdie, issb že pravé křivclné súdie, Přída chudý člověk k ňemu i bude tak řeci jemu: „Dobrý druže, tebe t prosi, 10 učiň za své matky duši, pomoz mi mé viny zbyti, chcuf tvój inudlitevnik býti, by tě milý buoh uzdravil i té všech tvých hřiechóv zbavil," 10 Konšel 65 nic nopotiežě, inhed jeho sám otieže řka: „Móž-li co za mój trud býti, snad ť bych pomohl toho zbyti," Tento chudý, tu řěfi slysě, f o stane před ním, srdcem vzdyšé řka: T,Buoh vie, nej mám f co dát i, pro buoh rač mi pomáhati." Když konšel uslyší, co jest, v ten čas nalezne sobě tu lest 25 řka: „Súsčde, pravit tobě, teprv sem vzpomanul sobě: jniámí býti | zajtra na roce, mj milý pane, toť na tvé j milosti stane." e* Vece: „Neulevímť i krošě, by stál do puol léta proso. Musímí jmieti hroznu práci, i svého £ spanie ukráci, zeť tč vždy k tomu přivedu, fio žeť dám i toho dobrú radu." Ten jistý sě nepotázav, hned hřivnu z klína vyvázav vece: „Raěiž hřivnu vzieti a tu práci o mně jmieti." os Takť konšel po hriechu blúdi, žeť mnoho listivě vylúdí, ni pro buoh ni pro všč svaté, jedno pro sbožíce klaté. K tož sě s koláčem uteče, "o ten jiuž nejma na to péče: povioň jmu příhodu svoji, když on uslyší rěČ tvoji, nalezne t tolik chytrosti konšel sobč i múdrosti, 7fi žeť té učiní | pravého JJř?o a z pravého kŕivedluého. - Satiry 97 Ti sú tak zúfali lidie, tak svým smyslem divně blúdie, umie mnohým radu d á ti so a sám na to nechce tbáti, by toho s pokojem nechal, by křivých koláčiev nebral. Hubený bude tvój koláč, ažť řkú tobě: „Do pekla rač 1" «5 Rád by vrátil ty peiúezě, když povisneš u lemiezé, u pekelného řetěze, kdež budea na věky včzě. o zlých kovářích Kováři, vy znamenajtc: zlého sě diela chovajte; jáz vy vystřiehaji z toho, byste sě chovali toho, o jesto mnozí to c i nite. Vy z toho hriechu nemnítc, by z toho kdy mohl hřiech býti, že chceš zle sbožie dobyti. Vzvčda zlodéj tvo|jě chyle, 10 přídě k tobě v noci tiše i die: „Milý mistře, rač sěm vstáti, chci tobě dobrý dar dát i, by ty mně to tajně skoval, což bych jáz tobě rozkázal: 15 by mi mocnú pilu skoval, bych jiú všé železa lámal, by nic před niú neostálo, ani mnoho ani málo; což bych ot železa uzřel, f» aby to vAe pilú pŕítrŕí, a k tomu e oeeli noze, jimil přestřihl víc,, oo jak K tomu «kuj mi klíči*v de«ot. aby jim neoatai v v* «vŕt, r * cut b v ch i-htel kde ot my kati, by to nemohlo o*tátt A když mu to vie ruzkázs, jako f mu f shkŕ pomaza, Tuť Hr kmsr rád uslyío, >i> hned by zlodeji ottuéé Hu; ..To f mile vie rád í dej i, noic, pily ptihotují, jedno ty pomyidi o nm*, aby mi | sapUtíJ rovno.4' *i Tehdy zJihIčj, to xfer min», vyjma vordunk z sveha klina: Tento ti," vecí, p.vŕrtlutik dám a druhý, ** prijfcki k nim. Nalezneš ny prostřed lesa, 40 pfidt-A píly. nihiŕ neu; t u ť i^liť- vjrelmo KAplaci, tvé ú>iIľ i Iv ú práci," Tak ť kováf uboiíe dobývá. tetrads xlodŕjí pfvbvvá. u Dm Krt j á* do neho vfclé i každému f noů povede: hdyito f komu kú A ukuje, mnohé m u ť to rád slibuji* fkttl , J)ubŕft sem tvoj koÚ ukovaj, .»« b. 11" ,"■ n A by ito mil prehnal.'' Xeláhnsi oi ftebo jetJ+ aŽ ť mrcha porne klócétL Ba, by mi to brth ráeil dá ti ta dar. eui bych obtét zadali: fia bych jáz byl kováře mocen, vždy t by poležal nemocen* Chtěl | by cli to právo nalez ti, že by musil ětvernoh lézti, kterému by koni zajal, eo bych ten hřebí zase vyňal i vrazil mu v jeho nohu; vždy t by úpěl k živu bohu, aby koval rozhledaje a konicm nezajímaje. O SLADOVNÍCIECH Slado vnikem též po vědě ř mnoho zlého do nich vědě: chtie brzo bohati býti, ač sě jim dá s božie zíti. & Ale když kto zle dobude, tomu t nerado probude, často jim po hriechu shoří, potomt musí býti v hoři, Tenť obyčej v sobě j mají, 10 zeť neradi na to tbají; když jmu sedlák dá trh rovný, vnesa obilé do sladovny, budef s ním lečco mluviti, zaticm hledá vystavit i, i* kdež by j měl naj věcní mieru; | v torať ukáže svú nevěru. A když to obilé změří, an mu na tom dobře věří, budeť z nich slady dělati, ío chtě mnoho krošóv nabrati. A ktož po slad přídě k ňemu, sladovník vystaví jemu nalezna mitru najmenší a jinde schová najvěcši 25 řka: „Toť jáz beru na mú vieru, /.ví jáz jmám spravcdluú mieru." Tot sladovník dobře umie, ktož jemu v tom nerozumie. Druhéť opět dvorně fiiní, 30 řiedkýf sě naň toho domni: ktož mu dá obilé mnoho, by jmu dělal slady z toho, on učini velmi dvorně, ale stane sě nerovně: 35 výspa svój slad na hromadu, ospe jej jako zahradu okolo cuzími slady, až k svému nebude kady. Známe |najž> coť ciní potom, 40 jáz vám najlép poviem o tom: dosah na hřebla dlúhého, nepomně svedomie svého, bude ť okolo hrabat i, k své j hromadě přitáhati; *a veÔdyti hrabe neusada, až C bude hrozná hromada, ze váěch těch liromad najvěcsio, jenž bieče ze vžěch najmenšie. Takt umějí falšovati, fio dobrými lidmi klamati. Nebo Zátka, ostavte sě, dlúhého hřebla zbavte sě: pro jediné dlúhé hřeblo musí tvá duse jiti u peklo. o lazebníciech Lazebníci, ti jsú správni, u svých peněz velmi z trávni; chce sě veždy dobře jmieti, mezi dobrými se děti, 5 bohatým sě rovnajíce, podlé nich píce, jědúce; nemóž jmu tak brzo příti, až musí všechno propiti. Ti se | horníkom vrovnají, 10 ješto zlata mnoho j mají. Horník tento obyčej j má: kehdyžto peněz drahně j má, nechce f nikdy utrpět i, musě dobrú z trávu jmieti; i* byt věděl, že ť jmu žebrati, zajtra sě s dětmi preě brati, na tot sě nerozpomíná, musit vždy býti pln vína. ftiedkýť sě na to rozmyslí. 20 Die: ,,Zajtra mě bóh omyslí." Ti jsú najsprávnejší lidie, že na lidech nic nelúdie. Též jáz pravi lazebníkóm, přirovnají jě k horníkom, 25 že jsú také správní lidie, na lidech zle nic nelúdie, obchodie sě po řemesle, na tom C velmi neěinie zle. Však by jediného nechal, 30 by sě velmi noopíjal; a druhého sě varoval, j aby proto bit nebýval. Když zlú břitvu koho holí, často velmi po nem bolí 35 a častof učiní hóře, žot tě chvátaje uřeže. Druhého ť sô rád dopúáčie: když komu krev z rukú púňčie, že ť sč žily rád chybuje; 40 řiedkýt jmu z toho dčkuje. Učinit člověku bolest a to jeho hrozná nečest. Co by to škodilo komu, bych jáz sě přimluvil k tomu, 45 aby právo nalezeno bylo naň i ustaveno: když by koho hole urezal, by jmu ten dobrý políček dal ? Druhé bych chtěl vymysliti, 50 to bych jmu chtěl naplniti: když by mi žíly chybil, bych jmu pěstí zuby vybil; snad ť | by púäčal rozhlédajČ, věcší na tě péči j maje. ftĚZXÍE ftěznik sč takto obchodí, dobrým lidem Často škodí: když běží po vsi volaje, na prodajné bravy ptaje, 5 bude ť kupovali bravy, chtě s nich utěžěti ztravy. Když ho uzří dobytóatko, UŽěsneť sě nebožátko, neb j má řezník ruce račiej: lo když on dobytčátko zmácie, 103 nolzřf sě jmu popraviti, musíť vždy churavo býti. A tu lib kup lib nekupí, již ť bez Škody neotstúpí, ic vždyť škodu učiní tomu. kdyžto ť bravy mácie komu. Druh ú t j má nevěru v sobě, tut chci vyjpraviti tobě: Ktož dobytek na trh vodí, 20 sedlákóm rád na toni škodí; budeť s ním lidině tržiti, bráně každému kúpi ti. V tom mu ěini mnoho núzě, zeť jemu vše kupce zapúzie, 25 až utrží po své j voli, jakšto jemu libo kol i. Tretie ť jáz vědě do neho: ktož masa kúpi u neho, že jmu prodává kozinu za najlepší skopcěvinu, a častokrát býkovinu za najlepší hovědinu. Čtvrtého f sě rád přijímá: kdyžtoť jest naj věešie zima, 35 budet vodu oblévati maso, rožny rozpierati, aby jemu zmrzli v noci hovôdina i ti skopci. Takt po jeho voli bude, 40 tři čicsti jemu ho přibude; mnohot lidu okla|mává, když on to maso prodává, Takť jsú nevěrní řezníci, horší ť jsú nežli věžníci. 4fl Věžník nemóž tak zlý býti: když sě udá kde v dvoř vnítí, vždyť poŠčeká prvé na tě, chtě sě přihrabati k patě; a když j máš dřevo při sobě, oo tuf sě nestane ničs tobě. Ale řezníka nezbudeš, když masa jeho kupuješ; musíá dobře chytrý být i, by ho mold bez škody zbyti. as Protož jaz pravím rezníkom, jich panošiem jelitníkóm: což na lidech zle dobudu, že proto pekla nezbudu, ač sě toho neostavie so za svého života zdravie. peka ft Pekař na dufii nepomní; řiedký sě naň toho domni, jeho zlostí, což j má v sobě, ježto jáz vypravím tobě. 5 iA.dyz on chce chleba napéci, ^akto bude ženě řeci: „Ženo, když pojdeš na mčsto, dobudeš mi kvasnic v těsto, sát múky napytliji io a kvas v dioži přihotuji." Tut jmu žena kvasnic přimčě, dobyvši jich pod kraj hrnce; a když těsto upravichu, hrnec kvasnic v ňe nalichu, is umiesi vše j id ú k stolu, chtiece obědvati spolu. Zena ponieákavéi vece: „Muži, těsto kynuti nechce; mu si viece kvasnic být i, to tož bude těsto kynuti." A když po kvasnice běže, přinesši i nali puol diežč. Po obědě pec zapálichu, k válení ne připravichu. 25 Ona vece: „Muži, věz to, když budeš váleti | těsto, by toho nezapomhial, žes tři krošě za mieru dal; padesát koláčiev z toho 30 naváléš, nebudet mnoho. JmáS v těstě kvasnic třetinu, tiem vybereš vši jistinu a jiné6 v zisku ostane, což kol i potom ostane." 35 Když těch koláčiev napeku, hned jě na město povleku; ktož přijde kupovat k ňemu, pekař bude řéei jemu: „Podte sčm ke mně, ktož ráčí, 40 zde t j s ú naj včeší koláči, slaní, dobře upečení i na všem dobře udění." Desetkrát jím vrže vzhoru řka: „Viz, kakť j má pečenú kóru." 45 A kdož těch koláčiev kupí, každý na své hoře vzúpí. Nejeden sprostý sedláček kupí za haléř koláček, nevě|da jeho nevěry; ío uzří v ňem přehrozné diery, přěkrojě jej na dvě čieeti, až by ven vložil tři pěsti. Takť pekar sbožie dobývá, žer své koláče nadýmá* Věz to, pekaři všeliký, že j más z toho hriech veliký; pro ty hubené kvasnice jsi otlučen božieho líce. Pakli vie c toho ostaneš, tehdy sě jemu dostaneš, s nímž v nebesiech přebývaje budeš sě věčně raduje.