tinským sporům, v nichž zpravidla vystupují šlechtici a knězi (tedy zástupci privilegovaných stavů), znamená Podkoní a žák veliký krok kupředu. Nejenže nemá protiměšťanské zahrocení, ale je psán tak, aby byl stejně přijatelný měšťanu jako šlechtici. Ve srovnání se soudobými latinskými spory český básník sestoupil od rytíře a klerika ke dvěma chudákům. V tom, že radikálně změnil osoby tradičního literárního druhu, spočívá jeho kladný přínos. Jak však hodnotit tuto skladbu z hlediska tvorby psané česky ? Podkoní a žák je obecně pokládán za nejlepší staročeskou satiru vůbec. Toto hodnocení je však třeba zpřesnit, protože se v něm uplatňuje hlavně dnešní čtenářské hledisko, tedy pohled dnešních očí. Ve srovnání se satirami Hradeckého rukopisu, zejména Desaterem, je Podkoní a žák jistě bližší dnešnímu chápání literárního díla, ale historické hodnocení předpokládá odpověď na otázku, co dílo znamenalo ve své době a jak přispělo k dalšímu vývoji. A zde není hodnocení Podkoního a žáka tak zcela jednoznačné, jak o tom již byla řeč. Jeho skladatel nebyl vášnivým soudcem. Neměl dravost pravého satirika, nepsal žlučí, spíš to byl zábavymilovný kumpán, který chce ,,doma novin dočakati", aby pak o nich mohl zábavně vyprávět dále; jako bychom se vraceli od světa Hradeckých satir nazpět k světu Mastičkáře. Proto však nesmíme Podkoního a žáka podceňovat nebo snad dokonce hodnotit záporně. Musíme ocenit, že je to satira čistě světská, zcela oproštěná od náboženské dominanty. Tam, kde satiry Hradeckého rukopisu hrozí peklem, neznámý autor Podkoního a žáka se vysmívá človíčkovi, který chce na příslušnosti ke kněžskému stavu založit pohodlnou a výnosnou existenci, a tam, kde skladatel Desatera pracuje se stínovými figurkami, básník Podkoního a žáka dovede názorně vylíčit postavu. Proto bude Podkoní a žák vždycky jedním ze základních děl naší staré literatury a musí jej znát každý, kdo chce sledovat vývoj naší literatury k realistickému zobrazování života a světa. SATIRY HRADECKÉHO RUKOPISU 52 DESATERO desatero kázanie božie V židovských jest knihách psáno, všem lidem věděti dáno, že buoh tato slova svému mluvil lidu židovskému 6 řka: „Poslúchaj mne, lide mój, a vždy u mém kázaní stoj. Budeš-li mne poslúchati, chci tobě mú zemi dáti, | v niejžto stred a mléko plove; 10 v tu vy chci uvésti, Židové." Z těch bieše jeden šlechetný Žid a svého života čsný, tomu jmě Mojzes diechu, toho za kněze jmějiechu. 15 S tiem tvořec zjevně mluvieše, jakž Mojzes rozumieše; tomu tvořec sám svú rukú napsal na dvú kamennú dskú desatero své kázanie 20 všem lidem na oblepšenie. A tomu tvořec poručil, aby Mojzes všě učil, aby v kázni přebývali, svého tvorce milovali. 25 Na jednej dščě tři biechu kázanie, ješto učiechu, kak jest boha milovati a jemu chvály vzdávati. A na druhéj sedm bieše jich 30 napsáno, kázaní božích, ješto učie všelikého, chudého i bohatého, kak jest družce | milovati a kako s ním přěbývati. první 35 Slyšte, páni, i vy, panie, prvé jest božie kázanie: Nejmějte boha jiného, kromě tvorce silného. Proti tomu troj lid činí, 40 jímž svú duši velmi črní. Prví jsú čarodějníci, ti chodie s svú věru nici, ti pohanskú vieru plodie, když lid s pravé cesty svodie; 45 ti boha za bóh nejmají, když na babě kúzla ptají. Druzí, ješto jsú lakomci, to sú všecko lichevníci, ješto striebro, zlato viece so milují, proto lichviece, než boha, než své spasenie, jehožto ničs dražšie nenie; a ti také, již blúdiece, svú zlú myslí tbají viece 55 než na buoh na svú hospodu, pro ňež vezmú v duši škodu. Znamenajte dobře toho, jehožto | sě stává mnoho: Když který pro svú hospodu 60 bojuje a vezme škodu. 95a 70 75 že snad svój dobrý oř stratí, slíbí mu pán jiný dáti; pakli ho zabí samého, pán nemóž vrátiti jeho. 65 Když tak pro malú otplatu bojujete na svú ztrátu, marnému pánu slúžíte a jeho voli plníte. Radějše služte mocnému svému králi nebeskému; ktož tomu poslúži snažně, tomuť dá otplatu věčně; ktož sbožie neb život ztratí proň, to obé jmu navrátí. Třetí, ješto jsú v rozkoši, netbajíce o svéj duši, to kázanie přestupují a u veliký hřiech vstupují: to sú nesmierni opilci 80 i všelicí pasobřišci; ti své břicho za buoh jmají, nebo o ňem viece tbají než o duši i o bo|zě; proto budú u věčnéj hrózě. 85 Těm učiní král nebeský takeže, jako král světský jeden učinil jednomu byl opilci nesmiernemu, o ňemž vám pověst povědě, 90 což na knihách psáno vědě. Bieše jeden jhřec opilý, všem dobrým lidem nemilý. Ten jide před svého krále a svým sě řemeslem chvále 95 a řka: „Věz mú chytrost, králi! Dávajiť svój život v táli: 96a 56 51 nevypiem-liť pitie tvého v tvéj pivnici najlepšieho viece než jiných třidcěti, 100 kaž mi mú hlavu stieti." Král toho káza zkusiti, móž-li to chlap učiniti; an to chlap učini snadně, nesta vína nice na dně, 105 an chlap vše víno vyloka, jehož by měl | cný do roka. Král rozhněvav sě povědě: „Oběste chlapa na hřědě, ať mu provaz hrdlo stáhne, 110 k mému pití viec nesáhne." Toť za celo věděti dám: též sě stane nesmiernym vám, že vy pekelný kat uděsí, nesmierne u pekle pověsí. druhé kázanie 115 Druhé kázanie božie jest, ktož je drží, blaze mu jest: Boha v jěšit nejmenujte a toho sě vždy chovajte. Ktož jěšiutně boha vzývá, 120 ten sě jím jedno posmieva. To troj lid hřiešný přěstúpá, hóře činí než tvář hlúpá. Prvý, jenž křivě přisahá, na svatý kříž rukú sahá, 125 a ten, ješto k tomu radí; oba k sobě črt u peklo vsadí. Druhý, jenž bohem pošpílé, ano jmu tiem nic nepíle, | 96b anebo jeho svatými; 130 buohť otšpílé takým, věř mi. Třetí, jenž poklíná boha, ten chce vz vodu a nemoha; jenž vinu v tom bohu dává, že nerovně čest rozdává, 135 sbožie, sílu, krásu, zdravie; ..- ano dobře Hospodin vie, který dóstojen kterého tohoto sbožie vratkého. tretí Třetie kázanie božie jest, 140 slyš chudý i ten, jenž jmá čest: Pomněte svaté dni čstíti a jě v čistotě světití. - Proti tomu troj lid činí, jímž sě proti bohu viní: 145 Prví, jenž v svátky dělají, proto jim vždy kněžie lají; druzí v svaté dni hriechy plodie a káti sě jich nerodie; třetí v svaté časy hrají 150 a na svaté nic netbají. Lépe | by bylo orati než v neděli tancěvati: vězte, ktož rádi tancují, ti své tělo oferují 155 ďáblu i všechny své údy, když proň činie také trudy. By to kněz dal za pokánie někomu, vstanúc za ranie téci k jutřni takýmž skokem, 160 ale by vstonal svým bokem. Svój zrak ďáblu oferují, když jím srdce rozněcijí: kolik chotí v tanci slíbíš, tolik ďáblóv v srce upustíš. 165 Tu dievka i žena mnohá, nepomnieci nic na boha, hledá viece i milejie na jinocha i snažnějie než na obraz tvorce svého, no Jezukrista nebeského. Potom usta oferují ďáblu, když v tanci zpievají o smilstve piesni nesličné a k tomu v čas nekázané. i75 Uši také oferují, | když radějše poslúchaj! zlých piesní, zlého pravenie, prázdné piščby i hudenie, a o svatéj mši netbají, 180 boží službu zamietají. Ješče k tomu oferují ruce ďáblu, když darují viece piščcě, bubenníky než čsnú kněží i zvoníky. 185 U tance dievky, jinošě ščedřějše sú nežli u mšě: dá dobrý peniez u tance, chtě k ofěřě, ptá měděncě. Nesličná věc i hanba jest 190 tak dáti bohu marnú čest, jiúž sě bubenníka stydie; ktož to činie, smyslem blúdie. Slyšte, žeť jest u Písmě psáno, všem lidem věděti dáno: 195 Ktož hercóm dary dávají, ti ďáblu v čelist vkládají. 98a Nohy také oferuji ďáblu, když na nich tretují; jako by z smysla vystúpil, | 200 neb jako by veň běs vstúpil; nemúdřějie činie než skot, kazie podešvy i život. Tanečníku, to dobře věz a též tanečnici pověz: 205 co u tanečného diela s tvého hubeného těla, kolik ukane potu kropí, tolik ďáblóv duši vzchopí i vnesú s sobů do pekla, 2io ot nichž by ráda utekla. čtvrté Čtvrté božie kázanie jest: Jmějte otce a matku v čest. To kázanie přestupují, ež jich srdcem nemilují, 215 ot nich sbožie j majíce a jich potřebu vidúce, jim ničse nepomáhají, o nich velmi málo tbají. Druzí, jenž otčíku lají, 220 proto veliký hřiech jmají. Třetí mrzie všemu lidu, ti budú bydliti s Judu: to sú, ješto tepů otce, neotpúščějí ni matce. 225 Ktož čstie | otce a matery, dává jim buoh dvoje dary: prvý, že jest v duši spasen, druhý, že jest v době sčasten. 98b 69a 61 páté Poslúchajte řeči svaté, 230 totoť jest kázanie páté: Nezabíjej bratrcě svého, mé tváři, člověka mého. Proti tomu troj lid činí, jímž sě bohu věčně viní: 235 Prvý, to jest mužěbojcě, jenž umářie hladem družce, moha j ho málem živiti, i dá jmu živótka zbyti. Druhý, jenž káže nebo radí 240 zabiti neb jiné svádí a stane sě vražda proto; pravi vám zacělo jáz to, žeť jest ten pravý vražedlník, toho zabitého vinník. 245 Ten jest také mužěbojcě, jenž, jsa sudí neb poprávcě, příloze k někomu vinu pro nepřiezn neb pro dědinu, i zbaví života koho; | 250 jehožto sě stává mnoho. Třetí, ješto sám zabíjie, ten sě s Kainem nemíjie, ten musí s ním u pekle býti, jehož mu viec nelze zbyti. šesté kázanie 255 Šestým kázaním tě svázal: Nebuď smilník, toť buoh kázal. Troj lid nedrží tohoto i jmá veliký hřiech proto. 99b 62 Prví sě skutka chovají, 260 však sě myslí v ňem kochají; čistota v ráj nedovodí, jenž ot srdce nepochodí. Druzí smilstvo skutkem plodie i jiné k tomu přivodie. 265 Mezi mužmi toho mnoho, avšak v ženách viece toho; 0 jich zlosti pisáno jest. A některé, tak známo jest, že ďábel týž obyčej jmá 270 jako ptáčník, kdyžto jímá ptáčky v sietkách, že za nožku přivieže v sietkách ponožku | 1 vztrhá, aby vzlétala, jiné ptáčky osázala. 275 Takež ďábel duše číhá a mnoho jich tak potrhá. V krčmě nebo v tanci ženu posazují ulíčenú, anať obočie vztahuje, 280 závojíka popravuje, sukničku svú ztkaničivši a karnáček užlutivši, k tomu do pat zpodlinivši a podlinky zhedvábnivši; 285 nožík, měšček, cudný pásec, u piesnech jejie jasný hlasec. To vidúce mnozí blázni, nejmajíce božie kázni, slyšiece slovce výborná, 290 ješto sě jim zdějí dvorná, velmi milé usmievanie a laskavé jich vzhlédanie, letie jako na otržn k nim, nakť i bude hoře jim, 100a 63 295 300 305 310 315 320 325 330 anoť jě ďábel potrhne, i s ponožku u peklo vtrhne. Sbožný, ktož tak smyslem | vládne, že v také sieti neupadne, a ktož sě také vyvalí z těch sietí, ten boha chválí. Těch chytrostí mnoho jmají ženy, jimiž přemáhají ty lidi, jenž jmají dosti síly i ěsti i múdrosti, any jsú přemohly čsného krále Davida mocného, Salomona přěmúdrého a Samsona přěsilného. Znamenajte také toho: Osných jest žen také přemnoho; z těchtoť jáz jě vykládají a o nich nic neskládají, kromě o těch, ješto tbajiú 0 tělu, duše netbají, tělo krásně odievají a svú duši obnažijí. Ty jako jeden blázn činie, jenž oděl v drahé oděnie svój kóň, obnaživ svú kóži 1 oděl ju ve zlú rohoží, i jěl byl | k královým hodóm, i vjel tak nečsně v jeho dóm. Král jeho kázal vyhnati a sto kyjěvých ran dáti. Takež syn boží učiní, ktož sě takež doviní, že s nimi učiní rozvod, káže jě vyhnati z svých hod. Slyšte, ješto sě líčíte, by v tom hřiech byl, vy nemníte: 100b 101a 335 340 345 350 355 360 365 když take s pýchu ke mši jdú, s věcším hřiechem ot nie přídú. Tak jest buoh laskav na také, ješto sě líčie, na všaké, právě jako na rytieřě král, jemužto dobře věře pojme jej u boj v některý a zkušijě jeho viery, an sě přijma nepřátel svých a vstavě na sě klejnot jich i zbie mušlechticiev mnoho a ješče chce viece toho. I jde před král toho taje, | a jěšče na sobě jmajě vafnrok neb tvář nepřátelskú a prose u ňeho daru. Nezdá mi sě, by jmu co dal, snad by sě viece rozhněval, i kázal by jeho jieti a potom jmu hlavu stieti. Takéž ty, ješto sě líčie, v ďáblóv sě vafnrok obláčie, pod tím mnohé přeluzují a mnoho dúš zahubují. Hubená ženo, znamenaj, a ďáblovy tváři nechaj ! Když j máš ten vafnrok na sobě, věrně j máš buoží hněv k sobě; chceš-li boží milost jmieti, musíš ďáblóv klejnot snieti. Třetí lid to přestupuje kázanie a v hřiech vstupuje: to jsú svódníci, svódnicě, jěž črt vnese u peklo nice. Ty jsú pravé zahradnice, všech ďáblóv dobré ščěpnicě; 5 — Satiry 370 375 380 385 390 395 400 ! božie ščě|py vytrhují a ďáblóm jě přesazují. Ty j sú ďáblovi měši, jimiž ďábel velmi spieší oheň smilstva rozdýmati a mladým zlý příklad dáti. Ty jsú horší než kacieři. Dosvědči-lií, každý mi uvěří: kacieř přída, kdež neznám jest, dvě létě nebo tři tajen jest, a tak v skóřě mnoho lidí k svému kacieřstvu nevzbudí, a svódnicě dne prvého inhed přídúc neb druhého k některéj neb k některému, inhed ho přivede k zlému. A přídúc k některéj paní, sede s ní výše než zvaný, nebo přídě šlojieř nesúc neb záponku prodávajúc, i die: „Paní, rač sěm vstáti, chciť dobrú kúpi prodati." A jakž ot lidí | otstúpí, děje trh o hriešnej kúpi. Mnoho těch kunštóv umějí, jimižto hřiešný trh dějí. Ješče o nich vědě mnoho a něco povědě toho, kak jedna chytrá svódnicě, činiec sě dobrá nunvicě, čsnú vdovičku přělúdila a ke zlému ji vzbudila. Tuto vdovu milováše a své jiej dary dáváše jeden jinoch neženatý a v sbožie dosti bohatý, loia 102b a chtieše ji rád pojieti, i nemožieše prospěti 405 proto, neb ta bieše vdova slíbila čistotu znova; a on toho nevědieše, proto ji pojieti chtieše. Když přídě ta jedna chvíle, 4io že s ní sedě velmi míle, mluviv slov rozličných mnoho, vztáza jie pod věru toho, chce-li s ním u man|želstvě býti, či chce toho inhed zbyti. 415 Otpovědě cele jemu: „Nechci tobě ni jinému, nebo sem slíbila býti v čistotě až do mé smrti." Jinoch proto v smutek upade, 420 bezmál hořem neusvade; i j ide inhed preč ot nie, velmi truchlejě a smutně. I když ona baba jeho uzřě tak velmi smutného, 425 hned sě veň slovy uváza, o smutcě jeho otáza, proč jest tak srdce truchlého, co-li sě jmu stalo zlého. Uhani ji rozhněvav sě 430 řka: „Zlá babo, opravuj sě ! Co píle mým smutkem tobě věděti, mrzutéj robě V Dřieve než on slova skona, otpovědě jemu ona: 435 „Milý synku, | to dobře věz a svému přieteli pověz, že jiezvený nemóž zbyti svých ran, když jě bude kryti před lékařem; kromě tomu 440 pomôže, ktož zjeví jemu. Takež této tvé truchlosti snad tebe nikte nezprostí, ač jie někomu nepovieš, ješto na svém srdéčku vieš." 445 Jinoch babě otpovědě: „Tys múdrá žena, to vědě, a protož jáz, matko, tobě povědě pravdu o sobě, ač chceš mne v tom nepronésti 450 a z té truchlosti vyvěsti." ,,Synku, nemeškaje pověz, pomohu ti, to dobře věz." „Jest, matko, zde vdova tato. Slíbil bych to za vše zlato, 455 bych mohl toho dojiti, bych ju molil sobě pojieti. Tu sem dávno pojieti chtěl | a v tom sem nice neprospěl. Dával sem jiej daróv mnoho, 460 i jest mi žěl velmi toho, žeť jest mnú již pohrděla i cele otpověděla." Vece baba: „Mně viec nelaj, milý synku, a koláč daj; 465 v krátkém času přídeš k tomu, budeš volen v jejie domu." „Ach, by sě to mohlo stati, chtělť bych dobrý koláč dáti." „Jedno buď vesel, synu mój, 470 již jako s niú j máš svój pokoj." I počě baba mysliti, kak by mohla přělúditi tu čsnú vdovu, ješto bieše v svém čsném Vdovstvě, i vždy chtieše. 104a 475 I jmějieše psa malého ta baba, velmi dvorného. Toho za tři dni nekrmi, až by ten psík lačen velmi. Potom s horčici smie|sivši 480 chleba a psa nakrmivši, i jide s tiem psíkem k vdově, nalezši tu chytrost sobě. Ta paniú mniec nábožničku, přijě míle tu svódničku. 485 A když pospolu sediešta, rozličná slova mluviešta; a když psíka uzřě toho ta paní, ano jmu mnoho z jeho očí slez tečieše, 490 ta paní k téj babě dieše: „Pověz mi, má milá matko, toto tvé malé ščeňátko, proč pláče i slzy mu teku takež, jakž same člověku ?" 495 Udeři sě u prsi silně i zaplaka baba pilně a řkúci: „Má dcerko milá, nikdys toho neslýchala, kaká sě hriešnici pakost 500 mně nynie stala i žalost, jiežtoť nesměji zjěviti ani pro hanbu praviti. Toho sě žehnaj lé|hajúc, milá dcerko, i vstávajúc, 505 ať sě nestane v tvém rodě; nechtěj i vrahu téj škodě ! By chtěla, dci, zatajiti, chtělať bych to pověděti." „Milá matko, prav bezpečně, 5io chcuť toho tajiti věčně." 104b 105a 68 615 620 625 530 535 540 645 „Jáz ť sem milú dcerku j měla, ta mi jest nynie opsěla; toto přede mnú ščeňatko jest to pravé mé děťátko. Stalo sě tak, má dci milá: Když sem jáz v svém kraji byla, byla sem bohatá žena a v tom kraji nade všě čsná. Jměla sem dceř velmi krásnu, ke všemu dosti věhlasná; ta jest svého muže jměla, potom po ňem ovdověla a pro krásu i pro sbožie snúbiechu jie mnozí mužie. Mezi těmi | jeden bieše, jenž dobré přátely jmieše; ten ji najviece miloval, mnoho dobrých daróv dával. To sě několik let dálo, až sě kako hoře stalo: když sě jinoch nadějieše, by ji pojal, cele mnieše, ana nemúdrá bláznice, chtieci býti čsná vdovicě, otpovědě řkúci jemu: ,Nechci tobě ani komu.1 An pro tu velikú milost, ješto k niej j měl, vstúpil v truchlost, z truchlosti v nemoc upadl byl, nemocen jsa i duše zbyl. A proto buoh nad ní pomstil, že ji ve psí tvář proměnil; i jmá tiem psem veždy býti, nikdy nemohúci zbyti. Milá dci, sbožníť sě káží hubenými a škodů cuzí. 105 Zda [ máš kterú svú rodičku nebo kterú přietelničku, ješto s kým pomluvu jměla 650 a jím potom pohrděla, mé dcerky zlú příhodu věz a každéj ji taciej pověz, ať sě nedopustí toho. Ostřěz, bože, každú toho!" 655 „Hoře mně, matičko milá ! Jáz sem téže učinila. Co mi tomu hoři sdieti ? Chtěl mě šlechetný pojieti jinošě přátel šlechetných, 560 dosti bohatých i dobrých. Všakžť sem jáz to učinila, že ť sem o ňem nerodila, an mě tak velmi miloval a drahé mi dary dával." 565 „Hoře mně s tobú, dci milá, kak si v tom zle učinila ! Přizři náhle sama k sobě, toť já razi věrně tobě, ať sě v túž tvář neproměníš 570 jako má dci, jižto vidíš." | ,,Kak mi, matko, býti tomu ? Jáz hanbu nevzmluvi k ňemu. By to pro mě učinila, k ňemu sě o mně vzmluvila, 575 chtělať bych dar dobrý dáti, kaký by směla kázati." „Neznají ho," baba vece. Jeliž jiej věrdunk oběcě, toliž teprv baba šedši 580 získá koláč na jinoši. Tak baba lstivými slovy ot jinocha i ot vdovy 106a 106b 70 71 vzemši dary, tu čsnú vdovu učini k hriechu hotovu. 585 A protož každá svódnicě viece jest než vražedlnicě, že dvě duši a třetí svú zabíjie mociú ďáblovu. sedmé Sedmé jest kázanie božie: 590 Nekraďte cuzého sbožie. Troj lid toto přestupuje, jímž sobě peklo kupuje. Prvý, jenž cuzé otjímá, toho črt u peklo pojí]má. 595 Ten sě zlý lid velmi rozmohl, bezmále vše dobré přemohl: Zlá kniežatá i zlé hrabie, vévody i zlé lankrabie, vladyky, kupci i chlapstvo, 600 biskupi, mniši, žákovstvo, zlé jeptišky, křížovníci, a k tomu zlí kanovníci, panošicě i vladaři, vyvržení z pekla ohaři, 605 všichni cuzé otjímají a proto těžký hřiech jmají. Kniežatá vojny plodiece a chudinu tiem hubiece plodie šosy, k tomu berně; 6io zlodějiť jsú, pravímt věrně. A vladyky ješče viece, ke všem črtóm spieše chtiece; před těmi nic neostane, jako v ohni ot nich vzplane, 615 107 620 625 630 635 640 645 650 ni kněz, ni mnich, ani vdova, by j měli andělská slova. Však býti bez | svého sbožie — pomsti toho, matko božie ! Ti jsú dobře znamenali, jenž sú při dvoře bývali, kak kniežě svú mísu zjiedá, že sám jie málo pojiedá, potom pošle rytieřiem svým a rytieři panošiem svým, a panoše lotróm dadie a lotři sě o ni svadie. Takež králi a šlechtici vždy činie svéj chudinici: najprve úrok vezmúce a potom berni zživúce, berú s nich jiné pomoci vladaři k tomu z své moci; k tomu soci i kuchaři, lovci, pekaři, běhaři, derú jě ot vrchu do pat, a též činí svým zlý opat. Kniežatá i zákonníci, jěptiš|ky i kanovníci, i vy, páni, znamenajte a své chudiny nechajte ! Což na nich viece žádáte nežli uložené j máte, proti bohu to činíte a svú duši tiem viníte. Vizte, kak jste smyslem hlúpi, že činíte jako trúpi: Trup zjiedá cuzé úsilé, libo málo, libo velé; a když sě léto skonává, tehdy sě zle trúpóm stává, ( že jě včely ven vypudie, s sobů bydliti nedadie. Některý pán, jmajě svého čsného kmete bohatého, 655 rád by jeho sbožie vydřel, by to jedno pro hanbu směl. I skládá ne vz vinu vinu, ale změří jmu dědinu i die: „Chlape, proč si to směl | 660 učiniti, žes viece jměl dědiny než jiný mój kmet ? Daj šest hřiven, buď s tobú vet!" Pakliť sě lépe rozmyslí, ješčěť lepší čin vymyslí, 665 jímžtoť chlapa neochudí, avšak dva voly vylúdí. Jako byl jeden učinil vladyka, že byl vylúdil dva voly, s hnědým plavého, 670 u svého kmete dobrého, jehož obviniti chtieše, ale sličně nemožieše. Pozvav jeho jednu k sobě, vece: „Kmeti, radím tobě, 675 ty jmáš svého dosti sbožie, neb jest k tomu vole božie. Tys mdlého života člověk a proto jest krátký tvój věk. Rozdaj přátelóm své sbožie 680 za síly a ve jmě božie; snad sě o ňe potom svadie, za tvú duši ničs nedadie." Vece jmu kmet: | „Pane milý, jáz sem člověk ješče čilý; 685 až kdy budu mdleji v život, tehdy rozdám sbožie i skot." 108b 109a „Ba j měj, chlape, mú radu: Ty jmáš ženu ješče mladú; ač ty své sbožie rozdělíš 690 a mně jeho neosvědčíš, snadť sě uviežíc v tvé sbožie, i nedá ničs ve jmě božie, i pojme sobě mladého, netbajúc spasenie tvého." 695 „Milý pane, toho mě zbav, sem v svém životě zdráv !" „Ty mně, chlape, z té rady mohl by děkovati všady; vědě, že máš v smysle vadu, 700 když zamietaš takú radu." „Toť chcu učiniti, pane, však sě přes mú voli stane: Najprvé dám za svú duši v kněží modlitvu a ve mši 705 svého sbožie třetinu, aby za | mú za vši vinu k laskavému Hospodinu vzdával svú modlitvu věrnu. Druhú čiest, ženo, j měj sobě, 7io tuť jáz otdávaji tobě; třetí dám přátelóm chudým, to vše, pane, s svědečstvím tvým." „A mne, chlape, nezapomínaj, také mně něco z diela daj !" 715 „Nejmám, pane, nice toho, rozdal sem málo i mnoho; kromě ješče dva voly jmám, oba na ofěřě prodám, na vosku a na příkrově, 720 v ňemžto mě pohřebú v rově." „Ješče máš dosti hodiny, popros na to své rodiny, 109b ješto vieš, kto tě milují a tě krásně oferují. 725 0 příkrovu co sobě stýskáš, a ty udatnu ženu j máš ! Ješčeť zetce plátna v domu, jestot bude dosti k tomu. Tú hoviedcí | pro vosk také, 730 chci, neprodávaj nikake, nebť ješče do toho času vosku tvé včely nanesú; ta mně, chlape, voly otdaj a jiné vše sbožie rozdaj." 735 „Buďta tvá voly, pane mój, jázť sem boží člověk a tvój !" Toť páni dobře umějí, svéj chudině zle hovějí, na nie vinu nalezují 740 a jě jich sbožie zbavují. Zlodějem ho Písmo vzývá, ktož tak zle sbožie dobývá. A ti, jenž v zákoně chodie, již také zlodejstvo plodie, 745 kdyžť zpovědi poslúchají a když pokánie dávají. Kradu ot mateře děti u macechu veléc slušěti, macechu velé ploditi 750 a svú matku zahubiti. Kážúce na každý sňatek, však kradu kně[žiú desátek. Ješče kradu viece toho, a těch jest mnichov přemnoho, 755 kdyžto koho zpoviedají a čie tajenstvie zviedají. Když mnichu die který dercě a cuzého sbožie bercě: 110a 110b „Daj mi dobrú radu z toho, 760 učinil sem zlého mnoho: deset sem kostelóv vybil, kněží oblúpil i přebil, kradl sem, při vedl i přěbíjal, žehl sem, svú rukú vybíjal. 765 Toť pravím, otčíku milý, byl sem ke všiej zlosti čilý. Bych j měl dědiny široké, nezplatil bych sě nikake, co sem otjímal nevinným 770 i ztrávil zle životem svým. Bych chtěl všechno navrátiti, musil bych s dětmi žebrati; bych chtěl také všem | platiti, kto by jě mohl všě věděti ? 775 Proto za vše zaviňenie, proši, bratr, daj mi pokánie. Nemohuť sě nic postiti ani na kterú pút jiti, na jutřni vstáti nemohu, 780 učiniž, což libo bohu; a páteřiev nerad pěji a jiných modlitv neumějí." „Snadno, synku, toho zbudeš, ač mne poslúchati budeš: 785 my jsmy bratřie velmi chudí, nám jinak nic nepřichodí, jedno což vy pomáháte, svú almužnu nám dáváte. Zbavuji tě hriechu toho, 790 což si kdy učinil všeho; daj mi za ty hřiechy jednu k mému oděníci hřivnu." Takt činie zlí zpovědníci, mnohých lidí přěludníci, | 798 v svatém Písmě chtiece blúdie, křivě na zpovědi súdie, silně přieliš zpravujíce, snadně hřiechóv zbavujíce; co Písmo velí přijieti, 800 toho sě nechtie držěti. Zpovědníci, znamenajte, dobré příklady vzímajte ! Vy sě lékaři vzýváte hriešnych dúš, to dobře znáte. 805 Vizte, žeť lékař, z nemoci když myslí věrně spomoci, jinako nemoc studenú a jinak nemoc črvenú, jinak vodné tele léčí 8io a jinako bolniej oči, jiný trank k každéj nemoci, když myslí věrně spomoci. Snad by učinil věcší strast, by kladl nemocnému túž mast 815 na mdlé neb na bolniej oči, jížto | jiezveného léčí. Takéž, lékaři duchovní, dávaj u pokání čin rovný! Každé lidské zavinenie 820 chce jmieti rovné pokánie: kaž sě lakomým postiti, nečistým kaž čístu býti, kaž zloději navrátiti a z svého kaž ščedru býti. 825 Každé lidské zaviňenie chce jmieti rovné pokánie. Znamenaj, coť Písmo praví, žeť bóh těch hřiechóv nezbaví, jeliž bude vráceno to, 830 což jest bezprávně otjato. uib 112a Á ty sám dobře znamenaj, tento příklad všem poviedaj, žeť lékař spomoci nemóž jiezvenému, donidž v ňem nóž; 835 jeliž bude nebo střela vyňata z jiezveného těla, totiž léjkař všelikého tak uléčí raneného. Takť krade mnich i kněz všaký, 840 dávajúc ščedré otpustky; ktož sě v jeho páteř vloží, tomuť tisúc hřiechóv složí. Aleť bych velmi rád tomu, by sě též stalo takému 845 zpovědníku všelikému, jako kaplanu jednomu, jenž zpoviedav přěbojníka, mnohých lidí násilníka, vece: „Chceš sě hřiechóv káti ? 850 Chcuť dobrú kúpi prodati. Což jsi ukradl z své mladosti, zbavuji tě té všie zlosti; ač si komu otjal zlato, daj mi jeden šilink za to." 855 „Auvech, kněze, chci velmi rád, kromě nynie nej mám nasnad; příď ke mně v les u pondělí, zdať mě dotud buoh nadělí, ten ti | šilink chci rád dáti 860 a tak sě viec hřiechóv káti." A když v les přijede k ňemu, ten šilink zaplatí jemu, vece: „Kněze, druhý vezmi šilink a tento kóň daj mi 865 a toto své rúcho k tomu, beřiž sě pěš k svému domu. Dalť sem za tento hřiech viece než za všě, pravdu mluviece." Dávaj, kněze, viec múdřějie 870 za hřiechy lidem pokánie. Věz to, kněze i bosáku, křižovníku, i ty, žáku, což kdy na lidech vylúdíš, zloděj jsi a smyslem blúdíš. 87S 0 kupcích také povědě, ješto o jich zlosti vědě: ti kradu také přemnoho, avšak jich nevěsie z toho. Ti, již sukno prodávají, | 880 ti přietele ukrádají. Učině kmotra z někoho, rád by vydřel sbožie jeho. Když sě s ním utká u městě anebo v některéj cestě, 885 dobrojtro neb dobrý den vzdá, kak sě jmá na zdravie, zviedá; ješče otieže ho stoje: ,,A kak sě jmá kmoška moje V A jakž ta slova otmluví, 890 inhed jmu o sukně vzmluví řka: „Kmotře, kaké sukno j mám ! Třěba-liť, ať jeho prodám. Dávno nebyl lepší šarlat u městě, jakýž mám brunát: 895 kropenina přěšlechetná, pruhatina nevídaná, ta velmi krásně odievá. Té mi s sukni a s plášč zbývá. Toho zbytka kupováchu, 900 osmi krošiev nedodáváchu. | Ač sě, kmotře, líbí tobě, vezmi to sukénce sobě. 113b 114a Raději přieteli svému, tobě, kmotře, než jinému 905 těch osm krošiev chci spustiti, z nichž mi budeš děkovati." Kmotr mně, by tak i bylo to, nemluvě nic dále za to, vezme předraho sukno zlé, 9io věře kmotru a mně dobré. — Takoť kradú súkenníci po hriechu bezmále všicci; což jiný nekupí hadě, v tu kúpi přietele vsadie. 915 Též činie všichni konieři, kočovníci i ovnieři, ščivalníci i valcháři, všichni kupci i kramáři; věrujíce přisahají: 920 „Toto mi za to dávají." Mnoho tak vypřisahají, a proto těžký hřiech jmají. Mlynáři, také znamenaj: | Když meleš, cuzého nechaj; 925 mníš, by nebyl zloděj proto, ukrádajě málo často ? Móžeš dobře znamenati, ve mlýně jsa, to vídati, že řeka činí sě vodná, 930 často j súci lidem škodná, když z malých potóčkóv bývá, v nichž člověk často oplývá. Též ty, zlý mlynáři, činíš, z malých hřiechóv hřiech shromáždíš, 935 a pro ten u pekle potoneš, ač sě toho káti nechceš. Kraj čí sě kalí v témž kalu, ukrádá sukna po málu; 114b 80 6 — Satiry 81 neotpustí nikomému, 940 krade i přieteli svému. Jako jeden kraj čí bieše: když plášč své ženy krájieše, nemohl otrpěti toho, ukrade jeho nemnoho. 945 To uzřev syn, otci vece: „Nekraď, ten plášč krájieš | matce." ns« Kraj čí jemu otpovědě: „To jáz, synu, dobře vědě, kromě pro pamět činím to, 950 abych vešdy pomněl na to." To jáz pravím, kraj čí, tobě: Nepomyslíš-li o sobě, s mlynářem u pekle potoneš, v ňemž tápati věčně budeš, 955 ač sě toho neostavíš, a což jsi ukradl, nevrátíš. Krčmář má těch mnoho zlostí, jimiž svéj duši pakostí: sám krade s dievku i s ženú, 960 nedávajíc u pravú mieru svého pitie, jakú slušie; proto pôjde v kázn jich duše. K tomu přijímá zlodejstvo, přěpúščie v svém domu smilstvo: 965 u postě, ve mnohý pátek, vždy u neho črtóv sňatek, zlodějiev i přěbojníkóv, zlých žen i zlých kosteč|níkóv. nsb Netbá nikda na svatý čas, 970 vešdy j má s opilci svoj kvas, vždy pie s nimi, přičítaje, na svätú mši nic netbajě. Oráčiev také neminu, jmají na sě hroznú vinu: 978 svatokrádci sě vzývají, že desátka nedávají. Věz, člověče, čiest desátá tvého sbožie, tať jest svata, jižtoť jest buoh zvolil sobě, oso i přikázal věrně tobě, aby dával sluhám božím, ač chceš býti v nebesiech s ním. Nedáš-li jie, těžký hřiech j máš a svatokrádcem sě vzýváš. 985 By král český některému dával každé léto svému paddesát hřiven člověku, bral by jě u velikú dieku a jemu pět rád by | dával, 990 anebo na jeho čest vzkládal; a nám buoh, pravdu mluviece, dává darmo velím viece; tělo, duši, čest i zdravie, krásu, cnost, čest i sbožie 995 i jiného k tomu mnoho, avšak my hriešnici z toho nechcmy věrně děkovati ani desátka dávati. Chcete-ľ věrně čstíti boha, íooo dávajte málo ze mnoha; nenieť vaše, všeť jest jeho, čstětež jej sbožím jeho. Kteříž jej budú chváliti a z jeho sbožie jej čstíti, ioo5 tomuť sbožie nebeské dá, v ňemžto nebude chůd nikda. Svědčí to svatý Lukáš nám, žeť tomu die Hospodin sám: „Věrný sluho, jměj veselé; íoio dalť sem byl sbožie nevele, | 6» ä tos mně vešdy poznáyaí, žes mú čiest věrně vydával; vejdi v sbožie svého pána i v radost, tať věěně dána." íois Mezi kováři zlodějiev mnoho jest i svatokrádce v: ti, již zlodějiem hotují klíče, kozie nohy kují, nože, pily i věc jinú; 1020 proto s zloději pohynú. O kostečníciech pravím vám, to móž každý věděti sám, že jmají v sobě zlú vlohu: mrzie všem lidem i bohu, 1025 že vždy lží a přisahají, bohem a svatými špílejí. Druhý neplní sedmého kázanie, jenž co cuzého nalezna nechce vrátiti; 1030 proto móž duši ztratiti, což jest nalezl, ač nevrátí, ani sě toho chce káti. A pak-li by vrátiti tbal, a toho, jenž ztrajtil, neoptal, 1035 jmá to s právem vše na chudé vložiti, neb jakž jmu bude raditi zpovědník jeho, co jmu učiniti z toho. Třetí, jenž přijímá kradbu, 1040 ten vejde do pekla v hanbu: nebylo by zlodějíkóv, by nebylo příjemníkóv. I Osmému kázaní živý učí tě buoh: Nebuď křivý 1045 svědek na družce na svého, ač chceš zbyti črta zlého. Troj lid toto přestupuje: Prvý, jenžto potvrzuje zlú řěč, slyšav ot někoho 1050 a nevěda právě toho; druhý, ješto sám poviedá něco zlého a nevěda; třetí, jež svědčí křivému a tratě právo pravému; 1055 ten proto pekla nezbude, v ňemžto věčně v ho|ři bude. deváté Toto kázanie deváté: Cizie věci nezadajte. Troj lid sě nedrží toho: • lira 1060 Prvý, jenžto hrózú koho s dědinicě s jeho spúzie a čině jmu mnoho núzě; druhý, jenž svého súsěda připraví jej, nic nevěda, 1065 křivě k některému platu a čině jmu proto ztrátu, aby neseděl v svém domu a jej spieše prodal jemu. O takém vám zlém súsědě 1070 drahnú pověstku povědě, ješto mysléše chudého k škodě připraviti svého súsěda, jenž přišed k ňemu, tato slova vece jemu: 1075 „Uslyš, súsěde, prosbu mú, otpusť mi, v svém domu ať postavím lahvici dvě oleje a náplně jě." | Súsěd chudý, nevěda lsti, 1080 tomu bohatci otpusti. Tehdy ten lahvici plnú zadniv a druhú neplnú, jsa úmysla velmi zlého, schová u súsěda svého. 1085 Potom tento po puol roce chudému súsědu vece: „Nedostatky, súsěde, jmám, vrať mně mój olej, ať prodám." A když lahvici othradi, 1090 inhed sě s súsědem svadi, i poěě naň žalovati, chtě jmu sbožíce ztratiti a řka: „Zléhos obyčeje, ukradl si mého oleje." 1095 I bieše v tom městě dobrý jeden člověk, čsný i múdrý, ten nevinným pomáháše, a dobrú radu dáváše. Ten nevinu jeho vzvědě íioo a to poprávci povědě: „Jáz chcu pravý súd vydati. Kaž oleji tuto stati, ať čistý | olej skydaji a kvasnicí ohledají: nos bude-liť v sudě v neplném tolik kvasnic jako u plném, vězte, žeť jest olej kraden ottud, kdežto byl postaven; 115a 118b pakliť jest méně v neplném íno sudě kvasnic než u plném, vězte, žeť jest zle žaloval, súsěda lstivě obúzal." A proto múdři bývajte, sobě domov dobývajte iii5 mezi súsědy dobrými, mezi čsnými i múdrými. Třetí jest, jenž radí komu lstivě a chtě škodě tomu; s prvým i s druhým tohoto 1120 ďábel vezme u peklo proto. desáté Znamenajte slova božie: Jmějte v čistotě svá lože. Toť kázanie desáté jest, ktož je drží, blaze jmu jest; ii25 však to troj lid přestupuje, jímž sobě peklo kupuje: | Prvý, jenž ženy nejmajě, na svú duši ničs netbajě, toto kázanie přěstúpá, 1130 kdyžto v cize lože vstúpá. Druhý, jenž maje ženu svú i bude viliti s jinú a ta bude jmieti svój muž: ta oba črt pojme v svú húž. 1135 Třetí, jenžto jmajě ženu krásnu, z mnohých vyloženú, i pojde k mrzutej robě, ten vezme zlý příklad sobě; chrustem jeho chci nazvati, 1140 dám jej všem dobrým poznati, im ješto s lúky ot krásného květa letí ot vonného i hledá sobě pokoje prostřed smrdutého hnoje. 1145 Těch chrústóv po hriechu dosti, ješto sě držie té zlosti, netbají o krásném loži, jdú k biedniciem na rohoži, zamiecúce slova božie 1150 i rú[šějú svá čsná lože. V Starém zákoně ten bieše obyčej: Ktož nedržieše čsně v čistotě lože svého, ukamenovachu takého; 1155 a po našem hriechu nynie v některém kraji kamenie nemohl by tolik shledati, by chtěl vše ukamenovati. Ktož chce v rajskú radost vníti, íieo musí kázanie plniti toto desatero božie; tak príde v nebeské sbožie. Prvé: miluj tvorce svého a vešdy čsti na vrch všeho. ii65 V druhém kázaniu buoh kázal, aby člověk v tom múdr býval, aby j mene nejmenoval jeho v jěšiut ani vzýval. V třetiem kázal na paměti 1170 své svaté dni vešdy jmieti, jě svým nájboženstvím čstíti a v ten čas viece chváliti: to jest neděle, den jeho, 120a jiní čsní dnie podlé toho. 1175 Čtvrté kázanie božie jest: čiň otčíku a matce čest. Páté kázanie pomněte: druh družce nezabíjejte ani skutkem, ani radú, 1180 ni lakomstvem, ani svádů. To staří i mladí slyšte, totoť jest kázanie šesté: smilstva sě vešdy chovajte a v tom svój život skonajte. 1185 Naplníš sedmé kázanie: ač sě uchováš kradenie a k tomu ščedr z svého budeš, tak věčného pekla zbudeš. Osmé kázanie jest: křivý ii90 nebuď svědek ani lstivý. V devátém jest buoh přikázal, by cuzého nic nežádal. Toto kázanie desáté: | jenž u manželstve přebýváte, nos vešdy v čistotě bydlíte, tak sě k bohu přiblížíte. Amen. 120b SATIRY O ŘEMESLNÍCÍCH A KONŠELÍCH o Ševcích Ševci divně prebývajú, 125a často svým ženám zle lajú; když ho žena jme tresktati, nedadúc jmu v kostky jhráti, 5 an sě rozhněvajě z toho, častot jiej přibijie mnoho. Jako jeden švec činieše, ten svěj ženě rád lajieše. Ana vece v jednu dobu: 10 ,,Co mi učiniti s tobú ? Rač slyšěti, mój milý muži, však vidíš mú i svú núzi! Ze chceš vždy v krčmě ležěti, dietky chtie hladem zemřieti; 15 poviz o svých dietkách záhe, vidíš jě bosé i nahé, . aby jim mohl přioděti i ztravicě utěžěti." Švec povědě ženě dvorně 20 řka: „Jmám prodajné čtverý škorně, ty škorně za věrdunk prodám a tobě ty pe|niezě dám; í^b obratiž jě na své děti, jázť jich nechci k sobě vzieti." 25 Ona počě děkovati řkúc: „Kdy sě chcvě na trh brati, ty škorně spieše prodati a dél tiem neotkládati ? Chcevě-l' jiti u pondělí, 30 zdali nají buoh nadělí V Tehdy on svéj ženě vece: „Ženo, mně sě na ten trh nechce, pójdevě ve čtvrtek ráno, tuť bude lépe prodáno." 35 A když sě na ten trh brasta, škorně za věrdunk prodasta. Švec vece: „Co j' učiniti ? Již ť mi sě chce velmi piti. Ženo, chceš do krčmy jiti, 40 jediný haléř propiti ?" Ona jemu v tom povoli řkúci: „Staň sě po tvéj voli." A když do krčmy jidesta, brzo tři krošě propista. 45 Inhed počě švec hlédati, zda by mohl s kým v kostky | jhráti. i2«« A když to uzřě hospodář, povědě ševci ten krčmář: „Hosti, chceš-li vrci krychle ? 50 Neb ty neb jáz zíščeš rychle." Švec beze všeho potaza ženě věrdunk dáti káza, počě s ním krychle metati, chtě na krčmáři vyjhrati. 55 Pristúpivší žena k ňemu, povědě tak muži svému: „Muži," vece, „nedámť jhráti, slíbils mně ten věrdunk dáti; již svě tři krošě propila; 60 bychvě viec neutratila!" Švec svéj ženě tak ottuši a řka: „Ženo, věř méj duši, prvé než tři krošě ztraci, až dřěvnie tři všě navráci. es Nechať naň sadím po kroši, toho ť jáz na tobě proši. Plať," vece, „jeden kroš jemu," i provrže ten kroš k ňemu, i sadi dru|hý naň spieše; i2Si 70 ten kroš opět provržieše. Osm vrhóv vešdy pospolu ztrati švec u toho stolu. Žena, uzřevši to, vece: „Milý muži, nejhraj viece, 75 nevěrněť na kostku mece, ani kdy kostků zaklekce." On veeě: „Počakaj málo, ješčeť mi pět krošiev ostalo: nebť tu pět k ňemu provrhu, 80 nebo dřevních osm vy vrhu." Zena jmu počě brániti řkúc: „Musíš mě dřiev zabiti; nedámť ostatka projhrati, musíš mi jej inhed dáti." 85 On vece: „Zlá ženo, přestaň, neb vetčas budu nekázán !" Krčmář vece: „Buď kázána, paní, neb budeš svázána. Jhraj pro ni preč, nej měj péče, 90 nechaj, ať sě hořem vzteče." A když ho ke jhřě připraví, inhed jej všech peněz zbavi. Švec | chtieše na základ jhráti, nia žena jemu počě láti 95 řkúc: „Ba huběnce hubený, ke mně své viery neplný! Tys byl mně ten věrdunk otdal, a jižs jej hanebně pro j hrál; 92 93 ješče chceš na základ jhráti ? 100 Buoh daj ť sě ďáblu dostatí." On vece: „Nemluviž mnoho, neboť mě bude hněv z toho; razuť, beř sě preč, biednice, nebť v ten čas ošiji líce." 105 Ona přiskočivši k ňemu i výtrže kostky jemu. Švec sě rohněvajě na ni i da jiej políček dlaní; tu ji přes stol za vrch skloni, 110 div že jiej hlavy neslomi; počě ji tlačiti nohú, ana úpie k živu bohu. Nabiv sě jie v jeho domu i vece krčmáři tomu: lis „Hospodáři, buoh tě žehnaj ! Pro buoh na | mě sě nehnevaj; ^276 musil sem to učiniti, v tvém domu nekázán býti, to vše pro tuto zlú kóži, 120 jázť jiej toho doma zhozi." A když cěstú spolu jdiešta, v ten čas sě spolu smířiešta. Počě své ženy prošiti řka: „Rač mně to otpustiti." 125 Ona jemu otpovědě řkúci: „Jáz to dobře vědě, že ty velmi zlý obyčej máš, co dobudeš, to vše projhráš. Velechť na trh u pondělí 130 řkúc: ,Tuť nají bóh nadělí,' a ty počě otkládati a chtě do čtvrtka nechati; když ty jdeš na trh ve čtvrtek, tehdy v tě vstúpi malý črtek 94 135 i oslepí tvoji oči, že ot kostek nebudeš moci." On jiej vece: „Milá ženo, již ť jest všechno pro vrženo. Ty neroď na to nic tbáti, ho musímť tvú potřebu dáti." Tu sobě vše otpustista a dobrá přietele | bysta. Tak švec divoce přebývá, žeť svých peněz v krčmě zbývá; 145 i často jmu sě přihodí, žeť i základov otchodí, anť zlú plachtu prodra na sě, uzříš ho, z krčmy vy tase; poběhne jako bez smysla 150 a plachta na ňem otvisla. Zatiem naň lidé vzvolají, mnozí naň blátem vzkydají. Přiběhnať do svých katrčí, tu jej žena do nich vstrčí, 155 i svine sě za kamnami jako zlý pes prostřed slámy. Přěhubené jeho bydlo ! Mohl by raději žváti mýdlo než tak hanebně bydliti, íao ničs dobrého neužiti. o konšelech nevěrných Konšelé, račte slyšěti a mně v tom za zlé nejmieti: jmáte na sobě zlú vadu, křivým dáváš dobrú radu. 95 128a 6 Po hriechu v tom mnoho | blúdie, že pravé křivelně súdie. Přída chudý člověk k ňemu i bude tak řeci jemu: „Dobrý druže, tebeť proši, 10 uěiň za své matky duši, pomoz mi mé viny zbyti, chcuť tvój modlitevník býti, by tě milý buoh uzdravil i tě všech tvých hřiechóv zbavil." 15 Konšel sě nic nepotiežě, inhed jeho sám otieže řka: „Móž-li co za mój trud býti, snadť bych pomohl toho zbyti." Tento chudý, tu řěč slyše, 20 stane před ním, srdcem vzdyšě řka: „Buoh vie, nejmámť co dáti, pro buoh rač mi pomáhati." Když konšel uslyší, co jest, v ten čas nalezne sobě tu lest 25 řka: „Súsěde, pravit tobě, teprv sem vzpomanul sobě: jmámť býti | zajtra na roce, prošeno mne i mého otce. Tu j mám při vésti ku právu: 30 súsěd súsědu ukradl krávu. Popros někoho jiného a tě přěslyší nevinného." Tento pojde preč ot ňeho, přídě druhý ptaje jeho; 35 a když sě jeho doptajě, něco sbožie s sobú j maje, bude řeci: „Rač slyšěti, pane, coť chci pověděti; slyšal sem, žes múdrý konšel, 40 proto sem sěm k tobě přišel, 128b 129a aby mi dal z toho radu: Učinil sem hroznů svádu, jednoho sem obelhavil, druhého do smrti zabil. *5 Prosímť, by sě v to uvázal, dalť bych rád, co by sám kázal." Kdyžť konšel uslyší toto, vece jmu: „Nemuť sě proto, chcuť pomoci toho zbyti, 50 ale hřivny ť mi dobyti; | musímť mysliti přemnoho, abych tě vypravil z toho." On vece: „Mój milý pane, toť na tvéj milosti stane." 55 Vece: „Neulevímť i krošě, by stál do puol léta prose. Musímť jmieti hroznů práci, i svéhoť spánie ukráci, žeť tě vždy k tomu přivedu, 60 žeť dám z toho dobru radu." Ten jistý sě nepotázav, hned hřivnu z klína vyvázav vece: „Račiž hřivnu vzieti a tu práci o mně jmieti." 65 Takť konšel po hriechu blúdi, žeť mnoho listivě vylúdí, ni pro buoh ni pro všě svaté, jedno pro sbožíce klaté. Ktož sě s koláčem uteče, 70 ten jiuž nejma na to péče: povieš jmu příhodu svoji, když on uslyší rěč tvoji, nalezne ť tolik chytrosti konšel sobě i múdrosti, 75 žeť tě učiní | pravého a z pravého křivedlného. 129b 130a 96 ) — Satiry 97 Ti sú tak zúfalí lidie, tak svým smyslem divně blúdíe, umie mnohým radu dáti 80 a sám na to nechce tbáti, by toho s pokojem nechal, by křivých koláčiev nebral. Hubený bude tvój koláč, ažť řkú tobě: „Do pekla rač |" 85 Rád by vrátil ty peniezě, když povisneš u lemiezě, u pekelného řetěze, kdež budeš na věky věze. o zlých kovářích Kováři, vy znamenajte: zlého sě diela chovajte; jáz vy vystřiehaji z toho, byste sě chovali toho, 5 ješto mnozí to činíte. Vy z toho hřiechu neumíte, by z toho kdy mohl hřiech býti, že chceš zle sbožie dobyti. Vzvěda zloděj tvo|jě chyšě, 132b io přídě k tobě v noci tiše i die: „Milý mistře, rač sěm vstáti, chci tobě dobrý dar dáti, by ty mně to tajně skoval, což bych jáz tobě rozkázal: 15 by mi mocnú pilu skoval, bych jiú všě železa lámal, by nic před niú neostálo, ani mnoho ani málo; což bych ot železa uzřel, 20 aby to vše pilu přetřel, a k tomu z oceli nože, jimiž přestřihl vše, co je. K tomu skuj mi klíčiev deset, aby jim neostál veš svět, 25 což bych chtěl kde otmykati, by to nemohlo ostáti." A když mu to vše rozkáza, jakoť mut srdce pomaza. Tuť řěč kovář rád uslyšě, 30 hned by zloději ottušě řka: ,,Toť mile vše rád sději, nože, pily přihotuji, jedno ty pomysli o mně, aby mi | zaplatil rovně." 133a 35 Tehdy zloděj, to vše mina, vyjma věrdunk z svého klína: „Tento ti," vece, „věrdunk dám a druhý, až přijedeš k nám. Nalezneš ny prostřed lesa, 40 přídeš pily, nože nesa; tuť tobě všechno zapláči, tvé úsilé i tvú práci." Takt kovář sbožie dobývá, že ť rád s zloději přebývá. 46 Druhéť jáz do ňeho vědě i každémuť naň povědě: kdyžtoť komu kóň ukuje, mnohému ť to rád slibuje řka: „Dobře sem tvój kóň ukoval, so bezpečně by sto mil přehnal." Netáhneš ot ňeho jeti, ažť mrcha počne klécěti. Ba, by mi to bóh ráčil dáti za dar, což bych chtěl žádati: 98 7* 99 es bych jáz byl kováře mocen, vždyť by poležal nemocen. Chtěl | bych to právo nalézti, «í* že by musil čtvernoh lézti, kterému by koni zajal, oo bych ten hřebí zase vyňal i vrazil mu v jeho nohu; vždyť by úpěl k živu bohu, aby koval rozhlédajě a koniem nezajímaje. o sladovníciech Sladovníkóm též povědě, mnoho zlého do nich vědě: chtie brzo bohatí býti, ač sě jim dá sbožie žiti. 5 Ale když kto zle dobude, tomuť nerado probude, často jim po hřiechu shoří, potomť musí býti v hoři. Tenť obyčej v sobě jmají, 10 žeť neradi na to tbají; když jmu sedlák dá trh rovný, vnesa obilé do sladovny, budeť s ním lečco mluviti, zatiem hledá vystaviti, 15 kdež by jměl najvěcší mieru; | v tomť ukáže svú nevěru. i24a A když to obilé změří, an mu na tom dobře věří, budeť z nich slady dělati, 20 chtě mnoho krošóv nabratí. A ktož po slad přídě k ňemu, 100 sladovník vystaví jemu nalezna mieru najmenší a jinde schová najvěcší 25 řka: ,,Toť jáz beru na mú vieru, žeť jáz jmám spravedlnú mieru." Toť sladovník dobře umie, ktož jemu v tom nerozumie. Druhéť opět dvorně činí, 30 řiedkýť sě naň toho domní: ktož mu dá obilé mnoho, by jmu dělal slady z toho, on učiní velmi dvorně, ale stane sě nerovně: 35 výspa svój slad na hromadu, ospe jej jako zahradu okolo cuzími slady, až k svému nebude kady. Známe |najž, coť činí potom, 40 jáz vám najlép poviem o tom: dosáhna hřebla dlúhého, nepomně svedomie svého, budeť okolo hrabati, k své j hromadě přitáhati; 45 vešdyť hrabe neusada, až ť bude hrozná hromada, ze všech těch hromad najvěcšie, jenž bieše ze všech najmenšie. Takť umějí falšovati, 50 dobrými lidmi klamati. Nebožátka, ostavte sě, dlúhého hřebla zbavte sě: pro jediné dlúhé hřeblo musí tvá duše jiti u peklo. 101 \ v o lazebníciech Lazebníci, ti jsú správni, u svých peněz velmi ztravni; chce sě veždy dobře jmieti, mezi dobrými seděti, 5 bohatým sě rovnajíce, podlé nich píce, jědúce; nemóž jmu tak brzo příti, až musí všechno propiti. Ti sě | horníkom vrovnají, 10 ješto zlata mnoho j mají. Horník tento obyčej j má: kehdyžto peněz drahně j má, nechceť nikdy utrpěti, musě dobrú ztravu jmieti; 15 byť věděl, žeť jmu žebrati, zajtra sě s dětmi preč brati, na toť sě nerozpomíná, musíť vždy býti pln vína. Riedkýť sě na to rozmyslí. 20 Die: „Zajtra mě bóh omyslí." Ti jsú najsprávnejší lidie, že na lidech nic nelúdie. Též jáz pravi lazebníkóm, přirovnají jě k horníkom, 25 že jsú také správní lidie, na lidech zle nic nelúdie, obchodie sě po řemesle, na tomť velmi nečinie zle. Však by jediného nechal, 30 by sě velmi neopíjal; a druhého sě varoval, | aby proto bit nebýval. Když zlú břitvu koho holí, 135a 135b 102 často velmi po ňem bolí 35 a častoť učiní hóře, žeť tě chvátaje uřeže. Druhéhoť sě rád dopúščie: když komu krev z rukú púščie, žeť sě žíly rád chybuje; ■40 řiedkýť jmu z toho děkuje. Učiniť člověku bolest a to jeho hrozná nečest. Co by to škodilo komu, bych jáz sě přimluvil k tomu, 45 aby právo nalezeno bylo naň i ustaveno: když by koho hole uřezal, by jmu ten dobrý políček dal ? Druhé bych chtěl vymysliti, 50 to bych jmu chtěl naplniti: když by mi žíly chybil, bych jmu pěstí zuby vybil; snadť | by púščal rozhlodaje, věcší na tě péči jmajě. ěézník Rězník sě takto obchodí, dobrým lidem často škodí: když běží po vsi volaje, na prodajné bravy ptaje, 5 budeť kupovati bravy, chtě s nich utěžěti ztravy. Když ho uzří dobytčátko, užěsneť sě nebožátko, neb j má řezník ruce račiej: 10 když on dobytčátko zmácie, 136a 103 15 20 25 35 40 45 nelzěť sě jmu popraviti, musíť vždy churavo býti, A tu lib kup lib nekupi, již ť bez škody neotstúpí, vždyť škodu učiní tomu. kdyžtoť bravy mácie komu. Druhúť j má nevěru v sobě, tuť chci vy|praviti tobě: Ktož dobytek na trh vodí, sedlákóm rád na tom škodí; bude ť s ním lidmě tržití, bráně každému kúpiti. V tom mu činí mnoho núzě, žeť jemu vše kupce zapúzie, až utrží po svéj voli, jakšto jemu libo koli. Třetieť jáz vědě do ňeho: ktož masa kúpi u ňeho, že jmu prodává kozinu za najlepší skopcěvinu, a častokrát býkovinu za najlepší hovědinu. Čtvrtéhoť sě rád přijímá: kdyžtoť jest najvěcšie zima, budeť vodu oblévati maso, rožny rozpierati, aby jemu zmrzli v noci hovědina i ti skopci. Takť po jeho voli bude, tři čiesti jemu ho přibude; mnohoť lidu okla|mává, když on to maso prodává. Takť jsú nevěrní řezníci, horšíť jsú nežli věžníci. Věžník nemóž tak zlý býti: když sě udá kde v dvór vníti, r 136b 137a vždyť poščeká prvé na tě, chtě sě přihrabati k patě; a když jmáš dřevo při sobě, 50 tuť sě nestane ničs tobě. Ale řezníka nezbudeš, když masa jeho kupuješ; musíš dobře chytrý býti, by ho mohl bez škody zbyti. 55 Protož jáz pravím řězníkóm, jich panošiem j elitní kóm: což na lidech zle dobudu, že proto pekla nezbudu, ač sě toho neostavie no za svého života zdravie. pekar Pekař na duši nepomní; řiedký sě naň toho domní, | jeho zlostí, což jmá v sobě, ježto jáz vypravím tobě. e >^dyž on chce chleba napéci, *akto bude ženě řeci: „Ženo, když pojdeš na město, dobudeš mi kvasnic v těsto, ažť múky napytliji io a kvas v dieži přihotuji." Tuť jmu žena kvasnic přimčě, dobyvši jich pod kraj hrnce; a když těsto upravichu, hrnec kvasnic v ňe nalichu, 15 umiesivše jidú k stolu, chtiece obědvati spolu. Žena pomeškavši vece: 137b „Muži, těsto kynuti nechce; musí viece kvasnic býti, 20 tož bude těsto kynuti." A když po kvasnice běže, přinesši i nali puol diežě. Po obědě pec zapálichu, k válení sě připravichu. 25 Ona vece: „Muži, věz to, když budeš váleti | těsto, P<« by toho nezapomínal, žes tři krošě za mieru dal; padesát koláčiev z toho 30 naváléš, nebudeť mnoho. Jmáš v těstě kvasnic třetinu, tiem vybereš vši jistinu a jinéť v zisku ostane, což koli potom ostane." 35 Když těch koláčiev napeku, hned jě na město povleku; ktož přijde kupovat k ňemu, pekař bude řeci jemu: „Podte sěm ke mně, ktož ráčí, 40 zdeť jsú najvěcší koláči, slaní, dobře upečení i na všem dobře udění." Desetkrát jím vrže vzhoru řka: „Viz, kakť jmá pečenú kóru." 45 A kdož těch koláčiev kupí, každý na své hoře vzúpí. Nejeden sprostý sedláček kupí za haléř koláček, nevě|da jeho nevěry; lí# 50 uzří v ňem přehrozné diery, přěkrojě jej na dvě čiesti, až by veň vložil tři pěsti. Takt pekař sbožie dobývá, žeť své koláče nadýmá. 55 Věz to, pekaři všeliký, že jmáš z toho hřiech veliký; pro ty hubené kvasnice jsi otlučen božieho líce. Pakli viec toho ostaneš, 60 tehdy sě jemu dostaneš, s nímž v nebesiech přebývaje budeš sě věčně raduje.