Ludvig Holberg - Morálka

Prezentace Myšlenek o morálce (Michaela Tučková)

Shrnutí kapitol 2 a 3 z knihy Z. Hořínka Úvod do praktické dramaturgie (Amálie Dvořáková)

Dramatický text – kapitola 2

Na první pohled je to snadné: dramatický text rovná se drama (tedy text s dramatickými postavami, dialogy určený k předvedení na jevišti). Dle Hořínka má dramatický text dvoje určení. První určení je pro jeviště a druhé pro četbu. Určení pro četbu není nijak problematické narozdíl od určení pro jeviště, jelikož ne vše, co je v dramatickém textu je určené pro jeviště a ne vše, co je pro jeviště určené se na jevišti ujme.

Divadelní požadavky může však splňovat dílo, které nemá jevištní určení ani znaky divadelního dramatu, což je například přenesený původem filmový scénář na jeviště nebo epická díla (romány atd.) předělaná pro jeviště. Hořínek dále uvádí několik příkladů epických děl, na kterých ukazuje, že jejich adaptací pro jeviště z nich vzniká svébytné umělecké dílo.

Zdeněk Hořínek chápe drama jako literární text mající vnější znaky dramatu – bez ohledu k potencionálním jevištním kvalitám. Dramatický text pak zahrnuje jakékoli dílo způsobilé pro jevištní provedení bez ohledu na to, zda má či nemá vnější znaky dramatu.

Přes popisování důležitosti a nedůležitosti slova v divadle se Hořínek dostává k poutavosti divadla. Aby divadlo zaujalo širokou škálu obecenstva musí být překvapivé a mít velkou intenzitu napětí. Nejčastějším zdrojem dramatického napětí je konflikt. Dramatický konflikt má mnoho podob. V renesančních tragédiích to byly většinou boje o moc, kdežto např. v dílech Čechova se rozpadá konflikt do několika drobných sporů.

Závěrem Hořínek píše, že všechno, co má vnější znaky dramatického žánru není vždy vhodným kandidátem pro dramaturgii.

Dramaturgická volba a umělecký program divadla – kapitola 3

Nejdůležitějším úkolem dramaturgie je zvolit dramatický text ke scénickému uvedení. Složitost plánování divadelní tvorby je v tom, že její účel a cíl hledí pouze na ideální hodnoty a nikoli na materiální. Proto se musí ideální plán převést a změnit ve věcný realizovatelný plán.

Určující vymezující složky divadla (determinanty) lze rozdělit na vnější a vnitřní. Vnějšími determinantami jsou doba, místo a společenské okolnosti a vnitřními determinantami jsou provozní a umělecké možnosti divadla jako podniku. Divadlo se musí vzhledem ke svým vnitřním možnostem specializovat (specializace na určitý druh – balet, opera nebo např. specializace na konkrétní okruh obecenstva – děti).

Obtížnosti tvorby dramatického plánu jsou různé. Je obtížné tvořit program pro divadlo bez užší specializace, ale jednou z největší obtížností je oprostit se od svého subjektivního názoru a zachovat si při sestavování plánu objektivitu

Úkol na příští týden:

Mortena Jostada: Cestovní horečka. Hra o Ludvigu Holbergovi