^* PRÍLOHA,:
Torquato Tasso, Gerusaíemme Liberata, canto XII, stanze 52-68
Monteverdi zachází dosti volně s Tassovou básní. Kombinuje obě verze, tj. Gerusaíemme (íberata a Gerusaíemme conquístata. V první a třetí sloce (stánce 52 a 54) zaměňuje pořadí veršů. V 52. stanci přebásní první dva verše tak, aby v úvodu skladby mohla zaznít jména obou protagonistů, která se v originální verzi, jež plynule navazuje na předchozí děj, nevyskytují. Nejvíce zasáhne do stánce 54., kde pozmění pořadí prvních čtyř veršů, což navodí poněkud jinou atmosféru: místo »cbiaro soí« je strofa uvozena temným »notte«. V jednom případě vynechá část verše (»indi ri-prese«, 61, 6) a odstraní celou stanci 63., která svou atmosférou navazuje na stanci 54. (»Notte, cbe nel profondo oscuw seno...«); důvodem byl možná její retardační charakter - efektu zpomalení nebo zastavení děje využil skladatel předtím vícekrát a mohl se mu zdát již nadbytečný Při výběru z obou verzí Liberaty klade důraz na tzv. klíčová slova, např. »moíto sangue« místo »mofto piagbe« (57, 6; srov. kap. Hyperboía, oddíl Krev, s. 142).
Pro srovnání uvádíme vedle sebe verzi Monteverdiho a Tassův originál.
( l.lMlllll Mánií vi lili
((mihal liniciilo tli I am i dli el (lorinda
(Bornstein, ed., 2007/1, s. Will n.)
li)K|ii,ilii l.isso: (it'MiSd/ciiiiiic tiba aid
canto XII, stanze 52 ŕ>H ((iiKii li i miniím, ed., 2000, s. 57 i i/.XI
IdhIH.iI« l.isso.
Osvoíiowiiý Jamalen* ■
XII, 52-(>S iložil |iří Konůpek, in: Cľrný
,,1., 1967, s. 67-70)
52.
Tancredi, cbe Clorinda un uomo stima, vol ne I'armi provarla al paragons. Va girando cold f'alpestre cima ver akra porta, ove d entrar dispone. Segue egli impetuoso, onde assai prima cbe giunga, in guisa avien cbe d armi suone, cb 'ella si volge e grida: «0 tu, cbe porte, correndo si?» Rispose: «E guerra e morte.»
Vuol nc i'armi provarla: un uom la sŕíiiw degno a cui sua virtu si paragone. Va girando calci í'aípestre cima verso akra porta, ove d'entrur dispone Segue egli impetuoso, onde assai prima cbe giunga, in guisa avien cbe darmi m/o, cb'ella si volge e grida: «0 tu, cbe parte, cbe corri si?» Risponde: «E guerra e mki/íi
53.
«Guerra e mořte avrai» disse, «io non rifiuto darlati, se la cercbi», e ferma attendi. Né vol Tancredi, cb ebbe a pié veduto il suo nemico, usar cavaflo, e scende. E impugna lun ťaítro ilferro aaito, ed aguzza lorgoglio e iira accende; e vansi incontro a passi tardi e lenti quai duo tori gelosi e d 'ira ardenti.
«Guerra e mořte avrai;» disse, «io non n/ii/i. darlati, se la cercbi», e ferma attende. Non vuol Tancredi, cbe peáon veduto ba il suo nemico, usar cavaíío, e scende. E impugna luno e laltro il ferro acuto, ed aguzza lorgoglio c Cire accende: e vansi a ritrovar non altrimenti cbe duo tori gelosi e d ira ardenti.
54.
Nottc, cbe nel profondo oscuro seno cbiudesti e ne I 06/10 fatto si grande, degno d 'un cbiaro sol, degne d 'un přeno teatro opre sarian si memorande. Piaciati cb indi il tragga e n bel sereno alle future etá lo spiegbi e mandě. Viva la fama lor, e tra lor gloria splenda delfosco tuo lalta memoria.
Degne dun cbiaro sol, degne dun pieno teatro, opre sarian si memorande. Norte, cbe nel profondo oscuro seno cbiudesti e ne f'oblio fatto si grande, piacciati cb io ne T tragga e 'n bel sereno a (e future etá lo spiegbi e mande. Viva la fama low; e tra lor gloria splenda del fosco tuo í'afta memoria.
55.
Non sebivar, non parar, non pur ritrarsi voglion costor, né qui destrezzba parte. Non danno i colpi or finti or picni or tardi: toglie I'ombra e T furor íuso de 1'arte. Odi íe spade oníbiímente urtarsi a mezzo il ferro, el piě ďorma non parte: sempře il pié fermo e la man sempře in moro, né scende tagíio in van, né ponta a voto.
Non sebivar, non parar, non ritírarsi voglion costor, né qui destrezza ba parte. Non danno i colpi or finti, or pieni, or scarsi; toglie I'ombra e I furor 1'uso de Carte. Odi (e spade orribilmente urtarsi a mezzo il ferro, il pié d orma non parte: sempře é il pié fermo e la man sempře in molo né scende taglio in van, né punta a vóto.
Ve zbrani chce ji vyzkoušet jak muže
s nímž hoden je svou zdatnost změřit ranou,
však ona obíhá návrší kužel
.1 do města chce vklouznout jinou branou.
On riučí zbraní, žene se, jak může,
ona ho slyší, a než dostih štvanou,
/volala v běhu: »Proč mě štveš jak chrt?
Co po mně chceš?« On na to: »Boj a smrt!«
53.
••Boj a s ním smrt, tu můžeš mít z mé dlaně, když hledáš ji!« a ve střehu naň čelá. Však Tankred se s ní, jdoucí pěšky k bráně, nechce bít jízdmo, už se s koně smeká a oba vytasí své ostré zbraně, bouří v nich pýcha, nenávist se vzteká, zuřivé napadnou se bojovníci jak řevnící a hněvem diví býci.
54.
Zasloužil by si slunce místo sťmu ten slavný boj, plného divadla. Noci, když do hlubiny tvého klínu ta událost jak do tmy zapadla, svol, ať ji předám paměti svých synů a k jasu vynesu ji z propadla. A pověst reků v slávě nehynoucí s tvou památkou ať září, tmavá noci!
55.
Uhýbat, krýt se, couvnout nechtěli, neplatí pro ně zákon obratnosti, nač finty, terce, kvarty, ztráceli dovednost šermu v temnu samou zlostí. Slyš meče v ostrých srážkách čepelí, nohy se o píď v strašné nehnutosti nehnou, však paže švih, mih, bod a chvat, není sek, který do prázdna by pad.
l(l
iontu irrita lo sdegno alia vendetta, e la vendetta poi I onta rinova; onde sempře ul fcrir, sempře alia jretta stimol novo s'aggiunge e piaga nova. D or in or piú si mešce e piú ristretta Si fa la pugna, e spadá oprar non giova: dansi co' pomi, infeíloniti e avdi, cozzan con gli efmi insiem e con gíi scudi.
I onta irritu lo sdegno u lo vendetta e la vendetta poi I onta rinova: onde sempře al fcrir, sempře a la jt\ 11,1 stimol novo s'aggiunge e cugiou novo D or in or piú si mešce e piň ristretta si fa la pugna, e spuda oprar non giova dansi co' pomi, e infeíloniti e crudi cozzan con gli eími insieme c con gli sni
Vi
■ '■ • i■ ■ |>.i k pomste dr.i/di pohrd.iní I.....isl.i novou potUDU /cis VZDudf,
k většímu spěchu, <lo nového klání )i novy osten, nový zásah pudí. lesně jsou objati jak v pojímání. Mci nemá místa dost od hrudi k hrudi, ľiiji se jílci, hruškou meče, štíty i přílbicemi vedou už boj lítý.
57.
Ire volte ií cavalier ía donna stringe con (e robuste braccia, ed aítre taňte poi da quei nodi tenaci elía si sänge, nodi di fier nemico e non ďamante. Tornano al ferro, e í'un e ľaltro if tinge con molto sangue; e stanco ed andante e questi e queííi aí fin pur si ritira, e dopo íungo faticar respira.
Tre vofte il cavalier la donna stringe con íe robuste braccia, ed aítrcttuntc da que' nodi tenaci eíía si scinge, nodi di fer nemico e non d'amante. Tornano al ferro, e ľuno e ľaltro il tingi con motte piagbe; e stanco ed andante e questi e quegli al fin pur si ritira, e dopo íungo faticar respira.
58.
Lun laltro guarda, c deí suo corpo esangue su '( porno de la spadá appoggia il peso. Giá de luítima Stella il raggio langue su 'I primo afbor cb é in oriente acceso. Vede Tancredi in maggior copia il sangue del suo nemico, e in sé non tanto offeso. Ne gode e insuperbisee. Ob nostra folie mentě cb ogn aura di fortuna estoíle!
Ľun ľaltro guarda, e del suo corpo essauguc su 'I porno de la spadá appoggia i( peso. Giá de ťultima stcíla il raggio langue al primo aíbor cl) 'é in oriente acceso. Vede Tancredi in maggior copia il sangue del suo nemico, e sé non tanto offeso. Ne gode e superbisce. Ob nostra folie mentě cb ogn aura di fortuna estolle!
59.
Misero, di cbe godi? oh quanto mesti fiano i trionfi ed infelice il vanto! Gli occbi tuoi pagberan, s'in vita resti, di quel sangue ogni stilla un mar di pianto. Cost tacendo e rimirando, questi sanguinosi guerrier cessaro alquanto. Ruppe il silenzio affin Tancredi e disse, percb il suo nome a I'un t'altro scoprisse:
Misero, di cbe godi? ob quanto mesti fiano i trionfi ed infelice il vantol Gii occbi tuoi pagberan (se in vita resti) di quel sangue ogni stilia un mar di pianto. Cosi tacendo e rimirando, questi sanguinosi guerrier cessaro alquanto. Ruppe il silenzio al fin Tancredi c disse, percbé il suo nome a iui ľaltro scoprisse:
60.
^Nostra sventura é ben cbe qui s 'impiegbi tanto valor, dove silenzio if copra. Ma poi cbe sorte rea vien cbe ci niegbi e lode e testimon degni de i'opra,
«Nostra sventura e ben cbe qui s'impiegbi tanto valor, dove silenzio il copra. Ma poi cbe sorte rea vien cbe ci negbi e lode e testimon degno de I'opra,
Vo trikrát rytíř děvu pevně spoutá v sevření paží, ona po třikrát l.i sokova, ne milencova pouta, inu pevnější, dokáže rozervat. Vrátí se k mečům, v krvi vykoupou ta těla už zbrocená, jež zlomil boj a chvat. Až couvnou bojovník i bojovnice, po těžké řeži těžce dýchajíce.
58.
Na sebe hledí, tíži těl, z nichž valí krev, opřou zmoženi o hrušku meče, poslední záře hvězd se bledá kalí, z východu žhavé zlato jitra teče. Zří Tankred, že z něho jen ručej malý se lije, z ní však proudem krev z té seče. I zpychne. )ak se v pýše duše klame, pro pouhý záblesk štěstí zajásáme.
59.
Nač jásáš, bídný, tvoji radost brzy vystřídá smutek a tvou pýchu žal. Budeš-Ii živ, zaplatíš mořem slzí krůpěje krve, ježs tu proléval. Odpočívali, pohled lačně drzý sok na soka jen mlčky upíral, až zrušil ticho Tankred troufalý a chtěl, ať mu sok jméno odhalí.
60.
»Žel, hrdinství, jež dokazujem v klání, v mlčení má být navždy zahaleno. Když svědky mít nám krutý osud brání, jichž ústy mělo by být rozhlášeno,
/»/(■(/.Iii. sc //</ / umu ban (oco i priegbi        pregoti (sc fra / 'arme bun foco i pregbl
die I /no riome e / tuo slulo <i mc tu scopiu,   tbc I luo uonic c / luo slulo u nic lu scu/iru
acciô cb 'io sappia, o vinto o vincilorc cbi la miu morte o lu mia vitu onorc.
Rispose la feroce: «lndarno cbiedi quel c'bo per uso di non far palese. Ma cb'nmque io mi sia, tu innanzi vedi un di quei duo cbe (a gran torre accese.» Arse di sdegno a quel parlar Taneredi: «E in mal punto it dicesti; e'l tuo dir e'l tacer di par m 'alletta, barbaro discortese alia vendetta.»
acciô cb io sappia, O vinto o vincilorc, cbi lu miu morte o lu vittoria onore.»
61.
Risponde fa feroce: «Indarno cbiedi quel c'bo per uso di non fur pulese. Ma cbiunque io mi sia, tu inanzi vedi un di quei due cbe la gran torre accese.» Arse di sdegno a quel parlar Taneredi, e: «In mal punto il dicesti»; indi riprese «il too dir e I tacer di par m alletta, barbaro discortese, a la Vendetta.»
Torna lira nei cori e (i trasporta, benebé deboli in guerra, //era pugna, u e I 'arte in bando u e giá la forza ě morta, ove, in vece, d entrambi il furor pugna! Ob cbe sanguigna e spaziosa porta fa ľuna e ľaltra spadá, ovunque giugna, ne Cármi e ne (e carni! e se la vita non esce, sdegno tienia al petto unita.
62.
Torna ľira ne' cori, e íi trasporta, benebé debili in guerra. Oh fera pugna, u' Varte in bando, u' giá la forza é morta ove, in vece, d entrambi il furor pugna! Ob cbe sanguigna e spaziosa porta fa ľuna e ľaltra spadá, ovunque giugna, ne ľarme e ne íe carni! e se (a vita non esce, sdegno tienia al petto unitu.
63.
Qual t'atto Egeo, percbe Aquilone o Noto cessi, che tutto prima il volse e scosse, non s accbeta ei pern, ma T suono e T moto ritien de I'onde anco agitate c grosse, ta(, se ben manca in lor co I sangue voto quel vigor cbe le braccia a i colpi mosse, serbano ancor (impeto primo, e vanno da quel sospinti a giunger danno a danno.
Ma ecco omai low fatal ě giunta che 'I viver di Clorinda al suo fin deve. Spinge egli ferro neí bel sen di punto cbe vi s'immerge e'l sangue avido beve; e la veste, che d 'or vago trapunta le mammelle stringea tenera e lieve, I'empie d'un caldo flume. Ella giá sente morirsi, e'l pie le manca egro e languente.
64.
Ma ecco omai Tora fatale e giunta che I viver di Clorinda al suo fin deve. Spinge egli il ferro nel ben sen di punta cbe vi s immerge e '( sangue avido beve; e (a veste, che d or vago trapunta le mammelle stringea tenera e leve, I empie d un coldo fiume. Ella giä sente morirsi, e T pie le manca egro e languente.
|icik, je li < as n.i prosby v ryku /huni. "<lli.il mi, prosím !(', svůj slav .i jinčím Ať se štítem či na šďľŕ, chci znát, kilo bude ctít mé vítězství ěi pá(l.«
61.
•Mamě se ptáš,* dí hlasem blízkým jeku, »ro ve zvyku mám tajit, zvědět chceš. Však před sebou máš jednoho z dvou reků, kdož spálili vám vaši velkou věž.« Vzplál Tankred při té řeči v divém vzteku, [děl:] »Špatně chvíli volit dovedeš, k pomstě mě štve tvá řeč i mlčení, ty barbarské a hrubé stvoření!«
62.
Šílený běs jim zase srdce svírá
a srazí se, ač mdlí, zas v hrůzném boji.
Kdež umění! I síla odumírá!
lejich zbraň vztek, který se neukojí.
Kam padne meč, tam zeje hrozná díra
jak brána široká v mase i zbroji,
z níž krev se řine, jenom pohrdání
životu z jejich hrudi prchnout brání.
63.
Když severák i jižní vítr ztichá,
Egejské more utišit se snaží,
však hřmí a hučí, zdivočele šplíchá,
do vlny vlna rozbouřena vráží,
tak ač z nich s krví prchá moc i pýcha,
jež do úderů žene svaly paží,
přec starý vzdor jej ovládá i pannu,
jím štváni zasazují k ráně ránu.
64.
Však hle, již osudná se blíží chvíle, kdy nastal konec Klorindina žití. On vhrouží meč v to krásné ňadro bílé a lehký háv, v němž zlaté nitky svítí, jenž její ňadra objímal tak mile, už rudý příval náhle krví sytí jak horká řeka. Smrt se k ní už chýlí, ochablé nohy pod ní povolily.
Segue cgli la villoria, c la halil la vergine minacdando incalzo e přeme, lilia, mentrc cadca, la voce ujflilla movendo, dissc Ic parole estrcmc: parole, parole cl) 'a lei novo spirto adita, spirto di fé, di caritá, di spěme: virtú cl) or Dio I infonde, e se rubella in vita fa, la volse in mořte anceíla.
«Amico, bai vinto: io ti perdon, perdona tu ancora, al corpo no, che nulla pave, a ľalma si; deb! per lei prega, e dona battesmo a me cb'ogni mia colpa lave.» In queste voci (anguide risuona an non so cbe di flebiíe e soave
Segue ('(/// la villoriu. v la trajilla vergine minacdando incalia e preme, Ilia, mentrc cadea, la voce uj/litta movendo, disse Ic parole cstrcmc; parole cb a lei novo un spirto ditto, spirto di fé, di caritá, di speme: virtu cb or Dio Ic infonde, c sc rubella in vita fu, la vuole in mortc ancclla.
66.
«Amico, bai vinto: io ti perdon... perdona tu ancora, at corpo no, cbe nulla pave, a I alma si; deb! per lei prega, e dona battesmo a me cb'ogni mia colpa lave.» In queste voci languide risuona un non so cbe di flebiíe e soave
cb 'al cor gli scende ed ogni sdegno ammoria, cb 'al cor gli scende ed ogni sdegno ammoi i e gľoccbi a lagrimar gli invoglia e sforza.       e gli occbi a lagrimar gli invoglia e sforzu.
Poco quindi fontán nel sen deí monte scaturia mormorando un picciol rio. Egíi vaccorse e íelmo empié nel fonte, e torno město al grande uffizio e pio. Tremar senti la man, mentre la fronte non conosciuta ancor scioíse e scoprio. La vide e ía conobbc, e restó senza e voce e moto. Abi vista! abi conoscenza!
67.
Poco quindi íontan nel sen deí monte scaturia mormorando un picciol rio. Egíi vaccorse e 1'eímo empié nel fonte, e torno město al grande ufficio e pio. Tremar senti la man, mentre ía fronte non conosciuta ancor scioíse e scoprio. La vide, ía conobbe, e restó senza e voce e moto. Abi vista! abi conoscenza!
68.
Non morí gia, cbé sue virtuti accoíse tutte in quel punto e in guardia al cor íe mise, e premendo ií suo affanno a dar si volse vita con ľacqua a cbi co (ferro uccise. Mentr'egíi ií suon de' sacri detti scioíse, coíei di gioia trasmutossi e rise; e in atto di morir lieta e vivace, dir parea: «S'apre ií ciel; io vado in pace.»
Non mori giá, cbé sue virtuti accoíse
tutte in queí punto e in guardia al cor le mise.
e premendo ií suo affanno a dar si volse
vita con ľacqua a cbi co I ferro uccise.
Mentre egíi ií suon de' sacri dettí scioíse,
coíei di gioia trasmutossi, e rise;
e in atto di morir tieto e vivace,
dir parea: «S'apre il delo; io vado in pace.»
Vítězství dovi si ,i ])ľ()li()(lciiou {Mimu dál svíľfi, ohrožuje znova ,i ona žalným hlasem na kolenou vyráží ještě poslední svá slova, slova, jež z duše na rty se jí ženou: Nadeje, láska, víra, pro ni nová. ly ctnosti Bůh teď vdech své odbojnici, jež ve smrti je jeho služebnicí.
66.
ľíiteli, vyhráls, odpouštím, ty zase mně odpusť, tělu ne, to temné stíny neděsí, duši však, té pomoz k spáse, uděl mi křest, jenž smyje moje viny.« A zaznívá v tom mdlém a mroucím hlas tón líbezný a žalostný, tak jiný, jenž k srdci se mu vplíží, hněvy zdusí, že bezděčně zaplakat nad ní musí.
67.
Opodál z lůna hory pramení malinký ručej, zpívá zurčící. Vodu k té svaté službě v prameni nabral a smuten nes ji v přílbici. Třesoucí rukou jako v mámení zved hledí dosud čelo kryjící, poznal ji, strnul němý, bez lkaní: |aký to pohled, jaké shledání!
68.
Div neumřel, však síly sebral znova, jen že mu srdce vynechá, se bojí. Však potlačí svůj žal, naději chová, že vodou vrátí život té, již v boji proklál, a říká nad ní svatá slova křtu. Smavá radost, naděje ji hojí, nebe a život se jí otvírají, dí šťastný pohled: Smířena jdu k ráji.