modernismus cca 1850 – 2020…?
postmodernismus cca 1960 – 2020…?
existencialismus cca 1945 – 2020… jako expresivismus
marxistická est. cca 1930 – 1990 …
psychoanalytická est. cca 1923 – 2020…?
(Já a Ono)

Estetika psychoanalytická
Interpretace založené na biografických datech (intence…)


Empirický autor (vs. modelový a.)
Intence autora
Index (kauzalita)
Interpretace = popis = význam.
Wimsatt & Beardsley:
Autor zamýšlel udělit dílu D význam v.
Tedy D má nutně v.

592g



• dílo index
•kauzalita – symptom
•
•
•
•
•
•nitro tvůrce, schopnosti, dispozice, nemoci . . .); sublimace

• Empirický autor
• Platón: božská inspirace (Ión)
• Aristoteles: technik vytváření katarze (Poetika).
• Cicero: inspirace ke katarzi.
• Osvícenství: puzení: invence, vzlet, fantazie.
• Romantismus: projev nevědomého, iracionálna (sen, mediální schopnosti, šílenství) + božská
inspirace.
• . . . . .
• Freud ?
• Jung ?

•Psycholanytická estetika
• Interpretace tvůrčího aktu jako
1.indexového kauzálního transferu nutkání a tužeb na úroveň individuálního autorova vědomí (Freud),
nebo
2.indexového kauzálního transferu nutkání a tužeb na úroveň autorova ponoru do obecného podvědomí
(Jung).

E- psychoanal.: otázky tvorby
• Hume Þ Kant Þ Schopenhauer Þ Nietzsche Þ Freud Þ Jung.
• Kritika čistého rozumu:
• jevy – smysly, ne apriorní obsahy.
•
•index, kauzalita (Hume) věcí  x struktury psyché
•

Kant = zdroj psychoanal. e.
• Jen jevy. A za nimi?
• Bankovka modrá. Za tmy ne modrá, černá. Modrá a není modrá ? Ne: bankovka stejná, různé fenomény.
Bankovka sama – Ding an Sich, noumenon, věc o sobě.
• Tam : š
• Pro nás – struktura lidské psýché!!!!!!!!!!!!!!!! – jen fenomény.

Kant: epistemologie
• Noumenalismus = fenomenalismus = transcendentalismus = apriorismus.  Ding an Sich: podstata,
nejzazší princip. Kant „agnostikem“: svět lze poznat jen povrchně.
• Suma: Kritika soudnosti – poznání světa (přírody). Příroda = oblast smyslovosti, přírodní zákony
abstrahovány z konkrétních pozorování a sjednoceny do kauzálních podmíněných tvrzení (příčina Þ
následek (Þ Hume)). Ve světě nelze zjistit příčiny, jen následky. Svět není světem svobody (=
ovlivňování příčin), ale nutnosti (smiřování se s následky).

Kritika soudnosti
• Estetika mostem mezi přírodou a morálkou.
• Klíčový pojem: soudnost – „schopnost myslet to, co je zvláštní, jako obsažené v obecném“.
• Reflexívní: „x je krásné“ – známe všeobecně (platnost zákona) krásné (formální noumenon),
podřazujeme konkrétní pod tento pojem.
• Jak? Subjektivně spontánně smyslově, svobodně pod nutným pojmem: subjektivně (svoboda ve vnímání
fenoménů), i obecně (nutnost): MOST.

Kritika soudnosti 2
•
• ES – univerzální, přesto bez objektivních pojmů svobodná, zájmů zbavená hra
1.představivosti,
2.rozvažování.
• Souhra obou příčinou slasti nespočívající v uspokojení potřeby (bez zájmu), ani v rozumové úctě
k mravnímu zákonu (ES se vztahuje k smyslovému). Tedy? Krása mezi smyslovou a rozumovou slastí –
MOST mezi zákony vnějšími (rozvažování, KČR) a vnitřními (obrazotvornost, KPR)

Neúčelná účelnost
• ES nejen v subjektivních představách, ale v kontrolovatelných a opakovatelných úvahách (=
komunikovatelnost). Proti subjektivismu/skepticismu. UD nevyčerpatelná – představivost; nelze
postihnout pojmem nejsou úplně srozumitelná. Krásné: to, v čemž je vše jednotlivé účelně začleněno
do celku, aniž by celek měl ještě nějaký další účel.
• Krása = neúčelná účelnost, vnitřní účelnost bez jakékoliv ceny a bez jakéhokoliv vnějšího účelu.
(formální definice)

Arthur Schopenhauer
• Věc o sobě? Světová vůle!
Noumenon člověka ne v myšlení,
• vědomí, rozum = podvrh, fenomén. Vědomé myšlenky = hladina hluboké tůně. Soudy ne logické, temná
hlubina.
• Myšlenky překvapují, vznikají vůlí, ta pohání rozum, svého služebníka. Vůle určuje charakter.
• Nutně vede nevědomá vůle k životu.

Schopenhauer: estetické vykoupení
• Pudy, touhy: nikdy trvalé štěstí a klid. Uspokojená žádost příčinou nové. Realita života –
bolest. Slast a štěstí nepřítomností bolesti. Hodnotu zbylého si uvědomujeme pozdě. Metlou většiny
chudoba. Metlou menšiny nuda. Údělem osamělost, boj, válka. Optimismus = výsměch lidskému utrpení.
Život = odalované umírání.
• Východisko z jeskyně? Poznání ne, je příčinou utrpení.
• Cesta z jeskyně – estetika (= umění).

• Poznání řízeno kauzální vůlí. Lze tuto kauzalitu přerušit? Ano, v díle génia. Umění = nezávislost
na kauzalitě, na vůli (viz nezaujaté zalíbení). Co se v umění takto pozoruje? Ideje = obecné
(krása) v čisté kontemplaci. Charakteristikou génia je schopnost kontemplativního nazírání idejí.
Genialita? = dokonalá objektivita, schopnost být „jasným okem světa“; genialita vykoupena
sousedstvím šílenství.

Výjimečnost hudby
• Oproti jiným žánrům ne napodobování.
• Hudba bezprostředním výrazem světové vůle.
• Není ale vykoupením z trudného života, je útěchou v něm.

Nietzsche
• věc o sobě: vůle k moci.
• 1. schopenhauerovská  (wagnerovská);
• 2. osvícenská, Lidské, příliš lidské; protiromantismus: ne nabubřelosti, pompéznosti; ano míře,
řádu, harmonii, uměřenosti; apollinské!
• 2. mesiášská, dionýské!: projevem vůle k moci skvělý styl.

Umění dle Nietzscheho
• V UD 2 základní obecné faktory:
1.apollinská iluze: svět krásným UD.
2.dionýská inspirace: přes apollinskou iluzi nutnost konce, vědomí věčnosti Vůle, nekonečného
koloběhu přírody (Kazatel).
•
• Kombinace 1. + 2. = tragická moudrost řecké tragédie.

Hudba vrcholem,
• dionýská, proti apollinství figurativních umění. Jazyk vůle: přesahuje klam viditelné krásy. N. v
1. (schop., wag.) období viděl spojitost mezi německou hudbou a filosofií (Wagner a filozofie),
projekt oživení synestézie řecké tragédie.

Sigmund Freud
• Co je lidská věc o sobě? Psyché (resp. Id)!
• UD psyché vyjadřuje, psychoanalýza ji vysvětluje (popisuje). Tvorba projevem snu, neurotické
fantazie, výrazem nevědomí (zastřeného smyslovým); UD jako ve snu pod smyslovou manifestací skrývá
obsah, skrytý i autorovi. Snící nezná skutečný smysl svého snu (Ión).
• Nalezení tohoto skrytého-skutečného v UD úkolem psychoanalýzy.
• Jak to psychoanalýza dělá?

Metoda
• Materiál UD? Sen / denní snění (Básník a lidské fantazie).
• Dílo = druh snění (původem a vlastnostmi).
• Typické sny: fantazie spojené s infantilními přáními individuálními, nebo univerzálními
(archetypy) = fantasmata, příběhy, jímž autor exponuje svůj vztah ke světu, vyjadřuje nevědomé
tužby (Id).

• Základní činností dítěte hra (Kant), tedy manifestace imaginárního světa, touha „stát se
dospělým“.
• Dospělého pudová (erotická) přání limitována morální cenzurou (tabu).
• Id vs. superego = neurózy, nespokojenost, tabuizovaná fantazmata. Autor je potlačuje, fantazíruje
(= náhražka dětské hry), = TVOŘÍ.
• Princip slasti
• Princip reality
• Princip dokonalosti
• (Druhá topika)
Id
½
Ego
½
Superego

https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/2/26/Structural-Iceberg_all.svg/langcs-800px-S
tructural-Iceberg_all.svg.png


UD = Sublimace
• UD = odklon potlačených pudů od přímého uspokojení. Sublimace = záměna původního pudového cíle
(sexuálního). Pomocí s. překonává umělec vnitřní cenzuru i potlačení, uniká neuróze, čili - UD
chrání tvůrce před neurózami.
• Zdrojem umění je tedy utrpení.

•Básník a lidské fantazie (UD = denní snění)
•Michalengelův Mojžíš (jiná chvíle v situaci)
•Dostojevskij a otcovražda (psychogenní epilepsie autora)
•Cosi tísnivého (Hoffman)
•Motiv volby skříněk (Král Lear)
•Jedna vzpomínka z Dichtung und Wahrheit (autor trpěl rivalitou vůči sourozenci)
•Vzpomínka z dětství Leonarda da Vinci (sublimovaná homosexualita autora)

Carl Gustav Jung
• nevědomí individuální / kolektivní:
• „Tajemství tvorby a účinku uměleckého díla spočívá v návratu k původnímu duševnímu stavu, neboť
pak totiž na této rovině nikoli již jedinec, nýbrž celá skupina souzní s prožívanými podněty. Ve
hře již není jen štěstí nebo smůle jednotlivce, ale život celého národa. […] Umělec jako osoba může
mít své nálady, vrtochy či sobecké záměry.

• Jakožto umělec je však naopak „člověkem“ ve vyšším slova smyslu, kolektivním člověkem, který
v sobě nese a vyjadřuje nevědomou a aktivní duši lidstva. […] Kdykoli se kolektivní nevědomí vtělí
do prožitku, v němž tkví duch doby, dojde k takovému tvůrčímu aktu, který se týká celé epochy;
podobné dílo je pak v nejhlubším smyslu poselstvím určeným všem současníkům.

• […] Umělec ovšem tlumočí tajemství duše své doby nezáměrně jako každý prorok, někdy i nevědomě
jako médium. Má za to, že promlouvá z hloubi sebe sama, avšak jeho ústy mluví duch doby a to, co
říká, existuje, protože to působí. […] Goethe tedy nevytvořil Fausta, nýbrž faustovská psychická
komponenta vytvořila Goetha. […] Faust je symbolem, výrazem danosti, která odjakživa žila a
působila v německé duši a Goethe ji z tohoto pohledu pouze porodil.“
•

Shrnutí
• Psychoanalytická e. popisuje prožívání (chování) spjaté s tvorbou (a recepcí?) UD.
• Hranice mezi ní a školou vcítění, tvarovou teorií, experimentální estetikou, estetikou
psychologickou a behaviorismem a . . . . neostrá.

Vliv
• Všude, kde se předpokládá kauzální relace UD jako vehikula významu-zprávy o autorovi či
zeitgeistu. Kulturní teorie: psychoanal. e. chce odhalovat sociální vzorce zodpovědné za odcizení a
sebeklamy: individuální tužby mají společenské koreláty.
• Existencialismus/expresionismus …
• Dějiny umění: společné stylové rysy – tvorba, zeitgeist.
• Literární kritika: p. výklad postav / autorských záměrů (intencionalismus).
•

jména
•Hume
•Kant
•Schopenhauer
•Nietzsche
•Freud
•Jung

pojmy:
• Intence, Empirický autor, význam, transcendentní/transcendentální, Kritika soudnosti, Ding an
Sich, noumenon, soudnost, fantazie, rozvažování, nezaujaté zalíbení, vůle, apollinské vs. dionýské,
denní snění, individuální nevědomí, id, ego, superego, sublimace, neuróza, kolektivní nevědomí,
fantazma.

Literatura
• Kant: Kritika soudnosti
• Schopenhauer: Svět jako vůle a představa
• Freud: Vzpomínka z dětství Leonarda da Vinci
• Jung: Duše moderního člověka
• Fischer: Otázky literární psychologie
• Vygotskij: Psychologie umění
• Nietzsche: Zrození tragédie z ducha hudby
• Kuhns: Psychoanalytic Theory of Art. A Philosophy of Art on Development Principles.
• Eco: Interpretace a nadinterpretace