Studijní text: Tradice a problematika venkovské kultury

Tradice – termín odvozen od latinského slova "traditio" (předávání, odevzdávání). Obecně je tradice chápána jako předávání kulturních – duchovních, sociálních a materiálních hodnot, z generaci na generaci. Je to proces do velké míry neuvědomělý, imanentní.

V jednotlivých vědních disciplínách může pojem tradice získávat různé významy. V archeologii jde o udržování a získávání stále stejných výrobních technik, je často spojována s vlastním pojmem kultura. Sociologie studuje tradici v rámci socializačních procesů, je vnímána často jako protiklad k moderním jevům. Etnologie odkazuje v případě tradice na soubory jevů, nebo na celé kultury, kde se předpokládá, že doba jejich vrcholné existence leží v minulosti, ale určitým způsobem dožívají tyto kultury i v současnosti – ovlivňují současnou kulturu i společnost, jsou její součástí. Výzkum tradice a jevů, které jsou považována za tradiční, patří k k jádru etnologického bádání.

V 60. a 70. letech 20. století začala být tradice chápána také jako jedna z možností sociálních konstruktů, tedy že tradice může vzniknout i v současnosti, ale může být vnímána jako jev minulý.

V počátcích etnologie byla tradice dávána do souvislosti především se studium venkovské kultury, resp. tradiční lidové kultury. Jejím těžištěm byl zemědělský venkov tvořený sociálně homogenními vrstvami obyvatel, většinou méně majetných. Byla protikladem kultury umělé, která byla založena na vzdělanosti.

Etnokulturní tradice – specifikace tradice v širokém smyslu kultury i etnicity; zastřešující pojem pro jevy a procesy svázané s lidovou kulturou (ale nejen s ní). Pojem souvisí s rozšířením studia klasického národopisu a s rozvojem moderní etnologie – nezkoumá se již jen tradiční lidová kultura, ale každodennost člověka a mnohé jevy z kultury masové. Sama každodennost v moderní společnosti však neztratila své vazby k tradici, ať již kontinuální, přerušované či zcela nové.

Rozšiřující studijní materiál