Alexander Hackenschmied
NEZÁVISLÝ FILM - SVETOVÉ HNUTÍ
Filmová industrie zavázala se vyráběti lidovou zábavu.
Nezávislý film chce býti jedním ze způsoP:U prpjevu__s:vobQ.dného"cl!-l~Ji,a, a to ve
všech--Oborech, jichž čiµnost podaří se filmOvě zaznamenati vedle těch, jimž může
film býti přímo výtvarným materiálem. Tak pojem nezávislého filmu obsahuje mno~em
více než pojem filmové QJLQJ1-tgw:.d.y..,. jež byl~dznáma j;ko ;~jffii3.(iš{3: riCfsvobodnější
větev filmového tvoření. Filmová avantgarda - to znamenalo ryzí filmové
umění (pro filmové profesionály, konzervativce a nevědomé obecenstvo bláznivý
extrém) na rozdíl od zaobleného, nalíčeného a měkce fotografovaného filmového
Umění obchodního.
Proč řaditi pokus o ryzí filmové umění jinam než dokonalý film vědecký, dokonalý
filmový cestopis neg_g_dokonalý-film-propagační~Byl-li kterýkoli z nich zpracováns
porozuměním pro potřeby a možnosti filmové techniky, aby tak s jejich úplným
využitím nejlépe vyhověl svému účelu a bez omezení tvůrčí vůle autora, pak je to
dobrý film.
Hnutí nezávislého ~~u žádá a chrání dobréfilmy. I mezi výrobky filmového průwsfu_vyskytiy
se}iŽvšestranně (na svou dobu) dobré filmy. Tu asi výrobní podmínky
úplně vyhovovaly tvůrci a nijak jej netísnily. Byly to tedy filmy vyrobené nezávisle.
Úpln)'seznam takových dobrých filmů nebo jejich historie nebyly ještě napsány.
Jistě sem patří všecky první pokusy vynálezců a: pionýrů kinematografu, ať vědců
(Marny) nebo techniků (Lumierové, Reynaud) nebo prvních výtvarníků (Méliés, Houdin).1
Dále jest těžko pátrati, není přesné historie filmu vůbec, natož historie „filmoKromě
dohře známých bratrů Lumiflrových a George Méliflse zde Hackenschmied odkazuje na
Étienna-Jula Mareyho (1830-1904), jednoho z vynálezců chronofotografie (v jeho případě se jednalo
o záznam pohybových fází jako překrývajících se obrazti 'na jedné fotografické desce), na Charlese-Émila
Reynauda (1844-1918), tvůrce praxinoskopu a Théatre Optique, klíčových předchtidců kinematografu,
a nakonec na francouzského kouzelníka Jeana Eugena Roberta-Houdina (1805-1871),
„otce moderní magie", jehož divadlo koupil po jeho smrti Georges Méliěs, který začal do repertoáru
začleňovat své trikové filmy.
vého umění" nebo něčeho podobného. Kdo by chtěl dnes takovou historii poctivě
zpracovati, musil by viděti všeChny alespoň trochu důležitější filmy, což není možno,
protože již neexistují nebo nejsou přístupny.
Zdá se, že po prvním smutném poklesku filmu napodobováním divadla po roce
1900 jsou prvním pozoruhodným údobím léta 1910-1914, kdy se filmový prúmysl
a jeho výrobky začaly vypracovávati k určité zákonitosti a stylům. To bylo úsilím
Francouzů Abela Gance, Louise Feuillada a některých Italů, ale hlavně současníků
a tvúrcú zlaté doby amerického filmu (1910-1920) D. W. Griffitha, Allena Holubara,
Thomase H. Ince, C. B. DeMilla a několika jiných, jichž díla byla jistě spontánní
a pro tehdejšek vrcholem dokonalosti. Bude se tak na ně vždy pohlížeti. Jejich vliv
byl veliký, DeMillúv film THE CHEAT (Forfaiture) vyvolal v roce 1915 ve francouzské
kinematografii úplný převrat (bohužel nepříliš plodný), a jejich síla jistě podnítila vše
to nezapomenutelné (pro ty, kdo to viděli), co vyšlo po roce 1914 ze Skandinávie
a později z Německa.
První citelné neshody obchodu s ideami byly snad teprve v letech okolo 1920,
z kterých vyšla první a nejlepší díla Lupu Picka, F. W. Murnaua a Fritze Langa, ve
Francii L'Herbiera, Dulacové, Gance, Baroncélliho, Hervila a ostatních pozd~jších
obětí filmového obchodu a prúmyslu. To byla nejlepší doba evropského filmu, doba
Dellucova, který první jasně formuloval schopnosti filmu jako nového výtvarného
materiálu a první obvinil obchod z jeho zneužití.
Zde jsou počátky francouzské avantgardy produkované ještě z milosti v mezích
obchodní produkce, jež z ní vytěžila mnoho nových technických objevů a podmanila
si později její pracovníky k zpracovávání nicotných témat „avantgardním" způsobem.
Pravá avantgarda byla odkázána na menší podnikatele, získané mladými nadšenci
pro dobrou věc. Technická nedokonalost a nákladnost bránily ještě pořizování
filmů amatérsky ve vlastní autorově režii.
,'feprve..v.Jetech J91~:-192.§..obje:vují se. l<rátké filmové__j>o_k\ls:Y>__vyrl)~e~
~ITienšího vz_ta}iu k_ celé zin_du~_t.:r.fr~Ji~_{!va_11_é kinemato~afii. Jsou to první abstraktní
filmyCh~-;;;etiovy (ryrob~~é ~~ podporýh~aběte éle-Be,;;;-;;;;;-;;.1a),2 surřěalfaTické gio:t_eSky}{én~ho-Clftira
a piošné pohybov~ studie_ Ně_mct)_ H_a_fl:Se__Ri_c_li_t~ra, W~it;~~Rlitt~~~~~-
~- Dálla _Viki~g_a Eggeling_a.3
()dtud _běž_~ již_ časově _sO_lJ.visl_á-~ .ŠÍÍÍ~ffačfa fiezá:
víS!ě (zásluhou techniky) vyrobenych aván~ardnlčli'filrrni... ..... - -- - ·---
' - .. Nei~e ještě třídit tyto mladé nadšené prÓkopníky·;.;~;é:h~- filmu do škol a směrů.
Cítili se příliš nezávislými, i navzájem, a jejich pole bylo příliš volné a lákavě rozlehlé,
aby se nedali skoro každý jiným směrem. Lze rozlišiti jen jakési sféry oblib. Po
Chomette natočil společně s Manem Rayem film A QUOI REVENT LES JEUNES FILMs? (1924), financovaný
hrabětem Étiennem de Beaumontem.
Eggeling se ve skutečnosti narodil ve Švédsku.
abstraktních filmech objevila se i řada filmů na téma „velkoměsto" s postřehy sociálními
(Cavalcanti, Ruttmann, Guyot, Sauvage, Birdwell a Quarberg v Los Angeles,
Florey a Flaherty v New Yorku),4
ale vedle nich nejrozmanitěji zařaditelné pokusy
i dokonalá díla.
Mnoho těchto mladých se nasytilo nezávislosti, a tak byla industrie obohacena
o nové síly. Rozmnožila se řada ztracených Griffithů a Murnauů. Není pochyby, že
bez gigantského rozmachu filmového průmyslu nebyla by dnes filmová technika
;..snad ani v polovině cesty, kterou dosud zmohla, ale není též pochyby, že jedině na
žádost a z iniciativy těch, kteří obětovali své ideje slibnému obchodu, snažili se producenti
umožniti realizaci jejich alespoň navenek velkorysých a obdivuhodných projektů,
aby se pochlubili svou mocí, přinesli obecenstvu něco nového a vytřeli zrak
konkurenci.
Rodí se desítky svěžích pokusů bud' nabitých myšlenkami nebo udivujících jemnými
féeriemi světel, tv'll,-ů a rytmů. Francie vede počtem a fantazií: Cavalcanti, Man
Ray, Dulacová, Allégret, Heymann, Dréville, Lambert, Grémillon, Sitka, Landau
atd., v Německu se zabývají sociálními náměty Erno Metzner, Piel Jutzi, ViktorBlum,
Moritz Seeler a jinými Moholy-Nagy, Casparius, Stella Simonová, Reinigerová,
Strasser atd. V Belgii pracují Charles Dekeukeleire, Gussy Lauwson a Carlo Queeckers,
v Holandsku Joris Ivens, M. Franken, Dick Laan, van Canstein, v Anglii Oswell
,Blakeston, Kenneth MacPherson, Len Lye, Bruguiere aj., ve Spojených státech
Ralph Steiner, Melville Webber, Watson aj. Šige Suzuki v Japonsku, Luis Buiiuel
a Salvador Dalí ve Španělsku, Dziga Vertov, Michail Kaufman atd. v Rusku a mnoho
jiných, ještě neznámých, po celém světě.5
To je samá avantgarda „hledání cest k umění", avšak mnohem horší bylo by shledávati
dobré filmy vědecké a kulturni. Každý ví, kolik je balastu v tom oboru. Jsou
dobré mikroskopické filmy Jeana Painlevého a Holand'ana J. C. Mola, francouzské
Hackenschmied pravděpodobně odkazuje na tyto městské filmy: JEN HODINY (Rien que les heures;
Alberto Cavalcanti, 1926), BERLÍN - SYMFONIE VELKOMĚSTA (Berlin: Dic Sinfonie der Grosstadt; Walter
Ruttmann, 1927), MoN PARIS (Albert Guyot, 1927), STREET ConNER (Russell Birdwell, 1929), HELLO
NEw YonK! (Robert Florey, 1928), THE TwENTY-FouR-DOLLAR lsLAND (Robert Flahcrty, 1927). Je možné,
že jménem Quarherg míní publicistu a tiskového agenta Lincolna Quarherga, známého díky spolu·
práci s Howardem Hughesem.
5- Z těchto jmen jsou dnes málo známí Claude Lambert, Raphaěl Landau a A. Silka. Hackcnschmied
pravděpodobně odkazuje na tyto jejich avantgardní filmy: UN FILM sun PARIS (Claude Lambert, rok neznámý),
So Tius Is MARSEILLE (Claude Lambert, ,1928), RYTHMES n'uNE CATllÉDRALE (Raphiiel Landau,
1928 [?]) a LA MALEMORT nu CANARD (a.k.a La Ballade du canard; A. Silka, 1929). Viz Noureddine
Ghali, L'avam-garde cinématographique en France dans les années vingt. Idées, conceptU:ms, théories.
Paris: Experimental 1995, s. 367, 369.
lékařské filmy (i z roku 1900), mnoho ruských vědeckých a poučných filmů, krásné
dokumentární snímky Poiriérovy, Allégretovy, lvensovy, Flahertyho a Angličana
Griersona, ale kolik je těch špatných, které obtěžují obecenstvo v kinech nebo děti ve
školách a podrývají jejich dobrý soud o filmu!
Je tu velké neznámo. Proč máme se jen dočítati o něčích snahách, proč se nemůže
každý, koho to zajímá, přesvědčit, zdali odpovídají pravdě chvály pěné na nějakého
Mana Raye? Proč se nemá široké obecenstvo dověděti, co se ještě děje ve světě
filmu vedle milostných zápletek Poly Negri?
Ve světě je již mnoho klubů přátel filmu, kteří se scházejí, aby si předváděli
zajímavá díla a diskutovali o nich. Ve Francii mají již svou tradici. Amis du cinéma
jsou ve všech větších městech Francie, v Paříži jich je několik (Film..club s časopisem
Du cinéma, Tribune libre du cinéma,. Club de l'écran, Ciné cluh de France}, i v jiných
zemích, v Bruselu (bruselský .Cin&club má reprezentativní sídlo v novém
Palais des Beaux-Arts), v Ostende, v Ženevě, v Buenos Aires (filmovém ráji bez cenzury),
Artkino Guild v Bostonu (Film Arts Guild v New Yorku není docela nezávislý).
Některé sdružují i [filmové] pracovníky, sbližují je s obecenstvem, propagují dobrý
film, a stávají se tak důležitým kulturním činitelem (Film Guild a Film Society
v Londýně, Filmliga v Holandsku, Volksfilmverhand v Německu aj., hlavuě v Rusku,
kde není nezávislého filmu, protože není též obchodního v našem nedobrém
smyslu).
Sem patří i skupinyfilmových amatérů, pracujících na subnormálním filmu.6 Dosud
většina jejich organizací (hlavně v Německu, v Anglii a ve Spojených státech) jest
přičleněna spolkům fotoamatérským a podřízena též jejich vesměs konzervativnímu
duchu. Přesto však existuje již několik pozoruhodných uvědomělých prací na úzkém
filmu (skupina amatérů „Cinimpressionists" v Londýně). Filmoví amatéři budou velmi
důležitou složkou hnutí neodvislého filmu a jejich dobré organizace, nutné pro
vzájemné poznávání prací a pokrok techniky, budou školou a místem výběru nových
nezávislých filmařů. ,
Posledním slovem hnutí Nezávislého filmu byl loňský sjezd jeho zástupců v la
Sarraz ve Švýcarsku (dosti se psalo o jeho detailech)' a jeho výsledky: Lig'a filmových
klubů (Ligue des ciné-clubs) se sídlem v Ženevě a Mezinárodní kooperativ nezávislého
filmu (Coopérative internationale du film indépendant) se sídlem v Paříži a s účelem
zprostředkovati výměnu a prodej a umožňovati výrobu dobrých filmů. O něco
starší římský Institut pro výchovný film nevyhne se jistě spolupráci s těmito novými
organizacemi.
Subnormální - úzký, v tomto případě 9,5 nebo 16mm formát.
Mezinárodní kongres nezávislého filmu (Le ler Congres international du cinéma indépendant) se konal
v září 1929 na zámku La Sarraz poblíž Lausanne.
Nezávislý film nevyhlašuje hoj proti filmovému průmyslu. Nezávislý film chce
pracovati na polích průmyslem opuštěných, a tak jej doplňovati. Nezávislý film má
ukázati průmyslu nový, lepší způsob práce. Sociální a ideová reforma filmového průmyslu
jest nejvyšším cílem práce nezávislého filmu.
Studio 2, 1930, c. 3 (duben), s. 70-75.
\
\