ČESKÝ FILM PO ROCE 1989 Mgr. Jitka Lanšperková 1. 10. 2021 Situace v kinematografii 80. léta ■Prostředí normalizace –Jasně daný dramaturgický plán –Trezorové filmy ■Tvůrci, jejichž filmy rezonují (jsou známy) dodnes ■Stabilní zázemí a infrastruktura ■Státní monopol ■Týdeníky v kinech Filmy normalizace ■Vesničko má středisková (r. Jiří Menzel, 1985) – 3,4 mil diváků ■Jáchyme, hoď ho do stroje (r. Oldřich Lipský, 1974) – 2,5 mil diváků ■Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (r. Václav Vorlíček, 1974) – 2,2 mil diváků ■Postřížiny (r. Jiří Menzel, 1980) – 2 mil diváků ■„Marečku, podejte mi pero!“ (r. Oldřich Lipský, 1976) ■DANIELIS, Aleš a Radko HÁJEK. Film a divák II. České filmy – přivrácená tvář. Film a doba. 1989, roč. 35, č. 2, s. 76. Vesničko má středisková ■https://www.youtube.com/watch?v=LksAduDoO7k Jáchyme, hoď ho do stroje ■https://www.youtube.com/watch?v=V-xliOEKW5M Jak utopit doktora Mráčka aneb… ■https://www.youtube.com/watch?v=NKqMqwTh1ss Státní monopol ■https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1962-13 ■Československý film – výrobní hospodářská jednotka –Filmové studio Barrandov –Krátký film Praha –Filmové studio Gottwaldov –Ústřední půjčovna filmů –Československý filmexport –Filmové laboratoře Barrandov –Filmový průmysl –Československý filmový ústav Činnost těchto podniků pokrývala celou oblast kinematografie a byla plánována a řízena ústředním ředitelstvím ČSF. Ve studiích FS Barrandov, Krátkého filmu a FS Gottwaldov se vyráběly filmy distribuované v tuzemsku Ústřední půjčovnou filmů a v zahraničí Filmexportem. Zahraniční filmy kupoval pro českou distribuci Filmexport, samotnou distribuci pak přebírala ÚPF. Technickou stránku filmové výroby a distribuce zajišťoval Filmový průmysl a Filmové laboratoře Barrandov. Ústřední ředitelství na základě ročního plánu zadávalo studiím výrobu filmů, po jejich schválení uhradilo náklady na výrobu a předalo film ÚPF do distribuce. Kina, která patřila národním výborům, odváděla ÚPF polovinu hrubých tržeb, ÚPF převáděla veškerý zisk z distribuce zpět Ústřednímu ředitelství. Filmový průmysl byl spíše strojírenský závod – vyráběl a vyvíjel stroje pro filmovou výrobu – labrtorní stroje, kopírky filmového pásu, střihačské stoly, trikové kamery pro socialistický blok.. Rok 1989 – vertikální dezintegrace ■17. 11. 1989 sametová revoluce –Konec komunistického režimu – v kii organizace Občanského fóra –Znovuobnovení FITES –Vznik konkurenčního prostředí –Rozpad financování filmů –Orientace na otevřený trh a kapitalismus –-> privatizace českého filmu Organizace Občanského fora navrhovaly do čela osoby, které nebyly spojeny s komunistickou stranou FITES – filmový a televizní svaz Významně se v tomto směru angažoval Filmový a televizní svaz FITES, který vznikl po rozpuštění Svazu českých dramatických umělců z jeho Filmové sekce počátkem roku 1990 a navazoval na práci FITES, který byl zrušen pro „kontrarevoluční činnost“ v roce 1969. Od února do března 1990 pravidelně zasedala pod vedením režiséra Ladislava Helgeho pracovní skupina FITES pro budoucí model čs. kinematografie, která připravila. Návrh zásad nové organizace české kinematografie. V tomto návrhu se počítalo se zřízením České filmové komory, která měla sdružovat všechny subjekty působící v kinematografii a jejímiž zakládajícími členy mělo být šest podniků čs. filmu. Komora měla ochraňovat zájmy české kinematografie, udělovat dotace z fondu kinematografie, vydávat koncese, koordinovat činnost filmových organizací. Současně s aktivitou FITES probíhala jednání o způsobu transformace Československého filmu na ÚŘ ČSF. Pod vedením ekonomického náměstka ing. Jana Knoflíčka se připravoval konkurenční návrh zákona o české kinematografii, který předpokládal částečné zachování stávajícího systému s Fondem kinematografie. Podrobněji se o obou návrzích zmíním v kapitole věnované legislativě. Zástupci FITES režiséři Zdenek Sirový a Ladislav Helge dojednali v březnu 1990 na schůzce s místopředsedy vlády ČSFR dr. Cairolou a ThDr. Hromádkou, že federální vláda vyhlásí koncem dubna likvidaci ÚŘ ČSF a ustaví Výbor pro českou a slovenskou kinematografii, který převezme dočasně pravomoci ÚŘ. FITES ve spolupráci se Slovenským filmovým zväzom SLOFIZ začal připravovat založení Výboru české a slovenské kinematografie. Vzhledem k asymetrickému uspořádání kinematografie ve federaci bylo při jednání na předsednictvu vlády ČSFR dohodnuto, že vedle federálního Výboru dojde i ke zřízení národních Výborů kinematografie. Slovenská vláda schválila ustavení slovenské části výboru 6. června 1990 a zbýval jen souhlas české vlády, aby byl Výbor české a slovenské kinematografie kompletní. Privatizace ■Přechod od státního vlastnictví k vlastnictví soukromému ■Zrušení státních monopolů ■Nutnost hledat jiné způsoby výdělku –Runaway production –Vedlejší činnost (Dermacol, lyžařské vázání Marker) ■Zanikají známé filmové výrobny a studia ■Ztráta poměrně vysokého postavení ve státní struktuře Privatizace jednotlivých hospodářských složek státního filmu se udály velmi různorodou formou. Často proti sobě stály dva rozdílné privatizační projekty, které samy o sobě nebyly dokonale připravené a vznikaly velmi rychle. Mnohdy nebyly vyřešeny otázky autorských a výrobních práv k majetku daného podniku či studia, což pak vedlo k dlouhým právním sporům a napadání jednotlivých úkonů. Mnoho z těchto kauz však nebylo nikdo zcela rozklíčováno, jak si ukážeme na dalších příkladech. Nejdříve ale k zániků části státního monopolu. FILMOVÝ PRŮMYSL MĚL MARKER, FSB DERMACOL Propad na úroveň odboru MK ČR Privatizace konkrétních podniků ■Ústřední ředitelství ČS filmu –Zrušeno ke deni 31. 12. 1990 –Všechny zbylé organizace se převádí do působnosti vlády –Nevznikla žádná nová nástupnická organizace !!! ■Filmový průmysl –Zlikvidován v roce 1992 –Radikálně snížena výroba (nevznikala nová kina…) Zrušení ÚŘ ČSF, které bylo oprávněně vnímáno jako zdiskreditovaná páka komunistické moci, bylo jedním z prvních požadavků ze strany filmových tvůrců po listopadových změnách. Ústřední ředitel Tugan Veselý byl odvolán v prosinci 1989 a ÚŘ přešlo do kompetence místopředsedy fedrální vlády ThDr. Hromádky. Zástupci FITES pak několikrát během jara 1990 urgovali slib vlády ČSFR vyhlásit do konce roku likvidaci ÚŘ ČSF, od níž si slibovali především změnu způsobu řízení kinematografie a vznik nového systému organizace. Hodnota majetku Ústředního ředitelství – 21 milionů korun (zdravotnická zařízení cca 18 milionů) Největší spor vyvolalo převedení budovy ÚŘ ČSF v Praze 1, Jindřišské ul. 34, do majetku Krátkého filmu ještě před zahájením likvidace 1. 7. 1990. Úředníci ÚŘ ČSF zdůvodňovali tento krok skutečností, že Krátký film byl od 1. 1. 1957 správcem této nemovitosti po zaniklé organizaci Československý státní film, převod byl uskutečněn se souhlasem ředitelů organizací čs. filmu a v převodní smlouvě byla zakotvena povinnost Krátkého filmu pronajmout v budově místnosti tvůrčím skupinám FSB a případnému nástupnickému orgánu ÚŘ ČSF. Jejich odpůrci zdůrazňovali, že budova, zkonfiskovaná po válce německým majitelům, byla předána Československému státnímu filmu, užívalo ji Ústřední ředitelství ČSF, a proto by měla být dána do užívání celé filmové obce. Jejich snaha zpochybnit převod budovy do majetku Krátkého filmu však byla neúspěšná. Privatizace konkrétních podniků ■Československý filmexport –Ztráta monopolu na nákup ze zahraničí –Přerod na Filmexport Home Video, Filmexport Prague Distribution –Československý filmexport jde do likvidace Československý filmexport se ocitá v konkurenčním boji s dalšími distributory, jemuž není schopen čelit a stává se tak nevýdělečným podnikem odsouzeným k likvidaci. Filmexportu tedy zůstávala nepříliš výnosná zahraniční distribuce českých filmů a mnohem zajímavější distribuce zahraničních filmů v České republice. Tady ale nedokázal čelit rychle se rozvíjející konkurenci distribučních společností, kterým se rychle podařilo podepsat smlouvy s americkými filmovými studii a často i přetáhnout schopné lidi z obchodního oddělení. Ředitelem společnosti po Jiřím Janouškovi, který odchází v prosinci 1991 do reklamní agentury, se stává Martin Papoušek. Zmenšuje se počet zaměstnanců, společnost se stěhuje do Prahy 2, Na Moráni 5 a její činnost tvoří především dovoz videosnímků a vývoz české produkce. Na konci roku 1993 jsou založeny dvě soukromé společnosti Filmexport Home Video, s. r. o., a Filmexport Prague Distribution, s. r. o., a Československý filmexport je převeden do likvidace. Privatizace konkrétních podniků ■Ústřední půjčovna filmů –Nyní Bonton a Cinemart Ústřední půjčovna filmů byla transformována a privatizována na akciovou společnost Lucerna film a.s. V roce 1994 byly vytvořeny další dvě dceřiné společnosti: Lucernafilm – Filmová distribuce a Lucernafilm – Home video, obě byly posléze prodány společnosti Bonton a přejmenovány na Bontonfilm a Bonton Home Video. Společnost Lucernafilm pak byla přejmenována na Cinemart a. s., který na poli filmové distribuce funguje dodnes (2021) a zaměřuje se mimo distribuce amerických a evropských filmů také na domácí kinematografii, kde figuruje i jako koproducent hraného filmu. Nová společnost Lucerna byla rozdělena na tři distribuční skupiny alfa, beta, gama, avšak pouze do roku 1994, kdy přišla další strukturální změna. Privatizace Gottwaldova ■Nové vedení – Miloň Terč ■Omezení výroby, útlum jednotlivých oddělení, rušení provozů ■Povedlo se zachovat Zlín Film Festival ■Zisky z výroby hraných a animovaných filmů ■Reklamní činnost, pronájmy, výroba audio a videokazet ■Vyšší odborná škola filmová Terč založil akciovku FAZ s cílem získat studio v privatizaci V roce 1992 došlo podle zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby k transformaci studia na akciovou společnost. Notářským zápisem byla 16. října 1992 Fondem národního majetku založena akciová společnost Ateliéry Zlín, a. s., na niž přešel majetek Filmového studia Zlín a Filmových laboratoří Barrandov, závod Zlín. Autorská práva k filmům vyrobeným ve státním podniku Filmové studio Gottwaldov byla převedena na FS Zlín – Copyright. Akciová společnost měla základní jmění ve výši 103,5 milionů korun, generálním ředitelem byl jmenován Zdeněk Skaunic. Omezení výroby Útlum jednotlivých oddělení Rušení provozů mezinárodní festival filmů pro děti a mládež (jeden z nejstarších evropských festivalů pro mládež 1.Kolo privatizace nevyšlo – údajně změna podmínek ze strany Fondu národního majetku – už nešlo bezúročně splácet, ale měli zaplatit rovnou 120 místo 60 milionů 2.2. kolo – podmínky zachování tvorby pro děti a mládež v roce 1998 vyhrál Ateliéry Bonton Zlín Privatizace Barrandova ■Novým ředitelem je Václav Marhoul –Výrazně redukuje výrobní plán a počet zaměstnanců –Snaha o mezinárodní spolupráci, bezúspěšná ■Založení Cinepont a.s. pro privatizaci (FITES to nepodporoval) ■Cinepont jako jediný uchazeč vyhrál konkurz 1990 ještě proběhlo beze změn uskutečnil se dramaturgický plán s 27 filmy Z 2300 zaměstnanců jich zůstalo 700 Toto propouštění se dotklo především tvůrčích profesí, byla také zrušena struktura výrobních skupin. Dalším pokusem o zlepšení ekonomické situace Barrandova bylo jednání s kanadskou společností Filmline Group, která se měla stát strategickým partnerem studia. Filmové studio Barrandov dokonce podepsalo se společností Filmline Group v prosinci 1990 smlouvu o spolupráci. Jejím cílem bylo zajistit investice pro filmové studio a připravit je na privatizaci prostřednictvím joint venture. Už počátkem roku 1991 ale dostává spolupráce s kanadskou společností vážné trhliny a nakonec ji v červenci 1991 vedení studia vypovídá. Nepodporovala to Věra Chytilová, Jiří Krejčík či Pavel Kačírek Privatizace byla podmíněna založením jedné akcie se zvláštními právy v hodnotě 5 000 Kč pro Ministerstvo kultury, uzavřením obstaravatelské smlouvy se Státním fondem ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie o užití autorských práv k filmům a smlouvy o komerčním využití pozemků s Magistrátem hl. m. Prahy. Prodej byl uskutečněn na základě smlouvy mezi Fondem národního majetku a Cinepont, a. s., prodejní cena byla stanovena na 514 milionů korun a k financování byla Fondem národního majetku poskytnuta půjčka s desetiletou splatností. Zlatá akcie Privatizace Barrandova ■Zlatá akcie pro FNM –Snaha státu zajistit kontinuitu filmové výroby –Právo veta pro ■Změnu stanov společnosti Cinepont ■Nakládání s pozemkem ■Zrušení společnosti –Zpochybňována pro nejasnou definici v obchodním zákoníku – FNM – fond národního majetku Neviditelná ruka trhu: privatizace Barrandova ■r. Martin Kohout, 2012 ■V závěru videotime Privatizace Krátkého filmu ■Zrušen bez likvidace -> nová společnost KF, a.s. založena Ústředním ředitelstvím ČSF a České státní pojišťovny ■Tzv. první privatizace: –Návrh na privatizaci byl zkoumán na MK ČR pouhý jeden den –Chyběl soupis celého majetku –Chybělo info o základním kapitálu Tato transformace podniku, nazývaná také „první privatizací“ Krátkého filmu, byla později napadána kvůli právům výrobce k filmům vyrobeným během let 1945-1990 Krátkým filmem. Pracovníci ministerstva kultury poukazovali na fakt, že zrušením podniku Krátký film zanikla také práva výrobce k uvedeným filmům a Ústřední ředitelství tak nemohlo vložit tato práva do nově založené akciové společnosti jako svůj vklad, aniž by před tím získalo souhlas od všech autorů těchto filmů. To vyžaduje autorský zákon v § 19, odst. 2 v případě převodu práva k užití díla na třetí osoby. Společnost KF, a. s., podle jejich vyjádření tedy filmy vyrobené v letech 1945-1990 Krátkým filmem užívala neoprávněně a analogicky s právy k filmům vyrobeným ostatními státními podniky by měla přejít do majetku Státního fondu kinematografie. Jednalo se především o kompletní archiv Zpravodajského filmu a velice cenný archiv animovaných filmů Studia Bratři v triku a Studia Jiřího Trnky. Privatizace Krátkého filmu ■Dva právní rozbory ■Nemožnost převodu autorských práv dle autorského zákona § 19, odst. 2 vs. přechod autorských práv v případě vložení majetku do nové společnosti ■O výsledku tohoto sporu by měl rozhodnout soud ■Návrh žaloby byl připraven v roce 1997 – nedošlo k projednání Tato transformace podniku, nazývaná také „první privatizací“ Krátkého filmu, byla později napadána kvůli právům výrobce k filmům vyrobeným během let 1945-1990 Krátkým filmem. Pracovníci ministerstva kultury poukazovali na fakt, že zrušením podniku Krátký film zanikla také práva výrobce k uvedeným filmům a Ústřední ředitelství tak nemohlo vložit tato práva do nově založené akciové společnosti jako svůj vklad, aniž by před tím získalo souhlas od všech autorů těchto filmů. To vyžaduje autorský zákon v § 19, odst. 2 v případě převodu práva k užití díla na třetí osoby. Společnost KF, a. s., podle jejich vyjádření tedy filmy vyrobené v letech 1945-1990 Krátkým filmem užívala neoprávněně a analogicky s právy k filmům vyrobeným ostatními státními podniky by měla přejít do majetku Státního fondu kinematografie. Jednalo se především o kompletní archiv Zpravodajského filmu a velice cenný archiv animovaných filmů Studia Bratři v triku a Studia Jiřího Trnky. Proti tomuto názoru však stojí jiný právní rozbor, který poukazuje na skutečnost, že likvidace podniku Krátký film v roce 1990 proběhla podle odst. 3 a 4 zákona č. 111/1990 Sb., které umožňovaly zakladateli se souhlasem vlády ČSFR zrušit do 31. prosince 1990 státní podnik bez likvidace a hmotný majetek zrušeného podniku jako celek vložit do akciové společnosti. Spolu s majetkem přecházela na nabyvatele i práva a povinnosti zrušeného podniku. Tím, že do akciové společnosti byl vložen hmotný majetek Krátkého filmu, přešla také práva výrobce na KF, a. s. Právní rozbor se zde odvolává na § 21 autorského zákona, který upravuje přechod autorského práva v případě zániku právnické osoby, na niž bylo převedeno právo užívat dílo. Je zřejmé, že jde spor dvou protichůdných právních názorů, o jehož výsledku by měl rozhodnout soud. Přestože byl návrh žaloby v této věci na ministerstvu kultury připraven již v roce 1997, nedošlo nikdy k jeho podání. Privatizace Krátkého filmu ■Dokončena v roce 1993 kuponovou metodou ■Studia –Studio 1, Studio 7, Studio ‚89 –Studio Jiřího Trnky (loutkový film) –Studio Bratři v triku (kreslený film) –Studio HaD film (dokumentární film) –Studio Hoffilm –Studio Prima (televizní pořady) –Studio J. A. Komenského (výukové filmy) přičemž 54,7 % akcií bylo prodáno kuponovou metodou, 24,7 % akcií zůstalo nově vzniklému Státnímu fondu České republiky pro podporu a rozvoj kinematografie a 15 % zůstalo České pojišťovně (ta v polovině 90. let přechází pod PPF Petra Kellnera). Každé studio má vlastní dramaturgický a výrobní plán Privatizace Krátkého filmu ■Řešení finančních problémů ■Mezinárodní koprodukce hraného sci-fi filmu Nexus ■Španělsko Filmagic SL ■Velká Británie Golden Pictures Krátký film (stejně jako ostatní složky české kinematografie) již není financován ze strany státu a potýká se finančními problémy. V roce 1993 uzavírá KF koprodukční smlouvu s britskými Godlen Pictures Ltd a španělským Filmagic S.L. na hraný sci-fi film Nexus, který se však stává diváckým propadákem a KF přichází o další investice v řádu desítek milionů korun. NEXUS, r. José Mariá Forqué ■Mezinárodní koprodukční sci-fi, natočená v barrandovských ateliérech za účasti českých herců, je pokusem o vědeckofantastickou pohádku ve stylu Hvězdných válek či Star Treku. Několik pozemšťanů se ocitne ve vzdálené budoucnosti na cizí planetě, kterou sužuje despotická vláda čarodějného vůdce. Pozemský mladík iniciuje úspěšné povstání. Hvězdné války Do té doby jen tři epizody Nová naděje (4) 1977 (1991) Imperium vrací úder (5) 1980 (1997) Navrát Jediů (6) 1983 Skrytá hrozba (1) 1999 Klony útočí (2) 2002 Privatizace Krátkého filmu ■Řešení finančních problémů ■Mezinárodní koprodukce hraného sci-fi filmu Nexus ■Španělsko Filmagic SL ■Velká Británie Golden Pictures ■Divácký propadák, ztráta investic Krátký film (stejně jako ostatní složky české kinematografie) již není financován ze strany státu a potýká se finančními problémy. V roce 1993 uzavírá KF koprodukční smlouvu s britskými Godlen Pictures Ltd a španělským Filmagic S.L. na hraný sci-fi film Nexus, který se však stává diváckým propadákem a KF přichází o další investice v řádu desítek milionů korun. Privatizace Krátkého filmu ■Rok 1995 festival Zlatý Golem ■Jasný podnikatelský záměr a snaha konkurovat KVIFF ■-> KF je na pokraji zániku ■V roce 1998 jej zachraňuje Česká pojišťovna navýšením vkladu, ale nikam to nevede ■V roce 2005 ČP odprodává svůj podíl podnikateli Richardu Benýškovi Knoflíček se netají tím, že festival zakládá s jasným podnikatelským záměrem. Ani zde se však nesetkává s úspěchem a po prvním ročníku krachuje. Společnost KF se tak ocitá na pokraji zániku, masivně propouští a hrozí ji konkurz. V létě 1998 je však KF zachráněna spolumajitelem Českou pojišťovnou, jež navýšila svůj vklad o 160 milionů korun, čímž splácí velké dluhy. Hlavním motivem údajně bylo zjištění, že KF by mohlo vydělávat na správě a prodeji autorských práv k archivním materiálům, kde byly uloženy především zpravodajské, instruktážní, animované filmy a filmy z předválečné doby. Hlavním motivem údajně bylo zjištění, že KF by mohlo vydělávat na správě a prodeji autorských práv k archivním materiálům, kde byly uloženy především zpravodajské, instruktážní, animované filmy a filmy z předválečné doby. V archivu Krátkého filmu se pravděpodobně nachází více než padesát tisíc položek. Jsou to nejen kamerové negativy a filmové kopie, ale také unikátní autorské loutky z českých animovaných filmů. V současné době je v podstatě nemožné o tuto součást našeho filmového dědictví náležitě pečovat. Zásadní překážku, znemožňující odborný dohled nad uložením archivních fondů Krátkého filmu, představuje chybějící soupis majetku. Dodnes není jasné, jak rozsáhlý fond současný majitel společnosti spravuje. Stejně tak není známo, v jakém stavu se filmový archiv a sbírka loutek nachází. Dokud nebude inventarizace archivu Krátkého filmu provedena, nebude možné zodpovědně posoudit, které filmy a filmové loutky potřebují odbornou péči. Součástí pořadu Krátký film je proto petice „Kde je Maxipes Fík?!‟. Jejím cílem je apelovat na Ministerstvo kultury České republiky, k jehož povinnostem náleží starost o naše národní kulturní dědictví, aby zajistilo provedení soupisu archivních materiálů v akciové společnosti Krátký film Praha. Kde je Maxipes Fík a Ferda Mravenec? ■https://artycok.tv/31146/kratky-film ■https://e-petice.cz/petitions/kde-je-maxipes-fik-.html ■https://www.lidovky.cz/domov/kde-je-maxipes-fik-snad-filmove-dedictvi-neshnije-v-archivu-soukromeh o-vlastnika.A170103_133540_ln_domov_sk Paradox privatizace ■Paradox ■uvolnění tvorby, žádné státní objednávky, tzv. nezávislý film, trezorové filmy mohou do kin, nové možnosti pro akční podnikatele ■X ■nulové zázemí, rozpad všech standardizovaných produkčních mechanismů K čemu to vedlo? ■Postupně vznikají malé soukromé firmičky na výrobu (nejen) dokumentárních filmů ■Dodávají v 99 % do ČT a občas do jiných televizí (Nova) ■V začátku to ale bylo nelegální! ■Benešovy dekrety byly zrušeny až v roce 1993 ■Novela zákona o kii nebyla dostatečnou prioritou = schválení trvalo několik let ■Nutno dekrety kreativně obcházet Povinné filmy ■NEXUS, r. José Mária Forqué, 1994 (90 min) ■Neviditelná ruka trhu: privatizace Barrandova, r. Martin Kohout, 2016 (60 min) ■Krátký film, r. Jiří Havlíček a Pavel Ryška, 2016 (30 min) Povinná četba ■POLÁČKOVÁ, Barbora. Propagace českého filmu v zahraničí. Od Filmexportu po České filmové centrum. Brno: Masarykova univerzita, 2014. Bakalářská práce. –Vybrané kapitoly ve studijních materiálech ■STRNAD, Pavel. Transformace české kinematografie v letech 1989–1999. Praha: FAMU, 2000. Diplomová práce. –Vybrané kapitoly ve studijních materiálech Dobrovolná četba ■KABÁTOVÁ, Šárka. Kde je Ferda Mravenec?. Lidovky, 2017 –https://www.lidovky.cz/domov/kde-je-maxipes-fik-snad-filmove-dedictvi-neshnije-v-archivu-soukromeh o-vlastnika.A170103_133540_ln_domov_sk ■DANIELIS, Aleš a Radko HÁJEK. Film a divák II. České filmy – přivrácená tvář. Film a doba. 1989, roč. 35, č. 2, s. 76. –Sken