Karolínská
minuskula
v IX. století
St. Gallen, Stiftsbibliothek, Cod. Sang. 914
• prvky reformní se mísí s dosavadní písařskou usancí, především s pozdně merovejským knižním písmem
• raně karolínské písmo má celkově výrazný okrouhlý ráz
• mohou přežívat (zejména v regionech) některé „nešvary“ písem národních: celková nepravidelnost písma, jedna a táž litera může mít různé
tvary, a to v závislosti na pozici ve slově
• není ještě důsledně provedena distinktivnost textu: mezislovní mezery nejsou zcela pravidelné
• mimo centra karolínské kultury se drží četné provincionalismy – vlivy polounciály (Tours) a jiných středisek, která mají doloženou písařskou
tradici již v předkarolínské době
• jednotlivá písařská střediska (skriptoria) si drží svůj specifický charakter, přijímání jednotlivých reformních prvků v knižním písmu může být
dosti individuální, v různých oblastech s různým tempem prováděné
• vedle karolínského písma působí ještě po celou první polovinu IX. století i střediska užívající písmo předkarolínské (typicky kláštery s ostrovní
fundací užívající ještě písma insulární: Fulda)
Znaky karolínské minuskuly IX. stol.
1. písmeno „g“ bývá otevřeno, a to jak v případě horního, tak i spodního bříška
2. drží se některé majuskuly: „N“, ligatura „NT“
3. dříky liter „m“ a „n“ jsou spirálovitě stočené, na základní lince bezpatkové
4. obecně se v textech vyskytuje málo zkratek, ovšem poměrně velké množství ligatur, zejm. pro „et“ (&, i uprostřed či na konci slov),
„ct“, „st“, „rt“; v regionech i „nt“, „ri“
5. dříky s horní dotažnicovou délkou („b“, „d“, „h“, „l“) jsou směrem vzhůru kyjovitě rozšířeny
6. vedle „a“ minuskulního se hojně vyskytuje i „a“ v podobě „cc“ (tzv. merovejské a)
7. dřík minuskulního („reformovaného“) „a“ je silně skloněn vlevo
8. minuskulní „s“ se vyskytuje toliko v podobě „dlouhého s“
9. vedle minuskulního „e“ se může vyskytovat „e“ epsilonové: ε
Karolínská minuskula v IX. století
Prvky merovejského (knižního) písma v archaické
karolínské minuskule
1) epsilonové e (ε), přetrvávající zejm. v ligaturách: a) „et“, b) „ec“, c) „en“
2) písmeno „T“ (majuskulní) používané stále v minuskulním písmu, často
v ligaturách psané vzhůru nohama: „et“ (cf. 1a), a) „nt“; kromě „T“ se
může držet i b) majuskula „N“
3) písmeno „t“ se smyčkou, které se může držet buď samo o sobě, nebo
častěji v podobě specifických ligatur: a) „ti“, b) „tu“
4) ligatura „ri“ s výrazně prodlouženým dříkem písmena „i“ pod řádek
5) merovejské tzv. dvoucéčkové „a“; v některých prostředích může
přetrvávat i specifickým způsobem ligované dvoucéčkové „a“ na horní
dotažnici následujícího písmene
archaická karolínská minuskula (St. Gallen, Stiftsbibliothek, Cod. Sang. 133
merovejské knižní písmo
3 3b
1
1a
1c
1a2
3
1b
1c
2b
4
5
3a
4
5
3a
5
Znaky karolínské minuskuly v IX. století
1
2
1
3
3
4
44
4
5
5
6
6
6
7
7
8 8
Znaky karolinské minuskuly v IX. století
1
4
3 6
9
9
4
4
5
5
8
7 7
Karolínská
minuskula
v X. století
• karolínská minuskula přebírá dominantní úlohu v prostoru od Katalánska po Dalmácii a od Dánska po Řím, přelom IX./X. století ale přináší
první náznaky stylového úpadku karolínského písma
• objevují se tři hlavní kaligrafické „stupně“ karolínského písma: a) kaligrafické, kreslené písmo u nákladných iluminovaných kodexů; b) písmo
„běžné potřeby“ u tzv. Bibliothekshandschriften; c) školní písmo, zejm. v glosách (drobný modul, specifické zkratky)
• mizí harmonie, jistota tahů jednotlivých písmen, písmo je méně pečlivé, nepravidelné
• jednotlivá písařská střediska (skriptoria) si sice stále drží svůj specifický charakter, rozdíly ve srovnání s IX. stoletím nejsou ovšem tak
markantní
Znaky karolinské minuskuly X. stol.
1) minuskulní „s“ se stále vyskytuje toliko v podobě „dlouhého s“
2) dřík minuskulního („reformovaného“) „a“ se postupně napřimuje; končí výskyt „a“ v podobě „cc“, které zůstává zachováno pouze v
listinném písmu – diplomatické minuskuli
3) dříky s horní dotažnicovou délkou („b“, „d“, „h“, „l“) již nejsou směrem vzhůru kyjovitě rozšířeny, mají spíše konstantní šířku, na jejich
hlavicích mohou být různé nasazovací tahy
4) obecně se v textech vyskytuje málo zkratek, zmenšuje se i počet a variabilita ligatur, zachovány jsou zejm. ligatury „et“ (&; i nadále, byť
méně často, i na konci slov; později zůstává ligatura spíše jen pro samostatné „et“ ve významu slova a), „ct“ a „st“
5) dříky liter „m“ a „n“ jsou již napřímené, na základní lince zpravidla bezpatkové, jen u posledních dříků těchto písmen se někdy
vyskytne patka
6) písmeno „g“ se uzavírá, nejprve horní, posléze i spodní bříško
7) častý výskyt „e caudatum“: ę (vniklého z původního diftongu æ, který však ještě v této době může přetrvávat)
8) mizí majuskula „N“ i ligatura „NT“
9) upadá znalost tironských not
10) vzácně (zejm. v teritoriích s kontaktem s arabskými teritorii – dnešní Španělsko) se objevují arabské číslice
11) výrazně se zlepšuje distinktivnost textu: mezislovní mezery začínají být pravidelnými
Karolinská minuskula v X. století
Staatsbibliothek Berlin, Ms. Theol. Lat. Fol. 481, fol. 146r
b) běžná karolinská minuskula v Bibliothekshandschrift
Götingen,Univeritätbibliothek,cod.theol.231,fol.214r
c) školní
karolinská
minuskula v
glosách
a) kaligrafická karolinská minuskula v
iluminovaných kodexech
(Prachthandschriften)
1
1
1
2
2 3
3
3
4 4 4
4
5
5
6
7 7
7
Znaky karolínské minuskuly v X. století
1
1
2
2
3
3
5
5
6
6
7
7
Znaky karolínské minuskuly v X. století
Karolínská
minuskula
v XI. století
St. Gallen, Stiftsbibliothek, Cod. Sang. 398
Znaky karolinské minuskuly IX. stol.
1) horní i dolní bříško písmene „g“ již uzavřeno
2) poslední dříky písmen „m“, „n“ a dřík písmene „i“ mají patky
3) „o“ komponováno do čtverce (na rozdíl od gotiky), psáno dvěma tahy; čtvercová kompozice i v odvozených písmenech „d“, „b“, „p“,
„q“
4) vedle dlouhého „ʃ “ se od XI. století vyskytuje i „s“ kulaté
5) častý výskyt tzv. e caudatum („ę“), které nahradilo původní diftong „æ“
6) vedle minuskulního „d“ se objevuje i kulaté (unciální) „ꝺ“
7) dřík „a“ je již vzpřímený, neužívá se tzv. dvoucéčkové „a“
8) dříky s horní dotažnicovou délkou (u písmen „b“, „d“, „h“, „k“ „l“) jsou ozdobeny praporky či patkami
9) zachovány pouze ligatury ct, st a et
10) „w“ se objevuje jako samostatné písmeno (vzniklo ligováním dvou „u“ v průběhu X. století)
11) písmo je pravidelné, úhledné, slova rozdělena
• zvyšuje se počet a pestrost zkratek a zkracovacích znamének – kromě známých všeobecných zkracovacích znamének pro kontrakční či
suspenzní zkratky a tzv. nomina sacra se čím dál tím více objevují specifické zkratky pro konkrétní grafické jevy:
a) pro
b) per
c) pre (prae)
d) orum
e) bus
f) que
g) us
h) ur
Karolínská minuskula v XI. století
1 2 3 4 4
5 6 6
7
8
Znaky karolínské minuskuly v XI. století
6 6
2
8
9
9
München,BayerischeStaatsbibliothek,Clm.14137
Znaky karolínské minuskuly v XI. století
1
2
2
2
3
5
6
66
7 8
9
9 9
St. Gallen, Stiftsbibliothek, Cod. Sang. 148
Znaky karolínské minuskuly v XI. století – zkratky a zkracovací znaménka
a
b
d
e
f
g
München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm. 14490
a
Znaky karolínské minuskuly v XI. století – zkratky a zkracovací znaménka
c
d
e
f
g
h
h
München, Bayerische Staatsbibliothek, Clm. 14137