MODERNIZAČNÍ TEORIE MODERNIZACE: PROCES ZRODU A PROMĚN INDUSTRIÁLNÍ SPOLEČNOSTI •Sociologové hovoří o modernizaci od 50. let 20. století. •Jan Keller hovoří o 1. vlně teorie modernizace. •Nejčastěji se modernizací myslí mnohavrstevnatý proces proměny venkovské agrární společnosti ve společnost industriální a městskou v posledních 250 letech. •Během modernizace dochází k urbanizaci, industrializaci a demokratizaci euroatlantických společností a k proměně dominantního vědění, jímž se stává empiricko-analytická věda, působící v podobě technologické aplikace. Nejnovějším stádiem modernizace je globalizace, rozšiřující kulturu průmyslové euroatlantické společnosti do celého světa. To vyvolává akceptaci, reakci a kulturně-civilizační hybridizaci. ZNAKY MODERNÍ PRŮMYSLOVÉ SPOLEČNOSTI OPROTI SPOLEČNOSTI TRADIČNÍ 1.individualizace 2.diferenciace a specializace 3.zabstraktnění světa 4.ztechnizování práce i života 5. 5. ROZDÍLY MEZI TRADIČNÍ A MODERNÍ SPOLEČNOSTÍ •Podle amerického sociologa Talcota Parsonse, představitele strukturálního funkcionalismu v sociologii, dochází během modernizačního procesu •k nárůstu •rolí racionálních rolí nad rolemi citovými, •rolí univerzálních nad partikulárními, •a rolí funkčně specifických (specializovanost) nad rolemi nespecifickými. tradiční společnost moderní společnost alfabetismus nepatrný vysoký povolání jednoduchá, stabilní diferencovaná, měnící se sociální hnutí stabilní mobilní diferenciace příjmů nízká, velké rozdíly vysoká, tendence vyrovnávání rodina dominance velkých primárních skupin malá rodina, konkurující vliv skupin funkce nejasné specifické vláda lokální, personální centralistická, anonymní komunikace osobní média konflikty otevřené institucionalizované, ohrazené sociální kontrola přímá, personální nepřímá, byrokratická délka života nízká vysoká mobilita nízká vysoká normy konzistentní nestálé organizační stupeň nízký, neformální vysoký, formální Deskriptivní dichotomie ideálních typů sociálních fenoménů mezi tradiční a moderní společností politická participace nízká vysoká rekrutace pozic uzavřená, připsaná otevřena, nabytá produktivita nízká vysoká právo náboženské, osobní abstraktní, formální smlouvy náboženství dogmatické, podpora státu sekularizované, odluka státu a církve role všeobecné specializované osídlení venkovské městské sociální struktura homogenní, stabilní lokální skupiny městská, heterogenní, vysoká mobilita stratifikace stavy egalitářské rozvrstvení spočívající na dělbě profesní pozici technika zaostalá rozvinutá jednání vnitřní řízení vnější regulace hodnoty partikulární univerzální hospodářství agrární průmyslové či průmyslově agrární MODERNIZACE A JEJÍ SUBSYSTÉMY PODLE DESKRIPTIVNÍ TEORIE •Modernizace podle Wehlera má charakter •nevyhnutelného, nezvratného, systémového, komplexního a globálního lineárního procesu, •jenž směřuje k permanentnímu navyšování racionalizačního potenciálu. •(Hans-Ulrich Wehler: Modernisierunstheorien und Geschichte. In: H.-U. Wehler: Die Gegenwart und Geschichte. Esseys. München 1995, s. 13-59.) • •Skládá se ze šesti subsystémů •hospodářský růst, resp. generalizace trhu a nová organizace výroby •strukturální diferenciace a sociální prostupnost •proměna hodnot a přechod od partikulárních k univerzálním zájmům •prostorová a sociální mobilizace •participace na moci •institucionalizace konfliktů KRITIKA DESKRIPTIVNÍ TEORIE MODERNITY •Uvedená dichotomizace předjímá představu o počátku a konci dějin – tradiční společnost (počátek), moderní společnosti (završení a konec). Dějiny jsou zjednodušeny do procesu modernizační transformace od tradice k moderně. Skrytá idea pokroku. •Příklady konkrétních bodů kritiky (více viz Hlavačka 138) •1. Je omylem předpokládat, že tradiční společnosti byly statické. •II. Vývoj není lineární proces, ale proměna s růstem, přerušením, oklikami i regresem a neprobíhá ve všech sférách ve stejném rytmu. •III. Modernizace nenahrazuje hodnoty tradiční světa zcela jinými, automaticky lepšími, dochází k jejich nové definici, syntézám starého a nového a hybridizaci hodnot. •IV. Krizi tradiční společnosti nahradila modernizace krize vlastního druhu – krize identity, krize legitimity, krize participace, krize penetrace, krize integrace, krize distribuce • • KRIZOVÉ KONSTANTY V MODERNÍ SPOLEČNOSTI •Krize identitní – důsledek nové definice politického a náboženského, prostředí případně důsledek nového pojetí občana a státu v národních státech •Krize participační – důsledek požadavku po emancipaci a participaci na moci, konflikt mezi privilegovanými a neprivilegovanými •Krize legitimizační – vyrůstá z proměny vliv a oslabení tradiční legitimizace náboženstvím •Krize integrační – reakce na permanentní strukturální diferenciaci společnosti a současně boj o překonání rozdílů •Krize penetrační – důsledek odporu autonomního světa z cizorodého prostředí, obrana vlastních privilegií •Krize distribuční – problém produkce a pře-rozdělování • • • MAX WEBER (1864-1920) •německý sociolog a historik •profesor na univerzitách ve Freiburgu, Heidelbergu •1905 „Protestantská etika a duch kapitalismu“ •Posmrtně vydáno hl. dílo •„Wirtschaft und Gesellschaft. Grundrisse der verstehenden Soziologie“ • •ideální typy – teoretické racionální konstrukce (modely)