Občanská válka v Alžírsku Tomáš Šmíd Historický kontext •Příčiny alžírské občanské války tkví především ve francouzské koloniální praxi; •Postavení Alžírska bylo odlišné od ostatních francouzských kolonií; •Kolonizace začala v roce 1830, kdy Karel X. schválil invazi do Alžírska; •Poslal tam cca 36 000 mužů a oslabená osmanská říše, jíž Alžírsko formálně patřilo, nebyla schopná francouzské vojenské síle čelit; •Osmané disponovali 7000 janičáři, 19 000 vojáky z Oranu a do boje šlo 17 000 berberského národa Kabylů; Karel X. > Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Historický kontext II. •Po pár měsících Husejn Dej (turecký termín pro vládce Alžíru, Tunisu a Tripolisu) prchl do exilu do Itálie a Francouzi zvítězili; •Postupně začali do Alžírska proudit kolonisté, tzv. pieds noirs (černé nohy; ještě častěji zvaní kolóni), vesměs Francouzi z vlastní Francie, ale i Španělé či Italové, Malťané, Korsičané; •Oficiálně bylo Alžírsko Francií anektováno 22. července 1834, kdy z právního hlediska populace spadla do francouzského právního systému; •Tito kolonisté se stali postupem 19. století právoplatnými francouzskými občany, což alžírští muslimové nebyli až do poloviny 20. století, a zabírali nejlukrativnější pozemky a půdu; •To rychle vyprovokovalo odpor domorodců; nejznámější vůdce odporu těchto let byl Ahmad ibn Muhammad, bej provincie Constantine na severovýchodě Alžírska se stejnojmenným správním střediskem, který začal razit nacionálně-patriotickou politiku s islamistickými prvky; •Francouzi podnikli invazi, která selhala a maršál Bertrand Clauzel musel v roce 1836 s ponížením od provincie ustoupit; o rok později ale Constantine padlo; • • Ahmed Bej ben Mohamed (ibn Muhammad) > Obsah obrázku text Popis byl vytvořen automaticky Historický kontext III. •Francouzi v Alžírsku napáchali řadu křivd, jak už to koloniální mocnosti dělají; •Je ovšem třeba poukázat i na určité pozitivní prvky kolonizace, především v souvislosti s modernizací; •Ničili původní kulturu, mešity předělávali na kostely, zakazovali prastaré místní zvyky a zvykové právo, romanizovali a ničili lokální jazyky; •A především místní obyvatel muslimské víry byl člověk druhé kategorie – to byl hlavní zdroj nespokojenosti; •V roce 1848 se severní Alžírsko dostalo pod plnou francouzskou kontrolu a stalo se „departmentem“ Francie s civilní vládou; Historický kontext IV. •Udržování přímé kontroly nad Alžírskem díky jeho strategické hodnotě a jeho integrace do Třetí francouzské republiky (1870-1940) znamenalo, že Alžírsko bylo přímo francouzským majetkem; •Třeba Tunisko a (francouzské) Maroko byly protektoráty; •Místní muslimové nikdy nemohli být starosty či místostarosty a mít více než třetinu v místních zastupitelstev; •Kolonisté měli reprezentaci ve francouzském parlamentu, muslimští Alžířané nikoli; •Alžířané se stali subjektem francouzského práva, branné povinnosti (od 1908) a zdanění, ale neměli právo na občanství, měli tedy povinnosti, ale nikoli práva; • Historický kontext V. •Celé dobývání Alžírska bylo doprovázeno masakry a mnohdy jednostranným násilím, o čemž někteří historici referují jako o genocidě; •Od roku 1830, až zhruba do půle 70. let 19. století, kdy během Třetí republiky bylo obsazení Alžírska plně dokončeno, tak podle různých odhadů vybili 700 000 až 1 milion; •Na počátku 70. let 19. století mělo Alžírsko zhruba 3 miliony obyvatel, a to včetně kolonistů!, muslimů bylo ve 30. letech cca 3 miliony, přes porodnost a přirozené prodlužování délky života muslimů nepřibývalo…; •Oslabovala arabština, berberské jazyky, hlavně moderní vzdělání se odehrávalo jen ve francouzštině a řada nových termínů ani arabské či berberské ekvivalenty neměla; Historický kontext VI. •Povstání byla celá řada, již zmíněný Ahmad Bej ben Mohamed vedl hlavně politický odpor, súfijský šejch Abd al-Qádir vedl velké ozbrojené povstání, začal ještě před ben Mohamedem; •Později bylo známé Mukráního povstání, což byla akce především berberských Kabylů a odehrála se v roce 1871-1872; •Kabylové sami mu říkali Francouzská válka a vedl ho Muhammad (Mohamed) al-Hadždž al-Mukrání (Mokrání); •když bylo povstání v roce 1872 v lednu potlačeno, Kabylové byli doslova decimováni, předáky jim buď popravili, nebo je deportovali do Nové Kaledonie; Muhammad Mukrání > Obsah obrázku text, turban Popis byl vytvořen automaticky Vývoj v 1. polovině 20. století •Politická reprezentace – Mladí Alžířané, vznikli na konci 19. století; v roce 1937 vznikla Alžírská lidová strana (Part idu Peuple Algérien – PPA), na bázi organizace Severoafrická hvězda (Etoile Nord-Africaine – ENA, založená 1926), kterou vedl Ahmed Ben Messali Hadž, otec moderního alžírského nacionalismu; •Ačkoliv PPA razila mírové postupy při vyjadřování názorů, stejně ji policie pořád šikanovala; •V Alžírsku byla dokonce zakázána a v letech 1938 až 1946 fungovala jako tajná organizace; •Messaliho Vichistický režim několik let věznil; •Předák organizace UPA (Union Populaire Algerienne) Ferhat Abbas požadoval zrovnoprávnění muslimských Alžířanů, v roce 1943 vydal Manifesto of Algerian Poeple (Manifest alžírského lidu); Ferhat Abbas > Obsah obrázku text, muž, osoba Popis byl vytvořen automaticky Ahmed ben Messali > Obsah obrázku exteriér, osoba Popis byl vytvořen automaticky Vývoj v 1. polovině 20. století II. •Na Prvního máje 1945 vyšla PPA demonstrovat, demonstrace byly rozháněny policí, několik Alžířanů bylo zraněno, další erupce střetů muslimů a kolónů byla na Den vítězství a jen podle francouzských údajů zemřelo na 1500 Alžířanů, jiné odhady hovoří o 6000, nacionalistickéé alžírské až o 30000 či dokonce 45 000 (údaje PPA); •Rozhodující část nacionalistů definitivně opouštila snahy o mírovou cestu k sebeurčení a zrovnoprávnění a cesta k válce byla otevřena; •PPA byla zakázána a transformovala se tudíž do organizace MTLD (Mouvement pour le Triomphe des Libertes Democratiques – Hnutí za vítězství demokratických svobod); Bezprostřední příčiny občanské války •Ačkoliv v roce 1946 získali Alžířané francouzské občanství, neformální segregace pokračovala dále, nadále byli marginalizovaní a podreprezentovaní; •Radikálové z PPA založili Organization spéciale, což byla regulérní protivládní milice/paramilitární skupina vedená Mohamedem Belouizdadem; •V srpnu 1947 schválil francouzský parlament Organický status pro Alžírsko, na jehož základě bylo zřízeno Alžírské shromáždění, nicméně orgán reálně neměl žádnou pravomoc; •Parlament měl dvě komory - první se skládala z kolónů, ti si zvolili 60 poslanců; druhá se skládala z muslimských voličů, ti si volili taktéž 60 poslanců. Tudíž přes 8 miliónů Alžířanů bylo zastoupeno stejným počtem poslanců jako 1 milión kolónů; • Mohamed Belouizdad > Obsah obrázku text, oblečení, příčesek Popis byl vytvořen automaticky Bezprostřední příčiny II. •Na začátku 50. let byla situace již značně rozbouřená, 120 let kolonialismu a jeho křivd vykypělo i díky velkým demografickým změnám, geopolitickým změnám; •Francie se také změnila, od roku 1946 (do 1958) panovala tzv. Čtvrtá republika, panovala inflace, ekonomická krize; •Panovala nedůvěra mezi horskými Berbery a Araby žijícími spíše v nížinách a velkoměstech, Berbeři byli mnohem více protifrancouzsky naladěni než Arabové, byli militantnější, ostatně byli také mnohem chudší a marginalizovanější; •kolóni byli velmi konzervativní, a to i politicky, hodně pravicově orientovaní, šovinisté, v lepším případě paternalisté; Bezprostřední příčiny III. •Zformovaly se tři strany, které situaci dovedly až k válce – francouzský stát, muslimové a kolóni s tím, že klíčové bylo selhání komunikace mezi Paříží a kolóny; •Francie se také trápila v Indočíně, kde ostatně mnoho Alžířanů sloužilo a úspěchy Viet Minhu mnohé z nich inspirovaly; •Ostatně slavná bitva u Dien Bien Phu se odehrála na jaře 1954 a francouzská porážka byla jedním ze spouštěčů zahájení bojů v Alžírsku na podzim téhož roku; •V témže roce se zformovala FLN - Front de Libération Nationale (Fronta národního osvobození), první zakládající pětice byla Mostefa Ben Boulaïd, Larbi Ben M'hidi, Rabah Bitat, Mohamed Boudiaf and Mourad Didouche, pak se k nim přidal Krim Belkkacem, Hocine Aït Ahmed (Osin), Ahmed Ben Bella a Mohamed Chider; •FLN vznikla z CRUA - Comité Révolutionnaire d'Unité et d'Action (Revoluční výbor jednoty a akce), což byly zbytky rozprášené Organization Spéciale; •Nakonec byl v čele Ben Bella; • Ahmed Ben Bella > Obsah obrázku muž, osoba, oblek, oblečení Popis byl vytvořen automaticky Počátky války •Formálně byla FLN založena 10. října 1954 a 1. listopadu vyhlásila válku; •Ozbrojené křídlo se jmenovalo Národně-osvobozenecká armáda, která měla část podobnou tradiční armádě, další guerillovou, které bojovalo proti Francouzům a profrancouzským Alžířanům, a patřily k ní i party rváčů, které řádily ve Francii v takzvaných café wars o kontrolu nad vystěhovaleckou komunitou; •Sjednocoval je plukovník Houari Boumediene, který byl v opozici politickému křídlu FLN; •V listopadu 1954 ALN provedla první koordinované útoky na policejní stanice, vojenské základny a veřejné budovy v Kabylii a Aures; Obsah obrázku zeď, muž, osoba, interiér Popis byl vytvořen automaticky Houari Boumediene Počátky války II. •Francouzi zakročili ostře, jejich zásahy měly vesměs nediskriminační charakter v podobě bombardování a dělostřeleckého ostřelování vesnic, což populaci přimklo k ALN; •18. ledna 1955 padl Didouche, kterému nebylo ještě ani 28 let, v bitvě pod Constantine, u Douar Souadek; •Francouzi zkusili reformní politiku a ústupky, reprezentantem byl generální guvernér Jacques Soustelle; •ALN na to reagovala doslova teroristickou vlnou útočící na muslimské „kolaboranty“, kolóny a jejich majetky; •V červnu 1955 vyhlásil jeden z velitelů ALN Youcef Zighout teroristickou kampaň proti Evropanům a muslimským civilistům; Jacques Soustelle > Obsah obrázku osoba, muž, oblek, interiér Popis byl vytvořen automaticky Horká fáze občanské války •V srpnu 1955 ALN u Phillipeville (Skikda) zmasakrovala přes 120 lidí, z toho 71 Evropanů, 21 Alžířanů – civilistů, a 31 kombatantů; •Francouzi zareagovali masovou střelbou několika set Alžířanů, srovnali se zemí několik vesnic a následné násilí francouzské armády stálo život oficiálně 1273 obětí (podle FLN přes 10000, reálně tak 3-5000); • V září 1956 ALN zahájila bombovou kampaň v Alžíru, která, spolu s odvetnými lynči ze strany kolónů, pokračovala celý podzim a zimu •V říjnu Francouzi zatkli Ben Bellu, když jej vytáhli z marockého letadla, což Maroko samozřejmě vnímalo velmi negativně, a spolu s Tuniskem zesílilo podporu FLN; • Horká fáze občanské války II. •Na jaře 1957 dostala 10. výsadková divize generála Jacquese Massu volnou ruku k potlačení bombových útoků a atentátů ze strany ALN v Alžíru; •Výsadkáři město striktně patrolovali, perlustrovali lidi, běžně mučili lidi, spousta muslimů byla na vazbách zabita, např. i Lahbi Ben Mhidi, jeden z předáků FLN; •ALN začala mít hodně defektorů, zběhů, psychologické operace byly stále častější; •ALN v květnu 1957 zmasakrovala minimálně 300 lidí (až 500) v kabylské vesnici Melouza, pod velením plukovníka Amiroucheho; •muže nad 15 let shromáždili v centru obce a postříleli a dobili sekyrami a noži, nařídil to prý polní velitel Muhammad Saíd; • Horká fáze občanské války II. •První polovina roku 1958 byla ve znamení bitev o přístup k hranicím, hlavně k tuniským; •Do toho probíhala politická krize ve Francii, kolóni volali po návratu de Gaulla a ten se v červnu skutečně stal premiérem; •V září FLN vytvořilo exilovou vládu GPRA, ta zajistila větší pomoc arabských států a komunistického bloku, do toho de Gaulle provedl ústavní změny a vyhlásil Pátou republiku; •De Gaulle ovšem vyhlásil amnestii pro povstalce a garanci bezpečnosti pro FLN pro vyjednání příměří, to rozzuřilo jak předáky ALN, tak jestřáby mezi kolóny a v armádě; •Generál Raoul Salan, velitel francouzských sil v Alžírsku od roku 1956 a původní podporovatel návratu de Gaulla, byl odvolán; Charles de Gaulle > Obsah obrázku osoba, muž, nošení, oblek Popis byl vytvořen automaticky Cesta ke konci občanské války •De Gaulle považoval alžírskou nezávislost za nevyhnutelnou, nicméně veřejně to pronesl až v září 1959, Salan a jestřábové to považovali za zradu; •Salana nahradil Maurice Challe, který byl ale taky jestřáb, ten naplánoval na konec zimy a jaro 1959 ofenzivu okolo Oranu, byla velmi úspěšná, následovaly další ofenzivy v dalších sektorech; •A do toho de Gaulle přichází se svým prohlášením; •ALN byla vojensky devastována, byla schopná jen malých sabotáží a terorismu; •V lednu 1960 v Alžíru protestovali kolóni, proběhl tzv. barikádový týden, střetávali se s policií, výsadkáři proti kolónům odmítli zasáhnout; Raoul Salan > Obsah obrázku osoba, muž, vojenská uniforma, exteriér Popis byl vytvořen automaticky Cesta ke konci občanské války – pokus o puč •Pokračovaly teroristické útoky, hlavně na progaullistické muslimy, ALN se znovuobnovila, válka ztrácela ve Francii podporu; •Koncem roku začali jestřábové plánovat puč; •Vznikla Organizace tajné armády (Organisation armée secrète – OAS), která chtěla zabránit alžírské nezávislosti; •V dubnu 1961 se pokusili o puč, krom Salana i Challe, andré Zeller a Edmond Jouhaud, podporovali je důstojníci sloužící v Alžírsku a asi dvě divize; • Jenže veřejnost stála za de Gaullem, který se také rozhodl uplatnit článek 16 francouzské ústavy, který mu v případě mimořádné situace dává do rukou výjimečné pravomoci; • Alžírská nezávislost •Challe se nakonec vzdal, mnozí důstojníci byli zatčeni, další se stáhli, včetně Salana, do podzemí a rozpoutali teror a atentáty ve Francii i Alžírsku, pokusili se zabít dokonce i de Gaulla; •Na počátku roku 1962 stála OAS už za tolika životy, že kolóni díky nim definitivně ztratili podporu veřejnosti ve Francii; •V březnu došlo v Evianu k mírovým jednáním a bylo podepsáno příměří, Salan byl zatčen a 3. července 1962 uznala Francie alžírskou nezávislost; •Ben Bella se stal prezidentem, následoval exodus kolónů, kterých bylo zhruba 1,5 milionu, loajální muslimové byli zmasakrováni FLN, až 100 000, Francie přijala jen nějakých 15 000; Následky války •Celkové ztráty – Alžírsko – francouzské údaje cca 300 000 i s civilisty (ti tvořili přes polovinu), alžírské – 1 500 000, nezávislé jsou okolo 750 000; •Francie – 26 000 vojáků, až 100 000 profrancouzských muslimů, 6000 kolónů-civilistů, přes milion Evropanů uteklo, přes 2000 000 Alžířanů byli běženci • Děkuji za pozornost