Klima třídy 

Klima třídy (respektive školy) patří v českém prostředí mezi vůbec nejdiskutovanější, nejanalyzovanější a také nejlépe popsaná témata. Obecně je možné hovořit o třech dimensích třídy, které můžeme s pojmem klimatu spojit. 

První je vymezení prostředí či ekologie třídy – jak je prostorná, uspořádaná, jak vypadá, v jakém se nachází urbanistickém celku atp. Ekologie třídy byla dlouhou dobu podceňována, dnes při návštěvě na prvním stupni je jasné, že se s ní silně pracuje, jakkoli například na středních školách je často podceňovaná. To, v jakém prostředí se nacházíme, má podle Lakoffa, Roschové a Johnsona zásadní vliv na to, jakým způsobem strukturujeme své poznání a myšlení. První věc, na kterou je tedy v kontextu klimatu třídy třeba se soustředit, není jen čistý vzduch a dostatek světla, ale celková architektura prostoru, do jaké míry má frontální charakter a je centrována na tabuli a učitele. Jaké nabízí možnosti pro spolupráci? Co nabízí o přestávkách? Jaké edukační aktivity je možné v ní provozovat? Důležité je, že ekologie třídy nemusí být celý rok fixní, ale pedagog s ní může samozřejmě pracovat. 

Druhou dimensí je atmosféra, tedy aktuální stav navázaný na jednu konkrétní hodinu nebo okamžik. Jde o situační parametr, u kterého je důležitější než analytická studie spíše otázka vnitřního pocitu. V závislosti na klimatu třídy mohou učitelé různě využívat svých tacitních znalostí. 

Třetí a v pedagogické psychologii nejvíce zkoumanou kategorií je tzv. sociální klima. To je utvářené všemi žáky, učiteli, interakcemi mezi nimi, spadají do něj různé skupinky, kroužky, vazby mezi jednotlivými aktéry. Je ovlivněno mnoha dílčími parametry, jako je velikost a struktura třídy, klima školy, sociální prostředí, politická situace atp. Níže se budeme soustředit právě na tuto dimensi školního klimatu. 

Nejčastěji se pozornost v diagnostice (ať již formální nebo intuitivní prováděné pedagogem) soustředí na spokojenost žáků ve třídě, konflikty a soutěživost mezi nimi, na celkovou soudržnost třídy, kázeň a celkový potenciál k učení. 

Sociální třídní klima do značné míry určuje učitel – žáci pečlivě rozlišují různé učitele a chovají se v interakcích s nimi různě. Je ideální, pokud je škola schopna stanovit svoji základní politiku v tom, jaké formy a struktury sociálních interakcí chce provozovat. Pak se může klima třídy dobře opřít o klima školy. Druhým významným determinantem jsou žáci – každá třída je jiná, má vlastní pravidla, humor, sociální strukturu, jsou v ní jiné vztahy. Učitel může tuto různost respektovat do té míry, pokud nepředstavuje pro libovolného jedince nebo celek třídy nějaký problém. 

Vzájemná interakce může mít podobu defenzivního školního klimatu, kdy spolu jednotliví aktéři soupeří, a nebo suportivní, kdy se daří nacházet vzájemný mód spolupráce. Ukazuje se, že učitelé s menší praxí jsou v tomto ohledu úspěšnější, naopak poměrně málo záleží na konkrétních předmětech. Vzájemná participace je také ovlivněna velikostí třídy a počtem žáků v ní, zasedacím pořádkem ve třídě (poměrně podceňovaný prvek třídního klimatu), uspořádáním lavic, ale také genderovými rozdíly nebo subjektivními sympatiemi učitele. Ten se typicky nesoustředí na celou třídu, ale jen na vybrané aktéry, které komunikačně více zapojuje a současně je může nadhodnocovat či podhodnocovat, aniž by mohl provést jejich adekvátní diagnostiku. Zajímavé je, že podle stejného zdroje nemají učitelé dovednost klima ve třídě adekvátně ohodnotit – je tedy vhodné sáhnout (alespoň občas) po standardizovaných dotaznících a dalších nástrojích, jako jsou SOCIOKLIMA, KLIT, MCI, Klima školy či CES.