1
Vysvětlivky:
題名
d a i m e i
Obecné pojmenování cílové látky.
復習
f u k u š ú
Heslovité uvedení základních východisek, jež jsou doporučená pro
zopakování před výkladem cílové látky.
気付
k i z u
き E
k i
A Představení příkladu konkrétního užití cílového jevu ve specifikované situaci
(bamen) za účelem vypozorovat určitého jazykového jevu. Cílová látka je
označena dvojím podtržením. Zacílení pozornosti je podpořeno úkolem či
otázkou (toi). K interpretaci příkladového textu mají pomoci poznámky k
výrazivu (čú).
A場面
b a m e n
Situační nastavení textu kizuki.
注
č ú
Poznámky k výrazivu v rámci textu kizuki.
問
t o i
Úkol či otázka vztahující se k textu kizuki.
例文
r e i b u n
Několik doplňujících příkladových užití cílové látky s překladem do češtiny.
解説 E
k a i s e c u
A Výklad cílové látky v češtině.
A表現 E
h j ó g e n
A Doplňkové výrazivo, konstrukce mimo hlavní cílovou látku.
A単語
t a n g o
Slovní zásoba, slovíčka.
本文
h o n b u n
Hlavní text lekce.
会話
k a i w a
Dialogové texty.
まとめ E
m a t o m e
A Shrnutí funkčních dovedností.
A決 E
k i
AAまり
m a r i
文句 E
m o n k u
A Frazeologie, ustálená slovní spojení.
A文化
b u n k a
・社会
š a k a i
Výklad relevantních kulturních a společenských jevů.
2
第 1 課 Lekce I
Obsah:
1a 題名 Bezprostřední jmenná predikace.............................................................................................4
2a 気付き ......................................................................................................................................................................4
3a 例文 Příkladové texty.....................................................................................................................................5
4a 解説 Výklad cílové látky................................................................................................................................6
1b 題名 Doplňovací otázka vs. zjišťovací otázka................................................................................7
2b 気付き......................................................................................................................................................................7
3b 例文 Příkladové texty ....................................................................................................................................8
4b 解説 Výklad cílové látky ...............................................................................................................................9
1c 題名 Topos a tematická větná stavba..............................................................................................10
2c 気付き.................................................................................................................................................................... 10
3c 例文 Příkladové texty..................................................................................................................................12
4c 解説 Výklad cílové látky.............................................................................................................................13
1d 題名 Jmenný přívlastek ..........................................................................................................................14
2d 気付き...................................................................................................................................................................14
3d 例文 Příkladové texty.................................................................................................................................15
4d 解説 Výklad cílové látky............................................................................................................................16
派生語
h a s e i g o
Derivace....................................................................................................................................................17
表現 Výrazivo...........................................................................................................................................................20
5a 単語 Základní slovní zásoba.....................................................................................................................22
5b 単語 Doplňující slovní zásoba.................................................................................................................27
6 本文 Hlavní text..............................................................................................................................................32
7 会話 Dialog........................................................................................................................................................ 33
8 まとめ Shrnutí .................................................................................................................................................34
3
9 決まり文句 Frazeologie...............................................................................................................................35
10 文化・社会 Kultura a společnost ..........................................................................................................39
4
1a 題名 Bezprostřední jmenná predikace
復習 Základní charakteristiky japonštiny
2a 気付き
場面： Do semináře profesora Jošidy přichází nový student. Jmenuje se Ken Saitó. Je uveden do
seminární pracovny, kde je přítomna jedna stávající studentka semináře. Jelikož jde o první
setkání, očekává se, že se Ken představí nové kolegyni.
Ken: はじめまして、さいとうです。とうきょうしゅっしんです。じゅうきゅう
さいです。よろしくおねがいします。
Hadžimemašite, Saitó desu. Tókjó šuššin desu. Džúkjúsai desu. Jorošiku onegai
šimasu.
注： しゅっしん
š u š š i n
= místo původu; じゅうきゅうさい
d ž ú k j ú s a i
= devatenáct let (věku)
問： 1. Sledujte strukturu Kenova představení sebe sama (自己紹介
d ž i k o š ó k a i
). Jakým
výrazem celá interakce začíná? Jakým výrazem je ukončena? Jakou funkci
patrně dané výrazy mají?
2. Jakou formu má konstrukce, v níž se vyskytuje Kenovo jméno? Identifikujte
jeho strukturu (vlastní jméno, gramatický prostředek).
3. Co je tématem celé interakce? O čem (o kom) Ken hovoří? Je téma jeho
hovoru nějak specifikováno, nebo vyplývá z jiných (nejazykových) faktorů?
5
3a 例文 Příkladové texty
1. Studentka ze semináře prof. Jošidy, Asako Tanaka, reaguje na Kenovo představení.
Asako: はじめまして、たなかです。きょうとしゅっしんです。はたちです。どう
ぞよろしく。
Hadžimemašite, Tanaka desu. Kjóto šuššin desu. Hatači desu. Dózo jorošiku.
‘Těší mě, jsem Tanaka. Jsem původem z Kjóta. Je mi 20.’
2. Při společné práci v seminární pracovně si Asako uvědomí, že nemá hodinky a ptá se Kena,
kolik je hodin. Ken reaguje.
Ken: じゅうじです。
Džúdži desu.
‘Je deset.’
3. Ken nakupuje v malém soukromém zelinářství. Vezme do ruky ředkev a zeptá se prodavače
na cenu. Prodavač reaguje.
Prodavač: ひゃくごじゅうえんです。
Hjaku godžúen desu.
‘Sto padesát jenů.’
4. Ken si sestavuje kalendář akcí pro nadcházející dny. Trochu ztrácí pojem o čase, a proto se
ptá Asako, který den je zrovna dnes. Asako reaguje.
Asako: かようびです。
Kajóbi desu.
‘Je úterý.’
5. Ken jde se svojí mladší sestrou po městě a náhodou narazí na profesora Jošidu. Dají se do
řeči a Ken si uvědomí, že ještě nepředstavil svůj doprovod. Omluví se, udělá gesto směrem
k ní a představí ji.
Ken: いもうとです。
Imóto desu.
‘To je moje sestra.’
6
4a 解説 Výklad cílové látky
Cílová konstrukce má formu [NP です], kdy NP je substantivum nebo jmenná fráze.
Výraz desu je tvarem tzv. spony. Spona je nesamostatný výraz, v konstrukci může
figurovat pouze v napojení na NP. Spojení NP a spony vytváří jádro jmenné predikace.
NP je tedy jádrem jmenného přísudku (hovoříme o jmenném přísudku se sponou).
Jmenná predikace má většinou rematický charakter, tj. vyjadřuje novou či doposud
neznámou, nesdělenou informaci (informaci, o níž mluvčí předpokládá, že ji adresát
nemá nebo nezná, ale jejíž znalost by se mu měla hodit). Jmenná predikace s kladným
tvarem spony vyjadřuje identifikaci. V džiko šókai konstrukcí [osobní jméno です]
mluvčí specifikuje svoji identitu. V konstrukci [časový údaj です] mluvčí identifikuje
časový bod (vázaný bezprostředně na okamžik promluvy). V konstrukci [údaj o ceně で
す] mluvčí identifikuje cenu zboží, o němž je řeč apod. Osobní jméno, časový údaj, údaj o
ceně i údaj o věku mají gramaticky status NP. Objekt identifikace (např. osoba, která se
představuje, okamžik, k němuž mluvčí vztahuje informaci o čase, zboží, jehož cenu
mluvčí sděluje apod.) musí být identifikovatelný. V případech užití tzv. bezprostřední
jmenné predikace je daný objekt známý z kontextu, tj. mluvčí předpokládá, že spolu
s adresátem sdílejí povědomí o tom, k čemu se mluvčí vyjadřuje.
[objekt identifikace] → [jest tímto/takovýmto]
[kontext] → [mono desu]
Z formálního hlediska です (vyslovováno [des’], někdy též [desu]) je zdvořilým
(osobním), kladným, neminulým tvarem spony. Jelikož pomáhá utvářet jmenný přísudek,
je to také tvar přísudkový. Nerozlišuje osobu ani číslo jádrové NP ani objektu
identifikace, pouze ukotvuje NP ve větě (dodává predikační náboj a mění samotné mono
na koto). Zdvořilost je vázána na formální osobní styl komunikace. Klad se váže ke
kategorii POLARITA, kdy kladná polarita vyjadřuje pozitivní identifikaci. Neminulost se
váže ke kategorii ČAS a je bezpříznaková, tedy výchozí – vázaná bezprostředně
k okamžiku promluvy. Mezi další (kladné, neminulé, přísudkové) tvary spony z hlediska
stylu patří mj.:
• だ prostý (neformální, důvěrný) určitostní tvar
• でしょう zdvořilý pravděpodobnostní tvar
• だろう prostý (neformální, důvěrný) pravděpodobnostní tvar
• である formální neosobní tvar, užívaný v psaných textech odborného
charakteru (Pozn.: tento tvar je z hlediska gramatického
odvozování dalších tvarů výchozí)
• であります tvar užívaný v „přednáškovém“ stylu
• でござる tvar dříve užívaný v sociolektu samurajské vrstvy
• でございます skromný formální tvar (součást keigo)
7
1b 題名 Doplňovací otázka vs. zjišťovací otázka
復習 Jmenná predikace; jmenný přísudek se sponou; formální tvar spony.
2b 気付き
場面： Ken prochází kolem stolu Asako a jeho pozornost na něm upoutá zvláštní předmět. Zvedne
jej a obrátí se k Asako, která je na druhé straně místnosti.
Ken1: なんですか？
Nan desu ka?
Asako1: でんしじしょです。
Denši džišo desu.
Ken2: じしょですか？
Džišo desu ka?
Asako2: はい、そうです。
Hai, só desu.
注： なん
n a n
= co; でんしじしょ
d e n š i d ž i š o
= digitální elektronický slovník; じしょ
d ž i š o
= slovník; そうです
s ó d e s u
=
[vyjádření souhlasu, ‘tak jest’, ‘tak tomu je’]
問： 1. Výraz nan je tzv. otázkové slovo. V příkladu výše se na něj pojí spona.
K jakému slovnímu druhu se výraz nan řadí? K jakému objektu identifikace se
v dané situaci vztahuje?
2. Jakou komunikační funkci se snaží svojí první výpovědí naplnit Ken? Jaký
intonační průběh by s ohledem na danou funkci měla výpověď mít? Jakou
komunikační funkci se snaží naplnit svojí druhou výpovědí? Měla by taková
výpověď bez otázkového slova mít odlišný intonační průběh?
3. Co kromě odlišné intonace formálně odlišuje výpovědi Kena od výpovědí
Asako? Jak to souvisí s funkcemi Kenových výpovědí?
8
3b 例文 Příkladové texty
1. Ken potká Asako v jídelně a přisedne si k ní. Asako jí pokrm z rýže, který Kenovi připomíná
nějaké povědomé středoevropské jídlo.
Ken: なんですか？リゾットですか？
Nan desu ka? Rizotto desu ka?
‘Co to je? Rizoto?’
Asako: いいえ、ちがいます。チャーハンです。
Íe, čigaimasu. Čáhan desu.
‘Ne, kdepak. Je to čáhan.’
2. Při společné práci v seminární pracovně si Asako uvědomí, že nemá hodinky a ptá se Kena,
kolik je hodin.
Asako: すみません、なんじですか？
Sumimasen, nandži desu ka?
‘Promiň, kolik je hodin?’
Ken: じゅうじです。
Džúdži desu.
‘Je deset.’
Asako: もうじゅうじですか！
Mó džúdži desu ka!
‘To už je deset?!’
3. Ken nakupuje v malém soukromém zelinářství. Vezme do ruky ředkev a s tázavým výrazem
ji ukáže prodavači.
Ken: すみません、いくらですか？
Sumimasen, ikura desu ka.
‘Promiňte, kolik to stojí?’
Prodavač: ひゃくごじゅうえんです。
Hjaku godžúen desu.
‘Sto padesát jenů.’
9
4b 解説 Výklad cílové látky
Pro vyjádření otázky se v japonštině užívají otázkové konstrukce. Ty lze v základu
rozdělit na dva typy:
• doplňovací otázky
• zjišťovací otázky
S oznamovacími (deklarativními) konstrukcemi (např. jmennou predikací) mají
společnou pozici přísudku. Jelikož však mají odlišné funkce, disponují také odlišnostmi
ve formě. Obě otázkové konstrukce mají společný výraz か, napojený za přísudek. Tento
výraz klasifikujeme jako tzv. koncovou (případně „modální“) partikuli. Partikule ka
vyjadřuje neurčitost predikace, k níž se váže (tj. neurčitost koto), právě proto se využívá
v otázkových konstrukcích, v nichž figuruje určitá informace, která je neznámá, neurčitá,
o jejíž určení mluvčí usiluje.
Doplňovací otázka (tzv. W questions) má za cíl poptat konkrétní neznámou informaci,
přimět adresáta, aby v reakci požadovanou informaci „doplnil“. Požadovaná informace je
naznačena tzv. otázkovým slovem. To je jádrem predikace, nejrematičtější informací,
a proto je také intonačním vrcholem celé výpovědi. Otázková slova mohou být různá,
mj.:
• なん co
• だれ kdo どなた (zdvořile, vztaženo k meue)
• いくら kolik (cena zboží)
• いつ kdy
• どこ kde どちら (zdvořile, vztaženo k meue)
• なんさい kolik let (věku) おいくつ (zdvořile, vztaženo k meue)
• なんじ kolik hodin (časový bod)
• なんようび který den v týdnu
aj.
Zjišťovací otázka (tzv. Yes-no question) má za cíl poptat potvrzení (případně vyvrácení)
platnosti předkládané predikace. Neobsahuje otázkové slovo, očekávaná odpověď má
podobu buď souhlasu (potvrzení) nebo nesouhlasu (vyvrácení). Zjišťovací otázka má
specifický intonační průběh, odlišný od deklarace i od doplňovací otázky. Často končí
stoupavou intonací. V psaných textech bývá nicméně často otázková intonace
neoznačena koncovým znaménkem (otazníkem).
Příklad kladné odpovědi (potvrzení): はい、そうです。
Příklad záporné odpovědi (vyvrácení): いいえ、ちがいます。
Formálně otázková konstrukce nemusí nutně sloužit k vyjádření otázky. Roli může hrát
intonační průběh.
10
1c 題名 Topos a tematická větná stavba
復習 Informační struktura (téma vs. réma); jmenná predikace; jmenný přísudek
se sponou; formální tvar spony.
2c 気付き
場面： Do semináře profesora Jošidy přichází nový zahraniční student. Jmenuje se Jan Černý.
V seminární pracovně jsou Ken s Asako. Jan se jim rozhodne představit.
Jan1: はじめまして、ヤン・チェルニーです。チェコからきました。どうぞよろ
しく。
Hadžimemašite, Jan Čeruní desu. Čeko kara kimašita. Dózo jorošiku.
Asako: わたしはあさこです。
Wataši wa Asako desu.
Ken1: わたしはケンです。よろしくおねがいします。ヤンさんはおいくつです
か？
Wataši wa Ken desu. Jorošiku onegai šimasu. Jan-san wa o-ikucu desu ka?
Jan2: はたちです。
Hatači desu.
Ken2: そうですか。せんこうはなんですか？
Só desu ka. Senkó wa nan desu ka?
Jan3: にほんけんきゅうです。
Nihon kenkjú desu.
注： チェコ
Č e k o
= Česko; ～からきました
k a r a k i m a š i t a
= pochází(m) z ～; わたし
w a t a š i
= já; はたち
h a t a č i
= dvacet let
(věku); せんこう
s e n k ó
= (studijní) obor; にほんけんきゅう
n i h o n k e n k j ú
= japonská studia, japanistika
問： 1. Ken i Asako ve své první výpovědi použili výraz wataši – ‘já’. Obě
výpovědi mají jmenný přísudek, tedy identifikační predikaci. Proč měla
Asako potřebu představit se Wataši wa Asako desu. – ‘Já jsem Asako.’ a ne
jen Asako desu. – ‘Jsem Asako.’?
2. Ken ve své první výpovědi použil konstrukci [NP wa] s přísudkem [NP
desu]. O čem/kom hovoří v první části své výpovědi? V druhé části
výpovědi použil otázkovou konstrukci [o-ikucu desu ka?]. Na co se
dotazuje? O čem hovoří v druhé části své výpovědi? Ke komu se daný
dotaz vztahuje?
11
3. Co je předmětem dotazu [nan desu ka?] v druhé Kenově výpovědi? O
čem je druhá Kenova výpověď? Jaký formální projev doprovází vyjádření
tématu?
4. Je výraz Só desu ka v druhé Kenově výpovědi v něčem odlišný od Só desu
v dříve probraných dialozích? V čem je odlišný od konstrukce [NP desu
ka?]? Jakou funkci má výraz Só desu ka v dialogu výše?
12
3c 例文 Příkladové texty
1. Profesor Jošida zpovídá Jana.
Jošida: ヤンさんはチェコじんですか？
Jan-san wa Čekodžin desu ka?
‘Vy jste Čech, Jane?’
Jan: しゅっしんはチェコですが、じつは、はははスロバキアじんです。
Šuššin wa Čeko desu ga, džicuwa, haha wa Surobakiadžin desu.
‘Pocházím z Česka, ale věc se má ve skutečnosti tak, že moje maminka je
Slovenka.’
Jošida: あっ、そうですか？
At, só desu ka?
‘Eh, opravdu?’
Jan: はい、そうです。ちちはチェコじんですが、はははスロバキアじんです。
Hai, só desu. Čiči wa Čekodžin desu ga, haha wa Surobakiadžin desu.
‘Ano. Můj tatínek je Čech, ale maminka je Slovenka.’
2. Ken si v seminární pracovně dává dohromady týdenní itinerář. Kontroluje si povinnosti pro
každý jednotlivý den.
Ken: え～と、すいようびですか？
Éto, suijóbi desu ka?
‘Hmm, je středa?’
Asako: きょうですか？きょうはかようびです。
Kjó desu ka? Kjó wa kajóbi desu.
‘Dnešek? Dnes je úterý.’
3. Jeden ze zahraničních studentů z Brazílie mluví výborně japonsky, dokonce s lehkým
kagošimským přízvukem. Kena na to poukázal a Asako vysvětluje.
Asako: おかあさんはにほんじんです。
Okásan wa Nihondžin desu.
‘Jeho maminka je Japonka.’
13
4c 解説 Výklad cílové látky
Situace, kdy téma hovoru (či objekt identifikace) není bezprostředně rekonstruovatelné
z kontextu komunikační situace, vyžadují, aby bylo téma ustanoveno, a to dříve, než
dojde ke sdělení rématu. K ustanovení tématu se v japonštině využívá konstrukce,
kterou označujeme pojmem topos – [NP は E
w a
A]. Výraz wa, je partikulí (částicí), píše se
znakem は, a to i v konstrukcích, jež jsou od funkce dané partikule odvozeny (např.
v adverbiálním výrazu A じつは
d ž i c u w a
, v pozdravu こんにちは
k o n n i č i w a
a dalších ustálených
konstrukcích). Partikule wa bývá klasifikována buď jako „kontextová“ (rozděluje
kontext věty na téma a réma), „vytýkací“ (vytýká a fokalizuje jeden prvek na pozadí
jiných možných) či jinak (vztahová, příslovečná). Funkce partikule wa je vyčlenit
z širokého kontextu jednu entitu (mono) jako něco význačného, učinit z ní referenční
bod a vytvořit kolem ní mentální prostor, do nějž má být situována predikace (koto).
Tato funkce se projevuje jako
a) nastolení či změna tématu věty: Z kontextu není odvoditelné, že chce mluvčí hovořit
právě o tomto, a proto využije topos pro zjednoznačnění tématu. Změna tématu se
realizuje v situaci, kdy se doposud hovořilo o určitém tématu či předmětu, ale nyní chce
mluvčí téma změnit (př. kizuki – Ken se v první replice nejprve vyjadřuje o sobě, pak ale
stáčí hovor na Janův věk, tj. mění téma z představení sebe sama na hovor o Janovi; poté,
co získal informaci o Janově věku, se ve druhé replice chce dotázat na něco jiného, Janův
obor studia, proto opět mění téma pomocí toposu). Platnost nově nastoleného tématu
často přesahuje hranici věty a může trvat až do doby, než je nastoleno téma další.
b) kontrastivní vytknutí: Dvě entity (mono) jsou postaveny do vzájemného kontrastu při
porovnatelné predikaci. Toto vytknutí lze konceptualizovat jako [pro jiné entity toto
neplatí] (př. kizuki – Asako se chce Janovi představit, říci mu své jméno, ale jméno pouze
své, nikoliv Kenovo, staví proto skrze wataši wa sebe samu do kontrastu k jiným, tj. do
kontrastu ke Kenovi; podobně v příkladu výše Jan hovoří s profesorem Jošidou o
národnosti svých rodičů a staví je přitom do vzájemného kontrastu, neboť jeho otec má,
na rozdíl od matky, národnost českou, matka má, na rozdíl od otce, národnost
slovenskou). Topos v sobě spojuje dvě zdánlivě opačné funkce – označení tematické
entity (větné téma) a rematické entity (vytknutí).
V jádru toposu mohou někdy figurovat i výrazy, které jsou na pomezí substantiva
a adverbia (výrazy pro „dnes/dnešek“, „zítra/zítřek“ aj.).
Topos není podmět (!). Nelze jej užívat všude tam, kde se např. v angličtině užívá podmět.
Jeho nadměrné užívání (tj. i tam, kde není funkčně zapotřebí či vhodný) vede
k nepřirozenému vyjadřování. (Pozn.: srov. s českým textem, který v každé hlavní či vedlejší větě
opakuje podmětové osobní zájmeno.)
14
1d 題名 Jmenný přívlastek
復習 Jmenná predikace; topos.
2d 気付き
場面： Ken a Asako odcházejí ze školy. Na parkovišti Asako nasedá do auta. Ken je překvapený.
Ken1: あさこさんのくるまですか？
Asako-san no kuruma desu ka?
Asako: いいえ、ちがいます。りょうしんのくるまです。
Íe, čigaimasu. Rjóšin no kuruma desu.
Ken2: そうですか。
Só desu ka.
注： くるま
k u r u m a
= vůz, auto; りょうしん
r j ó š i n
= rodiče
問： 1. Jaký je vztah mezi autem a Asako či jejími rodiči? Jakým výrazovým
prostředkem je daný vztah v japonštině vyjádřen?
2. Jaké různé vztahy mohou být vyjádřeny českým/slovenským genitivem (2.
pádem)?
15
3d 例文 Příkladové texty
1. Jan se baví s Kenem o rodinném zázemí.
Jan: じつは、わたしのはははスロバキアじんです。
Džicu wa, wataši no haha wa Surobakiadžin desu.
‘Víš, moje máma je ve skutečnosti Slovenka.’
Ken: そうですか？わたしのりょうしんはにほんじんです。
Só desu ka? Wataši no rjóšin wa Nihondžin desu.
‘Opravdu? Moji rodiče jsou Japonci.’
2. Jan při procházení seminární pracovnou narazí na zvláštní věc. Zeptá se Kena, co to je.
Ken: あさこさんのでんしじしょです。
Asako-san no denši džišo desu.
‘To je Asačin elektronický slovník.’
Jan: にほんごのじしょですか。
Nihongo no džišo desu ka?
‘Je to slovník japonštiny?’
Ken: いいえ、えいごのじしょです。
Íe, eigo no džišo desu.
‘Ne, slovník angličtiny.’
3. Asako se vrací do pracovny právě ve chvíli, kdy Ken vysvětluje Janovi záležitost jejího
slovníku.
Asako: わたしのえいごのでんしじしょです。
Wataši no eigo no denši džišo desu.
‘To je můj elektronický slovník angličtiny.’
4. Asako by se ráda sešla s Kenovou sestrou, a proto poprosila Kena, aby jí dal na sestru
kontakt.
Ken: うちのいもうとのでんわばんごうは、ゼロはちゼロのごごいちごにきゅう
にさんです。
Uči no imóto no denwa bangó wa zero hači zero no go iči go ni kjú ni san desu.
‘Telefonní číslo mojí sestry je 080-5515 2923.’
16
4d 解説 Výklad cílové látky
Podstatné jméno v jakékoliv pozici, ať již v roli jádra jmenného přísudku, v roli toposu či
v jiné syntaktické roli, může být rozvíjeno adnominálními modifikátory. Jedním z typů
adnominálních modifikátorů je tzv. jmenný přívlastek, tj. modifikátor tvořený
konstrukcí [NP の]. Modifikátor vždy předchází rozvíjené (jádrové) NP. Významový
vztah mezi přívlastkovou NP a jádrovou NP přitom může být různý, včetně vlastnictví
(wataši no = ‘můj, moje’), atributu (eigo no = ‘anglický, vztahující se k angličtině’) či
jiného těsného vztahu (nihon no = ‘japonský’).
Specifickým typem vztahu je vztah identity, tj. [… který je …]. Nejčastěji se vyskytuje
v identifikaci osob:
• Nihondžin no rjúgakusei ‘japonský zahraniční student’ (tj. student, který
je Japonec)
• Amerikadžin no tomodači ‘kamarád Američan’ (tj. kamarád, který je
Američan)
• iša no tomodači ‘kamarád – lékař’ (tj. kamarád, který je lékař)
apod.
Je dobré si uvědomit, že v případě vztahu dvou substantiv nejde o predikaci (jako je
tomu v případě jmenného přísudku), tj. nejde o vyjádření koto, pouze o konstruování
vztahu dvou mono různých kategorií. Tento typ konstrukce může nicméně generovat
interpretačně víceznačné výpovědi, např. poslední příklad výše (iša no tomodači) může
dle kontextu znamenat jak ‘kamarád lékař’, tak také ‘lékařův kamarád’. Podobně
víceznačný může být genitiv sám o sobě (srov. např. s českým „návštěva rodičů“).
Funkčně podobnou konstrukcí, jako je jmenný přívlastek, je ustálená apozice substantiv,
tvořící víceslovná spojení. Vnitřní vztah přitom může mít podobu atributu (podobně
jako v případě přívlastku). Např.:
• nihon kenkjú ‘japonská studia, japanistika’
• denši džišo ‘elektronický slovník’
• Tókjó daigaku Tokijská univerzita (srov. s Tókjó no daigaku – ‘tokijská
univerzita’)
• Masariku daigaku Masarykova univerzita
• keitai denwa ‘mobilní telefon’
• denwa bangó ‘telefonní číslo’
apod.
Substantivní povaha jmenného přívlastku umožňuje modifikaci přívlastkové NP jiným
jmenným přívlastkem (viz př. 4 ve 3d). Jindy může být přívlastkem modifikován
substantivní celek, tj. jiným přívlastkem již modifikována jádrová NP (viz př. 3 ve 3d).
Je vhodné pamatovat na subjektivní orientaci japonštiny. Je-li výchozím bodem výpovědi
mluvčí, velmi často není zapotřebí specifikovat atribut či vlastnictví pomocí přívlastku
wataši no (případně uči no). To je v mnoha případech ponecháno na kontextu.
17
派生語
h a s e i g o
Derivace
Řada lexikálních prostředků v japonštině je odvozena od jiných skrze tzv. derivaci, při
níž se k základu slova připojuje specifická přípona (sufix). Některé tvary paradigmatu
pak mohou být nepravidelné (v důsledku historických faktorů).
Derivace může zasahovat i neurčité (otázkové) výrazy.
I. Národnost: ～人
d ž i n
o Čeko → Čekodžin ‘Čech, Češka, Češi, Češky’
o Surobakia → Surobakiadžin ‘Slovák, Slovenka…’
o Nihon → Nihondžin ‘Japonec, Japonka…’
o Amerika → Amerikadžin ‘Američan, Američanka…’
o Čúgoku → Čúgokudžin ‘Číňan, Číňanka…’
o Rošia → Rošiadžin ‘Rus, Ruska…’
o …
nanidžin = ‘jaké národnosti’
II. Jazyk: ～語
g o
o Čeko → čekogo ‘čeština’
o Surobakia → surobakiago ‘slovenština’
o Nihon → nihongo ‘japonština’
o Čúgoku → čúgokugo ‘čínština’
o Rošia → rošiago ‘ruština’
o Igirisu → eigo ‘angličtina’
o Arabia → arabiago ‘arabština’
o …
nanigo = ‘jaký jazyk’
III. Určení věku: ～歳 E
s a i
A (někdy též A才 E
s a i
A)
o iči → issai ‘jeden rok (věku)’
o ni → nisai ‘dva roky (věku)’
o san → sansai ‘tři roky (věku)’
o jon → jonsai ‘čtyři roky (věku)’
o hači → hassai ‘osm let (věku)’
o džúkjú → džúkjúsai ‘devatenáct let (věku)’
o nidžú → nidžussai, hatači ‘dvacet let (věku)’
o …
nansai / o-ikucu = ‘kolik let (věku)’
18
IV. Určení času (časový bod) v hodinách: ～A時 E
d ž i
o iči → ičidži ‘jedna hodina’
o ni → nidži ‘dvě hodiny’
o džú → džúdži ‘deset hodin’
o …
nandži = ‘kolik hodin’
V. Určení času (časový bod) v minutách: ～分
f u n
o iči → ippun ‘jedna minuta’
o ni → nifun ‘dvě minuty’
o san → sanpun ‘tři minuty’
o džú → džuppun ‘deset minut’
o džúgo → džúgofun ‘patnáct minut (čtvrt hodiny)’
o …
nanpun = ‘kolik minut’
VI. Zařazení do ročníku (studia): ～年生
n e n s e i
o iči → ičinensei ‘prvák’
o ni → ninensei ‘druhák’
o san → sannensei ‘třeťák’
o jon → jonensei ‘čtvrťák’
o go → gonensei ‘páťák’
o …
nannensei = ‘kolikáťák’
VII. Zařazení do (stupně, typu) studia: ～生
o šógaku → šógakusei ‘student základní školy’
o čúgaku → čúgakusei ‘student nižší střední školy’
o kókó → kókósei ‘student vyšší střední školy’
o daigaku → daigakusei ‘studenty vysoké školy’
o daigakuin → daigakuinsei ‘student postgraduálního studia’
o Tódai → tódaisei ‘student Tokijské univerzity’
o …
Pozn. 1: Výrazy šógaku a čúgaku označují stupně vzdělávacího systému. Školy (instituce) se vyjadřují
výrazy šógakkó a čúgakkó.
Pozn. 2: Výraz Tódai je akronymem pro Tókjó daigaku. Podobné akronymy utvářejí i další vzdělávací
či výzkumné instituce.
19
VIII. Určení ceny: ～[výraz pro měnu]
jen (JPY) = ～円 E
e n
koruna (CZK)= ～Aコルナ
k o r u n a
euro (EUR) = ～ユ
j u
ー
u
ロ
r o
dollar (USD) = ～ドル E
d o r u
20
表現 Výrazivo
1. Osobnostní sufixy
Při odkazování k druhým lidem (osobám) se v japonštině používají specifické
klasifikátory. Ty se připojují k rodnému jménu, příjmení, zřídka pak k jinému
označujícímu výrazu. Neužívají se vůči osobám uči. Mluvčí je neužívá se svým
vlastním jménem. (Následující výčet je pouze reprezentativní.)
o ～さん
s a n
generický osobnostní sufix, nerozlišuje pohlaví, profesi ani
další atributy
o ～せんせい
s e n s e i
užívá se s příjmením (velmi zřídka s rodným jménem) učitelů,
lékařů či mistrů tradičních umění, s nimiž mluvčího váže
osobní vztah.
o ～くん
k u n
užívá se s příjmením či rodným jménem buď v neformálním
(důvěrném) styku nebo ze strany meue (např. učitele,
nadřízeného) vůči mešita (např. studentovi, podřízenému).
Primárně se váže ke jménům mužů, někdy (např. ve
firemním prostředí) také ke jménům žen.
o ～さま
s a m a
užívá se v uctivém styku ze strany mešita vůči meue. Užívá se
také na obálkách dopisů či v adresním poli pohlednic apod.
o ～ちゃん
č a n
užívá se v neformálním (důvěrném) styku, pojí se s rodným
jménem malých dětí (především holčiček), užívá se mezi
mladými lidmi (ve spojení s dívčím jménem či přezdívkou).
Absence osobnostního sufixu implikuje vztah v rámci uči, tj. důvěrný vztah
(neformální situaci).
Podobně jako -sensei existují i jiná substantiva, která mohou vystupovat v roli
osobnostního sufixu. Patří sem firemní pozice (vedoucí na různých stupních
firemní hierarchie: bučó, kačó, kaičó, šačó aj.), označení sportovců (senšu –
‘reprezentant’), označení v trestněprávním procesu (jógiša – ‘podezřelý’) aj.
Některé z těchto výrazů se užívají pro oslovení samostatně (jako substantiva), tj.
bez osobního jména, a to v situacích, kdy je adresát z kontextu jednoznačný.
Názvy některých profesí se užívají s osobnostním sufixem -san (bez osobního
jména, např. není-li známo), např. moderu-san (‘model/ka’), untenšu-san (‘pan
řidič’), ten’in-san (‘pan prodavač’) apod.
2. Určování času
Vyjadřování časového bodu má formu [počet hodin+dži počet minut+fun], např.
ičidži gofun = ‘jedna hodina a pět minut (pět minut po jedné)’. V běžném
mluveném styku se užívá pouze dvanáct hodin, dopoledne a odpoledne se
vyjadřuje pomocí výrazů ごぜん
g o z e n
a ごご
g o g o
, situovaných před časový údaj.
21
o gozen kudži džúgofun ‘čtvrt na deset dopoledne’ (tj. 9:15 a. m.)
o gogo nidži jondžuppun ‘půl třetí a deset minut odpoledne’ (tj. 2:40 p.
m. nebo 14:40)
Výrazy gozen a gogo tedy fungují podobně jako anglické “a. m.” a “p. m.”, tj.
označují denní dobu „od půlnoci do pravého poledne“ a „od poledne do půlnoci“.
V neformálních situacích mohou být nahrazeny jinými výrazy popisujícími denní
dobu (např. asa – ‘ráno’, joru – ‘v noci’ apod.). Mohou se též vyskytovat
samostatně (bez udání hodiny), buď jako příslovce nebo jako substantiva.
Pro časový bod zahrnující přesnou půlhodinu (??:30) lze použít časový výraz
obsahující sufix -han. Např. ičidžihan = ‘půl druhé’ (tj. 1:30), nidžihan = ‘půl třetí’
(tj. 2:30) apod. Časový bod těsně po půl nelze vyjádřit přičtením minut k -han, tj.
„3:34“ = sandži sandžú jonpun (nikoliv *sandžihan jonpun).
3. Telefonní číslo
Při udávání telefonních čísel se užívají běžné výrazy pro základní číslovky. Pro 4
se běžněji užívá jon (nikoliv ši), pro 7 se běžněji užívá nana (nikoliv šiči). Pro 0 se
může užívat buď výraz zero nebo výraz maru. Pro snadnější zachycení celého
čísla je vhodné číslo segmentovat, např. na předčíslí a kontaktní číslo (případně
někdy na dvojice čísel). Mezi jednotlivými segmenty se pak vkládá výraz no.
Např. 609-112777 = roku maru kjú no iči iči ni (no) nana nana nana
4. Spojovací partikule が
Ucelené predikace (klauze) mohou na sebe být napojovány do větších větných
celků (souvětí). Slouží k tomu tzv. spojovací partikule. Ty se pojí za přísudek
předcházející věty. Spojovací partikule ga vede adresáta k tomu, aby obsah
předcházející věty vzal na vědomí, neboť následná komunikace se k němu bude
v určitém vztahu vázat. Daný vztah může být vzájemně odporovací, ale nemusí
tomu tak být vždy (následná komunikace se jen obsahově liší a je na ni upřena
pozornost). Stejně tak následná komunikace nemusí být verbální, tj. může být
ponechána bez verbalizace a celá výpověď tak může končit právě spojovací
partikulí (s patřičným intonačním průběhem). Podobnou funkci jako ga mají i
další spojovací partikule: kedo (užívaná především v méně formálním mluveném
projevu), kedomo (užíváno především v mužském mluveném projevu), keredo
(užíváno především v ženském mluveném projevu), keredomo apod.
Př.: Ken se v seminární pracovně chystá k odchodu na středeční hodinu angličtiny.
Asako: きょうはかようびですけど…。
Kjó wa kajóbi desu kedo …
‘Dnes je úterý.’
22
5a 単語 Základní slovní zásoba
Škola, vzdělávání がっこう、きょういく
がっこう gakkó škola
しょうがっこう šógakkó základní škola
こうこう kókó střední škola
だいがく daigaku vysoká škola, univerzita
がくせい gakusei student [gakusé]
だいがくせい daigakusei vysokoškolák [dajgakusé]
りゅうがくせい rjúgakusei výměnný (zahr.) student [rjúgakusé]
せんせい sensei pan profesor, pan učitel [sensé]
せんこう senkó studijní obor
せんもん senmon specializace [semmoN]
にほんけんきゅう nihon kenkjú japonská studia, japanistika
Úzké rodinné vztahy かぞく
moje/můj (uči) cizí (soto)
はは haha matka おかあさん okásan maminka
ちち čiči otec おとうさん otósan tatínek
あね ane starší sestra おねえさん onésan starší sestra
あに ani starší bratr おにいさん onísan starší bratr
いもうと imóto mladší sestra いもうと（さん） imóto(-san) mladší sestra
おとうと otóto mladší bratr おとうと（さん） otóto(-san) mladší bratr
りょうしん rjóšin rodiče
きょうだい kjódai sourozenci; bratři
しまい šimai sestry
23
Názvy zemí くにのなまえ
にほん（にっぽん）Nihon (Nippon) Japonsko
チェコ Čeko Česko
チェコきょうわこく Čeko kjówakoku Česká republika
スロバキア Surobakia Slovensko
ロシア Rošia Rusko
アメリカ Amerika Amerika (U.S.A.)
イギリス Igirisu Velká Británie
フランス Furansu Francie
ドイツ Doicu Německo
オーストリア Ósutoria Rakousko
ポーランド Pórando Polsko
イタリア Itaria Itálie
オーストラリア Ósutoraria Austrálie
ちゅうごく Čúgoku Čína
かんこく Kankoku Korea (jižní)
Další jmenné entity そのほかのもの
じしょ džišo slovník
でんしじしょ denši džišo elektronický (digitální) slovník
ほん hon kniha
きょうかしょ kjókašo učebnice
ノート nóto sešit
かばん kaban taška
24
ペン pen pero
えんぴつ enpicu tužka [empicu]
でんわ denwa telefon
ばんごう bangó číslo
なまえ namae jméno
くるま kuruma auto, vůz
ひと hito člověk
ともだち tomodači kamarád, přítel
わたし wataši já [wataši]
しゅっしん šuššin místo původu
しごと šigoto práce [šigoto]
しゅみ šumi koníček, hobby
Časové pojmy じかんのひょうげん
いま ima teď, nyní, nynějšek
きょう kjó dnes, dnešek
けさ kesa dnes ráno, dnešní ráno
こんばん konban dnes večer, dnešní večer
あさ asa ráno
よる joru večer, noc
おひる o-hiru poledne („světlá část dne“)
しょうご šógo (pravé) poledne (12:00)
まよなか majonaka půlnoc (0:00)
よなか jonaka (půl)noc
25
ごぜん gozen dopoledne
ごご gogo odpoledne
Povolání, profese しょくぎょう
かいしゃいん kaišain firemní zaměstnanec
きょうし kjóši učitel [kjóši]
こうむいん kómuin úředník ve veřejné správě
いしゃ iša lékař
べんごし bengoši právník, advokát [bengoši]
てんいん ten’in prodavač
（せんぎょう）しゅふ (sengjó) šufu žena v domácnosti
しつぎょうしゃ šicugjóša nezaměstnaný [šicugjóša]
Číselné výrazy すうじ
プラス purasu plus [purasu]
マイナス mainasu mínus [majnasu]
ゼロ／れい zero/rei 0
いち iči 1 [iči]
に ni 2 [ňi]
さん san 3
よん （し） jon (ši) 4
ご go 5
ろく roku 6
なな （しち） nana (šiči) 7
26
はち hači 8 [hači]
きゅう kjú 9
じゅう džú 10
じゅういち džúiči 11
じゅうに džúni 12
じゅうさん džúsan 13
じゅうよん džújon 14
じゅうご džúgo 15
じゅうろく džúroku 16
じゅうなな džúnana 17
じゅうはち džúhači 18
じゅうきゅう džúkjú 19
にじゅう nidžú 20
にじゅういち nidžúiči 21
にじゅうに nidžúni 22
…
さんじゅう sandžú 30
よんじゅう jondžú 40
ごじゅう godžú 50
ろくじゅう rokudžú 60
ななじゅう nanadžú 70
はちじゅう hačidžú 80
きゅうじゅう kjúdžú 90
ひゃく hjaku 100
27
5b 単語 Doplňující slovní zásoba
Studijní obory せんこう（かてい）
ぶんけんがく bunkengaku filologie
げんごがく gengogaku lingvistika, jazykověda
ほうりつ hóricu právo [hóricu]
しゅうきょうがく šúkjógaku religionistika
げいじゅつ geidžucu umění [gédž’cu]
きょういくがく kjóikugaku pedagogika
すうがく súgaku matematika
じょうほうがく džóhógaku informatika
けいざいがく keizaigaku ekonomie [kézajgaku]
しゃかいがく šakaigaku sociologie
せいじがく seidžigaku politologie
Názvy zemí くにのなまえ
スペイン Supein Španělsko [s’pein]
オランダ Oranda Nizozemí
インド Indo Indie
ベトナム Betonamu Vietnam
ウクライナ Ukuraina Ukrajina
きたちょうせん Kita Čósen Severní Korea
カナダ Kanada Kanada
フィンランド Finrando Finsko
28
ハンガリー Hangarí Maďarsko
メキシコ Mekišiko Mexiko
ブラジル Buradžiru Brazílie
Povolání, profese しょくぎょう
かいけいし kaikeiši účetní
マネージャー manédžá manažer
エンジニア endžinia inženýr, konstruktér
（だいがく）きょうじゅ (daigaku) kjódžu (univerzitní) profesor
がくしゃ gakuša vědec
つうやくしゃ cújakuša tlumočník
ほんやくしゃ hon’jakuša překladatel
かしゅ kašu zpěvák, zpěvačka
ひしょ hišo sekretářka
けんちくか kenčikuka architekt [kenčikuka]
ぎんこういん ginkóin zaměstnanec banky
ろうどうしゃ ródóša dělník
のうぎょうか nógjóka zemědělec
けいさつかん keisacukan policista [késacukan]
おんがくか ongakuka hudebník, hudebnice [ongakka]
ようむいん jómuin uklízeč, uklízečka
かんごし kangoši zdravotní sestra/bratr
うんてんしゅ untenšu řidič
ドライバー doraibá řidič
29
Dny v týdnu ようび
げつようび gecujóbi pondělí
かようび kajóbi úterý
すいようび suijóbi středa
もくようび mokujóbi čtvrtek
きんようび kin’jóbi pátek
どようび dojóbi sobota
にちようび ničijóbi neděle
Udávání věku ねんれい
いっさい issai jeden rok
にさい nisai dva roky
さんさい sansai tři roky
よんさい jonsai čtyři roky
ごさい gosai pět let
ろくさい rokusai šest let
ななさい nanasai sedm let
はっさい hassai osm let
きゅうさい kjúsai devět let
じゅっさい džussai deset let
じゅういっさい džúissai jedenáct let
はたち／にじゅっさい hatači / nidžussai dvacet let
にじゅういっさい nidžúissai dvacet jedna let
…
30
Udávání času (hodiny) じかん
いちじ ičidži 1:00
にじ nidži 2:00
さんじ sandži 3:00
よじ jodži 4:00
ごじ godži 5:00
ろくじ rokudži 6:00
しちじ šičidži 7:00
はちじ hačidži 8:00
くじ kudži 9:00
じゅうじ džúdži 10:00
じゅういちじ džúičidži 11:00
じゅうにじ džúnidži 12:00
Udávání času (minuty) じかん
いっぷん ippun jedna minuta
にふん nifun dvě minuty
さんぷん sanpun tři minuty
よんぷん jonpun čtyři minuty
ごふん gofun pět minut
ろっぷん roppun šest minut
ななふん nanafun sedm minut
はっぷん happun osm minut
きゅうふん kjúfun devět minut
31
じゅっぷん džuppun deset minut
じゅういっぷん džúippun jedenáct minut
じゅうにふん džúnifun dvanáct minut
じゅうさんぷん džúsanpun třináct minut
じゅうよんぷん džújonpun čtrnáct minut
じゅうごふん džúgofun patnáct minut, čtvrt (na …)
にじゅっぷん nidžuppun dvacet minut
さんじゅっぷん sandžuppun třicet minut, půl (…)
…
32
6 本文 Hlavní text
ヤンさんのじこしょうかい
はじめまして、ヤン・チェルニーです。チェコから きました。マサリク だいがくの
さんねんせいです。マサリク だいがくは しゅっしん だいがくですが、じつは、いま
にほんの ちゅうぶ だいがくの りゅうがくせいです。せんこうは にほん けんきゅう
です。はたちです。しゅみは にほんの アニメです。どうぞよろしくおねがいします。
ともだちのしょうかい
さいとうケンさんのしょうかいです。ケンさんは にほんじんです。しゅっしんは と
うきょうです。いま あいちけんの ちゅうぶ だいがくの がくせいです。せんこうは
しゃかいがくです。しゅみは えいごです。
さいとうさんの ともだちの なまえは たなか あさこさんです。あさこさんは ちゅう
ぶ だいがくの せいじがく せんこうの さんねんせいです。あさこさんの おとうさん
は きょうとの ひとですが、おかあさんは きゅうしゅうの ながさき しゅっしんです。
おとうさんは かいしゃいんです。おかあさんは しゅふです。
りゅうがくせいの ヤンさんは あさこさんの チェコじんの ともだちです。
注： あいちけん = prefektura Aiči
33
7 会話 Dialog
Ken si doma zapomněl hodinky. Na univerzitním kampusu narazí na zahraniční studentku.
ケン: すみません、いま なんじですか？
Kate: じかんですか？え～と、じゅうにじです。
ケン: もう おひるですか？！
Kate: はい、そうです。
ケン: ありがとう ございます。
Kate: いいえ。
ケン: あの～、すみませんが、りゅうがくせいさんですか？
Kate: はい、アメリカから きました。
ケン: アメリカじんですか。にほんごが おじょうずですね。
Kate: いいえ、まだまだです。なまえは ケイトです。よろしく おねがいしま
す。
ケン: はじめまして、わたしは ケンです。どうぞよろしく。
Kate: ケンさんの せんこうは なんですか？
ケン: しゃかいがくです。いま にねんせいです。
Kate: そうですか。しゅっしんは どこですか？
ケン: しゅっしんですか？とうきょうです。
Kate: あ、なるほど。… はい。それでは、またね。
ケン: またね。
注： なるほど = [výraz pochopení, ‘ach tak,’ ‘chápu’]
にほんごがおじょうずですね = ‘Umíte dobře japonsky.’
34
8 まとめ Shrnutí
Zvládnutí učiva Lekce I zahrnuje následující látku:
1. Bezprostřední jmenná predikace
o Funkce: identifikaci sebe sama či jmenné entity (objektu identifikace)
v bezprostředním kontextu
o Forma: jmenný přísudek se sponou desu – [NP です]
2. Otázkové konstrukce
o Doplňovací otázka
 Funkce: dotázání se na neznámý údaj (identitu, cenu, čas apod.)
 Forma: predikace s otázkovým slovem a koncovou partikulí ka
o Zjišťovací otázka
 Funkce: dotázání se na platnost predikace
 Forma: predikace s koncovou partikulí ka a otázkovou intonací
3. Topos a tematická větná stavba
o Funkce: uvedení nového tématu či objektu identifikace, vytknutí entity
jako něčeho význačného (především do kontrastu)
o Forma: jmenná fráze s partikulí wa – [NP は]
4. Jmenný přívlastek
o Funkce: rozvíjení (specifikace) NP jinou NP ve vztahu těsnosti či identity
o Forma: jmenná fráze s partikulí no – [NP の]
5. Číselné výrazy (0–100)
o Udávání času (hodiny a minuty)
o Udávání ceny
o Udávání čísla (např. telefonního)
6. Další výrazy
o Derivovaná substantiva pro označení národností, jazyků, studijních
ročníků
o Užívání osobnostních sufixů
35
9 決まり文句 Frazeologie
I. Představení sebe sama 自己紹介 E
d ž i k o š ó k a i
Představování sebe sama je aktem nastolení interpersonálních vztahů, tj. vztahů,
které mají potenciálně delší trvání. Mluvčí se jím začleňuje do určité skupiny
a stává se součástí jejího uči. Odehrává se proto často v konkrétních kolektivech.
Představení má pevnou strukturu s variabilitou vybraných složek. Základní
podoba je následující:
はじめまして、ヤン・チェルニーです。チェコからきました。どうぞ
よろしく。
Hadžimemašite, Jan Černý desu. Čeko kara kimašita. Dózo jorošiku.
‘Dovolte, abych se představil. Jsem Jan Černý. Pocházím z Česka. Těší mne.’
Varianty: ヤン・チェルニーです → ヤン・チェルニーといいます
チェコからきました → チェコしゅっしんです
→ しゅっしんはチェコです
どうぞよろしく → よろしくおねがいします
→ どうぞよろしくおねがいします
Před závěrečnou frázi mohou být vloženy další informace o vlastní osobě.
II. Běžné denní pozdravy
Ve výčtu běžných denních pozdravů uvádíme pouze přibližné české ekvivalenty,
doplňujeme též neformální tvary. Běžné denní pozdravy se typicky užívají vůči
osobám, s nimiž máme nějakou standardní interakci či interpersonální vztah
(kolegové, spolužáci, sousedé apod.).
おはようございます。 Ohajó gozaimasu. ‘Dobré ráno’
おはよう！ Ohajó.
Pozn.: Užívá se při prvním setkání daného dne (neformálně nemusí být vázán na ráno či
dopoledne).
こんにちは。 Konničiwa. ‘Dobrý den’
Pozn.: Užívá se méně často než český ekvivalent. Bývá nahrazován jinými frázemi (viz
Lekce II). Neužívá se mezi členy rodiny a členy kolektivu s frekventovaným stykem.
どうも。 Dómo.
Pozn.: Obecně neutrální fráze, může sloužit jako pozdrav.
36
こんばんは。 Konbanwa. ‘Dobrý večer’
Pozn.: Zdvořilý pozdrav v období večera (tj. od soumraku do hlubší noci).
しつれいします。 Šicurei šimasu. ‘S dovolením’
Pozn.: Užívá se též jako omluva, jako pozdrav při vstupu do „aktivního“ prostoru (uči)
adresáta. Užívá se také při loučení při dřívějším opuštění nějaké společně realizované
akce, často ve formách:
そろそろしつれいします。Sorosoro šicurei šimasu.
おさきにしつれいします。O-saki ni šicurei šimasu.
しつれいしました。 Šicurei šimašita. ‘Na shledanou’
Pozn.: Užívá se při opouštění „aktivního“ prostoru (uči) adresáta. Podobnou funkci má též
fráze おじゃましました。 O-džama šimašita.
さようなら。 Sajónara.
Pozn.: Užívá se relativně zřídka. Typicky při loučení, po němž se nepředpokládá žádná
další interakce v nejbližším období.
では、また。 Dewa, mata. ‘Tak zas někdy.’
じゃあ、また（ね）。 Džá, mata (ne).
Pozn.: Užívá se při loučení v důvěrném prostředí, po němž se očekává další brzké setkání.
おつかれさまでした。 Ocukare-sama dešita.
Pozn.: Užívá se ze strany meue vůči mešita při loučení na závěr „aktivní“ doby.
Ve frazeologickém inventáři japonštiny existují také komplementární pozdravy,
jež se užívají při odchodu z domu (uči) do vnějšího světa. Komplementárně je
užívá osoba setrvávající doma (uči) a osoba, jež realizuje aktivitu vně (soto).
Typické se takto loučí děti (při odchodu do školy) či manžel (při odchodu do
zaměstnání) s matkou či manželkou, která zůstává doma obstarávat domácnost.
Při odchodu
Manžel: いってきます。 Itte kimasu.
Manželka: いってらっしゃい。 Itteraššai.
Při návratu
Manžel: ただいま。 Tadaima.
Manželka: おかえりなさい。 Okaeri nasai.
おかえり。 Okaeri.
37
III. Běžné omluvy a poděkování
Výraz omluvy nemusí nutně vyjadřovat pocit viny. Někdy funguje jako prostředek
udržování harmonických interpersonálních vztahů, případně má jiné funkce.
すみません。 Sumimasen. ‘Promiňte.’
Pozn.: Slouží jako omluva, případně jako prostředek upoutání pozornosti. Někdy bývá neformálně
vyslovováno jako [suimaseN].
しつれいしました。 Šicurei šimašita. ‘Omlouvám se.’
ごめんなさい。 Gomen nasai. ‘Odpusťte mi.’
Vyjádření vděčnosti, poděkování, může v japonštině nabývat různých podob.
a. Uznání výjimečnosti situace = poděkování
• ありがとうございます。 Arigató gozaimasu.
• どうもありがとう。 Dómo arigató.
• どうもありがとうございます。 Dómo arigató gozaimasu.
• ありがとう。 Arigató.
• どうも。 Dómo.
Poděkování může předcházet zmínka o předmětu vděku, tj. věci/akci, za
niž mluvčí děkuje.
～、ありがとうございます。 (předmět = neutrální téma)
NP は、ありがとうございます。 (předmět = topos)
NP をありがとうございます。 (předmět = [NP o])
b. Omluva = poděkování
Užívá se především tehdy, kdy mluvčí vyjadřuje vděk za něco (koto),
co pro něj adresát vykonal a co pro adresáta představovalo námahu či
zátěž.
• どうもすみません。
• すみません。
c. Časové ukotvení omluvy či poděkování
Tvary některých frází zahrnují opozici MINULOST – NEMINULOST. Minulé tvary
jsou příznakové. Mohou odkazovat k situování předmětu vděku
v minulosti, mohou však také vyjadřovat emotivní zainteresovanost
mluvčího.
38
Př.: Hlášení ve vlacích Japan Railways (ve východním Japonsku)
a. Hondžicu, JR higaši Nihon o gorijó kudasaimašite, arigató gozaimasu.
b. Hondžicu, JR higaši Nihon o gorijó kudasaimašite, arigató
gozaimašita.
‘Děkujeme za Vaše využití služeb východojaponských drah JR.’
NEMINULOST (bezpříznakový) MINULOST (příznakový)
Př.: すみません。 vs. すみませんでした。
ありがとうございます。 vs. ありがとうございました。
Normativní reakce na poděkování, omluvu či pochvalu je v japonštině popření
vyjadřované skutečnosti.
Mluvčí1: どうもありがとう。 Dómo arigató.
Mluvčí2: いいえ、どういたしまして。 Íe, dó itašimašite.
IV. Ekvivalenty českého „prosím“
České „prosím“ má v interpersonální komunikaci různé funkce. Níže předkládáme
vybrané japonské ekvivalenty:
• Prosím (udělejte to pro mne…) おねがいします。 Onegai šimasu.
• Prosím (račte, nabídněte si…) どうぞ。 Dózo.
• Prosím (není zač…) どういたしまして。 Dó itašimašite.
• Prosím (rozumím správně?) すみません。 Sumimasen.
39
10 文化・社会 Kultura a společnost
Japonská osobní jména
Standardní pořadí rodného jména a příjmení je v moderní japonštině opačné oproti
češtině (a stejné jako např. v maďarštině).
Př.: たにざき じゅんいちろう Tanizaki Džun’ičiró – Tanizaki = příjmení,
Džun’ičiró = rodné jméno.
Příjmení se nepřechylují. Bez předchozí znalosti označované osoby tak podle příjmení
nelze určit její pohlaví.
Př.: はなださん Hanada-san = „pan Hanada“, „paní Hanada/Hanadová“ …
Rodná jména mohou být zapisována pomocí kandži, hiragany, katakany či kombinací
znakových systémů.
Př.: 朝子 Asako ちえ Čie ケン Ken すみ子 Sumiko apod.
V případě rodných jmen není snadné jednoznačně určit pohlaví nositele. Některá jména
mají nositele mužské i ženské (Př. Nao). V určitých (generačních) však lze pohlaví
nositele odhadnout podle typických rysů formy rodného jména.
ženská jména ～ko ～na ～ka ～mi ～e
Př.: Júko, Kumiko, Haruna, Miina, Jumika, Marika, Naomi, Megumi, Rie, Jošie…
mužská jména ～ró ～dži ～ši ～ta ～o
Př.: Taró, Ičiró, Kendži, Júdži, Acuši, Takeši, Rjóta, Kenta, Kazuo, Tecuo…
Většinou lze odhadnout, která část jména označuje příjmení a která rodné jméno (i když
i zde existují výjimky, např. 金子 může označovat obojí).
Japonských příjmení existují statisíce. Mezi nejfrekventovanější patří následující:
1. 佐藤 Sató
2. 鈴木 Suzuki
3. 高橋 Takahaši
4. 田中 Tanaka
5. 伊藤 Itó
6. 渡辺 Watanabe
7. 山本 Jamamoto
8. 中村 Nakamura
40
Japonský vzdělávací systém
Japonský vzdělávací systém bývá popisován jako „systém 6-3-3-4“. Čísla označují počty
let jednotlivých školských stupňů.
6 let základní škola 小学校 E
š ó g a k k ó
3 roky nižší střední škola A中学校 E
č ú g a k k ó
3 roky vyšší střední škola A高校 E
k ó k ó
(plným označením 高等学校 E
k ó t ó g a k k ó
A)
4 roky vysoká škola (univerzita) A大学 E
d a i g a k u
Povinná školní docházku představuje základní a nižší střední škola, míra absolventů
vyšších středních škol však přesahuje 96 %. Déle než standardní 3 roky se studují
střední odborné školy (senmon gakkó 専門学校).
Kromě školní výuky velká část žáků základních a středních škol dochází do doučovacích
kurzů (tzv. džuku 塾), po vyšší střední škola případně i jedno- či dvouleté přípravné
školy (jobikó 予備校). Jejich účelem je připravit frekventanty na co nejlepší zvládnutí
celostátních testů, jež jsou osou systému přijímacího řízení na vyšší stupně vzdělávacího
systému (univerzity). Kromě standardních univerzit v Japonsku fungují také krátkodobé
univerzity (tanki daigaku 短期大学), které mají často charakter vyšších odborných škol.
Vysokoškolské studium zahrnuje pregraduální (bakalářské) studium (student má
označení daigakusei 大学生, program potom gakuši katei 学士課程) a postgraduální
studium (student má označení daigakuinsei 大学院生). Postgraduální studium odpovídá
studiu doktorskému a dělí se na dvě části. První část (tzv. zenki katei 前期課程)
odpovídá magisterskému studiu (šúši katei 修士課程). Běžnou součástí aktivit
vysokoškoláků bývají zájmové kroužky (sákuru サークル nebo bu 部), od třetího ročníku
potom shánění pracovního místa (šúšoku kacudó 就職活動).
Školní rok začíná k 1. 4. a bývá rozdělen na tři výukové části. Krátké prázdniny jsou mezi
koncem dubna a začátkem května, o něco delší pak od konce Vánoc do 6. ledna, dlouhé
letní prázdniny trvají od konce července do konce srpna.
Vzdělávací instituce existují jak soukromé, tak i státní (prefekturní atd.). Na kvalitu
výukových standardů a výukových materiálů dohlíží Ministerstvo vzdělávání, kultury,
sportu, vědy a technologií (MEXT) – Monbu kagaku šó 文部科学省.