1
第 2 課 Lekce II
Obsah:
1a 題名 Záporná jmenná predikace................................................................................................3
2a 気付き ......................................................................................................................................................................3
3a 例文 Příkladové texty.....................................................................................................................................3
4a 解説 Výklad cílové látky................................................................................................................................4
1b 題名 Inkluzivní vytknutí...............................................................................................................5
2b 気付き......................................................................................................................................................................5
3b 例文 Příkladové texty....................................................................................................................................6
4b 解説 Výklad cílové látky ...............................................................................................................................7
1c 題名 Koncové interakční partikule...........................................................................................9
2c 気付き.......................................................................................................................................................................9
3c 例文 Příkladové texty..................................................................................................................................10
4c 解説 Výklad cílové látky.............................................................................................................................11
1d 題名 Bezprostřední adjektivní predikace........................................................................... 12
2d 気付き...................................................................................................................................................................12
3d 例文 Příkladové texty.................................................................................................................................13
4d 解説 Výklad cílové látky............................................................................................................................14
1e 題名 Ukazovací výrazy................................................................................................................ 15
2e 気付き ...................................................................................................................................................................15
3e 例文 Příkladové texty..................................................................................................................................16
4e 解説 Výklad cílové látky.............................................................................................................................17
派生語 Derivace...................................................................................................................................... 20
表現 Výrazivo...........................................................................................................................................................21
5a 単語 Základní slovní zásoba.....................................................................................................................24
5b 単語 Doplňující slovní zásoba.................................................................................................................28
2
6 本文 Hlavní text............................................................................................................................... 30
7 会話 Dialog........................................................................................................................................ 31
8 まとめ Shrnutí .................................................................................................................................................33
9 決まり文句 Frazeologie...............................................................................................................................34
10 文化・社会 Kultura a společnost ..........................................................................................................37
3
1a 題名 Záporná jmenná predikace
復習 Jmenná predikace; jmenný přísudek se sponou.
2a 気付き
場面： Ken si všiml, že v jednom anglicky psaném domácím udělal Jan zásadní gramatickou chybu.
Udivilo ho to, neboť si myslel, že angličtina je Janův rodný jazyk. Asako mu vysvětluje situaci.
朝子
あ さ こ
： ヤンさんはアメリカ 人
じ ん
で は
わ
ありません。チェコ 人
じ ん
です。チェコ 人
じ ん
の
言葉
こ と ば
は 英語
え い ご
で は
わ
ありません。チェコ 語
ご
です。
注： 言葉
k o t o b a
= řeč, slova
問： 1. Asako ví, že Jan je Čech. Jakou polaritu (tj. klad vs. zápor) má přísudek první
věty? Jakou polaritu mají ostatní věty v textu?
2. Jakým výrazovým prostředkem je v textu vyjádřena záporná polarita?
3. Je-li výraz Amerikadžin či eigo v přísudku podstatným jménem, jakou
gramatickou funkci má výraz dewa arimasen? O jakou kategorii výrazu se
jedná?
3a 例文 Příkladové texty
1. Ken si všiml, že si Jan balí učebnici angličtiny a chystá se na pravidelnou pondělní hodinu.
ケン： ヤンさん、今日
き ょ う
は 月曜日
げ つ よ う び
ではありません。火曜日
か よ う び
です。
‘Jane, dnes není pondělí. Je úterý.’
2. Asako zahlédla Kena, jak si před jídelnou povídá se sympatickou dívkou. Zeptala se ho, zda je
to jeho holka.
ケン： いいえ、違
ち が
います。ガールフレンドではありません。友達
ともだち
です。
‘Ne, kdepak. Moje holka to není. Je to kamarádka.’
4
4a 解説 Výklad cílové látky
Cílová konstrukce má formu [NP ではありません], jedná se o jmenný přísudek se
záporným tvarem spony. Jestliže kladný tvar spony má z hlediska funkce přispívat
k pozitivní identifikaci či kategorizaci daného objektu, záporný tvar má funkci popřít
příslušnost objektu identifikace do kategorie, reprezentované přísudkovou NP.
学生
がくせい
です。‘Jsem student.’ vs. 学生
がくせい
ではありません。‘Nejsem student.’
太郎
た ろ う
さんです。‘To je Taró.’ vs. 太郎
た ろ う
さんではありません。‘Není to Taró.’
Z formálního hlediska je tvar spony v záporné polaritě dewa arimasen tvarem zdvořilým.
Je odvozen od formálního neosobního tvaru de aru, jenž byl vytvořen formálním spojením
partikule de a existenčního slovesa aru. Jelikož záporný zdvořilý tvar slovesa aru je
arimasen, lze o záporném tvaru spony uvažovat i v podobě „de arimasen“. Vložení vytýkací
partikule wa však má za cíl fokalizovat příznakovost záporné polarity a právě s ohledem
na zápornou polaritu spony je v celém tvaru zásadní (případy užívání de arimasen sice
existují, jejich četnost je však nízká a vyžadují specifický kontext). V důsledku toho, že wa
zde má původně funkci vytýkací partikule, píše se znakem は (!). Existence opozice de
arimasen vs. dewa arimasen naznačuje, že vazba partikule wa na celý tvar spony je
relativně volná, což dokládá též její nahraditelnost jinými vytýkacími partikulemi (mj. viz
4b). Identita tvarů desu, dewa arimasen, de aru aj. jako tvarů spony naznačuje, že je spona
výrazem ohebným, tj. disponuje tvarovou proměnlivostí („ohýbáním“, 活用
k a c u j ó
) v závislosti
na proměně gramatických kategorií.
V neformálním, důvěrném stylu či v některých regionálních dialektech nabývá spojení dewa
(mj. v rámci záporného tvaru spony) podoby dža, tvar spony pak může být dža
arimasen. Tento tvar je však mimo cílový systém našeho výkladu.
学生じゃありません。 ‘Nejsem student.’
太郎さんじゃありません。 ‘Není to Taró.’
5
1b 題名 Inkluzivní vytknutí
復習 Jmenná predikace; jmenný přísudek se sponou; tematická větná stavba;
kladné i záporné tvary spony.
2b 気付き
場面 1： Jan prochází s Kenem po kampusu. Před školním knihkupectvím zaslechnou, jak se dva
studenti baví jazykem, kterému Jan nerozumí. Obrací se tedy s dotazem na Kena.
Jan1: 日本語
に ほ ん ご
ですか？
ケン 1： いいえ、日本語
に ほ ん ご
ではありません。
Jan2: では、韓国語
か ん こ く ご
ですか？
ケン 2： いいえ、韓国語
か ん こ く ご
でもありません。モンゴル 語
ご
です。
問： 1. Jak se formálně liší první a druhá Kenova odpověď (pomineme-li lexikální
rozdíly mezi nihongo a kankokugo)?
2. Jaký je vzájemný významový (kategoriální) vztah výrazů, které tvoří jádro
jmenného přísudku v Kenových výpovědích?
場面 2： Jan má pocit, že Asako má v japonštině trochu jiný přízvuk než Ken. Zdá se mu, že profesor
Jošida má podobný přízvuk (což je patrné především když se spolu baví profesor Jošida
a Asako). Jan se se svým zjištěním svěří Kenovi a Ken mu objasňuje situaci.
ケン 3： 朝子
あ さ こ
さんは 京都出身
きょうとしゅっしん
です。
Jan3: そうですか。
ケン 4： 吉田先生
よ し だ せ ん せ い
も 京都出身
きょうとしゅっしん
です。
問： 3. Jaké je větné téma Kenovy třetí repliky? Jaké je její réma (komentář)?
4. Jaký je vztah větných témat ve třetí a čtvrté Kenově replice v rámci celého
dialogu?
5. Jak se liší funkce partikulí wa a mo?
6
3b 例文 Příkladové texty
1. Ken nakupuje v univerzitním knihkupectví. Vybírá si z několika učebnic.
ケン 1： すみません、英語
え い ご
の 教科書
きょうかしょ
はいくらですか？
‘Promiňte, kolik stojí učebnice angličtiny?’
店員
てんいん
1： 七百円
ななひゃくえん
です。
‘Sedm set jenů.’
ケン 2： そうですか。フランス 語
ご
の 教科書
きょうかしょ
は？
‘Aha. A učebnice francouzštiny?’
店員
てんいん
2： フランス 語
ご
の 教科書
きょうかしょ
も 七百円
ななひゃくえん
です。
‘Učebnice francouzštiny je také za sedm set jenů.’
2. Bratr Asako studuje dva vysokoškolské obory současně. Na Univerzitě Rjúkoku studuje historii
a práva. Jan doposud věděl jen o tom, že bratr Asako studuje historii.
Jan1: 朝子
あ さ こ
さんのお 兄
に い
さんは 龍谷
りゅうこく
大学
だいがく
の 学生
がくせい
ですね。専攻
せんこう
は 歴史
れ き し
ですね。
‘Asako, tvůj bratr studuje na Univerzitě Rjúkoku, že? Jeho oborem je historie,
že?’
朝子
あ さ こ
1： そうですね。歴史
れ き し
ですが、実
じ つ
は、兄
あ に
の 専攻
せんこう
は 法律
ほうりつ
でもありますよ。
‘No ano, historie. Ale ve skutečnosti jsou jeho oborem i práva.’
Jan2: そうですか？法律
ほうりつ
ですか？
‘Opravdu? Práva?’
朝子
あ さ こ
2：はい、そうです。うちの兄
あ に
は歴史
れ き し
の学生
がくせい
でも法律
ほうりつ
の学
が く
生
せ い
でもあります。
‘Ano. Můj bratr je studentem jak dějin, tak i studentem práv.’
3. Ken vysvětluje Janovi, proč s ním v nejbližších dnech nemůže jít na pivo.
ケン： 火曜日
か よ う び
も 水曜日
す い よ う び
も 木曜日
も く よ う び
もアルバイトです。
‘V úterý, ve středu i ve čtvrtek mám brigádu.’
7
4b 解説 Výklad cílové látky
Partikule wa má kromě funkce uvedení či změny tématu též funkci kontrastivního
vytknutí, která značí, že oproti jiným entitám pro zmíněný objekt (často topos) platí to, co
se uvádí v predikaci. Opačnou funkci má partikule mo, která naznačuje, že nejen pro jiné
entity, ale i pro zmíněný objekt (často topos) platí to, co se uvádí v predikaci. Partikule mo
tedy plní funkci inkluzivního vytýkání (či vytýkání začleňujícího). Tuto funkci plní
partikule mo především ve dvou oblastech větné konstrukce:
• inkluzivní vytknutí přísudku
• inkluzivní vytknutí mimo přísudek
Při inkluzivním vytknutí přísudku nabývá jmenný přísudek kladného tvaru [NP でもあり
ます] nebo záporného tvaru [NP でもありません] (srov. se standardním záporným
tvarem spony ve jmenném přísudku). Partikule mo tedy figuruje v pozici, kde standardně
stojí partikule wa (k její funkci viz 4a). Tato konstrukce vyjadřuje, že pro daný objekt
identifikace platí uvedená predikace stejně jako predikace jiná (uvedená v textu dříve,
případně později). Je-li např. mluvčí studentem, ale současně také (např. na jiné škole)
učitelem, platí pro něj obě predikace, tj. [jsem student – gakusei de arimasu] i [jsem učitel
– kjóši de arimasu] → [jsem i student, jsem i učitel – gakusei demo arimasu, kjóši demo
arimasu]. Jelikož obě inkluzivní predikace sdílejí tvar arimasu, lze jej (coby nositele
predikačního náboje) uvést pouze u posledního vytknutého členu → „Jsem student i
učitel.“ = Gakusei demo kjóši demo arimasu.
Podobně fungují též predikace záporné, např. „Nejsem student. Nejsem ani učitel.“ =
Gakusei dewa arimasen. Kjóši demo arimasen. → „Nejsem ani student ani učitel.“ = Gakusei
demo kjóši demo arimasen.
Inkluzivní vytknutí mimo přísudek se může dotýkat různých větných členů. V našem
výkladu jsme doposud kromě přísudku zavedli pouze topos. NP v této pozici pak může být
vytknuta pomocí partikule mo.
Př.: 佐藤
さ と う
さんは 日本人
に ほ ん じ ん
です。田中
た な か
さんも 日本人
に ほ ん じ ん
です。
‘Pan Sató je Japonec. Pan Tanaka je také Japonec.’
Pokud bychom funkci toposu (NP wa) vyložili jako „pro tuto NP platí, že“, potom následně
inkluzivně vytknutou NP (NP mo) v pozici toposu lze vyložit jako „a pro tuto NP také platí,
že“.
Do kategorie vyjádřené jmennou predikací v přísudku může být potenciálně začleněn více
než jeden objekt identifikace. Vytýkání pomocí partikule mo tedy může utvářet tzv.
paralelní větné členy – větné členy, které rovnocenně sdílejí tentýž vztah s řídící
predikací. Např. Sató-san mo Tanaka-san mo Takahaši-san mo Nihondžin desu. (‘Pan Sató,
pan Tanaka i pan Takahaši jsou Japonci.’) ← Sató-san mo Nihondžin desu. Tanaka-san mo
Nihondžin desu. Takahaši-san mo Nihondžin desu. (‘I pan Sató je Japonec. I pan Tanaka je
Japonec. I pan Takahaši je Japonec.’)
8
Partikule mo inkluzivně vytýká nepřísudkové výrazy i tehdy, je-li predikace záporná.
Zatímco při kladné predikaci se u inkluzivního vytýkání v češtině používají výrazy „i“,
„také“, „též“ apod., při záporné predikaci čeština inkluzivně vytýká pomocí „ani“.
Př.: 佐藤
さ と う
さんは 中国人
ちゅうごくじん
ではありません。林
はやし
さんも 中国人
ちゅうごくじん
ではありません。
‘Pan Sató není Číňan. Ani pan Hajaši není Číňan.’
佐藤
さ と う
さんも 林
はやし
さんも 中国人
ちゅうごくじん
ではありません。
‘Ani pan Sató ani pan Hajaši nejsou Číňané.’
Partikule mo má několik dalších funkcí, k nimž se ve výkladu postupně dostaneme.
9
1c 題名 Koncové interakční partikule
復習 Otázkové konstrukce; jmenná predikace.
2c 気付き
場面 1： Asako se v jídelně dá do řeči s Kate, o které jí vyprávěl Ken. Asako ví o Kate základní informace.
朝子
あ さ こ
： ケイトさんはイギリス 人
じ ん
ではありませんね。アメリカ 人
じ ん
ですね。
Kate: はい、そうです。サンフランシスコ 出身
しゅっしん
です。
問： 1. Jakou komunikační funkci mají promluvy Asako? Čeho se snaží Asako
docílit?
2. Kterou z informací obsažených v promluvách Asako sdílí Asako s Kate?
Jakou má Asako představu o znalostech Kate ve vztahu k obsahu své vlastní
promluvy? Která informace je v textu nová?
3. Jak se (co do komunikační funkce) liší jmenná predikace bez a jmenná
predikace s výrazem ne na konci?
場面 2： Ken si chystá pravidelný týdenní itinerář. Opět tápe v tom, který den v týdnu právě je.
ケン： え～と、今日
き ょ う
は 木曜日
も く よ う び
ですね。
朝子
あ さ こ
： 水曜日
す い よ う び
ですよ。
注： え～と = [vyjádření přemýšlení nad vhodnou formulací výpovědi, ‘ee’, ‘hmm’]
問： 1. Jak se u Kena a Asako liší představy o tom, který den v týdnu pokládá ten
druhý za realitu dneška?
2. K čemu se snaží Asako přimět Kena svojí výpovědí?
10
3c 例文 Příkladové texty
1. Profesor Jošida na hodině oznámil, že zítra bude test. Všichni přítomní studenti to vzali na
vědomí. Nyní sedí dva spolužáci u čaje a povídají si o tom, co je čeká.
学生 1： 明日
あ し た
はテストですね。
‘Zítra máme test, že…’
学生 2： そうですね。
‘No jo.’
2. Ken nebyl na hodině profesora Jošidy, kde pan profesor avizoval na zítřek test. Jelikož Ken o
testu neví, necítí potřebu se na zítřek připravovat, a proto navrhne spolužákovi Hirošimu, aby
si zašli večer na pivo.
浩
ひろし
： 明日
あ し た
はテストですよ。
‘Zítra je test.’
ケン： あっ、そうですか？
‘Co… Opravdu?’
3. Asako zajímá, v které dny má Ken brigádu, a proto se ho zeptá. Ken si to nejprve ověří v diáři
a pak reaguje.
朝子
あ さ こ
： アルバイトはいつですか。
‘Tu brigádu máš kdy?’
ケン： そうですね。今日は 水曜日
す い よ う び
ですね。バイトは 明日
あ し た
です。
‘Nó… Dneska je středa, že? Brigošku mám zítra.’
4. Jan se baví s Asako o profesoru Jošidovi.
Jan: 朝子
あ さ こ
さんも 吉田先生
よ し だ せ ん せ い
も 京都出身
きょうとしゅっしん
ですね。
‘Ty i profesor Jošida pocházíte z Kjóta, že?’
朝子
あ さ こ
： そうですね。先生
せんせい
も 京都出身
きょうとしゅっしん
ですね。
‘Jo. Pan profesor je taky z Kjóta.’
11
4c 解説 Výklad cílové látky
Kromě partikule ka, která se vyskytuje v otázkových konstrukcích, disponuje japonština
ještě dalšími koncovými partikulemi, jejichž funkce souvisí s vlastní interakcí mluvčích,
spíše než s vnitřní stavbou věty. Mezi nejfrekventovanější z těchto koncových partikulí
patří partikule ね, jejíž funkce bývá vykládána komplementárně s funkcí partikule よ.
Obě partikule mají za cíl zvýšit expresivitu (a tedy subjektivitu) výpovědi. Současně
naznačují, že mluvčí v určitém ohledu sdílí komunikační prostor s adresátem a snaží se jej
do komunikace zapojit, přiznává mu v komunikaci jeho danou roli.
Užitím partikule ne (partikule může mít i prodlouženou formu nee) mluvčí signalizuje, že
předpokládá, že sdělovaná informace je známá i adresátovi. Mluvčí přitom očekává, že
adresát sdílí jeho hodnocení či klasifikaci dané situace (popsané v predikaci). Mluvčí tak
adresáta vybízí k tomu, aby reagoval, aby se (ideálně souhlasně) do komunikace zapojil.
Připojením partikule ne k predikaci tak mluvčí nabízí obsah své výpovědi směrem soto
(tj. adresátovi) k další interakci. Užívání partikule ne je také znakem přátelských vztahů
mezi mluvčím a adresátem.
Užitím partikule jo mluvčí signalizuje, že je přesvědčen, že sdělovaná informace není
adresátovi vůbec (nebo dostatečně) známá, a adresát by proto danou informaci měl vzít
přednostně na vědomí. Mluvčí očekává, že adresát ke sdělované informaci zaujme nějaký
postoj (např. poupraví své mínění o dané situaci). Mluvčí partikulí jo dodává svému
tvrzení jistou míru důrazu, vyjadřuje, že si za svým tvrzením stojí a nemíní svůj postoj
opustit. Naznačuje, že má snahu ponechat si nad svým tvrzením kontrolu a udržet tedy
obsah své výpovědi ve svém uči. Užívání partikule jo je také znakem snahy mluvčího
prezentovat v dané chvíli svoji pozici jako nadřazenou té adresátově. Z toho důvodu je ve
zdvořilých či výrazně formálních situacích její užívání výrazně omezeno.
Pro interakční povahu partikulí ne a jo se s nimi setkáváme primárně v dialozích,
konverzacích a mluveném (či „pseudo-mluveném“) projevu. V psaných textech se vyskytují
zřídka.
V neformálních projevech se lze setkat jednak s dalšími interakčními partikulemi, ale také
s kombinací několika různých koncových partikulí. Časté je spojení jo ne (pozn.: nikdy
v opačném pořadí!), případně ka ne. Jelikož jo vyjadřuje utvrzení postoje mluvčího, nikdy se
nekombinuje s partikulí ka, která označuje neurčitost.
Př.: Malý Taró je rozmrzelý z toho, že jej starší kamarádi neberou vážně, ačkoliv je mu už třináct.
Jeho maminka s ním soucítí.
太郎
た ろ う
： 俺
お れ
、もう 十三歳
じゅうさんさい
だよ。 ‘Já, dyť mně už je třináct!’
太郎
た ろ う
の 母
は は
：そうね。もう 十三歳
じゅうさんさい
だよね。 ‘Že jo. Dyť už je ti třináct.’
Pozn.: 俺
お れ
= ‘já’; ～だ = [důvěrný určitostní tvar spony]
12
1d 題名 Bezprostřední adjektivní predikace
復習 Subjektivní orientace japonštiny; neagentivní orientace japonštiny;
bezprostřední jmenná predikace
2d 気付き
場面 1： Ken stojí v srpnovém dni na zastávce a čeká na autobus. Přijde starší pán a stoupne si vedle.
Potí se a ovívá se vějířem. Osloví Kena.
おじさん： 暑
あ つ
いですね？
ケン： そうですね。
注： 暑
a c u
い = (je) horký/horko
問： 1. K čemu se starší pán vyjadřuje? Co je objektem (tématem) jeho vyjádření?
2. Jakou komunikační funkci má promluva staršího pána?
場面 2： Asako je s Janem ve školní restauraci a dávají si nudlovou polévku rámen. Jan při prvním
soustu sykne bolestí.
朝子
あ さ こ
： 熱
あ つ
いですね。
Jan: うん。おいしいです。
注： 熱
a c u
い = (je) horký; うん = [výraz neformálního přitakání]; おいしい = (je) chutný, lahodný
問： 1. K čemu se vyjadřuje Asako? Co je objektem (tématem) jejího vyjádření?
2. K čemu se vyjadřuje Jan? Na základě čeho se vyjadřuje tak, jak se vyjadřuje?
13
3d 例文 Příkladové texty
1. Ken telefonuje svému senpai, který je na studijním pobytu ve Francii.
ケン： フランスの 天気
て ん き
はどうですか？
‘Jaké je ve Francii počasí?’
先輩
せんぱい
： 暑
あ つ
いです。
‘Je tu horko.’
ケン： そうですか。名古屋
な ご や
も 暑
あ つ
いですよ。
‘Hmm. V Nagoji je taky horko.’
2. Jan ukazuje profesoru Jošidovi fotografii domu své rodiny.
Jan： うちの 家
い え
です。
‘To je náš dům.’
吉田
よ し だ
： そうですか。お 家
う ち
ですか。大
お お
きいですね。
‘Aha, tedy váš dům. Je velký, že ano.’
Jan： いいえ、小
ち い
さいですよ。一階建
い っ か い だ
てです。
‘Ne, je malý. Jednopodlažní.’
3. Asako v pracovně poprosí Kena, aby zapnul klimatizaci. Kena to překvapí, protože mu
nepřipadá, že by v místnosti bylo horko.
ケン： 暑
あ つ
いですか？
‘Je ti (tu) horko?’
朝子
あ さ こ
： そうですね。ちょっと 暑
あ つ
いですね。
‘No jo, je mi (tu) trošku horko, víš?’
4. Ken se zeptal Jana, jak mu chutná jídlo ve školní restauraci. Jan odpovídá.
Jan: ラーメンはおいしいです。
‘Rámen mi chutná./Rámen mají dobrý.’
14
4d 解説 Výklad cílové látky
Podobně jako mohou substantiva (NP) utvářet statické jmenné predikace, mohou statické
predikace utvářet i jiné slovní druhy. Typickým příkladem jsou adjektiva, která utvářejí
adjektivní predikace, tj. figurují v roli adjektivního přísudku. V případě bezprostřední
predikace adjektivní přísudek vyjadřuje vlastnost objektu predikace, případně psychický
(či emoční) stav subjektu, který v něm interakce s objektem predikace vyvolává. Objekt
predikace může být jak určitá substantivní entita, která představuje (zavedené) téma
hovoru (pozn.: téma může být případně nastoleno toposem), tak také nejbližší prostředí, v němž
se subjekt nachází a k němuž svoji predikaci vztahuje. Srovnejme níže:
• 熱
あ つ
いです。 ‘Je to horké.’ [mluvčí hovoří o polévce rámen]
• 暑
あ つ
いです。 ‘Je (tu) horko.’ [mluvčí hovoří o meteorologických podmínkách]
V prvním příkladu výše je objekt predikace (polévka rámen) známá z kontextu, je však
současně bezprostřední součástí komunikační situace (je přítomná v horkém stavu
v místě a okamžiku promluvy). V druhém příkladu konkrétní objekt predikace v komunikační
situaci verbalizovatelný není. Mluvčí vyjadřuje své subjektivní pocity (prožitky) ve
vztahu k nejbližším prostředí v okamžiku promluvy (konstrukci lze tedy do češtiny
přeložit i výrazem ‘Je mi horko.’). To je podstatou bezprostřední predikace (srov. s bezprostřední
jmennou predikací).
Adjektiva patří mezi predikativy (ohebné výrazy, 用言
ようげん
). Disponují tedy tvarovou proměnlivostí
v kategoriích ČAS, POLARITA aj., podobně jako např. spona. V bezprostředních
predikacích nabývají adjektivní přísudky tvaru časově bezpříznakového (tj. tvar neminulého
času), k němuž se váže ohebná koncovka ～い. Ve zdvořilém (formálním) stylu pak
přísudek nese navíc výraz です, který však v adjektivních predikacích není sponou (!) – je
pouze nositelem vyjádření zdvořilosti. Adjektivum samotné (bez zdvořilostní přípony
-desu) má dostatečný predikační náboj k tomu, aby mohlo tvořit predikaci. V tomto se
adjektivní predikace liší od predikací jmenných. Jelikož -desu v adjektivních predikacích
není sponou, nelze je ohýbat do záporné polarity (zápornou adjektivní predikaci tedy
nelze vytvořit stylem *暑いではありません). K ohýbání adjektiv v predikačních funkcích
se dostaneme v příští lekci.
Bezprostřední predikace souvisí se subjektivní orientací japonštiny. Některá adjektiva se
v („holém“) přísudkovém tvaru mohou vztahovat pouze k osobě (uči) mluvčího. Týká se
to především adjektiv, jež vyjadřují meteorologické stavy, a také řady adjektiv, u nichž
koncovce -i předchází slabika ši. V otázkách (vztažených k adresátovi, tj. soto) jich lze
využívat díky vztahu empatie (empatie mluvčího s adresátem, kdy se mluvčí psychologicky
situuje do uči adresáta, to se pak pro potřeby konstruování stává jeho vlastním uči).
(Pozn.: Srovnej s empatií, vyjadřovanou v češtině skrze první osobu plurálu, např. při komunikaci rodiče
s malým dítětem.)
15
1e 題名 Ukazovací výrazy
復習 Jmenné fráze, jmenný přívlastek.
2e 気付き
場面 1： Asako je vzdálená od svého stolu a prosí Hirošiho, který je hned u stolu, aby jí podal mobilní
telefon. Hiroši vezme ze stolu jakési elektronické zařízení do ruky a ptá se:
浩
ひろし
： これですか？
朝子
あ さ こ
： それは 携帯電話
け い た い で ん わ
ではありません。電子辞書
で ん し じ し ょ
ですよ。
注： 携帯電話
keitai denwa
= mobilní telefon
問： 1. Jaký slovní druh představují výrazy kore a sore?
2. Hiroši i Asako se vyjadřují o stejném objektu. Jak se projevuje lokace daného
objektu (ve vztahu k mluvčím) na výrazech, jež na tento objekt ukazují?
場面 2： Ken vypráví Asako o svém rozhovoru se senpaiem. Asako zajímá, jaké je v místě pobytu
senpaie momentálně počasí.
朝子
あ さ こ
： あそこの 天気
て ん き
は、今
い ま
、どうですか？
ケン： 暑
あ つ
いです。
注： 天気
t e n k i
= počasí; どう = jak, jaký; 暑
a c u
い = (je) horko/horký
問： 1. Jaký slovní druh představuje výraz asoko?
2. Výraz asoko označuje lokaci. Jaký vztah má lokace k lokaci (uči) mluvčího
(Kena) a adresáta (Asako) v okamžiku promluvy?
16
3e 例文 Příkladové texty
1. Jan si v seminární pracovně skládá věci do tašky. Ve chvíli, kdy vezme do ruky slovník, na něj
od svého stolu zavolá Ken.
ケン： あっ、それは 朝子
あ さ こ
さんの 辞書
じ し ょ
ですよ。
‘Hej! To je Asačin slovník.’
Jan: この 辞書
じ し ょ
ですか？
‘Tenhle slovník?’
2. Ken s Janem byli minulý týden v úterý na večeři v nové čínské restauraci.
ケン： あのレストランはおいしいですね。
‘V té restauraci dobře vaří, že?’
Jan: え～と、どのレストランですか。
‘Eh, o kterou restauraci jde?’
ケン： 先週
せんしゅう
の 火曜日
か よ う び
の 中華料理
ちゅうかりょうり
のレストランです。
‘Ta čínská restauraci z minulého úterka.’
Jan: あ～、あのレストランですか。おいしいですね。
‘Á, tahle restaurace… Dobrá.’
3. Jan hledá v centru města banku Aiči ginkó. Na jedné z křižovatek se ptá kolemjdoucího.
Jan: すみません、愛知銀行
あ い ち ぎ ん こ う
はどこですか？
‘Promiňte, kde je Banka Aiči?’
歩行者
ほ こ う し ゃ
： 愛知銀行
あ い ち ぎ ん こ う
ですか？あそこです。[ukazuje k protějšímu rohu křižovatky]
‘Banka Aiči? Ta je támhle.’
4. Ken se při hledání bytu svého kamaráda v jedné z periferních čtvrtí Nagoji ztratil. Bloudí, a
tak se rozhodl, že se zeptá v jedné z místních hospůdek.
ケン： すみませんが、ここはどこですか？
‘Promiňte, ale tady, kde to jsme?’
店長
てんちょう
： ここは、七宝町桂
しっぽうちょうかつら
ですよ。
‘Tady je čtvrť Šippó-čó Kacura.’
17
4e 解説 Výklad cílové látky
V systému moderní japonštiny lze identifikovat skupinu slov, která nemají konkrétní
obsah, neodkazují ke kategoriím, tj. nemají referenční funkcí, ale mají funkci ukazovat na
entity v rámci fyzického či mentálního prostoru, z perspektivy mluvčího a ve vztahu
k mluvčímu či adresátovi, tj. mají tzv. deiktickou funkci. Běžně se označují pojmem
ukazovací slova (指示語
し じ ご
). Tyto výrazy tvoří ucelený systém, vázaný na konceptualizaci
uči a soto. Na entity vázané na uči mluvčího, tj. na jeho „vnitřní“ prostor, se ukazuje pomocí
výrazů, jež začínají slabikou ko-. Pro lokaci substantivum koko (‘tady, zde, toto místo’),
pro jmennou entitu substantivum kore (‘toto, tohle, tato věc’) apod. Na entity vázané na
soto mluvčího, tj. na jeho „vnější“ prostor, se odkazuje sérií výrazů, jež mají specifickou
strukturaci podle typu komunikační situace:
• monologové užití
• dialogové užití
Při monologovém užití je vnější prostor rozdělen na „blízký vnějšek“ a „vzdálený vnějšek“.
Na entity vázané na blízký vnějšek mluvčího se ukazuje pomocí výrazů, jež začínají
slabikou so-. Pro lokaci substantivum soko (‘tam’), pro jmennou entitu substantivum sore
(‘to, ta věc’) apod. Na entity vázané na vzdálený vnějšek mluvčího se ukazuje pomocí
výrazů, jež začínají slabikou a-. Pro lokaci substantivum asoko (‘tam(hle)’), pro jmennou
entitu substantivum are (‘to, támhleta věc’) apod. Hranice mezi blízkým a vzdáleným
vnějškem fyzického prostoru se určuje subjektivně, roli však hraje mj. přítomnost pocitu
důvěrné známosti či možnosti získat daný prostor (a entity v něm) pod svoji kontrolu
snadno. Mnoho situací je konstruováno tak, že adresát sdílí perspektivu mluvčího, tj. při
konceptuálním rozčleňování prostoru od uči k vzdálenému soto se oba dívají stejným
směrem (a mentální „scanning“ začínají ze stejného výchozího bodu).
Při dialogovém užití stojí mluvčí a adresát, každý se svojí perspektivou, ve vzájemné
opozici. Mluvčí přisuzuje adresátovi jeho vlastní perspektivu a jeho vlastní uči, které je
odlišné od uči mluvčího. Uči adresáta se v perspektivě mluvčího objevuje až teprve
s výskytem adresáta na scéně komunikace. Do té doby je na veškerý vnější prostor a entity
na něj vázané (soto) ukazováno pomocí výrazů, jež začínají slabikou a-. Jakmile adresát
vstoupí na scénu, je na entity vázané na jeho vnitřní prostor ukazováno pomocí výrazů,
jež začínají na slabiku so-. Vše ostatní (tj. entity, jež jsou v prostoru mimo uči mluvčího i
mimo uči adresáta) zůstává v kategorii a-.
Konceptualizaci ukazovacích výrazů lze tedy z perspektivy mluvčího shrnout následovně:
• ko- [uči mluvčího]
• so- [blízké soto mluvčího/uči adresáta]
• a- [vzdálené soto mluvčího i soto adresáta]
Pozn.: Ve starší japonštině nalezneme konceptuální členění poněkud odlišné, obsahující též vnější prostor
ka-. Pro moderní japonštinu to však není relevantní.
Výše popsaná konceptualizace je z fyzického prostoru metaforicky přenášena do prostoru
mentálního. V některých typech situací jsou pak ustálena specifická užití (např. informace,
která není bezprostředně přítomná a vybavuje se v paměti, se označuje pomocí kategorie
18
a-, je-li mluvčí přesvědčen, že danou informaci sdílí s adresátem; specifické užití má pak
ukazování na informace v plynulém toku textu, tj. anafora, katafora apod.).
Z formálního hlediska utváří ukazovací slova systematické skupiny výrazů s gramaticky
specifickými vlastnostmi (pozn.: přehled níže není vyčerpávající).
a) prostá substantiva ukazující na lokaci v prostoru:
o koko (‘tady’)
o soko (‘tam’)
o asoko (‘tam(hle)’)
b) zdvořilá substantiva ukazující buď na lokaci v prostoru, nebo na účastníky
komunikace (užívají se také ke zdvořilému vyjádření směru):
o kočira (‘zde’, ‘sem’, ‘já/my’)
o sočira (‘tam’, ‘Vy’)
o ačira (‘tam(hle)’, ‘oni’)
c) substantiva ukazující na abstraktní či konkrétní neživé věci (mono, mohou
vystupovat ve většině syntaktických rolí substantiv, zřídka však v přívlastku):
o kore (‘toto’)
o sore (‘to’)
o are (‘támhleto’)
d) přívlastkové ukazovací výrazy identifikační (vystupují pouze v přívlastku, tj. jako
modifikátory v přímé vazbě na řídící NP):
o kono (‘tohle’) mono
o sono (‘to’) mono
o ano (‘tamto’) mono
e) přívlastkové ukazovací výrazy modální (vystupují pouze v přívlastku, tj. jako
modifikátory v přímé vazbě na řídící NP, naznačují způsob):
o konna (‘takovéto’) mono
o sonna (‘takové’) mono
o anna (‘támhle takové’) mono
f) příslovečné ukazovací výrazy (fungují jako příslovce, tj. modifikují míru či způsob
koto; mohou se však také vázat na sponu pro vyjádření abstraktní klasifikace):
o kó (‘takto, tímto způsobem’) koto
o só (‘tak, takovým způsobem’; viz např. Só desu.) koto
o á (‘tak, takovým způsobem’) koto
Ke gramatické strukturaci ukazovacích slov lze nakonec připojit ještě skupinu slov
otázkových, jež gramatická paradigmata doplňují a funkčně slouží k poptávání informace,
vyjádřitelné ukazovacími slovy té které skupiny. Otázková slova sdílejí iniciální slabiku
do-.
a) doko (‘kde’)
b) dočira (‘kde’, ‘kam’, ‘kdo’)
c) dore (‘která věc/mono (z výběru)’)
d) dono (‘jaké’ mono)
e) donna (‘jaký’ druh nebo typ mono)
f) dó (‘jak’ koto)
19
Jak bylo uvedeno v poznámce výše, starší japonština měla systém ukazovacích slov o něco
bohatší. Z některých paradigmat se do moderní japonštiny přenesly pouze vybrané
ustálené výrazy. Např. z paradigmatu konata, sonata, anata, donata především výrazy
anata (‘ty’) a donata (uctivé ‘kdo’), z paradigmatu ka- výrazy jako 彼
kar e
(‘on’), 彼女
kanodžo
(‘ona’)
či otázkové 誰
dare
(‘kdo’). (Pozn.: Tyto výrazy budou pro svoji specifičnost zvlášť vyloženy níže.)
Pozor! Ne každé „to“ v českém textu lze automaticky překládat jako sore (či are) v textu
japonském. Ne každé české „to“ totiž funguje jako ukazovací slovo. Pro ilustraci srovnej
funkční rozdílnost japonských otázek (případně rozdíl ve funkci anglického it a that):
i. 何ですか？
ii. それは、何ですか？
20
派生語 Derivace
Kromě sufixace (tj. připojování přípon) je součástí derivačních konstrukcí v japonštině
také připojování prefixů (předpon). Předpon v japonštině figuruje celá řada, jejich užívání
však bývá omezeno na vybrané výrazy či skupiny výrazů. V dosavadním výkladu jsme se
setkali s výrazy, jež disponují prefixem o- (např. o-ikucu, o-saki, o-džama, o-džózu-desu
apod.). Prefix o- je komplementární s prefixem go- (oba mohou být zapsány stejným
znakem 御 ), v některých specifických výrazech potom s prefixem mi- (viz např.
天照大御神
あまてらすおおみかみ
, 御門
み か ど
aj.).
Zdvořilostní prefixy plní dvě základní funkce – vyjádření zdvořilosti (tzv. teineigo) a vyjádření
vytříbenosti (tzv. bikago, dosl. „zkrášlený jazyk“). Zdvořilost je vyjádřena připojením
zdvořilostního prefixu k výrazu, jenž má odkazovat k entitě, která je konceptualizována
jako náležející do uči adresáta (jenž je meue), tj. do soto mluvčího. U téhož výrazu,
jímž mluvčí odkazuje k sobě či entitě ve svém uči pak zdvořilostní prefix v této funkci
použit není (srov. s užíváním osobnostních sufixů).
I. Zdvořilost:
o O-genki-desu ka? (‘Jste zdráv?’) ← Genki-desu. (‘Jsem zdráv.’)
o O-saki ni itadakimasu. (‘Dovolím si vzít si před Vámi.’)
← Saki ni dózo. (‘Račte první.’)
o O-šigoto wa nan desu ka? (‘Čím se živíte?’)
← (wataši no) šigoto (‘(má) práce’)
o o-namae (‘Vaše (ctěné) jméno’) ← (wataši no) namae (‘(mé) jméno’)
o o-denwa (‘Váš telefonát’) ← denwa (‘telefon, telefonát’)
o …
Některé výrazy pobírají zdvořilostní předpony bez toho, aby odkazovaly k entitě v uči
adresáta (meue), neplní tedy funkci interpersonální zdvořilosti, ale fungují jako znak
vytříbené, kultivované mluvy. Výrazy bikago jsou proto také často asociovány s ženským
stylem projevu, od nějž se tradičně vytříbenost očekávala.
II. Vytříbenost:
o hiru → o-hiru ‘poledne’
o kane → o-kane ‘peníze’
o sake → o-sake ‘saké, alkohol’
o mizu → o-mizu ‘voda’
o haši → o-haši ‘jídelní hůlky’
o …
V některých případech je prefix již plně ustálenou součástí daného výrazu (tj. forma bez
prefixu se neužívá) a píše se výhradně hiraganou (např. お 姉
ね え
さん, お 帰
か え
りなさい, お
願
ね が
いします apod.).
21
表現 Výrazivo
1. Čísla vyšších řádů
Mimo řádů probraných v minulé lekci početní řády v japonštině zahrnují:
o tisíce – sen 千
o desetitisíce – man 万
o stamilióny – oku 億
Tvary jednotlivých čísel v řádu tisíců opět vykazují nepravidelnosti:
1.000 sen nebo issen (‘tisíc’ vs. ‘jeden tisíc’)
2.000 nisen
3.000 sanzen
4.000 jonsen
5.000 gosen
6.000 rokusen
7.000 nanasen
8.000 hassen
9.000 kjúsen
Pozn.: Výraz issen (‘jeden tisíc’) se používá relativně zřídka a pouze pro vyjádření tohoto
konkrétního celého čísla.
Změny řádů na vyšší se dále odehrávají po čtyřmístných číslech. Tj. jeden man
(ičiman) je číslo se čtyřmi nulami (tj. 10.000), jeden oku (ičioku) je číslo s osmi
nulami (tj. 100.000.000, tj. „man manů“). Desítky, stovky a tisíce se rovněž násobí.
Např.: 123.456.789 = ičioku nisen sanbjaku jondžú goman rokusen
nanahjaku hačidžú kjú
Je vhodné zapamatovat si konkrétní výrazy pro číselné řády běžné v češtině, např.:
sto tisíc = džúman
milión = hjakuman
Některé výrazy pro konkrétní čísla se v japonštině mohou v ustálených
konstrukcích užívat pro vyjádření čísla abstraktního („velké množství“). Týká se to
především čísel 万 a 八.
Např. 万葉集
まんようしゅう
= „Sbírka bezpočtu listů“, 万歳
ばんざい
= „Hurá!“, 万国博覧会
ばんこくはくらんかい
= EXPO,
八百屋
や お や
= „zelinářství“, 八千代
や ち よ
= „věky věků“ aj.
2. Výrazy pro žádost/objednání zboží
Pro poptání či objednání zboží lze v japonštině využít následující konstrukce:
[NP を 下
く だ
さい。] ‘Dejte mi, prosím, NP.’
22
[NP をお 願
ね が
いします。] ‘Prosím si NP.’
Na místě NP stojí výraz, jenž odkazuje ke zboží/produkt. Obě zmíněné konstrukce
jsou příkladem konstrukcí tranzitivních – Konatel (prodávající) působí na procesní
objekt (zboží), čímž dochází k určité změně stavu (zboží se stane majetkem
kupujícího). Role konatele přitom není verbalizována – vychází z komunikačního
kontextu a funkcí přísudkových výrazů. Totožnost role příjemce (kupujícího) s
mluvčím taktéž vyplývá ze subjektivní orientace japonštiny.
Výraz kudasai je ustáleným tvarem slovesa kudasaru, které má význam přibližně
‘někdo dá něco mně/nám (uči)’, přičemž onen „někdo“ je konceptualizován jako
společensky výše postavený. V interakci kupujícího s prodávajícím tato konceptualizace
plní funkci zdvořilosti/formálnosti (kupující a prodávající jsou ve
vzájemném formálním vztahu).
Výraz o-negai šimasu je tzv. skromným tvarem slovesa negau (‘žádá (si)’).
Formálně jde sice o tvar patřící do keigo, zde se však užívá v ustálené konstrukci
(tj. nenese pragmatické konotace keigo). Jde o tentýž výraz, který se objevuje např.
v džiko šókai (představení sebe sama).
Výraz を (vyslovuje se zásadně [o]) je pádovou partikulí, která se pojí na NP v roli
tranzitivního (procesního) objektu. Zmíněný pád je však v daných konstrukcích
snadno rekonstruovatelný (s ohledem na funkci celé konstrukce), a proto bývá
pádová partikule v těchto případech vynechávána (→ [NP kudasai], [NP o-negai
šimasu]) a užívá se především při fokalizaci (tj. upření zvláštní pozornosti) objektu
žádosti. (Pozn.: K fokalizaci dochází především v odpovědích na otázku s otázkovým
slovem nani, ‘co’.)
V restauracích nebo jiných podnicích nabízejících zboží či služby se „přijetí zadání/objednávky“
zákazníkovi většinou deklaruje výrazem kašikomarimašita.
3. Výrazy ukazující na účastníky komunikace
Pro popis gramatických (morfologických či syntaktických) aspektů japonského
výraziva nespatřujeme důvod pro zavádění kategorie (osobní) ZÁJMENO.
Neznamená to, že by japonština neměla výrazy s tzv. deiktickým charakterem,
jimiž mluvčí může odkazovat sám k sobě (případně k adresátovi), tyto se však
gramaticky chovají jako substantiva. Z hlediska obsahu není jejich obsah (vždy)
zcela deiktický, tj. dané výrazy často nesou i jiné než ukazovací funkce.
Z hlediska mluvnické osoby operujeme primárně s dichotomií uči – soto, která má
v japonštině formální projevy. Dělení na „první“, „druhou“ a „třetí“ osobu tedy
rovněž nezavádíme. Mluvčí jako výchozí bod komunikace je v základu projevem
osoby uči. Adresát je projevem osoby soto, stejně jako jiné osoby, které nejsou
přímou součástí komunikace.
Japonština nemá žádný jeden výraz, který by ve všech ohledech odpovídal
českému „já“ (německému „ich“, francouzskému „moi/je“ či anglickému „I“).
23
Výrazy uči – tj. ukazovací výrazy k mluvčímu samotnému – zahrnují v cílovém
systému jazyka především:
• wataši 私 – nejméně příznakové
• watakuši 私 – s příznakem formálnosti a uctivosti vůči adresátovi
• kočira こちら – užíváno ve specifických konstrukcích či stylech
• uči 内 – především v přívlastkových konstrukcích
• džibun 自分 – často se využívá též v konstrukcích podobných
českému „zvratnému zájmenu“
Další výrazy typu 僕
ぼ く
, 俺
お れ
, おいら, わし, あたし aj. jsou příznakové, vázané buď na
specifický vztah mezi mluvčím a adresátem (ve specifickém komunikačním stylu
či situaci), případně nesou určité specifické příznaky „identity“ mluvčího.
V žánrově specifických textech se mohou vyskytovat další specifické výrazy, jimiž
mluvčí (autor) odkazuje sám k sobě, např. 小生
しょうせい
či 著者
ちょしゃ
. Poslední uvedený výraz
má též význam ‘autor’, jedná se tedy o výraz obsahově spíše s funkcí referenční než
deiktickou.
Výrazy soto ukazující na adresáta zahrnují především osobní jméno adresáta
(s osobnostním sufixem), pracovní pozici či funkci (někdy též s osobnostním
sufixem), případně jiná slova s výrazně referenčním obsahem. Z deikticky
laděných výrazů je ve zdvořilé komunikaci možné využívat výraz そちら.
Další výrazy typu 君
き み
, 貴方
あ な た
, お 前
ま え
aj. jsou opět příznakové, vázané buď na
specifický vztah mluvčího k adresátovi (ve specifickém komunikačním stylu či
situaci), případně nesou určité specifické příznaky „identity“, kterou mluvčí
adresátovi přisuzuje. Ve výkladu cílového systému nefigurují.
Pro odkazování na skupinu adresátů se užívá výrazů typu 皆
み な
さん (‘vy (všichni)’).
Výrazy soto ukazující na osobu mimo komunikační situaci (tj. „3. osobu“) fungují
podobně jako výrazy ukazující na adresáta. Využívá se tedy především osobního
jména (s osobnostním sufixem), pracovní pozice či funkce (někdy též s osobním
sufixem) apod. Další výrazy mají opět mnohdy referenční užití, např. 彼女
かのじょ
může
odkazovat ke třetí osobě ženského pohlaví, ale též k partnerce, přítelkyni (v intimním
vztahu). Podobně funguje výraz 彼
か れ
(‘on’).
Funkci českých „osobních zájmen“ mohou v japonštině přebírat i jmenné fráze
tvořené ukazovacím přívlastkovým výrazem a substantivem s generickým obsahem
(např. 人
ひ と
, 方
か た
apod.) → この 人
ひ と
(‘tento člověk; on’), あの 方
か た
(‘ten člověk; on’)
apod.
24
5a 単語 Základní slovní zásoba
Adjektiva 形容詞
け い よ う し
あつい 暑い／熱い (je) horko, horký
あたたかい 暖かい／温かい (je) teplo, teplý [příjemně]
さむい 寒い (je) chladno, chladný [nepříjemně]
すずしい 涼しい (je) chládek, chladivý [příjemně]
つめたい 冷たい (je) studený [na dotek]
あかるい 明るい (je) světlo, světlý
くらい 暗い (je) tma, tmavý, temný
おいしい 美味しい (je) chutný, lahodný
まずい (je) nechutný, nedobrý; prekérní
たかい 高い (je) drahý; vysoký
やすい 安い (je) levný, laciný
やさしい 易しい／優しい (je) snadný/laskavý
むずかしい 難しい (je) obtížný
きびしい 厳しい (je) přísný; náročný
おおきい 大きい (je) velký
ちいさい 小さい (je) malý
すばらしい 素晴らしい (je) báječný, skvělý
つまらない (je) nudný, nicotný, „o ničem“
すごい 凄い (je) dechberoucí, ohromný
いい 良い (je) dobrý, hodný
わるい 悪い (je) špatný, zlý
25
Místa a instituce 所
ところ
、施設
し せ つ
おてあらい お手洗い toalety
トイレ záchody
きっさてん 喫茶店 kavárna
カフェ kavárna, café
しょくどう 食堂 jídelna
としょかん 図書館 knihovna
ぎんこう 銀行 banka
ゆうびんきょく 郵便局 pošta
えき 駅 nádraží
Oblečení a doplňky 服装
ふくそう
、アクセサリー
シャツ košile
T シャツ tričko
セーター svetr
トレーナー mikina, svetřík
ズボン kalhoty
ジーンズ džíny
くつ 靴 boty
くつした 靴下 ponožky
したぎ 下着 spodní prádlo
ぼうし 帽子 klobouk, čepice
うでどけい 腕時計 náramkové hodinky
カメラ fotoaparát
26
かさ 傘 deštník; klobouk do deště
あまがさ 雨傘 deštník
ひがさ 日傘 slunečník
さいふ 財布 peněženka
Jídlo a pití 食
た
べ 物
も の
、飲
の
み 物
も の
メニュー jídelní lístek
ていしょく 定食 „meníčko“ (ustálený set)
にく 肉 maso
やさい 野菜 zelenina
さかな 魚 ryba
ごはん ご飯 rýže; jídlo
サラダ salát
サンドイッチ サンド sendvič
スパゲッティ špagety
アイスクリーム アイス zmrzlina
ビール pivo
ワイン víno
ジュース džus; šťáva
コーラ cola
コーヒー káva
おちゃ お茶 zelený čaj
こうちゃ 紅茶 tmavý čaj
27
フルーツティー ovocný čaj
ハーブティー bylinkový čaj
ジャスミンちゃ ジャスミン茶 jasmínový čaj
Vybavení místnosti (učebny) （教
きょう
）室
し つ
の 設備
せ つ び
つくえ 机 stůl
テーブル stůl
いす 椅子 židle, křeslo
ドア dveře
とびら 扉 dveře
まど 窓 okno
カーテン závěsy, záclony
ソファー pohovka
でんき 電気 světlo; elektřina
エアコン klimatizace
テレビ televize
ビデオ video
ラジオ rádio
パソコン PC
とけい 時計 hodiny
ホワイトボード tabule (bílá)
こくばん 黒板 tabule (černá)
せんめんだい 洗面台 umyvadlo
ごみばこ ゴミ箱 odpadkový koš
28
5b 単語 Doplňující slovní zásoba
Kultura 文化
ぶ ん か
げんご 言語 jazyk
しゃかい 社会 společnost
せいじ 政治 politika
けいざい 経済 ekonomika
ビジネス obchod, byznys
かがく 科学 věda
しゅうきょう 宗教 náboženství
きょういく 教育 vzdělávání
こくさいかんけい 国際関係 mezinárodní vztahy
がいこくご 外国語 cizí jazyk
ぼごわしゃ 母語話者 rodilý mluvčí
Roční období 季節
き せ つ
はる 春 jaro
なつ 夏 léto
あき 秋 podzim
ふゆ 冬 zima
つゆ 梅雨 období (monzunových) dešťů
しき 四季 čtvero ročních období
29
Adverbia 副詞
ふ く し
とくに 特に obzvlášť, především
ほんとうに 本当に opravdu, skutečně
まったく 全く vůbec, absolutně
Světové strany 方位
ほ う い
きた 北 sever
みなみ 南 jih
ひがし 東 východ
にし 西 západ
Ostatní その 他
た
モンゴル Mongolsko
アルバイト バイト brigáda
あした 明日 zítra, zítřek
どうきゅうせい 同級生 spolužák
せんぱい 先輩 „služebně“ starší kolega
かず 数 počet
しま 島 ostrov
れっとう 列島 souostroví
くに 国 země, stát
しゅと 首都 hlavní město
ウェイトレス servírka, číšnice
30
6 本文 Hlavní text
浩
ひろし
さんの 紹介
しょうかい
Ken představuje svého spolužáka Hirošiho.
こちらは、同級生
どうきゅうせい
の 和泉
い ず み
浩
ひろし
さんです。社会学
しゃかいがく
の 二年生
に ね ん せ い
です。出身
しゅっしん
は 北海道
ほっかいどう
の
札幌
さっぽろ
です。札幌
さっぽろ
は、今
い ま
、寒
さ む
いですけど、名古屋
な ご や
は 今
い ま
も 暖
あたた
かいですね。浩
ひろし
さん
の 趣味
し ゅ み
ですが、実
じ つ
は、外国語
が い こ く ご
です。特
と く
に スペイン 語
ご
です。浩
ひろし
さんは スペイン
語
ご
の 母語話者
ぼ ご わ し ゃ
ではありませんが、本当
ほんとう
に 上手
じょうず
ですよ。スペイン 語
ご
は 難
むずか
しいです。
本当
ほんとう
です。 私
わたくし
の 趣味
し ゅ み
も 外国語
が い こ く ご
ですけど、スペイン語は 全
まった
く 分
わ
かりません。で
は、宜
よ ろ
しく お 願
ね が
いします。
日本国
にっぽんこく
日本
に ほ ん
は 島国
しまぐに
です。「日本列島
に ほ ん れ っ と う
」と 言
い
います。島
し ま
の 数
か ず
は 六千八百五十二
ろくせんはっぴゃくごじゅうに
です。
本州
ほんしゅう
は 一
ひ と
つの 島
し ま
の 名前
な ま え
です。大
お お
きいです。北海道
ほっかいどう
は 北
き た
の 島
し ま
です。それも 大
お お
きいです。沖縄
おきなわ
も 九 州
きゅうしゅう
も 四国
し こ く
も 日本
に ほ ん
の 島
し ま
です。沖縄
おきなわ
は 小
ち い
さいですが、美
うつく
し
いです。そして 暑
あ つ
いです。春
は る
も 秋
あ き
も 暑
あ つ
いですが、夏
な つ
は 特
と く
に 暑
あ つ
いです。一方
いっぽう
、
北海道
ほっかいどう
の 夏
な つ
は 暖
あたた
かいですが、冬
ふ ゆ
は 本当
ほんとう
に 寒
さ む
いです。日本
に ほ ん
の 首都
し ゅ と
は 京都
きょうと
では
ありません。東京
とうきょう
です。日本人
に ほ ん じ ん
の 母国語
ぼ こ く ご
は 日本語
に ほ ん ご
です。皆
み な
さんの 母国語
ぼ こ く ご
は
日本語
に ほ ん ご
ではありませんが、皆
み な
さんは 日本語
に ほ ん ご
の 学生
がくせい
ですね。どうですか。難
むずか
しい
ですか。
注： 一方
いっぽう
= oproti tomu, na druhou stranu; 一
ひ と
つ = jeden; 美
うつく
しい = (je) krásný; そし
て = [souřadící spojka, ‘A’]
31
7 会話 Dialog
Ken jde s Kate na večeři do restaurace. Servírka je uvádí na místo blízko klimatizace.
ウエートレス: どうぞ。
Kate: ここは、ちょっと 寒
さ む
いですね。
ケン: そうですね。エアコンは 強
つ よ
いですね。すみません、あそこも
いいですか？
ウエートレス: はい、どうぞ。こちら、メニューを どうぞ。
Kate: どうも。え～と、カレーライスを お 願
ね が
いします。
ケン: ざるそば 定食
ていしょく
を 下
く だ
さい。そして、ビールも 下
く だ
さい。
Kate: 私
わたし
は コーラを お 願
ね が
いします。
ウエートレス: はい、かしこまりました。
Před jídlem si Kate chce zajít na WC.
Kate: すみません、お 手洗
て あ ら
いは どこですか？
ウエートレス: あそこですよ。
Po návratu z toalety Kate vidí, že už jim přinesli jídlo.
Kate: ケンさんの 料理
りょうり
は 何
な ん
ですか？
ケン: ざるそば 定食
ていしょく
です。安
や す
いですよ。
Kate: そうですか。それは 何
な ん
ですか？スパゲッティですか？
ケン: いいえ、スパゲッティではありません。
Kate: あっ！分
わ
かりました。ラーメンですね。
ケン: ラーメンでもありません。これは ざるそばです。
Kate: ざるそばって、そばですか？
32
ケン: はい、そうですよ。そばです。冷
つ め
たいですが、おいしいです。
Kate: そうですか。その スープも 冷
つ め
たいですか？
ケン: この スープは 豚汁
とんじる
と 言
い
います。熱
あ つ
いですけど、これも 本当
ほんとう
に おい
しいです。ケイトさんは カレーですね。
Kate: はい、そうです。では、いただきます。
ケン: いただきます。
注： 強
つ よ
い = (je) silný
かしこまりました = [výraz, jímž mešita potvrzuje přijetí zadaného úkolu]
～って = [jedno z vyjádření větného tématu]
スープ = polévka
いただきます (viz Frazeologie)
33
8 まとめ Shrnutí
Zvládnutí učiva Lekce II zahrnuje následující látku:
1. Záporná jmenná predikace
o Funkce: popření příslušnosti jmenné entity (objektu identifikace) do
kategorie vyjádřené NP
o Forma: jmenný přísudek se sponou v záporném neminulém tvaru – [NP で
はありません]
2. Inkluzivní vytknutí
o Inkluzivní vytknutí predikace
 Funkce: přičlenění kladné či záporné jmenné predikace k jiné
predikaci, vztahující se k témuž objektu identifikace
 Forma: kladné vytknutí = [NP でもあります], záporné vytknutí =
[NP でもありません]
o Inkluzivní vytknutí mimo predikaci
 Funkce: přičlenění NP k jiným (potenciálním) objektům identifikace
s totožnou predikací
 Forma: [NP も]
3. Koncové interakční partikule
o Funkce: snaha vyvolat v adresátovi odezvu na výpověď mluvčího, která je
namířena buď soto (očekává se souhlasný postoj) nebo podržena v uči
(mluvčí prezentuje své přesvědčení)
o Forma: partikule ne (né) a jo situované za predikací
4. Bezprostřední adjektivní predikace
o Funkce: přisouzení vlastnosti určitému objektu predikace nebo popis
subjektivního postoje vůči bezprostřední situaci
o Forma: adjektivní přísudek v neminulém kladném tvaru [ADJ-i-desu]
5. Ukazovací (a související otázková) slova
o Funkce: identifikace entity ve fyzické či mentální lokaci (a otázka na ni)
o Forma: výrazy skupiny ko-so-a (a otázková slova začínající na do-)
6. Číselné výrazy vyšších řádů
o Udávání čísel v řádech set, tisíců, desetitisíců, statisíců, milionů aj.
34
9 決まり文句 Frazeologie
I. Představení
Představení osoby blízké uči mluvčího adresátovi (tj. soto) bývá uvedeno
vymezením toposu pomocí následujících výrazů:
• こちらは …
• この 人
ひ と
は …
• この 方
か た
は …
II. Interakce při jídle
Jídlo požívané v kolektivu je zdrojem socializační interakce. Je-li mluvčí hostem,
pak před započetím jídla vyjadřuje vděčnost a skromnost ve vztahu k přijímanému
pokrmu frází
いただきます。 ‘S dovolením si tedy vezmu.’
Pozn.: Nelze překládat do češtiny jako přání „Dobrou chuť“ aj., neboť není orientováno na
akci adresáta, nýbrž na akci mluvčího. Tentýž výraz pak odpovídá též skromně zdvořilému
slovesu ‘jíst’ v systému keigo.
Pro vybídnutí adresáta k tomu, aby se pustil do jídla, lze využít následujících frází:
ごゆっくりどうぞ。 ‘S klidem se do toho pusťte.’
ごゆっくりおめしあがりください。 ‘Jen klidně jezte/pijte.’
Pozn.: Výraz o-mešiagari kudasai je tvar zdvořilé výzvy uctivého slovesa s významem ‘jíst’
v systému keigo.
Po skončení jídla je vhodné poděkovat hostiteli za pohoštění. K tomu slouží fráze
ごちそうさまでした。 ‘Děkuji za pohoštění.’
Od hostitele se očekává, že své zásluhy popře, případně odmítne chválu své pohostinnosti.
Výrazy typu おそまつさまでした (‘Bylo to jenom takové obyčejné.’) však
dnes již pro mnohé mluvčí vyznívají poněkud archaicky.
V zařízeních rychlého občerstvení v běžných restauracích a podobných místech,
kde mluvčí nepřichází do přímého styku, není běžné děkovat za pohoštění. Lze
však soukromě pronést itadakimasu, coby formu modlitby (poděkování božstvům
za pokrm, který je vnímán jako „dar“).
Ustálenými frázemi bývá doprovázeno také nabídnutí vybraného typu pohoštění:
お 茶
ち ゃ
でも、どうですか？ ‘Dáte si třeba čaj?’
コーヒーは、どうですか？ ‘A co takhle kávu?’
35
III. Interakce při výuce
Při jazykové výuce v japonštině se běžně používají ustálené konstrukce v interakci
vyučujícího se studenty.
Vyučující:
分
わ
かりましたか。 ‘Je (vám) to jasné?/Rozumíte?’
日本語
に ほ ん ご
で 言
い
ってください。 ‘Řekněte to, prosím, japonsky.’
もう 一度
い ち ど
… ‘Ještě jednou.’
大丈夫
だいじょうぶ
ですか？ ‘V pořádku?’
Student:
はい、分
わ
かりました。 ‘Ano, je to jasné Rozumím.’
ちょっと、分
わ
かりません。 ‘Ehm, nerozumím/nechápu/nevím.’
ちょっと、待
ま
ってください。 ‘Počkejte, prosím.’
もう 一度言
い ち ど い
ってください。 ‘Řekněte to, prosím, ještě jednou.’
もうちょっとゆっくり 言
い
ってください。 ‘Řekněte to, prosím, trochu
pomaleji.’
～は 日本語
に ほ ん ご
で 何
な ん
と 言
い
いますか。 ‘Jak se řekne japonsky ～?’
IV. Fráze při setkání a sezónní pozdravy
Jak již bylo zmíněno dříve, pozdravy typu Konničiwa apod. bývají při zahajování
interakce (především se známými osobami) běžně nahrazovány jinými ustálenými
frázemi.
（お）久
ひ さ
しぶりですね。 ‘Dlouho jsme se neviděli, že ano.’
しばらくですね。 ‘Nějakou chvilku jsme se neviděli, že ano.’
先日
せんじつ
はどうも（ありがとうございました）。 Mockrát děkuji za posledně…
36
お 変
か
わりありませんか？ ‘Nenastaly u Vás nějaké (nežádoucí) změny?’
お 元気
げ ん き
ですか？ ‘Jak se máte?/Máte se dobře?/Co zdravíčko?’
お 元気
げ ん き
でしょうか？ ‘Jakpak se Vám daří?’
Pozn.: Fráze O-genki-desu ka? či O-genki-dešó ka? není vhodné užívat při běžném setkání. Jsou
vyhrazeny opětovnému shledání po delší době s někým známým. Vhodnou reakcí mohou být
následující:
（はい、）お 蔭様
かげさま
で（元気
げ ん き
です）。 ‘(Ano,) díky (bohu)(, mám se dobře.)’
お 蔭様
かげさま
で、とても 元気
げ ん き
にしています。 ‘Zaplať pánbů, těším se dobrému
zdraví.’
まあまあです。 ‘Jakž takž to ujde.’
Pozn.: Odpovědi uvedené výše lze vhodně doplnit optáním se na zdraví/stav druhé strany, např.
pomocí výrazů そちら は
w a
？ nebo そちらの 方
ほう
は
w a
？
Mezi běžné sezónní pozdravy patří následující:
いいお 天気
て ん き
ですね。 ‘To máme hezky, že ano.’
あいにくのお 天気
て ん き
ですね。 ‘Počasí na nic, že ano.’
嫌
い や
な 天気
て ん き
ですね。 ‘To je ale ošklivo, že ano.’
寒
さ む
くなりましたね。 ‘To se nám ale ochladilo, že?’
寒
さ む
いですね。 ‘To je ale zima, že?’
よく 降
ふ
りますね。 ‘Hodně (často) nám prší/sněží, že?’
暑
あ つ
くなりましたね。 ‘To se nám ale udělalo horko, že?’
暑
あ つ
いですね。 ‘To máme ale horko, že?’
涼
す ず
しくなりましたね。 ‘Příjemně se nám ochladilo, že?’
Pozn.: Jednotlivé fráze jsou vázány na určitá roční období a meteorologické podmínky, mj. přechod
mezi podzimem a zimou, období monzunových dešťů, začátek léta, přechod mezi létem a podzimem
apod.
37
10 文化・社会 Kultura a společnost
Japonská kultura jídla
Jídlo je jedním z nejčastějších témat hovorů mezi Japonci vůbec. Je tomu tak především
proto, že se jedná o téma, v němž nehrozí kontroverze – každý člověk má jídlo rád. Jídlo
a věci s ním spojené jsou častým objektem pořadů v televizi, článků v médiích obecně
i soukromých příspěvků na sociálních sítích. Jídlo je také běžným předmětem cílené
vnitrostátní turistiky. Každá prefektura či oblast v Japonsku hrdě propaguje svá meibucu
名物, tj. proslulá jídla či potravinářské produkty, a lokální speciality bývají také běžnými
dárky z cest (tzv. o-mijage). Japonci se rádi o jídle baví i s cizinci. Mezi prvními dotazy na
cizince tak často figurují otázky po tamních tradičních jídlech nebo po vztahu dotyčného
cizince ke gastronomii japonské.
K japonské kultuře jídla patří nejen ustálen frazeologie, ale také zacházení s jídelními
hůlkami o-haši 御箸. Většina tradičních japonských jídel je upravena tak, aby se dala servírovat,
porcovat a jíst právě s pomocí hůlek. Etiketa pak zapovídá řadu úkonů, jako je
zapichování hůlek do misky s rýží, nabodávání jídla ostrým koncem hůlek, odkládání
hůlek napříč přes jídelní misku aj. K projevům vytříbeného stolování patří také střídmé
užívání sójové omáčky, neplýtvání jídlem či udržování uvolněné konverzace apod.
Japonská gastronomie je různorodá. Tradiční japonská jídla se označují pojmem wašoku
和食. Zahrnují především pokrmy z ryb, rýže a zeleniny. Kategorie jóšoku 洋食 pak zahrnuje
jídla, která se do Japonska dostávala od druhé poloviny 19. století skrze přijíždějící
cizince, avšak v Japonsku zdomácněla a byla přetvořena do specifické podoby vyhovující
japonskému vkusu. Mezi jóšoku patří pokrmy jako karé raisu, omuraisu, hanbágu, korokke
nebo špagety naporitan. Jídla, která se snaží podržet exotickou podobu a charakter z místa
původu, se označují názvem země a výrazem rjóri, tj. např. furansu rjóri (francouzská
kuchyně), mekišiko rjóri (mexická kuchyně), itaria rjóri (italská kuchyně) apod. Pro
klasickou čínskou kuchyni se používá označení čúgoku rjóri, ale i v Japonsku existuje
spousta „globalizovaných“ čínských restaurací, jejichž produkty stírají původní čínská
krajová specifika. Takováto „čínská kuchyně“ se označuje pojmem čúka rjóri. Díky
několikasetleté kulturní výměně v Japonsku zdomácněla i řada původně čínských jídel,
jako např. nudlová polévka rámen, plněné taštičky gjóza, opékaná rýže se zeleninou,
kořením a vejcem čáhan aj.
Tradiční japonské restaurace mohou mít svá specifika. V restauracích typu sušija, specializovaných
na suši či sašimi se běžně používá též specifické výrazivo (např. jídelní hůlky se
zde označují výrazem o-temoto 御手元). Mnoho Japonců však častěji než tradiční restaurace
navštěvuje různé řetězce „restaurací pro rodiny“ (zkráceně famiresu) či podniky typu
fast food, ať již jde o západní řetězce typu McDonald’s nebo o japonské levné restaurace
typu donburija.
V neposlední řadě je vhodné zmínit vazbu japonské kuchyně na sezónní produkty, která
dokládá jistou tradiční vnímavost ke koloběhu ročních dob.
38
Klimatická vnímavost
Geografické situování Japonska na východě eurasijského kontinentu, kde se na velké části
území střídá čtvero klimatických období, spolu se závlahovým zemědělstvím jako tradiční
oporou hospodářství, dalo v japonské kultuře vzniknout vnímavosti k projevům proměn
počasí. Tato citlivost se promítá jednak do artefaktů tradiční kultury, jako jsou např.
sezónní slova v poezii, sezónní vzory oděvů, sezónní pokrmy či sezónní výzdoba obydlí,
ale také do každodenní interakce mezi členy japonské společnosti. Počasí je tak nejen
běžným konverzačním tématem, promítá se také do ustálených frází, jež se běžně užívají,
především v písemné komunikaci, a jsou dokladem vytříbenosti jazykového citu mluvčího.
Při mluvené interakci tzv. sezónní pozdravy 時候
じ こ う
の 挨拶
あいさつ
přispívají k navození soudržné
atmosféry, neboť počasí zažívají všichni účastníci komunikace společně. Sdílení klimatické
či meteorologické zkušenosti se projevuje častým užíváním partikule ね v sezónních
pozdravech. V opozici některých výrazů, např. acui vs. atatakai, ale především samui vs.
suzušii, se také odráží subjektivní orientace japonštiny, neboť dané pojmy zahrnují
(inter)subjektivní hodnocení příjemnosti či nepříjemnosti daných teplotních podmínek.
Teploty vlhkého parného léta s vysokými teplotami zažívají Japonci jako 蒸
む
し 暑
あ つ
い
(‘parné horko’). Případné lehké ochlazení je potom něčím vítaným – suzušii (‘chládek’).
Stane-li se pak chlad spíše lezavým a nepříjemným, je vnímán jako samui (‘chladno, zima’).
Lexikum japonštiny také reflektuje roli deště, a to bohatstvím výrazů, jež k dešti odkazují.
Především jihozápadní část Japonska každoročně zažívá období monzunových dešťů cuju
(někdy též baiu), které začíná zhruba v červnu a trvá ještě v průběhu července. Jarní
deštíky, které přicházejí v únoru a březnu se označují pojmem harusame 春雨. Pro dlouhé
májové deště existuje výraz samidare 五月雨. Intenzivní letní deště, které mohou doprovázet
bouřky, se označují pojmem júdači 夕立. Lehké deště z přelomu podzimu a zimy se
nazývají šigure 時雨. Pojmů spojených s deštěm je v japonštině mnohem více a zahrnují
též bohatý inventář mimetických výrazů (někdy označovaných jako onomatopoia), jimiž
lze vyjádřit intenzitu deště apod. (Pozn.: Způsob či intenzita se v tomto případě nevyjadřuje slove-
sem).
Součástí tematiky meteorologických hovorů je v poslední době také poukazování na
klimatické změny, jimž je Japonsko vystaveno. Běžně se zmiňuje četnost a intenzita
tajfunů na konci léta, přívalové deště či globální oteplování (地球温暖化
ち き ゅ う お ん だ ん か
).