41 9 決まり文句 Frazeologie I. Udávání data, dny, měsíce, roky Japonština udává datum v posloupnosti údajů: [rok][měsíc][den]. Rok může být udán buď v západním letopočtu nebo v japonském počítání (s využitím ér nengó). Např. rok rozdělení Československa a vznik samostatné České a Slovenské republiky (1993) je buď 1993 年 (Sen kjúhjaku kjúdžúsannen) nebo 平成５年 (Heisei gonen). Výrazy pro měsíce jsou součástí základní slovní zásoby této lekce (viz str. 34). Výrazy pro dny v měsíci mezi 1. a 10. vychází z původních japonských tvarů: 1. 一日 cuitači 2. 二日 fucuka 3. 三日 mikka 4. 四日 jokka 5. 五日 icuka 6. 六日 muika 7. 七日 nanoka 8. 八日 jóka 9. 九日 kokonoka 10. 十日 tóka (kanou zapisováno とおか) Pozn.: Výraz cuitači reflektuje tradiční solárně-lunární vnímání měsíců (cuitači, původně „cukitači“ označovalo „nástup měsíce“). Výrazy pro další dny v týdnu využívají sinojaponská čtení znaků, a to s výjimkou dnů, jež obsahují číslovku 4 a 20. dne, který bývá označován idiomaticky jako hacuka (zapisováno 二十日 nebo 20 日). Pozn.: Japonské – oproti sinojaponskému – pojmenování lze ve výjimečných případech nalézt i u výrazu pro 30. den = misoka, dnes však již spíše jen ve specifickém idiomatickém užití. 11. 十一日 džúičiniči 12. 十二日 džúniniči 13. 十三日 džúsanniči 14. 十四日 džújokka … 24. 二十四日 nidžújokka Konkrétní datum, např. „6. února 1934“, může tedy být japonsky zapsáno jedním z následujících dvou způsobů: 42 1934 年 2 月 6 日 senkjúhjaku sandžújonen nigacu muika 昭和 9 年２月６日 Šówa kjúnen nigacu muika Pozn.: Výrazy pro rok s číslicí 9 mohou mít dvojí čtení: kjúnen a kunen. První rok nové éry bývá označován idiomatickým výrazem 元年 がんねん . II. Formální dopisy Přestože e-mailová komunikace v dnešní době hraje zásadní roli, v japonském prostředí ještě stále přetrvává významná role dopisů. Podoba formálních dopisů se přitom řídí ustálenými normami. Ty zahrnují jak specifické jazykové výrazy, tak také grafické rozložení textu a jeho jednotlivých součástí v prostoru dopisního papíru. Normy se liší pro vertikálně a horizontálně psané dopisy. Struktura formálního dopisu obsahuje následující prvky: 1. Úvodní výraz – dvouznaková sinojaponská složenina, která tvoří pár s uzavíracím výrazem; dvojice úvodního výrazu a uzavíracího výrazu se volí na základě funkce dopisu či vztahu pisatele k adresátovi. Běžným úvodním výrazem je 拝啓 はいけい či 拝呈 はいてい , neužívá se výrazů typu こんにちは. 2. Sezónní pozdrav – fráze (v základu příslovečná), která odkazuje na klimatické podmínky v době psaní dopisu (viz klimatická vnímavost v lekci II, str. 38). Pro každý měsíc existuje specifický sezónní výraz, např. výrazy jako 新緑 しんりょく の 候 こ う (‘v období mladé zeleně’) pro květen, 残暑 ざんしょ の 候 こ う (‘v období doznívajícího horka’) pro srpen apod., tato část však může být též personalizována. Součástí sezónního pozdravu je vyjádření zájmu o zdraví a prosperitu adresáta. 3. Pozdrav s omluvou – fráze, jíž se pisatel omlouvá za delší odmlku. Typickým příkladem je výraz ご 無沙汰 ぶ さ た しています。 nebo ご無沙汰して おります。 (‘Omlouvám se, že o sobě dávám vědět po tak dlouhé době.’) 4. Hlavní text – představuje hlavní stať, začíná na novém řádku/sloupci s odsazením jednoho znaku a spojkou さて 、na začátku. Je dělen do tematických odstavců. 5. Ukončovací text – část, v níž pisatel vyjadřuje přání pevného zdraví a prosperity adresáta a projevuje zájem o udržení trvajících vztahů. Běžné bývají závěrečné fráze typu 今後 こ ん ご ともどうぞよろしくお 願 ね が いします。 (‘I do budoucna prosím o to, abyste mi zachovali svoji přízeň’). 43 6. Uzavírací výraz – váže se k úvodnímu výrazu a slouží místo závěrečného pozdravu (výrazů typu さ よ う な ら se neužívá). Běžným uzavíracím výrazem je 敬具 け い ぐ či 敬白 けいはく . 7. Datum – datum sepsání dopisu; píše se v levé části listu (při horizontální orientaci) či horní části listu (při vertikální orientaci). 8. Jméno či afiliace pisatele – píše se v pravé části listu (při horizontální orientaci) či spodní části listu (při vertikální orientaci). 9. Jméno adresáta – píše se na závěr ve spodní části listu (při vertikální orientaci). Při horizontální orientaci může být situováno též v horní části listu (nad úvodním výrazem). Standardně se užívá osobnostního sufixu 様 さ ま . Normám podléhá taktéž psaní obálek. Odlišnosti v normě existují v závislosti na typu či účelu dopisu. Formální dopisy většinou předpokládají užívání specifického formálního a interpersonálního stylu, který zatím není předmětem výkladu. Je však vhodné mít představu o obecných formálních náležitostech, coby projevech jazykových kata v japonštině.