Zásady přepisu cizích slov do japonštiny
Pro přepis cizích slov (jmen, názvů apod.) do japonštiny se až na specifické případy
využívá katakana. Princip spočívá v převedení cizího slova do „zvukové“ podoby, která
vychází z fonologického systému japonštiny, a následném zápisu této fonologické
podoby japonským písmem. Mohou se však vyskytnou výjimky, tedy zápis i takových
fonémat, která japonština neobsahuje, a japonští mluvčí je vnímají pouze „virtuálně“
(mají povědomí o existenci určitého fonému či skupiny fonémů v cizím jazyce).
Při transkripci cizích slov vycházíme vždy z původní fonetické (tj. zvukové) podoby
daného slova ve zdrojovém jazyce, nikdy pouze z písemného zápisu. Prioritu má tedy to,
jak se cizí slovo ve zdrojovém jazyce vyslovuje, ne jak se zapisuje. V mnoha případech
např. toponym se za zdrojový jazyk bere angličtina (vychází se z anglického názvu, např.
Káhira = カイロ, Finsko = フィンランド apod.). Při převádění vlastních jmen apod. tato
slova před samotnou transkripcí nikdy nepřekládáme do jiného jazyka (např. české
jméno „Pavel“ nepřevádíme do anglické verze „Paul“, ale přepisujeme vždy přímo
z češtiny → パヴェル). Při transkripci osobních jmen ze západních jazyků taktéž
standardně dodržujeme na Západě běžnější řazení „rodné (křestní) jméno – příjmení“.
Níže popsaná pravidla mají za cíl představit nejen zásady přepisu cizích slov do
japonštiny, ale vztahují se i na formální stránku procesů přejímání západního lexika do
japonštiny.
Stručný výčet transkripčních pravidel:
• Krátká samohláska nebo zdvojená souhláska: Pro zachování krátké výslovnosti se
vkládá symbol pro sokuon (tj. malý znak pro slabiku „cu“):
Př.: cut = カット book = ブック Gogh (van Gogh) = ゴッホ
• Dlouhá samohláska: Pro naznačení dlouhé samohlásky se využívá vodorovná
(případně svislá, dle způsobu psaní) čárka (japonsky tzv. čóonpu, případně onbiki
či též bóbiki):
Př.: curtain = カーテン loan = ローン turn = ターン
• Shluky souhlásek se rozepisují do jednotlivých slabik:
Př.: press = プレス milk = ミルク Strážnice = ストラージュニツェ
• Z koncové souhlásky (v uzavřených slabikách na konci slov) se stává slabika:
Př.: bus = バス lens = レンズ night = ナイト
• Při převodu samostatné souhlásky na slabiku se volí taková japonská slabika,
která obsahuje danou souhlásku (případně souhlásku foneticky nejbližší)
a pokud možno co nejméně příznakovou samohlásku (nejčastěji /u/ nebo /i/):
Př. (čeština): -b- = ブ -g- = グ -r- = ル -s- = ス -š- = シュ
• V některých případech může být pro samostatnou souhlásku použito slabiky se
samohláskou /o/, následuje-li slabika se samohláskou /o/ (slabika na pozici
samostatné souhlásky svojí samohláskou reflektuje samohlásku následující
slabiky1):
Př.: Lhota = ロホタ
• Pro převod samostatných souhlásek [d] a [t] se používají slabiky se samohláskou
/o/:
Př.: bed = ベッド hit = ヒット
• Běžně se užívá spřežkového užití kany pro transkripci slabik, které japonská
fonologie neobsahuje. Spřežky se tvoří připojením malého znaku katakany pro
samohlásku k základnímu znaku, jenž obsahuje žádoucí souhlásku:
Př. (čeština): -še- = シェ -ty- = ティ -ca- = ツァ -du- = ドゥ
• Pro přepis hlásky [f] se dříve využívaly především znaky řady „ha“. Využívá se
však i novější způsob pomocí spřežek odvozených od znaku フ:
Př.: megaphone = メガホン California = カリフォルニア
• Pro přepis českého /h/ se používá znaků řady „ha“, včetně znaku フ. Pro zápis
/h/ před jinou souhláskou existuje vícero možností:
Př.: Hluboká = フルボカー Hradec = フラデツ、ホラデツ、ハラデツ
• Pro přepis českého „ch“ (či např. jeho ruské obdoby) se používá znaků řady „ha“:
Př.: Cheb = ヘブ Tachov = タホフ Jáchymov = ヤーヒモフ
Chabarovsk = ハバロフスク
1 Tento princip někdy bývá označován jako „vokální harmonie“.
• Pro přepis českého [j] se používá znaků řady „ja“ a znaku イ. Slabika „je“ se
většinou zapisuje jako イエ (méně často jako spřežka イェ). Následuje-li za [j]
samohláska [i], splývá tato sekvence v přepisu v イ:
Př.: Jirka = イルカ Jičín = イチーン Yemen = イエメン
Yeats = イェイツ
• Pro přepis hlásky [l] se používá znaků řady „ra“:
Př.: belt = ベルト pool = プール
• Pro zápis hlásky [m] se používá znaků řady „ma“ a znaku ン (dle příslušného
fonologického kontextu):
Př.: Krumlov = クルムロフ Kampa = カンパ
• Anglické /r/ se přepisuje buď prodloužením samohlásky nebo přidáním znaku
pro samohláskovou móru /a/, tj. ア:
Př.: bar = バー door = ドア floor = フロア
• Pro přepis českého /ř/ existuje dvojí způsob:
o a) starší – rozkládání na ル + ジ (případně spřežky ジャ, ジェ apod.):
Př.: Jiří = イルジー Dvořák = ドボルジャーク
o b) novější – transkripce pomocí znaku ジ (případně jeho spřežek):
Př.: Jiří = イジー Říp = ジープ Přerov = プジェロフ
• Slabika „si“ se přepisuje buď znakem シ nebo spřežkou スィ:
Př.: penicilin = ペニシリン classic = クラシック Sivas = スィヴァス
• Pro přepis českého [ť] se používá buď znaku チ (případně od něj odvozených
spřežek) nebo se přepisuje jako [t]:
Př.: Martin = マルチン、マルティン Konopiště = コノピシュチェ
Prostějov = プロスチェヨフ、プロステヨフ
Podobný princip je uplatňován při transkripci jiných českých palatalizovaných
hlásek ([ň], [ď], grafém <ě> atd.).
• Pro přepis souhlásky [v] existuje dvojí způsob:
o a) starší – použití znaků řady „ba“:
Př.: vinyl = ビニール violin = バイオリン
o b) novější – pomocí spřežek odvozených od znaku ヴ:
Př.: Nováková = ノヴァーコヴァー Budějovice = ブデヨヴィツェ
Vzhledem k absenci fonému /v/ v současné japonštině se (především při transkripci
jen na základě poslechu) mnoho rodilých Japonců drží způsobu a). Způsob
b) předpokládá povědomí o fonému /v/ ve zdrojovém jazyce a lze jej považovat
za příklad zobrazení „virtuálního fonému“.
S ohledem na výslovnost (devokalizaci) se české /v/ na konci slov (zejména
vlastních jmen a toponym) přepisuje znakem フ.
• Pro přepis grafému <x> se užívá spojení znaku キ (výjimečně též ク) s vhodným
znakem řady „sa“:
Př.: expert = エキスパート epoxide = エポキシド
• Anglické „th“ se jako nezněné přepisuje znaky řady „sa“, jako znělé se přepisuje
znaky řady „za“:
Př.: bathroom = バスルーム feather = フェザー
• Široké anglické „e“ ([æ]) se přepisuje znakem pro slabiku obsahující samohlásku
/a/:
Př.: bag = バッグ ham = ハム
• Anglická hláska /w/ se přepisuje pomocí znaku ウ a od něj odvozených spřežek.
Pouze pro slabiku „wa“ se užívá znaku ワ:
Př.: one-way = ワンウェー mineral water = ミネラルウォーター
• Diftong /ei/ se obvykle přepisuje pomocí znaku se samohláskou /e/ prodlouženou
pomocí čóonpu:
Př.: rate = レート parade = パレード
• Anglická slabika zapisovaná jako „ca“ se přepisuje buď pomocí spřežky キャ
(obzvláště ve slovech přejímaných dříve), případně pomocí znaku カ (především
u nověji přejatých slov):
Př.: camp = キャンプ campaign = キャンペーン camera = カメラ
• Anglická koncovka „-ing“ se standardně přepisuje jako –ingu:
Př.: dancing = ダンシング boxing = ボクシング
• Francouzské nehlasné „e“ se v japonštině realizuje skrze slabiku, která obsahuje
samohlásku /u/. Francouzské slabiky s nosovkami zapisovanými „an“ a „en“ jsou
realizovány skrze slabiku, která obsahuje samohlásku /a/ a následné připojení
znaku ン:
Př.: ensemble = アンサンブル Michelin = ミシュラン
Existují četné výjimky v transkripci cizích slov. Jednak tam, kde se jedná o slova
přejímaná na samém počátku infiltrace cizích slov2 do japonštiny, a dodnes se hojně
užívají (např. shirt = シャツ; Deutsch = ドイツ apod.). Další skupinu výjimek pak tvoří
slova, jejichž určitý způsob transkripce je již pevně zaužíván (např. příjmení skladatele
Antonína Dvořáka se standardně přepisuje ドボルザーク, přestože běžně lze jméno
Dvořák přepsat např. ドヴォジャーク. Podobně anglické slovo jelly se v japonštině
ustálilo ve tvaru ゼリー. Jiným příkladem je jméno českého fotbalisty Nedvěda
přepisované jako ネドベド či jméno malíře Alfonse Muchy – ミューシャ.
Přepisuje-li se víceslovný název nebo jméno, které obsahuje jak rodné (křestní)
jméno tak i příjmení, oddělují se jednotlivá slova mezi sebou většinou pomocí
speciálního znaménka, tzv. nakaguro (též nakapocu či nakaten):
Př.: dry cleaning = ドライ・クリーニング
tape recorder = テープ・レコーダー
2 Jsou zde pochopitelně myšlena slova ze západních jazyků (ne např. sinojaponské výrazy kango).
Leoš Janáček = レオシュ・ヤナーチェク
Charles de Gaulle = シャルル・ド・ゴール
Příliš dlouhá přepisovaná slova či slovní spojení se při přejímce do japonštiny
často zkracují, obzvláště tehdy, jedná-li se o slova často používaná:
Př.: platform = プラットホーム → ホーム
demonstration = デモンストレーション → デモ
inflation = インフレーション → インフレ
permanent wave = パーマネントウエーブ → パーマ
Cizí slova přepsaná katakanou do japonštiny se mohou kombinovat se
sinojaponskými slovotvornými prvky:
Př.: čeština = チェコ語 Francouz = フランス人
Planckova teorie = プランク説 gotický = ゴシック式
Je třeba míti na paměti, že při transkripci cizích slov do japonštiny dochází
nezřídka ke vzniku homonymních výrazů:
Př.: バルブ = valve / bulb ナイト = night / knight
バス = bus / bath トラック = truck / track
Také je třeba důsledně rozlišovat fonologicky podobné, leč významově odlišné
výrazy:
Př.: バレー = volley(ball) (odbíjená)
vs.
ボレー = volley (sportovní úder)
ロケット = rocket (vesmírná raketa)
vs.
ラケット = racket (sportovní raketa)
Existují i případy, kdy významově blízká slova mají vlivem odlišného původu různý
zápis:
Př.: コップ = kop (‘hrnek’, z holandštiny) vs. カップ = cup (‘pohár’, z angl.)
Navzdory poměrně obsáhlému souboru pravidel pro transkripci cizích slov do
japonštiny je však nutno poznamenat, že v praxi jsou tato pravidla značně volná
a v mnoha případech neexistuje výlučně jediný exaktní způsob, jak určité cizí slovo do
japonštiny přepsat. Oficiální pravidla existují v podobě vyhlášky 『外来語の表記』 z 28.
června 1991 (link).
Soubor výše popsaných pravidel lze produktivně aplikovat při zápisu cizích výrazů
(především vlastních jmen a toponym), které nejsou součástí japonského lexika3. Zápis
tzv. jógo či gairaigo (japonského lexika cizího původu, v drtivé většině ze západních
jazyků) je v japonštině ve většině případů exaktně (standardně) určen. Jógo/gairaigo
tedy nelze produktivně tvořit libovolnou transkripcí cizího výrazu.
Vyhotoveno s využitím skripta Úvod do čínského, japonského a korejského písma (Vochala
Jaromír a kol., Univerzita Karlova, Praha, 1988) a slovníků 『日本語大事典』 (Kódanša, Tokio,
1989) a 『日本語学キーワード事典』 (Koike, Seidži a kol., Asakura šoten, Tokio, 1997).
3 Pro tato slova se v japonštině nejčastěji používá označení gaikokugo.