Japonský jazyk V 1. přednáška


JAPONSKÉ SLOVESO - shrnutí


1. souhlásková slovesa:

            kmen se končí na souhlásku: kak-, jom-, kaer- (= jde domů)

2. samohlásková slovesa

            kmen se končí na samohlásku: mi-, tabe-, kae- (=změní)

3. nepravidelná slovesa – jenom dvě: suru, kuru


Tvary sloves:


I. pět základů

            1. kaka            mi        tabe     se/si     ko

            2. kaki             mi        tabe     si         ki

            3. kaku             miru     taberu  suru     kuru

            4. kake             mire     tabere  sure     kure

            5. kako             mijo     tabejo  sejo      kojo


            4. základ slouží na připojení podmínkové přípony –ba. U souhláskových je to také rozkaz
(„kake!“).

            5. základ je – s prodloužením finálního –o – vybízecí pravděpodobnostní tvar 1. osoby
v obyčejném stylu (kakó v obyčejném stylu = kakimašó ve zdvořilém stylu).  Znamená:

                        - 1. osobu singuláru: nabízím se, že napíšu

                        - 1. osobu plurálu: pobídnutí - napišme


II. pozměněný 2. základ

            přípona –te, -ta se u souhláskových sloves (kromě sloves na -S) připojuje ne na 2.
základ, ale na jeho modifikovanou, pozměněnou verzi:

slovesa na –K: kaki-  → kai- + -te

slovesa na –G: kagi-  → kai- + -de

slovesa na –T: kači-  → kat- + -te

slovesa na –N: šini-  → šin- + -de

slovesa na –B: jobi-  → jon- + -de

slovesa na –M: jomi-  → jon- + -de

slovesa na –R: kari-  → kat- + -te

slovesa na –*W (買う): kai-  → kat- + -te

            ale:

            slovesa na –S: hanasi- + -te


PŘECHODNOST – DVOJICE SLOVES v japonštině


            Specifikum japonštiny je, že velká část sloves vytváří dvojice, z nichž jeden člen je
přechodný („vt“) a druhý nepřechodný („vi“).

            Porovnání jazyků:

1. čeština, slovenština: U nás často prechodnost vyjadřují dvě různá slovesa:

            Žena dopis spálila. – Dopis shořel.

2. angličtina: často vyjádří obě stejným slovesem:

            The woman burnt the letterr. – The letter burnt.

3. japonština: má na to přechodnostní dvojici jaku – jakeru:

            Džosei-wa tegami-wo jaita. – Tegami-ga jaketa.


U nás se dvojice někdy vytvořím přidáním „se“ k podmětovému (nepřechodnému) členu:

            otočím (koho-co) – otočím se

            to by v japonštině bylo:

            mukeru - muku


            Terminologie:


            V angličtine se využívá terminologie založená na latině: vt (verbum transitīvum =
sloveso přechodné), vi (verum intransitīvum = sloveso nepřechodné). S tímto označením se setkáváte
i ve slovnících. Tyto výrazy znamenají, že u přechodného slovesa vlastně „děj přechází z podmětu na
předmět“ (např. spálila). U nepřechodného slovesa děj nikam nepřechází, zůstává na podmětu (např.
shořel).

            V naší gramatické terminologii, kdy slovanské sloveso je vazebně hodně komplikované,
s možností vazby s několika pády, je terminologie následující:

            -Slovesa, která nemají žádný předmět, se nazývají „podmětová“ (shořet, jít, stát).

            -Slovesa, která mají předmět, jej mohou mít:

                        v akuzativu (spálit co, hodit co) – „přechodná“

                        v jiném pádu (pomoci komu, hodit čím) – „nepřechodná“


            V japonštině má většina sloves předmět v akuzativu – i taková, která u nás mají jiný
pád, např.

                        pomoci komu  - v japonštině (dare-dare)-wo tasukeru


            Je ale menší skupina sloves, které nemají akuzativ, ale dativ:

                        (nani-nani/dare-dare)-ni akogareru = toužit (po kom-čem)

            Tyto slovesa bychom striktně podle naší teorie nazývali „nepřechodná“, ale nejde o
podmětová slovesa (hořet, jít, stát), jenom o slovesa s předmětem v jiném pádu než akuzativu. Proto
je potřeba si být těchto terminologických rozdílů vědomi. Každopádně, když budeme mluvit o
slovesech „přechodných – nepřechodných“ nebo „předmětových – podmětových“, budeme mít na mysli
přechodnostní dvojice, jež japonské slovesa tvoří.

            NB: ve dvojicích budu zpravidla uvádět nejdřív sloveso přechodné (s akuzativním
předmětem), a na druhém místě sloveso podmětové (bez akuzativního předmětu):

            jaku – jakeru

            mukeru – muku


            Za akuzativní předmět se nepovažuje použití –wo ve funkci místa pohybu (miči-wo aruku).
Aruku je podmětové sloveso, a –wo je jenom příslovečné určení místa, ne předmět.


            Ode dneška se snažte učit každé sloveso spolu s jeho opačnou dvojicí. Znamená to,
vyhledat si u každého nového slovesa, jaký (a jestli) má přechodnostní protějšek Je důležité si
zapamatova, který člen je předmětový, a který podmětový. Pokud to používáte nesprávně, působí to
v japonštině stejnou neohrabanost, jako kdybychom v češtině řekli *Žena shořela dopis, nebo *Dopis
spálil. Porozumí Vám, ale není to správně.

            Proto je důležité ke každému členu dvojice si zafixovat pádovou příponu:

            „-wo jaku“ - „-ga jakeru“

            „-wo mukeru“ – „-ga muku“


            Cvičení 1: Přeložte:

1. Děvčátko spálilo sirku.

2. Sirka shořela.

3. Učitelka ikebany otočila tvář k váze.

4. Tvář učitelky ikebany se otočila k váze.

5. Rodina shazovala ořechy se stromu. (vlašské ořechy: kurumi)

6. Ořechy padali se stromu.

            (Poznámka: „otloukat“ ořechy (tyčí, aby padali) se může vyjádřit složeným slovesem:
(bó-de) tataki-otosu.)


            Morfologicky se přechodnostní dvojice dají rozdělit do několika skupin:

I. podmětový člen je na -aru

            1. hadžimeru – hadžimaru

II. předmětový tvar má –s-

            1. otosu – očiru

            2. noseru – noru

            3. dasu – deru

            4. kosu – koeru

            5. kowasu - kowareru


            NB:

            Dvojice kosu-koeru je podivuhodná, protože obě slovesa mohou mít -wo a význam je téměř
stejný.

            Moje chápání je takové, že u "koeru" je to "wo" ne předmět, ale příslovečné určení
(podobně jako u "miči-wo aruku"), zatím co u "kosu" jde o předmět. Ale významově v nich velký
rozdíl není, až na to, že, podle mých zkušeností, se dneska více (v mluvené řeči?) používa "koeru",
zatímco "kosu" je spíš výjimečné.

            Ale zase, "kosu" se vyskytuje v běžné složenině "nori-kosu" (nevystoupit na své
zastávce, zapomenout vystoupit, sl. previezť sa). Podobná složenina „nori-koeru“ zase znamená
překonat (překážku, problém). U této složeniny je silněji vidět, že „-kosu“ má více přechodný
odstín než „-koeru“.


III. dvojice na eru – u jsou zrádné!

            1. u malé skupinky sloves, vyjadřujících ničení, zkázu, zánik, je předmětové na -u

            jaku – jakeru = pálí - hoří[]

            saku – sakeru = trhá – trhá se

            muku – mukeru = loupe (sl. šúpe – např. šupku, kůži, skořápku vejce, povrchovou vrstvu)
– loupe se

                        Např: Džagaimo-no kawa-wo muita = Oloupal brambory

                                    Hifu-ga muketa = Loupala se mu pokožka

            NB:

jabuku, jaburu – jabureru = trhá, rozpukává – trhá se, puká


            2. větší skupinu tvoří slovesa, u nichž je to naopak:

            mukeru - muku = obrátí, otočí – obrátí se, otočí se

IV. sloveso owaru se často používá v obou významech (skončí i skončí se), ale jeho úplná dvojice
je:

            oeru - owaru = skončí (koho/co)  -  skončí (se – kdo/co)


            NB: v češtině je obdobný případ u sloves „začít“ a „skončit“ – taky nepotřebují nutně
k podmětovému významu zájmeno „se“. Ve slovenštině je ale podmětový tvar bez sa nesprávný: Začal
(skončil) som schôdzu – Schôdza sa začala/skončila (*Schôdza začala/skončila je nesprávne –
bohemizmus.)


            Cvičení 2:

Na každé sloveso v tomto přehledu utvořte jednoduchou větu obsahující minimálně podmět (a předmět),
s tím že podmět, kvůli přehlednosti, dejte s –ga (ne s –wa – protože to může být i předmět).