Geneze nó: To nejpodstatnější: v genezi nó pozorujeme buddhistický a šintóický prvek: buddh.: na závěr Novoročních svátků (Ošógacu) se předváděly scénky upokojování a vyhánění démonů. Na zpodobnění démonů najímaly herce opičích her sarugaku, takže mnich byl ten, kdo sehrával úlohu upokojování a vyhánění démonů. šintó: zpodobnění dobropřejného šintóického božstva je základem hry Okina, která byla základem nóových vystoupení a dodnes se předvádí na nejoficiálnějších příležitostech. Podrobně: I, vypravěčství mósó biwa „loutna slepých mnichů-vypravěčů“ přežila až dodnes hlavně ve vypravěčské verzi Příběhu rodu Taira (Heike monogatari), klasického vojenského eposu z 13. století II, dramatické útvary 66 „monomane“ dramatické útvary za korunního prince Šótokua (po r. 600) III, maska GIGAKU 伎楽　 – FOTO masky v: Gigaku pravděpodobně zavedl v Japonsku masku v scénickém vysoupení. Gigaku je tanec v maske, bez slov, len za sprievodu píšťal a bicích nástrojov. Korunný princ Šótoku ho uviedol a stal sa tancom buddhistických obradov vo veľkých kláštoroch. Od 13. století však gigaku upadá. IV, TANEC – dôležitá súčasť divadla 1. odori (z toho ďalšie formy: bon-o., awa-o., Nihon bujó, okinawský kumi udui) 2. mai (Bugaku, Kjó-no mai). 3. kagura (lví tanec šišimai) a s ním souvisící hra Okina BUGAKU FOTO v: bugaku Patria k typu mai Tvoria súčasť gagaku = tanečné skladby (bugaku) + inštrumentálne skladby kangen. Manzairaku (6 min https://www.youtube.com/watch?v=a8EsLqs-T6g je tanečná skladba čínskeho pôvodu. Manzai znamená „myriadu liet“, a preto je to sviatočná skladba pre šťastie – doproprajná (medetai) sila slova. Témou skladby je povesť o tchangskej cisárovnej Wu C’tchien (ca po r. 600), ktorá mala papagája (papouška), ktorý vraj spieval práve dobroprajnú frázu “myriadu liet” – po sinojaponsky „manzai“, a táto skladba napodobňuje spev tohoto cisárskeho papagája. Bugaku majú charakter pantomímy za sprievodu inštrumentálnej hudby. -Inštrumentálna skladba kangen - ETENRAKU http://www.youtube.com/watch?v=bm8XpWidUac&feature=related Gagaku slúžilo ako oficiálne predstavenia na dvore, v kláštoroch (buddh.) a svätyniach (šintó). Dnešné predstavenia v Cisárskom paláci KAGURA Účelom je rituálna očista (kijome, harai) a upokojovanie duchov (činkon). Historickým základom sú tance s jednotlivými torimono = rituálny objekt, ktorý sa drží v ruke – vetvička sakaki, gohei, luk, meč apod. Existovala -palácová mikagura -medzi ľudom sa rozvíjali rozličné formy, napr. šiši-kagura (s levou hlavou šišgašira) Škála predstavení siaha od posvätných cez zábavné až po umelecké a má po celom Japonsku rozmanité formy. Dobroprajné tance „šišimai“ (leví tanec) sa predvádzajú hlavne pri príležitosti Novoročných sviatkov (Ošógacu) vo forme koledovania od domu k domu. Rituálna šintóická kagura má v centrálnej oblasti ostrova Kjúšú svojráznu formu niekoľko dní trvajúcich epických vystúpení („Nagano Iwato kagura“) spodobňujúcich mýty zaznamenané v najstaršej kronike Kodžiki (r. 712 n. l.). -bohyna Uzume začala nahá divoko tancovať a rozveseľovať skľúčené božstvá, ktoré sa začali baviť a smiať. Hlasy baviacich sa božstiev vyprovokovali bohyňu Slnka, aby vykukla von, čo sa to deje. Takto ju vylákali z jaskyne a zachránili svet, a tanec bohyne Uzume je rituálnym precedensom toho, že tanec je dobrý a žiadúci aj z hľadiska náboženského. Tento jeho prvok je markantný pri počiatkoch drámy nó, hlavne v jej archaickom kuse „Okina“ (Starec) a v nóových hrách o božstvách. V, STŘEDOVĚKÉ SCÉNICKÉ ÚTVARY OKINA („Stařec“) šintóického původu – postavou je dobropřejné božstvo v podobě starce zachovalo se v nóové tradici jako archaická hra předváděna na nejoficiálnějších příležitostech Maska okiny má pohyblivou sanici (sl. sánku), na rozdíl od nóové masky SANGAKU („rozmanité hry“) původně čínská artistická vystoupení od 8. století. Těm, která měla komický charakter, se začalo říkat pozměněným názvem sarugaku („opičí hry“), což byla praforma, z které se vyvinuly kjógen a (vážnější) nó. Drama nó se až do 19. století označovalo i jako „sarugaku“. DENGAKU piesňovo-tanečné prejavy sprevádzajúce ryžové poľnohospodárstvo OBR Okolo r. 1300 (koniec kamakury) vzniklo dengaku-nó, ktoré malo dramatickú zložku a predčilo aj sarugaku (chváli ho i Zeami) - ale napokon sarugaku získalo vrch a dengakunó zaniklo. IMAJÓ http://www.youtube.com/watch?v=zEHjtt19URc&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=su5nbBbb_-Q&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=jRrNj20_jok&feature=related předváděli je tanečnice ŠIRABJÓŠI http://www.youtube.com/watch?v=ZdgwTS-vIwE&feature=related ENNEN predvádzali mnísi a kláštorní chovanci (čigo) v kláštore apod. Absorboval prvky všetkých možných obľúbených stredovekých foriem ako širabjóši, šišimai, a obsahovali aj slovné súboje a scénky a iné polodramatické prvky, ktoré ho spájali so sarugakunó. FURJÚ termín označuje celú širokú škálu rozličných tanečno-spevných vystúpení ako bon-odori (o svátku zemřelých - Obon koncem léta), šiši-mai (lví tanec – hlavně o Novoročních svátcích Ošógacu). KUSEMAI byla tanečně dramatická vystoupení. Kannami je aplikoval ve svých hrách a tak zůstali v nó ve formě tanečního šódanu kuse - např. kuse v Acumorim)