v češtině tato vazba vůbec neexistuje; překládá se tedy obvykle souvětím s vedlejší větou uvozenou "že"
Určité sloveso se překládá obvykle v 3 os. sg. se zájmenem se: (viz příkladová věta výše) videntur (zdá se, že
oni...). Další příklady: scribor (píše se, že já...); censemur (soudí se, že my...) - osoba a číslo latinského určitého
slovesa se v překladu projeví v podmětu vedlejší věty!
Latinský nominativ se stane podmětem vedlejší věty s že, která následuje po překladu určitého slovesa (viz
příkladová věta výše): Discipuli....videntur - Zdá se, že žáci....
Latinský infinitiv přeložíme určitým slovesem v náležitém čase (podle toho, zda vyjadřuje předčasnost, současnost
či následnost, viz další tabulka): Discipuli videntur ...scire - Zdá se, že žáci znají
Další větné členy přeložíme již jednoduše podle kontextu: v příkladové větě zbývá už jen adverbium "bene" a
"linguam latinam" jakožto předmět ke "scire" - Zdá se, že žáci dobře znají latinský jazyk."
Ano, jedná se o analogickou vazbu k akuzativu s infinitivem, má však výhradně pasivní povahu
skládá se, jak název napovídá, z infinitivu a jména (podstatného, přídavného, zájmena) v nominativu, které
je podmětem jak infinitivu, tak určitého slovesa ve větě hlavní
vyskytuje se po stejných skupinách sloves jako akuzativ s infinitivem, ovšem s výjimkou sloves vyjadřujících
city a některých sloves vyjadřujících vůli. Najdeme ho tedy za:
slovesy smyslového vnímání (videre - v pas. zdát se; audio, sentio...)
slovesy ústního a písemného projevu (dicere, scribere, explicare, congonscere, negare...)
slovesy vyjadřující myšlení, vědění, intelektuální aktivitu (putare, censere, intelligere, credere...)
Nominativ s infinitivem
26. LEKCE
Co to je? Něco jako akuzativ s infinitivem?
JAk to vypadá v praxi?
Příklad věty s vazbou nominativu s infinitvem: Discipuli linguam latinam bene scire videntur.
Jak se to překládá?
Nominativ Infinitiv Určité sloveso
Otrocký překlad: Žáci se zdají, že dobře znají latinský jazyk.
infinitivy nevyjadřují čas absolutně, ale vzhledem k ději věty hlavní: vyjadřují tedy předčasnost,
současnost a následnost:
infinitiv perfekta aktiva / pasiva
infinitiv prézenta aktiva / pasiva
infinitiv futura aktiva / pasiva
předčasnost
současnost
následnost
laudavisse/ laudatus esse
laudare / laudari
laudaturus esse / laudatum iri
Infinitivy ve vazbě nominativu s infinitivem