Sociální a politická filosofie
Daniel Špelda,
Katedra filosofie FF MU

uVymezení témat a otázek
uI. Politický idealismus
uII. Politický realismus
uIII. Kontraktualismus
uIV. Marxismus
uV. Současné proudy: Individuum vs. společnost
uSeznam pojmů
uDoporučená literatura
u
Osnova

Vymezení témat a otázek
usociální a politická filosofie zkoumají z filosofického hlediska sociální a politické vztahy,
problémy, principy a ideály. Mezi klíčové otázky patří problém společenské spravedlnosti a problém
spravedlivého uspořádání společnosti, které by respektovalo zájmy jednotlivce i kolektivu.
uodlišnost od sociálních věd: sociální vědy jsou empirické, tj. pracují s dotazníky, průzkumy atp.
; sociální a politická filosofie není empirická: zkoumá abstraktní a obtížně zachytitelné
sociálně-politické principy bez ohledu na jejich konkrétní a lokální realizace uklasická témata:
svoboda, rovnost, moc, autorita, spravedlnost, lidská a občanská práva, kolektivismus,
individualismus, totalitarismus, intersubjektivita, legitimita, stát, ideologie, příležitosti,
přerozdělování, soukromé vlastnictví, veřejné blaho, kritika konzumní společnosti...
u

I. Politický idealismus: dokonalé společnosti



1. Platónova dokonalá obec
uPlatón (427-347  př. n. l.); v Athénách založil školu Akademia
ustát = jednotlivý člověk ve velkém
uDuše člověka má tři části: racionální (myšlení), vášnivou (odvaha, ctižádostivost), žádostivost
(tělesné touhy). Tyto tři části mají být v rovnováze a souladu u jedince i státu, který představuje
jedince ve velkém. utři nerovné společenské stavy odpovídající částem duše: výrobci (žádostivá
duše), strážci (vášnivá část duše), vládci/filosofové (rozumová část duše) utoto sociální
uspořádání je dokonalé, protože je spravedlivé. A spravedlivé je kvůli tomu, že každý vykonává
činnosti, ke kterým je povahou své duše nejvíce způsobilý ufilosofové-vládci mají absolutní
autoritu v řízení společnosti, protože jsou nejlepší – jsou nejlépe uzpůsobeni pro vládu díky svému
věku, zkušenostem a vzdělání uod 20. století - ztělesnění totalitního sociálně-politického zřízení,
ve kterém neexistuje svoboda, rovnost ani demokracie
u

2. Utopie
uslovo utopia se skládá z řeckého slova topos (místo) a záporky u, takže doslovně by se mělo
přeložit jako „nemísto“.
uThomas More (1478-1535)  dílo Utopia (1516)  - ostrov Utopia, kde se nachází ideální obec
uklíčový rys: neexistence soukromého vlastnictví
uvšichni musí pracovat (6 hodin denně), za to dostávají ve výdejnách všechno, co potřebují
uvolný čas - ušlechtilé činnosti – vzdělávání ducha a umění
udalší utopie: Campanella, Sluneční stát (1623); Bacon, Nová Atlantis (1627)
uutopie nehlásají demokratickou a svobodymilovnou společnost; spíše důraz na ekonomickou stabilitu
pod vládou vybrané elity uve 20. století – antiutopie: Orwell 1984 (1949), Zamjatin, My (1921),
Huxley, Krásný nový svět (Brave New World, 1932)
u
u
u
u

II. Politický realismus: Moc



1. Machiavelli: Moc
upolitický realismus se snaží vidět a popsat politickou realitu takovou, jaká je  – získání a
udržení moci je cílem a smyslem politické aktivity
upředstavy o ideální politickému uspořádání nemají smysl, protože lidé jsou bytostně špatní a
zkažení
uN. Machiavelli (1469-1527), Il principe (Vladař, 1513)
uza neustálou proměnlivostí politických dějin světa se skrývá určitý konstantní prvek – neměnná
lidská přirozenost u„Všichni dobře víme, že lidé jsou nevděční, pokrytečtí, zbabělí  a ziskuchtiví
[…] Lidé klidně ublíží tomu, koho milují, protože láska je morální závazek a ten pro svůj prospěch
klidně poruší. Právě proto, že jsou špatní a slabí. Ale strach z trestu je přece jen drží na uzdě“
(Vladař, s. 35). uÚspěch, jímž se myslí rozšiřování moci a upevňování státu, je ve Vladaři jediným
kritériem, podle nějž se posuzuje politická činnost. uVe jménu státního zájmu může vladař
přestupovat náboženské i morální normy. Dobré je vše, co prospívá státu a jeho stabilitě. Raison
d‘état – státní zájem.
uPolitics and power in Game of Thrones (youtube)
u

III. Kontraktualismus: Smlouva



Základní vymezení
uspolečenská smlouva: společnost utváří svobodná a rovná individua, jejichž protikladné zájmy má
uvést v soulad smlouva, kterou uzavře každý s každým.
uz lat. contractio – smlouva
uhlavním úkolem politické moci je zajištění životů a majetku lidí a uchování jejich občanských
svobod
u
u

1. Hobbes – „Člověk člověku vlkem“
uThomas Hobbes (1588-1679), Leviathan (1651), občanská válka v UK
učlověk je přirozeně sobecký a egoistický – sebezáchova, naplnění vlastních tužeb
upřirozený stav: stav, v němž neexistují žádné sociální a politické instituce (stát, úřady atp.),
indiáni
uv tomto stavu je „člověk člověku vlkem“; neexistuje žádná moc, která by lidi „držela na uzdě“;
právo silnějšího
uvýsledkem soužití egoistických a cynických individuí je „válka všech proti všem“
ucestou z války je ustanovení státu jako trestající a dohlížející síly
ustát vzniká uzavřením společenské smlouvy – to je dohoda mezi svobodnými a rovnými individui,
která předají část svých přirozených práv jimi zřízené moci
ustát je Leviathan, smrtelný bůh, biblická strašlivá obluda, která vyvolávala hrůzu a děs
ustát má monopol na násilí a má chránit občany před vnějším i vnitřním nepřítelem,  a tak jim
zajistit jistotu, pokoj, bezpečí a ochranu
uúkolem státu je zajistit mír za každou cenu
uHobbes - Contract (youtube)
u
u
u
u

2. Locke – „Vlastnictví“
uJohn Locke (1632–1704); A Letter Concerning Toleration (Dopis o toleranci, 1690) a Two Treatises
of Government (Dvě pojednání o vládě, 1689) utři práva: každý člověk má právo na tři základní věci:
vlastní život, svobodu a majetek – všechny dohromady = property uv přirozeném stavu sice většinou
panuje mír, ale vznikají konflikty kvůli sporům o property („každý je soudcem ve vlastní věci“)
uuzavření společenské smlouvy a vznik státu
ustát jako garant individuálních práv, nikoli jako absolutní moc s monopolem na násilí
ufunkcí státu je hájit property – pokud tak nečiní, je možná revoluce
udělení státní moci: zákonodárná, výkonná, federativní (panovník – vedení válek)
uLocke - contract (youtube)
u
u
u
u
u

IV. Marx – „Emancipace“



Východiska
uKarel Marx (1818-1883), Friedrich Engels (1820-1895), dílo Kapitál (Das Kapital 1867-1894)
uEngels zjednodušoval Marxovu filosofii → další úpravy od V. I. Lenina (1870-1924); tak vznikla
dogmatická forma marxismu, která se vyučovala v socialistických zemích: marxismus-leninismus
upůvodní Marxova filosofie byla revoluční a emancipační filosofie – cílem bylo osvobození člověk
z otřesných podmínek neregulovaného kapitalismu 19. století
uMarx nekritizoval primárně kapitalismus, ale bídu a sociální nespravedlnost
uA brief introduction to marxism (youtube)
u
u
u
u
u

1. Svoboda, emancipace, práce
uemancipace = osvobození, vymanění se z nadvlády něčeho
usvoboda předpokládá náboženskou emancipaci: náboženství je lež, „opium lidstva“; politickou
emancipaci; antropologickou emancipaci – překonání odcizení : lidé na sebe pohlížejí jako na zboží
uideálem je komunismus: z lat. communis (společný); v komunismu neexistuje soukromé vlastnictví,
jen společné; člověk se plně identifikuje se svou  prací, protože má dává možnost seberealizace
ukomunismus neměl být totalitní zřízení jedné strany – ale antropologická utopie, kde je člověk
svobodný a má právo na sebeurčení – nepracuje, protože musí, aby přežil, ale pracuje, protože ho to
baví a naplňuje.
u
u
u
u
u
u
u

2. Společenské vědomí a bytí
ulidí myslí podle toho, jak pracují
uspolečenské bytí = ekonomika, výroba
uspolečenské vědomí = intelektuální sféra společnosti: filosofie, věda, umění, právo, politika
uspolečenské vědomí je pro marxisty projev a odraz aktuálně platných ekonomických vztahů (pro
dosavadní filosofickou tradici to platilo opačně, tedy že intelektuální sféra utváří sféru
sociálně-ekonomickou) u„Bytí lidí není určováno jejich vědomím, nýbrž naopak jejich vědomí je
určováno společenským bytím“ (Ke kritice politické ekonomie, Spisy, XIII,36)
uspolečenská základna (Basis) = socioekonomické vztahy
uspolečenská nadstavba (Überbau) = intelektuální sféra: filosofie, věda, právo, umění atd.
uklasické marxistické stanovisko: změní-li se základna, změní se i nadstavba, tj. ekonomika určuje
vše myšlení a kulturu společnosti – ekonomický redukcionismus
u
u
u
u
u
u
u

3. Historický materialismus
uhistorický materialismus = marxistická nauka o dějinách a jejich zákonitostech
uvýrobní síly – zdroje (půda, voda, vzduch a nerosty), technika (nástroje a stroje), znalosti lidí
(technologie, věda, management). uvýrobní vztahy – vztahy mezi lidmi, kteří se podílejí na výrobě:
mezi vlastníky a výrobci, mezi továrníky a dělníky atp. uvýrobní vztahy stagnují, výrobní síly se
neustále progresivně rozvíjejí → konflikt → revoluce: výrobní vztahy se zásadně a jednorázově
změní, např. Francouzská revoluce = konec feudálních výrobních vztahů utřídní boj – sociologizace
výrobních sil a výrobních vztahů : třída vlastníků vs. třída výrobců ; jeho cílem je nastolení
beztřídní společnosti = komunismus uspolečensko ekonomické formace v dějinách: prvobytněpospolná
společnost → revoluce→ otrokářská → revoluce→ feudální →revoluce→  kapitalistická →revoluce→
socialistická ... komunistická usocialismus = 1. fáze komunismu – soukromé vlastnictví není zrušeno
úplně; smyslem socialismu bylo vychovat lidi k životu v beztřídní společnosti a připravit je na
stav, kdy nebude existovat žádný soukromý majetek; ČSSR 1948-1989
u
u
u
u
u
u
u

4. Kritické poznámky
ua) ekonomický redukcionismus;
ub) oproti Marxovu očekávání kapitalismus výrazně zlepšil životní poměry normálních pracujících
lidí, tj. kapitalismus v sobě generuje překvapivou vynalézavost v řešení vlastních problémů;
uc) marxistické snahy o nastolení lepšího světa se zvrhly v odporné a nemilosrdné diktatury
uMarx
u
u
u
u
u
u

V. Současné proudy: Individuum vs. společnost



1. Neomarximus, postmarximus
uvedle východoevropského marxismu-leninismu existovala vždy také v západní Evropě tradice tzv.
západního marximu (např. Frankfurtská škola: Horkheimer, Adorno) uneomarxismus - stanovisko, které
navazuje na učení Marxe a rozvíjí ho (přibližně: Peffer, Wallerstein, Habermas, Cottreli)
upostmarxismus je volně inspirovaný Marxem, ale v mnoha různých aspektech se od Marxe odchyluje a
cíleně si vybírá z Marxovy filosofie jen některé motivy (S. Žižek, Ranciére, P. Baudrillard, Z.
Bauman, P. Bourdieu).
usmyslem už není nastolení komunismu, ale analýza a kritika dnešní společnosti
umarxisté kritizují globalizaci, neoliberalismus, sociální a ekonomickou nerovnost, ničení
životního prostředí, klesající moc států a rostoucí vládu velkých korporací; kritizují konzumní
společnost, plýtvání, ničení životního prostředí upraktický projev: sociální stát (welfare state) =
zřízení, které usiluje o blahobyt pro své občany, tj. snaží se zajistit relativně slušné životní
podmínky všem občanům: pomoc slabým, nemocným a chudým v podobě sociálních služeb a dostupného
zdravotnictví. Nevýhody: vysoké daně, přerozdělování, regulace a omezování volného trhu, příliš
silný stát, omezování svobody
uMarxism and neomarxism (youtube)
u
u
u
u
u
u
u

2. Liberalismus a jeho varianty
uLiberalismus je politická filosofie (a také politická ideologie), která zdůrazňuje práva
jednotlivce, svobodu jednotlivce, rovnost příležitostí, nedotknutelnost soukromého vlastnictví,
volný trh, svobodu projevu, lidská práva a zastupitelskou demokracii. uspravedlnost = rovnost
příležitostí: „Všichni startujeme ze stejné základní čáry.“ Stát jen stanovuje hranice individuální
podnikavosti.
uIs. Berlin, J. Rawls, R. Dworkin, R. Nozick
uv USA liberalismus = spíše levicový postoj, tj. svoboda, rovnost a umírněný sociální stát
(Obamacare)
uv postkomunistických zemích často pojmový zmatek: zaměňuje se liberalismus -  libertarianismus -
neoliberalismus (to vše se prezentuje jako „pravice“)
uliberalism (youtube)
uneoliberalism (youtube)
u
u
u
u
u
u
u

uneoliberalismus je primárně ekonomické učení pravicových ekonomů a politiků, podle nichž by trh
neměl být státem regulován a měl by být naprosto svobodný; laissez faire: ať si každý dělá na trhu,
co chce. Typickými projevy neoliberalismu jsou privatizace státního majetku včetně nemocnic a
služeb (např. drah), poplatky ve zdravotnictví, snižování daní, škrty ve státních výdajích,
zvyšování věku odchodu do důchodu, omezování státní administrativy, uvolňování pravidel pro
podnikání atp. ulibertarianismus: pravicová, individualistická varianta liberalismu, která souvisí
s ekonomickým neoliberalismem. Stát a společnost mají především připravit podmínky pro svobodnou
soutěž jednotlivců. Preferuje neregulovanou svobodu jednotlivce, byznys a individualismus; odmítá
sociální stát, ideálem je tzv. minimální stát  = „stát – noční strážník“; heslo: „stát je krádež.“
uumírněný, „levicový“, egalitářský, sociální liberalismus: anglo-americký proud, který se politicky
a ideologicky blíží evropské ideji sociálního státu; ve filosofii např. J. Rawls.
unámitky: rovnost příležitostí je iluze – nestartujeme všichni ze stejné startovní čáry
u
u
u
u
u
u

3. Komunitarizmus
uKomunitarismus (z lat. communitas – společnost, pospolitost) považuje člověka za součást
společnosti, a proto klade důraz na hodnoty jako společenská solidarita, účast na řízení
společnosti, humanismus, sociální rovnost, sociální spravedlnost, začlenění člověka do komunity.
uKomunitarismus se ve filosofii opět dělí na dva hlavní proudy: liberální – Ch. Taylor, M. Walzer;
konzervativní – A. MacIntyre. uproti egoistickému individualismu, proti honbě za penězi, proti
uctívání hodnot tržní ekonomiky, proti odcizení v kapitalistické společnosti; místo toho zdůrazňuje
na filosofické i politické úrovni sepětí individua a kolektivu (lokální komunity: vesnice, městská
čtvrť, sídliště) ukomunitaristé preferují společný zájem společenství a kolektivní vůli před
neomezovanou svobodou jednotlivce: altruismus, soucítění, obecný zájem, kolektivní odpovědnost. una
rozdíl od marxistů uznávají kapitalistickou liberální ekonomiku volného trhu – neakceptují ovšem
liberální nebo neoliberální hodnoty upraktický komunitarizmus – zakládání komunit, často mimo
civilizaci, jako uzavřených společenství, které zastávají hodnoty jako: návrat k přírodě, lokální
samospráva, nezávislost komunity na vnějším světě.
u
u
u
u
u

Seznam pojmů



Doporučená literatura
uPopkin, R. – Stroll, A.: Filosofie pro každého, Praha 2000 – kap. 2: Politická filosofie 1-POPK1-1
uSwift, A., Politická filozofie: Základní otázky moderní politologie, Praha 2005. 321-SWIF1-1
uBunnin, N. – Tsui-James, E. P., The Blackwell Companion to Philosophy, Malden/Oxford 2003,
1-BLAC3-1  chapters: 8. Policitical and Social Philosophy; 28. Hobbes; 29. Locke; 34. Marx
u
u
u