•GKj**: »W>« »A "r? •"*<ř**á 1,,, TVÍ..*VS..'•■?»">• .«v -y-~
ľ/~,- rfV *n-l>» ~«>
První strana dopisu Pero Vaze de Caminhy králi Manuelovi (1. 5. 1500)
Pero Vaz de Caminha
Dopis králi Manuelovi o nalezení Brazílie
třebaže vrchní kapitán této Vaší flotily, jakož 1 ostatníkapitáni píší Vaší Výsosti zprávu o nalezení této Vaší nové země, jež byla nyní při této plavbě nalezena, já rovněž neupustím od toho, abych o tomto Vaši Výsost zpravil, jak nejlépe budu moci, ačkoli, abych pravdu pověděl a řekl, ovládám toto ze všech nejméně.
Nechť však Vaše Výsost nepřijímá mou neznalost 1 nevolí a nechť za jisté má, že ke zkrášlení či t.niklivcníneuvedu zde více než to, cojsem spatníii co se mi jevilo.
Nezpravím zde Vaši Výsost o záležitostech plavby, poněvadž bych to nesvedl a lodivodi si toto jitti vzali na starost. Pročež to,pane, o čem mlu-nti budu, započínám a pravím:
l\ vyplutí z Bělému, jak je Vaší Výsosti známo, iloi/o v pondělí 9. března. V sobotu, 14. téhož
25
měsíce, mezi osmou a desátou hodinou, nalézali jsme se mezi Kanárskými ostrovy, blíže Gran Canarii, kde jsme se plavili během celého toho dne v bezvětří, přibližně tři až čtyři míle7 na jejich dohled. A v neděli, 22. toho měsíce, asi tak v deset hodin, se nám naskytl pohled na Kapverdské ostrovy, lépe řečeno na ostrov sv. Mikuláše, dle výpovědi Pera Escovara, lodivoda.
Následující noci, v pondělí, se za svítání ztratil z jlotily Vasco de Ataíde se svou lodí, aniž by nastalo špatné počasí, jež by toho mohlo býti příčinou. Kapitán učinil kroky k jeho nalezení,jedním i druhým směrem, ale neobjevil se více!
I pokračovali jsme tedy v naší plavbě tímto mořem, stále vpřed, až jsme v úterý po Velikonocích, což bylo dvacátého prvního dubnového dne, vzdáleni od zmíněného ostrova přibližně 660 či 670 mil, podle slov lodivodů, narazili na jisté známky pevniny, jimiž byla veliká hojnost podlouhlých rostlin, jimž námořníci říkají lahve*, takjako jiných nazývaných oslí ocas9. A ná-
7 Zde, i dále v textu jsou míněny tzv. leguas, středověké španělské a portugalské míle; velikost této míle se pohybuje mezi 6000 a 6600 m; námořní míle (legua maritima) zde pak odpovídá 5555 m.
" Nebo též láhev (botelho nebo botelbii); nejčastěji ztotožňována s chaluhou bublinatou (bode/ba).
sledující středu jsme po ránu narazili na ptáky, kterým říkajíbuřňáciw.
Toho dne, v době nešpor, spatřilijsme pevninu! Ponejprve velikou horu, velmi vysokou a zaoblenou; ajiná nižší pohoří najih od ní; a rovinu s rozsáhlým stromovím: vysoké hoře dal kapitán jméno Velikonoční hora a zemi — Země Pravého kříže.
Nechal spustit olovnici. Určili dvacet pět sáhů; a po slunce západu, asi šest mil od pevniny, vyhodili jsme kotvy v hloubce devatenácti sáhů—čisté zakotvení. Tam jsme setrvali celou onu noc. A ve čtvrtek po ránu napjali jsme plachty a směřovali přímo k pevnině, plujíce menší lodě napřed, sedmnácti, šestnácti, patnácti, čtrnácti, třinácti, dvanácti, deseti a devíti sáhy, až napůl míle od pevniny, kdejsme všichni vyhodili kotvy oproti ústí jakési řeky. A zakotvili jsme přibližně kolem desáté hodiny.
Odtamtud jsme zahlédli muže pohybující se po pobřeží, asi sedm nebo osm, podle toho, co říkali na malých lodích, jež dorazily nejdříve.
Spustilijsme tedy čluny a loďky a přibyli ihned
Mořská rostlina, kterou se nepodařilo blíže identifikovat. Buřňák krátkozobý.
27
všichni kapitáni lodí na tuto vlajkovou loď, kde mezi sebou hovořili. A vrchní kapitán poslal na pevninu v člunu Nicolaa Coelha, by obhlédl onu řeku. A jak tam připlouval, sbíhali se muži po pobřeží, po dvou, po třech, takže když se člun přiblížil k ústí řeky, bylo jich tam již osmnáct nebo dvacet.
Byli snědí, všichni nazí, bez čehokoli, co by jim zakrývalo jejich hanbu. V rukou nesli luky se šípy. Všichni se kvapem ubírali ke člunu; a Nicolau Co-elho jim dal znamení, aby odložili luky. A oni je odložili.
V té chvíli nebylo možné s nimi hovořiti ani docíliti užitečné domluvy, neboť moře se tříštilo o břeh. Dal jim pouze červený baret a lněnou čapku, kterou měl na hlavě, a černý klobouk. Jeden z nich mu dal klobouk z dlouhých ptačích per a s malou korunkou z červeného a hnědého peří jako z papouška; a další mu dal velkou šňůru drobných bílých korálků podobných perlám, kusy, kteréžto, jak předpokládám, kapitán zasílá Vaší Výsosti, a s tím se navrátil k lodím, jelikož bylo pozdě a nebyla s nimi kvůli moři možná domluva.
Následující noci dul jihovýchodní vítr s lijákem tak, že zmítal loděmi, především kapitán-
P 28
skou. A v pátek ráno, přibližně v osm hodin, nechal kapitán na radu lodivodů zvednout kotvy a napnout plachty; i pluli jsme podél pobřeží, se čluny a loďkami připevněnými k zádi, směrem k severu, zjistit nalezneme-li nějaké útočiště a dobré místo k přistání, kde bychom se zdrželi, nabrali vody a dříví. Ne že by se nám jich nedostávalo, ale abychom se zde zorientovali.
Než jsme napjali plachty, bylo na pobřeží u řeky usazeno nějakých šedesát nebo sedmdesát mužů, kteří se tam postupně shromáždili. Plulijsmepodél a kapitán pňkázal malým lodím, aby pluly blíže k pevnině, a až by objevily pro lodě bezpečné přistání, aby svinuly plachty.
Iplavilijsme se podélpobřeží asi deset mil od místa, kde jsme zvedli kotvy, když zmíněné malé lodě nalezly útes, uvnitř s velmi dobrým a velice bezpečným přístavem, se značně širokým vstupem. I vpluly dovnitř a svinuly plachty. Velké lodě připluly za nimi a něco před slunce západem také skasaly plachty, asi míli od útesu, a zakotvily v hloubce jedenácti sáhů.
A že bylAfonso Lopes, náš lodivod, z příkazu kapitánova v jedné z těch malých lodí a že je to člověk bystrý a na takové věci šikovný, vsedl ihned do loďky a jal se zkoumat prostor uvnitř
přístavu; i vzal s sebou dva z těch tamních mužů, mladé a urostlých postav, kteří se nacházeli v domorodém člunuu. Jeden z nich nesllukašest nebo sedm šípů; a po pobřeží jich přecházelo se svými luky a šípy mnoho; avšak nepoužili jich. Přivedl je okamžité, již v noci, ke kapitánovi, na jehož lodi byli přijati s velkou radostí a oslavami.
Jejich rysem jest, že jsou snědí, jakoby načer-venalí, pěkných tváří a pěkných nosů, dobře stavění. Chodí nazí, bez jakékoli pokrývky. Nepřikládají důležitost tomu, zakrývají-li či ukazují svou hanbu; aje v tom počínání taková nevinnost jakoby ukazovali tváře. Oba měli spodní pysky provrtané a v nich vstrčené bílé pravé kosti dlouhé na šířku dlaně, silné jako vřeteno bavlny, na koncích ostré jako vrták. Zastrkávajísije do vnitřní strany pysku; a část, již mají mezi pyskem a zuby, zhotovena jest jako šachová věž, zasazená tam takovým způsobem, že jim není na obtíž ani jim nebrání v mluvě, jídle či pití.
Jejich vlasy jsou hladké. A nosí je sestříhané ve vysokém sestřihu, vyšším než nad hřeben, vel-
Caminha jej, jak je v té době obvyklé, nuzývi a/madia a k jeho popisu se vrací o něco později.
..... měli spodní pysky provrtané a v nich vstrčené bílé pravé
kosti..."
(André Thevet, Les singularités dc la France Antarctique, Paris 1558).
30
ké mohutnosti a vyholené až nad uši. A jeden z nich měl vzadu pod vlasy od spánku ke spánku cosi podobajícího se vlásence z per žlutavého ptáka, o délce jednoho lokte12, velmi husté a celistvé, jež mu zastírala šíji i uši. A byla přilepená ke kštici, brk po brku, substancí měkkoujako vosk (ten to však nebyl) takovým způsobem, že ta čelenka byla velmi okrouhlá a velmi celistvá a velmi rovnoměrná, a nebylo třeba než umytí k jejímu odstranění.
Kapitán seděl na židli, když se dostavili, skvěle oblečen, s velikým zlatým náhrdelníkem na krku a kobercem u nohoujako podložkou. Sancho de Tovar, Simáo de Miranda, Nicolau Coelho, Aires Correia a my ostatní, již s ním na této lodi plujeme, seděli jsme na koberci na zemi. Byly zapáleny pochodně. Vstoupili. Neprojevili však zdvořilost žádným znamením ani řečí ke kapitánovi ani k nikomu jinému. Avšak jeden z nich utkvěl pohledem na kapitánově náhrdelníku, i počal ukazovat rukou k pevnině, a pak na náhrdelník, jakoby nám říkal, že tam je zlato. Pohlédl též na stříbrný svícen a stejným způso-
12 Stará délková míra coto odpovídá 44 cm nebo dvěma dlaním, na rozdíl od podobné portugalské míry cůvado (66 cm) a od lokte českého (59 cm) nebo vídeňského (78 cm).
32
bem ukazoval směrem k pevnině a pak opětovně ke svícnu, jakoby tam bylo i stříbra.
Ukázali jim hnědého papouška, jehož s sebou kapitán vozil; vzali jej ihned do ruky a ukazovali směrem k pevnině,jakoby říkali, že jich tam je. Ukázali jim beránka: nedbali ho. Ukázalijim slepici; skorém sejí báli: nechtěli sejí ani dotknout, a poté ji uchopili j ako by vystrašení.
Najíst jim tam dali: chleba a vařených ryb, cukrovíu, medu a sušených fíků. Skoro nic z toho jim nebylo po chuti; a okusili-li něčeho, ihned to vyplivli. Přinesli jim v poháru vína, sotva v něm ústa smočili; nic jim nechutnalo ani nela-čnilipo dalším. Přinesli jim vodu ve džbánu^. Nenapili se. Sotva v ní ústa smočili a vypláchli, ihned ji vyplivli.
Jeden z nich zahlédl bílé korálky růžence; naznačil, aby mu je dali, velmi se s nimi těšil a zavěsil šije na krk. Následně je sňal, obtočil šije kolem paže a ukazoval k pevnině a pak opětovně na korálky a na kapitánův náhrdelník, jakoby říkal, že by za to dali zlato.
13 Fartel nebo také farte,farto atp. Jedná se o pečivo portugalské kuchyně připravované z pšeničné mouky, medu a koření.
14 Albarrada; většinou stříbrná, ale i porcelánová nádoba na vodu, zpravidla s jediným uchem a pokličkou.
33
Takto jsme to pojali, neboť taktojsme si to přáli. Chtěl-li však říci, že by si vzal korálky i náhrdelník, to jsme mu rozumět nechtěli, neboť bychom muje nedali. A poté navrátil korálky tomu, kdo mu je byl dal.
I tu se na koberec natáhli na záda ke spánku bez toho, aby se zabývali zakrytím své hanby, jež nebyla obřezána a jejíž ochlupení bylo dobře vyholeno. Kapitán nařídilpodložiujim pod hlavyjeho podušky; a ten s příčeskem se činil, aby mu jej neponičili. Ipřehodili přes ně přikrývku; a oni přivolili, zůstali tak a usnuli.
V sobotu po ránu kapitán přikázal napnout plachty a zamířili jsme k vjezdu do zátoky, jenž byl velmi široký a hlouboký šest až sedm sáhů. Všechny lodě vpluly dovnitř; a zakotvily v pěti nebo šesti sázích - kotviště uvnitř tak prostorné, tak náramné a tak bezpečné, že by v něm našlo útočiště více než dvě stě lodí a plavidel. A jakmile byly lodě ukotveny, všichni kapitáni přibyli na tuto loď vrchního kapitána. A kapitán přikázal Nicolau Coelhovi a Bartolomeu Diasovi, by se vydali na pevninu a vzali s sebou ony dva muže a propustili je i s jejich lukem a šípy. A přikázal také dát každému z nich jednu svou novou košili, červenou čapku a růženec z bílých
34
'■■\ Itim v ustal, jednoho vyhoštěnéhojinocha, sluhu /<,mu joáa Telajemuž říkají Afonso Ribeiro, .)/'!• 1,1111 v nimi pobýval a vyzvěděl něco o jejich m ,i tvyklostech. A mně poručil, abych šel s Ni-i ni,icm C.oflhem.
I iik jsme pluli rychle přímo k pobřeží. Tam se ihiinl \tbihlo přibližně dvě stě mužů, všichni M '. I luky a šípy v rukou. Ti, jež jsme vezli
> uhnu, jim naznačili, aby se vzdálili a odložili fltky; a on i je položili, nevzdálili se však mnoho. i$tva odložili luky, ti, jež jsme my vedli, vy-\lniipili z člunu a vyhoštěný jinoch s nimi. Vylo-nVÍ$ w\ již se více nezastavili; jeden nečekal n,i,/> n licho, ba spíše se hnali, kdo z koho. Ipře-IfPi //; řeku se sladkou vodou, co tamtudyprotekli, \ tolikou, že jim byla až po stehna; a spolu
> mini mnoho jiných. A takto se za řekou hnali du houslí palem, kde se nacházeli další. Tam zů-\t.ilt \tát. Mezitím vyhoštěnec odešel s mužem, jeni.jejhnedpoté, co opustil člun, přátelsky přijal •i iliivcdl až tam. Záhy jej však dovedli zpět. .7 »////;; přišli i ti, ježjsme s sebou přivezli, jsouce jii, nazí a bez čapek.
I u jich počalo přicházeti mnoho. Po kraji moře
35
-
postupovali ke člunům, až již dále nemohli; přinášeli tykve s vodou a brali některé sudy, jež jsme měli s sebou; plnili je vodou a nosili nám je ke člunům. Ne že by přicházeli až k samému okraji člunu. Ale zblízka nám dávali sudy, jež jsme my přebírali; a žádali, abychom je něčím obdarovali. Nicolau Coelho měl s sebou rolničky a náramky. Ijedněm dával rolničku a jiným náramek, a takto navnadení, by li by nám málem i ruku podali. Dávali nám své luky a šípy za klobouky a lněné čapky nebo za cokoli, co jim kdo chtěl dáti.
Tady od nás odešli další dva jinoši, jež jsme více nespatřili.
Mnoho z nich, či takřka většina z těch, co se tam vyskytovali, měli v pyscích ony kostěné špice. A někteří, již byli bez nich, měli pysky provrtané a v děrách těch dřevěné zátky, jež vypadaly jako zátky od měchů15; další měli tři takové špice, a to jednu vprostřed a dvě po stranách. A byli tujiní, jejichž těla byla částečně nabarvena, kupříkladu: polovina těla byla jejich přirozené barvy a polovina zbarvená tmavě, jakoby domodra; a těla jiných byla rozdělena do čtvercových polí, jako
15 Zátky od měchů na vodu či víno.
36
A.ivnice. liyly tam mezi nimi tři nebo čtyři •li i ■/ y, ,lii\ii mladé a dosti půvabné, s vlasy velmi rttými a dlouhými po ramena, a s hanbami ■■>' vystouplými, tak sevřenými a tak prostými m hlup, ni, že, důkladně šije prohlížejíce, žádnou
/■>• í/i ta řeku. Tři nebo čtyři naši muži opustili ílu n y,i ihi/>/iiili -vodou nevím kolik sudů, ježjsme ,/• , , A.,ipal; jsme se navraceli k lodím. Jakmile " viak takto přijížděli nazpět, zamávali na ■' ■<• i //' in honí se vrátili. Navrátili jsme se a oni • li vyhostěme a nechtěli, aby tam s nimi zuti lento nesl nevelikou nádobu a dvě nebo a |,. /1 './/<• čapky, abyje tam darovaljejich pánu, ly/u li by tam nějakého. Neměli snahu ničeho mu ■Jiuiihiti, naopak, vykázali jej se vším všudy. Ale Hiiifii/imiiii I )iasjej poslal zas nazpět, přikazuje mu, /'i' fitll to všechno dal. I vrátil se a vše dal /",./ našimi zraky tomu, jenž jej napoprvé tak '■■■i/./iky prijal. Vrátil se ihned a my jej odvezli.
Tm, který jej přijal, byl již starší a nosil se
• >uvi\ celý plný pér k tělu připevněných, že
37 P
povstali, rozezvučeli rohy či trouby a jali se trochu poskakovati a tancovati. A někteří z nich vskočili do člunů — dvou či tří, které tam měli — jež nejsou zhotoveny tak, jako ty, které jsem již viděl; jsou to pouhé tři kmeny mezi sebou svázané. A tam jich vsedalo čtyři nebo pět nebo tolik, kolik jich o to stálo, od pevniny se skoro nevzdalujíce, leda tam, kde nohou dosáhli.
Po ukončení kázání navrátil se kapitán s naší vlajkou vztyčenou a s námi všemi ke člunům. Nalodili jsme se a pluli všichni směrem k pevnině, abychom projeli podél místa, kde prodlévali; na příkaz kapitánův jel napřed ve svém člunu Bartolomeu Dias s kmenem z jednoho z domorodých člunů, jejž jim vzalo moře, aby jim jej dal; a my všichni, na dostřel, za ním.
Jakmile spatřili člun Bartolomea Diase, všichni se hned přiblížili k vodě, vstupujíce do ní, až kam dostačovali. Naznačili jim, aby odložili luky; a mnozí z nich je vzápětí na zem pokládali ajinínikoli.
Byl tamjeden,jenž velice promlouval k ostatním, aby se vzdálili, nezdálo se mi však, že by k němu měli úctu či z něj strach. Ten, jenž na ně takto naléhal, chodil se svým lukem a šípy a byl pomalovaný rudou barvou na prsou, ramenou,
40
,i iiili u trochu poskakovali a tancovati.
111...... Sudcu, Warhaftig História und Beschreibung einer
I mil J i.i Ii der wilden, nacketen, grimmigen Menschfressen . Mrfilmi-K 1557)
kyčlích, stehnech a nohou až dolů, avšak prázdná místa na břiše a na žaludku byla jeho přirozené barvy. A barvivo bylo tak červené, že jej voda nesmývala ani nerozpouštěla, naopak, když vyšel z vody, zdálo se býti ještě červenější.
Jeden z mužů z loďky Bartolomea Diase vystoupil na břeh a přecházel mezi nimi bez toho, že by jej popichovali nebo mu škodili. Naopak, dávali mu tykve s vodou a mávali na ty v loďce, aby vystoupili na pevninu.
S tím se Bartolomeu Dias navrátil ke kapitánovi; a jeli jsme k lodím najíst se, rozezníce píšťaly a trubky bez toho, abychom je více mořili. A oni se opětovně usadili na pobřeží a tak prozatím setrvali.
O ten skalnatý ostrůvek, kde jsme byli vyslechnout mši a kázání, se notně tříští voda, odkrývajíc značně písku a oblázků. Zatímcojsme tam prodlévali, jali se někteří hledati měkkýše, našli však jenom silné a krátké krevety, mezi nimi byla jedna tak veliká a tak silná, že jsem takovou jakživ nespatřil. Našli též skořápky lastur a škeblí, nenarazili ale na žádný celý kus. A jakmile jsme dojedli, vzápětí dorazili na tuto loď, na příkaz vrchního kapitána, všichni kapitáni, s nimiž se on uchýlil do ústraní, a já spolu s nimi. I otázal se
42
iw./i, z.dálo-li by senám dobré vyslat k VašíVý-niti proviantní loď se zprávou o objevení této irniě, aby mohla býti lépe prozkoumána a pozná-iiii, než v té chvíli my mohli jsme zvěděti, neb ftme byli na naší cestě16.
. I mezi mnoha promluvami, jež byly při té /■i (ležitostiproneseny, všichni zúčastnění, nebo Vétiina z nich řekla, že by to bylo velmi dobré. .1 lun to uzavřeli. A jakmile se takto rozhodlo, ttdzal se ještě, zdálo-li by se jim dobré získat ylt násilím dvojici těchto lidí a zaslat ji Vaší Vý-> | v /1. nechajíce zde za ně další dva z vyhoštěnců.
V této záležitosti se shodli, že není třeba ni-kn/w ziskávati násilím, neboť zvykem těch, kteří 1'yIi luk to silou kamsi vezeni, bylo říkat, že u nich /c všeho, na co se jich zeptají; a že by lepší, mnohem lepší zprávy o zemi dali dva muži Z těch vyhoštěných, již by tu byli zanecháni, než by dali mu, byli-li by odvezeni, neboť jim žádný nero-ii m i lni by se tak brzy nenaučili hovořiti, aby • ioliizali tak dobře vypověděti, co by jiní mnohem lepe pověděli, až by je sem Vaše Výsost po-\liilii. A tudíž, aby se nesnažili získávati nikoho Hihi/im ani nebudili rozruch, abyje raději uklid-
i jr»t n.\ cestě do Východních Indií.
43
ňovali a mírnili, a nechali zde, až odtud budeme odplouvati,jen dva vyhoštěnce.
A tak bylo stanoveno, neb se to všem zdálo nej-lepší.
Když to vše skonalo, řekl kapitán, abychom v člunech jeli k pevnině a že se uvidí, jaká je ta řeka a také proto, abychom si tam pohověli.
Všichni jsme jeli ve člunech na pevninu, ozbrojeni a vybaveni vlajkou. Oni přecházeli po pobřeží u ústí řeky, kam jsme se my plavili; a než jsme připluli, poučeni z dřívějška, odložili všechny luky a mávali, abychom vystoupili z člunu. Ale jakmile čluny dorazili k pevnině, přešli hned všichni za řeku, jež není širší než hra v mancaP7. A sotva jsme se vylodili, někteří z našich ihned přešli řeku a dostali se mezi ně. Někteří vyčkávali; jiní se vzdalovali. Dělo se to ovšem takovým způsobem, že byli všichnipro-míšeni. Nabízeli své luky a šípy za klobouky a lněné čapky nebo za cokoli, co jim dávali.
Přešlo tam tolik z našich a byli s nimi takpro-
17 Mancal nebo též fito; na zemi vztyčený kolík, jenž má být poražen koulí. Jedná se o hru ještě v minulém století v Portugalsku velmi oblíbenou. Šířka řeky zmiňovaná Caminhou tedy zhruha odpovídala vzdálenosti hráče od kolíku v této hře, tj. asi 8 až 10 metrům.
44
wiiľtii, že se domorodci stávali nedůvěřivými | ■ dalovalise. A někteří z nich se vydali naho-i a, kde te nacházeli ostatní.
Kapitán tedy přiměl dva muže, aby jej vzali Ju tm ruče, dostal se přes řeku a přiměl všechny k návratu.
Lidí, kteří se tam vyskytovali, nebylo více než <>!'<' yllc. A jakmile kapitán přiměl všechny k ná-vi niii, někteří z nich k němu přišli, ne protože by v ním uznalipána, neboť, zdá se mi, tomu nero-t.iinn u ani si toho nejsou vědomi; ale protože naši lidi' již přecházeli na tuto stranu řeky.
l'u m hovořili a přinášeli mnoho luků a již minovaných korálků a směňovali je za cokoli, '■i1 < odtamtud naši přinesli na lodě mnoho luků, iipu ii korálků.
Kapitán se pak vrátil na tuto stranu řeky, ápětisejich mnoho seběhlo na její břeh.
I 'ani byste viděl krasavce, černě a červeněpo-iii,dti oané na trupu i na nohou, jimž to takto do-li/i\/u velmi slušelo.
Hýly mezi nimi též čtyři nebo pět tak jako oni nahých mladých žen, jež nevypadaly špatně. | /. / nimi bylajedna s jedním stehnem, od kole-iiii jiili i vysokých palem a na nich hojně dobrých i ■ y lumků. Mnoho jsme si jich natrhali a pojedli.
I \ik se kapitán vrátil dolů k ústí řeky, kdejsme u byli vylodili.
Za řekou jich mnoho tancovalo a bavilo se, ftdni proti druhým bez toho, že by se drželi za TUte. A prováděli to dobře. Nato přešel za řeku I Uogo Dias, výběrčí daní, jenž pocházel ze Saca-
I H "in a který je člověkem vtipným a okouzlují-
II tn; a vzal s sebou jednoho našeho pištce sjehopíš-hilnii. I pustil se s nimi do tance, bera je za ruce; ,i mu se těšili a smáli a pohybovali se s ním velmi .lohiť v rytmu píšťaly.
Po tanci jim tam předvedl, přecházeje po t.ttni, mnoho rychlých otoček a nádherné salto, nud nimž užasli a smáli se a těšili převelice. .1 přestože je tím hojně povzbudil a potěšil, hiifd nato se splašili jako divoká zvířata a prchli vzhůru.
A poté kapitán přešel s námi všemi ostatními teku u ubíralijsme se podél pobřeží, zatímco čluny %e plavily v blízkosti pevniny. Došli jsme až
47
k velkému sladkovodnímu jezeru, jež se nachází při pobřeží, neboť celý ten mořský břeh je na povrchu bahnitý a voda na mnoha místech prosakuje.
A potom, cojsme přešli řeku, jalo se sedm nebo osm domorodců přecházet mezi námořníky, kteří se chystali nalodit. A odnesli si odtamtud žraloka, kterého Bartolomeu Dias zabil, jim donesl a hodil na břeh.
Postačí Vám pověděti, že doposud, byť se již byli poněkud zklidnili, ihned se zničehonic poplaší jako vrabci na krmítku. Člověk si na ně nedovolí promluvit zprudka, aby se více nepoplašili; a vše probíhá tak, jak chtějí, abychom je pěkně ochočili.
Kapitán dal starci, s nímž hovořil, červenou čapku. I přes vše, co spolu hovořili, i přes čapku, již mu dal, jakmile se odloučil a jal se přecházen řeku, stařec se vzdaloval ukrývaje se a nechtěl se z tamté strany na tuto více navrátiti.
Ti druzí, jež kapitán na lodích přijal a jimi dal, co jsem již řekl, se zde již více neobjevili -z toho soudím, že jsou to lidé hloupí, málo znalí, a proto tudíž tak plaší. Avšak i přes to všechno jsou velmi dobře upravenia velmi čistí. A v tom se mi zdají býtiještě vícejako ptáci či divá havěť,
48
jimi povětří dělá lepší peří a lepší srst než ocho-ienym, neboť jejich těla jsou tak čistá, tak silná ,i pekná, že vícejiž býti nemohou.
/. tohoto usuzuji, že nemají domovy ani příbytky, kam by se uložili, a vzduch, na němž jsou odchováni, je činí takovými. Ani jsme doposud nezahlédli žádný dům nebo něco na ten způsob.
l*oté kapitán poslal již zmiňovaného výhostem t Afonsa Ribeira, aby k nim znovu zašel. On M a dobrou chvíli tam pobyl, navečer se však vrátí/, neboť ho přiměli, aby odešel, nechtějícejej tam /;<•< luit. A dali mu luky a šípy; a nevzali mu nic, i u bylo jeho. Naopak - říkal - když mu jeden ;. n i cli sebral jakési žluté korálky, jež měl s sehnu, u utíkal s nimi a on si postěžoval, ostatní se hned za ním vydali, sebrali mu je a dali je na-:.pět jemu; a poté ho přiměli, aby šel. Říkal, že n nich neviděl nic než chýšky ze zelených větví a ■;. obrovského kapradí, takové jako v kraji mezi I hunem a Minkem18.
Na lodě jsme se vrátili již téměř v noci, ke \fnmku.
V pondělí po jídle vystoupili jsme všichni na pevninu nabrat vody. Tu jich tam přibylo mno-
" I )oiiro a Minho jsou dvě řeky v severním Portugalsku.
49
ho, ne však tolik jako předtím. Zato velmi málo jich mělo luky. Zůstali od nás trochu vzdáleni; a později se s námi pozvolna smísili. Objímali nás a radovali se. A někteří z nich hned utíkali. Někteří pak dávali své luky za listy papíru a za kdejaké staré čapky nebo za cokoli jiného. A seběhlo se to tak, že dvacet nebo třicet lidí z našich šlo s nimi tam, kde mnoho jiných pobývalo s dívkami a ženami. Ipřinesli odtamtud mnoho luků a čelenek ze zelených a žlutých ptačích per, z nichž, jak se domnívám, kapitán jistě posílá Vaší Výsosti ukázku.
A podle slov těch, co tam byli, se s nimi veselili. Toho dnejsme je spatřili více zblízka a více dle naší libosti, neboť jsme byli téměř všichni promíšení. Jejich těla byla pomalována: u některých bylo tělo barevně rozděleno na čtvrtiny, u jiných na poloviny a další měli na sobě vzory jako na goblénech. A všichni byli s pysky provrtanými. A mnozí v nich měli kosti a jiní byli bez kostí.
Někteří s sebou měli zelené ježky ze stromů, které se barvou podobaly kaštanům, třebaže byly menší. A ty byly plné jakýchsi malých červených zrnek, jež, rozdrcena mezi prsty, vytvářela velmi červené barvivo, jímž byli nabarvení.
50
A i'hii vli <• w namáčeli, tím byli červenější.
I . uhm jsou vyholení až nad uši; stejně tak ufaťi ii iiisy.
I Ui hni mají čela od spánku ke spánku nami í'ľiii\ i iroká černá páska.
I u kapitán přikázal onomu vyhoštěnému ,ifim\ii Ribeirovi a dalším dvěma vyhoštěn-, Um iihy i/i mezi nimi pobýt; a stejně tak Diogu I )jmu c/, byl mužem šprýmovným, s nímž se
■ li ľ y/mitěncům přikázal, aby tam tu noc > i/i/.1/1
i t,h hnili se tam všichni a prodlévali mezi
■ , I pudle toho, co říkali, šli dobře půldru-ii-ii mlh !■ jakési vesnici, kde se nacházelo devět MfA/i deu't stavení, z nichž každé bylo tak dlou-
!■ hitu kapitánská loď. Byla dřevěná, s boč-ni,m \ihunni z prken, a pokryta suchým pal-'iii, \lnine vysoká; všechna tvořila jediná mhtnint bez jakéhokoli členění, uvnitř měla mnu ' i/r/ podper; a mezi nimi vysoko uvázaní ><./. c iiii/ržspí. Pod nimi, aby se zahřáli, roz-tiMilťii/i »í'ľ uhne. A každé obydlí mělo dva ma-■ ■ i, body, na každém konci jeden.
I ká. tleni stavení prý žilo třicet nebo čtyři-i, i li.li. ,i takto je prý zastihli; a prý jim dávali
51 É
902353909048480201010005070601000017010120020100000223020101
. A každé obydlí mělo dva malé vchody, na každém konci jeden.
(Hans Staden, Warhaftig História und Beschreibung einer Landschaft der wilden, nacketen, grimmigen Menschfressen . Marburg 1557)
thi i, 11 im\ kterou měli, kupříkladu mnoho ba Ml ii (i n vi h hlíz a semen, jez ta země plodí a jez ,<<,, f, n dva malinke zelené a za čelenky ze ze-I, <• i, A /'ii a jakousi tkaninu zpeří mnoha barev, liHku l" přenádhernou, jak Vaše Výsost všechny ■ i |»(; / suma shlédne, neboť kapitán jí je zajisté
nik pravil.
Ii tun přibyli; a myjsme se navrátili na lodě. I n t n y po jídle jsme se přeplavili na pevnili u ,ib y, huni nasbírali dříví a vyprali prádlo.
k ,/| ume připluli, bylojich na pobřeží asi še-•'••■» nebu sedmdesát, bez luků či něčeho jiného.
nie jsme dorazili, ihned k nám přišli a neu-u t,i/i I 'ote se jich shromáždi/o mnoho, dobře dvě th Im i bez luků; a tak se mezi nás vmísili, že >h 11, i i pomáhali dopravovati dříví a na-il.i./.iti /«■ do Hunů. Ipachtili se spolu s našimi p i,-m lise velice.
/nium u js me řezali dříví, dva tesaři vyrábě-
l'litvilr|iiiiliihnr .ii.ii.i.
53
09
li velký kříž ze stromu, který byl za tím účelem včera skácen.
Hojně jich přibylo tam k tesařům. A soudím, že to bylo spíše tím, že spatřili železné náčiní, se kterým pracovali, nežli tím, že spatřili kříž, neboť oni nevlastní nic, co by bylo ze železa, a své dříví a stromy sekají pomocí kamenů v podobě klínů zaklesnutých v násadě mezi dvěma záseky a tak dobře přivázanými, že drží pevně, jak říkali mužové, kteří včera byli v jejich obydlích, neboť je tam spatřili.
A bylo již toliké jejich rozmlouvání s námi, že nám v tom, co nám bylo třeba udělati, byli skorém na obtíž.
Kapitán poslal dva vyhoŠtěnce a Dioga Dia-se, aby šli do tamté vesnice (a do dalších, bude-li o nich zpráv) a aby se v žádném případě nevraceli spát na lodě, i kdybyje posílali. A tak tedy odešli.
Zatímco jsme chodili lesem a káceli dříví, pře-létali mezi těmi stromy nějací papoušci, někteří zelení a jiní hnědí, velcí i malí, tou měrou, že se mi zdá, že jich v této zemi bude hojně. Jájich však neviděl více než devět nebo deset. Jiné ptactvo jsme pak neviděli, pouze nějaké holuby20, ale je-
211 Jde zde o holuby cayennské.
54
.....a své dříví a stromy sekají pomocí kamenů v podobě klínů ..."
(André Thevet, Les singularités de la France Antarctiquc, Paris 1558)
vili se mi značně větší než portugalští. Někteří říkali, že zahlédli hrdličky21; jáje však nezahlédl. Ale že stromoví je tu velmi hojné a rozsáhlé a nespočetných druhů, nemám pochyb o tom, že tu ve vnitrozemí bude ptactva hojnost.
Navečer jsme se s naším dřívím navrátili na lodě.
Soudím, Pane, že jsem zde ještě Vaší Výsosti nevylíčil vzhled jejich luků a šípů. Luky jsou černé a dlouhé, šípy jsou též dlouhé a jejich hroty ze seřezané třtiny, jak Vaše Výsost shlédne na několika, jež - domnívám se - kapitán Vaší Výsosti zašle.
Ve středu jsme na pevnině nebyli, neboť kapitán strávil celý den na proviantní lodi, vyprazdňujeji a nechaje převézt na lodě to, co každá uveze. Oni se nakupili na pobřeží; bylo jich mnoho, jak jsme z lodí viděli. Dle slov Sancha de Tovar, jenž tam byl, jich bylo na tři sta.
Diogo Dias a vyhoštěnec Afonso Ribeiro, jež kapitán včera poslal, aby tam za každou cenu přespali, se navrátilijiž z večera, neboť oni si nepřáli, aby tam zůstali. Přinesli zelenépapouš-
Jde zřejmě o tzv. Columbigallina talpacoti nebo Columbigalli-na minuta.
56
ky a jiné, černé ptáky, téměř jako straky, kdyby neměly bílý zobák a krátký ocas.
Jakmile se Sancho de Tovar uchýlil na loď, chtěli jít někteří s ním, on však chtěl pouze dva mladé, udatné a význačné muže. Dal o ně tuto noc velmi dobře pečovat a dbát. Snědli všechnu krmi, kterou jim dali; a, podle jeho slov, jim nechal připravit povlečené lůžko. Té noci spali a hověli si.
A toho dne se tedy nestalo nic dalšího, co by bylo hodno zaznamenat.
Ve čtvrtek posledního dubna jsme pojedli brzy, skoro zrána, a chystali jsme se na pevninu pro další dříví a vodu. A když chtěl kapitán opustit loď, přibyl Sancho de Tovar se svými dvěma hosty. A že ještě nejedl, prostřeli mu ubrusy. Donesli mu krmi a on jedl. Hosty posadili každého na židli. A ode všeho, cojim předložili, notně pojedli, především šunky a rýže.
Vína jim nepředložili, neboť Sancho de Tovar říkal, že jej nepijí.
Po jídle jsme všichni vsedli do člunu a oni s námi. Jeden plavčík dal jednomu z nich velký, pěkně zahnutý tesák divočáka. Jakmile jej získal, vstrčil si jej okamžitě do pysku, a jelikož mu tam nechtěl držet, dali mu kousek červeného
57
vosku. I upravil si svou ozdobu vzadu tak, aby spolehlivě držela, a vstrčil šiji do pysku takto obrácenou vzhůru. A nesl se s ní tak spokojeně, jako by měl nějaký vzácný klenot. Ajakmile jsme vystoupili na pevninu, okamžitě s ní odešel a již se více neukázal.
Bylo jich na pobřeží, když jsme vystoupili, osm nebo deset; a zanedlouho počali přicházeti další. A zdálo se mi, že jich přišlo toho dne na břeh čtyři sta nebo čtyři sta padesát.
Někteří měli luky a šípy, jež všechny vyměnili za čapky nebo za cokoli, co jim dali. Jedli s námi z toho, co jsmejim dávali. Někteří z nich pili vína; jiní jej piti nemohli. Zdá se mi však, že kdyby mu přivykli, pili by jej s velkou chutí.
Všichni se tak nosili, tak dobře stavění a rozkošní se svými barvami, že vypadali skvěle. Přepravovali tolik dříví, kolik byli schopni, a velmi ochotně je nosili ke člunům.
Byli již pokojnější a jistější mezi námi, spíše než my jsme byli mezi nimi.
Kapitán šel s několika z nás kousek tím stromovím až k jakémusi velkému potoku s hojností vody, jenž se nám jevil býti týmž, který ústí na pobřeží a v němž jsme nabrali vody.
Chvíli jsme tam pobyli, pijíce a hovíce si na
58
jeho břehu, mezi stromovím, jež je toliké, tak veliké, tak husté a s tolikým listovím, že je člověk spočítat nedokáže. Je v něm hojně palem, z nichž jsme získali množství dobrých výhonků.
Kdyžjsme vystoupili z člunu, pravil kapitán, že by bylo dobré, kdybychom šli rovnou ke kříži, jenž byl opřený o strom poblíž řeky, protože měl být zítra vztyčen, neboť bude pátek, a abychom všichni poklekli a políbili jej, nechť domorodci vidí úctu, již k němu chováme. A tak jsme učinili. A těm deseti nebo dvanácti, kteří se tam nacházeli, jsme naznačili, aby též tak učinili, i jali se jej všichni líbat.
Zdají se mi býti lidmi tak nevinnými, že, ro-zuměl-li by jim člověk a oni nám, stali by se ihned křesťany, neboť,jak se zdá, nemají ani nevyznávají žádnou víru.
A naučí-li se tedy vyhoštěnci, kteří tu zůstanou, dobře jejich řeči a porozumí-li jim, nepochybuji o tom, že, dle svatého úmyslu Vaší Výsosti, se stanou křesťany a uvěří v naši svatou víru, k níž-dá-UBůh-je Vaše Výsost přivede, neboť jsou to jistotně lidé dobří a značně prostí. I vtiskne se jim rychle jakýkoli rys, jejž jim budete chtít dáti. Vždyť náš Pán, jenž je obdařil pěkným tělem a pěknou tváří jako dobré lidi, nás
59
sem přivedl. Soudím, že to nebylo bez důvodu.
Pročež Vaše Výsost, jež tolik touží šířiti svatou víru katolickou, dbáti by měla o jejich spásu. A dá Bůh, že se tak stane s malou námahou.
Neobdělávají pole, ani nechovají žádné zvířectvo. Není zde volů, ani krav, ani koz, ani ovcí, ani slepic, ani jakékoli jiné havěti, jež by byla přivyklá životu s lidmi. Jedí pouze bataty, jichž je tu hojnost, a semena a plody, jež jim skýtají země a stromy. A přitom jsou tací a tak odolní a tak silní, že my tací nejsme, přes všechnu pšenici a zeleninu, kterou pojídáme.
Tento den, dokud tam pobývali, s našimi bez ustání tančili a křepčili za zvuku jednoho z našich bubnů tak, že jsou s námi spřáteleni daleko více než my s nimi.
Naznačil-lijim člověk, jestli by nechtěli jet na lodě, ihned k tomu byli svolní, a to takovým způsobem, že chtěli-li bychom je všechny pozvat, všichni by šli. Tuto noc jsme však na lodě vzali jen čtyři nebo pět, a to: vrchní kapitán dva; Simáo deMirandajednoho,jehožsijižvedljako komorníka, a Aires Gomes dalšího, též jako komorníka.
Jeden z těch, jež přivedl kapitán, byl jedním z hostů, jež mu přivedli poprvé, když jsme sem přibyli. Ten sem dnes přišel oděný v jeho košili
60
a i ním jeden jeho bratr; a byli tuto noc velmi dobře zaopatřeni, jak krmí, tak ložem z žíněnek • i prostěradel, aby je více ochočili.
A dnes, tedy v pátek prvního květnového ilm\ vystoupili jsme po ránu na pevninu s naší i bajkou; a vylodili jsme se protiproudu řeky smě-i tm k jihu, kde se nám zdálo býti nejlepší zara-iiti kříž, aby jej bylo lépe vidět. Tam kapitán označil místo, kde by měli vyhloubit jámu k za-1,1 mi kříže.
Zatímco ji hloubili, šel s námi ostatními po ůnttdu řeky pro kříž, jenž se tam nalézal. Od-inmt udjsme jej nesli s duchovními a kněžími zpí-
i .(/;< tmi vpředu, tak jako procesí.
To jich tam již bylo mnoho, přibližněsedm-iIcmiI nebo osmdesát; a jakmile nás viděli takto přicházen, někteří si chtěli vlézt pod kříž, aby mim pomohli. Reku jsme přešli podél pobřeží
ii položili jsme jej tam, kde měl stát, což je asi iní ilint dostřely ze samostřílu od řeky. Jak jsme tam tak pobývali, přibylo jich dobře sto padesát i vítr.
Kilyž byl kříž zaražen, s erby a devizou Vaší I 'ýxosfi,jež na něj předtím přibili, postavili u něj uhni. Tam sloužil mši páter bratr Henrique, m byla zpívána a celebrována již řečenými
61
duchovními. Domorodců tam s námi na mši bylo přibližně padesát nebo šedesát, všichni vklece jako my.
A když došel k Evangeliu a my jsme se všichni postavili s rukama zdviženýma, oni povstali s námi a pozvedli ruce, setrvávajíce tak až do skončení; a poté se znovu usadili jako my. A při pozdvihování, kdy jsme poklekli, zaujali všichni tutéž polohu jako my, s rukama zdviženýma a tak pokojní, že, utvrzuji Vaši Výsost, v nás tím vyvolali velikou zbožnost.
Zůstali s námi takto až do skončení přijímání, po němž přijali svátost oltářní také duchovní a kněží a kapitán s několika z nás ostatních.
Někteří z nich vstali, neboť slunce bylo prudké, kdyžjsme přijímali, ajiní tam zůstali. Jeden z nich,padesáti nebopětapadesátiletý muž, tam setrval s těmi, kteří zůstali. Tento, jak jsme tam tak byli, shromažďoval ty, co tam zůstali a ještě přivolal další. A rozprávěje takto mezi nimi přecházel, ukázaljim prstem k oltáři a poté zamířil prstem k nebi, jakoby jim říkal cosi dobrého; a my jsme to tak přijali.
Po ukončení mše svlékl páter svrchní roucho a zůstal v albě; a takto vystoupil na stoličku vedle oltáře. Tam nám kázal evangelium a z apo-
62
stolů, jejichž den je dnes22, pojednávaje ke konci kázání o tomto Vašem tak svatém a ctnostném počínání, což v nás ještě prohloubilo nasi zbožnost.
Ti, kteří byli i na kázání, setrvali jako my, na něj hledíce. A to, co říkám, přilákalo další, aby tam přišli. Někteří přicházeli, jiní odcházeli. A po ukončení kázání, že měl Nicolau Coelho při sobě mnoho cínových křížků s krucifixy, jež mu zůstaly ještě z předchozí cesty, uznali za příhodné dát každému jeden na krk. I tu se páter Henrique usadil pod kříž a tam jednomu po druhém dával na krk svůj křížek přivázaný na šňůrce, nechávaje je ponejprve jejpolíbiti a po-zvednouti ruce. K tomuto sejich dostavilo hojně; i dali jsme jim je všem,jichž bylo kolem čtyřiceti nebo padesáti.
Když toto skončilo - byla již dobřejedna hodina po poledni —jeli jsme se najíst na lodě, vzav s sebou kapitán téhož, jenž ostatním ukazoval k oltáři a k nebesům, a s ním jednoho jeho bratra. Uctiljej převelice a dal mujednu arabskou košili a tomu druhému jednu obyčejnou.
A, jak se mně i všem jevilo, těmto lidem neschází ničeho jiného, aby byli celými křesťany, než
22 Sv. Filip a sv. Jakub mladší - 1. květen.
63
nám porozuměti, neboť přijímali to, co nás viděli vykonávatijako my sami, neboť se nám zdálo, že nemají žádných model ani nikoho neuctívají. A pevně věřím tomu, že pošle-li sem Vaše Výsost někoho, kdo by s nimi pomaleji jednal, že všichni obráceni budou na víru dle přání Vaší Výsosti. A tudíž pojede-li sem někdo, ať rozhodně záhy přijedou duchovní, by je pokřtili, neboť v té době již budou více znalí naší víry, skrze dva vyhoštěnce,již tu mezi nimi zůstanou a kteří oba dnes také přijali svátost oltářní.
Mezi těmi všemi, již dnes přišli, byla jen jediná mladá žena, jež byla na celé mši a jíž dali kus látky, aby se jím zakryla. Ovinuli jej kolem ní. Jak se však usadila, nedbala příliš toho, aby jej dobře rozestřela a zakryla se. Jejich nevinnost je, Pane, taková, že Adamova nebyla by větší, co se hanby týče.
Nyní nechť Vaše Výsost posoudí, obrátí-li se na víru či ne ten, kdo v takové nevinnosti žije, budeme-lije učit, co jejejich spásou.
Když toto vše skončilo, šli jsme před nimipo-líbiti kříž, rozloučili j sme se a jeli se nasytit.
Domnívám se, Pane, že s těmi dvěma vyhoštěna zde zůstanou ještě dva plavčíci, kteří této noci opustili ve člunu naši loď prchajíce napev-
É 64
ninu. Více se nevrátili. Isoudíme, že zde setrvají, neboť po ránu, dá-li Bůh, odtud odplouváme.
Tato zem, Pane, zdá se mi, že od cípu, jejž jsme nejjižněji zahlédli, až k druhému cípu, který směřuje k severu, a již jsme z tohoto přístavu viděti mohli, bude tak veliká, že bude mít dobře dvacet nebo pětadvacet mil pobřeží. V některých částech pobřeží jsou velká skaliska, tu červená, tu bílá; a povrch země všude rovný a plný velkých stromoví. Od jednoho konce k druhému je pobřeží písčité, velmi rovné a velmi krásné.
Vnitrozemí se nám pohledem z moře jevilo velmi rozsáhlé, neboť, rozhlížejíce se, viděli jsme samou zemi se stromovím, jež se nám zdála sahat velmi daleko.
Doposud jsme nezvěděli, je-li v ní zlata či stříbra či vůbec něco z kovu či železa; ani jsme nic takového u nich nezahlédli. Země sama o sobě má však velmi dobré podnebí, tak chladné a mírné jako v kraji mezi Dourem a MinhemP, neboť ■v tomto čase se nám jevilo jako tamní.
■'1 Podnebí vjiž zmíněné oblasti severního Portugalska je v zimě většinou chladné a v létě značně teplé. Pro tuto oblast je typická jasně zelená barva její krajiny, pěstování ovoce, zeleniny a obilovin a produkce vynikajících vín; i tento aspekt plodnosti zřejmě vedl Caminhu k takovému přirovnání.
65 I
Vody jsou hojné; nesmírné. A země je tak půvabná, že chtíce ji využiti, bude v ní, zásluhou místních vod, bujeti vše.
Avšak nejlepším ovocem, jež je tu možno skli-diti,jevíse mi spása těchto lidí. A ta by měla bý-ti nejvýznačnějším séměm, jež by v ní Vaše Výsost měla zašiti.
A třebaže by zde nebylo nic jiného než místo k přistání během plavby do Kalikatu, bylo by to dostačující. Nehledě k předpokladu, že se naplnia uskuteční to, cosi Vaše Výsost tolik přeje, to znamená šíření naší svaté víry.
A takto, Pane, zpravuji Vaši Výsost o tom, co jsem v této Vaší zemi zhlédl. A rozepsal-li jsem se trochu, nechť mi Vaše Výsost promine, neb to byla tužba o všem Vám pověděti, jež mě přiměla k takovým podrobnostem.
A tedy, Pane, nechť není pochyb, že jak v tomto úřadě, jejž zaujímám, tak i v čemkoli jiném, co by bylo ve Vašich službách, budu Vaší Výsosti sloužiti znamenitě, a žádám Vaši Výsost, aby, udělujíc mi tak mimořádnou přízeň, poslala z ostrova svatého Tomáše Jorge de Osório, mého zetě — což od Vás přijmu ve veliké milosti.
66
Hnhpolíbeni Vaši Výsosti.
■ ■hnin Itnpehiťhopřístavu1*, z Vašeho ostrova 1 ■ liu kNi,e, dnes, v pátek, prvního dne měsíce květ-H*l,ikt< ISOO.
Pero Vaz de Caminba25
t» Siguro neboli Bezpečný přístav, jak místo přistání polím novali portugalští moreplavci. 1 Nm obálce je uvedeno: Králi, našemu Pánu; na zadní straně p.ik I )opia Pera Vaze de Caminhy o objevení nové země, .......ni Pedro Alvarez.
67