Analýza sebecharakterizačního náčrtu


Techniky


1. Hledání sekvencí témat

         - přechodů z tématu na téma


2. Uvažování o větách s největší mírou obecnosti

         - tzn. jejich hledání a poté uvažování o zbytku jako o rozvíjení těchto vět


3. Reflexe každé věty oproti kontextu

         - jak jednotlivé věty působí „o samotě“ a jak by působily v případě, že by je zbytek textu
rozvíjel (tzn. podobné předchozímu bodu, ale pro každou větu)


4. Shromáždění pojmů

         - hledání opakovaných pojmů a v jakém jsou vzájemném vztahu


5. Posouvání důrazu na jednotlivé části vět

         - např. 7 možných čtení věty – „Celkově / se snaží / udělat dojem na lidi / hlavně starší
/ svými znalostmi / postoji / a upřímností.“


6. Přeformulování určitých vět a témat vlastními slovy

         - možnost lepšího porozumění


Zaměření


Analýza kontextových oblastí použitých v protokolu

- kde se autor vidí odlišný od ostatních lidí (jinak by o tom nepsal)

- kde se cítí bezpečně, aby o sobě psal

- zvláštní pozornost věnovat zmiňovaným osobám zalidňujícím svět autora


Analýza hlavních témat

- především vysvětlování, proč jsou věci tak, jak jsou

- důvody, účely, příčiny, důsledky, překážky, handicapy, obtíže (také jejich odmítání)

- řešení minulých problémů, způsoby omlouvání sebe a druhých

- hodnoty a poznámky o etice, morálce

- jak jsou za sebou


Analýza dimenzí

- hledání dichotomických alternativ, mezi kterými musí autor neustále volit

- např. lidé, kteří mě mají rádi / lidé, kteří mě nemají rádi (časté v rané adolescenci), upřímnost
/ strojenost (časté v pozdní adolescenci)

- existuje možnost, že jeden z pólů dichotomie není explicitně vyjádřen, pak je nutné formulovat
hypotézy, co je asi protikladem

- jak vidí autor sám sebe na těchto dimenzích

- volba jazykových prostředků – odstavce, interpunkce, překlepy, nezvyklé používání slov, použitý
slovník atd.