Zvláštní metody výkladu
Vedle základních metod interpretace zná právní teorie další výkladové metody, které jsou ve vztahu k nim vnímány jako doplňkové. O těchto zvláštních metodách výkladu platí, že:
- jsou též označovány jako metody speciální
- používají se vedle základních metod výkladu
- uplatňují se tehdy, není-li možné interpretovat právní text na základě metod základních (tj. jazykového (gramatického) v., systematického v., logického výkladu)
- jejich aplikace tedy není nezbytná, neboť řadu platných ustanovení lze spolehlivě interpretovat pouze pomocí metod základních
- na rozdíl od základních metod, které musí být při výkladu použity vždy (ve smyslu výše uvedené triády), není nutné, aby interpret vyčerpal doplňkové metody v úplnosti
- v praxi to znamená, že interpret zpravidla aplikuje jen jednu zvláštní metodu, případně dvě
- patří sem historický výklad, teleologický (účelový) výklad, komparativní (srovnávací) výklad
- historický v. – sleduje záměr zákonodárce v kontextu dobových okolností, za jakých právní předpis vznikl -> ten lze vyvodit např. z textu důvodové zprávy, případně z předmluvy (u historických právních předpisů/právních knih) a jiných relevantních pramenů, které jsou k dispozici
- teleologický v. – interpret se zabývá otázkou, za jakým účelem (cílem) byl právní předpis vydán
- komparativní v. – založen na srovnání dvou a více pr. předpisů (resp. právních pramenů)
- aplikace zvláštních metod výkladu má stěžejní význam zejména v případech, kdy jsou interpretovány historické právní prameny, tedy takové, které již pozbyly platnosti
- použitelné pro prameny
- různého stáří
- normativní (právní předpisy ve smyslu zákonů a kodifikací) i nenormativní (právní knihy aj.)
Druhy výkladu
- výše (a v předchozím modulu) jsme uvedli, jaké metody výkladu má interpret k dispozici; nyní se zaměříme na jednotlivé druhy výkladu
- v této souvislosti rozlišujeme výklad dle subjektů a výklad dle výsledku
- smyslem této kategorizace je určení, kdo daný výklad provádí (specifikace osoby interpreta) a jaká bude jeho výsledná podoba
Výklad dle subjektů
- subjektem v tomto smyslu rozumíme osobu, která předmětný právní text interpretuje
- rozlišujeme:
- legální v. – interpret vykládá text právního předpisu na základě zmocnění vyplývajícího ze zákona
- autentický v. – interpretem je v tomto případě osoba, která právní předpis vydala (zpravidla tedy zákonodárce)
- oficiální v. – za interpreta považujeme nadřízený subjekt, který vykládá právní text pro podřízené subjekty (subjektem zde rozumíme jak zaměstnance, tak orgány veřejné správy)
- vědecký v. – interpretem je např. autor vědecké studie
- výklad orgánu, který aplikuje právo – soudy a správní orgány
Výklad dle výsledku
- doslovný v. - odpovídá skutečnému obsahu interpretovaného textu
- rozšiřující v. - výklad je ve výsledku širší -> to znamená, že se daný text/ustanovení/pravidlo bude vztahovat na větší okruh případů
- zužující v. - opak rozšiřujícího výkladu
Kontrolní otázky
1) Jmenujte zvláštní metody výkladu a zamyslete se nad jejich vztahem k metodám základním.
2) Charakterizujte historický výklad. Proč je pro naši práci tolik důležitý?
3) Lze vědecký výklad považovat za právně závazný? Zdůvodněte.
4) Jaký rozdíl shledáváte mezi autentickým a oficiálním výkladem?
5) Pod kterou metodou výkladu dle subjektů lze zařadit judikaturu? Jak je to s její závazností?
Úkol
Milé kolegyně,
níže naleznete soubor se zadáním dalšího úkolu, který bude tentokrát zaměřen na procvičení zvláštních metod výkladu právních textů. V dokumentu naleznete několik ukázek z pramenů, které si, prosím, pozorně přečtěte a pokuste se určit, která ze shora uvedených metod interpretace je v příslušné ukázce zakotvena a proč. Svá tvrzení řádně zdůvodněte
a uveďte, proč jste konkrétní metodu zvolili.
Termín odevzdání je stanoven na neděli 10.10.2021 vč. Své texty vkládejte do tohoto data do níže uvedené odevzdávárny.
S výsledky se budete moci seznámit ve stejnojmenném poznámkovém bloku, a to v průběhu tohoto týdne.