Tlumočnické strategie


Nejdůležitějšími tlumočnickými strategiemi jsou:


-          časový posun,

-          pravděpodobnostní prognózování,

-          rozdělená pozornost,

-          monitorování,

-          řečová komprese a dekomprese.




Časový posun – tlumočnické zpoždění


Je nutné mít informaci, která bude ucelená – bude dávat smysl a význam a přitom bude co nejmenší.
Takové části říkáme „funkční jednotka“. Je to část projevu, která dává význam v JV (jazyce
výchozím) i JC (jazyce cílovém). Vyčleňování takové informace někteří autoři řadí jako samostatnou
tlumočnickou strategii.


Délka časové prodlevy záleží na různých faktorech. Záleží např. na vlastnostech a struktuře
výchozího jazyka. Pokud je ve struktuře JV, sloveso až na konci věty (německý jazyk), musí
tlumočník počkat na „funkční jednotku“ ve výpovědi déle. Determinující jsou i schopnosti a
strategie konkrétního tlumočníka. Svůj vliv má i prostředí (příliš hlučné/tiché), na rychlosti a
srozumitelnosti projevu v JV a na řečnickém umění mluvčího. Tlumočnické zpoždění bývá především
zapříčiněno rozdílnou gramatikou jazyků, mezi kterými je tlumočeno.


Delší časovou prodlevu si tlumočník nechává, pokud zná téma a zná mluvčího. Příliš malý odstup může
způsobit doslovnost překladu (tlumočník v okamžiku kdy už tlumočí, neví, kam projev směřuje).


Různé zacházení s časovým posunem můžeme sledovat při tlumočení:

-          směru z ČZJ do ČJ – větší simultánnost ČZJ (rychlejší) než ČJ

-          směru z ČJ do ČZJ – hláskování názvů, jmen, odborných výrazů apod.


Chybná práce s časovým posunem může vést k narušení plynulosti (moc rychlé/pomalé tempo řeči), a
tím pádem horší srozumitelnosti – nedbalá artikulace), pauzy mezi slovy, hezitační zvuky apod.




Pravděpodobnostní prognózování, předvídání, anticipace


Rozumíme tím schopnost tlumočníka předvídat, co řečník pravděpodobně řekne a kam jeho projev bude
směřovat. Schopnost prognózování se zvyšuje společně s narůstajícím množstvím tlumočníkových
zkušeností a znalostí (obecných, i tlumočnických). Předvídání se může zlepšit v průběhu samotného
tlumočení tím, jak tlumočník poznává mluvčího a více se dostává do tématu. Čím lépe tlumočník zná
celkový záměr mluvčího a rozumí tlumočenému tématu, tím více je úspěšný při prognózování.

Omyl - zpětná korekce.

Rozdělená pozornost


Tlumočník vždy rozděluje pozornost na poslech informace v JV, na přetransformování a produkci v JC.
Podle potřeby se více soustředíme na poslech v JV nebo na přetransformování či produkci v JC (dle
obtížnosti funkční jednotky a potíží potíže v daném okamžiku).


Chyby plynoucí z nedostatečného zvládnutí rozdělené pozornosti:

-          přeřeknutí,

-          opravy,

-          vynechávky,

-          neporozumění,

-          chybným usouvztažněním jednotlivých segmentů,

-          interferencemi,

-          nedosažením adekvátnosti,

-          nezachováním smyslu informace. (Čeňková 2008, s. 54).


V případě vynechávek se často potýkáme i s narůstající nervozitou a z ní plynoucích gramatických
chyb.




Monitorování


Tlumočník se sám po celou dobu tlumočení kontroluje (monitoruje).


Hlídá:

-          vnitřní faktory - smysl tlumočených celků, jejich návaznost apod.

-          vnější faktory - publikum, atmosféra, vztah mezi osobami, kterým tlumočí


Zpětné korektury – chyby x strategie

Existují tři typy zpětných oprav:

1. Rektifikace: respektive, tedy, pardon… (Sejdeme se ve středu, respektive ve čtvrtek…)

2. Zpětné korekce „Nyní si ukážeme, nyní si řekneme…“

3. Přeřeknutí - tlumočník omylem použije slovo, které se svou formou podobá

jinému, nebo špatně vysloví začátek nebo konec onoho slova, apod. Např. „Více informací naleznete
v poznámce… pozvánce.“



Řečová komprese a dekomprese


Komprese - zhuštění

Dekomprese – rozvolnění


Kompresi i dekompresi můžeme použít z časových důvodů, ale i z jazykových a kulturních příčin.