3**
PROLOG:
Pro nás i naši tragédii skláníce před vámi svou šíji si vyprosujem sympatii.
Odejde. HAMLET:
To má být prolog, nebo veršík do prstýnku? OFELIE:
Je to krátké, Výsosti. HAMLET:
Jako ženská láska.
Vstoupí dva herci jako DIVADELNÍ KRÁL a DIVADELNÍ KRÁLOVNA.
DIVADELNÍ KRÁL:
Vůz Foibův objel třicetkráte již
glób Tellův, Neptunovu slanou říš
a třicet tuctů lun půjčenou zář
tolikrát vrhlo již na zemskou tvář,
co láska a s ní Hyménova routa
nám nejen srdce, leč i ruce poutá. DIVADELNÍ KRÁLOVNA:
A slunce s lunou stejný počet cest
kéž vykoná, než konec lásky jest.
Však běda, poslední dny nejste zdráv
a vesel jako dříve. Ten váš stav
mě děsí. Ačkoli mě, pane, děsí,
mou úzkostí vy hlavu nelamte si.
V tom strach a láska žen jsou nerozdílné,
buď nejsou vůbec, nebo strašně silné.
Mou lásku poznal jste svou zkušeností,
tak víte, že i strach mám velký dosti.
Veliká láska tíseň ve strach mění,
veliký strach je lásky vyjádření.
DIVADELNÍ KRÁL:
Ach ano, brzy opustím tě, drahá,
dál ve mně kolovat se život zdráhá.
Ty budeš však žít dál v tom krásném světě,
ctěná a milovaná; možná že tě
tvůj nový choť -
DIVADELNÍ KRÁLOVNA:
Dost! Neslyším to ráda! Taková láska je přec velezrada. Ať s novým chotěm prokleta jsem ve vteřině, vždyť podruhé se vdává pouze vražedkyně.
HAMLET:
Pelyněček, pelyněk!
DIVADELNÍ KRÁLOVNA:
A důvod, jenž k druhému sňatku svádí, je prospěch, ne že se dva mají rádi. Podruhé mojí rukou manžel zmírá, když druhý manžel na lůžku mě svírá.
DIVADELNÍ KRÁL:
Vím, upřímnost tě takto mluvit nutí;
my měníváme však svá rozhodnutí.
Vždyť je to pouze otrok paměti,
rodí se prudce, slábne vzápětí.
Nezralé jablko též netrháš, jak známo,
když ale časem dozraje, odpadne samo.
A je to přirozené všem, i tobě,
že zapomenem zaplatit dluh sobě.
Co ve vášni si slíbí ubožáci,
když vášeň pomine, svůj účel ztrácí.
Kde náhle zármutek či radost vzklíčí,
tam prudkým výbuchem se samy ničí:
jak velká radost, tak i velké muky
se jedno v druhé promění obratem ruky.
Náš svět, ten není věčný: proto divné není,
92]   William Shakespeare Hamlet
Třetí dějství
[93
že s naším osudem se naše lásky mění. Vždyť je to otázka nerozřešená dosud, zda osud mění lásku, nebo láska osud. K svrženým vůdcům přátelé se točí zády když chudák povýší, má ihned přátel řady. Do jisté míry tedy osud lásce vládne: vždyť má dost přátel ten, kdo nemá strasti žádné; kdo v nouzi požádá o pomoc proradníka, musí počítat s tím, že nepřítel mu vzniká. Abych však dokončil své věty trudné: osud a naše vůle jsou tak protichůdné, že vždycky hatí to, co v úmyslu jsme měli. Náš není výsledek, náš je jen záměr smělý. Mysli, že neuzavřeš manželství už jiné -ale až zemřu, ať i úmysl tvůj zhyne.
DIVADELNÍ KRÁLOVNA:
Plod země, světlo nebe nechci mít! Den ani noc mi nedej slast ni klid! Svou víru v zoufalství chci vidět proměnit se! Ať skončím v žaláři či jako poustevnice! Ať vždycky protiklad mým přáním letí vstříc, s tužbami srazí se, až nezbude z nich nic! Ať zde i na věčnosti peklo mám, jestli se, jednou vdova, znovu vdám!
HAMLET:
Co ale když teď svou přísahu poruší! DIVADELNÍ KRÁL:
Přetěžká přísaha. - Teď mě nech chvíli být:
duch se mi temní, rád bych zkusil obelstít
den spánkem. DIVADELNÍ KRÁLOVNA:
Kéž tvá mysl klidně může spát
a mezi nás nevstoupí nikdy nesoulad!
^ HAMLET:
Madam, jak se vám líbí ta hra? KRÁLOVNA:
Ta dáma příliš proklamuje, mám ten dojem. HAMLET:
Zato dodrží své slovo. KRÁL:
Slyšel jste, o čem ta hra je? Není snad v ní něco riskantního? HAMLET:
Ne, vůbec nic, dělají to jenom pro zábavu, vraždí jedem pro zábavu, naprosto žádné riziko. KRÁL:
Jak se ta hra jmenuje? HAMLET:
„Past na myši". Proč? Metafora. Ta hra je napsaná podle vraždy spáchané ve Vídni. Vévoda se jmenuje Gonzago, jeho manželka Baptista. Hned to budete vidět: vlastně je to cynické dramo, ale co na tom? Vaše Výsost, a my, co máme čisté svědomí, nás se to netýká. Ať se ozve potrefená husa, po nás nikdo kamenem nehodil. (Vstoupí herec jako Lucianus.) Tohle je králův synovec, nějaký Lucianus. OFELIE:
Vy jste učiněný chór, Výsosti.
HAMLET:
Já bych mohl vysvětlit, co děláte s vaším milencem, jen kdybych viděl na mazlení pimprlat. OFELIE:
Jste tvrdý, Výsosti, jste tvrdý. HAMLET:
Však byste se nahekala, než bych změkl. OFELIE:
Čím lepší, tím horší.
94]   William Shakespeare Hamlet
Třetí dějství [95
HAMLRT:
Vada všech manželů. - Začni, vrahu: přestaň se her dek tak zatraceně tvářit a začni. Spusť: Krkavec krákaje už pomstychtivé bučí. LUCIANUS:
Zlou zášť mám, nuž trest' v dlaň, čas pudí k provedení; doba jě příhodná a nikdo vůkol není. Ty směsi puchů, v polounoci utržená, Hekatou třikrát kletá, třikrát nakažená! Tvá hrozná schopnost a tvá magie, ať zdravý život ihned přebije. (Nalévá jed Divadelnímu králi do ucha.) HAMLET:
Vraždí ho na zahradě kvůli trůnu. On se jmenuje Gonzago.Ten příběh je pravdivý, dochoval se ve vybrané italštině. Hned uvidíte, jak si vrah získá lásku Gonzagovy manželky.
OFF.L1E:
Král vstává.
HAMLET:
Ze by ho vyděsila slepá střelba?
KRÁLOVNA:
Co je vám, Výsosti?
POLONÍUS:
Přerušte hru!
KRÁL:
Dejte mi světlo! - Pryč!
VŠICHNI::
Světlo, světlo, světlo! ř--j /
Odejdou VŠICHNI s výjimkou HAMLETA a HORATIA.
SHAKESPEARE, William. llamlcl. Přeložil Břetislav HODEK. Praha: Artur, 2016. D (Artur). ISBN 978-80-7483-045-7..