Hvajninimové nemají písmena, a tak jejich vědomosti pocházejí vesměs z podání. Ale protože se u národa tak sjednoceného, už od přirozenosti nakloněného ctnostem, úplně řízeného rozumem a odloučeného ode všeho styku s jinými státy, zběhne jen málo význačnějších událostí, ten zlomek dějin se lehce uchová, aniž si tím příliš zatěžují paměť. Podotkl jsem již, že netrpí chorobami, a lékaře tedy vůbec nepotřebují. Mají však znamenité léky z bylin. Těmi se hojí boule a šrámy na spěnce nebo na střelce kopyta, utržené na ostrém kamení, a také jiné pohmožděniny a rány na různých částech těla.
Rok určují podle oběhu slunce a měsíce, ale nerozdělují jej dále na týdny. Jsou jakž takž obeznámeni s pohybem obou těchto světelných těles a chápou, co je zatmění; dále se v hvězdářství nedostali.
V básnictví vynikají, to nutno uznat, nad všechny ostatní ■ smrtelníky; nelze věru ani napodobit trefnost jejich přirovnání, ani zevrubnost a přesnost jejich líčení. Obojího je v jejich verších hodně. Ty verše obsahují zpravidla velebení přátelství a blahovůle nebo oslavu vítězů při závodech a při jiných tělesných cvičeních. Jejich stavení jsou hrubá a prostá, ač nikoliv nepohodlná, zato velmi dobře zbudovaná na ochranu před zhoubnou zimou a vedrem. Rostou u nich jakési stromy, které se po čtyřiceti letech u kořene uvolní a prvním závanem vichru se
skácejí; jsou rovně rostlé, a když je ostrým kamenem zašpičatí jako kůl (Hvajninimové neumějí totiž zacházet s železem), zarazí je kolmo do země asi na deset palců od sebe, a pak je propletou ovesnou slámou, někdy také proutím. Stejně se robí střechy a dveře.
Hvajninimové používají jamky mezi spěnkou a kopytem jako my dlaní, a to s větší obratností, než jsem si zprvu představoval. Viděl jsem bílou klisnu z naší čeledi, jak tím způsobem navlíkala nit do jehly, kterou jsem, jí schválně půjčil. Stejně dojí krávy, žnou oves a konají všechny práce, na něž je třeba rukou. Vyskytuje se u nich jakýsi tvrdý pazourek, který obrousí i jiné kameny ve tvar nástrojů, a ty jim nahrazují klíny, sekery a kladiva. Náčiním z toho pazourku kosí též seno a žnou oves, který roste volně na polích. Jahuové jim na vozech svážejí snopy domů a čeledíni z nich vyšlapou v krytých boudách zrní; to se pak ukládá do sýpek. Vyrábějí též jakési hrubé hliněné a dřevěné nádoby. Hliněné suší na slunci.
Nepotká-li je nehoda, umírají toliko sešlostí věkem a pochovávají se na nejodlehlejších místech. Jejich přátelé a příbuzní neprojevují nad jejich skonem ani radost, ani smutek. Také u umírajícího není znát ani stopy lítosti nad tím, že odchází ze světa; je to jako by se vracel domů z návštěvy u sousedů. Vzpomínám si, že si můj pán jednoho dne umluvil doma důležitou
schůzku s přítelem a jeho rodinou. V určený den přišla paní s dvěma dětmi velmi pozdě. Omlouvala se předně za svého manžela, který prý zrovna toho dne ráno lhnuwnh. To slovo je v jejich řeči hodně výrazné, a nedá se tak snadno přeložit. Znamená odebrat se k prvotní matce. Ze nepřišla dříve, za to se omlouvala tím, že její manžel umřel pozdě dopoledne a že se dlouho radila se svými čeledíny o příhodném místě, kam uložit jeho tělo. Všiml jsem si, že si u nás počínala tak vesele jako ostatní. Umřela pak asi za tři měsíce.
Dožívají se zpravidla sedmdesáti nebo pětasedmdesáti let, velmi zřídka osmdesáti. Několik týdnů před smrtí cítí, jak pozvolna scházejí, ale bez bolesti. V té době je hodně navštěvují přátelé, protože už nemohou vycházet tak lehce a pohodlně. Deset dní před smrtí, kterou si málokdy špatně vypočítají, oplatí návštěvy nejbližším sousedům. Přijíždějí k nim na pohodl-
ném valníku, taženém Jahuy. Tohoto vozidla používají na delší cestu při této příležitosti a vůbec ve stáří a když náhodou zchromnou. A tak když oplácejí umírající Hvajninimové návštěvy, rozloučí se slavnostně s přáteli, jako by odcházeli někam do dálné končiny, kde si umínili strávit zbytek života.
Nevím, stojí-li za zmínku, že Hvajninimové nemají v své řeči slova na označení něčeho zlého. Odvozují je z vad a špatných vlastností Jahuů. A tak opisují nejapnost sluhovu, nedopatření dítěte, kámen, který se jim zaryl do noh, trvale bídné nebo převrácené počasí tím, že přidají přívlastek Jahu. Tak třeba Hhnm Jahu, Whnaholm Jahu, Ynlhmndwihlma Jahu, nebo špatně zbudovaný dům: Ynholmhnmrohlnw Jahu. >9/3
SWIFT, Jonathan. Gulliverovy cesty. Třetí. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1986.