ZALAR
FAUST
se svazkem klíčů a svítilnou u železných dvířek
Už dávno jsem zapomněl, co je to hrůza, a náhle mě obešla! Vyvřela z hlubiny lidství! — Dál! Tudy! Dál! Váháním přivábíš smrt!
Uchopí zámek. Zevnitř zpěv.
Má matka dorota
mě zabila, co dál!
Můj otec ničemník
kostičky ohryzal,
i sestřičku mám,
šla s kostmi až tam,
kde zem je jako led.
Nyčko jsem ptáček, nevím kam
odletět, odletět!
FAUST
zachvěje se, zavrávorá, pak se vzchopia odemkne; je slyšet, jak zařinčí okovy a zapraská sláma.
MARKÉTKA
snaží se ukrýt na lůžku
Běda! Běda! Přicházejí. Jak jsi trpká, smrti!
FAUST potichu
Buď zticha, vyvedu tě na svobodu!
Chopí se řetězů, aby uvolnil pouta. 0
MARKÉTKA hráni se
Jdi pryč! Vždyť je půlnoc! Přece můžeš, kate, počkat ještě chvíli, ještě do svítání!
FAUST
Dovol mi... 90
MARKÉTKA
svíjí se mu u nohou
Nech mě žít! Slitování! Vždyť jsem ještě mladá! Já jsem byla krásná, ale chudá. Chudá mladá dívka. Podívej se, kvítí! Podívej se, věneček! Můj věneček! Měj slitování! Copak jsem ti zlého provedla? Co živa jsem tě neviděla!
FAUST
Mluví z cesty. Sotva s ní co pořídím.
MARKÉTKA
Vidíš, pacholátko! Měla bych je nakojit! Víš, leželo tu, právě tady! Ode mě už dostalo pít. Ale vzali mi je. Povídají, že prý jsem je sprovodila ze světa, i písničky si na mě skládají. To přece není žádná pravda, tak jen končí jedna pohádka, to nezpívají o mně.
FAUST
vrhne se k ní
Markétko!
MARKÉTKA
vzchopí se
Kdo je? Slyším dobře? To mě volá on! On volá
Markétku! On volá mě! Kde je? Ach, do hrozného úpění a do skřípění zubů zazněl známý hlas a volá mě: svou Markétku!
Padne mu k nohám.
Můj muž! Můj muž! Kde je? Běž za ním, vrať se s ním!
FAUST
vášnivě ji obejme kolem krku
Má lásko! Lásko!
MARKÉTKA
schýlí hlavu a skryje mu ji do klína.
91
FAUST
Pojď už, moje lásko! Pojď! Tvůj vrah se stal tvým zachráncem. Jen pojď!
Navzdory tomu, že upadla do mrákot, jí odemkne okovy na rukou.
Rychle! Uprchneme strašlivému osudu!
MARKÉTKA
přivine se k němu
Políbíš mě? Políbíš mě?
FAUST
Třeba tisíckrát, jen rychle odtud, Markétko!
MARKÉTKA
Políbíš mě! Ty už líbat neumíš! Ne? Jakže? Jindřichu, můj milý, zapomněl jsi, jak se dává políbení? Dříve jako by se na mě celé nebe řítilo, když jsi mě objal. Líbal jsi mě, jako bys mě smrtí, plnou rozkoše, chtěl zardousit! Pojď, Jindro, dej mi políbení, anebo mám políbit já tebe? Q1l
Vrhne se k němu.
Proboha, máš ústa jako led! Jsou mrtvá! Odpovědět neumějí.
FAUST
Pospěš si! Pojď! Rychle za mnou! Však tě zlíbám natisíckrát vroucněji, jen rychle za mnou!
MARKÉTKA
usedne a zůstane chvíli potichu
Jindřichu, jsi to vůbec ty?
FAUST
Ano. Pojď!
MARKÉTKA
To mi nejde do hlavy. Vždyť nemáš pouta. Navracíš mi svobodu. Ty, svobodu! A víš-li, komu?
FAUST
Pojď! Pojď! 92
MARKÉTKA
Mamince jsem život vzala, děťátko jsem utopila. Jindřichu, tvé děťátko! Můj Bože, Pane nebeský, tak přece jen se mi to nezdá! Nepodáš mi ruku, Jindřichu? Je vlhká! Otři si ji, prosím! Vždyť máš na ní krev. A kord už schovej! Všechno se mi v hlavě mate.
FAUST
Zabíjíš mě!
MARKÉTKA
Ty nesmíš umřít, ne. Kdo by se staral o hroby. Ať
leží pěkně v řadě, prosím tě, má maminka, pak bratr a já s pacholátkem u pravého prsu. Pověz, Jindro, slíbíš mi to rukoudáním?
FAUST
chce ji odvést
Posloucháš mě? Slyšíš? To jsem já! Pojď, zachráním tě!
MARKÉTKA
Jít ven?
FAUST
Na svobodu.
MARKÉTKA
Tedy ven? Za živý svět, nikdy! Čeká-li mě venku hrob, pak ano, čeká-li mě smrt, pak pojďme, do věčného spánku, ale ani o krok dál. Ach, Jindřichu, jak ráda bych šla s tebou třeba na kraj světa!
FAUST
Neotálej! Cesta z vězení je volná.
MARKÉTKA
Vždyť si na mě počíhají u silnice pod lesem!
93__________------
FAUST
Pryč odtud!
MARKÉTKA
Ani za živého boha! — Nevidíš, jak sebou zmítá? Zachraň ubožáčka! Ještě sebou zmítá! Rychle, pospěš si, běž po lávce a lesem! Drž se vlevo,-
v rybníce je trám. Běž! Zachraň děcko! Zachraň!
FAUST
Zachraň sebe!
MARKÉTKA
Dojít spolu jenom za kopec! Tam sedí na kameni maminka a hlava se jí kývá. Nezvedne ji, nepokyne, hlavičku má těžkou, musí spát, víš? Abychom ty a já mohli v blaženosti nocovat.
FAUST
popadne ji a chce ji odvléci. MARKÉTKA
Začnu křičet, všechny vzbudím!
FAUST
Už se rozednívá, moje znejmilejší!
MARKÉTKA
Svítá, bude den. Můj poslední, můj svatební den. — Nikde neříkej, že jsi byl u Markétky v noci. Kde mám věneček! — Však se zas uvidíme. -Slyšíš, měšťané se kolébají ulicemi, šuškají si, klinká zvonek. Hůlka praskne, zlomí se. A každému hned v zádech zatrne, když projede mým týlem ostří. — Taky slyšíš zvonek?
MEFISTOFELES
objeví se
Rychle, nebo s vámi bude konec. Moji vraníci jsou neklidní, už svítá.
94
MARKÉTKA
To je on! Ať jde pryč! Nech ho být! On si přišel pro mne! Ne! Ne! Odevzdávám se ti, boží soude! Zachraň mě! Ne! Nikdy! Nikdy! Navěky se s tebou loučím. Měj se dobře, Jindřichu.
FAUST obejme ji
Neopustím tě!
MARKÉTKA
Opatrujte moji duši, andělové nebeští! — Jde z tebe hrůza, Jindřichu!
MEFISTOFELES
Je odsouzena!
Zmizí spolu s Faustem, dveře hřmotně zapadnou. Zdálky doznívá
Jindřichu! Jindřichu!
GOETHE, Johann Wolfgang. Faust a Markétka: (Prvotní Fausí). Praha: Odeon, 1982.