FRANCOIS VILLON
avet
(asi 1431-por. 1463)
kterou Villon skládal r. 1461 v okolí Paříže, kam se uchýlil, byv propuštěn z vězení biskupova
(...)
Kdybych si myslil, že mým skonem se krapet dobra vykoná, já k smrti odsoudím se honem, jako bych bestie byl zlá. Mnou nikdo křivdy nedozná, pěšky si choď, či v truhle nes se. Však chudák zemře-li jak já, hora se věru nezatřese.
204
Žil jednou jistý Diomed,
když Alexandr kraloval.
Ten jako násilník si ved
a cizí lodi raboval.
Konečně chytli ho a král
s ním arci naložit chtěl zle:
když lupič před ním v poutech stál,
měl potrestán být na hrdle.
I táže se ho panovník:
„Proč pirátství se oddáváš?"
I odpoví mu loupežník:
„Proč, pane, pirátů mi láš?
Že vyjíždím - jak dobře znáš -
jen s kocábkou, ne s dvojstěžníkem?
Mít výzbroj, jako ty ji máš,
byl bych, čím ty jsi: panovníkem!
Co dělat! Člověk nemá viny! Co naložil ti osud, nes! Osud je vinen, nikdo jiný; a já, já zkusil jako pes! Když můžeš, odpusť mi! a věz: kde chudoby je víc než dost -to ví už každé dítě dnes -, tam nerodí se samá ctnost."
Vrtalo mozkem knížecím, co Diomed mu pověděl, až: „Tak ti osud zaměním: z neštěstí na šťastný," mu děl. Tu do sebe ten zbojník šel, žil poctivě a podle práva. Z latinsky dochovaných děl je tato historická zpráva.
Mne kdyby Bůh tam postavil a kdyby král v svém dobrodiní mne statky světa obdařil a pořád já bych, roven svini, ved hříšný život, který špiní -tak ať mě k špalku vleče kat! Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad. -
Jotí
Je mi tak líto mého mládí, kdy frajeřil jsem, dováděl; sám Bůh ví, kam ta léta pádí, a já bych zadržet je chtěl. Můj mladý čas! Kam odešel? Ci odklusal? Kdo může říc? Najednou někam odletěl a nenechal mi vůbec nic. (...)
Já miloval, to nezapírám, a miloval bych ještě rád, teď řemenem však břicho svírám -a v srdci žal a v břichu hlad, to je pak těžké milovat; chceš-li se kochat svými city, dřív o žaloudek musíš dbát: neb k lásce hbitý, jen kdo sytý.
Ach, kdybych já byl studoval v svém mládí bláznivém, můj Bože, a na dobré se mravy dal, teď měl bych dům a měkké lože. Však způsobné já dítě? Cože? Já za školu jen chodil, běda! To slovo bolí jak hrot nože a skoro dál mi psát už nedá.
(Přeložil Otokar Fischer)
(...)
SOUKAL, Josef. Čítanka pro I. ročník gymnázií. Praha: SPN - pedagogické nakladatektví 2001. ISBN 80-7235-153-2. IVI'