Scéna 5. Faidra, Hippolytos, Oinona
Faidra (k Oinoné v pozadí jevišté) :
Je zde. Mně do srdce hned všechna krev se žene. Jak na něj pohlédnu, mé rty jsou náhle němé. Oinona:   Vzpomeňte na syna, který má už jen vás. Faidra:    Prý, pane, hodláte co nejdřív odplout zas. Chci k vaší bolesti připojit slzy svoje a říct, proč srdce mé je plno nepokoje: můj syn je bez otce a brzy přijde den, kdy zemru také já a bude sirotkem.
27
Tisíce nepřátel už hrozí jeho žití.
Jenom vy můžete mé dítě ochrániti.
Leč tajná výčitka klid nedopřává mi.
Mám strach, že nadarmo vás ruším prosbami,
že hněv, jímž po právu mou zlobu odrážíte,
padá jak na matku, tak na její též dítě.
Hippolytos :
Mně, paní, cizí je tak podle nízký cit.
Faidra :    Leč zasloužila bych si vaši nenávist,
když tolik činů zlých z mé strany stále zříte. Do srdce, pane můj, mi ale nevidíte. Já chtěla pro vás být jen ztělesněním zla a v temže místě jsem žít s vámi nemohla. Tajně i veřejně já proti vám jsem byla a moře, chtěla jsem, aby nás rozdělila. _      Zákon jsem vydala, jenž nedovoloval, aby vás kdokoli přede mnou jmenoval. Jsou-li však urážky též mírou utrpení a jestli moje zášť se ve vaši zášť mění, pak není druhé z žen, jíž třeba projevit jen více soucitu a menší nenávist.
Hippolytos :
Matka, jež střežívá svých vlastních dětí práva, nároky nevlastních zpravidla neuznává. Já, paní, dobře vím, že podezření zlé se s druhým manželstvím narodí obvykle. Každá z žen chovala by nedůvěru ke mně
Faidra :
Hippolytos
a tíhu urážek bych musel nésti stejně. Kéž nebe dosvědčí, jak ráda chtěla bych vám, pane, dokázat, že neznám tento hřích. Mně zcela jiný žal rozdírá nyní duši!
Žal možná těmto dnům jen velmi málo sluší. Vždyť třeba manžel váš je dosud naživu a díky nebesům se vrací k přístavu.
28
Neptun jej zachrání. Můj otec utíká se k tomuto bohu přec s modlitbou v každém čase. Faidra :    Nikdo z nás nespatří dvakrát břeh zemřelých. Poněvadž Théseus v ponurý kraj ten vnik, nadarmo čekáte, že navrátí se zase. Lakomý Acheron kořisti nevzdává se. Co pravím? Vždyť je živ a před sebou jej zřím. Mně zdá se, právě ted že s chotěm hovořím. Ve vás mi ožívá. A srdce mé... ó běda! Má vášeň šílená se déle skrývat nedá. Hippolytos:
Hle cit, jenž silou svou i zázrak vyvolá. Ač mrtev, po boku přec máte manžela, který v syém náručí zas vaši duši chová. Faidra :    Ach ano, prahnu, žhnu, jsem celá Théseova. ~ Miluji nejen tvář, jež zřela podsvětí a která tolik žen dovedla laskati a bohu zemřelých šla vzíti ženu jeho, leč i tu věrnou líc člověka vznešeného, snad vzpurnou v mládí svém, však tolik
půvabnou,
že mnozí, jako já, v ní božské rysy čtou. Měl vaši postavu, též zrak i řeč měl vaši. I váš stud vznešený byl vepsán v jeho tváři, když cestou po moři ke Krétě přispěchal, oddaný sluha dcer, jež zplodil Minos král. Kde jste jen tenkrát byl? Proč i s ním nesměl
vítat
ve sboru hrdinů lid tehdy Hippolyta? Proč mládí bránilo, abyste mohl sám vstoupit na onu loď, jež zavezla ho k nám? Vy byste netvora skolil i beze zbraní
nedbaje lstivých cest, jež úkryt jeho chrání.
Abyste jistě šel i cestou nejistou,
má sestra dala by vám klubko do rukou.
29
Ach ne! V tom směru bych já udělala více, vedena příkazy své lásky — pomocnice. Já, princi, věřte mi, bych sama chtěla vést vás labyrintem tím a jeho spletí cest. f Jak bych se starala o tu tvář nejkrásnější! Obavy milenky přec klubko nezkonejší. Kdykoli byste šel zrádnými cestami, já musela bych jít, můj pane, před vámi. Faidra, jež v labyrint by s vámi sestoupila, s vámi by zhynula — anebo zvítězila.
Hippolytos :
Ó běda! Nevíte, že jeho synem jsem a že král Théseus je vaším manželem?
Faidra:    A z čeho soudíte, že jsem snad zapomněla? Je něco, čím má čest na chvíli utrpěla?
Hippolytos :
Ach paní, promiňte. Pln zmatku přiznávám, že podezření mé byl chvilkový jen klam. Hanbou se musím rdít, když díváte se na mě a jdu teď... j
Faidra : " "Ukrutný! Slyšel jsi všechno správně
Dost jsem ti zjevila, aby v tom nebyl klam. Nuže, teď tedy víš, co v srdci ukrývám. Leč nesmíš myslit si, když lásku vyznávám ti, že klid a svědomí ji draze nezaplatí a že cit bláhový, jenž zmámil hlavu mou, ' živil tu nákazu radostí zbabělou. Jsouc smutnou obětí pomstychtivosti bohů, já větší zášť než ty přec k sobě chovat mohu. Bozi ať svědčí mi. Vždyť dali v nitru mém osudné vášni vzplát, jež hoří plamenem. A štěstím ukrutným pak mohli potěšit se, když srdce zmámili ubohé smrtelnice. Na dobu vzpomeň si, která už minula. Útěk mi málo byl, tak jsem tě vyhnala.
30
Dinona :
Hnusná, zlá, nelidská jsem pro tě býti chtěla a majíc z tebe strach, hněv tvůj jsem probouzela. Co z marné snahy té jsem, chudák, mohla mít? Rostla tvá nenávist, však nemizel můj cit. Ba, Jalj^přizdobil jen novou krásou časem. V slzách i v horečce po tobě prahnula jsem. Snadno bys uhod vše jediným pohledem, kdyby tehdy tvůj zrak se mohl dívat jen. Co mluvím? Myslíš si, že hrozné vyznání to nebylo s bolestí a těžce poodkryto? Přišla jsem prosit tě, o syna bojí c se, abys jej nechoval, jako mě, v nelásce. Jak slabá záminka pro tu, jež láskou plane. Já mluvitjnusela jen o tobě, můj pane! Pomsti se, ztrestej mě za lásku nehodnou! Jako syn hrdiny splň dávnou tužbu svou a bytost obludnou sprovoď rukama svýma. Vdova po královi miluje jeho syna! Hleď bytost proradnou odstranit ze svých cest. _JZdejnoje srdce máš, tam musíš ránu vést. Čím více touží teď urážky odčiniti, tím prudčej ruce tvé se v ústrety už řítí. Bodni! Leč srdce mé když málo hodné jest, _jiby za hříchy své tak sladký vzalo trest, či nechceš-li se snad zlou krví pošpiniti, , svůj půjč mi aspoň meč! Sama si vezmu žití! Rychle!
Co děláte? Viděl to, paní, svět? Hle, někdo přichází. Rychle se vraťme zpět a svědkům hanby té se hleďme vyhnout tiše.
o
CD O)
w
!q í_
0
čó co
L—
Q.
1 I
c
CD CD —}
Z
o
š
31
RACIN, Jean. Faidra. Praha: Orbis, 1960.
Scéna 2. Théseus, Hippolytos
Théseus:  Bohové, tady je! Věru se nedivím,
že byl jsem oklamán tím hrdým vzezřením. Proč svůdce proradný teď na svém čele hostí znamení posvátné, patřící jenom ctnosti? j A nebylo by lip, kdybychom poznali dle znaků určitých, kdo dobrý je, kdo zlý?
Hippolytos :
Smím se vás, pane, ptát, kteráže smutná zpráva chmuří vznešený zrak a klid vám nedopřává? Můžete svěřit mi, proč ztratil se váš klid?
Théseus:  Zrádče! Máš odvahu přede mne předstoupit? Jsi netvor, kterého nebesa ušetřila, a jeden z lupičů, jež ničila má síla. Hnán hnusnou vášní svou, v níž není žádný citj chtěls v touze nečisté mé lože pošpinit. ' Co ještě tady chceš? Což není na tom dosti? Proč neuprchneš z míst plných tvé hanebnosti ?í Proč nevyhledáš si pod nebem neznámým kraj, který nesetkal se dosud s jménem mým?
Jdi, zrádče, odtud pryč! A raděj nedráždi mne, sic hněv můj strašlivý tvou hříšnou hlavu stihne. K mé věčné potupě postačí docela vědomí, že má krev zlosyna zplodila, než aby tvoje smrt, jež hanbou mou by byla, všech skutků hrdinských mi slávu pošpinila. Prchej, a nechceš-li, aby tě náhlý trest připojil k zločincům, jež neváhal jsem smést, pak dbej, ať hvězda tajež nad námi se třpytí, na cestu v tento kraj_tójiikdy_jiesvítí ti. "Prchej! A pravím ti: krok tvůj ať napořád, tě odtud vzdaluje. Zas čistý chci mít stát. ATy7ty,"TSfěptuňe, jemuž kdysi mé síly od vrahů proradných pobřeží očistily, vzpomeň, že v uznání těch činů statečných • slíbil jsi vyplnit pak jedno z přání mých. Když v krutém vězení jsem trpěl bez pomoci, já neobracel se k tvé nesmrtelné moci. Šetřil jsem pomoc tu, již dals mi slibem svým, abych jí využil v případě vážnějším. Dnes prosím, Neptune: msti otce nešťastného, ať zrádce okusí ted sílu hněvu tvého. A jeho krví smyj nemravnou touhu tu. Tvá krutost zjeví mi tak tvoji dobrotu." polytos:
Ach, z lásky zločinné mě Faidra obvinila! Hrůza tak strašlivá mou duši odzbrojila. Úder byl nečekán a tak mě ochromil, že k vlastní obraně už nenacházím sil. héseus :  Zrádče, vím, myslil jsi, že mlčením svým zprostí Faidra tě zločinu brutální násilnosti. Však meč svůj nesměl bys nechat jí, prchaje, meč, který zradil tě a jenž tvým soudcem je. Anebo zločin svůj jsi měl už dovršili a naráz uloupit jí řeč i celé žití.
44
45
Hippolytos :
Tak utrhačnou lží popravu rozhněván, měl bych vám pravdivě vše vysvětliti sám Leč nechci dotýkat se věcí, jež vás bolí. Jen ohled vůči vám mi mluvit nedovolí. Aniž chci zvětšovat, pane, váš těžký žal, rád bych, abyste přec můj život prozkoumal. Prečin vždy předchází zločinu velikému. Kdo zákon poruší jen ku prospěchu svému, nakonec znesvětí i práva posvátná. I   Stejně tak jako ctnost i zločin stupně má j rarňikdy nepřejde, kdo žije v nevinnosti, \ j pojednou na cestujej.vyisi-zvracenos.ti..) Den jeden nezmění ctnostného jedince v zlosyna, ve vraha či v zrůdu dokonce. Mě matka hrdinná svým ňadrem odkojila a jájaey n£zradil,.jež~i. mou Javí, byla*.. Nadto pak Pitheus, jenž zván je mudrcem, mi učitelem byl, než z domu vyšel jsem. Nechci teď stavět se do lichotného světla, leč jestli jaká ctnost kdy v srdce moje slétla, pak je to, pane můj — to buďte přesvědčen nenávist k zločinu, z něhož teď nařčen jsem. To o mně známo je po celém Řecku dosti. Často jsem onu ctnost přepínal k ukrutnosti lid ví o zármutku, jenž druhdy stíhal mne. Den čistší nemůže být nežli srdce mé, ! a přesto Hippolyt prý v lásce zakázané...
Théseus :  Tvá pýcha, zbabělce, tvým soudcem se teď sta: Vím už, proč chladem tvým nic v světě nepoh: Jen Faidra vábila tvé oči bezectné a žádnou jinou z žen jsi nemohl být zmámen, protože nelákají tě cudné láskyjjlamen.
Hippolytos :
Ne, otče! Srdce mé, proč to dál ukrývat,
láskou, jež cudná je, nechtělo pohrdat. U vašich nohou zde vyznávám pravou vinu: já, i přes zákaz váš, miluji, láskou hynu. Mám Aricii rád, patřím jí docela. To dcera Pallantů vám syna zmámila a já ji zbožňuji. Celá má duše,, pane, přes vaše zákazy jen pro tu dívku plané. éseus:  Bozi! Ty miluješ? Ach ne, toť hrubá lest,
jež ospravedlnit má přestupkem tvou čest. ?polytos :
Já po šest měsíců se musel lásky stříci. Tak dlouho ji mám rád. Teď musím vám to říci. Což nic vás nezbaví krutého omylu? Měl bych snad přísahou se bránit tomu zlu? Ať země, nebesa, ba příroda ať celá... íéseus :  Vždy křivá přísaha zločince kryti měla.
Dost, přestaň, ušetři mě trapné rozmluvy, když pochybná tvá ctnost mi nic víc nepoví. pppolytos :
Má ctnost vám připadá i pochybná i lstivá, leč Faidra v srdci svém jinak se na mě dívá. Héseus :  Tvá drzost nestoudná mi znovu bere klid. i^polytos :
Kam chcete abych šel a kdy mám odejít?-héseus :  Byť město Hérakla tě krylo sloupy svými,
já bych se domníval, že příliš blízko jsi mi. ppolytos :
Obtěžkán nevinně tak hrozným zločinem, kde najdu přátele, vámi jsa opuštěn? íéseus : Jen se zvrhlíky hleď žít v přátelském teď svazku, kteří ctí nevěru a krvesmilnou lásku. Se zrádci přátel se, již bez cti jak ty jsou, ti snad i ochranu ti nyní poskytnou.
[ppolytos:
Smilstva a nevěry řeč vaše plná byla,
však Faidra, a ne já, se z matky narodila a z krve, o níž je, pane, přec známo všem, že plna hříchů je, z nichž já jsem obviněn Théseus:  Co? Jsi snad obětí své vlastní zběsilosti?
Naposled říkám ti: Zbav mě své přítomnost Jdi, zrádče! Nečekej, že otec zuřivý z těchto míst veřejně tě s hanbou vypoví
l/f
46
47