Organizace informací II. 24. 09. 2021 PhDr. Jiří Stodola, PhD. Pojmy a věda •Aristotelismus – definice a klasifikace – základní metody vědy •Formální (deduktivní vědy) – mají systém axiomů, vyvozují teorémy •Reálné (přírodní) – •pozitivnismus – fakta se třídí •Novější pojetí – paradigmata, teorie – založeny na systému pojmů • •Filosofie (analytická) – konceptuální analýza • • • Pojetí pojmů •Závisí na řešení epistemologických otázek •Pojem lze obecně charakterizovat jako způsob zpřítomnění části reality (objektu) v poznání (subjektu) (Novák a Dvořák, 2007, s. 38). •Vědecké pojmy jsou obecné, to znamená, že pomocí jediného pojmu je vystižena nějaká vlastnost, která se v realitě vyskytuje mnohonásobně (například prostřednictvím jednoho pojmu člověk vystihujeme to, co je společné všem lidem, kteří žili, žijí a budou žít na Zemi) (Ochrana, 2009, s. 29). •Je třeba rozlišit mezi pojmem jako abstraktní entitou a termínem (určitým jazykovým výrazem), kterým je pojem označen. Termín je hmotný znak pro pojem, pojem je významem termínu. Pojem reprezentuje objekt v poznání, termín je jazyková entita referující k objektu. Znaky •Věci, které se k jiným věcem vztahují vztahem reprezentace. •Zastupují jiné věci. •Znaky •Přirozené (kouř je znak ohně) •Konvenční (slova) – vznikly dohodou •Formální – bezprostřední vztah k označovanému, který si neuvědomujeme •Instrumentální – zprostředkovaný vztah k označovanému, kterého si musíme být vědomi • Definice znaku •Sv. Augustin: •Znak je totiž věc, která působí, že člověku vytane na mysli kromě představy, kterou vnuká smyslům, ještě něco jiného • •1) Slovo vyvolá •2 )představu sebe sama a •3) představu •4) označené věci Struktura znaku http://4.bp.blogspot.com/-9KrcpKL60tc/ToqsiJSgiEI/AAAAAAAAADA/C1lB-O6JIMg/s400/prost.JPG Trojúhelník reference http://1.bp.blogspot.com/-1Hhbdm0RFcw/TomkHfvk1_I/AAAAAAAAAC0/mNILBtPG-SE/s1600/Obr_1_Trojuhelnik_r eference.png http://1.bp.blogspot.com/-nXw-DkfzcR8/TomIm-VJR_I/AAAAAAAAACw/J-LQmQSDy6Y/s1600/trore.JPG Objekt •Aktuálně nebo potenciálně jsoucí věc, v naší terminologii individuum-substance, individuum-akcident, vztah, agregát •Formální objekt – to, co je na objektu vystiženo pojmem (je tu jakési spojení s pojmem) •Materiální objekt – objekt se vším, co mu náleží Pojem •Přirozený a formální znak objektu – není otázkou konvence, zpřítomňuje objekt bezprostředně •Subjektivní pojem – součást mysli poznávajícího •Objektivní pojem – pojem kladený jako objekt, jde de facto o objekt v úpravě pro myšlení (obecnost) – entity ve FRBR •Obsah pojmu – to, co pojem vystihuje na objektu, obsah vyjádřen pomocí známek, tj. jiných pojmů •Rozsah pojmu – soubor objektů, kterým se dá pojem přidělit •Mezi obsahem a rozsahem je nepřímá úměra Dělení pojmů podle obsahu •Kladné (existence) •Záporné (nedostatek) • •Jednoduché (jedna esence – Sokrates) •Složené (více esencí, agregáty – les • •Absolutní (označují pouze předmět pojmu) •Konotativní (zpřítomňují něco dalšího, např. pojmy akcidentu zpřítomňují substanci) • •Konkrétní •Abstraktní http://3.bp.blogspot.com/-0N37x9wGV8w/Tp06_Na0AUI/AAAAAAAAAEg/Dw_0E3JqyRA/s1600/abstract.JPG Dělení pojmů podle rozsahu •Singulární – Sokrates •Obecné – pes •Kolektivní – Masarykova univerzita, les •Transcendentální – jsoucno, informace Další dělení pojmů •Identické – když mají stejné virtuální znaky, když jsou vystiženi pomocí jiných aktuálních znaků, jsou informativní (Walter Scott = autor Vawerley) •Různé - jiný obsah • •Slučitelné – spojením nevzniká spor •Neslučitelné – spojením vzniká spor • •Nadřazené – zahrnuje podřazené pojmy •Podřazené – jsou obsaženy v nadřazených pojmech Znak •Konvenční a instrumentální znak objektu, tj. dán dohodou a je třeba vždy rozpoznat jeho označující funkci •Označuje objekty prostřednictvím pojmů • Diferenciovaný trojúhelník reference http://1.bp.blogspot.com/-7sZY1q1r-VM/To21IyysOWI/AAAAAAAAADc/vXPXGJjUknk/s1600/pojmytr.JPG Pojetí pojmů z hlediska epistemologie Krajní realismus •Platonismus •Ultrarealismus Umírněný realismus Konceptualismus Nominalismus Definice •Definice je myšlenkový útvar vyjádřený slovy, jehož prostřednictvím se vysvětluje, co definovaná věc je (tj. jaká je její esence) (Skácel a Skácel, 1945, s. 76–77; Materna a Petrželka, 2008). •Nominální – etymologické souvislosti •Věcná •Vnitřní •Substanciální – na základě esence •Metafyzická (principy se liší pouze pojmově) •Fyzická – (principy jsou od sebe oddělitelné) •Deskriptivní – pomocí vlastností •Vnější – z příčin Struktura definice Požadavky na definici •Definice má být: jasná, složená z nejbližšího rodu a diference. •Nemá být záporná, nejasná a příliš široká či úzká. Dělení a klasifikace •Dělení je rozbor celku na jednotlivé části podle určitého hlediska (Skácel a Skácel, 1945, s. 77–78; Gredt, 2009, s. 53–54). Vícenásobné dělení se nazývá klasifikace •Celek – •Skutečný •Fyzický (reálná odlišnost) – části lidského těla •Metafyzický (virtuální odlišnost) – genotyp – fenotyp, obsah – forma •Logický (odlišnost pouze v myšlení) – logické části pojmu • •Spojení celku •Podstatné •Nahodilé •Integrální • •Části •Homogenní – molekuly vody •Heterogenní – skládka odpadu •Organické – orgány v těle • Typy a zásady dělení •Dělení se dělí podle typů celku: skutečné – logické, metafyzické – fyzické, podstatné – nahodilé – integrální •Zásady dělení: •části, na které je celek rozdělen, mu musí být přiměřené – musí mu odpovídat; •žádná část dělení nesmí obsahovat víc než celek nebo se nesmí celku rovnat; •žádná část dělení nesmí v sobě zahrnovat část jinou; •klasifikace obsahuje nejprve části, ze kterých se celek skládá bezprostředně, teprve poté je možné tyto části chápat jako celek a dále dělit.