keramika Keramická hmota - hrnčina - nejběžnější, výpal při teplotě 750°-960° (nejnižší možná 550°C) tzv. keramika vysokého ohně: technologie, morfologie, typologie (majolika, mezzomajolika, fajáns, polofajáns, kamenina, polokamenina, bělnina, porcelán) Kamenina: vypal za vysoké teploty (více než 1100°C, obvykle 1280-1400°C) -> dochází ke slynutí keramické hmoty, jako ostřivo užit vápenec nebo živec nasákavost do 5% Pravlastí kameniny je Čína, v Evropě se objevuje ve 12. stol. a je charakteristická pro německé země (Porýní, Sasko). V době rozkvětu německých kamenin v 15. a 16. stol. se vyvážely do mnoha do evropských zemí. V českých zemích se uplatnily importy hlavně ze Saska a z Lužice (Mužakov), méně porýnské výrobky. Za kameninu jsou považovány také tzv. loštické poháry vyráběné od konce 14. do poč. 16. stol. v Lošticích u Šumperka. Charakteristický puchýřovitý a bublinkovitý povrch, způsobený větším obsahem železa v hlíně, z nich činil obchodní artikl, který se importoval do zahraničí. V evropských muzejních sbírkách se objevují doplněné zlatým a stříbrným kováním. Jako symbol alkoholismu, kožních a pohlavních chorob se loštický pohár objevuje na obraze nizozemského malíře Hieronyma Bosche Rajská zahrada (poč. 16. stol.) Polokamenina: vlastnosti jako kamenina, ale nižší teplota výpalu (kolem 1000°C): loštická keramika Majolika: Keramika s jemným porézním barevným střepem potaženým barevnou opakní cini čito-olovnatou glazurou Majolika bývá běžně zaměňována s fajánsí: podobné technické vlastnosti, ale rozdíl v barvě střepu a glazury, glazura majolik a) jednobarevná (zelená); b) dvoubarevná (mramorovaná); c) vícebarevná (u výrobků s plastickým dekorem, např. kachlových kamen). 1. Stejná jako fajánse (majolika a fajáns jsou synonyma) - stejný druh keramiky majolika=fajáns (Černohorský 1941) 2. jen zboží vyrobené v italských dílnách: podle uměnovědců kritériem - ALPY keramika vyrobená na jih od Alp je označována jako majolika (italská majolika), na sever od Alp fajáns (např. habánská fajáns). 3. keramika jiného charakteru než fajánse (Blažková, Žeglitz) např. Pražský hrad keramické třídy 5014, 5015; Rada 1995: majolika: keramika s barevným střepem a neprůhlednou barevnou glazurou (majoliková poleva), výpal 1100°C (tj. jako kamenina) Název - od ostrova Mallorka v souostroví Baleáry u španělského pobřeží, kde se nacházelo významné obchodní středisko s touto keramikou fajáns - majolika Engobierte Warian iŕid Keramík malére* (evil. Mich Haibfay«nee) ",lV"i-i F:ay*fiC* mi! Ct>f»rla ? ■ Echer&en —— £19«» Halfciayerice .;mn GrutO- . B-eig'asuť Farfckůrper/Ualéíei "stratigrafie" střepu - engoba, glazura, malba Boschetti - Maradi 2006, 27 Pravá fajáns Polofajáns -1 polofajáns - 2 Polofajáns -3 modrá malba Mih_y. bila podkladní glazura opokn bilý střep TMÍ barevný /i 111111111 r modrá malba _.__iinniL_... transparentní w glazura bilý střep I--- I modrá malba transparentní [ glozura ' bíle nástŕepi iiiiuiiiinii barevný střep iiiniiiiiiiii í modrá malba bilá podi. lad ni glajj ra iiiiiiiniinmi 1 barevný střep illllllini!..... 1 Schéma podobnosti ostenze modré malby na bílém fondu mezi pravými fajánsemi a třemi struktivními modofokacemi polofajánsí Scheufler- Štajnochr 1987, 148 Fajáns: první výpal 1100°C -> chladne -> glazování (olovnato-cíničitá poleva, olovo (tavivo), cín (kalivo -glazura se zabarvuje bíle) -> výpal na 800-900°C malba před nebo po 2. výpalu - barvy tzv. vysokého ohně - žlutá, zelená, modrá a burelová; od 18. stol. i muflové barvy nízkého ohně (fialová, červená) keramika s průlinčivým světlým žlutým až šedým střepem; Název fajáns - ital. města Faenza nedaleko Bologne - významné keramické produkční centrum od 12. stol.; od 16. stol. manufakturní výroba -^továrně v našem prostředí: domácího původu habánská fajáns (jižní Morava), konec 16.-18. stol. Import: nejčastěji delftská fajáns, event. fajáns z Bavorska Habánská fajáns: výrobci novokřtěnci(habáni) - usazují se J Moravě ve 20. letech 16. stol. (Mikulov, Slavkov u Brna). Výroba: od konce 16. století, nejstarší datovaný (s letopočtem tvar) - džbánek s rokem 1593 Luxusní zboží - renesančního tvarosloví prolamované misky na nožce (šály), kulovité džbánky nebo mísy ve tvaru kardinálskeho klobouku, Výzdoba: stylizovaný rostlinný dekor (odraz věrouky: zákaz zobrazovat lidské postavy a zvířata) provází datace a erby šlechtických majitelů Nejstarším datovaným výrobkem z českých zemí je džbán z r. 1593. Po Bílé hoře a po vydání obnoveného zemského zřízení (1628) - novokřtěnci vystěhování ze země - odchod na Z-Slovensko 17. stol. : vliv holandského Delftu - monochromní modrý dekor Po r. 1680: rozpad novokřtěnských obcí Z-Slovensku —> soukromé řemeslnické dílny —> rustikalizace a rozšíření motivů , dekor po celé nádobě Po r. 1740 lze hovořit o lidové faiánsi Na konci 17. stol.: návrat na Moravu - nejdříve v Nových Hvězdlicích, Bučovicích a ve Ždánicích —> tradici lidového džbánkařství; centra výroby: Bučovice, Vyškov, Olomouc, Šternberk, Prostějov, Valašské Meziříčí, Oslavany, Velká Bíteš a Ivančice lOVOKRTENSKE FAJANÍ ZE STRACHOTÍNA Mezzomajolika: bílý střep obarvený na modro, vyškrabávaný dekor, blízké fajánsím jemným barevným střepem krytým modrou glazurou a výjimečně bílým nástřepím. Charakteristickým znakem je rytý dekor do glazury. Střeidko výroby : Jindřichův Hradec nebo v jeho okolí Patrně byly vyráběny v hrnčířské rodině italského původu Mattanelliů Mezzomajoliky vznikly asi v 15. stol. v Itálii, vyráběly se také v Sedmihradsku (1780- 1870). Pro jihočeské výrobky byl charakteristický bohatý dekor s květinovými motivy doplněný křesťanskými symboly. Zachované talíře se širokým okrajem jsou datované do let 1660- 1740. Porcelán: vyrábí se z kaolínu, výpal 1300°C, v Evropě znám cca 1290, u nás před 1541 (Pražský hrad) Rukodělná bělnina a polokamenina Bělnina je keramika s bílým průlinčitým střepem potaženým průsvitnou (transparentní) glazurou. Pálí se dvakrát a dělí se na měkkou (vápenatou) a tvrdou (živcovou). Počátky tovární výroby lze najít v Anglii (J. Wedgwood), odkud se jako projev klasicismu dostává do evropských zemí. V rakouské monarchii na výrobu přešly státní manufaktura v Holiči, šlechtické podniky v Bystřici pod Hostýnem, Hranicích na Moravě, v Týnci nad Sázavou a továrny v západních Čechách. Pro lidového spotřebitele byla vyráběna na Znojemsku i jinde bělnina potažená hnědou hlinkou a zdobená vyškrabovaným dekorem (znojemáčky). Oba druhy keramiky vznikaly ve východomoravských Rajnochovicích a okolí jako produkt drobného industriálního podnikání. Širokého uplatnění došla tovární bělnina zdobená naturalistickými (německými) květy, která ve funkci stolního nádobí nahradila rukodělné fajánse. Poslední výrobní středisko zastupuje továrna bratří Schútzů v Olomučanech u Blanska, kde byla výroba ukončena nedlouho před první světovou válkou. Od pol. 19. stol. Bělninu postupně vyrábí i hrnčíři rukodělně jako náhradu za hrnčinu (měkkotu) v Kostelci nad Černými lesy, na Chodsku,v jižních Čechách, na Kunštátsku iTěšínsku. Do výroby proniká mechanizace, jako dovoz hlíny ze západních Čech, Rudic, či Znojma, uplatňují se továrně vyráběné glazury, zatáčení, lití a lisování výrobků, u uměleckého a suvenýrového zboží spolupráce s výtvarníky. Technickými parametry je rukodělné bělnině blízká polokamenina. Tato keramika s porézním střepem, lehkým a pevným, potaženým hnědými zemitými glazurami (šlemovka) se vyráběla spolu s rukodělnými bělninami např. v Kunštátě na Moravě, Kostelci n. Č. I., Davli, ve Štěchovicích a na Podorlicku. Dekor výrobků byl minimální, jen technický, rytý do glazury. Do českých zemí se dostávaly také importy z Dolního Slezska (Bunzlau, dnes Boleslawiec), do Prahy, která byla v 19. stol. obchodním střediskem s tímto zbožím. Džbány označované jako buncláky nesly bílý plastický nalepovaný dekor. Ve starší literatuře je polokamenina označována také jako kamenina, bělnina či kameninová hrnčina Porcelán: keramika s bílým zcela slinutým střepem, v tenké vrstvě průsvitným, s povrchem režným (bisquitovým u plastik) nebo glazovaným. Porcelánová hmota byla čínským objevem; z Číny byl porcelán dovážen do Evropy jako luxusní zboží. Snaha o jeho napodobování vedla k pokusů m o objevení složení porcelánové hmoty na evropském kontinentu, což se povedlo v Míšni Johannu Ch. Bóttgerovi (1709). Výroba porcelánu se postupně rozšířila po celé Evropě, protože prestiží každého královského dvora bylo vlastnit porcelánku. Monopol vídeňské porcelánky způsobil, že v západních Čechách vznikla první továrna v Horním Slavkově až r. 1792. Porcelánové zboží bylo určeno vyšším společenským vrstvám a dekorem a tvaroslovím sledovalo měnící se životní styly 18. a 19. stol. Do lidového prostředí proniká porcelán od 70. let 19. stol. po zlevnění výroby v důsledku technického pokroku. Jednalo se z počátku o stolní nádobí s jednoduchým technickým dekorem. Z porcelánu se vyráběly také upomínkové předměty, jako hrnky a talíře s vedutami poutních míst či postavami světců a poutních typů madon, stejně jako další devocionálie, které tvořily základ domácích oltáříků na zásuvkových prádelnících. Nahrazují v 2. pol. 19. stol. svatý (stolový) kout v tradiční jizbě vesnických usedlostí IMPORTY Import luxusní keramiky z Andalusie: Praha: Týnský Dvůr: kontext 13/14.stol. Výrobek almohádského období 12.-poč. 13.stol. Výskyt mimo muslim. Španělsko - v pobřežních městech - Mértola (Port.), Alexandrie, Káhira (Egypt), Maroko 3 cm Fig. 2. Praha, Týn merchant inn, plot No. 1065, layer No. 229. Below left: Fragment No. 868/79 (1), obverse and section. Above right: Fragment No. 868/79 (2), obverse, section and reverse. Drawing and photos by Karel Novaček. h E 2 n -J £ j3 f 41 ,_ D:P II cd 3 g F) * o) :1 ě "m ■'(j E ■il_ Cl Proeházkř i2007|242 S 3 e 100 tmavě Sedá-černá 700-900 obtáčení profilující hladký, zrnka slídy ■ ■ strední a hrubá rnuskovit jako os vi v o 2. pd. 13.-15. stol. 101 tmavé Ěedá-íerná 700-900 obtáčení profil ující hladký, zrnka slídy - střední a hrubá muskovit lI.i:.h. 2. pot. 13.-15. 102 tmavě šedá-černá 700 -900 obtáčení profilující h i-c-.ý. poslidovaný ■ ■ střední a hrubá mu&kovit :-,IOL^'l 15stoL 103 světle sedá 700-900 :.í::U'i:';h:ií profilující hladký, jemné drsný - - ;;::edií a hrubá muakovit 13. stol. 200 středně a tmavá šedá 700-900 obtáčení profilující hladký, jemně drsný - - střední a hrubá písečné QStňVO 13.-14. stol. 361 černošedý lom, i povrch 700-900 obtáčení částečné i úplné hladký - jemný střední graf K 11.-13. stol. 106 světle až tmavě Ěedá 700-900 obtáčení profilující hladký, jemně drsný poslidovaný povrch ■ střední a hrubá muskovit Slabě v hmotě 11.-13. stol. n: Středně až tmavě sedá 70D-9OŮ vytáčeni profilující jemně drsný - - střední a hrubá rnu&kůvit jako ostřic 2. pol.15-17. (T\103 keramické hmoty/hrči n a dělení: podle struktury - plastické x neplastické plastické suroviny: hlíny, jíly a kaolíny podíl jílu: alespoň 50%. obsah: z mateřských hornin zbytky slídy, zrnka křemene a vápenec. hlíny: se skládají z více komponentů - jílové částice, prachová a písková zrna obsah železitých sloučenin určuje barvu hlíny. v současné době: hlíny a jíly - kameninové, pórovinové, kachlářské, hrnčířské, cihlářské a žáruvzdorné. plastifikátor: grafit, slída, organické olastifikátory - tvárlivost neplastické látky: snížení tvárnosti; zabraňují deformování při vysoušení, praskání a trhlinkování; hrubozrnné, neporézní ostřiva: nejsou rozpustná ve vodě; zvyšují teplotu a bod tavení barviva: nižší bod tavení než jíly, hlíny a taviva; při vypalování snižují teplotu tavení živec ± ostřivo: teplota <1100°c: zvyšuje pórovitost a hmotu odlehčuje; teplota >1100°c: hutnost střepu se zvyšuje křemen taviva: uplatnění během procesu slinutí - po ochlazení * matrix (nástřepí) základní nekrystalická (skelná) fáze živec aj. Písčitá keramika: ostřivo Přerov, mladohradištní keramika velikost zrn frakcí ČSN 73 1001 a EN 14688 Skupina zemin Frakce Velikost zrn [mm] Jemnozrnné jíl Clay < 0,002 částice Hlína, prach Mould, silt 0,002 - 0,063 Jemnozmny Strednězmný Hrubozrnný 0,002 - 0,0063 0,0063 - D,02 0,02-0.063 Hrubozrnné Písek Sand 0,063-0,2 částice Jemnozmny Strednězmný Hrubozrnný 0,063-2 0 2-0,63 0,63-2 Štěrk Gravel 2-63 Jemnozmny Strednězmný Hrubozrnný 2-6,3 6,3-20 20-63 Velmi hrubozrnné Kameny, valouny Cobbles 63-200 částice Balvany Boulders > 200 členění zemin/hlín: stavební; keramografie (sedimentologická kritéria); petrologické -ßovma d < 0,002 min podle ČSN 721330 " d je f tíední weiten částic jemaorotné SO prachoviíia d = 0,002 - 0,05 nur JÍLY: zeminy s obsahem 50-100% jíloviny (frakce <0,004 mm), 0-50% prachoviny (frakce 0,004-0,063 mm); 0-50% pískoviny (0,063-2 mm) HLÍNY: zeminy s obsahem20-50% jíloviny; 0-80% prachoviny; 0-80% pískoviny PRACHY: zeminy s obsahem 0-20% jíloviny; 35-100% prachoviny; 35-40% pískoviny PÍSKY: zeminy s obsahem 0-20% jíloviny; 35-60% prachoviny; 40-100% pískoviny Technologie výroby keramiky Nálepová technika Z korpusu kachlice: 1. vytočen těla VÝVOJ HRNČÍŘSKÉHO kruhu TECHNOLOGIE VÝROBY Ostrów Lednicki. A - deska hrnčířského kruhu; B - dřevěná skříň sloužící snad ke zrání hrnčířské hlíny; -► Výroba obtáčení nebo vytáčení Dno Hladké nebo drsné - stopy podsypky nebo dřevěné podložky Lastúrovité nebo příčně zvrásnená: odříznutá z plochy kruhu strunou, drátem nebo nožem RELIÉFNÍ ZNAČKA NA DNĚ Typy značek Technická - stopy po ose kruhu, které mohou být negativní i pozitivní Plastická - plastické motivy (Macháček 2005, 47) - 4 druhy podle L. Varadzina (třída A (značky vepsané do kruhu), B (značky vepsané do čtverce), C (prosté motivy bez rámování), D (všechny fragmenty - neurčitelné) Výskyt značek na keramických nádobách 2/2.8.st- 15.st. IDENTIČNOST - 1 matrice shrnutí ke značkám: Černohorský 1953 ČL- (lokality: Hradec Králové, Hrádek u Čáslavi, Vysoká Zahrada); Richter 1982 Hradištko - petrografické rozbory keramiky s identickými značkami - průkaznost 1 dílny); Varadzin 2004, 2007; Pták 2012 Morava: Brno nízký výskyt )Procházka - Peška 2007, Brno Radniční 8 ( z 86 den - 7 se zančkou), Petrov 8: 22 den 1 se značkou), Mstěnice (tvrz: 5x - stejná značka - 2 různé keramické třídy (slída, tuha) - V. Nekuda 1985, 80 neřešil identičnost) Význam Určování identických značek - výrobní okruhy a dílny (poprvé Sláma 1970; Unger 1978; richter 1982; Varadzin 2004, 2007) 1 identická značka - 1 hrnčíř (alternativní užívání více matric 1 hrnčířem? - Varadzin 2007, 59, pozn. 13) Analýza identických značek: Stará Boleslav, Hradišťko Sekanka, Čáslav, Kolínec, Němčice, Týnec u Klatov) j 'ii'liiailiiiiliiiijiii ľ| |iiii|iiiMi| Míjí hi:| r i i li iní i I I I I I I ľ I I M i j i redukční 2. s diagonálním tahem 3. s horizontálním tahem • jednokomorové • dvoukomorové A. se soklem X případně s roštem 0 1 2 llipilll|!ll[|llll|llll|llll|lll......j | j | 3456789 1t Proces Teplotní úsek CO vypařování fyzikálne vázané vody < 300 dehydroxidace jílových minerálů 450 - 700 spalováni organických přímésí a uhlíku usa/cného ve střepu 300 - 1040 průběh vratných a nevratných modifikačních přeměn, rozklad síranů, uhličitanů, oxidů a dalších příměsí 400 - 1000 reakce složek v pevném stavu 500 - 1050 tvorba skelné fáze > 900 nukleace a krystalizace nových fází > 1000 slinování některých fází v tavenine > 1100 rozpouStění některých fází v tavenine > 1100 PECE 1- s vertikálním tahem způsob ukončení výpalu 1. přerušený výpal 2. výpal do vychladnutí keramiky a) Ohnište milíř pec 1 I 1.D im, í.rv vypalovací vypalovací struktura struktura vypalovací struktura bez speciální s dočasnou se štólou izolační izolační vypalovací instalaci i nslalace instalací b) podle míry Izolovanosti otevřená uzavřená 1.1. UlLa l.ILlJILb, l.IH.c 1.IV o uzavřeném zařízeni na výpal keramiky mluvíme tehdy, když se jedná o zařízeni s izolační instalaci, která je přerušená pouze otvorem pro nakládání paliva a otvorem pro odvod spalin úměrným svému účelu pozice dvoukomorová vertikálni dvoukomorová horizontálni pevné oddělených, komor a jejich vzájemné ednokomorová Dvoukomorová diagonální d) podle tvaru půdorysu e j podle míry zahloubení 1 vnitrní prostor není dělen žádnou j 11 stálou instalací 1. IV.a vnitřní prostor je vertikálne rozdělen stálou instalací ä lV.b vnitřni prostor je horizontálně rozdělen stálou instalaci 1. IV.c vnitřní prostor je rozdělen různou výškovou úrovní topeniště a peciště oválná, kruhová, čtverhranná, podkovovitá, horizontálni (délka pece presahuje nejméně 2x její šířku) nezahloubená, částečně zahloubená, zahloubená tm ornlce Y/A sedá hlína s mazanicí K>^ šedá hlína g&S výplň pece í"F^ vypálené podlezl ■I výmaz pece 1m _i vertikální pec se vsázkou vypálené keramiky Staré Mýto polovina 13. století 786^ Česká Lípa. A - pece 2/1 {starší horizont) a 3/1 (mladší horizont), neorientováno; B- ukázky keramiky vyráběné v mladším horizontu, do něhož patří také pec 3/1. Podle F. Gabriela (1979). Obr. 43. Chronologická tabulka s použitím několika nádob datovanvch mincemi (Morava"). 2/3. 15. století 1/2. 15. století kolem pol. 15. století misy Nádoby s nízkým a širokým tělem, mírně rozevřený okraj 14.-15. století Časté mísy se 2 třmenovými uchy (plasticky profilované) Pernice: středně široké mísy zdobené plastickými lištami Menší misky původně i jako poklice XIII. Mísv, misky, talíře 15. -16. slolcti. Schalen, Teller 15.-16. J h. Dishes, plates 151I1 - 1 Gill century. 1 Kozí Hrádek; 2 Srzimovo Csli; 3, 4, 5, 6, 7 Praha a, Růžová ulice; 8, 9 Hradec Králové. mísy kónické ploché jiné zásobnice Vývoj zásobnic: Goš - Karel 1978 Typ I - menší tvary, nižší okraj (0 25-30 cm), bohatě zdobené, engoba, 11. století Typ II - vyšší masivní kónické zásobnice, vyšší zesílený okraj, plastická lišta na podhrdlí, zdobené, na dně a okraji --značka; v=40-50 cm; 0 okraje 30-40 cm; 12. století Typ III - vyšší masivní zásobnice, kyjovitý okraj zdbený žlábky, značky jen na okraji, 13.-14. století Typ IV - vysoké masivní zásobnice s kyjovitým okrajem, v=80-100 cm, bez výzdoby, hrdlo plynule přechází v tělo, 14.-15. století zásobnice 1. polovina 14.st. 2/2.14. století Kutnohorský pohár %. 15. století Pohár s nálepy - maliny Červenohnědá poleva Poháry se třemi výlevkami: 14.-15. století J- Brna; Konůvky, Krnov 15. století Pražský pohár Krnov Jihomoravské poháry 15. století Jihomoravské poháry 2/2. 15. století Modříce Tvary pohárů podle R. Procházky (2007, 240, obr. 6) LOŠTICE - jedno z hrnčířských center S-moravského výrobního okruhu 14. / 15. stol Spečeniloslickýclipoháru. I.ošlicc Jednota. Loštické poháry - Loštice Loštické poháry s oušky: 1 Litovel; 2 Jevíčko; 3 Třebíč;4 Uherské Hradiště; 5,6 Loštice Brněnské poháry produkce: 2/2.15.-17. století; Brno Barva povrchu: šedočerná, ocelově šedá, Povrch: s rýhami - spirála - výroba (Michna 1970) (Nekuda-Reichertová 1968) 8768342^ f f f t W 41 4t. 42 » 43 K i 46 -< 4 48 4» *T» 60 ^ 51 Vi 62 «Ä S3 » 54 4M 66 *1 i f ? S 57 •V «7 •Si 61 -*> 59 -.^ 60 W 61 f 9 f W 62 »- 63 ™ ( Červeně malovaná keramika džbán Červeně malovaná keramika Výroba v severních Čechách, nenavazuje na domácí tradice Výrobce - cizinec - Nenavazuje na pozdní fází tzv. PINGSDORSKÉHO zboží, ale představuje spíš tradici výrobních okruhů, které na pozdní fázi navázaly - Richter 1982, 129; Gabriel - Smetana 1983, 129 Česká Lípa: vysazení osady hrnčířů na předměstí -blízkost probošstvía špitálu s kostelem sv. Maří Magdalény - cisterciáci z Mnichova hradiště J Lage wmi Pingidorf und weiltrer millelalurlichcr Täpftmrtr im Hheintand. . A 0 30k» a. e Obr. 6. Lokality s výskytem červena malované keramiky dle m. Zápotockého (1978, obr. 23) a H. W. Mechelka (1975, obr. 8). a — lokality s výskytem červeně malované keramiky, b — hrady s výskytem červeně malované keramiky, použité pro sestavení eliminační řady, C — hrad Frýdlant, použitý v eliminační řadě. Nově zařazené lokality Jsou označeny čísly: 1 — lokalita u Brtntku, 2 — lokalita u Kyjova, 3 — lokalita u Chxlbské (F. Gabriel, J. Smetana 1981), 4 — Mllätejn, 5 — Svo)kov, 6 — Plhel, 7 — Kllnštejn, 8 — Velenlce, 9 — Zahrádky, 10 — Mllčany, 11 — VItkovec, 12 — Drchlavá-HradlStě, 13 — Malý Bezděz, 14 — Starý Berštein, 15 — Duba, 16 — Pustý zámek u Zakšlna, 17 — Cap, 18 — Frydvald, 19 — Česká Kamenice, 20 — Doublce (nálezové zprávy Archeologického odboru Krajského muzea v Tepli cích), 21 — lokalita u Velkého Března (dle sděleni M. Cvrkové). Dornrandkanne Dornrandkanne 14. st; džbán KAMENINA Waldenburg, 1/2.15. století Waldenburg, 14. století _ Waldenburg, 2/2. 15. století Vývojové schéma: „KOLONIZAČNÍ" SLOŽKA - Brno fáze VS 1.1 (1. třetina 13. století) - dominantní keramické třídy skupiny A (pozdnéhradištní keramika domácí tradice ituhová) kolonizační složka zastoupená keramikou skupiny B (tzv. „kolonizační" keramika, spojovaná s nově příchozím obyvatelstvem z Rakouska): typická tmavě šedá až černá keramika s příměsí slídy - častější. U hrnců dochází k poklesu maximální vyduté a mnohem častěji se také vyskytuje výzdoba na těle nádob - ryté žlábky nebo radélko. zásobnice: okraje typy 13 a 14, žlábková výzdoba nebo vlnice. fáze VS 1.2 (2. třetina 13. století) A a B společně společně, přičemž skupina A pomalu ustupuje. Charakteristické pro skupinu B: keramické třídy se slídou jako ostřivem, u kterých se ještě v tomto období tak často nevyskytuje záměrné zakurovaní. okraje: 9 a 10, méně často 12; přejímány okraje typu 22 a 23, které se však transformují do podoby okruží skupiny 24. redukce výzdoby na souvislou šroubovici nebo jednoduché ryté linie. ploché poklice; početné tvarem konvice se třmenovým uchem. nastupují také džbány a akvamanile. Mísy - ojediněle 1200 JI 50_ 13,00 t EU fáze VS 2.1 (3. třetina 13. století - 1. polovina 14. století) převaha hrnce. Dominuje skupiny B - zakuřovaná keramická třídy 100. Okraje hrnců skupinami 9-12, výjimečně i 13. Rozmáhá se okruží skupiny 24. výzdoba souvislé vlnice mezi dvojicí žlábků. Patrně mizí ploché poklice a z kónických poklic se vyvíjejí poklice zvonovité. Džbány > konvicemi. fáze VS 2.2 (do poloviny 14. - 1. čtvrtiny 15. století) = starší fáze původně vyčleněného horizontu IV. fáze IV/1: dominuje slídnatá tmavě šedá až černá keramika, méně zastoupena keramika s písečným ostřivem. Dna: podsýpka X u menších nádobek a pokliček - stopy odřezání; chybí značky na dně a ojediněle se setkáváme se značkou na okraji; převažují bezuché hrnce: okraje skupiny 9-11. méně a nově přehnuté okraje skupiny 12-15, stále okraje skupiny 24 (Okruží zdobena 2 žlábky nebo vlnicí) výzdoba: hrnce žlábkovaná šroubovice X vzácněji jednoduchou vlnicí v kombinaci se žlábky. Není hraněné odsazení plecí od hrdla, první poháry se 3 výlevkami. Okraje džbánů: většinou okruží mísy: kónické (časté) se zvýrazněným vodorovně nebo šikmo seříznutým okrajem. Poklice: zvonovité ikonické; zásobnice tuhové minimálně jen ve zlomcích Začíná glazovaná keramika s transparentní nebo hnědou glazurou; Objevuje se tzv. boskovická keramika. fáze IV/2: nevýrazně převažuje keramika ostřená pískem nad slídnatou Odřezávání den; výjimečně značky na dně v podobě kříže v kruhu. Džbány: okruží typově pokračuje - na keramice s příměsí písku. Častěji poháry; na konci 15. století i první brněnské poháry. Mísy: v průběhu 15. století okraj protahuje -> přehnutý horizont III = VS2.1 (1275-1350) mnn_ilíKL 1200 1300 1400 1500 I hrnce Ei Z___JľŤ3i p°k|ičky ffi konvice ^ mísy, pánve a t roj nožky kahany džbány glazovaná keramika, akvamanile poháry DOLNÍ RAKOUSKO Ol yts, v-to LSV....L.../ Ga 03 ffi Ga ^J Ga Ga Ga Ga Brno: keramika „dolnorakouského kulturního proudu" cca do r. 1270 Venkov J- Brna: keramika dolnorakouského proudu, cca do r. 1280 J-Morava: zvláště Brno -13./14.- l.pol. 15. století B rno: 13./14.-14./15. století Brno - Petrov_ 30-40. léta 15. století (soubor datovaný mincemi) hrnce ■4 206 211 212 213 250 300 302 350 355 360 480 džbány i 551 601 605 7ÔI 7Ô2 710 711 712 730 7<>0 827 828 829 830 832 835 836 /poklice F 851 855 856 9,1 960 V 837 >rofily uch 01 02 03 ^^^^^ 0^ ^ 06 02 07 V / 08 \ '09 Úchytky poklic Brno: 15./16. století