" %^jri«1,!"*y? £T" Iii   iQ^iinin [        fjf_"_ .
P—~1       ~'ftř""4'»'4r^","T f ~~~~t
r„w<..f jgjí^^ .  U ....s.-v 4;..,..«^tf^Uř-.WsL
Středověká diplomatika
Jaro 2021 4) Císařská diplomatika I
V - Jim uolnnc Vilmhť«< cMU"JftrigpRiMile jqfctmKpWf >*F> "<>>< WuMf <mgm *um JctíijJun;.ya iňrtf JaMJSfc i^WlIIWwaíui W .»Jr.imfc fidlAl' fBÜMIM^Iw *"f ftt- ot ""t* < l»g"*ui .i«rat irinuf n.rpml Iiki nJU" MUnťrH* * '"^ '"""^'Mw "'"'t"''1       •'• •"»' -1 " &> •■»• -ai auinnn. fit .ií»j'.i..-im
mimílmii.Uim.lu HifíMu vmi ai nwJ&tiiL^.Mm^** pmnmyttjfxm ^rtii,Vkyi.pi i iw nutnnl'.lc.iiTOnt' ni .inii^niitffiiiffiJmfffil»»fOTTTaU«l^|.}f řiwV»*w>rlt"fit> SAnnW 4lwí«n»J <» rv^i ' tfMná.xxx f<pinm« liapo ""JP*1 «ndif«m4 Mtri aiaxxt/bj '<^U*f "HnipJ•l''J™i;»Auj* J-.-t 4o-irwn.fi picli cr-flu 5»t.AWi>i1MJ v/iln 4<lna fm0*hÍ.vraij^rt^ýfeiiJlípiii ře^-i f. Ť ínn . ...n. in xlftí Mu ijUxťp "C" .iSAmt-n p*it nWinitru vfrit:«"j" NpinunaMÍLri>.ikiriM^iř^ kC pnrjíainA ... ;ri.iiir u ...i i  luciNfcrat »lpí1!" «14 mtiuuajř: art inflir. )|tfQ!Haf Juř       «♦«oiUif; fn ».liirjii. ut .vnun
tir i! mllrrif ..M;i'M.iitiniu»rii nn.1 Mípjnw >F ""^"T fot    lítnjpt. |.C.ÍinTrm.iljiftifó v <fyí ninmt xn. J*4>řinT.\ tm^-pp4wi.ui.]Hi» .lni i( ,17'nr Wpi Anni? mj. tjrornfiíifiriii vi.říni*: f^Iiif^ íjiií jvir>rijil m.itiicvv liiííi.nwii/.. /.of..fni. - írrril*. ik vnf.<•.«•.«i|f mm,tm*r<fif&f WeoJ| <U»sr.m. i*f fmc c«nilW AikJniat. ^ cm ,i'n,,?c ,,nm
J>uniiipií.,,..m,.. j.eUf!lf,fn:nir.l nmtiBif iŘlfcjnlMr f., (. yií Bij iínnumiili íjfjlfcfcilc freie ptllKnnl: ll.lln ,'
nruJ fcHimtm- .'«   4   ». ítplujcfcnw J« i        imr'Zlm MhufffuBtfri au. .• .1.. i   •. l.iionn"
ll .nr.ipmurrt.tf ituttnřktfťteívwř-ařt ípwt conl?ct«rílc«ř cdtřnfum mittcmcýc y1 íťglimuf■ . §\.uinp." <\tf* ,4|w hocf^ .nu-.-tr^-.rrr.rí-mc>ifonútí inhitimuf nfcon.tftr frrwcucttppfcrtuni řuo!nativiřui>ftm»ť
x*\ iMEffppť ncť ulfrrnurti>artlcqv*uf»*l ornnifa hatlamrwí fabtij nulu" meřcyt^"mt*Ttw:'»Trt"v (auctnituít" nfř uclinvirccvil" líraxflo crfuř ßtrfrvtf fi mu l'i'y.'m (Miwtí siflomffná«4| cf £utm ^miux lú fffítJcu cfwintar •
OTircrftrtf' ímiwrtiwibiic^ftwfífiíkrr.
M TA .vrnť m iúh mpuTUmoui. ^(VCMHTISSUDO íCícífílovo
THforťWCO AACHlífC íčí CHK1
f  [7 ^írcrrcr^.ttraaily.ťtjr.^citituf *;
I rs/^ cactrmutoaituf. ^lurf«flm^uif
II í^ncwimiqbutmkíccttctiti
fífrtřnorihtf «moß«n Jr?f ftuhmu" cínsctřnuit *;ccnjtm"n cupnwifřó ftrariwrf uíť pHWl i fiuvcium- •• t\ uovtínuf (?wuíí- u;jt| '.'in pthíiriutii InhmtKuFlutf-fítieuropxinanqf-\\orm. řilžmr .rcfr-.NTtr(|     n»r rc.rfc
afl'ptr^- ufí-fw mut ,iurbflt::r.-.-
vt^t^1^ liiftarmftccít*- m?rtař.
fffll-vut lutímt. ■ 'Tlofotrm nwff-WntjvrttcK- fieä-lnf+?fr?H" hutmtff;-
tf^kmrmi lu|*» llh^mf c(a»ťítip.v.ti mimfll i lief- ifwíl ( ncwmuuiuurf. f    ivfr mcrmlflwinioíf:' fpcm|jui >:t?vinurf. tur uruí^nínfí^ ťpiw*tu du řiutnutuf ccncřflum. 6í n^xéri^c\
tut- chc í>lowoíc co't>i ti —
[ / nřuftm-.tuř ncirumřflř mima
\\ J t ...
-i I   ^tř.cciina.il Ji^r miUhc».-t"ř
m*v ttvfrň^lk unücum^ttufifiw í* c^ll ciuc. ccřlinuivricčv orrt« rftrs^v*1^-.'
ll ^f^-^^-ccclferrřff^crmtiř-ntřncrř atrn-. (ftmctíř- tuctftuc hrd fínccí- řířncimuf. u.t,tu#- ííuoflcntf iinířt>.ttorftn íitrflutpr^ticiuiířf: řftmm. cpc>cttxcr .ípfídic.n w naivin pxcrřtr.ucropr?m hcctřntt* • ■
lN] ccmřtuituvccjó: lnflr.tnr..rř c*tuT?ř
irtsttum cqíjo etv>mtfpt»n.r.l?řm
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Císařství jako univerzalistická mocnost
- 476 - sesazení Romula Augustula germánským uzurpátorem Odovakerem = pád západního císařství
- východní císařství pokračuje a činí si nárok na vládu nad Západem
- na Západě pokračují úřady římské městské i provinciální správy; pokračuje běžná praxe antického úřadování
x
- na troskách západořímské říše vznikají částečně už před 476, částečně poté barbarská království: 418 království západních Gótů (Vizigótů) v jižní Galii a Hispánii, 429 království Vandalů v Africe, 40. léta 5. století - království Burgundů v Galii, 30./40. léta 5. století - království Franků v Belgii, posléze v Galii; 493 království východních Gótů (Ostrogótů) v Itálii...
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Franská říše = později sjednotitel velké části Západu; zde vytvořeny předpoklady pro obnovení Zápasního císařství 800
První franská dynastie = Merovejci
Na sklonku merovejské vlády - vzestup rodu předních královských úředníků (majordomů) v 1. polovině 8. století; 751 majordom Pipin III. (I.). nahrazuje posledního merovejského krále Childericha III. => dynastie Karlovců
Karel Veliký (768-814): rozsáhlé výboje, rozšíření říše všemi směry; 774 - dobytí Langobardského království v Itálii; 800 v Římě korunovace císařem z rukou papeže; z pohledu Východořímské říše (Byzanc) Karel pouhý usurpátor; 812 císař Michael I. nucen Karla uznat spolucísařem (jako obnovení císařství přesto bérem již rok 800!).
Po Karlově + - syn Ludvík Pobožný (814-840), již předtím Karlův spolucísař, 816 papež Štěpán IV. jej korunoval císařem v Remeši (x již 813 jej korunoval Karel Veliký spolucísařem)
Vlevo jezdecká socha Karla Velikého (nebo spíše Karla II. Holého!) v pařížském Musée du Louvre; vpravo ztvárnění Ludvíka Pobožného v rukopise De laudibus sanctae Crucis (825/26) ve Vatikánské apoštolské knihovně
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Ludvíkovi synové: dělení Franské říše
Západofranská (král Karel II. Holý)
Středofranská (císař Lothar)
Východofranská (král Ludvík Němec)
Později: v rámci uvedených celků ještě další dílčí království, konkrétně Aquitánské království v rámci Západofranské říše, Burgundské a Italské království v rámci Středofranské říše, tzv Lotharingie.
10. století: postupná transformace Východofranské říše po smrti posledního východního Karlovce, Ludvíka Dítěte (+ 911), v Německé království (Regnum Theutonicum): Konrád L z rodu Konrádovců (911-918); Jindřich I. Ptáčník z rodů Liudolfovců (919-936).
Západofranská říše: zde Karlovci až do + Ludvíka Líného (+ 987), pak nástup Hugo Kapeta (987-996) z rodu Rudolfovců => nadále Kapetovců, postupná přeměna Západofranské říše ve středověké Francouzské království (latinsky oboje = Francia!)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Středofranská říše: postupně rozdělena mezi Východo- a Západofranskou říši; rozhodující vliv zde získala Východofranská říše: nejprve získala severní část - Lotharingii v užším slova smyslu (Lotrinsko); dále za Oty I. (936-973) roku 961 Italské království a za Konráda II. (1024-1039) roku 1033 Burgundsko.
Císařská hodnost: po Karlu Velikém a Ludvíkovi Pobožném „putovala" po různých větvích rodu (Lothar I. ze Středofranské říše, Karel II. Holý ze Západofranské říše; Karel III. Tlustý a Arnolf Korutánsky z Východofranské říše).
Částečně již před + Arnulfa (+899), zčásti až po ni - císařská hodnost v rukou italských královských rodů: císaři Quido ze Spoleta (891-894), později Berengar I. Furlanský (915-924). Po 924 císařská hodnost neobsazena až do 962.
962: východofranský (německý) král Ota I. po dobytí Itálie v Římě korunován císařem => císařská hodnost definitivně v rukou východofranských.
<=> Východofranská říše => [Římsko-]německé království
Oto L: dole vítězství nad Berengarem II. v milánském rukopise Světové kroniky Oty z
Freisingu (cca 1200), vpravo vyobrazení v Císařské kronice pro Jindřicha V. (asi 1112)
\$Ífo 1) íft c a: ' iíf f a ä H- bccccyxrtn j^sjkrv mAqiwfbavnci fúílxxxt locoAbAug: ditprmrrtpinAbomi -po yiúo fAvonú&fmncoic •rapu/írn].- Anň xx^nUtvŕc'AnrAyub Acjfcpnu tik ác tnox iwctuf r mir(ý\i<iwwfwM Hec • moypmiiicfetlif vcmiivcMnľw
^inwUUfdtiXrioricoi* obtentirTr |H tf o ťí'. í> cec exvvviít - (oimz ůtsvr& ft
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Jednotliví východofranští / římsko-němečtí panovníci a dynastie od 10. století až do konce Říše 1806:
❖ Konrádi. (911-918)
<$> Dynastie Saska (dynastie Otonů) (919-1024)
❖ Dynastie Sálská (dynastie Jindřichů) (1024—1125)
❖ Lothar ze Supplinburgu (1125-1137)
❖ Dynastie Štaufů (1138-1254)
❖ Interregnum: vzdorokrál Jindřich Raspe, (vzdoro-)král Vilém Holandský, Alfons X. Kastílsky, Richard z Cornwallu (1246/1254-1272)
❖ Dynastie Habsbuků (opakovaně: 1273-1291; 1298-1308; 1314^1330; 1438-1740,1745-1806 s tím, že od roku 1745 hovoříme o dynastii Habsbursko-Lotrinské)
❖ Adolf Nassaský (1292-1298)
<$> Dynastie Lucemburků (opakovaně: 1308-1313; 1346-1400; 1410-1437) <S> Dynastie Wittelsbachů (opakovaně: 1314-1347; 1400-1410; 1742-1745)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Německé / Římsko-německé království (Regnum Teutonicum) - základ většího celku - Říše římské (Imperium Romanům) označované od 12. století jako Svatá říše římská (Sacrum Imperium Romanům), od poloviny 15. století pak jako Svatá říše národa německého (Sacrum Imperium Romanům Nationis Germanicae, Heiliges Römisches Reich Deutscher Nation). Vedle Německého království do Říše patřilo od roku 961 ještě Italské království (Regnum Italiae) a od roku 1033 také Burgundské království (Regnum Burgundiaé).
Ačkoliv se podařilo vytvořit několik dynastií: Římsko-německé království / Svatá říše římská = volební monarchie, nový král volen sborem knížet (= královští lenníci, de facto vládci jednotlivých říšských teritorií); od 13. století, definitivně od vydání Zlaté buly Karla IV. (1356/57) se jednalo o sbor [sedmi] knížecích volitelů či kurfiřtů (principes electores, Kurfürsten).
Volba římsko-německým králem + následná královská korunovace v Cáchách => „oprávnění" ke korunovaci italským a burgrundským králem a římským císařem, to poslední v Římě z rukou papeže = tzv. římská jízda (Romzug či Romfahrt). Podstoupit římskou jízdu a absolvovat císařskou korunovaci se nepodařilo všem římským králům (otázka reálné moci i vztahů s papežem).
Dole: vyobrazení sedmi kurfiřtů při volbě v tzv. Balduinově kodexu - obrazové kronice o římské jízdě Jindřicha VIL; vpravo vyobrazení římské jízdy
v temže kodexu
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Propojení obnoveného středověkého císařství nejprve s Franskou říší, pak s Římsko-německým královstvím + nepřetržitá existence Východořímské říše (Byzance) až do roku 1453 = brzda univerzalistických ambicí císařů, kteří navazpvali na odkaz antického Impéria.
x snaha prosadit vliv císařství alespoň v sousedních zemích: neúspěšné snahy podřídit pod svou svrchovanost Polsko a Uhry, které nalezly východisko ve formálním poddání se sv. Petru - papežství. Dílčí úspěch = uznání lenní podřízenosti přemyslovských vládců Čech, které se již v 10. století staly trvalou součástí Svaté říše římské. Česká knížata a zejména králové (zejména od 1198/1212) měli ovšem v rámci říše privilegované postavení a od počátku se také zařadili mezi sbor sedmi kurfiřtů. Otázka, zda České království spadalo do Římsko-německého království (Regnum Teutonicum), anebo se jednalo pouze o volnější součást Svaté říše římské (Sacrum Impérium Romanům), jejíž vládce měl právo volit římskoněmeckého-krále.
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Univerzalistické ambice římských králů/císařů se nejvíce uplatňovaly ve vztahu k církvi, kde se císařové prezentovali jako ochránci papežství, a tedy celé latinské církve
Tato role zvyšovala prestiž císařství v rámci Západu, ale také vedla k dlouhé řadě konfliktů s papeži, kteří rádi zdůrazňovali svou formální nadřazenost nad císaři (císař přece přijímá svou korunu z rukou papeže!).
Největší konflikty císařství s papežstvím: tzv. boj o investituru (pol. ll./poč. 12. stol.), v němž šlo o vliv císařů na jmenování arcibiskupů, biskupů a opatů v Říši, a tzv. boj o dominium mundi či o supremaci (pol. 12. - pol. 13. století), y němž se jednalo o otázku vzájemného poměru mezi oběma mocnostmi a o jejich politický vliv v Říši, Itálii i celé Evropě.
Omezený charakter císařského univerzalismu <=> nesrovnatelně nižší počet listin, než u papežů; daleko skromnější geografický okruh příjemců těchto listin (zejména vlastní území Německého království/Regnum Teutonicum, avšak bez Čech, které měly specifické postavení; dále v hojné míře Italské a Burgundské království).
Málo listin do Čech => proč věnujeme cis. diplomatice pozornost? Některé klíčové dokumenty k českým dějinám = císařské listiny; 1346-1438 (mimo 1400-1410) personální spojení Říše a Českého království v rukou jednoho vládce.
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Periodizace císařské diplomatiky ve středověku - více možností!
^ Merovejské období (konec 5. století - 751) = řadíme proto, že zde leží kořeny pozdější císařské diplomatiky!
❖ Období od Karlovců po Lothara ze Supplinburku (751-1137) ^ Období od Staufů až po konec interregna (1138-1272)
❖ Období od nástupu Rudolfa Habsburského až do úmrtí Ludvíka Bavora (1273-1347)
❖ Období od Karla IV. až po konece středověku (1346-1519)
Pro naše účely spojíme první tři a poslední dvě období - raný a vrcholný x pozdní středověk.
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Vývoj a typologie expedovaných i vnitřních písemností od Merovejců až po konec interregna (konec 5. století až 1272)
Expedované písemnosti Merovejců (-751)
- z dlouhého období vlády franských Merovejců dnes pouze 196 listin, jejichž vydavatelem měl být některý z franských králů x 2/3 z toho = falza, 1/3 listiny pravé (nejstarší pravá z roku 596; poslední pravá merovejská listina 743)
- mezi pravými listinami: vzácný soubor 38 originálů (nejstarší 625; poslední 717) - všechny z archivu opatství St. Denis u Paříže (12 z nich ale pro jiné příjemce, v St. Denis pouze uloženy), dnes ve fr. Národním archivu resp. Národní knihovně v Paříži
■m
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Čtyři typy expedovaných písemností Merovejců:
1. Diplomy, též praecepta (= listiny v užším slova smyslu)
2. Placita
3. Mandáty
4. Listy
Společné znaky:
-  zpočátku užívání papyru (ještě v 7. století, počínaje listinou z r. 677, pergamen)
užívání speciálního merovejského písma (merovejská listinná polokurzíva; dnes též předkarolinská polokurzíva z Franské říše)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
DIPLOMY (též listiny; propůjčení různých práv a milostí)
- Vnější znaky: na rozdíl od papežských privilegií obvykle formát charta recta, a to v období užívání papyru i pergamenu (jednalo se o jednotlivé listy -plagulae - papyru o velikosti cca 50 cm - 1 m x 30cm; pak o podobné pruhy pergamenu). Pečetěny vtištěnou pečetí protlačenou skrze proříznutou psací látku, pečeť ale zatím neměla ověřovací charakter (ten měl podpis panovníka => koroborace o pečeti mlčí, ale odkazuje na podpis).
Vnitřní znaky: protokol začínal intitulací (jméno a titul rex Francorum), na kterou navazovala inskrípce.
Eschatokol byl tvořen vlastnoračním podpisem krále, který ohlášen v koroboraci. Merovejci dosud uměli psát, na svém dvoře se obklopovali Galořímany a udržovali určitou úroveň pozdně antické vzdělanosti. Jen v případě nezletilých králů podpis nahrazen monogramem; někdy byl též připojen monogram královny.
Dále eschatokol obsahoval rekogniční formuli příslušného kancelářského úředníka -referendáře (ve formě XYrecognovit). Rekogniční formule byla stylizována objektivně, byla však referendářem psána vlastnoručně.
- Datace: den a měsíc, rok vlády a místo vydání; inkarnační rok nebyl užíván.
Fragment diplomu Chlothara II. pro klášter St-Denis z roku 625 = nej starší merovejská listina dochovaná v originálu
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
PLACITA
- V této formě byly vyhotovovány rozsudky královského soudu. Na rozdíl od diplomů neobsahovaly podpis panovníka.
O mandátech a listech nevíme téměř nic, protože se dochovaly jen jejich fragmenty. Edice merovejských listin: postupně dvě zpracování v rámci MGH
- Karl Pertz (syn Georga Heinricha Pertze) v roce 1872 - edice prodrobena zdrcující kritice
- nově Die Urkunden derMerowinger. Diplomata regum Francorum e Stirpe Merovingica. 1-2. Ed. Theo KÖLZER, bearb. Carlrichard BRÜHL, Martina HARTMANN, Andrea STIELDORF. Hannover 2001
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Vnitřní písemnosti Merovejců (-751)
- jediná formulářová sbírka: Formulae Marculfi
- autor se v prologu představuje jako 701etý mnich, ale neznáme ani jeho životní data, ani klášter, v němž působil
- vznik asi v 7. století; dříve se soudilo, že mezi 630-640; dnes: spíše na přelomu 7. a 8. století. Dvojí dataci umožňuje dedikace biskupu Landerichovi, neboť ve íránském episkopátu nalezneme dva muže tohoto jména - biskupa Landericha z Paříže (650-656) a Landericha
z Meaux (přelom 7. a 8. století)
- sbírka obsahuje 40 královských listin {litterae regaleš) a vedle toho 52 soukromých listin {litterae pagenses)
- za Merovejců se sbírka neužívala - disponovali školeným personálem, který byl schopen listiny volně koncipovat. Využívána až v remešské kanceláři franských majordomů, z nichž povstala pozdější dynastie Karlovců; poprvé ji prokazatelně užila kancelář majordoma Karla Martella v listině pro St. Denis
- edici Markulfovy formulářové sbírky podal Karl Zeumer v MGH - Leges (Formulae Merowingici et Karolini aevi. Hannover 1886 [přetisk 1963], s. 32-106)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Expedované písemnosti od Karlovců až po Lothara ze Supplinburgu (751-1137) Zůstávají čtyři kategorie z doby Merovejců:
1. Diplomy, též praecepta (= listiny v užším slova smyslu)
2. Placita
3. Mandáty
4. Listy
Na počátku období - v době Karlovců - několik důležitých změn, které pak charakterizují celé následující období: panovníci přestávají být schopni listiny vlastnoručně podepsat.
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
DIPLOMY, tj. listiny v užším slova smyslu, v archivech nejpočetnější typ císařských písemností 8.-12. století.
- formát: za Karlovců a Otonů charta recta (s rozměry přibližně 55 x 45 cm), od počátku 11. století střídavě charta recta i charta transversa (s podobnými rozměry)
- písmo kontextové: ač za Karla Velikého reforma knižního písma, vznik karolínske minuskuly - do císařských diplomů pronikala jen postupně: za Karla Velikého a Ludvíka Pobožného pouze v datační formuli, jinak stále merovejská polokurzíva
- od 60. let 9. století: v diplomech východofranských králů (císařů) se prosazuje speciální varianta karolínske minuskuly - tzv. diplomatická minuskula, kterou vytvořil notář a pozdější kancléř Ludvíka Němce Hebarhardus. Typické znaky: výrazně prodloužené dříky dlouhých písmen, celkově větší počet ozdobných prvků, než v knižní formě karolínske minuskuly
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
-  písmo vyznačovací: užití prodlouženého vyznačovacího písma - elongata - v prvním řádku listiny, v podpisové řádce a v rekogniční formuli. Jednalo se zprvu o prodlouženou formu merovejské polokurzívy, která v karolinském období sloužila jako kontextové písmo; ve funkci prodlouženého vyznačovacího písma částečně přežívala do závěru sálské doby - tzn. do konce 1 l./poč. 12. století; postupně se však i v elongatě prosazuje směs majuskuly a minuskuly pouze s některými prvky merovejského písma (zejména otevřené a ve formě cc)
druhý typ vyznačovacího písma = majuskula pro vyznačení osobních a místních jmen: v 10. století výjimečně, v 11. a 12. století téměř pravidelně
-  Elongata (dosud na bázi merovejského písma) v 1. řádku listiny Oty III. z roku 985:
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Elongata s převažujícími prvky karolínske minuskuly a majuskuly v 1. řádku diplomu Jinadřicha III. z roku 1048:
Elongata v 1. řádku diplomu císaře Lothara III. z roku 1134:
06
85
83
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Skladba listin: Protokol začíná invokací, a to
- symbolickou (christologické grafické znamení, tzv. Chrismon: zprvu tirónskými notami (římský rychlopis) In nomine Dei (zdánlivě tvar kříže), případně kombinace řeckých písmen XP, od doby Ludvíka Němce znamení odvozené z písmene C, které vyvinul rovněž notář/kancléř Hebarhardus,
- případně slovní (In nomine Domini] In nomine sanctae et individuae Tňnitatis), anebo obojí.
Navazuje intitulace a devoční formule. Na počátku karlovského období intitulace shodná, jako za Merovejců: rex Francorum. Za Karla Velikého bylo po 774 doplněno et Langobardorum a posléze patricius Romanus. Od roku 800 začal Karel titul římského císaře, který býval za jeho nástupců nahrazen termínem krále u panovníků, kteří (dosud) nebyli korunování císařem.
- Karlem Velikým zavedena devoční formule Deigratia, vyjadřující božský původ královské vlády. Vil. století se složitější devoční formule Divina favente clementia.
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Skladba listin: Eschatokol - obvykle podpisová řádka, rekogniční formule a datovací formule
- Podpisová řádka - graficky odsazena od kontextu, psána vyznačovacím písmem. Karlovci a jejich nástupci na východofranském či římskoněmeckém trůnu zpravidla neuměli psát => panovníkovo znamení - signum. Podpisová řádka tedy obsahovala 1) ohlášení tohoto znamení a 2) znamení samotné.
- toto signum za Pipina Krátkého = kříž, kde panovník dopsal prostřední dokončovací tah
- počínaje Karlem Velikým kříž nahradil monogram, složený z písmen panovníkova jména; od císaře Oty II. i z jeho titulů a od Jindřicha III. také z pořadové číslovky (tertius, quartus, quintus). Za Jindřicha IV. a V se v monogramu nacházela již tak složitá kombinace písmen, že monogram nepsali všichni písaři stejně - existovalo paralelně více variant. Interpretace monogramů stížena postupným prosazením praxe uvádět v monogramu každé písmeno jen jednou, ač se ve jménu a titulech panovníka vyskytuje vícekrát
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
- panovník do monogramu dopisoval dokončovací tah. Za Karla Velikého se kupříkladu jednalo o celé kosočtvercové O uprostřed monogramu včetně do něj vepsaného A
- později se rozsah panovníkova dokončovacího tahu zmenšoval. Osobitý přístup: Oto III., který monogram vyzdoboval kroužky, křížky nebo kudrlinkami
- za vlády Lothara DL: tradiční monogram v prvních měsících vlády dočasně nahrazen grafickým znamením, připomínajícím papežskou rotu, i když náplní byla jen písmena jména LOTHARIVS, a tak šlo vlastně stále o monogram. Již 1126 se Lotharova kancelář vrátila
k tradiční podobě monogramu, panovník však přestal vpisovat dokončovací tah
- výjimečně - zejména v době spoluvlády císaře a jeho dospělého syna či synů - na císařských diplomech dva či více monogramů, které pak obvykle všechny ohlášeny v podpisové řádce. Od toho nutno odlišit situaci, kdy pozdější panovník „konfirmoval" starší listinu tím, že k ní nechal připojit vlastní monogram (zvyk rozšířen za pozdních Karlovců)
- pozice monogramu v rámci podpisové řádky: na počátku karlovského období signum resp. monogram hned za úvodním slovem Signum, poté převážně za jménem panovníka, postupně spíše v závěrečné části anebo zcela na konci podpisové řádky (s návraty k archaické podobě zařazení monogramu za slovo Signum)
Ukázky signa/monogramů: Pipin Krátký, Karel Veliký, Ludvík
Němec, Arnulf Korutanský
Ukázky signa/monogramů: Ota L, Ota III., Jindřich III., Lothar
III. ze Supplinburgu (1125)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
-  Signum speciále za vlády sálské dynastie - na konci podpisové řádky. Jeho význam není jistý, dříve interpretováno jako zkratka pro manupropria(l); dnes spíše mariologické znamení; bývá doprovázeno vlevo třemi body a vpravo třemi křížky; objevuje se v diplomech Jindřicha III. počínaje rokem 1042, pak někdy v diplomech Jindřicha IV. (pravidelně v letech 1085-1089, poté nepravidelně); ojediněle i za Jindřicha V; (částečná?) vlastnoručnost se předpokládá pouze za Jindřicha III.
Podoba Signum speciále na listinách Jindřicha III. (vlevo) a Jindřicha IV, kde navazuje na monogram (uprostřed) a Jindřicha V. (vpravo):
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Rekogniční formule = pravidelná součást diplomů; psána pod podpisovým řádkem, opět mírně odsazena a někdy pouze v pravé části zrcadla; vyznačovací písmo - elongata; zpočátku vlastnoruční „podpis" rekognoscenta - tedy formálního představeného kanceláře, resp. jeho zástupce a faktického šéfa kanceláře; již po pol. 9. století vlastnoručnost postupně odpadla (rekogniční formuli pak píše písař listiny, čímž změněna její funkce - již nikoliv „podpis" rekognoskujícího úředníka, ale pouze informace o tom, který úředník nesl odpovědnost za vydání listiny)
o nový způsob zakončení rekogniční formule, původně ukončena dvěma dlouhými s ve významu subscripsi (rekogniční formule tedy končila slovy recognovi [et\ subscripst) x v době, kdy odpadla vlastnoručnost => význam zkratky ss zapomenut, ze dvou dlouhých s vzniklo charakteristické rekogniční znamení. Zpravidla vyplněno různými horizontálními čárami a vlnovkami, případně tirónskými notami nebo monogramem příslušného kancléře; v některých případech získalo podobu (sakrální) architektury (kostel nebo kaple, případně věž, dvojité okno apod.). Rekogniční znamení vyšlo z užívání za Jindřicha IV. na konci 11. století.
Ukázky rekogničních znamení 9. až 11. století (z leva do pravá v listinách Arnulfa Korutánskeho 898, Oty L 958 a Jindřicha III. - 3x)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Datovací formule: pod podpisovým řádkem a rekogniční formulí; opět mírně odsazena
- zpočátku za Karlovců se neužíval inkarnační rok, datum obsahovalo jen den (obvykle římským způsobem, výjimečně dle křesťanských svátků, někdy den zcela chybí), měsíc, rok vlády panovníka (případně - pokud se lišily - odděleně roky vlády in Francia a in Italia; eventuálně roky císařství; problém byl se stanovením epochy let vlády) a místo vydání
- po císařské korunovaci Karla Velikého přibyla indikce (po vzoru langobardských listin; kolísalo však užívání řecké, Bedovy a novoroční indikce)
teprve od roku 876 inkarnační rok s epochou 25. prosince
- datovací formule měla formálně dvě části: datum a actum. Datum obsahovalo do roku 800: den, měsíc, rok vlády panovníka; po roce 800 den, měsíc, rok vlády panovníka a indikci; po roce 876: den, měsíc, inkarnační rok, indikci a rok vlády panovníka; Actum obsahovalo místo vydání a bylo ukončeno aprekací
- Od konce 11. století ojediněle - pod vlivem papežských listin - v datovací formuli klauzule datum per manům/manus se jménem datáře. Tato klauzule se pak definitivně prosadila až za vlády raných Štaufů - Konráda III. a Friedricha I.
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Pečeť: u diplomů obvykle vtištěná vosková pečeť, často nedochovaná
- v ojedinělých případech kovová bula: původně olověná, později zpravidla zlatá
- po vymizení vlastnoručního podpisu, a pak i vlastnoruční rekognice se pečeť stala nejdůležitějším ověřovacím prostředkem
Ukázka diplomu krále Karla Velikého pro opatství Hersfeld (775)
Ukázka diplomu Ludvíka Pobožného pro pasovské biskupství (823)
Ukázka diplomu krále Arnulfa Korutánskeho z roku 889 pro pasovské biskupství
Ukázka diplomu krále Oty I. pro opatství Hersfeld z roku 960
Ukázka diplomu krále Oty III. pro hrabata z Trevisa (později z Collalta) z roku 994 - dnes uložena v SOkA Rokycany, nejstarší originální listina na území ČR
Ukázka diplomu císaře Jindřicha III. pro opatství Hersfeld z roku
1053
			
1«	lil		
Jtj- vJJ La
juipr ju-.lti
.11..(...j^^TÍ--
•tiL^^lJL^f.p. r:Í-i.....i i.-i-. ■ *- jr^j-ti 1^4^-7.....LL, -
1,14,] turt" iCJu li. u Tru.t yay w-č&fiřtít
' Jíl 1 T"4|4J.ffj Jj J;Uf^ í'-4,U' ^:
'."i mm
9
I 11
u.l«« l.muu-r- IHrt.t1.iOJr
Ukázka diplomu krále Jindřicha IV. pro opatství Hersfeld z roku 1065
41
Ukázka diplomu císaře Lothara III. pro opatství Hersfeld z roku 1134
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
MANDÁTY
- na rozdíl od doby Merovejců jsou nyní ojediněle dochovány. Nejstarší v originálu dochovaný mandát pochází z roku 823 a vydal jej Ludvík Pobožný pro salcburského arcibiskupa
- skromnější rozměr (často cca 10 x 30 cm)
- psány zpravidla knižním písmem
- jednodušší vnitřní skladba
- místo jména panovníka v intitulaci často jen jeho iniciála
- zcela chybí podpisová řádka i rekogniční formule
- od 12. století bývají mandáty nedatovány.
Ukázka mandátu Ludvíka Pobožného pro salcburského arcibiskupa z roku 823 - nejstarší v originálu dochovaný mandát
tiL-A^Är j.«rJi~<iM »i»..4.i7Ik i.pA^wr- x^juflur u.r. *JJf«w.~.    \*>*ué.nr Meltu* j^j.. *..r\;r. ■
4.
f<fr~a»fď rytt-i"  ^brrw- </««*v^~»™U-*<sLyJ^-   qu^p*-tt^-^i, «1».^-»- Jr^JjTHň iŇýp ■ «rljr.li.nin« f»i~w^U
*^fT^L»-«-^-*. p«»uJ»«»UT; .\A+*-p<~+    flm*.m.r mrrié**.^ urMM „frmn HJL~ir Av^f+li^ ilTJíJ.r*tL+,. Jf^-ft- i
, é*'  *ifl»Cf i. r/i.J.I íéOS <~rZlt~ ^LX.^^A-   «^p,.,HiHi.» . j*.,*.., ur>.. ,.,J^_r.rv-JJ,£W *fflft&.\,u-- tff,Cmr
1> f**n*4»*.'- dOi /
a^V* »i4w«» (fcxfrrff <^..M*\i« i».»r Inj*,/}.—. fltup ,
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
LISTY
- velmi podobné, případně ještě jednodušší než mandáty. Na rozdíl od nich byly expedovány uzavřené, na rubu tedy mají vnější adresu příjemce (např. papeže)
PLACITA
- objektivně stylizované dokumenty o soudním rozhodnutí před panovníkem; na rozdíl od Merovejců nebyla psána v panovnické kanceláři
KAPITULÁRIA
- pouze za Karlovců specifický druh diplomů. Formálně sice byla s diplomy de facto shodná; obsahově se však jednalo o královské zákony. Originál žádného kapitulária se však nedochoval.
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Vnitřní písemnosti od Karlovců až po Lothara ze Supplinburgu (751-1137)
- za Ludvíka Pobožného přepracována a rozšířena sbírka Formulae Markulfi, a sice do tzv. Formulae imperiales (e curia LudoviciPii). Sbírka vydána tiskem v rámci MGH Leges, Formulae Merowingici et Karolini aevi, ed. Karl ZEUMER, Hannover 1886, s. 285-328.
x
9.-12. století = doba, která formulářovým sbírkám nepřála. Kancelář pracovala spíše na základě starších listin, uplatňoval se individuální styl jednotlivých notářů. Vedle toho masově zastoupena příjemecká vyhotovení: kancelář často připojila pouze podpisový řádek s monogramem, rekogniční formuli a rekogniční znamení a na závěr pečeť; někdy však pouze pečeť (proto také velká pestrost listin, pokud jde o jejich layout, kontextové i vyznačovací písmo...)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Expedované písemnosti v éře Štaufů a za interregna (1138-1272) Stále 4 typy:
1. diplomy
2. mandáty
3. listy
4. placita
x mění se částečně vnější i vnitřní znaky. DIPLOMY se nyní - po 1138 - rozčleňují na dvě podskupiny: diplomy prosté a diplomy slavnostní (<=> vývoj v papežské kanceláři, kde prostá a slavnostní privilegia!)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
SLAVNOSTNÍ DIPLOMY - navazují vnější úpravou na diplomy předchozího období
- formát: po 1138 charta transversa při rozměrech 40 cm na šířku, 60-90 cm na výšku x ve 13. století, konkrétně za vlády Friedricha II., opět formát charta recta s tím, že se také mírně zmenšil rozměr diplomů (50 cm na šířku a asi 40 cm na výšku, případně i méně; u prostých diplomů výrazně méně!). Zmenšování diplomů <=> zvýšená potřeba pergamenu, vyplývající z rozmachu písemného úřadování a celkového rozvoje písemné kultury. Zmenšování rozměru <=> postupné zhušťování písma, menší vzdálenost mezi řádky (na počátku štaufského období obvykle cca 2 cm, ve 13. století - především za interregna - často jen 1 cm) <=> proměna kontextového písma:
Na počátku štaufského období nadále kaligrafická diplomatická minuskula, výrazně protažené dlouhé dříky vyzdobené charakteristickými spirálami, všeobecná zkracovací znaménka ve tvaru smyčky. Postupně se ale zkracovaly dolní délky písmen (zejména u r, s, f, ale i p, q), což již za Lothara III., po určité pauze pak znovu za Friedricha I. Barbarossy. Mezitím, za vlády Konráda IQ., do listinného písma císařských diplomů pronikaly unciální (M) a kurzivní prvky: možno psát rychleji, ale písmo má poněkud zběžnější charakter. Za Friedricha L: obě tendence - zkrácení spodních délek a kurzivní prvky - se spojily. Nejdéle vzdorovala tradiční spirálovitá výzdoba výrazně prodloužených horních délek dříků. Koncem 12. století také zkrácení horních délek + stále méně zdobeny spirálami.
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Kontextové písmo ve 13. století:
- spodní délky horizontálně zahnuty vlevo (<=> zmenšení spodní oblasti pro psaní dále zmenšila), posilují kurzivní prvky písma, což trend celého 13. století, byť několik konzervativních návratů, např. někteří písaři Oty IV. Brunšvického.
- Specifický vývoj za Friedricha II.: jeho kancelář zprvu užívala písmo běžné v sicilské kanceláři - silný vliv kuriálni minuskuly; když Friedrich působil v Německu (1212-1220), listiny pro německé příjemce vyhotovovány písaři příjemců a navazovaly na vývoj z konce 12. století. Tak tomu bylo i
s písemnostmi Friedrichova syna Jindřicha (VIL), jenž vládl jako římský král po císařské korunovaci svého otce (1220-1235; |1242). Císařská kancelář Friedricha II. se po roce 1220 vrátila k sicilskému písmu.
- Přesto: vývoj písma ve 13. století nezadržitelně směřoval k prosazení kurzivního charakteru písma, např. k rozvoji výrazných smyček u horních délek (zejména u písmen d, b, h, 1), jimiž se písař při psaní protaženého dříku vracel zpět do středního prostoru pro psaní. Tyto kurzivní prvky se definitivně prosadily za vlády Konráda IV. a za panovníků interregna.
Ukázky kontextového písma štaufské doby
Fridrich I. Barbarossa
cjue dujajt j)t>
'í * I dL. ^ J PÍR * umuffui- cám qrectu-c: arrbucnau- Ir imhr extw
uidenr- Itrttrj^ t etu dlnmanlu- ntiAuražíj mn|>c^ noc jrddar dubui utl inujvu- rjoiup-jj- omi
liu ta plms etas qm
-*£LÍ
um xjn iTrvpejiiíj. np. jídel
tuniui^iiucmeTTiopf j-omano^ jer-cu qrj* /í       í   9.   íí 4 p %
inano uo • cunrj
' uccijjupi jjcLp^-qualtr liecrijji
rl umcplli patauierijí epo-ie cjuoJa concomL
o coniimtr. na
Jindřich VI.
J*1 '-L
«CdtA   ]AtlC     tj- <W
.im-^ Atumr wer ac yAvetitum et er y vcmmwiAre' i
•   *   1 11 iL   Iii di
occeycicmr -jtNwtÄ. cum arm )uye"
oLtt
w^otuutu er   obetne&c: er ji^ejnii
xvm.
Ukázky kontextového písma štaufské doby
Filip Švábský
cttirt
homwitto? o t tet" 7 vncsôtvnm tu>
r
H
ca
(
-í
1
Ota IV. Brunšvický
fuctuimf ^Í^^eoi^mim^ omlf JLanuno injno jofT t^j^
anmj
Ukázky kontextového písma štaufské doby a interregna
Friedrich II. Sicilský - pozdní fáze vlády
Vilém Holandský
jmaJHW)
^j^v-o^imn ^tcro^A^icrovtt-awr T^^tJiô  <C*X»vľnt£ <Suj%vtctv vrJyib*nriw3 n^uifl^t^»ô  conrm^j^retmgyui- ltet-«"^
yttxyr? ^fcrrms srpy*** <TÖ^rtt\c*o^^^n^j^^2^^^^tTrt *f**f* Tn<k^m ' **^*^ŕ<?rí
Richard Cornwallský
1
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Proměny vyznačovacího písma:
ve slavnostních diplomech stále užíváno vyznačovací písmo, zejména scriptura elongata. U slavnostních diplomů celý první řádek a podpisový řádek, směsice majuskulních a minuskulních písmen jako na sklonku sálského období x
- postupně převažovala majuskulní písmena, aniž by se změnil celkový charakter elongáty, která na první pohled stále připomíná elongátu karolínskych až sálských diplomů
- tím se liší od vyznačovacího písma v papežské nebo sicilské kanceláři, kde se užívala výrazná, samostatně stojící majuskulní písmena
- výjimečně bylo za Štaufů alespoň jméno panovníka v rámci elongáty psáno širokými majuskulními písmeny, a sice především za Fridricha n. (jehož sicilská kancelář užívala majuskulu pro celý první řádek). Za Fridricha se také zvláštní úzus psaní panovníkova jména ve dvou řádcích písmen nad sebou, přičemž první a někdy i poslední písmeno vysoké jako oba řádky dohromady (a jako zbylá část prvního řádku, psaného jinak typickou elongátou).
Ukázka elongáty za Staufů
Fridrich II. Sicilský (kombinace elongáty a širokých majuskulních písmen)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
- Použití vyznačovacího písma za Štaufů komplikovaný vývoj
- už na konci sálského období (Jindřich V.) a na počátku vlády Lothara III. elongáta někdy omezena na slovní invokaci, případně jméno a titul panovníka x zbytek prvního řádku, subskripční řádka i rekogniční formule psány minuskulou. Za vlády Lothara III.: postupně obnoven starý obyčej psát elongátou celý první řádek, subskripční i rekogniční formuli; tento úzus převažoval i za prvního štaufského krále Konráda III. x
- za Friedricha I. Barbarossy užívání elongáty pravidelně jen v prvním řádku a v podpisovém řádku. Rekogniční formule již obvykle psána minuskulou => graficky splývá s datační formulí. Vyznačovací písmo v prvním řádku jen ve slovní invokaci a intitulaci; po ní někdy pokračuje text listiny minuskulou, jindy je zbytek prvního řádku ponechán prázdný (anebo invokace a intitulace pomocí grafických ozdob uměle natahovány na celý první řádek)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
- druhý typ vyznačovacío písma = majuskula, kterou již za sálské dynastie zvýrazňována osobní a místní jména v kontextu. Tento zvyk zůstal zachován i za Štaufů asi až do roku 1180. Pak byl opuštěn, ale majuskulní písmena se uplatnila jako iniciálky na počátcích nových vět. Tato praxe se plně prosadila za císařské vlády Friedricha II. (tedy po roce 1220), kdy jako iniciálky na počátku listinných formulí, resp. nových vět užívána značně zdobená velká unciální písmena
Užití grafických znamení:
- oproti době sálské dynastie výrazná redukce
- protokol štaufských listin obvykle uvozuje chrismon, tvořený písmenem C; má poněkud skromnější rozměry a střízlivější výzdobu, než v předchozích stoletích, i nadále je však obvykle vyplněn horizontálními či vertikálními vlnovkami, případně vyzdoben vegetativními ornamenty
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
- Monogram: základem obvykle velké písmeno N (ze slova Romanorum), zcela, uprostřed písmene N se pak nacházelo písmeno O (mj. z téhož slova)
- monogramy jednotlivých štaufských panovníků se během jejich vlády dost měnily; vlastnoruční podíl panovníka zcela odpadá
- v době interregna, za vlády Viléma Holandského, krátce opět proměna monogramu do podoby blížící se papežské rotě (monogram je vepsán do dvou soustředných kruhů). To odráželo skutečnost, že Vilém byl vzdorokrálem vládnoucím s podporou papežské kurie
- pozice monogramu v rámci subskripční formule různá; za raných Štaufů převažovalo zařazení za subskripční formuli, za Friedricha II. obnovena starší praxe zařazení monogramu doprostřed subskripční řádky
- zmizelo rekogniční znamení i signum speciále x za Konráda III. a Friedricha I. užíván tzv. příznak (něm. Beizeichen), který zřejmě navazoval na signum speciále Sálijců, ale obsahoval písmena O a I. Jeho význam nejasný
Ukázky monogramů štaufského období						
Konrád III. (vč. příznaku)           Fridrich I. Barbarossa					lindřich VI.	
	m				19 SI II 1W	
Filip Švábský		Ota IV. Brunšvický         Fridrich II. Sicilský			Vilém Holandský	
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272 Datovací formule:
- nejprve navazovala na předchozí období, posléze se rozvinula do ještě komplikovanější podoby
- ve druhé půli vlády Friedricha I. u slavnostních diplomů změněno pořadí datum a actum:
Acta sunthec + inkarnační rok + indikce + rok vlády; data (permanusN) + místo + den a měsíc + aprekace. Klauzule per manus byla v této kompozici obvykle zařazena do části data, a sice mezi místo a den.
- za Friedricha II. denní datum nahrazeno pouhým měsícem a přesunuto do první části:
Acta sunthec + inkarnační rok + měsíc + indikce + léta vlády; data (permanusN) + místo + anno, mense et indictione prescriptis.
Ukázka datací slavnostních diplomů Fridricha I
50. léta 12. století-jednodušší datace:
od 60. let - složitější datace:
^-
^uxw  ta*  .umořme*   \n&wn&non^-   o).    0. vu(      ^j^iáwil^-vrnU*"* k        K/gname iomno 'jriuf TUCO- Kot^iuj; jm£»*oi*C ^řmtt|
Ukázka datací slavnostních diplomů Fridricha II.		
tzv. Zlata bula ulmska:	,£«W Arckup. r fttťVSntii-""* A-n4»»í4n«lÍ(| jtojfTWU^^jcta (\vr 1« AnníSntet jmciru cidL.	
tzv. Zlatá bula z Melfi:		
Jy" *"     **** "
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Zpečetění:
- slavnostní diplomy i za Štaufů zpočátku pečetěny vtištěnou voskovou pečetí; kolem 1170 však nový úzus pečetění diplomů přivěšenou pečetí
- vosk většinou přirozené barvy, ale již za Konráda III. ojediněle také vosk červený
- zejména za Friedricha I. a Friedricha II. byla poměrně často užívána kovová pečeť - zlatá bula
Pečeť Konráda III.
Římská královská zlatá bula Fridricha II., revers
ĚšřM
Ukázky slavnostních diplomů: Konrád III. (zcela vlevo) a Fridrich I. Barbarossa
ÍIlflilBPípí
i
alNlKffll  11 ii ii»'lim U»m .™- —- -      .       . Xf
JÖöTtM
BP' rv
,,11* imh t • ul''11
IPVJ4
i !
+
:.i Kil
Ji. «i r 4nfr rrT.'"" r,"fT "Wrr™ r ř "i ř"-™
.ii^ .1 Pm l> pí mpjLpi jiij      iiwM 4*.iijipli|win« nj|yi»bi.m uiL nmJuyna.^
í-pu."^,.^'!^." inu.^iá( tiu_^l,l» ii„„v'"4~~ lr»
iu—tu.
i líí rí"'
XL - li O L Lv ÄL. Ü - x
Ukázky slavnostních diplomů: Jindřich VI, Filip Švábský a Ota IV. Brunšvický
iL-Jí A. „i^j-j. J^_UX*-.„--O-UW-^Í
iít-a—,---LL-J-A_,--Pu A.—LÁ..X-t-XL^UL
-A— Ji--1 <£L.,.,—, X1t IL .141-uW. i .1.^. L U_ X. j,
■ÚL-r..*. J-jLiL-JOuslu-r-,--JtvW-i—-i"U-LL-,--L».»^_
,_'1_.Í-.1«.jL^Ju.____iUL^JlLIM-JtLLU,.*.íu,—4
V'L* - 4JL- Uf 9V>J-. -■ (SJLA-J - M_t íUi-L -I        J -ŮL L ,i\
__r-f'V.,ií._„,_íV* LU-A—- -£i—■^~h-<~ Xj-t-.Ui^tinUá-in-
IXllv^VLUTLAČ cíOíwV^L u t _lt «jUS4rV—f U~'.wU/í«j&,U
■Alrt-áf
pliřHlilffll
fc - jSíL__JLis       £-* ^~-J     R-B-ff-í -1.,-
!€; Jllltíllllll Í *1: i i*tli ÍPH
í*Ui.-i A. l t- L. vU - 4. Li 4U ^íL.L. 4 ti 1
jř-Q, si Ul.l ,t i LAL*.;-tf'JlU.-Li_ i-O-i-'UÍL.j1,VU~!U \Li i Vu, _a 0» ItU íj[iL* 1 - i ~1—1 *«>»Xí£éí fcL_l—; i i t Li. Q L_: Í- *LÍf~ •   '4-   4" "L- ti* * -i ~LVi.L -. X. 4L1—
LU_-U-)l*^.^ioUUL^^viUUí---^^LL^.;
.lil™ |p—-j^yJ' J. |X* Lw^w lU^vXwJLvwjlf^ptt^' Lhw'wíii4"1i^« MJWJDptoXJn ■■UV»iIU ----
sp 11 íll gj IHU ilHÍ MU W WI < i  ; u
Ukázky slavnostních diplomů: Jindřich VI, Filip Švábský a Ota IV. Brunšvický
Červený monogram - vliv Byzance, v Říši výjimka!
™*}-«ř^- -^JiJ^J. JL.-.L.U.*-*--řtLkV^U
-4^-4--^.U^^^X^.L^^^^,^t^_^ -i^
--i-.-u^m-LU-t LV-i. UA-- JÍL * .LJt, UUv —W.au.
V «M- »   —  - *Í— ÍL—   .,-,.,r_.\-..   . Jf „ .,.,„.11, _ „...Ji, ^ _ ^^."L
J\-.j---tm...,—-j,%-U..tíivW.4_?.-vi.l^.LÚ-X.i, |
li—J—lLiLcJlL.^-,—,--i _»!■(_ w— LtU-iL-,--i—
j_IJL. - 3w1__jL ^Ju.----dVí. -t L U. Jt LL LJ, .     U---4
j^.^Uř-9V>i-t-s_'tlL*M-»í-t-Lr-l J4-L-J -0-L4A
iL J^,,^.! J— —*•«!»»—■ JL ri—'-w      4Íw 4—.J"í» <—w!«TTjr"
^—i__„-fL^-—L14-.4— iw-í 1>— i-t_u:^j.uí »-ln-
€ * L-vJ.' * 0-144/ 4- cL* j-. íOl^V L^1"H'V~ r4-' - "I— C-2>-' 4U'rJ/íJ
<V4L-M>L,1UiJkA-^iUU 4——^ 4— t-1- <—"^U-*4^ <—*,.*£. 4* w -l 4, iL' «_A <vJU«~-      í-1- L <4^' <—J-L"^ . 14*'«.
—.^i-tL.' t~l"VUJí ÍX»'iL~ cátó-V^A-^t —i!. ^»S-*S4r> ^"4--
gin i i au iffli N^Jf
U-LL-V l—i
fcijj,----^Uj, u4.- 4 4U cfcl4>^
artď V í.-;...\..i i.-,
-^a|4,
-uls^-L-rf-—A,fJl_,4_L fJ^4^_, f I   - tu tfl -II. /•( U-f i 4
srai-wii |U|6i u«l Klán* ^ j>
V.J.IL.Li^<TIL.^riJJ--i" l-^rl4i-LL
^t^^.^i-Lt^L^U-^^l^.^^^^^^L^Ji LLi—^tL'»4 L._rjL.^|rl,—;^=U JiiL'4L-t J^t j^ÍLí4.i,J.Lv-i ^g.a0luJiti(.^^--JUÍ.,LL4LvL,-; ■LiLsl^U-fU L4í^^íA;llLi!»iCiljaíUJ;ls—c—i.^^JIG^LLíiitLi.
i44AVL-J.i^JLi^.J^
rL»!n44L'LL'^Ui~JÍÍÍ"»1>'—iLvUvLrijL"-i—tO.i.-i^mAi™.' )L jLL^Ú. r.s4>.» ».«4—.L»^—.ltM*n*«4 L«*4Xw"'»—wL-.J."i,L,l«i. U
f      miiiin ivmt m w wi*, j a
.lli pL*1 .(       jl m Í»W Li ^íi |W|^M1 ■.  |,. „!,    |.«(.-r.|,    lm» (nji uliw■, ^nuf J      /J^\     A "AI™        nijmu pn.
Ukázky slavnostních diplomů: Fridrich II. Sicilský, Vilém Holandský (zcela vpravo)
IlIVl
(I!
ftllÉiflíÉ
M       ». ■<___•___fcM-.fl-    . _     ...I   l.f" '
Ťr*"-   ~ ,ul—(i!*t J-f^.f14-"lu-»"-a'''—""m—Hi—>—■%->■■ w
j_    ^„ .___^ H »o.      fw -i • K- i—— • f—f- rf— —- t*5p
,__= i— t-»*- - - — t    — ■" "  ~r—rt*Ť j—•>—»•-
„ _~_>rfk«. i-->*-..!->«••— -■— V- r"—3*T ~f !-*•■
_t»»j,«i-ff->l-».-f- J— - rf— Jf~— - —"-.r—r — *~%f "*~
i T     j .-o-^- -l—r j~ J-^* r»- T*~ "' ~" t»        "—0 ••'
Iř       , -i- l- TT' "-' —" "*» ' *** *"
^-m v.r*'*-'-''»-'-*fc*—'"**■**''""*" '-*»•.—••'^'T^'-
t*~?'___>-.f-*J-*"•«-» k~r*"*
s.....TO' i > .i
4i
is^i .... ..í.
'—j--
5 s^rZÍ^y -'
i (Uliti '
—t*^^. ^ffeff"-. \^wjr^;rs a^iLi^K ^1^^
92
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272 PROSTÉ DIPLOMY
- vedle slavnostních diplomů s kompletní slavnostní výbavou postupně také diplomy menších rozměrů se skromnější výbavou
- zpravidla neužívají prodloužené písmo, alespoň ne pro celý první řádek. Vyznačovacím písmem někdy psána invokace, ta však v prostých diplomech často chybí; případně jméno panovníka (buďto elongátou nebo kapitálou). Na přelomu 12. a 13. století a za Friedricha II. často jméno panovníka pod vlivem mandátů a listů ve zkrácené podobě (buďto jen E, případně Fr. či Frid.)
- prosté diplomy zpravidla nemají subskripční řádku ani monogram, chybí též rekogniční formule
- datování výrazně stručnější, pouze zkrácené slovo dat. (které nerozepisujeme, protože ze zkratky nevyplývá, zda zde mělo stát data či datum) + některá část prvků slavnostního datování
- pečetění prostých diplomů - viz slavnostní diplomy; akorát zde obvykle bez zlaté buly
- za Štaufů mezi listinami výrazně převažovaly slavnostní diplomy, za interregna začínají převažovat prosté diplomy
Ukázky prostých diplomů
Fridrich I. Barbarossa
Jindřich VI.
Jindřich VI.
li ca m
1|M Ä
Jmř«áť<HřÍJUi* Ut.^temAMfí* tne fct.^k WaIW"«^^ MuT«Wn*mil^a»
amf rtnawfjWnitmf * jiil y«ia Varnu     fúřtntr jM> no^tu«uvanvjnůif m .c. Lj*« palici?- ajf^      _ |
I L
liLiii
T
Ukázky prostých diplomů
Filip Švábský Fridrich II. Sicilský Fridrich II. Sicilský
Ukázky prostých diplomů
Konrád IV. (něm.)
Vilém Holandský
Richard Cornwallský
^ dl^-T*^} i~ -J* —1 * t    ,tu' O , tt C JW 4- '"f
■# « a. ^.....&,      -w     ~v- t «—? " r-
vklW-v «*í bpf, ^ w * -• -» 4 4 —■ t—-—■ «r tjs-f- a* i^-r mmí* fc—~        4 *~ ,j*~"*r"A
—   -C-í.   C   w KU  Íc" ji    i . IÄ—~ «*«*«P#« •
$r <gjr tw».     ^ 4 «w ^^^«6».. r~«-
)*■»    «IT 4L-.   ~-&   ^íl "«Sj   ^Wwf ^ *~ -«^f
""ľ?  ™S»J*' (~F f .jcs»*«» —* . *>■« -<*s jľ»*r js^-*"
H   —r-    f. ^5
-p_ -re-s—   a~ ^ *- u     «=—'—
•—■^iJ; ^"wlimrf iJwuMí UjVrnil* -»(11117 -iSj^»*-, Jrj'5't-iin.»»j-f
Cfjm f^jl Ti Sj|    i ^ < ^vvj^j jiXwi |W^>
1^" S". ,n—&iV>ii iľ-   ,,     - w^iiu/7j(yu« jw^tnuu uibcr-no* ,^^*.JTJ?,
DSD. Sarnau.! |yfc <j- jllmr Jii^ngf hniup^^h       Jlip óntt»  Ci^^nny fSa mM*- m?j,M™ŕ        ■■ »lr ^<
fgy-iMi J'n'ľlj.^ilinjl ~| ^t^f; i .U-     :r iii^i y jj. uu^Kn.- ........ , ii_ŕľ"--"^
.je«». „Ä-u. q|^]f„^"^,S5.„^jí-£™, toig,,«.,«.
í^.fc^V -4™^.^, /SŠÚ™. »^.^.„j^B-ij, Íi-^J.^ »»pfnCfi^^iriX p^&J
Jak byste charakterizovali listiny níže ?
Speciální případ - diplomy pro příjemce ze Svaté říše římské vyhotovené sicilským personálem Fridricha II. na počátku jeho římské vlády; zde zlaté buly pro Přemyslovce z 26. 9. 1212 (vyznačovací písmo = široká majuskula, kontextové písmo = vliv kuriálni minuskuly, jména svědků = severoalpská praxe x jejich provedení = vliv pap. privilegií)						
	t                 íj~- ľ		■t.! ■» 1- 4 «J ^ — K»Pi i imlN"i !■   .-    iln              MJfi»li rt^™" ^"M* A -flv^J-l-yr-j-i--1--iH-í,		«í«r   kftv*.  a»w.u*v.. ...*-.us.__. ^ t-tcj.| lis. ^MiM^--«44.	
			<V • JfÍé t yJT^M ,fi~—• M *•"• ** 4^* - v^-JwwUi^i-ři"			
	L.          ■          1*1 II   ■    - TJl-fl......		y			
			I			
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272 MANDÁTY - též otevřené listy/litterae patentes
- obvykle velmi prostá úprava. Psací látkou byl za Štaufů pergamen, ale již za Friedricha II. byl ojediněle použit papír (dochovaly se dva mandáty na papíře). Písmo užíváno knižní. Prosté vnější úpravě odpovídala velmi stručná stylizace. Jméno panovníka v intitulaci bylo zpravidla uvedeno jen ve zkrácené podobě, anebo jen svým prvním písmenem. Datum neobsahovalo inkarnační rok, ale pouze den, měsíc a rok vlády.
- mandáty byly expedovány otevřené. Způsob připevnění pečeti prodělal podobný vývoj jako u diplomů. Tedy: zprvu přitištěná, po roce 1170 obvykle přivěšená; teprve ve 14. století u mandátů znovu převážila přitištěná pečeť
- za Štaufů se někdy stírá rozdíl mezi mandátem a prostým diplomem. Pokud prostý diplom nemá invokaci a začíná intitulaci se zkráceným jménem panovníka, podobá se na první pohled mandátu. Zda máme hovořit o jedné nebo druhé kategorii, lze rozhodnout jen na základě obsahu. Pokud písemnost zakládá nějaký (dlouhodobý) právní stav, jde o prostý diplom (s velmi prostou výbavou). Pokud se jedná o nějaký (krátkodobý) příkaz nebo zákaz, jde o mandát.
Ukázky mandátů štaufského období
Fridrich I. Barbarossa
W mšu vnÄnitrv*- lÄwWtn. vwrben$r ee&nv ilUf ; ímvníí WžjV (ewaw *gwí vc uunj ia- eú tltria, y«*£ j
p ^^»-^'-iair- r^^gro:. ev aluj mama 7 iwwilt
•ew cM^ítrrT m«v»<WT? U17 »»iPwÄ» • mow«*» • «*"
Ster •
TI
Fridrich II. Sicilský (netypický mandát:
původně mělo jít o uzavřený list; psací látka = papír!)
r \ —       -> J — ~
^r^-iab^- ^ w«^f.< ' ----- — -*™*í      -h^ *7
t
«u.___L
j    h 12
C
Hm i í)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272 LISTY - též uzavřené listy/litterae clausae
- formální úprav listů víceméně odpovídala mandátům, ale na rozdíl od nich byly expedovány uzavřené, podle čehož je spolehlivě poznáme (vnější adresa)
PLACITA
- objektivně stylizované písemnosti, pojednávající o panovníkově soudním rozhodnutí. Jazyk expedovaných písemností za Štaufů a v období interregna:
- téměř do konce vlády Štaufů užívána pouze latina x již 1240 německá listina Konráda IV., jenž vládl jako spoluvladař svého otce Fridricha II. Tato písemnost představovala výjimku; němčina masově nastoupila až v poslední čtvrtině 13. století, po interregnu
Ukázka listu štaufského období - Fridrich I. Barbarossa 1189/90
^aun uxuú •wfmuol mtuuá a>ntÓ>auj.? ^j^tfkwjfi^ \ďěLurJmw
I
I
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Vnitřní písemnosti v éře Štaufů a za interregna (1138-1272)
- na konci 13. a ve 14. století císařská kancelář užívala formulářovou sbírku Petra de Vinea, jenž 1220 notářem a 1243 protonotářem sicilské kanceláře Friedricha II. Roku 1249 na vrcholu kariéry obviněn ze zločinu urážky majestátu, oslepen a zemřel ve vězení. Jeho sbírka listů - Epistolarum Hbrisex - vznikla na základě skutečných, Petrem stylizovaných listin Friedricha II.; formu sbírky však získala až po Petrově smrti. Petr je tedy stylizátorem listů, nikoliv však autorem - sestavitelem sbírky. Sbírka Petra de Vinea se užívala od Rudolfa I. po Ludvíka Bavora.
- jakkoliv je sbírka Petra de Vineis významným pramenem pro dobu Friedricha II. a pro císařskou diplomatiku 13. a 14. století, chybí moderní edice, na níž pracuje Karl Borchardt z MGH. Dosud je nutno užívat edici Johanna Rudolfa Iselina z roku 1740, která vyšla
v reprintu v roce 1991
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
VÝVOJ "KANCELÁŘE" OD MEROVEJCŮ AŽ DO INTERREGNA Kancelář za Merovejců (do 751)
- minimum informací
- v jejím čele vždy několik referendářů (referendarit)
- nejvýše postavený = referendář s královskou pečetí / pečetním prstenem. Tito referendáři byli laici z řad vzdělaných Galořímanů, tedy nikoliv duchovenstvo, čímž ještě kancelář Merovejců stála pevně v antické tradici
- dále notarii a scriptores, kteří nejsou doloženi v samotných listinách
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Kancelář od doby Karlovců až do + Lothara HL ze Supplinburgu (751-1137)
- již u franských majordomů a posléze u králů z rodu Karlovců: kancelář výrazně odlišná od doby Merovejců; z rukou vzdělaných laiků se dostává do rukou duchovenstva, což dovršeno za Karla Velikého; monopolní postavení duchovních zachováno do 1. třetiny 15. století
v praxi: kancelář již od Pipina Krátkého v úzkém vztahu s dvorskou kaplí, tj. korporací kleriků na královském dvoře
kancelář s kaplí pomalu splynula; vydávání listin = jeden z úkolů dvorské kaple
terminologické i faktické oddělení kanceláře od kaple až v 11. století, což neznamenalo konec dominance duchovenstva
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
další velká změna = opuštění kolektivního vedení kanceláře
- zatímco merovejskou kancelář vedlo několik referendářů, za Karlovců nastoupila individuální odpovědnost => monokratický model jednoho formálního představeného kanceláře/kaple, disponujícího jedním zástupcem, jenž se postupně stal její faktickou hlavou
- tento systém vydržel po celé období, ač se měnila titulatura obou hlavních protagonistů, stejně jako nižších kancelistů
- pouze jména obou čelních představitelů kanceláře se objevovala v tzv. rekogniční formuli, v níž buďto tzv. přímé rekognoskování - vrchní představitel kanceláře, anebo nepřímé rekognoskování - jeho zástupce; postupem doby zcela převážilo nepřímé rekognoskování
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
- hlavní představitel kanceláře se např. označoval za Ludvíka Pobožného roku 820 summus cancellarius, již 835 summus archinotarius
- za Ludvíka Němce se ve Východofranské říši prosadil titul archicapellanus: tím byl nejprve opat Grimaldus ze St. Gallen, ale již 870 mohučský arcibiskup. Na přelomu 9. a 10. století arcikaplany přechodně salcburští arcibiskupové, ale 919 se úřad arcikaplana vrátil do rukou mohučského arcibiskupa
za vlády Jindřicha III. (1039-1056) v roce 1043: oddělení kanceláře a kaple, přičemž mohučský arcibiskup = vrchní představený kanceláře - archicancellarius, ovšem pouze pro Německo - per Germanium
- pro Itálii a Burgundsko ještě v 10. resp. 11. století zřízeny samostatné kanceláře v čele se zvláštními arcikancléři -perltaliam a per Burgundiam: kancelář pro Itálii zřídil Ota I. v roce 962, tedy záhy po ovládnutí Italského království; v čele stál jako arcikancléř biskup z Modeny. Po dočasném zániku na počátku 11. století italská kancelář obnovena roku 1009, v jejím čele stanuli němečtí biskupové, od 1031 trvale arcibiskup kolínský. Kancelář pro Burgundsko vznikla 1041, tedy nedlouho po jeho připojení k Říši; formální hlavou byl biskup v Besanconu
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Románský dóm v Mohuči
Románsko/gotický dóm v Besanconu
Gotický dóm v Kolíně
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
vedle formální hlavy kanceláře/kaple ještě zastupující - ve skutečnosti však hlavní -představený kanceláře. Ten se po počáteční terminologické nevyhraněnosti označoval od roku 868 převážně jako kancléř - cancettarius
vznik kanceláří pro Itálii a Burgundsko => v jejich čele vedle formálního představeného -příslušného arcikancléře - také samostatný kancléř. Takto až do počátku 12. století, ač v řadách italských a burgundských kancléřů jsou mezery. Pak se jednotlivé kanceláře spojily, a i když zůstali zachováni tři arcikancléři, byl již pouze jeden kancléř, který zodpovídal za vydávání veškerých císařských listin. Za vlády Lothara III. ze Supplinburgu výjimečná situace: faktickou vládu v kanceláři dočasně vykonával přímo arcikancléř - mohučský arcibiskup
nižší kancelářský personál = notáři a písaři x naprostá terminologická rozkolísanost
- na rozdíl od papežské kanceláře ta císařská nesrovnatelně menší <=> daleko menší počet expedovaných listin; rozšířený úzus příjemeckých vyhotovení v 10.-12. století (někdy kancelář doplňovala celý eschatokol, někdy jen monogram, někdy pouze pečeť)
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Kancelář za Staufů a za interregna (1138-1272)
-  formální vedení kanceláře: zachován systém tří arcikancléřů. Arcikancléřem pro Německo mohučský arcibiskup, arcikancléřem pro Itálii kolínský arcibiskup; pouze v hodnosti arcikancléře pro Burgundsko změna: za Friedricha I. Barbarossy, roku 1157, biskupy v Besanconu střídá viennský arcibiskup
katedrála sv. Mořice ve Vienne (románská stavba z 12. století; ve 13. století upravena) =>
f i
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
- ve skutečnosti kancelář vedl jediný představitel pro všechny tři oblasti říše {Regnum Theutonicum [—Germania], Regnum Italiae a Regnum Burgundiae), který užíval titul dvorský kancléř (cancettarius aulae, cancettarius curiae regiaé). Mohučský arcibiskup se občas pokoušel získat vliv na obsazení hodnosti kancléře, jak tomu bylo již za vlády Lothara III.
- postupem doby: v reálném vedení kanceláře se uplatňovali zástupci dvorského kancléře: protonotáři resp. příležitostně vicekancléř
- dále v kanceláři působili notáři a písaři; první zřejmě převážně stylizovali listiny a diktovali či psali koncepty, druzí psali převážně čistopisy listin
- příjemecká vyhotovení: v průběhu této doby klesal jejich počet: za starších Štaufů ještě asi 40% listinné produkce římských císařů, po interregnu již nebyla užívána
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
zvláštností štaufského období od konce 12. do poloviny 13. století (1194H254 s přesahem do 1266): samostatná sicilská kancelář (Štaufové v osobě Jindřicha VI. získali Sicilské království - Regnum Siciliae; to se však nestalo součástí Svaté říše římské, proti čemuž protestovali papežové, Sicílie = jedno z papežských lenních království; pouze faktická personální unie Říše a Sicílie s přestávkou za krále Filipa Švábského a jeho vzdorokrále a posléze císaře Oty IV. Brunšvického)
-   sicilská kancelář navazovala na místní diplomatické tradice => písemnosti expedované touto kanceláří mají odlišnou podobu
1212: mladý král Friedrich n. Sicilský papežským protikandidátem císaře Oty IV. Brunšvického, nastoupil vládu v říši - zprvu pouze sicilský kancelářský personál => jeho listiny nesou znaky sicilských královských písemností (tzv. Zlatá bula sicilská), které se ve Fridrichových říšských listinách objevují i v příštích letech
Císařská diplomatika I
- Císařství jako universalistická mocnost; Písemnosti a kancelář do 1272
Sicilská zlatá bula Fridricha II. (revers)
Hrad Castell del Monte v Apulii: jedna
z rezidencí Fridricha II. v Sicilském království