55B\
pul n^tLo**--7-..»-« .U« L»wl 4wMwm<S<Lg<úw "7- ijitieXantUuMr pLt»|fyrl^' U«l*«w. 7-A^. M Ynmi*|*w*f Lana- -rwJuw* i****-iibiiib'^-----*'t~'T--í—r^—^—y "fl-----" ~~Uv«^»*
Středověká diplomatika
Jaro 2021 6) Soukromá diplomatika
ji* r<—i
V.u Jim arftmrSřiTižifl1*! 3j^Tim 2JVttp^^*i^Cf#^w>«^,'s'»'J9" Mí'»wp iwjmi "i.inr Jctíij.iW.fnB ■ inf Ji«íi|fe ffcwiISPÍwtlui     .tdendf piA' (Bttiwříwán" www liu-oll mnirr cLujiriir .iímil cnnu/-
•< in>inflmi.>U'im,li4 Hífra.iu vmj™ n^^lifil^ibfil^íf^F" .
iclU nomm-xxx f<ná*nmd mapo iwjpw imticWMní aiaxxt./l.vx íuí/iuf "■^bMl^Ut .n>(Jn.nf <xW »'li.Ji        • ri •] 1 ULjI— >tl_r. l..i__íif-,uur;„J,_________
*T      ■'Y^ti^í l"^,'^^^^'^^^-t:;>-^t4.4-i-'- Kiti ijl**-)!•«»« .iÁi».n r«" fTrfwt" ifiifc**!j4»' Nwwn»»a^jwi»y^Wwtrait Ui lineám, ftr
i ty    C—jjp- [ťfc. „^,1 ,V,M>,.'.Ž^^.V^JL.. jl»J|^A>>»^Í~lllU-.v        c..ju J>! n..nfupi |n" clló ijl j110 IxW » Vlif ra m»-lcrwT»-!ci.Tr cnlln-. (jrfpcuc .aer njcci- ic«icnr[.^. fu „•,(„ jn.m ,Vc.li«'
^ ^ nuicjur u. milci" »i.c;iicc .^"míVrp cen ^ťyunu i|r rnC^clT c*ilHÍ^íí<í^J^í, pUíuťrmr.iljj&ró v d(^l ncmnr .m. tMirinn n-cf-
iA,.4ií 'li., juc .1 ,\rnt um Mm mi tjnrvf AAm yi.»cW [x1«f{, tfff fiifM iii.Um<í miLwat; Lf,mi. -inrAi /  át vccf.s-arcjjcif cini.:.'cmni'-.|c,rni.|. ''ucr tc^ dra ST-tHc p»f ftnt rffrnlW fríb: cWra ť.j.tp au rto,..^      . „m
J>anúTir.]..i™.. |.p(n<pcf,fti:nir.l mmeu.|; ^AflW" (L ImiitoíJm^^A.íí^ít^rrclc ptwnol: n.llti ,",
•f»» Vni'. i^ccucit        'Icncicu n>Hink'GBfH(!. Íphhh fffiwn/ílTi.l-ii 7r4rfifj; /U«bf, Imo-f /JI..lf<wi>r»J
.(    "iillinniTT       1 J       1       a -   Dťťllu iWfiTltl     JjŤ t ^kii íH* IWtř /lim    .11 iMiL^tfnril,-    ■ > 1.    y I ■. _.! 1 í". ._**
ll .Tir.ír iuufn.fr InoínfKifíteťlonř. ttřt ff«íi co^ííMn-fl™? cHTřnfum nattonwřcyitťfťimuf- . §\.umiw flu1*«1?ticir hocf^ tmeotpiaemt mť^rfottúlr Inhtanutf ni?coai.rttr frct-iTUittrpícrfum řuolnunirui>ťtm.Ť
X-\ oceftOff nefc lufkrrtv.TnJ«m.-tituf.ň omnifu KucUitunr.ri1 (oStti nullo
nfř uouinOTTitil" Uterfl.- iVfuř (fťřn><" ft mu fřyím (Miutif tiým^(luítmM pu<m cH—WW čff-řwcu cf«\nfw.r • UiT«ínuíii^ftnS\ct.rřii^i^K'rícír iTPfíihtř fMutftruňhec^ínwčfilkrr. Dl TA vrní ň lín lifDmM|Cr6|-T>ťUťK6NTlS?10V ícící55htvo
THf cremco McHiípo ícc chw _^?o1-itAmí ícclťíiť-.- —
I «txm:icna)tuf. ^u*f.tí-lnt^uif
c«t»elfnutf. *;ccnjjtuam cupínucf ftruňvtí- uíť pt*Wf* frtortium- ■■ t\ uovtfmtf (Wtf ufí- mjc| Cm f+^nutn
afl"irtrq-- uff-plřfc fcuwre- {iumífltiT.-.-lurrJmwríí5- iKnjŤ fuíucf«trv:t|í
v
fíf^uř ipfrf (i^InjíylWwf- uctil" tuHwa-.. 'TL-foirm nu-fř-WniforltrK. fiefr lntfr<i*H" huttutff;-|  .to: ^u«r-Irurřúfil"frttrrfcyottt*'?>'K! tiglO'. u*TF»ytn řií:itibtcomnulTum
ffKMRMI InC?ll.lí|ccI!? ..i;:..':' Tsv.v
min; fl | g imt- Ifu:1! C1 ngwMuma«if.
"J    'rC* Mťrmlřtcroniíípr flřfratfm >-.í<Srinuif. uor UruCn\fm>" fptw" dU řiutnt*cuí* cenefflum. 6» n^Xťri^c.\ icuciTpNnTiTf Urfa>Tum ířcuNr .rm.1 | ?»i|.i» 1 2 ^uiwuwív • •-
C iTlxuiy f|m»gtuuafi*famlnhřc«> luuortí- put^ufncnyl C.\ muragy.-TWTA vvď .tS iuý| ufr vin-
•FUT. CHO COífi T1 —
[ / níuflfí.tuř noTUmřflř ;iíli»n-.
\\ J I ...
I cciifikuitíntg mřWw*"«- (♦ II uítřrjirtnmc.x^ÍFwIcf-ícitř nvť tťctíh^lK unucum<?Tnxfifn^ f'í#ll .tuc. <cřt|muvr1cfy orft« fikM^M^f
ntfn.Tr asrt)-.(?tmcnř- tucifW I-ffř fřnccf - řjj-.cimuf. u.T.Tur řruoflcntf
řřťum. atu-íct+cj: fWrm .rpcídiCiN' 9i "Afv" v. pxccftr.uRTtrfm IwctrcnT* ■ ■ l\j ccmřtuinorarŘ: lnfpiW"«rř-coturíf .vjf «l)!i"fřctihuluf p^ctribi tfaoú irťutum jci^jo otřtntfp^civfTn
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu)
Geneze raně středověkých soukromých listin z pozdně antických diplomatických písemností Jejich právní obsah a důkazní hodnota O jejich typ
Heinrich Brunner (70. léta 19. století) vymezil dva základní typy raně střv. soukromé diplomatické písmnosti:
1) písemnosti, které v objektivní stylizaci (= gramaticky 3. osoba) zachycují již provedené právní akty; vznikají obvykle péčí příjemce, anebo jím pověřeného notáře = NOTITIAE
2) listiny, v nichž je právní akt zaznamenán přímo vydavatelem nebo jím pověřeným notářem, ale v subjektivním stylu (= gramaticky 1. osoba); právní akt vstupuje v platnost až sepsáním nebo předáním této listiny = CHARTAE
U obou typů - více však u notitiae - bývala i jména svědků = doplňující ověřující prostředek právních pořízení.
Brunner předpokládal antický původ obou typů x dnes antický původ spatřujeme pouze u chartae, zatímco notitiae = vynález raného středověku
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu)
Odlišný právní charakter notitiae a chartae:
u notitiae víme, že právní akt byl realizován, poté o něm - dříve nebo později - vznikl zápis
u chartae víme pouze to, že vznikl legální dokument, zamýšlející realizaci právního aktu
x není vždy jisté, zda tento akt skutečně vykonán (což souvisí s otázkou, kdy a jak k realizaci právního aktu docházelo: proběhl právní akt - stejně jako u notitiae - již předtím rituálním jednáním a následně byl završen vydáním listiny a jejím předáním příjemci [traditio chartae]? Anebo bylo právě vydání a předání listiny oním konstitutivním momentem, takže ostatní rituály byly již irelevantní [traditioper chartám]! Dnes panuje shoda, že raně středověká charta [obvykle] nebyla odloučena od právních rituálů, které měly rovněž konstitutivní charakter; vydání listiny = jeden z více konstitutivních aktů, které se společně podílely na celku právního aktu)
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu) Chartae
- běžně sepisovány městskými nebo soukromými notáři, kteří požívali veřejnou autoritu = tzv tabelliones. V pozdně antických městech Itálie obvykle působili až do středověku, kdy se z nich plynule vyvinul středověký veřejný notariát
- pozdně antické chartae často zapisovány do gesta municipalia - jakási městská registra, předchůdci pozdějších městských i jiných veřejných knih; zápis v gestech = všeobecně uznávaný důkazní prostředek; v některých italských městech gesta municipalia vedena hluboko do raného středověku (např. Ravenna: do 7. století)
Ukázky iluminovaných chartae z Iberského Poloostrova ve 12. století: výmluvně dokumentují úzký vztah mezi zlistiněním a rituálním jednáním,
které je - pro lepší paměť - vyobrazeno
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu) Notitiae
- dnes jejich vznik hledán až v raném středověku, považovány za jakýsi přechodný typ mezi pozdně antickou chartou a vrcholně středověkou soukromou listinou
- v praxi silně redukované, vnějškově zcela prosté zápisy na jednotlivých listech pergamenu, pojednávají o již realizovaných právních aktech, nejčastěji donacích majetku ve prospěch církevních institucí => v německé terminologii také Traditionsnotiz; v češtině tradiční záznam, pamětní záznam nebo akt
velmi jednoduchá skladba: obyvkle promulgace či publikace (jíž záznam uveden v obecnou platnost); následuje objektivně stylizovaný kontext (zde jméno a bližší identifikace donátora, označení darovaného majetku, příjemce donace); na závěr obvykle seznam svědků
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu)
- zájem na vzniku tradičních záznamů na straně obdarované instituce (pojištění majetkoprávních nároků) x jisté výhody měly i pro donátora (jeho paměť v dané instituci bude zajištěna, donátor byl zahrnut do pravidelných modliteb mnichů či kanovníků za jejich dobrodince...)
- originály tradičních záznamů poměrně vzácné x množství těchto záznamů v tzv tradičních knihách - Traditionsbůcher; ty vedeny především při bavorských a rakouských klášterech a kapitulách; často tradiční záznam zapsán výlučně do tradiční knihy -nevznikla samostatná písemnost (proto nelze tradiční knihy považovat za druh kopiářů)
- otázka právní síly notitiae - předmět diskuzí: část badatelů soudí, že notitiae měly právní sílu minimálně tehdy, když obsahovaly seznam svědků; část badatelů to striktně odmítá s tím, že notitia pouhou pamětí na právní akt; právní sílu mělo jen samotné svědectví svědků, kteří museli být osobně konzultováni. Tak to možná bylo vnímáno v raném středověku x v době vítězství dispozitivní listiny vznikla teorie (např. kanonista Vilém Durand v díle Speculum iudicialé)'. i nezpečetěná notita má důkazní sílu, pokud uvádí víc než tři, anebo alespoň dva žijící svědky
Vlevo ukázka originálního tradičního záznamu z bavorského kláštera St. Nikola v Pasově z počátku 13. století; vpravo tradiční kniha brixenského
biskupství z konce 10. století
2Tir caiw
íŕéfiU* WV™fofup>tcb 0 mrfft mut^^-X^^?9^^^-vl'm^rment*.
• JI ''
' A.AA *
N
oni fit oiřitb: .ry, fuldib:\V,.n m ^dj brVfí Cňfif ccclr minirtrrrAV.miMTO <v nr.x. t.'IW f L»ud<monc clcňco^Mlm^no^iýtiiA .tr.ibilifa-r- in<řtni loco fn.i .irriffrlifi-
riď rr-nlb;«rr<lrrili; umnj; iurr rrMfeiib-.ífcro-itliť. .idiclf- pcliiťj; fVrmrf r in f c-iľioiiŕ Iwbr- niiľjlŕfliľ .iho>'«/..''»"L'»drrrrrtt-.fuj;aŕwrr ■Ir^.f.ifK-iiiiyliiy innur iniruniif JmfUi Jlnromľi la ti onitvYlKidl aonr lni ni ■ Mt^xucr^Acn.Atlu]ct ^/hii rr.iciiťip, nir-rrftrrtiunu rrycťi ir" j .i;;t rľ      irf'í-( nim < • &im<LirJjor KonnplnAdrflpln • l»riniollrinnfc-liilc^ ^bc?ú ■ DirwM- Pr&tt^w /Vil./r-rn.ir?f r iiorf-fypo V.iľ inw'm.i JLjpw i'"im>hwiLíiir-.liiim-íirrŕ-K.imr > LuT-řVn:',*- (r-icirrib- Atttlni,M;-fl inmui-Hrrrwiir l'.irrfrp-'Ä'f.ll^r.ilbl^t^inpln. | f7i., fVn^Jto rltcli)' part lôlrr.i i7rrr(?5.wK>nŕiV» f.niit.moTTr-prficEtrho biďI/Hllľ<vl iiiUnJrrľffMf|>1U» iHiTipOTOnr ri'<p c , ■u^íťKř.idiiitU ro.imljiorv- nu tm <i«nrrm r«ttrtiirT .u- i ribluliT. rrrtf-fuj* ttrpí   i;   H'nwnii tmrhfrj'.
iii.it» rrolnr «ifi:iirrtpítřTrrhtr ctti.rr fkíittnfi
l'or ŕ f yy0. H fi tI ŕí>. |ln r 4» ic P U<n a ■ ľi r r /*> • fl rrľ •
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu) Rozšíření notitiae a chartae
- oblast rozšíření notitiae'. speciálně ve Východofranské říši, nejmasověji v Bavorsku včetně Východní Marky, pozdějšího Rakouska; pod bavorským vlivem byly rozšířeny i v českých zemích
- v jižní a západní Evropě (Itálie, Pyrenejský poloostrov, Západofranská říše, ale také smíšené germánsko-románské oblasti Alp: pokračuje tradice chartae, jakož i zvyk dávat sepisovat listiny veřejnými notáři (např. opatství St. Gallen: soubor asi 850 soukromých chartae z karolínske doby!)
- viz digitalizační portál e-chartae: https: / / www, e-chartae. ch
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu)
Cesta od notitiae (a chartae) k vrcholně středověkým soukromým listinám
- severně od Alp: institut listiny zachován zejména ve formě císařských listin a importovaných papežských listin; postupně se uplatňoval v oblasti biskupské listiny
- 11. a 12. století: pomalá recepce kanonického (a zprostředkovaně římského) práva: praxe tradičních záznamů resp. tradičních knih postupně neudržitelná
- vznik přechodné formy mezi tradičním záznamem a dispozitivní listinou - tzv. zpečetěná listina, něm. Siegelurkunde
- typické: stylizace v 1. osobě singuláru (tímto shodná s chartou) x dispoziční sloveso uvedeno v perfektu (tím se zpečetěná listina blíží tradičnímu záznamu); ověřovacím znamením už není podpis nebo nějaké grafické znamení na místo podpisu, ale pečeť, která nedlouho předtím hlavním ověřovacím prostředkem císařských listin
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu)
- mezi tradičním záznamem a zpečetěnou listinou ještě několik mezistupňů:
zpečetěný tradiční záznam, něm. Siegelnotiz
(písemnost zpečetěna, ale ještě stylizována objektivně)
- tzv. chirograf (rozšířeno zejména v západní Evropě, v oblasti chartae, ale také ve střední a středovýchodní Evropě): písemnost napsána na pergamen v duplicitním znění, mezi nimi v jedné řádce napsána velká majuskulní písmena, uprostřed nich písemnost (nepravidelně) rozříznuta, obě části si rozdělil vydavatel a příjemce; v případě sporů bylo možné přiložit obě části k sobě a zjistit, že jde o pravé originály téže písemnosti
C, omc
xntmů \momtHzai axiinc erVtyAn-iumi pcnnr"iemiSe ■yrctnJftonc ycccrrmůma^ 'Xaj-mncJio Xnimai-u pominú
maccmazriS mcF- intmímS oi4iruircanpOTUi-i^oc íguur ialiwri čliuoXcccytv • **u*~fo«ran: mami w     1 i i. if     ir  (//{  ( il        „       .       D        /f Q. ..-„<-____r_______IIí.
5pauliX^ciT» uuxÉ^moi jnujfoifiu <|,wi(ctM>\£íjf ictoj- itíIcttti
m(JĹ Im
nutun
Hafujimtááonazurné fvtôiipt oaiuir^pnwTrTiíii^cflruíU-írfu^cá^tfttuioWapnumrftíuiÁiaorcmam
{ltuxnM**"u> J™« uuarrnajtímiřaj.bí* v»t • €m or> c NT! Grejimof^ptmufiíani      tthotit -ft J^f» ity/imi-
futr' '<ůor jčrtpro • ČjpDnarttíiJm AflirmoJUppi/"numiI>"c(ijTw u» '
Ukázka obou částí chirografu (salcburský arcibiskup Eberhard I. pro klášter sv. Petra v Salcburku), zároveň zpečetěno arcibiskupovou pečetí
Soukromá diplomatika
Vývoj v Evropě v raném a vrcholném středověku (s důrazem na střední Evropu) Vítězství dispozitivní listiny
- po přechodné době zpečetěných tradičních záznamů, chirografů a zpečetěných listin => vítězství dispozitivní listiny, institutu typického dosud pro papežskou a císařskou diplomatiku, také v oblasti soukromé diplomatiky
- během 12. a 13. století: dispozitivní listiny se ve střední Evropě postupně prosadily v kancelářích biskupů a teritoriálních knížat, ale i ve šlechtickém a měšťanském prostředí
Problém falz
- přestože kanonické právo (Durand aj.) připouštělo platnost tradičního záznamu s více než třemi svědky - ve 12. a 13. století masivní produkce listinných falz ve snaze přizpůsobit staré tradiční záznamy náležitostem dispozitivní listiny, jak se prosadila ve 12. století
- někdy pouze manipulován text tradičních záznamů, který pojímán do konfirmací a tím kodifikován x jindy vytvářeny domnělé originály i s falešnými pečetěmi knížat a šlechticů předchozích staletí (které svým provedením ani v nejmenším neodpovídaly době, do níž se hlásily)
snaha diplomatiky: nejen rozpoznat falza, ale především (částečně) rekonstruovat historické jádro těchto falz, tedy (pravděpodobné) znění či obsah původních tradičních záznamů