a Černá pěna Ostravice
, Obývací nepokoje
Petra Hrušky či Obec
Miloše Doležala. Do popředí zde vystupuje na jedné straně sama předmětnost a fragmentárnost skutečnosti, kde vztahy mezi jednotlivinami zůstávají více méně v pozadí a tvárným prostředkem je nejčastěji výčet, na straně druhé dějovost, která posunuje mnohé básně až k hranicím prózy. Oba zmíněné postupy poukazují na totéž: prvotnost předmětu vyjádření před způsobem, jakým se tak děje, přesněji: dominantní role toho, co se sděluje, vynucuje si použití takového prostředku uchopení, který nebude zjevně soustředit pozornost sám na sebe, ale primárně na obsah sdělení.<+ >1
Na první pohled se může zdát, jako by zde ________________________________ Ŗ druhý z obou pólů scházel, setkáváme se tu zhusta s „pouhým“ realistickým popisem nějaké zkušenosti, události, či dokonce „jen“ prostorové konstelace. Nebesa, tedy transcendentalita, je tu ovšem přítomna jako jejich skrytá perspektiva, každá situace, ať již v ní jde o výčet prvků, jež ji mají charakterizovat, či popis nějakého příběhu, už jen tím, že se stává předmětem básnického vyjádření, poukazuje mimo sebe, mimo svou faktickou existenci. To je patrné např. ve vztahu mezi subjektem a objektem. Významové těžiště básně sice spočívá v rovině objektovosti a subjekt zůstává spíše v pozadí (především díky tomu, že výpověď zde není zjevně organizována autorskou obrazností či jazykovou hrou), nicméně přesto je tu přítomen jako adresát těchto sdělení skutečnosti. Ano, skutečnost sděluje sebe samu, ukazuje se, odhaluje svůj imanentní řád, a tím i sebe samu přesahuje. Takřka protikladně by se dala charakterizovat poetika druhého typu, jejž bych nazval „magickým“. Sem můžeme zařadit ________________________________ ≥Chiliu
Petra Čichoně, Ztracené peklo
Jaromíra Typlta, sbírky Karla J. Čapka Menuet s krejčovskou pannou
a Karel je nemocný a předčítá
, sbírky Pavla Ctibora a zčásti i Poustevnu věštírnu loutkárnu
Petra Borkovce a Křest za hluboké noci
Pavla Petra. V pozadí tvorby u tohoto typu nestojí nějaká reálná skutečnost, jež by se do básně vlamovala předmětným viděním v časoprostorových souvislostech. Úběžníkem je zde naopak zkušenost ireálna, která obydluje báseň gejzírovitou obrazností, formuje verš podle ryze zvukových činitelů, jako jsou opakování, hláskové paralelismy a podobně, či jej znásilňuje jazykovými permutacemi.<+ >2
Je jistě problematické či dokonce nemožné konfrontovat takové básně s nějakou obecně sdílenou skutečností. Nejde totiž o samy významy slov, ale primárně o vztahy mezi nimi, dané imaginací (Typlt), zvukem (Čichoň) či básnickými etymologiemi (Ctibor). Smysl jako by tu odkazoval ________________________________ ≥bezprostředně ke světu o sobě tím, že veršem rekonstruuje jeho pulsaci. Ačkoliv subjekt takto vystupuje do popředí jako strůjce a demiurg básnického světa, nelze ani zde hovořit o absenci země, symbolu druhého z obou principů. Je přítomen už tím, že je tento transcendentální vesmír vyjadřován slovy, tedy v jistém smyslu předmětně. Zejména se však projevuje ve způsobu bytí těchto veršů, které má charakter magických formulí, zaklínadel, jejichž statut leží ve víře, že slovo dokáže bezprostředně působit na skutečnost. Zcela protikladně vůči předcházejícímu typu empirickému se tady perspektivou stává sama skutečnost, přesněji možnost její jazykové realizace. Řekl jsem, že v nejmladší poezii existují de facto čtyři básnické typy. Celou situaci si lze modelově představit jako kruh rozdělený křížem. V místě, kde se dolní část vertikály protíná s obvodem kruhu, umístěme typ empirický, na horním průsečíku typ magický. Na levé straně, kde kru ________________________________ Ļh protíná horizontála, typ realistický a na opačném konci typ reflexivní. magický realistický reflexivní empirický Z tohoto postavení vyplývá i systém vztahů mezi jednotlivými typy, o nichž se ještě později zmíním. Nyní se blíže podívejme na typ realistický. Toto označení má v běžném pojetí poněkud jiný význam než jaký mu přisuzujeme v této souvislosti a je tedy nutné jej nejprve osvětlit. Pojem reality totiž chápeme jako komplementární k pojmu skutečnosti, tak jak o tom hovoří Mircea Eliade: „Nezpracovaný produkt přírody či předmět upravený člověkem (tedy v našem pojetí skutečnost, pzn. M. B.) získává svou realitu, svou totožnost jedině potud, pokud se podílí na transcendentální realitě.“ Skutečnost je tedy chápána jako faktická existence, realita jako bytí v určitém řádu, kde jsou jednotlivá fakta realizována místem v jeho struktuře. Tímto způsobem, jako realitu, můžeme charakterizovat i způsob koexistence našich dvou ________________________________ Ňprincipů v poezii tohoto typu. Země a nebesa zde tvoří jednotu, prolínají se, jedno je obrazem i zjevením druhého. Princip země tu zakládá respekt k empirické zkušenosti a umožňuje i její fyzické vidění, princip nebe jí dává smysl jako projevu transcendentálního řádu. Skutečnost, aniž by ztrácela svou předmětnost získává současně i rozměr symbolu. Sem můžeme zařadit sbírku Tomáše Reichela Před branou
popela
, Trojlodí Jakuba
Pavla Petra, Teď noci
Martina Stöhra, Sivý křik
Roberta Fajkuse,Ochoz
Petra Borkovce, sbírka Petra Maděry Krevel
, Kuním štětcem
Bogdana Trojaka, Vlál za mnou směšný šos
Pavla Kolmačky a další.<+ >3
Jednota fyzického s metafyzickým se zde projevuje především dvěma způsoby, typem metaforiky, jímž je nejčastěji personifikace, a rytmickým půdorysem verše, respektive tendencí k rýmu a rytmizováním. V prvním případě jde jakoby o zživotnění („transcendenci“) skutečnosti a současn ________________________________ –ě uskutečňování (projevení se) vyššího řádu. V případě druhém o harmonizaci skutečnosti s pociťovaným rytmem tohoto řádu, a současně z druhé strany o projevení se jeho struktury. Formuje se tím i vztah mezi subjektem a objektem, který jsme sledovali u prvních dvou typů, a to v tom smyslu, že původní objekt se, zejména díky oné personifikaci stává relevantním tvůrčím subjektem a hranice mezi nimi se stírá. Místem, kde se realita jako prostupování se nebe a země zjevuje nejpřirozeněji, je venkovská krajina, která se také nejčastěji stává prostorem této poezie. Právě ve venkovském světě se každý děj stává součástí rituálu, jímž je uctíván řád a lidská existence naplňována smyslem. Poněkud složitější je situace u typu čtvrtého, jejž jsme nazvali reflexivním či smíšeným. Zatímco u předchozích typů spolupůsobily oba principy jaksi imanentně, to jest v přirozené jednotě u realistů, a jakoby v modu vzájemného očekávání u typu empirického a magického, tedy byl-li jejich ________________________________ ◊ vztah založen více méně vertikálně, u typu reflexivního je tomu naopak. Vztah země a nebe se tu stává zhusta hlubinným tématem básní a obě skutečnosti takto odděluje a traktuje lineárně. Pod tento typ lze zahrnout poslední sbírky Martina Langera, Kremličkovu Cizrnu
, poezii Evalda Murrera, Výmluvu
Boženy Správcové, sbírku Jaroslava Pížla Manévry
a Jana Dadáka Vyprázdněný kruh
či Bohdana Chlíbce Zasněžený popel
.<+>4
Na jedné straně tak existuje skutečnost organizovaná principem země, na straně druhé svět duchovna, duše jako médium prožívání skutečnosti, vztahující se k nebi. Mezi oběma samozřejmě existují vztahy a kontakty, ty se však nezjevují reálně, ale v duši a mysli člověka (a jsou tedy kdykoliv zpochybnitelné). Jinými slovy díky tomuto médiu jsou jejich doteky spíše myšleny než zakoušeny, spíše dobírány než viděny. Proto zcela protikladně vůči realistickému typu, je například v metaforice často převracen princip personifikace a ________________________________ šnaopak duše je definována fakty a ději skutečnosti. V souvislosti s tím se pak i subjekt objektivizuje a stává se předmětem reflexe. Tomu konečně odpovídá kladení filozofických otázek po smrti, Bohu, duši apod. Vraťme se nyní k výše naznačenému schématu. Důvod, proč jsme všechny typy spojili kruhem, spočívá přirozeně v tom, že i přesto, že charakteristika jednotlivých typů je značně obecná, nelze ji striktně uplatňovat nejen na celou tvorbu toho kterého autora, ale též v jednotlivých sbírkách lze vysledovat přesahy k jiným typům. Například sbírka Ewalda Murrera Zápisník pana Pinkeho, se po obvodu kruhu posunuje spíše k typu empirickému a naopak Pížlovy Manévry blíže k typu magickému, od typu realistického směřuje k témuž typu například sbírka Pavla Petra Trojlodí Jakuba, V této souvislosti je příznačné, že poezie, která nějakým způsobem odráží náboženskou zkušenost takřka výhradně fluktuuje mezi realistickým a magickým typem. Na druhé straně sbírky, kde je kladen do popředí způsob ________________________________ Ö vyjádření, kde je tematizován jazyk, nacházejí se na obvodu výseče mezi typem reflexivním a magickým. Nejserióznější by samozřejmě bylo, abychom vyčlenili samostatné místo na obvodu kruhu každé ze sbírek, a tím naznačili jak přechody mezi jednotlivými typy, tak i specifikovali poetiku toho kterého autora, z důvodů času vyčleněného na tuto přednášku to však jistě není možné. Ke vztahům mezi typy uvnitř schématu je však třeba doplnit ještě následující. Jak snad vyplynulo z předchozích charakteristik, primární a v zásadě jediná skutečná, je vertikální opozice typu empirického a magického. Pouze tyto typy totiž reprezentují vyhraněné druhy poetik, zatímco typy realistický a reflexivní představují spíše jejich modifikace, varianty jejich vztahu. To je naznačeno i situovaností těchto typů na souřadnici horizontální. Jejich samostatné pojmenování však přesto považuji za účelné, už z toho důvodů ________________________________ U, že právě k nim se váže většina básnických knih, o nichž jsem zde hovořil. POZNÁMKY 1) Jen pro ilustraci prvního uveďme úryvek s básně Petra Motýla U žida ze sbírky Černá pěna Ostravice: „Rosťa si musel přesednout půjčit si stovku na vlak rodiny s jabčáky padající chlapy s tetováním ženské se sloníma nohama děti válející se v prachu.“ 2) Dokladem může být například úryvek básně Petra Čichoně Na skále zlé stvoření ze sbírky Chilia: „Sbohem, Bože pramizerný, dáváš mi vše, ale nic to není, jen sůl a chléb a slzy. Děkuji ti také za chlév, za chlév mléčný v oparu, ve kterém přicházíš vždy brzy, abych opekl si nad ohněm papouška Aru a vypil slzy. Dosti bylo už tvých darů, milodarů, přišly brzy. Okřídlený jdeš vždy v pá- ru, stáhnout kůži z kříže nebo jaru.“ anebo K. J. Čapka Červeným vrchem ze sbírky Menuet s krejčovskou pannou: „Je zákaz vyc ________________________________ Uházení na řeku chladnou ve vojenské čapce a Gavrila na zemi v kavylu leží když pole kosí tricha klan jak podala mu ruku i chrty Zóhar sinavá ani neví na slamech asi.“ 3) Pro ilustraci ocitujme báseň Martina Stöhra Adventní vítr ze sbírky Teď noci: „Beránek sněhu v soumrak si lehne kašpar i Dítě ze stejných dlát smrt jablek v sadě větev se nehne k půlnoci blízko půjdeme spát do tiché vody pod černý břeh kde noří se dům když v okně zamrzá adventní vítr pod žábry střech tichý je svatý vraty nevrzá.“ 4) Ocitujme pro ilustraci úryvek z básně Jana Dadáka Malé milenky ze sbírky Vyprázdněný kruh. „Jste Spolu s ním v pravdě pouhý duch Naklánějící se nad proměnlivou hladinu prastarého času Hledaje tam obraz sebe sama Třeba v duhového kolibříka opylujícího rty a nervní víčka Letem měnící svou podstatu a tíž sedá na hladinu kružmo opadavý list.“