vv v * v YRINT SVETA A RAJ BICE Autorovo zvláštní poděkování patří Marii Spálové, MartineSchlegelové a celému Divadlu Letí a Švandovu divadlu, bez nichž by tato hra nejspíš nevznikla. Poděkování je nutno věnovat taktéž Tomáši Tožičkovi, Jiřímu Silnému a Patriku Eichlerovi, bez jejichž jadrných postřehů a nápadů by to byl o dost menší cirkus, než je. Text vznikl v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky při Divadle Letí. 96- 1. Pan M. protestuje. Neví se proti čemu. PAN M.: Já, protestuji! Protestuji! Byl podveden, jsem. Znásilněn jsem. Byl. Protestuji. Lidská důstojnost. Pošlapána! Byia pošlapána, ta, lidská, důstojnost. Má. Moje! A já protestuji! Protestuji! Protestuji! Protestuji! Copak jsem hnida nějaká?! Copak špína nějaká!?Jsem? Copak jsem nějaká... nějaká... homeless nějaký, cigoš? Nějaký? Ukrajinec? Že si se mnou každý prdel vytírat, bude? Že šlapat bude? Po mně? Že kálet? Na mě? Bude? Srát?! Já protestuji! Proti nespravedlnosti! Proti útlaku! Proti cynismu! Proti nemorálnosti! Ano, i proti nemorálnosti. Protože co bychom si lhali, trapně, nemorálnosti té je opravdu hodně, všude. Opravdu všude. A hodně. I pan bývalý prezident pořád říkal, to. O tom mluvil. Že nemorálnosti je hodně. A já protestují! Protestuji, protestuji, protestuji! Musíte, prosím, pochopit, že žádný notorický rebel, žádný protestovač. Nejsem. Že žádný fňukal, žádný remcal, žádný tlučhuba chronický, nejsem. Nic z toho prostě ne. Nejsem. Nebyl jsem. Nikdy nebyl jsem. Ale co jsem, co opravdu jsem, tak jsem pošlapaný, ponížený, ano, i posraný, od hlavy k patě, posraný. To jsem. To všechno jsem. A proti vůli, své. Proti své vůli. Proti své přirozenosti. Zájmům. Proti svým zájmům. Touhám. Snům. Na ty nasrali. Nablili. Mi. Nach-cali. A neptal. Nikdo se ani neptal. Nikdo se nezeptal ani: „Prosím tě, můžu ti nachcat na hlavu? Nasrat na břich, ti? Nazvracet ti za límec?" Ani se nezeptal. Nezeptali se, ani, a udělali. Jenom to prostě udělali. A já protestuji, protestuji, protestuji! To totiž všechno bylo tak. 2. Příběh rákosky. Pronášený uhrančivým hlasem. „Rákosko. Nástroj, kterýv průběhu let díkysvým jedinečným vlastnostem a propracovanému používání leckdy hraničícím s protokolárním obřadem získal auru výjimečnosti. Nástroj opředený mnoha pověstmi; nástroj, kterýje při správném použití zdrojem nezapomenutelného a pikantního zážitku. Rákoska je nekorunovanou královnou nástrojů užívaných k výpraskům. A s královnou, jak jinak, musí být zacházeno s patřičným respektem. Rákoska není hračka. A pokora je dobrým průvodcem na obou koncích této hůlky. "l (Do promluvy se ze tmy ozývají výkřiky bolesti, které zní asi jako: „AuiAuvajsl Ouvej, ouvej!"a podobně, jako by ovšem nepostrádaly letmo patrný odstín potěšení.) 3. Pan M. hovoří o pokoře a je bit rákoskou PAN M.: Ano, promluvme o pokoře, si. Pokora je důležitá, vlastnost, lidská. Bez pokory by nebyl, svět, čím je. Jauvajs! U mnoha věcí, u činností, mnoha, člověk 1 Promluvy kurzívou a v uvozovkách jsou převzaty z webu bdsm.cz a jejich autorem je antropomorfní kůň Altair, kterémuž za jeho podnětné postřehy děkuji. -97 potřebuje, je dobré, aby měl pokoru. S pokorou by měl přistupovat k věcem. K mnoha věcem. S pokorou třeba... třeba ke vzdělání by měl přistupovat. K bohu třeba, taky, by s pokorou. Když na to někdo je. Na toho boha. Tak k němu taky s pokorou, je třeba přistupovat. A třeba i k papeži, pro mě za mě, když na to někdo je, protože svoboda, je. Tu máme. Přece. Tu svobodu. A k autoritám prostě by měl člověk přistupovat. S pokorou. Taky. Auvajs. I k těm opravdovým. Autoritám. I k těm třeba ne úplně opravdovým. Ale i tak autoritám. Protože někdo určil, někde, někdy, že tohle autority, jsou. Že právě tenhle šéf firmy, třeba, je autorita. Nebo nadřízený. Taky autorita. Nebo politik, třeba. Auvajs. A poslouchat by se měly. Ty autority. Protože to není vůbec náhoda. Že potřebujeme, autority. To abysme mohli být pokorní. Protože pokora je důležitá. Pro nás. A taky pro ty, autority. Auvajs. Protože to už tak chodí, prostě, na světě, že autority, aby autority být mohly, potřebujou taky trochu té pokory. Třebas ode mě. Nebo od vás. Od tebe, od tebe - nebo třeba i od tebe. Potřebujou, aby se jim řeklo: „Ano, tys autorita." Jsou potom spokojenější, třeba, o dost. A taky o dost větší autority. Auvajs. A někteří lidi potřebujou být autority. Dělá jim dobře, to, když jsou. Autority. A někdo je prostě takový, že už potřebuje být autorita. A někdo zas makový třeba, je. Že nepotřebuje být, autorita, třeba. Ale zas třeba potřebuje říkat, někomu, třeba: „Ano, ty autorita, jsi." Auvajs. Třeba tady Janinka. To byla autorita, docela. Někdy. Ale o ní za chvíli. Po antro-pomorfním koňovi. 4. Antropomorfní kůň pronese svůj životní epos (Antropomorfníkůň vstoupí na scénu, ukloní se jako dítě před recitací veršíků a spustí.) Když na svět jsem se prodral, jako slabé, vyjevené robě, napospas dané době, někdo mě po nahém zadku plesk. A já, tak trochu i hříbátko, se zapomněl záhy rozkřičet, stejně jak dítka ostatní. Snad dokonce úsměv letmý si s rtíky mými pohrál. Tak slastný byl ten první plesk. „A tím byla moje dráha skoro profesionálního úchyla úspěšně zahájena." (Antropomorfní kůň se ukloní a odejde.) Antropomorfní kůň tedy pronesl jen malou část svého životního eposu. Kdo by to byl čekal, že bude tak stručný. 98- 5. Janinka, sladká, něžná, pádná Janinka s velkým lízátkem PAN M.: Ahoooj. Ty jsi ale pěkná. JANINKA: Chichi, chichi,chichoty. PAN M.: Jak říkají, ti? JANINKA: Mně říkají Janinka. PAN M.: Janinka. To je pěkné jméno. Ale. JANINKA: Chichi, chichi, chichoty. PAN M.: A poslouchej, Janinko, už jsi někdy někomu naplácala, pěkně, někdy? Na holou, třeba? JANINKA: Ty seš ale vůl! (Odejde.) PAN M.: Tak, taková byla, Janinka. Sladká byla. Ta Janinka. Jak se ta Janinka, panečku, rákoskou uměla, ohánět. JANINKA: Mně se ten blbec zdál prostě hned jako blbec. Že prý naplácat, naplácat, že by chtěl. Tak jsem naštvala, se, a odešla. S nějakým úchyiem nikdy. To já nikdy. S takovým úchyiem. Ale pak zas, napadlo mě. Že co kdyby se to, tak jenom vyzkoušelo. Trochu. A tak se to vyzkoušelo. Trochu. PAN M.: Janinko, sladká Janinko, nemohla bys ty mě svázat taky, někdy, třeba? Do kozelce, třeba? JANINKA: Dobře. Proč ne? PAN M.: Janince stačilo vždycky říct, totiž, jenom. A bylo, to. Řeklo třeba, se: A, janinko, nechtěla bys převléct se, trochu? Třeba do tohohle? (Ukáže latexový obleček dominy.) A janinka řekla, vždycky: JANINKA: Dobře. Proč ne? PAN M.: Nebo říct stačilo: A Janinko, co botky, olízal, že bych ti. Trochu. A Janinka nato: JANINKA: Dobře, proč ne? PAN M.: Anebo třeba se janince řeklo: janinko, a co roubík takhle, že bys mi do huby. Trochu. Vrazila jako. A Janinka: JANINKA: Dobře, proč ne? PAN M.: Huhly, huhly, huhly, huhly... (Ale Pan M. se prosté naštve, protože v jeho vztahu s Ja-ninkou je cosi, co ho velmi neuspokojuje. A tak se bez velkého úsilí rozváže, strhne roubík a...) Jdi už, ty krávo, do prdeíe, konečně! To tvoje „dobře, proč ne" už cítit ani, cítit nemůžu. Seš studená, jak kostka ledu, v řiti. Ani svázat, ani svázat neumíš, pořádně! JANINKA: Dobře, proč ne? PAN M.: A odešla, Janinka. Ty první lásky. Beztak nejkrásnější jsou. 6. Pan M. si stýská nad chabou úrovní komunitní práce PAN M.: Na první pohled by zdát, mohlo, se, že takoví jako já, to nemají snadné, v životě. V téhle, v téhle té, společnosti jako. Že nemluví moc, se o nás. Že i možná -99 jsme. Tabuizovaní že jsme. No ano, tabuizovaní. Tak. Nejsme, nebojte. Opravdu. Nejsme. Zlé to není. Tak moc. Máme se fajn. Docela. Ale tady chtěl, bych chtěl promluvit o úrovni, české BDSM komunity. Tak ta je, nízká, moc nízká. Prostě. Ta je vůbec hodně nízká. Úroveň žádnou, nemá. Vůbec žádnou. Nudní jsou, otřesně nudní. Představte si, oni nejdřív domluví, jak budou mučit Se. Jak si bolest, způsobovat budou. A pak to udělají. A strašně, strašně se bojí, aby nestalo se, nic. Vůbec nic. Aby krev netekla. Aby nebolelo to, náhodou. Moc. Aby to nebolelo! Ježíšku na křížku! Aby to nebolelo. Hrůza! Jako třeba Robert. Třeba Robert, například. ROBERT: Ty, hele, já jsem tady, prvně. Tak nevím. Radši bych ženskou chtěl, mlátit, ponižovat, ale chlapa, no, proč ne chlapa, že jo? Tak třeba, i chlapa. Tak. Povídej, Jak by sis to představoval? Neboj, se neboj. Pravidla znám. Bolet to nesmí, moc. A souhlasit, musíš. Se vším. Předem. PAN M.: Tak já souhlasím. Se vším. ROBERT: Počkej, počkej. Jak se vším? Ještě jsme se nedohodli. Na ničem. Ještě nic nenavrh jsem. Základní pravidla jsou. Taková jsou, že partneři, jako, se musí dohodnout, předem. A souhlasit, oba. Musí. Každému totiž něco jiného, se líbí. Někdo je spíš na bondage, někdo spíš submissive nebo fiagelant, na spanking, tickling, je, někdo na latex, elektrostimulaci. Safe, sane and consensual - bezpečně, s rozumem, dobrovolně. Takto stojí, ve stanovách. Zlaté pravidlo. Safe, sane and consensual. Taky musíme heslo určit. Si. Safeword, takzvané. Heslo. Aby se vědělo. Kdy už moc, to je. Kdy přestat. S bitím, třeba. Když se řekne. To heslo. To safeword. Tak se přestane. Po tom, hesle. Co třeba Kasandra? Že by to heslo, bylo. Co myslíš? Možná sepsat, se to mělo, by, všechno. Předem. A podepsat. Jako smlouvu. Mezi námi. Závaznou. Jako já ten a ten postupujú právo na, třeba, ran tolik a toiik, tím a tím. Nebo tak něco. A heslo, to. K tomu. Kasandra. Třeba. Třeba Kasandra. Advokát jsem. Profesí jako. Takže umím, tohle. Tohle sepisovat. Může to být bez kolku klidně. Pro jednou. Se ženou, mou, ženou, jsme taky smlouvu, sepsali. Předmanželskou. A teď máme tři. Děti jako. Šťastní jsme. Nicolas, Bedřich a Kasandra. Moc pěkné děti. Někde jsem tady fotky měl, jejich. Aha, tak mám je v šatech. V šatně. Do tohohle, oblečku, nebo co to je. Nic se nedá. Nemá kapsy, to. Žádné. Tak já pro ně skočím, jo? (Odejde.) PAN M.: Chápete, samozřejmě, že tohle, tohleto, bylo moc, na mě. Vlastně ani moc ne. Spíš, spíš, úplně málo. Nejmíň. Úplně. Prostě nic. Úplně nic. Na nic. No chápete to? Safe, sane and consensual. Safe, sane and consensual. (Smějesečím dál víc) Taková hovadina. No a po něčem, takovém. Po takovém něčem, jsem vždycky měl sen. 100- e, nebojte. Oprav-le tady chtěl, bych nízká, moc nízká, bec žádnou. Nud-k budou mučit. Se. strašně se bojí, aby o, náhodou. Moc. Jako třeba Robert. iskou chtěl, mlátit, , i chlapa. Tak. Poznám. Bolet to ne- la ničem. Ještě nic leři, jako, se musí íěco jiného, se líbí. :lant, na spanking, consensual - bez-até pravidlo. Safe, I, takzvané. Heslo. >a. Když se řekne. ;ba Kasandra? Že všechno. Předem, n a ten postupujú heslo, to. K tomu. 3. Takže umím, to-;dnou. Se ženou, teď máme tři. Děti děti. Někde jsem tohohle, oblečku, >ro ně skočím, jo? Vlastně ani moc lě nic. Na nic. No :nsual. (Smějese čím ' měl sen. 7, Po neuspokojivých zážitcích míval Pan M, sen. Podobně neuspokojivý Kolik slz a potu se do jejího dřeva asi vsáklo. A teďsi tu stojí a dlouhojiž neslyšela ani pláč, ani kletby. Dřevěná trestná lavice. Stojí vjedné z místností muzea a vnímá jen lhostejné pohledy návštěvníků. Ten můj ale určitě lhostejný není. Nemohu od ní odtrhnout oči. Žena s příjemným hlasem, která naši skupinu provádí, něco povídá ajá jsem přesvědčen, že ona ze dřeva určitě není. A napadá mě nabídnoutjí, aby ověřila pravdivost tvrzení o bolestivosti výprasku. Několik dalších kroků, a stojím vedle ní. Fascinovala mě od první chvíle, co jsem ji spatřil. Jejíma-sivnostjí dodává vážnosti, pevné poutači řemeny jí dávají moc." lé lavici, ne té ženě. A dnes se konečně dočkám. Rychle se svlékám. Ostatní v naší skupině tleskají a nadšeně mě povzbuzují. Nahý nedbale skládám šaty a prádlo. Uléhám. Průvodkyně poutá moje nohy a ruce. Ještě poslední řemen kolem pasu. Pa k při n áší„ vysokou štíhlou vázu, ze které vyčnívají tři lískové pruty. Vázu staví k hlavě mého lože bolesti tak, abych na ni dobře viděl." Návštěvníci muzea napětím nedutají. V jejich očích je možné spatřit hladové očekávání. Dychtivost. Vzrušení. Jeden turista bezděčně hmátne do rozkroku své tlusté ženě. Ta spokojeně zavrní. Průvodkyně mi hledí dlouze do očí. Vlahým, lehce nepřítomným pohledem. Víčka se jí zachvívají, do tváře se lehce hrne krev a prsty bezděčně zavadí o své ňadro. Pak konečně vybere jeden z prutů. Ten nejsilnější. „Volnou rukou otírá odkapávající vodu. "Pomalu. Dává si na čas. její paže se konečně zvedá. Napřahuje se. Rozhodně. Mocně. Co nejvíc. Tak moc, až se z toho tají dech. A pak. A pak... PAN M.: A pak se kurva do prdele vždycky probudím! 8. Pan M. už ani s kurvama PAN M.: No, a když už jsme u těch kurev. Jako prostitutek, myslím. S těmi to taky moc nebylo, nic moc. To nebylo. Ani když prachy dostaly, si vzaly. Tak taky nic moc. Kurvy taky žádnou úroveň, úplně bez úrovně. Třeba tahle. Domina prý. Paní Laura. Domina, tak se jim říká, těm kravám unylým. Výplatu jsem nechal, u nich, vždycky. A na nic. Úplně na nic. Tak třeba tahle. Paní Laura. Vypadala jak Ivana Trumpová. Asi to byl její to, idol. DOMINA LAURA: Takže, jak rád máte, to? je důležité, u profesionálů, aby pochopili, co chce, zákazník. Tak takový dotazník na to máme, tady. Tak se zeptáme, podle dotazníku, otázkami, z dotazníku, co jedna firma připravila, pro nás. Auditorská. Ta co taky Opencard, auditovala. Třikrát. A pražská divadla. Taky. Dobrá firma. Spolehlivá. Abychom věděli, co a jak. Co chce, zákazník. Co chcete vy, třeba. Nebo ten, nebo ten třeba. Ten je mi nějaký povědomý. Chápete? PAN M.: Aha. Dotazník. DOMINA LAURA: Takže, jak vám mám říkat? V rámci procesu, pracovního? PAN M.: Co já vím, hovno, třeba. Hovno mi říkejte. ii DOMINA LAURA: No, problém trochu, máme, s vulgaritami máme. Ty my neříkáme, zákazníkům neříkáme. Ale kdybyste chtěl, opravdu, tak by se to snad dalo. Zařídit. Nějak. PAN M.: Aha. Že bych vám šoupnul, jako něco? Do kapsy třeba? V obálce? Navrch? DOMINA LAURA: No ano. Vždyť znáte to. Když chcete, něco. Hodně. Opravdu hodně. Tak připlatíte. Přece. Všude je to tak. Přece. Když chcete něco, co úplně obvyklé, není. Co není obvyklé. Nebo zakázané je. Tak připlatíte. Nebo, o co velký zájem, je. Na úřadě, třeba. U doktora. Ve škole, když diplom chcete, si koupit jako. Třeba. Protože na školu nemáte, čas nemáte, třeba, na to. Hodně práce máte. A tak. PAN M.: Aha. DOMINA LAURA: Tak co preferujete? Bondage, spanking, nebo ponižování, jenom? Předem, že za piss a kaviár je taky příplatek, upozorňujú. Šéf nevidí rád, tohle. Praktiky tyhle. Nepořádek je, po tom. Větší. Náklady na úklid se zvedají. Uklízečka říkala, už, že takové hnusy nebude, uklízet nebude už. A hygienické není, to moc. Taky takzvané safeword musíme, domluvit si. Předem. To je důležité. Navrhujú „Adélka", třeba. PAN M.: Máte děti? DOMINA LAURA: Dceru, ano. PAN M.: Adélku? DOMINA LAURA: Jak to víte? Tak jak byste představoval, si to? PAN M.: No, mám rád mrskání. Důtkami. Ostnatými. Bič ještě lepší je. Aby krev byla, nějaká. Pruhy kůže visely, ze mě aby. Možná trochu dořezat, břitvou bych. Potřeboval jako. Podpatkem oko vykopnout. Ty vaše by byly jak dělané, na to. Motorová pila, ta by se taky líbila. Nějaký ten skřipec. Možná. Taky. Ruce a nohy vykloubit. Tak něco, něco takového. To by nebylo špatné. DOMINA LAURA: Zasraný úchyláku! 9. Pan M. opět protestuje. Ale kvůli něčemu jinému a jen dílčímu. Tento jeho protest tak není natolik podstatný jako jeho podstatný protest. PAN M.: A já prostě protestuji! Protestuji! Protože není, možné není, aby se s člověkem zacházelo. Takto. Aby se mu upírala práva, jeho, základní. To není, není možné. Není. Prostě ne, není. Ale tohle není to, proti čemu úplně protestuji. To není protestování, to, to hlavní protestování. Moje. To hlavní protestování, to je úplně kvůli jinému, něčemu. Úplně kvůli něčemu jinému. 10. Pan M. to zkrátka neměl v životě lehké PAN M.: Chápete určitě, vy, už teď, že takový život, takový, život, je hrozný. Hrozný prostě. Nedá se, takhle. Takhle se nedá, vůbec nedá. Žít jako. Makáte, že ano, 102- Ty my neříkáme, to snad dalo. Za- Dbáfce? Navrch? Opravdu hodně. :o úplně obvyklé, :o velký zájem, je. upit jako. Třeba, máte. Atak. ižování, jenom? tevidí rád, tohle, se zvedají. Uklí-lygienické není, i. To je důležité. . Aby krev byla, ;itvou bych. Podělané, na to. SM komunity. Pře-é našich představ. ;afeword a kraviny ;x. Že pro děti. Pro . Jenom zvednout. ;i, co bychom si ří- '. Prosperovala, ta >yli šťastní. Dobrá enom navzdycha-Z oken zpěv, byl elejší, vůbec. Jako evná, jak ona taky hrnuly, jen se za-idin. Pak dvanáct. :ta, nadějná, pěk- ydržím. Ten tlak. '/ spánek. Jenom, chtěla jsem. Vzít . (Její nářek postupně cko. Naser si. To-lyslet? Na tenhle 3otrestá. Strašně ec, konec, konec. Ach!!! (Roztřese se v návalu obrovského orgasmu.) Vivat Fiat! Vivat Fiat! Vívat Fiat! (Omdlí. V bezvědomí se zachvívá prožívanou rozkoší.) PAN M-: A měla to. Ten claim^Ten slogan. Kampaně. Headline dokonce. Dokonce headline. Vivat Fiat! Ta Žaneta. Sladká Žaneta. Jak vychutnat. Jak ta si uměla práci vychutnat. Kreativka. Nejlepší byla. V tom. Lepší, lepší než já. Byla. Žaneta. Úplný zázrak. A hlavně. Hlavně důkaz byla, že se daří, mé dílo. Že cesta, má cesta je správná. A co trestů, co těch tam bylo! Hlavně v té místnosti. Motivační. Tak jsme jí říkati. Motivační místnost. Nápad šéfa to byl. Ten se nezdál, ha začátku. Ale pak, jak se mu to líbilo pak. A motivační místnost. Vymyslel. Motivation room takzvaný. Emárko, jsme tomu říkali. Stadium, takový vyšší le-vel Meeting room, zasedačky jako. A tam pořád, pořád křičel, někdo, naříkal. A rány bylo slyšet. Plácavé, takové ty. Rákoskou. Nebo pálkou. Pingpongovou třeba. Šéf rád ping-pong. Jako hrál. Někdy i bič. Zapráskal. Řetězy řinčely. No a skřipec, skřipec ten skřípal, jasně že. Co jiného. Pustím vám to. Nahrál jsem, totiž si to. Tak, na doma. Aby poslouchat co bylo. Že ano. (Pustíjim to. Třeba z mobilu. Z diktafonu. Z čehokoli. Ozývá se nářek, kvílení, žadonění apod.) Prostě, každý se těšil. Tam. Do toho emárka jako. Na brainstorming, třeba. Nebo na trest. Na potrestání. Když vymyslel něco, dobrého. Tak za to. Když se mu něco povedlo. Tak motivační místnost. A šéf byl skvělý, prostě skvělý. Jak ten uměl motivovat. A nezdál se, zpočátku. Vůbec ne. Co se v emárku, co jenom v emárku skvělých nápadů, se navymýšlelo jako. A nářku, co se tam, co odtamtud se ozývalo. Až k nám, dolů. Až tam to slyšet bylo. Až do sklepa možná i. K accountkám. Možná až na ulici. Kde se to smíchalo, že ano, s tím zpěvem, radostným, ze všech oken. Jak to on zazníval, od nás, často, z těch oken. Taky to mám nahrané. Někde tady. Tady. (Opět pustí záznam radostného zpěvu z oken agentury. Doporučuji třeba písně: Sláva nazdar výletu, Červená se Hne záře, Zvonky štěstí Darínky, dnes velké Dary a Karla, čiMalujzase obrázky od Hanky Zagorové - tam doporučuji zejména refrén.) A šéf prostě, on byl prostě autorita. Až mi z něho mravenci. Běhali. Vždycky, na šourku. To mi tak dělá, občas. Když autoritu. Potkám jako. Anebo třeba Péťa. Ten taky. Takhle vymýšlel. Když ležel. Na skřipci. Celý natěšený. Že ano. Kdo by se netěšil A šéf zas měl napínavou. Ten Péťa. (Zasmějese.) Ten to uměl. Taky. S šéfem. Tenkrát dokonce, jak ten tenkrát. Dokonce. Že založí odbory. Chápete: Odbory. (Smějese, ažseza břicho popadá.) Odbory! A že prý základní lidská práva. Jakože nejsou, to, dodržována. No ten to s šéfem uměl. A tak šéf, šéf napínací, měl pak. jako náladu. A napínal. Na tom skřipci. Hrozně ho napínal. A křičel Péťa. Jak ten vám křičel. A když už byl napjatý. Docela dobře napjatý. Tak se ho zeptal, šéf se zeptal, Péti. Teda, tak to Péťa říkal, aspoň. Že se zeptal. MUŽ S MASKOU ŠÉFA: A jak moc si, si Péťo myslíš, že tě napnu, ještě? PAN M.: A Péťa vyhrkl. V tom štěstí, se nacházel v něm, v tom štěstí, právě. Tak on vyhrkl. Jakože teď hraju Péťu. Pochopili jste? Chápete to, doufám? Tak Péťa vyhrkl: „Šéfe, ano, šéfe, víc, víc, mnohem víc, než si myslím." A bylo to. Další headline. Víc než si myslíte. A tady upozornit. Musím. Upozornit. Že věta, tahle je důležitá. Protože tahle věta, ta ještě, ještě zazní. A když tak přemýšlím. O tom. O tom krásném, tenkrát. Tak napadá, zas mě napadá, že už jsem dlouho ■111 nedělal. Pro co jsem tady. Že jsem už dlouho neto... Když vzpomínám. Když si tak vzpomínám, na ty krásné časy, už. Že už dlouho, dlouho jsem neprotestoval. A zaprotestujú si. Tak. Proto. Teď. Právě teď. 18. Pan M. opět protestuje, aby připomněl, proč je vlastně zde PAN M.: A já protestuji! Protestuji! Protestuji. Protože proto. Proto jsem tady. Proto protestuji. Proti krádeži! Proti té taky, protestuji. Protože ukradli. Okradli mě. Život mi ukradli. Budoucnost. Mou budoucnost. Žádné ohledy. Neměli. Bez slitování. Pošlapali. Lidská práva. Základní. Moje základní lidská práva. A nenechám. Já to tak nenechám! Prostě nenechám! Nenechám! A teď můžeme pokračovat. 19. Pan M. oznámí, že se zase cosi zásadního stalo PAN M.: No, krásné časy byly. To jako. Opravdu krásné. Pocit, měl jsem takový. Pocit. Že kus díla, že se podařilo, kus díla. Uskutečnit jako. Opravdu. Dobrá práce. Ale na srdce. Ruku. Ruku na srdce. Když si dáme. Pak, pak to nestačilo. Vůbec. Málo to bylo. Málo. A já sen. Zase, zase jsem měl sen. 20. Pan M. měl další sen (PanM. opět vzorně a spořádané kluše v postroji. Na kozlíku sedí Muž, ale už nemá masku šéfa. Místoní má velký otazník.) PAN M.: Pořád, pořád jsem po nocích svobodně, radostně klusal. Jako střela letěl. Trasou. Vyhrazenou. Vyklusával. Pořád. Ale něco, něco nebylo tak. Tak jako dřív. Jinak, zkrátka. Něco bylo jinak. Neměl. A neměl jsem pocit, z toho. Už ten pocit. Takový ten dobrý. Pocit. Něco, prostě, něco se stalo. Něco nebylo v pořádku. Nesedělo něco. Ani ty rány, bičem jako, nebyly takové. Takové jakoby, pěkné jakoby. A pak, pak v jednom snu. Jsem se otočil. Jsem takhle udělal hlavou. Takhle. Takže otočil. Konečně. A... Všimli, že, všimli jste si toho? Už, že ano? Otočil jsem se, pak, jedné noci. A co, co vidím, jakože se dívám. A ten chlap. Ten, co byl šéf, až doteď. Můj šéf, z firmy. Ten chlap. Nahoře. Na vozíku. Ten najednou nebyl, už nebyl můj šéf. Ten najednou neměl. Vůbec neměl. Ten byl najednou úplně bez tváře. Zase. Úplně. A byla to. Najednou to byla vážně velká otázka. A ta otázka, ta otázka byla taky znamení. Bylo to znamení. A já, já už věděl jaké. Jaké to znamení. Bylo to znamení, že dál. Že musím jít dál. Vykročit dál. A zjištění, to, to mé zjištění, strašně potěšilo pana Koně. Hrozně. Tak moc potěšilo, že normálně, normálně mi řekl. Od srdce. S radostí, takovou tou vnitřní. Opravdovou. 112- : vzpomínám. Když uhojsem neprotes- tně zde >to jsem tady. Pro-íe ukradli. Okradli ié ohledy. Neměli, adní lidská práva, hám! Ateďmůže- Ijsem takový. Po-avdu. Dobrá prá-íto nestačilo. Vů- maskušéfa. Místo ní Jako střela letěl. Ao tak. Tak jako t, z toho. Už ten :co nebylo v po-Takové jakoby, ikhle udělal hla-si toho? Už, že ;e dívám. A ten ahoře. Na vozí-',. Vůbec neměl, jednou to byla Bylo to zname-dál. Že musím ilo pana Koně. srdce. S rados- ^^-gQpOMORFNÍ KŮŇ: Do prdele, chlape, ty seš snad ještě větší kůň než já. Ty seš tak velkej kůň, že je mi z toho až smutno, že proti tobě jsem já kůň úplně nedokonalej, úplně nedokonalej. PAN M.: A písničku. Z toho až. Z té radosti složil. Pro mě. A tu teď zazpívá. 21. Antropomorfní kůň zpívá písničku pro Pana M. ANTROPOMORFNÍ KŮŇ: Jednu lásku máš: koně, všeho rád se vzdáš pro ně a jsou ti vším, ze tvých vlasů stáj voní, chtěl bys tu mít ráj koní ; a já jsem tým, jsi nešťastný, dokud ti podkovy nezazvoní, a jsi se mnou proto, že srdcem jsi zůstal u koní. lil?: 9HR :V' Nerad se ženeš k brodu, vykašleš se na vodu, učíš se pást, :; pak ženeš sám klusem, strachem omdlívám málem, : jsi jako já, ■v věta, že budeš kůň jako já, v uších mi zní, to řek jsi ty sám a srdcem jsi zůstal u koní... : (jen tak mimochodem, je to na hudbu písně Věry Martinové Srdcem jsi zůstal u koní- htt p: //www.yo u-tube.com/watch ?v= RO Pq ETGI bVw, což je otřesné normalizačnícountsy, ale text je drobně upraven.) 22. Pan M. vyrazil do světa. Za posláním PAN M.: A tak jsem vyrazil. Do světa. Chápejte, musel jsem. Musel prostě. Protože poslání. Měl jsem, zkrátka. Úkol. Prostě už nestačilo. To malé. Co se podařilo. Muselo se šířit. To. Muselo se myslet. V souvislostech. V širších souvislostech. Protože agentura, jedna, reklamní. To málo je, vážně. To je vážně málo. Úplně. I když pravda. I ostatní, agentury. Šířit se to začalo. Mezi agenturama. Reklamníma. Když o tom tak přemýšlím. Všude to začínalo být pěkné. Podobně pěkné. Motivující, podobně. Všude zlepšovat začali. Podmínky, Zaměstnanců, svých jako. Asi kvůli té. Ruce. Trhu. Taky. Neviditelné ruce. Vlastně to šíření bylo dost neviditelné. Ale, ale zřejmé. Tak jakoby tiše. Zřejmé. Ale málo, nestačilo to. Prostě. Svět musel být změněn. Celý. A pak musel jsem. Musel si vylepšit sen. Noci jsem si musel zase vylepšit. Aby grády mělo to. Zase. Jako dřív. Tak jsem zkoušel, to. Ty pohovory. Různé jako. Přijímací. V dalších firmách. Tak třeba tady. V Komerční bance. MUŽ S MASKOU PERSONALISTY KS: Ale to vy, vy kvalifikaci, nemáte, přece. Žádnou. K tomuto. K tomu. Pracovat u nás. -113 PAN M.: Ale mám, mám. Kvalifikaci. Nejlepší mám. MUŽ S MASKOU PERSONALISTY KB: Ale vždyť v bance ne. Nepracoval jste. Nikdy ne. PAN M.: A otázku. Otázku, mít můžu? MUŽ S MASKOU PERSONALISTY KB: Ano, no. Ano. Můžete. Ano. PAN M.: A programy, motivační jako, jaké máte tady? MUŽ S MASKOU PERSONALISTY KB: No, dovolené pět, týdnů jako máme. Plat, nástupní, pro vás. Tak dvacet tisíc by. Asi by!. Hrubého samozřejmě. Dovolená, podniková. Taky občas. Možná. No ano. Ale vy, vy nemáte. Nemáte žádné. Zkušenosti žádné. Za přepážkou. Praxi. To nešlo, to by nešlo. PAN M.: Ale tolik, tolik, to já nepotrebujú, ani. Tolik to vůbec. Jak mi tohle. Jak mi tohle, nabízet můžete. Nechápu. Tolik! MUŽ S MASKOU PERSONALISTY KB: Co? Co? Cože? PAN M.: Jak dovolená? Podniková? Na co? Nesmysl. Na co mi pět týdnů? Pět týdnů bude jako? A nechápu. Vážně nechápu. Dvacet? Tisíc? To vážně? To myslíte vážně? MUŽ S MASKOU PERSONALISTY KB: No ano, moc, není to moc. PAN M.: Právě! Právě! Moc to je! Zbytečně. Zbytečně úplně! MUŽ S MASKOU PERSONALISTY KB: Vážně? A kofik, kolik představovat, byste si. Jako. Chtěl, co byste, co byste chtěl? PAN M.: Tak pět, pět myslím. Tisíc jako. jestli moc to není, na vás. Klidně míň, klidně. A dovolená. To přece, to já přece chtít nemůžu. Vůbec. To nejde. Vždyť styděl, stydět bych se musel. To nejde. MUŽ S MASKOU PERSONALISTY KB: Aha. No výborně. Pak jste, asi to. Jste přijat. PAN M.: No na drátkách jako. Šlo to. Všude. Dveře otevřené. Všude mě okamžitě. Okamžitě přijali. Krása. Krása to byla. Jak jim vždycky očička. Takové ty plamínky. V očích. Radostné plamínky. Se objevily, rozhořely jim. Krása, prostě jako. Vidět to. jako třeba v Kaufiandu. Tam jsem taky. Taky zašel. Slyšel jsem totiž. Zaslechl, že prý se tam jako stávkovat, chystaj se. Chápete to? Stávkovat. Jako za lepší podmínky. A ty podmínky. Co chtěli. Neuvěřitelné! Zíral jsem. Zíral prostě. Zíral. Jakože vyšší platy. Kratší dobu, jako tu pracovní. Míň přesčasů. A že zaplatit by je chtěli. Dokonce. Ty přesčasy. Lidi prostě nechápou. Vážně. Tupí jsou. Nechápou. V čem štěstí jako je. Jejich. Vážně. To by nevěřil jeden. Tam jsem prostě musel. Vysvětlit jim. V čem to je. O čem. To je. To štěstí. Peníze přece nejsou štěstí. A to ani o těch, o těch nemluvím, co by si jenom pro dávky, sociální. Pro dávky chodili. A žrali furt, jenom. Jenom žrali. Nenažranci. A plazmové televize, myčky, pračky, ledničky, auta dokonce. Si kupovali jako. Za ty dávky. A k moři si lítali. Furt jenom. Za ty dávky. Vážně nechápou, v čem je štěstí. To dá rozum. Že ano. To přece nejde. Takhle. A tak jsem tam zašel. Do toho Kaufiandu. A šéf fajn, byl. Vážně fajn. MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: To si, kurva, ze mě děláš srandu!? PAN M.: Ostrý byl, ostrý. Ten šéf. Vážně. Až mi z něho mravenci, běhali. Na šourku jako. To mi občas dělá. Takhle. Když autoritu jako, potkám. Opravdovou. Ale tenhle. Tenhle byl, panečku. Hned jsem poznal. Rozumět si. Že si budeme. 114- Nepracoval jste. Ni- Ano. i jako máme. Plat, ná-lozřejmě. Dovolená, Nemáte žádné. Zku-i. kmitohie. Jak mi to- iět týdnů? Pět týdnů b vážně? To myslíte oc. odstavoval, byste si. is. Klidně míň, klid-To nejde. Vždyť sty- e, asi to. Jste přijat. mě okamžitě. Oka-akové ty plamínky, i, prostě jako. Vidět sem totiž. Zaslechl, t Jako za lepší pod-*al prostě. Zíral. Ja-. A že zaplatit by je pí jsou. Nechápou, sem prostě musel. nejsou Štěstí. A to ní. Pro dávky cho-é televize, myčky, A k moři si lítali. Já rozum. Že ano. du. A šéf fajn, byl. du!? lehali. Na šourku Opravdovou. Ale Že si budeme. JMI e r MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: Tak poslouchej, zmetku. Tak vemu, vemu tě. Ale budeš na zapískání. Takhle když, když zapískám. Takhle. (Zapíská.) Tak budeš. Přiběhneš. Jasné? Šúrovat budeš. Všechno, všechno. Z podlahy se žrát bude. Dát. Jak šúrovat budeš. A na zapískání. Na zapískání. To ti povídám. Jak zapískám, budeš u mě. A s mopem! S mopem budeš. Jasné? PAN M.: Jasné. Rozumím. Úplně jasné. MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: A žádný plný úvazek. Čtvrtinový, dostaneš. A makat budeš. Jak za plný makat budeš. Jasné? Takhle to u nás. Chodí jako. jasné? PAN U. (jestále vzrušenější): Jasné. Jasné. Ano. MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: A pak, možná. Pak možná, když dobře šúrovat, budeš, tak možná se dobereš. K něčemu. Třeba k hovnům na pokladně. Nebo k píčám v zelenině. Nebo ke kundám. Na mase. Nebo ke šlapkám v drogerce.3 PAN M.: Ano. Ano. Ke šlapkám. Ano. K hovnům, u hoven mi bude dobře. MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: Srandu si ze mě děláš, nebo co, kurvafix! PAN M.: Nene, ne, vážně, ne! Nedělám! MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: No dobře. Dobře. A máme tady zvyk. Takový. Takový rituál. Pro nováčky. Prostě. Prostě mi olížeš boty. To abys věděl, kdo tu velí. jasné? PAN M.: Jasné, jasné. Úplně. Úplně. Jasné! MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: Tak dělej. (Pan M. líže boty. Zažívá další extázi.) A ne že přidáš, přidáš se k těm zasraným odborářům. Tak ne mopem. Ne mopem. A ne ty. Ale já. já! Hubou, tím tvým ksichtem tady vytřu! Celou halu vytřu tvým ksichtem! Celou halu!!! PAN M. (vextázi): Ano, ano, celou! Úplně celou! Halu! A viděli? Viděli jste ty, ty plamínky? Radostné? V očích. Jaké měl? To bylo. To bylo, co? A tak jsem hned vstoupil do odborů. 23. Pan M. potkává autoritu svých snů a zažívá extázi. A publikum s ním. PAN M.: Tady bych, jako, ale chtěl, na pravou míru. Uvést, jako, věci. Chápete, asi už, že odborář, pošahaný odborář. Nějaký nejsem. I když v čele, hned jako, jsem zvolený, byl. Do čela jako. Těch odborů. Místních. Jako. Ale o tom, o tom až potom. Teď chtěl, bych. Chtěl bych říct. Něco. Co, jak bych... Bych to řekl. Mělo. Jako širší souvislosti mělo. Víte, politika. No jasně politika. O tu nezajímal, jsem. Jsem se nikdy. Ale najednou, najednou byla důležitá. Takže, prostě. Jednoduše jako. Jak bych. Začal. No, krize byla, že ano. Krize. :3 Ač se to může zdát neuvěřitelné, tato pasáž je volně převzatá ze skutečnosti. Podobné poměry a slovník byly popsány právě v pobočce Kauftandu. „'jeto hodně silné kafe. Na pokladnách jsou pí..., na pultech jsou ku,.., na krámě jsou debilové, kreténi a idioti a ve skladu jsou č...,'vzpomíná a tváře jí přitom zčervenají." (Deník.cz, 17. 4. 2010, http://jablonecky.denik.cz/podnikani/prace-v-retezci-jen-pro-otrle20100416.html) -115 DOMINA LAURA: Musíme safeword, domluvit si. Dotazník vyplnit. Aby klient spokojený. Spokojený byl. Co upřednostňujete, teda? PAN M. (sezase směje): Prostě krize. Že ano. Otřesná krize. Bankrotovaly banky. Pak zase státy, jak zachraňovaly ty banky. Dluhy, krachy, humbuk prostě. No a zas jsem měl sen. (Opět pán na vozíku s tváří Šéfa Kauflandu.) Dobré byly. Ty sny. Už zas. Docela. Vidíte? Že vidíte, tu změnu? Ano, no. No ano. Na vozíku už byl někdo jiný. Šéf, taky, jasně že. Ale ten z Kauflandu. A ten panečku uměl. Práskat. Bičem. To se to svobodně. Klusalo jako. Prostě radost. A tak. Pak ale. Zčistajasna. (Pán na vozíku vymění tvář šéfa Kauflandu za tvář Miroslava Kalouska.) Vidíte? Tu změnu? Vidíte? Tvář, nová, úplně nová. Zničehonic. A zpátky. Zas. (Opět šéf z Kauflandu.) A teď zas. (Opět Kalousek.) Prostě tvář. Nová tvář začala. Naskakovat mi. Na sen jako. Teda na vozík. A do snu. V tom snu. Nejdřív nechápal, jsem. Říkal si: kdo to do prdele je? Kdo to je? A řek! si, jsem si. Odkud já, já ho znám? Takové otázky. Takové otázky v hlavě. Měl jsem. Ale když zapráskal, když prásknul. To bylo. To panečku bylo. To se to klusalo. To se to pádilo. Volně. Svobodně. Prostě taková. Krása. A vůbec, vůbec nevěděl jsem. Proč jako. Kdo to je? Odkud? Znám ho? Odkud? A vždycky. Vždycky, když prásknul, jako bičem. Prásknul. Tak jako, jako bych slyšel takové tiché. Slovo. Tiché. Škrt. Škrt. Škrt. Ten bič škrtal. Nebičoval. Škrtal, jakoby. V tom snu. Na zádech. Na mých. Dokonce někdy. Takový pocit, jsem. Měl jsem. Že ne bičem. Ale propiskou. Propiskou že. Fakt ostrou. Docela ostrou. Nabroušenou skoro jako. Po zádech. Mých zádech. To vám. To vám byla taková krása. A pak potkal. Potkal jsem ho. V televizi. Když šúroval jsem. V Kauflandu. U kokotů z eiektra. Na televizi jinak, nedíval se, jsem se. Copak čas na to má? Člověk? Měl jsem šest jako. Úvazků. Teprve. A byt jsem musel, platit. A sociální, zdravotní. Se jeden prohne při tom. Když všude po tisícovce, po dvou vydělává. A na charitu taky. Přispěje. Občas. Třeba Billu Gatesovi jsem posílal. Rockefellerům, Nebo Bakalovi, Kellnerovi, Poněvadž víc potřebujou to. Ty peníze. A čas na televizi? Nesmysl. Jaký čas na televizi? Nebo na politiku. Jaký čas na politiku? Na volby, že? Ale pak? Pak. To bylo jiné. Něco jiného. To bylo něco. Prostě. Prostě něco. MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Škrty se dotknou všech kapitol s výjimkou ministerstva obrany. Pokud to nebudeme řešit, tak deficit nebude 5,3 procenta HDP, jak jsme slíbili veřejnosti naší i světové prostřednictvím konvergenčního programu, ale cca 5,8 procenta. PAN M,: Krása. Krása, prostě! Sledujete? Sledujete to? Dokonce světové. Světové ve-^ řejnosti. Jako kniha. Jako kniha mluvil. A jak práskal. Jak práskal. MUŽ S MASKOU KALOUSKA: A pak konečně přichází třetí etapa, což jsou slibované systémové reformy, jako je penzijní reforma, reforma systému sociálních dávek, reforma daňového systému a řada dalších. Tyto reformy si vyžádají zcela novou legislativu, jejíž příprava a schvalování zabere spoustu času. Předpokládám, že potřebné zákony bude sněmovna projednávat v roce 2012. (PanM. téměř v extázi.) 116- PAN M.: Ne, ne, ne. Dřív. Dřív. Hned. Ať už. Ať už to je. Teď. Hned. IvlUŽ S MASKOU KALOUSKA: Podobnými parametrickými změnami, protože to není systémová změna, uspoříme pro rok 2011 na sociálních dávkách zhruba 11 miliard korun. PAN M.: Ano, ano, uspořte, uspoř, Mirku! Ale co, co 11! 20! 30 miliard! A systémově! Systémově! MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Bude potřeba ušetřit celkem 12 miliard. Je to ale jedno procento rozpočtu. A každá domácnost ví, že ušetřit jedno procento rozpočtu je možné. PAN M.: Ano, je! Je! já to vím. Mirku! Já to vím! Ale to nestačí. Jedno procento nestačí, Mirku! No ano, Mirek! Mirek se jmenoval. MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Tak, jak máme nyní nastaveny mandatorní výdaje, tak kráčíme k Řecku bezpečnou cestou. PAN M.: Ano, ano. A to není správně, Mirku! K Řecku ne! Tam ne, proboha! Jenom ne k Řecku! MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Chceme-li udržet vynikající úroveň českého veřejného zdravotnictví, pak to musíme být schopni ufinancovat, aniž si na to musíme každý rok půjčovat desítky miliard. PAN M.: To nesmíme! Nesmíme! Ne, ne! Nepučovat! Nepučovat! To zvládnem. Bez pucování to zvládnem! A ušetříme, ušetříme ještě! (Pan M se už v extázi válí po zemi, poskakuje, kvituje.) MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Nikdo z nás není nositelem jedné jediné pravdy. PAN M.: Ale je! Je! Jasně že je! Ty jsi! Ty jsi přece! Trápit! Ty mě chceš zase jenom trápit, Mirku! Vid? Jenom trápit! MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Já jsem přesvědčen, že zvyšovat daně vysokopříjmo-vým skupinám znamená v době při krizi a v našem případě i po krizi jenom další cestu do recese. PAN M.: Ano, ano! Znamená! Znamená! MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Koruna je jenom jedna. Pokud ji projíme na manda-torních výdajích, tak si ji nemůžeme dovolit utratit na investicích. Co projíte, už nemůžete investovat. Buď to prožereme, nebo proinvestujeme.4 PAN M. (a totální extáze): Neprožereme! Neprožereme! Neprožereme! Mirku! Ach! Už dost, dost, Mirku. Už dost! A složenka. Ta. Pak mi přišla složenka a on podepsal, ji. Do schránky přišla. Jakože jak velký dluh. Kolik dlužíme. Každý dlužíme. Podepsaná JÍM. A já. Když jsem kouknul, na ni jako. Já se normálně. Strachy. Normálně strachy pomočil. MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Je nás víc, než si myslíte! PAN M.: Ach ne! Ne! Ještě tohle! Ano! Ne! Ne! Ano. Ne vás. Ne vás! Autorit! Vás autorit. Nás! Nás! Nás! Hoven! Hoven! Nás! MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Je vás víc, než si myslíte! PAN M.: Safeword! Safeword! Adélka. Ne Adélka! Kasandra! Ne! Taky ne! Tak kru-ci, jak se ty tvoje děti vlastně jmenujou?! (Zcela vysílen. Rozkošípochopitelně.)Ti katolíci! Ti katolíci! 4 Jde samozřejmě o autentické výroky Miroslava Kalouska pro média. -117 24. Pan M. zjistil, že mission is possible (Pan M. zcela vyčerpaný právě prožitou rozkoší.) PAN M.: Noci. Ty noci prostě. Ty se nedají popsat. Prostě. Rozměr, nový. Úplně. Nový rozměr to byl. No ano, jasně. Nebyl. Jak jsem zjistil. Nebyl tam sám. Byl i další, jeden. Taky katolík. Ti katolíci! Čekal by, jeden jako. Že spíš jako já. Budou jako já. Ti katolíci. Jak mají toho Krista. Na kříži jako. Ale to ne. To oni ne. Zvláštní. Ale ten druhý. Taky špatný, nebyl. Ale mdlý, mdlejší takový. No schválně. (Muž na vozíku s tváří Petra Nečase se svým impotentním výrazem pronese.) MUŽ S TVÁŘÍ NEČASE: Hyjé! (A mdle práskne bičem. Spíš ale jenom tak pleskne. Možná ani to ne.) PAN M.: No, bída. Bída prostě. Zato Mirek. MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Hyjéééé!!!! PAN M.: To zní! To je něco! Jiného úplně. Až z toho na šourku. Na šourku. Mravenci. Taky, viďte? Taky je cítíte? To není, nejde necítit. Toto. No ale dobře, jasně. Byli tým. To byli. Ale Mirek. Mirek, ten prostě jednička. Byl. Jednička. Ale hlavně. Hlavně jsem konečně pochopil. Pochopil, že nejsem sám. Vůbec. Zdaleka sám. „Je vás víc, než si myslíte." Ano, nás. Nás! A vyhráli! Vyhráli jsme. Volby jsme vyhráli. Třicet šest procent. Třicet šest! A v Praze! V Praze jednapadesát! Padesát jedna! A to byla zpráva. To byla zpráva, že poslání. Mé poslání. Že není. Není nemožné. Že má mise. Že mission is possible. Je nás totiž víc, než si myslíme. Tak to je. Vážně. Nestydte se. Nestyďte se za to, milí Pražané. V sobě. Máme to v sobě. Tak to prostě je. Jenom někteří. Z vás. Z nás někteří. O tom ještě nevědí. MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Hyjéééééé! PAN M. (se dá do klusu a rozkoší dlouze vzdychne): Ááááááááách! 25. Pan M. pokračuje silnější než kdykoli předtím PAN M.: Takže chápete. Chápete. Protože nechápat, co by se na tom, dalo jako. Co by se na tom dalo nechápat? Do odborů jsem prostě vstoupit musel. No musel, jak jinak? Tak ne jako. Jako ne úplně. Kvůli vytření. Kvůli tomu vytření celé haly. Hubou. Tou mou. Tak to taky trochu, jasně že. Ale hlavně. Hlavně o něco, šlo jako, jiného. Vyššího. Nechápali, prostě nechápali. Kde místo, jejich, je. A hlavně. Hlavně co pro dobro. Co je prostě pro jejich dobro. A potřebovali vysvětlit. Vždyť stávkovat chtěli. No ano. Stávkovat. Chápete to? Stávkovat. Atak jsem vstoupil. Do odborů. PŘEDÁK: A to rádi, moc rádi. My. Jsme jako. Že teď, k nám. Rozhodl ses. Vstoupit jako. Protože do tuhého jde. Teď. Po krku jdou. No ano. Po krku. Nám. Odborářům. A lidi vystupujou, vystupujou. Normálně radši vystupujou. Aby klid. Prý měli. Prý klid. Hovadina. Nebude klid. Jak otroci. Otroci budou. Jak otroci. 118- PAN M.: jasně že. Otroci. A hovadina. Úptná hovadina. PŘEDÁK: No a tak dobře. Je dobře. Že vstupuješ. Rád jsem. Že vstupuješ. Lidi potrebujem. I chytré. Vzdělané. A ty maturitu. Maturitu i máš. A tady je to póvl samý- Ukrajinský. Třeba. Rumunský, slovenský. S těma do odborů vůbec! Žádné odbory s nima! Jedno je to, jim! Po krku jdou nám! A jim jedno! I našim jedno to je! Úplně! A tobě ne. Chlap jsi. Fakt. Chlap jsi. Dobrý chlap. A tady jenom baby, baby samé. Vážím si. Vážím si toho. Co místopředseda? Nechtěl? Bys být nechtěl? Odborové? Organizace? PAN M-: Ale ano, jasně, jasně, chtěl. A tak jsem byl. Místopředseda. A lidi ke mně najednou. Najednou ke mně chodili. Jako tajně. A říkali mi třeba. U šúrování. PRODAVAČKA: Tak co? Místopředsedo? jak to jde? PAN M.: Dobře. Dobře to jde. PRODAVAČKA: Víš, místopředsedo. Děti, mám, jako. A nemocné, nemocné jsou a. A ta svině mi nechce dát volno. Ta zkurvená svině. Ten náš šéf jako. Že nemám nárok. Prý že nemám nárok. Co mám dělat? Co mám dělat? Vždyť mučím se. Mučím, jsem v práci a umírám. Strachy jako. Co s dětma, jako je. A co má dělat? Manžel. Manžel taky pracuje. Přes den. Matka špatně, je špatně na tom. A co mám dělat? Co? PAN M.: No, sestro... PRODAVAČKA: Nejsem tvoje sestra. PAN M.: Jasně, ano, promiň. To já, od katolíků, těch. Asi. Pochytil. Musíš chápat, šéfa. Dobře, přece. Dobře to myslí. PRODAVAČKA: Co? PAN M.: No chápat. Víš jak. Jak málo třeba umění, třeba velkého umění by vzniklo, kdyby utrpení, utrpení žádné nebylo? PRODAVAČKA: Co? PAN M.: A myslelas, někdy, už? Že i šéf, tvůj šéf děti, taky děti má? Malé, bezbranné, úplně, a maminka, ta umřela, no smutné. Není to smutné? No je, smutné. Je to smutné. A on tady musí. Být. Doma šest sirot. Šest! Šest sirot. A tři z nich nemocné. Nemocné těžce. Mor, cholera, rakovina. Takové nemoci. A on tady. A starat se o nás. O všechny musí. Starosti, furt samé jenom. O nás, o siroty. A ty za zlé, za zlé mu máš. Blbiny. Na srdce ruku. Blbiny. PRODAVAČKA (natahuje): Nevěděla. To jsem nevěděla, PAN M.: A vidíš. Vidíš to. Zloba. V čem spočívá. Zloba lidská jako. Tak! Každý na sebe. Jenom na sebe hledí. A druhý? Bolest jeho jako? Ta neexistuje. Prostě ne. Jenom každý hrabal by. Využíval. Ty druhé. A druzí? Ti? Co o nich, co ví? Nic! Nic neví! PRODAVAČKA: To já, to já nevěděla. (Rozpláčese.) A já hloupá za zlé, za zlé mu měla. A on, on přitom... (Spláčem uteče.) PAN M.: Ty matky, mladé matky. Tak citlivejšou. No a pak, taky, na schůzích mluvil jsem. Že ano. A za předsedu, odborového, za předáka, se zvolit, jako nechal. V tom Kauflandu. Tak oblíbený jsem začal být. Tak oblíbený. (BÝVALÝ) PŘEDÁK: Lidi! Copak, lidi, nechápete? Hovna z vás nadělat, hovna chce! A vy jak stádo, stádo mu věříte! Pitomí jste! Pitomí! -119 PAN M.: No jasně. Bývalý předseda. Ten zlobil, trochu se. Však smutný byl, že není. Předseda jako už. Ate lidi chápali. PRODAVAČKA: Co furt máš, předsedo, bývalý?! Vždyť dobře mluví! Co furt máš?! Jenom remcal bys furt! jenom škaredě bys díval, se, na všechno! (BÝVALÝ) PŘEDÁK ODBORŮ: Drž hubu, ty krávo! Nechápeš, ty to nechápeš vůbec! PRODAVAČKA: Ale chápu, jasně že chápu! Ale ty, ty to nechápeš! (BÝVALÝ) PŘEDÁK ODBORŮ: Ty to nechápeš! PRODAVAČKA: Ty nechápeš, že šéf náš, že šest sirot má, šest sirot mu zůstalo. Na krku. Nemocné jsou. Starat se musí. O ně. Že generální, Kaufiandu generální na vozíčku. Ochrnutý je. Úplně. Že Kaufiand plno takových, lidí má ve vedení. A to ti hloupé nepřijde? Takhle? Být proti nim? Starat by ses o ně měl. Starat. Vždyť co ze života mají? Oni? Ty zdravý jsi. A oni? Chudáci. To pro ně to děláme. Aby dobře, aspoň trochu dobře se měli. To bys chápat. To bys měl chápat. To je důležité. Lidský být. Lidský. PAN M.: No prostě lidi chápat, začali chápat to. Že remcání nebude, k ničemu nebude. Že utrpení, to je správné. Cesta správná. A za šéfem jsme s prohlášením dokonce. Zašli jako. No, řval na nás. Nejdřív. Ale když slyšel. Když jsme mu řekli, že žádná stávka, že chápeme, jak si jako na tom chudý Kaufiand stojí. Jako na trhu. Že krize a tak. Že dluhy má. A neměl by mít. Protože vedení to trápí, moc, určitě. Ty dluhy. A že my, kvůli dětem, našim, kvůli budoucnosti, odpovědně, si od huby klidně odtrhneme. Tak se rozzářil a objímat začal. Nás. No, spokojený najednou byl. Pěkně to tam zkrátka vypadat, začalo. Takoví ti slabší, jak platy, nám snížili, sice jako občas odešli. Jinam někam. Nebo na pokladně třeba. Nebo ve skladu. Občas jako umřeli. Ale šťastní, umírali šťastní. A ostatní věděli, že pro budoucnost to je, jak Mirek říkal, protože budoucnost je důležitá. A prožírat se nesmí nic. Tak věděli, že se obětují. A že to nejde jinak. Protože krize. Zlá, zlá, zlá. A za tu přece nikdo nemůže. Možná tak levičáci, nějací. Nanejvýš. A pak, některým se to vážně, myslím, že vážně se jim to začínalo i líbit. 26. Pan M. prozradí svůj jednoduchý recept na život PAN M.: Radost to byla. Prostě radost, opravdová. S lidmi takovými. Potkávat se, každý den. Vážně. Ale hlavně, hlavně jsem si to užíval. Panečku. Dřív ani, ani nenapadlo by mě, že takové štěstí může člověk vůbec. Že néco takového vůbec, jako, že je možné. Prožívat jako. Ani ve snu. Dřív ani ve snu. Do vyčerpání jsem v reklamce, pořád, pracoval ještě. Pak do Kaufiandu hned. Šúrovat. Pak zas do banky. Na přepážku. Ještě jsem zástupce, obchodního jako, jsem pro Vodafo-ne dělal. Po bytech běhal a tarify, lepší tarify vnucovat, lidem. Byly vždycky horší a to byio právě to. Ono to byto. Aby to pohodlí, co škodí, co jim škodí, nebylo. Tak velké nebylo. Spíš menší aby. Pořád menší. Aby pochopili, že ano. V čem spokojenost a smysl, taky smysl, života jako. A přitom jsem letáčky, před 120- ný byl, že není. 1 Co furt máš?i o! ;chápeš vůbec! nu zůstalo. Na mdu generální ií má ve vede- 0 ně měl. Sta-:. To pro ně to st. To bys měl k ničemu ne-3 prohlášením í jsme mu řek-»nd stojí. Jako :dení to trápí, >sti, odpověd-is. No, spo koni snížili, sice e skladu. Ob- 1 budoucnost se nesmí nic. á, zlá. A za tu některým se :ávat se, kaž-' ani, ani ne-t/ého vůbec, :erpáníjsem :. Pak zas do oro Vodafo-ždycky hor-n škodí, nešili, že ano. ;táčky, před volbama rozdával. A přemlouval, vysvětloval, lidem. Že volit by měli. Ano, ano, my můžeme mít úspornější stát. A dřív, než si myslíte. Protože tradice, odpovědnost, prosperita. A utrpení. Pilíře, základní pilíře prosperity. Krása utrpení. Co nejlevnější. Žádné rozhazování. A žádné Řecko. Hlavně. Žádné Řecko. A taky koho, by měli, jsem jim říkal. Volit jako. Tu Mirkovu stranu, přece, s tím pěkným dědou, takovým maskotem. Jak on se to vlastně. Schwarznegger... nebo Schweineberg... Heinekken nebo..., tak nějak se jmenoval. Však Mirek to dobře udělal, když si ho vybral. No dobře, dobře jsem se měl. Jenom takové. Škobrtnutí mě potkalo takové. Že jsem, připadal už jsem si trochu. Někdy mi připadalo, že už vážně moc. Nabral si toho. Jsem si. Pět úvazků. No, dobře, ne plných. Všechny nebyly plné. Vlastně žádný. Nebyl plný. Ale dělal jsem, jak za plný. A rád. Ale stejně. Už jsem nespal, ani jsem už nespal. Nebyl čas, jasněže. A tak ani sny, nebyly. A vlastně i stýskat se mi, začalo trochu. Po Mirkovi. V těch snech. Protože on to vážně. Vážně uměl. No, prostě moc. Moc to bylo. Ne že bych nebyl šťastný. To zas ne. To já byl. Moc, moc šťastný. Ale síly, prostě už síly nebylo dost. Ale mě! jsem prostě, vůli. Vůli jsem měl. Překonat, to. A když se chce. Když, tak to prostě jde. Všechno jde. To jsem říkal, taky. Všem, vždycky. V Kaufiandu, v Komerční bance, na stavbě. Prostě to jde. A vždycky, vždycky to šlo. A tak. A tak to šlo nakonec i u mě. Potom. Prostě jednoduše. Tak jednoduše, že by už nenapadlo to, nikoho. Skoro. Úplně jednoduché to bylo, ale. Úplně. Jak to zvládnout. Všechno. Jak to stihnout, to všechno. A ještě dvě tři si pospat. Dvě tři hodiny. A jednoduché to bylo. Úplně. Jednoduché. Prostě jsem si prodloužil den. Prodloužil den na 48 hodin. Tak jednoduché to bylo. 27. Pan M. zažije ocenění svého snažení. Je nominován MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA (piskne): Pojď sem, sračko. PAN M.: Zavolal mě, si, uctivě jednou šéf z Kaufiandu. MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: Tak poslouchej, kokote. Byt jsi vybraný. Za Kaufiand. Na olympiádu zdrojů. Lidských jako, že pojedeš. PAN M.: Cože? Co to je? MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: Ptal se tě někdo na něco!? PAN M.: Nene, neptal, neptal. MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: Tak drž hubu! PAN M. (vzrušen): Ach! MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: Zítra letíš. Do Singapuru. Vybrali tě jako nej-většího, kokota největšího. Co by to zvládnout, moh jako. Velké firmy vybraly zaměstnance, nejlepší svoje kokoty. A poslaly. OSN to zaštítilo. Taky UNICEF. Ale ten jenom pro státy, vyspělejší, kde děti, jako už zas pracovat můžou. Státy na to taky granty nějaké daly. A televize nějaké taky, CBS, NBC, BBC, NOVA ta taky. Na NOVĚ dokonce budeš. Reality show z toho jako udělaj. Tak v té taky budeš. Tak prostě zítra. Letíš. Jasné?! -121 PAN M.: Ano, ano, jasné. MUŽ S MASKOU KAUFLANDŠÉFA: A teď sem pojď. Vytřu s tebou, ještě. Tou tvou držkou. Celou halu. Ty odboráři jeden zasraný! (Plácne ho přátelsky po zádech a rozesměje se.) PAN M. (vzrušeněvydechne): Ano, ano... 28. Pan M. má zlou předtuchu PAN M.: A tak jsem letěl. Prostě. Protože poslouchat. To se musí. Samozřejmě. Šéf řekl: „Leť!" Tak jsem letěl, jak jinak. To dá rozum. Ale nebylo to. Tak jakoby dobré to úplně nebylo. Něco bylo špatně. Prostě. Těšil jsem se. To zas jo. Těšil. Ale předtuchu. Takovou divnou předtuchu, měl jsem. Jakože se stane, něco. Zlého. Že mě potká. Že i když si to užijú, a že si to fakt můžu užít. Tu olympiádu. Takže to nakonec nebude, nebude to dobré, nakonec. Tak takovou předtuchu já měl. Ale ráno jsem nastoupil. Do letadla. A letěl. Do toho, do toho Singapuru. 29. Pana M. pohání převeliká síla snad ze samého vesmíru pocházející PAN M.: Ale hned, hned, jak jsem přiletěl. Tam. Do toho Singapuru. Hned jsem zapomněl. Na předtuchu. Té slávy. Těch kamer. Co bylo. Tam jako. A tisk. Moderátoři. Politici. Všichni. Prostě všichni byli tam. A těch lidských zdrojů. Odevšad. Z celého světa. Rusové, Japonci, Angličani, Němci, černoší nějací, Číňani. No prostě celý svět. Celý svět se tam sešel. Krása, prostě. Krása. Jako by celý svět se najednou mohl dorozumět. Už žádné hádky, zbytečné. To ne. Vůbec. Jako by se mohli, najednou všichni mohli spolu domluvit. A hned z letiště. Hned z letiště jsem si užíval. To. Důtkama nás hnali. Na nákladáky a hned odvezli na tiskovku. Jako konferenci tiskovou. A tam. Tam to bylo taky pěkné. Moc. Ptali se nás. Otázky kladli nám. Jako třeba... RANDEEP RAMESH: Randeep Ramesh, The Guardian. A nevadí vám, že jako k onucím? Jako k onucím se k vám chovají? PAN M.: A já na to říkal. Vždycky. Naopak. Naopak. Vždyť to. Právě to je na tom to pěkné. A oni? Oni žasli, prostě. Žasli. Anebo třeba. WOLF BL1TZER: Wolf Blitzer, CNN. Připraveni, jste připraveni na to? Co čeká vás? Protože vypadá, vypadá to, že nebude to lehké. PAN M.: A už jsem chtěl odpovědět. Už, už, ale předběhl mě. Takový malý, malý Číňan, šlachovitý. A prý že jsme. Jako připravení. Protože se připravoval. A že prý, normálně, že prý mu sílu dodá Strana a velká Čína. Hrozné, co? Pitomost taková. To mně, mně sílu dávalo jiného. Něco úplně jiného. Ale hned jsem, hned věděl jsem, že tenhle Číňan, že s tím lehké asi. Že nebude to. A po tiskovce to začalo hned. 122- , žejakokonu- I ■ í; N jjžíó ubytování. Už to nebylo lehké. Jako pro některé. Pro mě ne, samo, že ne. Pŕó mě brnkačka to byla. Hned nás do hotelu, jakože zavezli. Ale na okraj, někde, okraj Singapuru. Do takových kobek malých. Úzkých. Kde na betonu se spálo. A švábů a krys co tam bylo! No vážně. I já se trochu íekl. Ale zas, když mě vkopli dovnitř. Jasně že jsem si to taky užíval. To jo. Ale normálně, hned v prvním kole. To bylo totiž první kolo, to ubytování. Hned to vzdali. Asi patnáct lidí. Vlastně celá západní Evropa. I s Američanem. Fakt, divní lidi. Tihle Ev-■rópani. A Američani, taky Američani. Divní. A dva dny zavření jsme byli. Tam v tom. A ty šlichty. Co dávali. Nám dávali. Jako by nasral někdo do nich. No, pěkné to tam bylo. A třetí den, vytáhli nás. A hned viděl jsem. Že z šedesáti zbylo, zbylo nás čtyřicet. Hned jenom čtyřicet. A přitom teprve první kolo. No zvláštní. Ten Číňan tam by! taky. Jasně že. Tomu Strana a Čína pomáhaly. Že jo? Tak co by to nezvládnul? A pak další. Druhé kolo, hned. To zas do hypermarketu. Obrovského. Tak velký byl, že, že... Vážně obrovský byl. A tam s námi za pokladny, rovnou. Se vše-ma. A že budem markovat. Jako zboží. A že vyhraje ten, kdo nejrychlejší bude. A bude se markovat 24 hodin v kuse. Takže celý den. Bez přestávky. Bez jídla. Pití. Bez záchodu. No prostě, to už, už konečně bylo pro mě něco. Něco pro mě prostě. Ale to nejlepší, to nejlepší, to já ještě nevěděl. To až když se posadil, jsem se. Až všichni jsme se posadili. Tak to začalo. Oni totiž, totiž ty pípá-ky, jak se tím zbožím přejíždí, nad tím čidlem jako. Tak ty pípáky strašně zesílili. Na 150 decibelů. Říkal někdo. Potom. A to je vážně hodně. Vážně. To žádná sranda. Sranda nebyla. Až jsem si zas trochu ucvmknul. Blahem jako. No jasně, že blahem. Ale nevšimnul si toho. Nikdo. Naštěstí. Protože vážně. Tak dobře to měli. Měli vymyšlené. No devět z nás odpadlo během hodiny. První hodiny. Někteří normálně omdleli. Někteří se zvedli a utíkat. Začali normálně utíkat pryč. Ani je chytnou nemohli. Dohonit jako, jak utíkali. Prostě baby trochu takové. Z východní Evropy lidi, ale drželi se. Docela. Dobře se drželi. Teda, až na tu Polku. No a pak Asiati. Ti jasně. Teda kromě Japonce. Ti Japonci. To už není žádná Asie, vlastně, že jo? No, všechno šlo dobře docela. Lidí odstupovali, nebo tohle, kolabovali. A pak ta Polka, prostě. To by! takový trochu. Zádrhel, jak se říká. Ta najednou vyskočila, ze židle. Začala řvát. Až jsem se lek úplně. A rozběhla se přímo, ale fakt přímo proti velkému, takovému velkému sloupu. A hlava na kaši, prostě. Úplně na kaši. A já se pak zapotil, protože jsem se díval na ni. A pak dohánět jsem musel. Hlavně tu svini, čínskou jako. Ten vám jel. Ten vám tak jel. Ale dal jsem ho. Nakonec. Dal. Protože. Víte, co? No protože zjistil jsem. A to poprvé. To jsem vůbec nevěděl. Dřív jako. Že když bolí, když něco už bolí, jako třeba uši, u těch pokladen, nebo měchýř, močový, protože ani pod sebe jsme nesměli, ani kapku ne. Že když něco tak strašně bolí. Tak mně, normálně mně to dává sílu. Strašnou. Čím víc bolí. Tím víc síly. Mám jako. A tak jsem pořád zrychloval. Ztrátu po Polce. A po tom mozku, jejím, na sloupu, jsem dohnal. A zrychloval. Bolest už byla taková, že úplně, ale úplně štěstí jsem cítil. Jako nikdy dřív. Co proti tomu byl Kaufland. A o reklamce, -123 i to už vůbec. Vůbec nic neříkám. To byla prostě bída. Ale tam, tam u té pokladny, když Číňan s tou svou Stranou a Čínou, daleko za mnou, daleko zůstal. Tak tam pochopil, pochopil jsem, že ta síla, ta síla utrpení, bolesti, která jako z utrpení tryská, tak že to není, není z utrpení jenom, ale že to z kosmu, že síla z vesmíru to je. Že z vesmíru pochází. A taky najednou, najednou když s převahou, obrovskou převahou vyhrál jsem. Druhé kolo. Všichni najednou, najednou vědět, chtěli jako, kde to vlastně, ta Česká republika, kde ona to vlastně je? Ajá říkal. Hrdě říkal, že v srdci Evropy. Tam to je. Malá, malinká zemička. Ale lidi velcí, ti velcí tam jsou. Protože sílu vesmíru. Tajemnou. Velkou sílu vesmíru tam umí, my umíme využít. Tak takové věci my umíme. A hlavně chceme. Toužíme umět. A proto taky Mirka s tím dědou, s tím, s tím Schwanzesteinem. A taky Péťu, samozřejmě. Proto je taky volíme. 30. Pan M. se přece jen zapotí, protože s Velkou Čínou není žádná sranda PAN M.: A tak to šlo. Prostě. Každý den něco. Osmnáct nás zbylo. Z toho supermarketu. Zředilo se to. No zředilo. Vymyšlené pěkně, to měli na nás. To říct, se musí říct. Fakt husté to byio. A další den pohony, alternativní pohony byly. Tam odpadla ta holčička, malá, z Afriky odněkud. Ze Zambie. Nebo Etiopie, nebo tak nějak byla, myslím. Ani nehnula. S tím vagónem. Další den zas do dolu. Na uhlí nás, se sbíječkou zavezli. Fakt hluboko. Vedro, čtyřicet stupňů a pět tun uhlí narubat. Měli jsme. No padali jako mouchy. Ale hlavně. Ta svině. Ten Číňan se dotahovat začal. Na mě. To rubání. To mi nešlo, prostě. Vyhrál, dokonce. Vážně vyhrál. A přitom jsem makal, až mi šlachy praskaly. Ruce brněly. Z té sbíječky. Ještě v noci jsem z toho vibroval, celý. Z rukou krev, crčela. Jak nakládal. To uhlí jsem. No krása, prostě. Prostě boj. Velký boj. Bitva obrovská. Takto vypadalo. Že bude, to. Mezi mnou, malým Čechem, a tím malým Číňanem. Ale z velké, fakt velké Číny. Co ten všechno vydržel. Až vážit, normálně vážit jsem si ho začínal. A pak pás. Výrobní. Jak ten si to švihal. Tam to urazilo hlavu Ukrajincovi. A Brazilcovi, tomu to ruce fiklo. Takhle u ramen, až. Srandovní byl. Jak tam stál. Bez těch rukou. Jako vodotrysk, fontána, nebo něco tak. Na ten způsob. Vypadal. A pak. To nás vážně zředilo už. Úplně. Už dva jenom jsme zůstali. Potom. Po té, té disciplíně. Olympijské. Rusko, Maroko, Thajsko, Litva a další. Další země. Všichni odpadali. U toho. Likvidovat odpad, toxický jsme měli. A nic k tomu. Nedali nic k tomu. Žádné pomůcky. Ani návod. Však na co pomůcky, že jo? Drahé to je. Zaměstnavatel nemá na to, když krize a tak je. Chudí jsou, všichni. Prostě barel postavili. Přede mě. Ještě kouřilo se z něho. Bublalo to. A prý likviduj. A tak, co s tím, že jo? Co jako jsem s tím měl dělat? Tak jsem ho žrát začal. Do sebe vyklopit. Vychlastat. Co jiného? Chvíli pocit jsem měl, že rozpouštím. Normálně se rozpouštím. A ten čínský idiot, ten se opičil po mně ještě. 124- am, tam u té po-ou, daleko zůstal. Jolesti, která jako o z kosmu, že síla dnou když s přeni najednou, na-kde ona to víast-nalinká zemička. • Velkou sílu ves-> hlavně chceme, hwanzesteinem. 1 Wmm tm A taky žrát, chlastat začal. To svinstvo. Ostatní radši odstoupili. Neboje to sežralo/ normálně. Na kaši. Jako třeba toho Rumuna, Kaše. Ta po něm zbyla. Nebo Rusa. Ale ten nejdýl vydržel. Než na kaši byl. A to ani nemluvím, že měřili. Normálně měřili, jestli jako to, co jde. Co z nás jde, horem dolem. Jak jsme blili a sralí. Jak je to útěch hoven stou, stou toxicitou je. Jak jsme odbourali. IMo a odbourali. Já a Číňan jsme odbourali. Ostatní neodbourali. I když opičili se. Taky. A tak. Tak jsem zůstal už, už jenom s tím Číňanem. A o bod. Jenom o bod před ním jsem byl. No drama. Drama to bylo. Národy u obrazovek. Jako pěny. Největší reality šou všech dob, byla to. jako pěny byly. Ty národy. Takové drama. Takové drama to bylo. mí žádná Z toho super-na nás. To říct, lí pohony byly. Nebo Etiopie, ilší den zas do' ítyřicet stupňů hlavně. Ta svilo, prostě. Vypráskaly. Ruce ukou krev, cr-Jlký boj. Bitva em, a tím ma- Až vážit, nor- incovi. A Bra-tam stál. Bez ;ob. Vypadal, li. Potom. Po ■ Další země. ' nic k tomu. lucky, že jo? í jsou, všich-alo to. A prý sem ho žrát měl, že roz-o mně ještě. 31. Pan M. prochází těžkou krizí PAN M.: A pak, přišlo to pak. Velký, největší. Den jako. Rozhodnout se mělo. Kdo? Z nás. Kdo z nás? Já, nebo Číňan? Číňan, nebo já? Fakt drsné, drsné to bylo. A poslední kolo. Prostě šou, šou to byla. To sponzorovala Nike. Ta firma. Nike. Fabriku na to pučila. Na to poslední kolo. Právě volná byla. Poněvadž šičky držely hladovku tam. Právě. Prý že 13 hodin práce je moc. Na ně. Denně jako. A tak zavezli nás tam. Když ty šičky hladové vyvezli. Z té fabriky. Protože nevím proč, musely hladovět právě tam. Ne doma. Ale ve fabrice. No šičky prostě. Tak nás tam zavezli. S tím Číňanem. Z toho hotelu. Nebo co to bylo. Celé zmrzlé. Jak spali na tom. Jsme na tom betonu. Žaludky zkažené. Z toho hovna, co nám dávali. No a, jasně že, taky trochu z toho odpadu. Toxického. Jak jsme den předtím ho žrali. Zas kamery všude. Mažoretky nějaké, polonahé. A že šít kapsy. Kapsy budeme. No vypadalo to. Nevypadalo to jako moc těžké. A v hledišti, to víte, hlavouni samí. Králové, prezidenti. Šéfstvo všelijaké. Těch korporací. Projevy povídali, jak důležité. Důležitá je ta olympiáda. Protože lidi jako uvidí. Že když se chce, tak všechno jde. A to jsem, já musel souhlasit, s nimi. Protože to je jasné. Taky to vždycky říkal. Já jsem. Tohle. Tak kapsy jsme prostě přišívat. Museli na gatě. A že jich bylo tam. A pět dnů ten zápas. Ten boj měl trvat. A 23 hodin denně. Aby viděly. Ty šičky líné. Malajské, že to jde, když se chce. A hodina spánku, že ta stačí. A jasně že stačí. Co by nestačila. A normálně já tam, najednou, najednou viděl Mirka. Na té Tribuně. í Péťa tam byl, s takovým tím svým výrazem. Jako vždycky prostě. Že čichá právě. Jakoby něco smradlavého hodně. No jak on se prostě vždycky tváří. Ale Mirek, ten tam byl. Hlavně. A mně se až. Až se z toho srdce rozbušilo. A na všechno krásné. To krásné, co jsem s ním prožil, si vzpomněl, jsem si. A nová síla. Síla do mě zas vstoupila. A cítil najednou, jsem, že tohle prostě prohrát. To prostě nemůžu prohrát. A pak posadili, nás. K těm strojům, šicím. A výstřel. Start a jelo se. No, nikdy jsem to nedělal, tak byl trochu problém. Ale ani Číňan nevypadal moc, že by to se strojem uměl. Tak pomalu to zpočátku šlo. Prostě limity, limity jsme nestíhali. Vůbec. A každou hodinu, hodinu každou, co jsme nesplnili, výboj z opěradla •125 .A. do zad. Jako elektrický. Vždycky mě zkroutilo to. Úplně. Krása prostě. No a první den nerozhodně, nerozhodně skončil. Číňan byl možná tak o dvě tři kapsy napřed. Ale limity, hodinové už jsme. Na konci dávali. A na konci dne. Oba. 130 přišitých kapes. Za hodinu. No, není to sranda, nemyslete si. A tak jsme si lehli na zem, zdřímli. Pod stroje. Šest ráno bylo asi. A za hodinu zas. Výstřel a zas stroj švihal. Kmitala jehla. Jak o to. O závod. Jak o závod. Jedna kapsa, desátá, sto, sto padesát kapes. Gong na konci hodiny. Prsty bolely. Jako prase bolely. Záda hrozně. Taky. A zas ta síla. Z vesmíru. Přicházela. Ke mně. jenže i ten Číňan. Ten taky jako by někde sílu. Sílu čerpal. Asi z té Strany svojí. Odkud jinud? Protože nevypadal, že by jako já, jako já byl. Spíš takový zarputilý. Tak nějak fanaticky vypadal. Že jako musí. I když trpí. Strašně trpí. I když se už večer narovnat ani. Na zemi nemůže. Ani usnout bolestí, že už. Že jako ještě neví, úplně, v čem je hezké. To hezké spočívá. U práce. Občas jsem kouknul, na tribunu. Ale Mirek, ten tam už nebyl. A to dobré nebylo. Protože, vážně, tohle mě zklamalo, trochu. Protože podporu, tu potřeboval jsem. A nebyla. Najednou. A tak ta svině čínská. Najednou. Najednou náskok měla. Druhý den o třicet kapes. A třetí ještě větší. Protože ještě. Já ještě si prst přišil. A oči, normálně. Mi puchnout začaly. Asi z toho prachu. A bolely. Ale to bylo krásné. Jasně že. Hlavně ale. Jsem neviděl skoro. Nic. Tak opuchlé. Byly. Ty oči. Takhle opuchlé byly. (Opuchnou mu oči.) Ale vyřešil. Jsem to vyřešil. Protože sirky jsem měl. V kapse. Náhodou vlastně. Tak jsem si je mezi víčka, ty nateklá vrazil. Takhle jako. A jel dál. A dál. Ale ten Číňan furt náskok. Furt náskok zvětšoval. A na konci dne. Toho třetího už vedl o 300 kapes. Hrůza. Prostě hrůza. A když spát, spát jsem šel. Smutný. Moc smutný byl. Jsem. Vážně. Vyhrát. Tohle už prostě nešlo vyhrát. Myslel jsem si. A usnul jsem, velmi, velmi neklidným spánkem. A v něm... 32. Pan M. pochybuje o své identitě koně. Kůň mu řekne, ať nepochybuje PAN M.: Víš. Mám někdy pocit. Že nejsem dostatečně koněm. Že je to nad mé síly. ANTROPOMORFNÍ KŮŇ: Ano, to znám. PAN M.: Že jsem si možná ukousl příliš velké sousto. ANTROPOMORFNÍ KŮŇ: I to se někdy stává. PAN M.: A že ten zasraný Číňan prostě vyhraje. ANTROPOMORFNÍ KŮŇ: No jo, ti Číňani. Malí, ale šikovní jsou. Ale, kamaráde, to ti povídám, oni sice tak trochu působí, že jsou koně, ale nejsou. Tak doopravdy nejsou. Neví, v čem spočívá pravá síla. Oni to neví. PAN M.: Vážně? ANTROPOMORFNÍ KŮŇ: Ale to víš, že ne. Dělám si srandu. Číňani dřou jako koně. Na ty nemáš. PAN M.: Cože? 126- Krása prostě. No ožná tak o dvě tři i. A na konci dne. emyslete si. A tak ;a hodinu zas. Vy-ľávod. Jedna kap-y bolely. Jako prala. Ke mně. Jenže Strany svojí. Od-takový zarputilý, trpí. I když se už už. Že jako ještě js jsem kouknul, Dtože, vážně, to-n. A nebyla. Na-lěla. Druhý den třišil. A oči, norilo krásné. J as-'. Ty oči. Takhle tože sirky jsem nateklá vrazil, skok zvětšoval. ; hrůza. A když řhrát. Tohle už iklidným spán- 3 nad mé síly. kamaráde, to rak dooprav- u jako koně. I r- t r t lili ■ antrÓP'OMORFNÍ kůň: No nemáš. PAN M.: Já že na ně nemám? \NTROPOMORFNI kůň: Prostě nemáš. PAM A to víš, že na ně mám! ■\NTROPO M O RFN í kůň: Ale jdi ty, nemáš. PAN M.: A to já ti ukážu. Já ti ještě ukážu, jak na ně mám. Jak tomu Číňanovi prdel natrhnu! Protože já, já mám něco, co on nemá' ANTROPOMORFNÍ kůň: Vážně? l'AN M.:Já mám poslání! Já mám kosmickou sílu! Mám svoje Česko' Mám svého Mir ka! A to Číňan nemá! A taky! Taky mám svůj den! Svůj pracovní den' Svůj os-mačtyřicetihodinový pracovní den! ANTROPOMORFNÍ kůň: Tak vidíš to. Teď jsi připraven. Protože máš přece svůj při-rozený pracovní den! K PAN M.: Ano. Teď už to vím. jsem připraven. (Aňtropomorfníkůň tančí s Panem M. Vítězné tango.) 33. Pan M. chytá druhý dech PAN M.: A po tomhle snu, po tomhle snu, když výstřel. Zazněl výstřel. Vyskočil jsem a věděl. Věděl jsem. Že zvítězím. Věděl. Protože měl jsem, najednou. Měl to, co Číňan ne. Neměl. Měl jsem svůj den. Svůj čtyřicetiosmihodinový pracovní den. A to Číňan neměl. A když jsme pátého dne došili, o 500 kapes. O 500 kapes jsem vedl. I když ruce přešité. Přešité křížem krážem. Samé švy na rukách. Tady. Tady. Tady. Prostě skrz naskrz přešité ruce. Beztak. Beztak o 500 kapes. A Číňan. Ten se jenom tiše sesunu! pod stroj. A umřel. Na hovno. Na hovno mu Strana byla. Na nic mu nebyla. Velká Čína. Na nic. A já. Já prostě šampión. Vítěz byl. Ňejvětší vítěz. A fanfáry zněly. Lítaly. Konfety lítaly. Podprdy odhazovaly. Mažoretky. Rukou mi třásli všichni. Ředitel generální Kauflandu. Na vozíku invalidním přijel. Chorobu předstíral. Plácali, všichni, po zádech mě. Šéf OSN, plácal a třásl. Šéf UNICEF třásl. Jenom tomu líto. Líto bylo mu, že žádné dítě nevyhrálo. Ale třásl. Od srdce třásl. Gratuloval. Že chlapík jsem. Že kůň, že jako kůň dřu. Umím dřít. Ano, jako kůň. Konečně. A i Mirek. I Mirek třásl. A plácal. Představte si. I Mirek. A ten se i vyfotit. I vyfotit se se mnou nechal. A pak podepsal. Fotku mi podepsal. Prostě nádhera! Krása! Nejkrásnější krása! Jenže nebylo všechno, jak zdálo se. Předtucha ta. Ta předtucha. Co já měl. Ta nelhala. A já protestuji! Protestuji! Protestuji, protože takhle se s člověkem, takhle ne-zachází se. S člověkem. Jako s hadrem. Onucí. S hovnem. To přece nejde, takto. A já protestuji! Protestuji! Protestuji! ■127 34. Pan Sví. a jeho ničím nezasloužené peklo PAN M.: A pak. Pak. Pak ze života peklo. Peklo mi udělali. Vilu, obrovskou jsem vyhrál. V Monte Carlu. Na pobřeží. S bazénem. Sluhama. Limuzínou vozili mě, všude. Ukazovali. Nejlepší zaměstnanec. Besedy. Autogramy. Ukazovali mě. Předváděli. V hotelech luxusních mě ubytovali. Když odbory, když ty chtěly mě lynčovat. Lidi v ulicích jako. Tak ochranku dali mi. Chtěl jsem, normálně myslel jsem, že do práce se vrátím. Protože bylo ještě tolik. Tolik toho, co muselo se. Udělat jako. A oni ne. Že vůbec. Ani nápad. Že prý „svoje sis už udělal". Že prý „ukázals ostatním správnou cestu". Že do konce života už válet jenom, jenom válet se budu. V luxusu. Že ani prstem hnout. Ani prstem už. jak přál, jak já si přál, aby ochranka, aspoň na chvíli. Pozor aby nedávala. A vyklouznul bych. Na ulici. A tam se nechal odboráři zkopat nasranými. Ale ne, vůbec nic. No dobře, mohl jsem. Pořád ještě jsem mohl svět měnit. Ale pro koho? Když užít, užít jsem si to nemoh. Vůbec. Na co mi takový svět? Vozili mě, po firmách, fabrikách. A říkali, podívejte, kam to dotah. I vy můžete. I vy. Když pracovat budete. Jako on. Tak jako on. Dvanáct, šestnáct, třicet hodin denně. Ivy dokázat můžete. Tohle. A pak audience. U politiků třeba. U Mirka, dokonce. Ale Mirek, už jako by nebyl Mirkem. Dokonce mi řekl. Dokonce. Taková sprostota. Dokonce řekl: MUŽ S MASKOU KALOUSKA: Vítej v klubu, kamaráde. Pěkně sis to zařídil. PAN M.; Tak tohle. Tohle mi řekl. Mirek. Hrozné, co? Strašné, přímo, strašné. V klubu. Byl jsem v klubu. Ale v úplně jiném. Nechtěl, v tomhle jsem přece být nechtěl. Klubu. Nikdy nechtěl. Vždyť já chtěl celý život jiného. Něco. Úplně. Na co, na co mi je válet se na pláži? Na co nic nedělat? Na co si prdel v limuzínách vozit? Nebo v maserati? Na co mi? Tohle? Já nechci, prostě nechci. A pak ten sen. Už žádný sen. Sny zmizely. Vlastně nezmizely. Ale, ale prostě už. Prostě už nic. Vůbec nic. (Za Panem M. se objeví prázdný vozík. Bič leží vedle.) Tak takové sny. Smutné. Smutné sny byly. Už žádná svoboda. Žádný let krajinou. Nespoutaný. Žádný bič. Ani propiska škrtavá. Prostě nic. Nic. Vůbec nic. Absolutní, totální, úplné nic. (Zhroutíse. Dlouho mlčí. A pak tiše.) A já prostě protestuji. Protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji, protestuji... KONEC 128- nnŕA I S I n D n t LABYRINT SVETA A RAJ Mm?