Prefaciální sdělení neboli Sdělení před fackou
Kniha, již odvážně otevíráte, je napsaná s úmyslem oslovit co možná největší soubor čtenářstva. Řada osob vám bude připomínat vaše blízké. Buďte si jisti, že jde Skutečně o vaše blízké. Všechny osoby, které se vám vybaví nebo které jsou otevřeně jmenovány, jsou uvedeny zcela záměrně. Věříme, že kdo se, nepobaví, ten se aspoň urazí. Žaloby posílejte na adresu našeho nakladatelství, však ono to utáhne. Děkujeme.
KAPITOLA I
Jak se vám líbí
Když jsem byl úplně malý, myslil jsem si, že havran je nenápadný, černý pták, vyskytující se v polích a ruských bylinách, živící se drobnými obratlovci (avšak takový, že neopovrhne ani drobným zajíčkem), obyčejný, lidový, v zásadě proletársky. Takový větší kos. Znáte přece kosa.
Pak jsem trochu odrostl, neříkám, že zmoudřel, ale přece jenom, naučili mne držet vidličku a jezdit v tramvaji načerno, zkrátka, začal jsem číst verše, a tehdy jsem nabyl přesvědčení, že havran je odvážný letec, air rescue, kobercový nalétávač — a začal jsem jej vnímat jako nejasně souvisejícího s mými prvními sexuálními fantasiemi. Stanul v mé hierarchii živočichů někde mezi hřebcem a Baghírou, což je, soudím, na takového prostého živočicha docela slušné hodnocení. Uznejte sami!
Nyní, když tak píši tuto knihu, nahlížím, že havran, kterým se zabýval Edgar Allan Poe, kterým se zabýval W. A. M., Lucretiä Borgia, Lancia Flavia, Trewithick, Henri Bergson, Hans-Dietrich Regensburger, Gaetano Donizetti a Klára Zetkinová, havran, jehož obraz nalézáme ve znaku měst jako Řezno a Saarbrücken, Bengálům a Alice Springs^oravský Beroun, Garlsbád äAhmádábád, Gladstone Bag City, Hülyefalva a Cimujišitna, Anchorage a Ciudad Porciúncula, havran, jenž je symbolem odvahy, ztepilosti, podlosti, dvojjazyčnosti a opilství, nonchalance, koronárni arteriografie a saského genitivu, tento havran tedy že je neřešitelností prvého řádu a jako takový nahlíži-telný pouze pomocí prvočíselně lomného prismatu literatury '■
Zajímejte se o havrana. Havran se zajímá ö váš. Havran žere kdeco.
KAPITOLA H
Co říkala moje žena
A když jsem pak byl největší, říkávala mi moje vlastní žena: I ty můj havrane! To bývalo nejlepší, poněvadž co takovým výrokům předcházelo a co jim následovalo, to si vůbec neumíte představit. Musili byste znát moji ženu.
KAPITOLA III '
A tak jsem začal psát knihu o havranech
A tak jsem začal psát knihu o havranech.
KAPITOLA IV
Ciudad Porciúncula
V Sargassovém moři bylo vhozeno žralokům šestnáct mužů za pokus o znásilnění. Šlo vlastně o vzpouru, ale znásilnění zní lip.
Můžete mít jakkoliv humanitární názory, ale vzpoura je na lodi to nejhorší, co lze zažít, ještě horší nežli bezvětří, nedostatek rumu nebo homosexuální kapitán.
Koňvoj vyplul z Cádizu dne 14. dubna 1529, v den sv. Tiburcia. Čítal tři čtyřstěžňové galeony půvabných jmen Nuestra Reina Isabélla, San Jago a Santissima Inquisición. San Jago se potopil za Kanárskými ostrovy následkem akutního navrtání skulařem vrtavým a poté, co k dovršení všeho najel na mečouna. Tím se ovšem zabývat nebudeme, to je otázka dobrého kormidelníka a takhle se prostě zámořské plavby nedají dělat. A to ani v první čtvrtině šestnáctého století ne! •
V Sargassovém moři bylo vhozeno do moře šestnáct mužů za pokus o znásilnění na lodi Santissima Inquisición.
největší, říkávala mi moje vlastní :! To bývalo nejlepší, poněvadž co ta-chazelo a co jim následovalo, to si avit. Musili byste znát moji ženu.
t knihu o havranech
knihu o havranech.
bylo vhozeno žralokům šestnáct ísilnění. Šlo vlastně o vzpouru, ale
7 humanitární názory, ale vzpoura je lze zažít, ještě horší nežli bezvětří,
0 homosexuální kapitán.
dizu dne 14. dubna 1529, v den sv. řstěžňové galeony půvabných jmen i, San Jago a Santissima Inquisición. za Kanárskými ostrovy následkem ilařem vrtavým a poté, co k dovršení ía. Tím se ovšem zabývat nebudeme, kormidelníka a takhle se prostě zadělat. A to ani v první čtvrtině šest-
1 bylo vhozeno do moře šestnáct mu-
Šlo vlastně o vzpouru, ale znásilnění zní lip. Ke vzpouře došlo poté, co mužstvo, otupělé masově se rozvíjející epidemickou kopřivkou, odmítlo pohánět loď, pohybující se rychlostí osm set námořních mil denně, ještě dále usilovným veslováním, s poukazem na to, že nejsou galejníci, ale normální křesťanští námořníci. První odborový svaz pracovníků v námořní přepravě byl založen v Cóimbře vr. 1923.
Uvedených šestnáct mužů bylo vybráno pomocí populární námořnické karetní hry Hijo de Puta, která sc, jak známo, realizuje play-off systémem. Ostatně — jak je patrno z dalšího vývoje událostí — i s postiženými bylo naloženo důsledně podle systému play-^^^
Dále už plavba probíhala běž větších potíží, poněvadž odlehčená galeona plula mnohem rychleji. Z rozkazu kapitána plavidla Manuela Goldmanna del Huéscar byly přes palubu vyvrženy i zásoby potravin pro šestnáct mužů, poněvadž jinak by to nebylo fair. Kapitán Manuel Goldmann del Huéscar byl sportovně založen, neboť chodil častěji do míčovny než na autodafé. V zájmu pravdy také nutno podotknout, že v podstatě šlo o dávku jídla pro sedmnáct osob, ježto osmý z vyvržených, Diego řečený Azúcar, vážil dvě stě devatenáct liber a jeho konzumace s hmotností korelovala.
Padesátého dne plavby spatřil plavčík zemi. V nastalém zmatku a nadšení najela Isabella na želvu a během dvaceti minut se potopila, ze soucitu ostřelována z palubních děl sesterské InkvLsice. Námořníci, kteří přistáli u břehu ostrova, jej nazvali San Medardo, v souvislosti s usilovným lijákem, zkrápějícím toho dne přístupovou pláž. Pobili na uvítanou sto třicet jednoho Indiána a pak si konečně odpočali. Santa Colonisación!
Na místě jejich vylodění nalézáme dnes osmdesátitisí-cové město s kávozpracujícím průmyslem, původně nazvané Ciudad de la Nuestra Seňora la Viřgén Maria y de San Prancisco de Porciúncula de los Cuervos, později zkracované pouze Ciudad Porciúncula de los Cuervos. Je to prvé město v Novém světě související etymologicky s havrany. Asociační pochod od lijáku k havranům nelze dnes již nijak vybavit.
V r. 1871 po jistých nepřehledných událostech byl přístav přejmenován na Port Jefferson.
KAPITOLA V
Co všechno nás čeká
Kniha o havranech! Víte, co všechno je nutno bezpodmínečně probrat? Sám si to zatím neuiním ještě představit. To víte — chtělo by to trochu anatomie, trochu historie, trochu trpělivosti a dost peněz. Jako všechno prostěj včetně lásky, výroby laku na nehty, muškaření a marketingu. Než se tím vším prokoušeme, dá to dost námahy. Nechci vás tedy do ničeho nutit. Snad abyste sí to dobře rozvážili, než se do naší knihy pustíte. Zanecháte-Ii ji rozečtenu, nemůžeme ručit za vaše výčitky svědomí. S vašimi pocity méněcennosti a sebeobžaloby z nestálosti a duševního za-krňování bychom se pak nechtěli potýkat! Víte dobře, že mezi osobami, které nedočítají knihy, je nej větší množství neurotiků, rheumatiků, neplavců, alkoholiků, strojních inženýrů, psovodů, římských katolíků a řeckořímských zápasníků. .
Avšak když letí havran, když letí havran, vzniká stín tvaru berylového-krystalu.
KAPITOLA VI
Prvé utkání
Na stromě se Jde o sýr eidí o dobrý skroj Havrani rádi
K tomuto s mete, ušima Havrane, hav tí, od plic mi mému vemloi
Havran po Havran je ješ
Havran pŕ centovaným, sem zapěje ái Ryšák uchvá* lišák nedbale vypadlo jedn<
A hltaje m
KAPITOLA VII
Poklad
Jak často bý* tak často býv Havran po kých bedon, ku. Na střeel1 mech jsou po
íti
Obr.
r
dění nalézáme dnes ošmdesátitisí-acujÍGÍm průmyslem, původně na-estra Seňora la Virgén Maria y de líncula de los Cuervos, později zkra-Porciúňcula de los Cuervos, Je to rete související etymologicky s hav-od lijáku k havranům nelze dnes již
nepřehledných událostech byl pří-birt Jefferson,
te, co všechno je nutno bezpodmí-to zatím neumím ještě představit, trochu anatomie, trochu historie, it peněz. Jako všechno prostě, včet-.& nehty, muškaření a marketingu, ušeme, dá to dost námahy. Nechci it. Snad abyste si to dobře rozváži-pustíte. Zanecháte-li ji rozečtenu, se výčitky svědomí. S vašimi pocity •žaloby z nestálosti a duševního za-ak nechtěli potýkat! Víte dobře, že idočítají knihy, je největší množství i, neplavců, alkoholiků, strojních nských katolíků a řeekořímských
ran, když letí havran, vzniká stín alu.
I
!
KAPITOLA VI
Prvé utkání havrana s liškou
Na stromě sedící havran třímá pod pařátem kousek sýra. Jde o sýr eidam nebo gouda, na tom nezáleží, prostě jde o dobrý skrojek tvrdého, poněkud ovšem okoralého sýra. Havrani rádi okoralý.
K tomuto stromu přichází lišák ryšák, ocasem cestičku mete, ušima chytráčky stříhá, drápky si o kořeny ostří. Havrane, havrane, praví pod strómiskem, zapěj mi s chutí, od plic mi zanotuj, neznám hlasu lahodnějšího, srdci mému vemlouvavějšího.
Havran poslouchá lichotky ryšákovy a dává se zmámit. Havran je ješita, vavřín mu hlavu mate.
Havran přikládá pravé křídlo na krajinu srdeční a akcentovaným, ušlechtilým, běda, až příliš ušlechtilým hlasem zapěje árii Lásko, ach lásko z prvého dějství Trayiaty. Ryšák uchváceně naslouchá. Když havran skončí, vezme lišák nedbale sýr do huby a odcházeje prohodí: Zas ti tam vypadlo jedno áčko!
A hltaje mléčný produkt, nedbale zamrská ocasem.
KAPITOLA VII
Poklad
Jak často bývá havran zobrazován v přítomnosti pokladu, tak často bývá poklad obletován havrany.
Havran posedává na truhlách, na železném kování těžkých beden, na zašlých zámcích, těžké klíče nosí v zobáku. Na střechách některých domů sedá havran. V těch domech jsou poklady.
Obr. 8
Na stromech, na vagónech, na trafikách, na nevěstincích, na perónech, na refyžích, rta hřbitovech, na hlavních děl, na koncích mol.
Všude jsou poklady. Všechno je poklad.
KAPITOLA VIII
Kdyby všichni havrani z Okřinku
V místě, kde se ze státní silnice odbočuje na Okřínek,. nenalézá se nic, co by lidi zajímalo. Tady tedy může být všechno.
Na tomto-místě sněmují havrani.
Kdyby se všichni havrani z Okřinku naráz zvedli a zamířili v ukázněném konvoji směrem na města jako Hitch-cockovi ptáci, vyděsili by se lidé v těch městech a v panice by vyklidili svá obydlí;
Mayday! Mayday! M'aidez! M'aidez!
Potom by havrani vstoupili do domů. Zasedli by ke stolům. Vstoupili by konečně do knihoven. Usedli by na rozevřené knihy. Přečetli by knihy jednou provždy. Havrani jedí písmenka.
Zacházeli by neopatrně s ohněm. Pustili by oheň ze řetězu, ten by si poradil s městem. Oheň a havrani! Střežte se Okřinku.
Na krátkou dobu by še zvedli havrani nad město, pozorovali by zápas ohně a stěn. Havran je neutrální, v zásadě sympatizuje se silnějším. Oheň by strávil a vykálel zbytky města, havrani by opět slétli dolů, přenocovali by v teplých troskách. : .
Popelili by se v ohořelinách. Někteří by si popelili peříčka. Ale to nevadí, vypadají peříčka, nová narostou havranům.
Mayday Potom t by přelétli se radili havrani popálit a něte, vzL Pak b však tak by se kn Vyšly Atak zase přili Žeby Že ně< Něco Když pádný,v a islandf
KAPITOLA I
Nej starí
Nej star š obsluhy tum nan
r
Obr. 9
igónech, na trafikách, na nevěstin-refyžích, na hřbitovech, na hlavních
Všechno je poklad.
ni z Okřínku
tni silnice odbočuje na Okřínek,. ne-lidi zajímalo. Tady tedy může být:
mují havrani.
ivrani z Okřínku naráz zvedli a za-nvoji směrem na města jako Híteh-by.se-lidé v těch městech a v panice
'aidez! M'aidez!
stoupili do domů; Zasedli by ke storne do knihoven. Usedli by na roze-by knihy jednou provždy. Havrani
rně s ohněm. Pustili by oheň ze ře-s městem. Oheň a havrani! Střežte
se zvedli havrani nad město, pozo-stěn. Havran je neutrální, v zásadě m. Oheň by strávil a vykálel zbytky t slétU dolů, přenocovali by v tep^
řelinách. Někteří by si popálili pe-padají peříčka, nová narostou hav-
Mayday! Mayday! M'aidez! M'aidez!
Potom by havrani odlétU k jinému městu. A k jiným. Pak by přelétli moře. Navštívili by vzdálené ostrovy. Všude by se radili s ohněm. Oheň je jednoduchá politika. Nakonec by havrani vzlétlí, aby přehlédli své dílo. A až by nebylo kde popálit ani poslední malé pírko posledního malého havráněte, vzlétli by zas havrani mimo okruh našeho povědomí.
Pak by zase přišli lidé. I oni by se radili s ohněm, ne však takovým způsobem. Nové zdi. Nové domy. Napsaly by se knihy.
Vyšly by noviny..
A tak dál. Víte, co chci říci. Víte samozřejmě i to, že by zase přilétli havrani. Žé by zase rokovali v zákrutách silnic. Že by nikdo nic nepoznal. Že něco bylo. Něco takového.
Když jsem byl malý, myslil jsem si, že havran je nenápadný, černý pták, vyskytující se v polích, ruských bylinách a islandských dějinách, živící sé drobnými obratlovci.
KAPITOLA IX
Nej starší doložený žijící havran
Nejstarší doložený žijící havran posedává na rohu samoobsluhy v obci Targ Maly v Biajystockém vojvodství. Datum narození se odhaduje na 27. ledna 1756.
KAPITOLA X
Dagobert Nordlicher
Dagobert Nordlicher je jednímz havranů. Proč bychom o něm jinak psali, že?
Dagobert Nordlicher se živí tím, čím všichni ostatní havrani. Přijde Vám možná divné, že začínám zrovna tím, čím se kdo živí. No, divné — nedivné^ takový je holt dnes-ka svět.
Když jde Dagobert Nördlicher do práce, koupí si vždy noviny. Říkám vždy. Vždy. Už to je pozoruhodné, viďte?
Dagobert Nordlicher nakupuje noviny podle barev. Kdyby se- noviny nevyskytovaly výhradně v pastelových barvách, vybíral by si Dagobert Nordlicher buď tyrkysový list, nebo cyklámenový s paspartou odstínu magenta. Ale noviny se, jak známo, tisknou pouze v pastelových odstínech,
Dagobert Nordlicher čte pouze takové zprávy, které se mu zdají být vhodné pro havrana. Charakter těchto zpráv je těžké vymezit. Článek, který má zaujmout Dagoberta Nordlichera, rozhodně nesmí vynikat informativní hodnotou. Má mít vzruch a spád, ale ve zvláštním, havraním prí-svitu. Nemusí být ničím podložen. Havrani milují kachny.
Článek, který si s pocitem ukojení přečte Dagobert Nördlicher, nemusí být ničím podložen. Nemá být ničím podložen. Nesmí být ničím podložen. Kvůli takovým článkům Dagobert Nordlicher noviny kupuje. Nalezne jeden, maximálně dva v čísle. Život není historie. Každý den nejsou Sicilské nešpory.
S novinami v ruce nastupuje Dagobert Nordlicher do tramvaje. V tramvaji se rozhlíží po dívkách. Jak tramvaj drncá, poletuje z místa na místo. Když vystupuje, nakreslí prstem na zamlžené okénko párátek havrana.
Noviny stojí padesátník. Měsíčně vyjde Dagobertu Nordlicherovi jeho vášeň circa na jedenáct korun.
jedním* z havranů. Proč bychom
se živí tím, čím všichni ostatní zná divné, že začínám zrovna tím, lé — nedivné* takový je holt dnes-
ordlicher do práce, koupí si vždy ly^Už to je pozoruhodné, viďte? r nakupuje noviny podle barev, kytovaly výhradně v pastelových agobert Nordlicher bud* tyrkysový 3 paspartou odstínu magenta. Ale sknou pouze v pastelových odstí-
čte pouze takové zprávy, které se havrana. Charakter těchto zpráv k, který má zaujmout Dagoberta esmí vynikat informativní hodno-d, ale ve zvláštním, havraním pří-podložen. Havrani milují kachny, ícitem ukojení přečte Dagobert ničím podložen. Nemá být ničím ím podložen. Kvůli takovým člán-?r noviny kupuje. Nalezne jeden, iivot není historie. Každý den ne-
istupuje Dagobert Nordlicher do rozhlíží po dívkách. Jak tramvaj ta místo. Když vystupuje, nakres-íénko párátek havrana. ;ník. Měsíčně vyjde Dagobertu i circa na jedenáct korun.
KAPITOLA XI
Několik úvodních poznámek o severu
Sever je země, kde je stále zima. Je obýván lidmi, kterým je, pochopitelně, také stále zima. Ti lidé tím dost trpí, ale je jim blbé o tom mluvit. Je to asi takové, jako kdybyste vy hovořili denně o tom, že vás tlačí bota. Každého tlačí někde bota, ale to ještě neznamená, že to bude pořád někomu kukat.
Lidé žijící na severu bojují proti zimě, co to jenom dá. Teple se oblékají, pijí vařící nápoje, a proto trpí ještě navíc žaludečními vředy. Žaludeční vředy jsou překancerosou, to znamená, že se z nich může vyvinout rakovina žaludku.
Seveřané, jak známo, pěstují v hojné míře sporty. Že dávají přednost zimním sportům, nikoho nepřekvapí. Sportům se oddávají proto, poněvadž doufají, že se při pohybu zahřejí.. Neudržitelnost takových představ je zřejmá. Je to stejný nesmysl jako pití vařících nápojů. Pohybem se totiž rozptýlí nastřádané teplicko. Stačí si dobře přečíst středoškolskou učebnici fyziky.
Zkrátka a dobře, ať dělají, co dělají, strádají lidě žijící na severu stále zimou. Někdy si myslí, že se z toho už zblázní, ale skoro nikdy jim to nevyjde — nezblázní se a stejně je jim šílená zima. Přesto dále žijí na svém severu a nadále marně bojuji proti zimě.
Takovým lidem říkáme havrani.
Obr. 10 / arch
15
KAPITOLA XII
Co lze očekávat od havranů
To není těžká otázka. Od havranů lze očekávat všechno.
KAPITOLA XIII
Gorm Ragnarsson
Do poklidného života havranů vpadá jako temný stín Gorm Ragnarsson. Havrani jej znají od dětství. Matky a chůvy jim o něm vyprávějí, straší jím havrany: Počkej, přijde Gorm Ragnarsson. A tak havrani vědí, co to znamená — znají jeho jméno, děsivé zaklínadlo. Ale nedá se nic dělat — i když je očekáván, je třeba žít.
On ovšem přijde. ■ Nikdo neví, kde sídlí Gorm Ragnarsson. Nikdo si nepamatuje jeho tvář. Snad sídlí ve skalních rozsedlinách, pak-tuje se se skřítky. Snad žije prostě ve velkém domě, havrani mají značnou fantasii.
Jeho příchod pak není provázen otřesy kleneb. Věcně, jako každý řemeslník, přichází za poděšeného zmítání havranů, přichází se svým nástrojem a bere si své věci. Nedojde na všechny havrany. Někteří se mohou zachránit. Budou-li uprostřed ostatních, skryti v příboji křídel a těl, pak si jich nemusí Gorm Ragnarsson povšimnout.
Nemusí, říkám. To jest: není jisté, že si jich všimne. Ale v praxi tak otázka vůbec nestojí. Gorm Ragnarsson totiž nevynechá nikoho.
Gorm Ragnarsson nosí v brašně velmi dlouhé nůžky.
Gorm Ragnarsson přistřmuje křídla.
iJ havranů
za. Od havranů lze očekávat všechno.
i
ota havranů vpadá jako temný stín Havrani jej znají od dětství. Matky vyprávějí, straší jím havrany: Počkej, irsson. A tak havraní vědí, co to zna-jméno, děsivé zaklínadlo. Ale nedá se e očekáván, je třeba žít.
sídlí Gorm Ragnarsson. Nikdo si nepa-lad sídlí ve skalních rozsedlinách, pak-3nad žije prostě ve velkém domě, hav-, fantasii.
í není provázen otřesy kleneb. Věcně, nik, přichází za poděšeného zmítáni se svým nástrojem a bere si své věci. y havrany. Někteří se mohou žachrá-itřed ostatních, skryti v příboji křídel musí Gorm Ragnarsson povšimnout. To jest: není jisté, že si jich všimne. Ale vůbec nestojí. Gorm Ragnarsson totiž
»n nosí v brašně velmi dlouhé nůžky, mpřistřihuje křídla.
KAPITOLA XIV
Sníh
Sníh je bílá hmota, sloužící k přechodnému uchovávání stop havraních pařátků. Viděli jste někdy otisky havraních pařátků na sněhu? Miró hadr!
Havrani vyčkávají příchod sněhu. Kdybyste si byli jisti nějakou hmotou, která uchovává vaše stopy — ať už jakékoliv — tak jako sníh havraní párátky, jistě byste také očekávali s netrpělivostí,, až se tato hmota někde objeví.
Prosím vás — havrani nejsou jiní! Havrani totiž, havrani jsou ptáci jako vy.
Havrani tedy vyčkávají, až přijde sníh. Pak vyjdou.
Krok za krokem, krůček za krůčkem, ale nikoliv křídla, poněvadž křídla nesouvisí se sněhem, nožky tedy, do sněhu, do bílé prapůvodně konzervační hmoty, znovu a znovu, vždy pevně, zbytečně, poněvadž sníh taje, zcela neochvějně, havrani, havrani tisknou stopy. A tak, a tak nikým nerušen, stává se sníh sedmou velmocí. Le Figaro na sněhu!
Frankfurter Allgemeine v zimě! • Víte, že Thorvaldsen začínal se sněhuláky?
KAPITOLA XVI
Dementi
Kapitola XV nebyla zařazena z osobních důvodů. Tato kapitola má zároveň funkci dementi představy, že kapitola XV nebyla zařazena z jiných důvodů než osobních.
Obr. 12
KAPITOLA XVII
Únor
Je-li srpen zasvěcen syslům, patři-li květen ptáčátkům, světr-li listopad řyící losi, je-li březen žížal a červenec poštolek, pak únor, únor je tradiční doménou havranů.
Nenuuvím o havranech, kteří vám spílají z hřebenů střech. Mluvím o černě oblečených postavách úzkých a ostrých obličejů, které ráno nezvednou oči od novin, o otrlých a nebezpečných zjevech, které proskočí zteře-nou žaluzií. To jsou únoroví havrani, romantika je jejich silnou stránkou, ale nebojte se — oni s ní umí zacházet. Nesou si v uzlíčeích nezřetelně obrysné nástroje, kam s nimi jdou? Jdou s nimi podle řeky v únoru. Jsou to nástroje na pláč, havrani v únoru zacházejí s pláčem.
Havrani si v únoru nepletou déšť s ničím jiným, poznají déšť a hned jsou tu. Hledí žlutýma očima. Nehledí modrýma očima, nehledí tmavýma jižníma očima,-nehledí kr-havým, rudým pohledem, nemají občanské oči barvy brun-vert. Říkám to jasně: Žlutýma očima. Zřetelnýma žlutýma očima. Hledí žlutýma očima přímo na vás. Nespletou si vás. Nespletete si je.
Havrani ve vás poznají únor. A když ve vás poznají únor; j jsou hnedle u vás. Mlčte, nemá to cenu. Poznají to. Poznají. |
Když je únor v srdci, je všude.
KAPITOLA XVIII
Judith Reimann
A podle téže řeky, ale bez uzlíčku, zatímco padá drť vody a oblohy do řeky, podle tohoto toku tedy jde Judith Reimann. Vy neznáte Judith Reimann. Nevšímejte si toho, že nemá uzlíček. Všichni jdem s uzlíčkem. Postupně všichni, j
Zábradlí r ornamenty, chcíplá ryba
Samozřej] tého února, padá drť vo« vách.
Takto jet!
KAPITOLA XIX
Další utkán
Na stromě s Jde o sýr eic o dobrý skro ni rádi okori rádi.
K tomuto mete, ušima Havrane, ha s chutí, od j srdci mému] díte, že ryšáj
Havran pi Havran je jej
Havran pi a vroucím, ij kým — hlase koutku "viídr slouchá.
en syslům, patří-li květen ptáčátkům, cí losi, je-li březen žížal a červenec poš-Lor je tradiční doménou havranů, .vránech, kteří vám spílají z hřebenů černě oblečených postavách úzkých , které ráno nezvednou oči od novin, ječných zjevech, které proskočí zteře-u únoroví havrani, romantika je jejich lé nebojte se — oni s ní umí zacházet. 'ch nezřetelně obrysné nástroje, kam s nimi podle řeky v únoru. Jsou to ná-rani v únoru zacházejí s pláčem. )ru nepletou déšť š ničím jiným, pozna-tu. Hledí žiutýma očima. Nehledí mod-dí tmavýma jižníma očima, nehledí kr-mledem, nemají občanské oči barvy to jasně: Žlutýma očima. Zřetelnýma ledí žlutýma očima přímo na vás. Nepletete šije.
>oznají únor. A když ve váš poznají únor, álěte, nemá to cenu. Poznají to. Poznají, srdci, je všude.
ale bez uzlíčku, zatímco padá drť vody podle tohoto toku tedy jde Judith Rei-Judith Reimann. Nevšímejte si toho, že ihnijdem s uzlíčkem. Postupně všichni.
Zábradlí na mostě je složeno ze secesní litiny, rostlinné ornamenty. Takové havrani znají. Secese jim nevadí, ale chcíplá ryba je lepší.
Samozřejmě, že je únor, racků si nevšímejte. Je dvacátého února. Je dvacátého února se vším všudy, do řeky padá drť vody a oblohy; nepřejte si, abych mluvil o barvách.
Takto je tedy rozehrán Příběh.
KAPITOLA XIX
Další utkání havrana s liškou
Na stromě sedící havran třímá pod pařátem kousek sýra. Jde o sýr eidam nebo gouda, na tom nezáleží, prostě jde o dobrý skrojek tvrdého, poněkud okoralého sýra. Havrani rádi okoralý. To jest — ne že by nejedli jiný, ale okoralý rádi.
K tomuto stromu přichází lišák ryšák, ocasem cestičku mete, ušima chytráčky stříhá, drápky si o kořeny ostří. Havrane, havrane, praví pod stromem ryšák, zapěj mi s chutí, od plic mi zanotuj, neznám hlasu lahodnějšího, srdci mému vemlouvavějšího. Z toho, myslím, zřetelně yi-. díte, že ryšák je specialista. ■
Havran poslouchá lichotky lišákovy a dává se zmámit. Havran je ješita, vavřín mu hlavu mate.
Havran přikládá pravé křídlo na levou krajinu srdeční a vroucím, ušlechtilým, hysterickým— až příliš hysterickým — hlasem spustí ohnivý noťppád Buď zdráv, ty milý koutku vlídný z Gounodova Fausta. Ryšák uchváceně naslouchá.
Obr. 8
21