kapitola 2
Bohužel nemám roh. Jakje ošklivé mít hladké čelo. Poďeboval bych jeden nebo dva rohy, abych si zvýraznil
vpadlé rysy. (Eugěne Ionesco — Nosorožec)
Hoši z výjezdovky už nasedli zpátky do auta. Poručík Kostiha stáhl okénko a zavolal na mě:
„Vyslechni majitele tady toho blázince sám, my už musíme jet, ano?"
Byla to ovšem otázka pouze řečnická, tudíž ani nečekal na odpověď, sešlápl plynový pedál a byli oba v trapu.
Zamířil jsem do budovy naproti stájím, kterou požár naštěstí ušetřil.
„Skleněný nesmysl" byl ve skutečnosti samonosná skořepina z průsvitného plastu pergamenové barvy a nápadně se podobal zvětšené spirálové ulitě mořského hlavonožce jménem Nautilus pompilius, položené na bok. Na konci závitu, v nejširší části budovy, jsem našel něco jako dveře. Zaklepal jsem a vzápětí mi přišel Ote-vnt asi třicetiletý muž v tmavém obleku. Jeho tělo bylo
23
Scanned with CamScanner
mohutné ve všech rozměrech. Na širokém krku seděla podlouhlá hlava s výrazným špičatým nosem, Široký^ masitými ústy a nahoře zahrocenýma ušima. Hluboko zapuštěná a daleko od sebe posazená očka měl opuchlá alkoholem nebo pláčem. Nejspíš obojím. Hrozně mi připomínal nějaké zvíře, ale nemohl jsem si vzpomenout jaké.
„Inspektor Lavabo, kriminální služba." „Doktor Alva Vrutec, majitel firmy Rhinnocent. Pojďte dál."
Nepokoušel se mi podat ruku, což jsem ocenil.
Vnitřní prostor byl stejně jako u opravdového Nautila rozdělen zakřivenými přepážkami na řadu komůrek, které se směrem do středu zmenšovaly. Do všech se vcházelo z chodby vinoucí se podél okraje ulity. Nebyla tu žádná okna, interiér skrz průhledné stěny iluminovalo příjemně rozptýlené sluneční světlo. Vrutec mě zavedl do první místnosti, nabídl mi místo v koženém křesle a otevřel dvířka baru, důvtipně zamaskovaného uvnitř bronzového poprsí nosorožce.
„Dáte si něco k pití, inspektore?"
„Jsem ve službě, takže děkuji, ano. Totéž co vy."
Nahřál dvě baňaté skleničky nad lihovým kahanem a nalil nám oběma starý dobrý koňak. Pak se posadil do křesla naproti mně a tázavě naklonil hlavu
„Na spáleništi jsme našli mrtvolu asi dvacetiletého muze. Napadá vás, kdo to byl?"
a toSdv"Íľ"™MídaČ-ZmizeluP™třed
a to mkdy predtlm neudělal ^ spolehlivý,
24
Scanned with CamScanner
uv
fealnvupnfci smrtcln* vttnô. Chudík. m*l temmů
" Jfet*. Druh autismu. Aspíci mívají nadprůměrnou In-teligend ale taky potíže v komunikaci a společenském chováni. Vyžívaj i se v rituálech a nesnášejí změny."
J)řív se jim říkalo podivíni nebo světci, ale dnes musí byt na všechno lékařská diagnóza"
Napili jsme se. Koňak do mě sestoupil jako Orfeus do podsvětí a hrál, až duše jihla.
ta obrovská zvířata ve stáji?" zeptal jsem se, jakmile jeho tóny dozněly.
Otázka mu zacukala obočím, ale ovládl se.
„To nebyla stáj, nýbrž nosorožín. Podle vzoru kravín. Celkem dvanáct samic afrického nosorožce širokohubé-ho. Samice proto, že samci si brání své teritorium a pod jednou střechou by se vzájemně pozabíjeli."
„Proboha, na co jste choval nosorožce? To je vykrmujete pro zoo?"
Vrutec otevřel v rohu místnosti trezor ve tvaru balvanu oblého tak, aby přesně přiléhal k zakřiveným stěnám. Vytáhl z něj origami připomínající nosorožce a podal mi je. Skládačka z hrbolatého ručního papíru vypadala až bolestně krásně. Na visačce měla z jedné strany nápis v čínských znacích a z druhé v angličtině:
Rhinnocenť 100%pure rhino hornpowder 100 grains
25
Scanned with CamScanner
Vrutec zatáhl za nosorožcův roh a origami se otevřelo Položil na stůl list čistého papíru a vysypal na něj špetk,
žlutobílého prášku. n
,To je mletý prášek z nosorožčího rohu. Cinané nebo Japonci jsou za takový balíček ochotní zaplatit Ididně i deset tisíc dolarů. Na váhu je třicetkrát dražší než zlato. V Asii totiž věří, že nosorožci roh léčí dvě nejtěžší choroby z bohatství - rakovinu a impotenci. Lízněte si, inspektore. Chemicky je to v podstatě čistý keratin. Na organismus má stejně terapeutický účinek, jako když si
okusujete nehty."
Naslinil jsem špičku malíčku, namočil do hromádky a olízl. Prášek měl nepříjemně hořkokyselou chuť.
„Deset tisíc dolarů za šest a půl gramu rohoviny je dost peněz," řekl jsem a spláchl živočišnou pachuť prášku koňakem. „To musí být velké lákadlo pro padělatele."
„Pravda, na pohled je i chemicky k nerozeznání od mletých nehtů. Jenže dnes si ho zákazníci testují na přítomnost nosorožci DNA. Takže padělatelé mají smůlu"
„A vy ten prášek vyrábíte?"
„Ještě před rokem dodávali veškerý nosorožci prášek na trh pytláci. Afričtí pytláci jsou hnusné zrůdy. Úplně zbytečně nosorožce zabíjejí jen proto, aby jim uřízli roh. uľwhZľ íí "°SOrOŽCÍ na umření. Některé druhy
SSSffi? Zbyl° V *** ^ Počali vraždit Z£RJS0U tak že nosorožce sadách." 1V evr°Pských zoologických tfh*
26
Scanned with CamScanner
Vrutec se odmlčel. Složil papír, zbytek nosorožčího prášku nasypal drážkou zpátky do origami a skládačku zase uzavřel papírovým rohem.
„Nosorožci byli odmalička moje láska. Nejsou to žádní géniové - nosorožec má v masivní hlavě mrňavý mozek, poměr váhy mozku a těla u něj dělá přibližně jedna ku osmi tisícům, kdežto u člověka jedna ku padesáti - jenže mají šmrnc. Nechtěl jsem do postýlky plyšového medvěda, ale nosorožce. Ve školce jsem nedal pokoj, dokud mi obrázek na skříňce s botičkami nepřemalovali z kočičky na nosorožce. A nakonec jsem vystudoval zoologii na univerzitě. Disertační práce na téma anatomie jednorožců. Oni totiž ti bájní jednorožci byli ve skutečnosti nosorožci, jenomže ve středověké Evropě je znali jen z vyprávění cestovatelů, a tak si je maličko idealizovali. Například vtom, že když uvidí pannu, složí jí hlavu do klína a usne. I kdyby to nosorožec nakrásně udělal, milou pannu by tím rozmačkal na placku. Poprvé se v Evropě objevil až roku 1593, kdy nosorožčího samce poslal římskému císaři a českému králi Rudolfu II. jako dar habešský císař Malak Sagad I., mimochodem přímý potomek biblického krále Šalomouna a královny ze Sáby. Na Pražský hrad se už nevešel, takže ho chovali právě tady, na Císařském ostrově. Proto jsem ten pozemek koupil. Rudolfův nosorožec tu žil v klidu až do února 1611, kdy do Prahy vpadlo pasovské vojsko. Žoldnéři nosorožce zastřelili dělem, taky kvůli rohu. Oni totiž tenkrát věřili, že mu z lebky pod kořenem rohu vyrůstá drahokam zvaný karbunkl čili rubínf
Scanned with Cam
To vím" využil jsem příležitost přerušit jeho dl0u. hý monolog. „Psal o tom třeba minesengr Wolfram v0n Eschenbach v Parzivalovi. Snad si to jeste vybavím•
Odkašlal jsem si a začal recitovat:
„Eintierheiztmonícirus: Dazerkenntdermeidereinsôgrôz
daz ez stefet úfder meide schôz. Wirgewunn des tieres herzen uber des kuneges smerzen. Wir námen den karfankelstein úfdesselben tieres hirnbein, Der dá wehset under sime horn."
Středověká poezie v mém podání nosorožníka poněkud vyvedla z míry.
„Jste vůbec od policie? Můžete se mi něčím prokázat?"
Položil jsem na stůl odznak, nechal kov zatřpytit v paprscích slunce a zase ho schoval do kapsy.
„Nevěřil byste, co všechno se dnes učí na policejní akademii"
„Najednou se cítím mnohem víc v bezpečí," uklidnil se Vrutec Znělo to jako němčina, ale nerozumím ani slovu' .Í sttedohornoněmecky« vysvětloval jsem. pokusím se to přeložit do češtiny:
Ten^rmdjmeno/ednoroiec. Spocwlnáminalákany
28
Scanned with CamScanner
pak jeho srdcem, rozmilí, královu bolest hojili. Karbunklz lebky sekali tomu tvoru jak ze skály. Vyrůstal mu tam pod rohem přec."
Vrutce moje veršování ani trochu nepobavilo. Právě naopak. Zrudl v obličeji a chvíli vydechoval do papírového pytlíku, aby se uklidnil.
„Chudák jednorožec! Ulovili ho na pannu, zabili ve spánku, vyrvali mu srdce z těla i rubín z hlavy a pak tím kurýrovali starého chlipníka krále Anfortase. Stejně ho neuzdravili!"
Najednou jsem si uvědomil, že mám hlad. Od rána jsem nic nejedl a žaludek začínal protestovat.
„Nechrne už historii historií," řekl jsem stroze. „Ještě jste mi nevysvětlil účel těch nosorožců."
„Před lety jsem dostal geniální nápad: nosorožci rohy pěstovat. Ony to totiž nejsou opravdové rohy, nemají kostěný základ, ale vyrůstají z kůže, podobně jako lidské nehty. To znamená, že nosorožcům pořád dorůstají, a pokud jim navíc nasadíte speciální dietu se spoustou keratinu a vitamínů B plus E, začnou jim rašit jako divé. A vůbec je nebolí, když jim každý den kousek rohu opilu-jete."
Vrutec se odmlčel, vytáhl z kapsy zavírací nůž, vyklo-Pd z něj ocelový pilníček a pro názornost si opiloval kou-s<* nehtu. Pak mi pilníček nabídl k vyzkoušení. S díky Jsem odmítl.
Scanned with CamScanner
Přípravy daly spoustu práce. Odchytit zvířata , při vézt je z Afriky bylo těžké, ale nic proti tomu, 2Ískat všechna úřední povolení, potvrzení a razítka. Nakonec jsem to ale dokázal a značka Rhinnocent do roka ovládla světové trhy. Od pytláků už nikdo nevzal ani gram, takže přestali nosorožce zabíjet. Zákazníci totiž pochopili, že když budou dál spřažení s pytláky, brzy nebudou mít co kupovat. Vypadalo to, že se africké nosorožce podaří zachránit před vymřením. Jejich počet v přírodě se začal zvyšovat, vůbec poprvé od té doby, co se měří. Ale teď je
se vším konec."
Složil hlavu do dlaní, ale jeho nos byl tak dlouhý, že vyčuhoval mezi rukama.
„Můžete přece obstarat další," snažil jsem se ho utěšit.
„To bych mohl. Jenže mám strach. Někdo to tady zapálil schválně."
„Proč si to myslíte?"
„V nosorožíně nebylo vůbec nic, co by mohlo hořet. Dokonce ani sláma, nosorožci stáli na čistém písku. Navíc to tam hlídal prvotřídní protipožární systém. Všude tepelná i kouřová čidla a automatické hasicí sprchy."
„A máte na někoho podezření?"
Jediný, kdo k tomu měl důvod, je konkurence, čili afričtí pytláci. Osobně ale žádného neznám."
Uz mě nenapadaly žádné otázky, takže jsem si od Vruť ce vzal záznam bezpečnostních kamer ze včerejšího d* i noci, nakladl mu na srdce, aby se po dobu vyšetřovák
^^^^^^^ V ^ shledanou, což ani jeden z nás nemyslel vážně-
30
Scanned with CamScanner