Molière a Luigi Riccoboni Italové ve Francii • v lednu roku 1601 přijela společnost Accesi do hlavního města Francie • v 60. letech působily italské skupiny v Palais Bourbon a později v PalaisRoyal, kde se střídaly se společností Molièrovou • v roce 1661 byl pozván do Paříže Domenico Biancolelli (Harlekýn) a od roku 1664 hráli italští herci pod názvem Comédiens du Roi de la troupe italienne • italské herecké skupiny působily v Paříži do roku 1697, kdy byly vyhnány • exil masek trval devatenáct let, ale nostalgie pařížského publika se nezmenšovala • italští herci byli znovu pozváni v roce 1716 • usídlili se v Palais Royal a později v Hôtel de Bourgogne • italskou společnost vedl po návratu do Paříže Luigi Riccoboni (Lelio), její nový vedoucí • během nového období italských masek ve Francii byly postupně italské scénáře zaměněny psanými komediemi ve francouzštině (změna vkusu pařížského publika) Molière • Jean-Baptiste Poquelin, známý jako Molière (15. 1. 1622 – 17. 2 1673) • francouzský herec a dramatik • narodil se v rodině pařížského obchodníka • ve 21 letech převzal od otce podíl z dědictví po matce a založil soubor Illustre Théâtre, který se navzdory spolupráci s renomovanými dramatiky v Paříži neprosadil • když v roce 1645 finanční investice do fungování divadla převážily nad příjmy věřitelé zahájili soudní řízení, Molière byl uvězněn za dluhy na zámku Châtelet • v roce 1644 si poprvé zvolil své umělecké a později autorské jméno • nikdy nechtěl prozradit jeho původ, a to ani svým nejlepším přátelům • nejpravděpodobnější hypotéza je, že se jedná o zvyk profesionálních komiků, naprostá většina herců 17. století si vybírala umělecká jména odkazující na imaginární léna, vesměs venkovská: sieur de Montdory, sieur de Floridor, sieur de Montfleury • v mládí se podepisoval „De Molière“ a pravidelně se o něm mluvilo jako o „le sieur de Molière“ • francouzská názvy (Meulière nebo Molière) odkazují na místa, kde byly lomy na mlýnské kameny • roku 1646 byl Molière s rodinou Béjartů angažován do nejprestižnějšího „venkovského souboru“ a dvanáct let (1646-1658) cestoval po jižních provinciích Francie • v tomto období Molière napsal několik frašek nebo malých komedií a své první dvě velké komedie • po návratu do Paříže v roce 1658 se v čele svého souboru rychle stal oblíbeným hercem a autorem mladého krále Ludvíka XIV. • zemřel ve věku 51 let, několik hodin poté, co počtvrté ztvárnil titulní roli ve hře Zdravý nemocný „vesnické trupy“ • byly jich desítky a herci žili zcela nezávisle na ostatních, vedeni jen vlastními zájmy • není nutné představovat si je jako nuzáky • tyto venkovské skupiny se setkávaly s kočujícími italskými společnostmi Návrat do Paříže • po představení u dvora v roce 1658 určil král Ludvík XIV. Molièrovi plat 1500 livrů ročně a souboru dal k užívání velký sál v Malém bourbonském paláci (Petit-Bourbon) • od roku 1661 se soubor v sále PalaisRoyal střídá se společností italských herců s Tiberiem Fiorillim (Scaramouchem) • silná italská konkurence vedla Molièra k pečlivějšímu propracování literárních kvalit komedií • zpočátku psal spíš scénáře pro improvizace ve smyslu komedie dell‘arte než vlastní hry • „nové hry“ byly jen adaptacemi starších her, hříčky, jimž Molière říkal divertissements z některých těchto hříček se nám zachovaly jen názvy: Pedantský doktor, Tři doktoři rivalové, Otýpkář, Zamilovaný doktor, Pomalu!, Učitel, Gorgibus v pytli • dokonce i pozdější slavné Směšné preciózky jsou pouze renovovanou italskou fraškou, spojující ve hře dva intrikující sluhy (Jodelet, herec starých frašek, a Molière, v roli Mascarilla) • komedii dell‘arte poznal Molière již během svých studentských let v Paříži Masky Mascarilla a Scapina (Maskarila a Skapina) • jména sluhů vycházejí z italské tradice • Maskarilo, Mascarille je odvozeno od španělského slova Mascarilla, což byla malá maska, škraboška, ve které hráli italští herci • Skapin, Scapin, Scapino je jméno odvozené od italského scappare (uniknout) • oproti Maskarilovi, který vznikl jako Molièrova postava, Skapino přišel z Itálie jako typ a ve Francii se pouze přizpůsobil • předchůdcem Maskarila a Skapina je první zanni – Brighella, který byl ve Francii vytlačen jemnější variantou Scapinem • Brighella je strůjcem intriky, motorem akce, prohnaný sluha, živý, zábavný, důvtipný, hbitý, umí lidi vodit za nos • musí znát téma hry, aby mohl intriky provádět, vymýšlet bez zastavování, mít na každou otázku odpověď • pro Brighellu je největší zábavou rozbít manželství, vysmát se zamilovanému starci, ukrást něco a obelstít věřitele Ztřeštěnec • pětiaktová, veršem psaná intriková komedie, hrána v letech 1653–55 v Lyonu, tiskem vyšla roku 1663 • napsaná podle komedie Beltrama, resp. Nicoly Barbieriho (1629) • hlavní postavou je mazaný sluha Mascarille (původně u Barbieriho Scapino), kterého hrál Molière • sluha využije všechen svůj důvtip, aby pro svého pána získal krásnou otrokyni Célii, vězněnou starým Trufaldinem, přičemž Mascarillův pán sám svou nešikovností bezděčně hatí sluhovy finty • dramatická stavba je někdy příliš volná, pospojovaná hlavně výstupy energického sluhy • třetím dějstvím začíná honička, ve které se Maskarilo snaží být o krok napřed před ostatními postavami Kdyby Leandro v té honbě ztratil dech a zůstal za námi – pak vyrazím – a tradá – domyslím honem lest, co se mi v hlavě střádá. Už se mi klube z ní náramně pěkný plán, jak bude Leandro v té honbě překonán. (Ztřeštěnec) • v roce 1656 Molière uvedl svou druhou veršovanou komedii o pěti dějstvích Útrapy z lásky • opět s postavou sluhy Mascarilla a také syžetově zcela nepůvodní • pravděpodobně je hra napsaná podle komedie Zištnost (L‘interesse) italského renesančního básníka Niccoly Secchiho (1585) Šibalství Skapinova (Scapinova šibalství) • vrcholné období tvorby, hra měla premiéru 24. května 1671 • sluha Skapino, má jinou funkci ve fabuli než pouze řešit situaci nešťastně zamilovaných párů • má zároveň předvést svá taškářství a tím pobavit obecenstvo (viz titul hry) • v úvodu je situace zamotána, mladíky hyperbolizována, zveličena do rozměrů katastrofy, a tím je přípraven vstup pro Skapina • sluha Skapino je starší než Maskarilo, není vrstevníkem svého pána • není ani tak prudký, jako byl Maskarilo, nepropadá vzteku • je si více jistý svým uměním vymyslet vhodný plán a pobavit diváky • zatímco Maskarilo ve svých replikách připomíná divákům jaký je šibal, Skapino nechá za sebe mluvit své kousky Směšné preciózky • komedie z roku 1659, drsná satira na snobismus a žargon některých pařížských salonů • první hra, kterou Molière publikoval a získal tak status autora • Molière v roli komorníka Mascarilla si dal na svém kostýmu přiměřeně záležet: jeho paruka byla tak velká, že při každém pukrleti rozčísla náměstí, a klobouk tak malý, že se dalo snadno usoudit, že ho markýz nosí mnohem častěji v ruce než na hlavě, měl naparfémované rukavice poseté perlami a diamanty, ale především byl všemožně ověšen nejrůznějšími stužkami • hru by bylo možné označit za charakterovou komedii či komedii mravů, kdyby ji Molière svým Mascarillem v některých výstupech rádoby-markýzů, neproměňoval v rozvernou frašku Maska Sganarella (Sganarela) Sganarel aneb Domnělý paroháč • premiéra 28. května 1660, až do Molièrovy smrti nejčastěji uváděná komedie jeho souboru • úspěch u publika mělo především Molièrovo komediální herectví v roli Sganarela – bohatá a proměnlivá mimika obličeje • jméno Sganarelle etymologicky pochází z italštiny, původ je údajně odvozen od italského slovesa sgannare, které znamená „vytahovat“, nebo „vynášet na světlo to, co člověk neví nebo nechce vědět“ • stal se postavou francouzského lidového divadla už v 16. století • maska Sganarela se objevuje v nejméně šesti Molièrových hrách, poprvé se objevil sluha Sganarel ve hře Létající doktor • v Molièrových komediích vystupují další postavy tohoto typu, nejsou však tak výrazné: Koubek ve hře Měšťák šlechticem, Čipera ve hře Lakomec • Molière nikdy nepřestal být Mascarillem nebo Scapinem, ani když hrál Harpagona nebo Alcesta, a založil svou genialitu na neslýchaném spojení těchto odlišných masek a typů • až do roku 1661 používal Molière při hraní postavy Mascarilla masku, poté hrál Sganarella bez masky, ale obočí a knír si začerňoval uhlím nebo tuší • zdálo se, že má několik hlasů, všechno v něm mluvilo, jediným krokem, úsměvem, mrknutím či zavrtěním hlavy přiměl lidi, aby si představili víc věcí, než by dokázal říct i ten největší řečník za hodinu Arianne Mnouchkine • Arianne Mnouchkine (nar. 1939), francouzská dramatička, filmová a divadelní režisérka • film Molière z roku 1978 Molièrovo dětství: https://www.youtube.com/watch?v=R z9om3zaCpk Molière jako Sganarelle: https://www.youtube.com/watch?v=TI KKxKMohyk&list=PLMMM- KqlIyrzKV20ky0xGr3Tb4DlJuVoS&in dex=3 Luigi Riccoboni • 1676–1753, herec, divadelní reformátor a historik • byl synem Antonia Riccoboniho, slavného Pantalona z Modeny • začal hrát v Modeně, když mu bylo šestnáct, hrál zamilovaného (Lelio) • autor několika knih o tzv. italské komedii: Histoire du Theatre Italien (1728), Dell‘arte rappresentiva (1728), Nuovo teatro Italiano (1733), Reformation du theatre (1767) • v roce 1716, když byli italští herci povolání zpět do Paříže, Luigi Riccoboni přichází se svou skupinou Nouveau Théâtre Italien • Riccoboni nechce navázat na starou tradici, ale usiluje o pozvolné zliterárnění divadla • Riccoboniho rozhodnutí není estetické, nýbrž mravní a náboženské, jako odchovanec jezuitských škol divadlo mravně odsuzuje, je ale nucen zůstat profesionálním hercem • ve dvaceti letech žádá modenského vévodu o propuštění z divadelní služby a o místo v klášteře, k propuštění dojde až v roce 1729 ve věku 53 let • navzdory slavnému prohlášení Ludvíka XIII. z 16. dubna 1641, které z podnětu Richelieua zrušilo potupu doléhající na komedianty, se církev nadále stavěla proti divadelním představením • některé soubory však měly výsadní postavení, za které vděčily ochraně šlechtického pána Riccoboniho řešení dramatické životní situace reformou divadla • již od antiky existují 2 druhy herců – mimové či histrioni X herci, kteří pěstují pravidelné divadlo vysoké literární kvality • tomu odpovídá postavení ve společnosti – na společenském dně X přátelé politiků a učenců, společenských elit • způsob, jak dosáhnout společenské prestiže a vyhnout se peklu: hrát mravné a pravidelné divadlo vysoké literární kvality (zliterárnění divadla) proměnit improvizovanou komedii, aby mohla působit výchovně • o zliterárnění komedie a o zvýšení její mravní hodnoty usiluje Riccoboni již v Benátkách, ale publikum jeho reformním snahám vzdoruje • musí volit cestu kompromisů • v Paříži se přizpůsobil náklonosti publika pro psaný scénář (Molièrovy komedie), rozšířil svou italskou skupinu o čtyři francouzské herce a objednal si hru ve francouzštině, která by použila „tradiční italské“ charaktery, rovněž uvedl hru Pierre-Carlet Marivauxa Arlequin poli par l'amour • o improvizované komedii napsal: Slabinou improvizace je, že úspěšný nebo dokonce nejlepší herec je závislý na svém partnerovi v dialogu. Pokud musí hrát s kolegou, který je neschopný odpovědět přesně ve správný okamžik nebo který vstupuje do repliky ve špatnou chvíli, sám se znejistí a živost jeho vtipu pohasíná. • v pozdním věku, kdy už nepůsobí v divadle, v rigidním spise Reformation du theatre definuje svou „reformu divadla“ • návrh nového, ideálního divadla obsahuje: - pozvednutí společenské úrovně herců a požadavek čestného charakteru herce - zajištění ubytování a sociálních příspěvků hercům, subvencování divadel - zajištění hereckého vzdělání od útlého věku, a to i s praktickým řemeslem, pokud by se ukázalo, že žák či žákyně nejsou talentovaní - cenzorská kontrola mravní stránky her - nová divadelní budova - prosazování divadla literatury i mimo hlavní město • mnohé požadavky přejímá ve své reformě divadla Gotthold Efraim Lessing, ovlivňuje Carla Goldoniho, zásadní stopu zanechává v Hereckém paradoxu Denise Diderota