Literatura, filozofie, univerzity, akademie, dědictví Říma… Univerzity, dvory, literární skupiny, akademie… divadlo a divadelní literatura italského „cinquecenta“ vyrostly z mnoha zdrojů • antičtí filozofové – Aristoteles, Platón a novoplatonici • autoři římských komedií – Plautus a Terentius • náboženské divadlo sacra rappresentazione • školské divadlo • studentské latinsky psané hry • dvorská alegorická představení a slavnosti • překlady ezoterických knih z řečtiny • lidová tradice, lokální frašky • italská novelistika a poezie Univerzity • centrem vzdělanosti se staly univerzity • nahradily klášterní školy a školy při katedrálách • Boloňa (1088), Modena (1175), Padova (1222), Neapol (1224), Siena (1240), Řím (1303), Perugie (1308), Florencie (1321), Pisa (1343), Pavia (1361), Ferrara (1391), Turín (1404), Parma (1413), Janov (1481) • na univerzitách studovali zahraniční studenti, zpravidla z bohatých rodin • vyučovacím jazykem byla latina Aristoteles, Platón a novoplatonici • již od 11. století dominoval evropské filozofii Aristoteles (logika) • ve 13. století přibyly nové Aristotelovy spisy, které zprostředkovali a komentáři doplnili arabští učenci Averroes a Avicenna • syntézu křesťanské teologie a Aristotelovy filozofie vytvořil Tomáš Akvinský • na konci 15. století vznikl první překlad textů Platóna, do té doby byl čten pouze dialog Timaios nebo byl Platón recipován skrze novoplatoniky • překlady Platóna ze starořečtiny vznikaly a vycházely tiskem zásluhou dvora Medicejských • překladatelé Platóna: Georgios Gemistos Pléthón a Marsilio Ficino • k humanistické platónské tradici můžeme počítat Niccolò Machiavelliho, Galilea Galilei nebo Giordana Bruna Akademie – Florencie, Řím… • zájem o Platóna podnítil vznik platónské akademie ve Florencii po vzoru té athénské (Villa di Careggi) • mecenáši: Lorenzo a Cosimo Medicejští • vznikla tak další centra vzdělanosti • zaměření akademií: jazykové, literární, hudební či výtvarné • překladatelská praxe – italština • řada akademií se věnovala i pořádání divadelních představení Římská akademie • Pomponius Laetus (Pomponio Leto) – otevřel svůj dům a osobní knihovnu římským učencům a mladým lidem • v roce 1468 byli členové akademie papežem Pavlem II. zatčeni a uvězněni. Laetus byl uvězněn na základě obvinění z kacířství, bezbožnosti a spiknutí • činnost akademie byla obnovena v roce 1470 za papeže Sixta IV. • jazyková a exegetická kritika a komentáře ke klasickým básníkům, zájem o filologické, jazykovědné a gramatické otázky, historicko-archeologický zájem a zaměření na klasický Řím • Laetus pořádal ve svém domě představení římských klasiků Plauta, Seneky Školské divadlo a římští komediografové • Terentius byl využíván při výuce latiny a rétoriky, jeho hry byly známé a četly se i v předchozím období v klášterech • nově bylo objeveno 12 Plautových komedií • Plautus a Terentius byli na školách ceněni pro elegantní latinu • kompletní vydání Plautových komedií – 1472 v Benátkách, školy pořádaly představení Plauta i pro širší veřejnost • touto cestou pronikají do rodící se divadelní kultury strukturní prvky římských komedií i typické postavy • záhy vznikají první překlady Plauta a Terentia do „literární“ italštiny Studentské hry • univerzity – Padova, Pisa a Pavia • hry psané latinsky studenty z různých zemí Evropy, bezuzdný studentský humor • karnevalová kultura – studenti v Padově, stejně jako v Boloni, měli zvyk pořádat večírek, který se konal, když napadl první sníh • součástí okázalých večírků a hostin bylo i pořádání divadelních představení • němečtí studenti, kteří se do Padovy sjížděli v hojném počtu, často soupeřili v uvádění divadelních her s jinými národy • mezi studenty vznikaly soupeřící sekty a burleskní akademie Magie, ezoterika, alchymie • Marsilio Ficino na podnět Cosima Medicejského přeložil ze starořečtiny sbírku čtrnácti pojednání Herma Trismegista, rovněž vydal knihu De vita libri tres (1489), jejíž výklad magie měl v Evropě největší vliv • astrologie, alchymie, okultní vědy a sympatetická magie založená na znalostech výroby talismanů atd. • od roku 1471 se Evropou začala šířit sbírka spisů Corpus Hermeticum Humanistická věda • tělo • erotika • medicína (pitvy) Slavnosti a divadelní představení na šlechtických dvorech • překlady římských komedií na ferrarském dvoře, rod d‘Este byl dědičně nakloněn divadlu • pořádání divadelních představení v rámci dvorských slavností na dvoře ve Ferraře a Mantově (propojení rodů d‘Este a Gonzagů sňatkem) • nové žánry 16. století alegoricko-mytologická intermédia pastorála, pastorální tragikomedie dvorská opera alegoricko-mytologické průvody trionfo di Venere – Ferrara, Palazzo Schifanoia Boccacciův Dekameron • Boccaccio 1313–1375, Dekameron vznikl mezi roky 1348–1353 • 2 rámce Dekameronu: - morová epidemie ve Florenci a útěk před ní - ráj na zemi, který skupina 10 mladých lidí zažívá po několik dnů ve venkovské vile se zahradami (koloušci si hrají s vlky, zvířátka se nikoho nebojí apod.). • 10 vyprávěcích dní po deseti příbězích, resp. novelách (100 novel) • novella = italsky „novinka“, prozaický útvar, vyprávění příběhu • 7 mladých žen a 3 mladých mužů • skupina je každý den obsluhována, opečovávaná, nemá nic na práci, jen si vyprávět příběhy … a příběhy Dekameronu • kupecký a měšťanský postoj ke světu – velká individuální aktivita postav • rozdíly mezi šlechtici a kupci či měšťany jsou stírány • ostrá kritika mnichů a jeptišek a jejich hříšnosti, je ale plná ironie a pochopení pro věci tak lidské jako je „láska“ • vztahy jsou definovány sexem (piacere, erotikou, touhou) či zdrženlivou úctou • sex je chápán jako potěšení a radost • Boccaccio zdůrazňuje kvantitu sexuálních radostí, kvalitu příliš nerozlišuje • vztah mužů k ženám má válečný, dobyvačný, koloniální charakter, žena je dobývána a kolonizována, jakkoliv je milována svým ctitelem či rytířem • beffa, nejpodstatnější strukturní prvek příběhů – je stavěna na vtipu, důvtipu, inteligenci hrdiny čili na vlastnostech ryze individuálních • karnevalový ráz příběhů florentských malířů Bruna a Buffalmacca a jejich hloupého přítele Calandrina či nabubřelého kvazi doktora Mistra Simona