Římská tradice, commedia erudita a Ruzante Divadlo je aktivitou nadbytečnou, exkluzivní. Vyžaduje nadbytek exkluzivní energie. Tam, kde se lidem daří a kde si lidé chtějí zpestřit své životy, vznikají i elementární divadelní formy, které se mohou postupně rozvíjet ve složitější divadelní tvary nebo dokonce ve tvary mistrovské. Titus Maccius Plautus • možná propuštěný otrok, který přišel do Říma z umberského městečka Sarsiny, žil cca v letech 251–184 př. n. l. • hlavní zápletky komedií: překážky v lásce, osudy odložených nebo ztracených dětí, záměna podobných osob a nenadálá šťastná shledání • děj se odehrává v neutrálním prostředí • Plautus využil oblíbený motiv dvojníka, který hraje největší roli v komedii Menéchmové o dvou ztracených bratřích • hlavní síla Plautových komedií není ve vyvážené a na efekt propočítané stavbě komedie, ale v jednotlivých situacích plných života, v bezprostředním vtipu mistrovských dialogů … co si z Plauta vzala komedie erudita nebo komedie dell‘arte • jednotlivé postavy Plautových komedií divák poznal podle kostýmu, paruky a rekvizit: šedivá paruka – stařec, černá paruka – mladík, rezavé vlasy a krátká tunika – otrok, nachový plášť – boháč, meč – voják, hrnce a pánvičky – kuchaře, jedná se o typové rozlišení • Miles gloriosus je voják a velký chvastoun, nezřízeně se vytahuje při líčení svých domnělých milostných a vojenských úspěchů • nejkrásnější postavy Plautových komedií jsou otroci • otrok je inteligentní, je architektem lži, stratégem, hybnou silou Plautových komedií • je odvrácenou stranou římské společnosti, která se může svobodně projevit jen ve svátcích a hrách Publius Terentius Afer • žil zhruba v letech 195–159 př. n. l. • z Afriky se dostal do Říma jako otrok, ale pohyboval se v prostředí římské nobility • navazuje na novou řeckou komedii • mistr kompozice, zachovává důstojnost v charakteru důležitějších postav, klade důraz na city a snaží se vytvořit kladný model lidského chování • i pro tyto kvality byl čten či napodobován po celý středověk … Terentiův Formio • Prolog vystupuje jako samostatná postava • Formio představuje typ parazita: chytrý, aktivní, hýbe se zápletkou a vytváří dvě hlavní intriky • proti stoicismu a Démifově útrpnosti stojí aktivita Formia, který se ocitá na hraně či za hranou zákona • tyto síly mohou ožívat jen v čase karnevality, pak může mít komedie, postava Formia i jeho dvě intriky pro diváky ozdravnou funkci • několikeré zdvojení: 2 otcové (jeden je bohatý, druhý ne), 2 synové (jeden získal milovanou dívku, druhý zatím ne), 2 otroci, 2 intriky Formia • paralelita, zrcadlení a komparace vychází z Terentiových kompozičních principů – kontaminace více příběhů a motivů Démifo o parazitech: „Copak to nejde vyvézt tuhle pakáž na státní útraty na pustý ostrov?“ Commedia erudita • tzv. literární komedie • členěna na 5 dějství – pravidlo z Horatiovy Poetiky, vyšší žánr (frašky členěny na 3 dějství) • vývoj erudity: od výlučné zábavy malého počtu humanistů z vyšších společenských kruhů k pravidelnějšímu typu divadla provozovanému o slavnostech (karnevalech, svatbách apod.) v palácích a na dvorech nejvýznamnějších renesančních vladařů • omezený okruh publika z vyšší společnosti Ludovico Ariosto – Cassaria (Komedie o truhle) • 1474–1533 • působil ve státních službách (z finančních důvodů) • vedle komedií je autorem eposu Zuřivý Roland, komedie Nastrčení, resp. Domněnky • v mládí překládal Plauta a Terentia • měl hereckou zkušenost, hrál postavy Prologů ve svých hrách • Komedie o truhle – prem. 5. března 1508 během karnevalu ve Ferraře • existují 2 verze komedie – původní prozaická, veršovaná z roku 1529 • vytvořil italskou variantu římských komedií • italská záliba v kontaminaci zápletek a dějových linií • zdvojené, do sebe zapadající náměty a dějové linie • intrika je realizována v časové tísni (vnějšně dodaná dramatičnost) • na Ariostovu Komedii o truhle navazovali Bibbiena i Machiavelli, on se posléze nechal inspirovat komediemi těchto autorů ve své další tvorbě Bibbiena – Calandria (Komedie o Calandrovi) • 1470–1520 • plným jménem Bernardo Dovizi da Bibbiena • později se stal kardinálem • komedie Calandria – prem. roku 1513 v Urbinu • další uvedení – Řím 1514, Mantova 1520, Lyon 1548 • postava tupého Calandra převzata z Boccaccia • motiv dvojníků (Lidio a Santilla) převzat z Plautových Menechmů, taktéž z Plauta je převzata postava sluhy Fessenia • Ruffo – postava kouzelníka • komedie psaná prózou • zápletky a záměny jsou jako vystřiženy z Boccacciových novel • převleky, změny identity • ve hře jde o lásku ve všech možných podobách: touha (Lidio, Calandro) sňatek (Santilla a Flaminio, Lidio a Virginia) odmítání sňatku (Santilla) sex (Lidio a Fulvia) sex s prostitutkou (Calandro) rychlé potěšení (Sania a Lusco) téměř lesbický vztah (Santilla a Fulvia) milenecký vztah (Lidio a Fulvio) • hra je ukončena dvojí svatbou Niccolò Machiavelli – Mandragora • 1469–1527 • syn právníka, sekretářem florentské republiky (1498) • po obnovení vlády Medicejských (převrat) v roce 1512 vyhoštěn z Florencie a zbaven úřadů • napsal více komedií, autor Vladaře (1513, vydáno až posmrtně) • komedie Mandragora (1513) – prem. asi roku 1518 během karnevalu • zápletka postavena na boccacciovské „boudě“ (beffa) • komedie psaná prózou … je lepší přijít do pekla, protože je tam příjemnější společnost… • 4 hlavní postavy: milenec z lepší společnosti, vzdělaný příživník, parazit tupý doktor zkažený mnich • hra je pečlivě členěna na 5 dějství, ale vnitřní členění na 5 aktů postrádá • vnitřní členění odpovídá boccacciovské novele • Ligur – obdobou Terentiova Formia, je strůjcem „boudy“ • Kallimach kontaminuje 2 postavy: zoufalý zamilovaný, neschopný jakékoliv akce racionální praktik, neztrácí nervy a umí podvádět stejně jako Ligur Giovanni Battista Della Porta – Astrolog • 1535–1615 • filozof, alchymista, astrolog, okultista… a komediograf • napsal 30 her, polovina se dochovala • komedie Astrolog – prem. roku 1570 v Neapoli • temný humor a drsné neapolské reálie • svět gaunerů – opak měšťanských a šlechtických ctností • nemilosrdnost léčky – v ostrém kontrastu k „boudám“ u Boccaccia, kde dominuje radost ze hry, bystrosti a vtipu • Pandolfo je spíše obětí gangu, obětním beránkem • symetričnost a zrcadlení: 2 otcové, 2 synové atd. Giordano Bruno – Vytrvalý záletník neboli Svíčkař • 1548–1600 • filozof, vědec, spisovatel, dominikánský mnich, posléze ateista • stále na útěku po Evropě, z kacířství byl třikrát obviněn již během studií v Římě • komedie Svíčkař – publikována roku 1582 v Paříži • hrána nebyla, ale její motivy přebrali jiní autoři • na postavu Bonifáce šije „boudu“ hned několik postav, sype se na něj celý svět • motivace pro „boudy“ nejsou zcela zřetelné, většinou postavy motivují svou „boudu“ Bonifácovou blbostí a skrblictvím • komedie drsná a zlomyslná Ruzante • 1496–1542 • Angelo Beolco řečený Ruzzante nebo Ruzante (čes. skotačivý, dovádivý, hravý) • pocházel z Padovy, kde celý život tvořil – kulturní, univerzitní centrum • navazuje na lidovou komedii, nářeční literaturu • nazýván novým Plautem (autor komedií) a novým Rosciem (herec), protože v sobě spojoval umění autora a interpreta, tj. autorský herec • komik, autor monologů (sólo výstupů), principál, herecká hvězda • v Padově začal velmi brzy projevovat svůj všestranný talent • v 18 letech, v roce 1520, již vystupoval o karnevalu v Benátkách při příležitosti návštěvy knížete Gonzagy Ruzanteho divadelní tvorba • sólové výstupy, monology v nářečí, dialogy, epištoly, písně • tradice komických svatebních výstupů mariazo (mariazzo) • komedie napodobující Plauta, ale fabule slouží pouze jako rámec pro sólové výstupy • navazoval rovněž na tradici kejklířů (giullari) a benátských komediantů Zuan Polo a Domenico Tajacalze, s nimiž soupeřil i společně vystupoval • komedie jsou velmi originální pro svou směsici různých dialektů, spontánní komiku, živost venkovských či sedláckých typů Piovana (čes. Děvče z Piove) Vaccària (či Asinaria, čes. Komedie s krávou) Moscheta (čes. Koketka, název je nepřeložitelný) Anconitana (čes. Vdovička z Ancony, Komedie o lásce) • Ruzanteho písně s oblibou zhudebňoval kapelník z kostela sv. Marka Adrian Willaert • venkovská, sedlácká tematika, padovský dialekt (české překlady řeší jazykový pluralismus nešťastně němčinou) • venkovská morálka a zábava: pomluvy, klepy, drobné hříchy, koukání druhým do talíře i do postele • Ruzante jako sedlácký typ, křupan: hloupý, selsky hamižný, snaží se být mazaný, ale… • chce napálit dva sousedy (beffa), okrást je o oblečení a peníze, ale je přelstěn a jsou mu nasazeny parohy • jeho společníci se k němu přidávali příležitostně • vznešení mladíci z Padovy, čilého ducha, básníci, improvizátoři: Marco Aurelio Alvarotti, hrál souseda Menata, Girolamo Zanetti zvaný Vezzo, Castagnola zvaný Billora • pro postavy, které každý z nich ztvárňoval, hledali vyhraněné kontury • Ruzante se stal i pořadatelem zábav padovského šlechtice Alvise Cornara • se svou hereckou skupinou zajížděl do Benátek, Ferrary… • ve Ferraře vystupoval na dvoře vévody Ercola d‘Este