Agésilaos
Arehidamos, Zeuxidamův syn, který výtečné kraloval r trriinům, zanechal po sobé dva syny. Jednoho, Agida, m úl
...... H kou Lampidou, které si ve Spartu velmi vážili, a druhé-
ho, mnohem mladšího syna Agésilaa mél s manželkou Kupolií, ikonu Melésippidovou. Protože vláda měla podle zákona pri-padnout Agidovi a Agésilaos mtl podlí; viech predpokladu prolil nvůj život jako soukromá osoba, dostalo se mu povestnú nirtNke výchovy, která byla tvrdá a náročná, pokud jde o poža-11.r. k v, ide zato naučila mladíky poslouchat, Proto prý také Si lin'mides Hkal o Sparte, řc je krotitelkou lidi, protože privykaní m / občanů činí lidi poslušné zákonu a krotké, ovsem kroti je Ind od mladi jako koně. Od túto nutnosti osvobozuje zákon J»n ty chlapce, kteří jsou předurčeni k vládé. Pro Agésilaa bylo Výhodné i tof že se dostal k vtidú teprve tenkrát, když se naučil hvi ovládán. Proto také měl daleko nejvíc ze všech králů porozumění pro poddané, protože k svým vrozeným velitelským r vládcovským schopnostem získal výchovou laskavý přistup k lidem.
V takzvaných agelách, v nichž jsou chlapci společně vychováváni, ho měl zvlášť rád Lysandros, kterého vzrušovala především jeho čestná povaha. Agésilaos byl totiž v mládí velmi »viiríivý a prudký, chtěl být ve všem první a jeho nedočkavost ,i dravost Kýla neovladatelná a nezkrotná, ale nu druhé sírane sc luk dal ovlivnit dobrým slovem a byt tak mírný, že všechno, co bylo nařízeno, dělal ne proto, že by měl strach z trestu, ale že by hc styděl neposlechnout, a nejtěžší námahy mu nepřišly tak za-Icř.ko, jako by ho bolely výtky.
Na jednu nohu kulhal, ale dokud byl mladý, lidé si toho tak nevšimli, protože byl jinak krá.sný Snášel to lehko a vesele, sám si z toho první tropil smích a dula J na to vtipy, a tím byla tato vada do značne mi ry vyrovnána. Nadto diky tělesné vadu byla ještě zjevnější jeho ctižádost: nikdy se na ni při žádné námaze a činnosti nevymlouval.
Nemáme žádnou jeho podobiznu — sám nechtěl být nikdy
portrétován dokonce ještě n.i smrtelném lo/i z;iku/;i], ab\ byl zpodoben ať už sochařsky, nebo malířsky. Řiká sc, /.c byl malý j a nenápadný, nikdy ho neopouštěla veselost, dobrá mysl a sklon k žertováni, nikdy ani slovem, ani pohledem nedal najevo mrzutost nebo podrážděnost, a proto byl až do stáří příjemnější než krásní lidé v mládí.
Jak vypráví Theofnistos, efořově uložili Arch i d umov i pokutu za to, že se oženil s malou ženou. Zdůvodňovali to tak to r „Vždyť ta nám nebude rodit krále, ale králíky." 3 Kily/ byl králem Agis, přiset Alkibiades na svém útěku ze Sicilie do Sparty. Nebyl tam ještě dlouho, a byl obviněn / nedovoleného styku s Timaiou, královou manželkou. Chlapečka, který sejí narodil, neuznal Agis /a svého, ule tvrdil, že je Alkibia-dův. Timaia prý to nesnášela nijak nelibě aspoň to tvrdí Dúris —, dokonce prý doma před služkami chlapci Septem fikala Alkibiades tnisto Leótyehides. a Alkibiades prý prohlásil, že intimní styky s Timaiou nenavázal z prostopášnosti, ale proto, že si ctižádostivě práh aby Sparťanům vládli jeho potomci. Proto ze strachu před Agidem odešel ze Sparty tajné.
Po všechen čas neměl Agis k chlapci důvěru, nepovažoval ho za svého syna. když však byl nemocný, chlapec mu patli k nohám, plakal a přemluvil ho, že ho v přítomnosti mnoha lidí uznal za svého syna. Avšak po Agidově smrti se Lysandros, který už měl za sebou vítězství nad Athéňany v námořní bitvě a byl proto ve Spartě v nejvčtsi vážnosti, snažil dosadit na trůn Agési-laa, protože trůn Leótychidovi jako levohočkovi nepříslušel. Ta-ké mnoho ostatních občanů bylo hrdo na Agésilaovy přednosti a i na to, že společně s nim vyrostli a byli vychováni, a horlivě ho podporovali.
Ve Spartě žil jakýsi Diopeithes, věštec, který znal mnoho starých předpovědí a byl pokládán za vynikajícího znalce náboženských otázek. Ten tvrdil, že hy nebylo správné, aby se spart-ským králem stal chromý, a před soudním dvorem přečetl tuto věštbu;
Dej si jen pozor. Sparto, ač hrdá jsi, aby snad z tebe. ačkoli zpřima stojíš, pak ne vzešla kulhavá vláda: jinak, aniž (o tušíš, tě nadlouho zaváli strasti, rovněž i válečný vražedný přiboj, v němž všechno se topi.
I \ niiuhos k tomu Pekl, že když už se Spartané tuk bojí veštby, I si dál pozor na Leótychida, neboť božstvu nezáleží na tom, t i.iluje někdo, kdo si zranil nohu; kdyby se však stal králem ■ i l 'I" ktlo není manželské dítě a nepochází z Héraklova rodu, |U pr> by byla chromá vláda. Agésilaos pak řekl, že i Poseidon i uje, že Leótychides je levoboěek, když vyhnal zemětře-
iim Agida z ložnice — teprve za víc ne/ deset měsíců se narodil I ťótychides.
I akto a z těchto důvodů byl Agésilaos prohlášen králem, lliuťd převzal Agidův majetek a Leótychida jako levoboéka
Icdictví vyloučil. Protože si však všiml, že Leótychidovi pří-hu/ní z matčiny strany jsou sice lidé slušní, ale velmi chudí, od-ili lil jim polovinu majetku, a tim si místo nenávisti a roztrpčeni i kal náklonnost a chválu.
Pokud jde o Xenoľóntovu poznámku, že dosáhl nej vyšší moci um že byl ve všem poslušen vlasti, takže si mohl dělat, co chtěl, i lAlo k lomu takto.
Ve spartském státě měli tehdy nejvyš.ši moc eľorové a geronti. I turové úřadují jeden rok, gerontí zastávají svůj úřad doživotně n uboji byli ustanoveni proto, aby králově neměli absolutní (noc, jak jsem o tom psal v životopise Lykúrgové. Proto také |-.mi odedávna mezi nimi a králi ustavičné sváry a neshody, jako hy se dědily z otce na syna. Agésilaos na to šel jinak. Přestal
nimi válčit a vyvolával spory a prokazoval jim úctu, každéjed-ii.ml začínal poradou s nimi, když ho volali, spěchal rychleji než Obyčejně, když seděl na trůnu a úřadoval, vstával pokaždé, když píisli eľorové, každému novému členu gerůsic posílal plášťa dobytče jako čestný dar. Vypadalo to, jako by tímto jednaním dodá vil cti jejich úřadu a zvětšoval jeho vážnost, ve skutečnosti lim nepozorovaně zvětšoval svou vlastni moc a královské vládě přidával velikost, a nikdo proti tomu nic nenamítal, protože ho měli rádi.
5 Pokud jde o jeho vztah k ostatním občanům, mohlo hýl meiič námitek vůči jeho chováni k nepřátelům než k přátelům. Svým nepřátelům totiž neškodil nespravedlivě, své přátele podporoval i tenkrát, když nebyli v právu. Styděl se nevzdat ůetu nepřátelům, kdy/ jednali správně, přátele nebyl schopen pofcfl rul. když se dopustili chyb. dokonce se chlubil tim, že jim pomáhá, a tak se vlastně stává jejich spoluviníkem. Domníval se totiž.
že žádná pomoc přítel i není mravné závadná. Nu druhé strant s protivníky, klcŕi upadli do neštěstí, mol soucit a ochotně jim pomáhal, když o pomoc požádali; tím si ziskal a převedl na svou stranu všechny. Když to eforové viděli, dostali strach z jeho moci a uložili mu pokutu; jako důvod uváděli, /.e občany, kteří patří státu, si přivlastňuje jako svůj osobní majetek.
Tak jako se přírodovědci domnívají, že kdyby byla / vesmíru odstraněna nenávist a nejednotnost, hvězdy by se zastavily a ustalo by vznikání a pohyb všeho z toho důvodu, že by všude vládla všeobecná harmonie, ze stejného důvodu, jak se zdá, zakotvil spartský zákonodárce v ústavě ctižádost a řevnivost jako živnou půdu pro ctnost s úmyslem, aby stále vládl mezi dobrými občany spor a soupeřeni, protože sklon všude a vždy ustupovat bez vyzkoušení sil na protivníkovi je vlastně lenost a zbabělost, jméno svornost nese takové počínáni neprávem
Někteří myslí, že rozhodně už Homér zastával tento názor. Jisté by nevylíčil, jakou měl Agamemnón radost z toho, že se Odysseus a Achilleus pustili do hádky a hrozně si nadávali, kdyby nevěřil, že soupeření a různice nejlcpších lidí jsou velmi dobré pro společný prospěch. Nelze to ovšem připustit jen tak jednoduše, neboť přemíra sporů je pro ohee škodlivá a nese s sebou velké nebezpečí.
6 Krátce nato, co se Agésilaos stal králem, mu oznámili nějací lidé, kteří přišli z Asie, že perský král připravuje velká loďstvo a chystá se vzít Sparťanům vládu nad mořem. Lysandros si vroucně přál, aby byl znovu poslán do Asie a mohl pomoci přátelům, kteří tam nechal jako vládce a pány nad městy, kteří si lam však počínali Spatně a násilnícky, a obyvatelstvo je proto vyhnalo nebo dokonce zabilo, a proto přemlouval Agésílaa, aby podnikl vojenskou výpravu a bránil Řecko, tím, že přenese bojiště do vzdálených končín a předstihne perské přípravy. Současně napsal svým přátelům v Asii, aby poslali vyslance do Sparty a žádali, aby velení dostal Agésilaos.
Agésilaos vystoupil na shromáždění a prohlásil, že válku začne, dajl-li mu třicet Spartanů jako velitele a rádce, dva tisíce vybraných vojáků z těch, kteří získali nedávno občanská práva, a šest tisíc vojáků spojeneckých. Protože Lysandros tento požadavek podporoval, ochotně mu všechno odhlasovali a vyslali ho do války s třiceti Sparťany, mezi nimiž byl Lysandros od začát-
\ w první, a to nejen pro svou slávu a vliv, ale také pro přátelství \y< ilacm, jemuž se zdálo, že víc pro něho Lysandros udělal, i.l w min pomohl k tomuto velení, než když mu pomohl k vládě. Vojsko se shromažďovalo v Geraistu a Agésilaos se odebral přáteli do Aulidy. Tam se mu v noci ve spánku zdálo, že mu i loni říká; „Králi Spartanů, jistě ti je známo, že kromě Aga-tnemnona — a to už je dávno — a kromě tebe nebyl nikdo jméno vln vrchním velitelem celého Řecka, Protože tedy velíš stejným národům, válčíš se stejným nepřítelem a vypravuješ se do yAlky ze stejných mist jako on, sluší se, abys i ty přinesl Athéně Itepiou oběť, jakou přinesl před cestou on." Agésilaos si přitom tiiimizrejmé vzpomněl na to, jak Agamemnón poslechl věštce m 1,011 obětoval svou dceru. Nijak ho lo však nepodě*ilo. vslal, \ vprávčl přátelům svůj sen a řekl, že přinese bohyni poctu, z jaké jako opravdová bohyně musí mít radost, že však nebude napodobovat nerozumnost někdejšího velitele.
Dal ozdobit jelenu k oběti a poničil svému osobnímu věštci, nr tomu, který to jinak obvykle dělal z pověřeni IJoiótů, aby za-ťiil příslušnými obrnily. Kily/ sc lo dověděli boiótarchovO, rozhněvali se a poslali k Agésilaovi sluhy se vzkazem, že mu zakazuji obětovat tak, aby to bylo v rozporu se zákony a dávnými zvyklostmi Boiótů, Sluhové to vyřídili, navíc ještě shodili kusy obětovaného zvířete z oltáře. Agésilaos tím byl velmi rozhořčen, Odplul a nejen že se hněval na Thébany, ale považoval to také za špatné znamení, přestal věřit, že jeho podnik dobře dopadne li že výprava splní jeho očekáváni,
7 Když přišel do Rfesu, Lysandrova velká vážnost a jeho vliv v něm hned vzbudily odpor a nespokojenost — obyvatelstvo chodilo stále jen k jeho dveřím, všichni provázeli jen jeho n jen jemu prokazovali pocty, jako by hyl Agésilaos jen kvůli zákonu a jen formálně velitelem, ve skutečnosti jako by byl pánem všeho, všechno mohl a všechno zařizoval Lysandros, Žádný z vojevůdců poslaných do Asie nenaháněl větší strach a hrůzu než on, žádný jiný člověk neprokázal svým přátelům vic dobré ho ani tolik zlého svým nepřátelům. Tohle všechno si lidé pama-lovali, protože to bylo ještě čerstvé, a k lomu ještě viděli, jak jednoduchý, prostý a lidový je Agésilaos ve společenském styku, kdežto Lysandros se vyznačuje stále stejnou prudkostí, drsností .1 úsečnosti, proto se mu úplně poddali a všímali si jen jeho.
Především to těžce nesli ostatní Spartané, že jsou spiš Lysan-drovými sluhy než královými rádci. Puk i sám Agésilaos — třebaže nebyl závistivý ani nespokojený, když se někomu jinému dostalo pocty, avšak jako človek byl velmi ctižádostivý a nerad by se dal zatlačit do pozadí — měl obavy, že úspěchy, bude-li nějakých ve válce dosaženo, budou připisovány Lysandrovi s ohledem na jeho dosavadní slávu. Učinil tedy určitá opatření.
Předevšim zamítl všechny jeho rady a to, čemu on věnoval nejvíce péče, klidně nechal byt a zanedbávat a místo toho se pustil do něčeho jiného; pak propouštěl s nepořízenou ty, kteří za nim přišlí s nejakou prosbou, když poznal, že se opírají hlavně o Lysandra; a podobně na soudech ti, jimž se Lysandros snažil uškodit, musili vyhrát, a naopak ti. u nichž bylo vidět, že jim chce Lysandros prospět, stěží ušli trestu. Když k takovým případům docházelo ne tu li tam, ale jako po nějaké přípravě a důsledně, uvedomil si Lysandros příčinu, nezatajil ji před přáteli, ale řekl jim, že jsou poškozováni kvůli němu. a vyzval je, y by šli ke králi a k těm, kteři zmohou vie než on, a snažili se naklonit šije.
8      Protože to však vypadalo, jako by takovým jednáním a takovými řečmi chtěl vyvolat nenávist vůči králi, chtěl ho Agésila-os ještě víc ponížit, a proto ho jmenoval kráječem masa. Jednou řekl před mnoha lidmi: „Jen ať si tihle jdou a klaní se mému kráječi!" Lysandros, kterého to urazilo, si posteskl: „Naučil ses věru moc hezky ponižovat své přátele!" „Ano," odpověděl Agé-silaos, „ty, kteří chtějí mit větší moc než já." Lysandros na to řekl; „To se ti asi lépe vyslovilo než mně udělalo. Dej mi nějaký úkol a urči zemi, kde ti budu prospěšný, aniž bych ti působil zármutek!" Byl pak poslán k Helespontu a přiměl Spithridata, Peršana z Farnabazovy země, že přeset s velkými poklady a $ dvěma sty jezdci k Agéstlaovi, neustal vsak ve svém hněvu, ale i později těžce snášel své ponížení a uvažoval o tom, jak by vzal královskou moc těm dvěma rodům a dal ji v Sem Spartanům dohromady. Pravděpodobně by byl kvůli této neshodě vyvolal velký neklid, kdyby nebyl předčasně zemřel během taženi do Botótie.
Tak mohou ctižádostivé povahy, kterc si nedají pozor, aby nepřeháněly, způsobit v obcích víc zlého než dobrého. Vždyť i když se s I.ysandrem opravdu dalo těžko vyjít, kdy/ se svou
i ■ ostí přišel v nepravý čas, rozhodně mohl Agésilaos lil jiný, vhodnější způsob, jak přivést významného a ctižádo-<»ho muže na správnou cestu, když si počínal nevhodně. Jak vtok zdá, byla to stejná vášeň, která nutila jednoho, že neu-
riiftvnl vůli panovníka, a druhého. Že nedovedl snést nerozum
umí přítele.
Protože se Tissafernes ze začátku Agésilaa bál, uzavřel n.i.uivil, pudle níž měl perský král dát řeckým městům svobo-ilu. | n i/ději ve víře, že má dostatek vojenských sil, začal válku ■i Agésilaos ji rád přijal. Hodně si totiž od té výpravy sliboval
považoval za hanbu, že deset tisíc vojáků pod Xenofóntovým ■ i. m m došlo až k moři a že krále porazili, kdykoli chtěli, kdez-in kdy/ on vládne Spartanům, kteří jsou pány země i moře, ne-kpiilřili ftekové nic, co by stálo za zmínku. Chtél tedy ihned lK«lrestat dovolenou lstí Tissaťerna za jeho křivou přísahu. I proto předstíral, že chce táhnout do Kárie. Když tam barbar linimáždil své branné sily, tu on vytáhl do Frygie, dobyl četná inťsl.i .' n 11) ľ r 111 si* nesmiťtiveh pokladu .1 podal svým přátelům ihikaz o tom, že porušit smlouvu znamená pohrdat bohy, avšak |ii< lsti! nepřítele je nejen spravedlivé, ale přináší také velkou
i ivu a prijemný zisk.
Protože měl méně jezdců a také proto, že játra obětních zvířat byla vadná, vrátil se do Efesu a dávat dohromady jízdu: porou-• i I bohatým, nochteji-li sami sloužil v armádě, aby ka/dy posla-vll misto sebe jednoho jezdce i s koněm. Našlo se mnoho tako-weh. a lak se v krátké době Agésilaovi podařilo dostat místo zbabělých pěšáků mnoho jezdců zběhlých ve válčení. Ti, kdo nechtěli sloužit v armádě, a ještě k tomu u jízdy, si totiž najali muže, kteři jako jezdci sloužit chtěli. Agésilaos věřil, že Aga-memnón učinil dobře, když si vzal dobrou klisnu a odpustil za In vojenskou slu/bu člověku, který byl špatný voják, ale zato byl bohatý.
Když na jeho rozkaz musili dohlížitelé nad kořistí při prodeji /aj;j1ee svlékal, našlo se mnoho zájemců o jejich oblečení, jim samotným se však smáli jako neužitečným a k ničemu se nehodícím, protože jejich svlečená těla byla působením změkčilého /ivoia /choulostivěla a bílá. Tu přistoupil Agésilaos a řekl: „Tak takoví jsou ti, proti nimž bojujete, a takové jsou věci, za které bojujete."
10 Když byl u /use vhodná doba k výpadu do nepřátelské země, roztrušoval Agésilaos řeči o tom, žc potáhne do Lydie, a v tom Tissaľerna neobelhal — ten se tentokrát oklamal s/im. Protože byl predtim ošálen, Agésilaovi nevěřil, domníval se, že nyní určitě zaútočí na Kárii. protože t;im se jizda nemůže příliš uplatnit a Agésilaos jí má málo. Když pak Agésilaos, jak o tom předtím mluvil, přitáhl na rovinu u Sard, byl Tissafernes nucen jít spěšně z Kárie na pomoc. Jak se hnal se svou jízdou, pobil mnoho Agésilaových vojáků, kteří rozptýleni plenili kraj. Agésilaos si rozvážil, že nepřítel tu ještě nemá pěchotu, kdežto on má své sily pohromadě, a rozhodl se urychleně svést rozhodující boj. Mezi jízdu zařadil lehkou pěchotu, poručil jim hnát se co nejrychleji a vrhnout se na protivníka, sám pak postupovat s těžkou pechotou hned za nimi. Barbaři se obrátili na útěk. Řekové je stihali, mnoho jich pobili a /mocnili se jejich tábora.
Po této bitvě mohli nejen beze strachu pustošit a plenit královu zemi, ale spatřili také potrestání TLssaíerna, Člověka velmi špatného a nejhoršího nepřítele řeckého národa. Perský král totiž proti němu poslal Tithrausta. ten mu dal uříznout hlavu a Agésilaa požádal, aby uzavřel mír a vrátil se domů; poslal k němu také vyslance s peněžitým darem,
Agésilaos odpověděl, že o míru rozhoduje spartský stát, on sám že má větši radost z toho, když muže pomoci k bohatství svým vojákům, než kdyby se obohacoval sám; ostatně Řekové považují za správné brát od nepřátel kořist, ne dary. Stejně však se chtěl Tithraustovi odvděčit za to, že potrestal Tissaľerna, nepřítele všech Řeků, a tak odvedl vojsko do Frygie, napřed si však dal od Tithrausta vyplatit třicet talentů na vydržováni vojska.
Během přesunu dostal od spartských ú/adů skytalu s rozkazem, aby velel také loďstvu. Něčím takovým nebyl nikdy pověřen nikdo jiný. Podle jednomyslného soudu byl nejvétší a nej-slavnější ze všech lidí, kteří v jeho době žili, jak kdesi poznamenal Theopompos, sám si však zakládal víc na své bezúhonnosti než na své velitelské hodnosti. Tenkrát ustanovil velitelem loďstva Peisandra, Zďá se. Že to byla chyba, když bral ohled na příbuzenské vztahy a chtěl se zavděčit své ženě tím, že svěřil veleni nad loďstvem jejímu bratrovi Peisandrovi, ačkoli tu byli starší a rozumnější.
11      Sám pak přemístil vojsko do země podléhající Farnaba-
i /il tam blahobytné a nahromadil bohatství. Pronikl dokon-i til do Paflagonie a spojil se s paflagonským králem Kotyem, klľiy pro jeho poctivost a věrnost toužil po jeho přátelství. Iuhnile Spithridates po svém odpadnuti od Farnabaza přišel ilnovi, byl na všech jeho cestách a vojenských taženích i ii      nim. Měl neobyčejně krásného syna Megabata, ještě
hlapeckém věku, a toho Agésilaos velmi miloval; měl také liitisiiiiu dceru, ještě svobodnou, ale už na vdávání. Agésilaos i i< mluvil Kotya, aby si ji vzal za manželku, a s tisíci jezdci M dvěma tisíci vojáky lehké pěchoty, kleré od něho dostal, se ílmľd pustil do Frygie a pustošil celou Farnabazovu zemi. Ten Mii něho nikde nepočkal, aby se utkali, ani se nespoléhal na své ľ m» .n, ale s většinou toho, co bylo cenné a co měl rád, se mu Mále vyhýbal a prchal sem a tam po celé zemi, až ho Spithrida-
vypátral a spolu se Spartanem Hérippidem dobyl jeho tábor M /mocnil se všech jeho pokladů. Při té příležitosti Hérippidus afinně vyšetřoval, co bylo z pokladů odcizeno, nutil barbary, Uby vše vrátili, a všechno jim prohlížel a prohledával. Spithrida-i > >ť lo lak dotklo, že se svými Paflagonci ihned odtáhl do Sard.
Pro Agésilaa prý to bylo trapné jako nic jiného. Mrzelo ho pritom, že ztratil člověka tak výborného, jako byl Spithridates, i pólu s ním značnou vojenskou pomoc. Bylo mu také hanba, fte by mu bylo možno vyčítat malichernost a skoupost — a on si vidy tak dával záležet na tom, aby jej ani jeho zemi nemohly takové výtky pošpinil!
Kromě těch dvou zjevných důvodů tu byl ještě jeden: nesmírně ho soužila jeho láska k Megahatovi, i když se ze všech sil snažil tuto louhu potlačil strohým jednáním vůči chlapci, dokud hyl u něho, Jednou se dokonce Megahatovi vyhnul, když šel k němu a chtěl ho obejmout a políbit. Chlapce to zahanbilo, už k němu nechodil a zdravil ho pak jen zdálky. Tu se zase Agésilaos zlobil, mrzelo ho. Že se polibku vyhnul, a proto předstíral i u I i v nad tím, co se Megahatovi stalo, že už mu nechodí dát přátelské políbení. „Tím jsi vinen ty sám/' říkali mu přátelé, „vždyť jsi nezůstal stát, třásl ses před polibkem toho hezkého chlapce a měl jsi strach; snad by si dal zase říci a přišel by ti dát políbení — jen abys zase zbaběle neutekl!" Agésilaos se na nějakou ■ hvili odmlčel, zamyslil se a pak řekh „Nebude škodit, když se
ho pokusíte promluvil; já totiž, považuji za v číši požitek bojovat znovu tento boj o polibek, než stát se majitelem všeho zlata, které jsem kdy víáéV Takový byl, dokud u něho byl Megabates,' po jeho odchodu v sobů pocítil tak vřelou lásku, re se dá těžko fíci, zda by měl tolik sily, aby odmitl polibek, kdyby se Megaba-tes znova vrátil a objevil se před nim.
12 Farnabazos se s nim potom chtěl sejít, aby se domluvily a k schůzce došlo přičiněním jejich společného přítele Apollofa- i na z Kyziku. Na určené místo přišel prvni Agésihtos se svými přáteli, lehl si tam ve stínu do vysoké trávy a Čekal na Farnaba-za< Když Farnabazos přišel, tu ačkoli pro něho byly prostřeny měkké kožešiny a pestré koberce, lehl si z úcty k Agésilaovi, který ležel na trávě, i on tak, jak byl, na zem do trávy, třebaže měl na sobě oděv vzbuzující obdiv svou jemností a barvami. Když se vzájemné pozdravili, přednesl Farnabazos řadu oprávnených stížnosti, protože hodně Sparťanům pomohl v jejich válce proti Athéňanum, a oni mu za to teď plenili zemi.
Kdyžsi Agésilaos všiml, jak Spartané* kteří byli s ním, hanbou klopí zrak k zemi a jsou rozpačití (vždyť viděli, že se Farnabazovi skutečně děje křivda), prohlásil: „Farnabaze, s perským králem nás dříve spojovalo přátelství a s jeho majetkem jsme zacházeli jako přátelé. Nyní jsme se stali nepřáteli a s jeho majetkem zacházíme iako nepřátelé. Protože vidíme, že i ty chceš být částí králova majetku, tu právem skrze tebe škodíme i jemu. Od toho dne, kdy se budeš považovat za hodného hýt zván přítelem a spojencem fteků spíš než otrokem královým, pokládej tuto naši fa-langu, tyto naše zbraně a lodi a nás všechny za stra řev svého majetku a :vvobody, bez níž nic není pro lidi krásné a hodné závisti."
Farnabazos mu pak prozradil své úmysly: „Pošle-li král nějakého jiného velitele, přejdu k vám; jestliže však dá vrchní velení mně, tu budu s velkou horlivosti bojovat proti vám a budu vám v jeho službách škodit,"
Agésilaos se zaradoval, když to uslyšel, uchopil ho za ruku, povstal spolu s nim a prohlásil: „Kéž by se takový člověk jako ty, Farnabaze, stal raději našim přítelem než nepřítelem!" 13 Farnabazos už se svými přáteli odcházel, když jeho syn, který zůstal pozadu, přiběhl k Agésilaovi a s přátelským úsměvem mu řekl: „Agésilae, já chci, abys byl mým pohostinným přítelem" a dal mu kopí, které držel v ruce. Agésilaos si je od něho
r«til. měl radost z pohledu na chlapce i z jeho náklonnosti a roz-lihdl se po přítomných, nemá-lí někdo něco vhodného, co by Hinlil lomu krásnému a upřímnému chlapci darovat na oplátku.
mil ní nádherně vystrojeného koně, který patřil písaři Idaiovi, kuilě ihned odstrojil a postroj dal chlapci. Později na něj nikdy h< ,ipomněl, ale když za nějaký čas Farnabazova synu připravili i» 'Inm a prchal před bratry na Peloponés, starostlivě o něho pe-nl Pomáhal mu dokonce v jedné milostné záležitosti. Mladík me totiž zamiloval do jednoho atleta z Athén, velkého a silné-Iiii, takže bylo nebezpečí, že nebude připuštěn k olympijským In nu, a proto se Peršan obrátil na Agésilaa s prosbou o přimluví Agésilaos se mu chtěl zavděčit i v tom, a tak vynaložil velmi mnoho úsilí a věc zařídil. Jinak se Agésilaos úzkostlivé opíral o zákony, ale když šlo přátelskou službu, považoval přílišné lpění na spravedlnosti i pouhou výmluvu. Napsal například Hidrieovi z Kárie: „Jestli r s c N i k i a s neprovinil, osvoboď ho: pakliže se provinil, osvoboď ho kvůli mně, zkrátka osvoboď ho v každém případě"
lakový byl Agésilaos k přátelům ve většině případů. Někdy ne řídil víc časovými okolnostmi, když to vyžadoval veřejný zájem, například když musil jednou spěšně vytáhnout, opustil svého miláčka, který byl nemocný, třebaže ho prosil a volal. Agésilaos se už na odchodu obrátil a řekl, že je těžké mít současně cit i rozum. Tuto historku zaznamenal filozof Hierónymos. 14      Ještě neuplynuly ani dva roky od začátku výpravy, a už ne o něm mluvilo v dalekých končinách Asie, všude ho velebili H obdivovali pro jeho zdrženlivost, skromnost a umirnčnost. Kil\ / b\l mimo domov, ubytoval se loti/ V/d\ k nejposvátllěj lích chrámech a bohy si bral za pozorovatele a svědky při tako vOm jednáni, při jakém nás mnoho lidi nevidí, Mezi tolika tisíci vojáky by těžko bylo možno spatřit u někoho horší lůžko, než bylo Agésilaovo. Vůči horku a zimě se choval tak, jako by on jediný byl stvořen právě pro takové počasí, jaké bůh dal.
Nejpříjemnější byla pro maloasijské Řeky podívaná na místo-držící a vojevůdce, odjakživa nesnesitelné panovačné a rozmazlené bohatstvím a přepychem, jak jsou plni strachu a ponížené úcty k člověku, který chodí v obyčejném ošumělém pláštíku, a jak se na jediné krátké lakónské slovíčko přizpůsobují a přetvařuji, takže leckomu napadlo citovat Timothea:
Ari"i vládne, pvuhcíio zlata se Řecko nebojí.
15 V Asii bylo vše v pohybu a na mnoha místech byla jasni snaha odpadnout od perského krále, a proto Agésilaos uspořádal poměry v tamějších mostech, bez vra/tleni a vypovídáni ob-ran ú patřičně upravil jejich ústavy a rozhodl se postoupit dále, ořenést válku od Řeckého moře, pustit se s perským králem do zápasu o sam život a o poklady v Ekbatanech a Sůftách, a především dosáhnout toho, aby král neměl Čas nerušeně rozdmýchávat rozbroje mezi Řeky a podplácet politické předáky,
V této chvíli k nemu přijde Spartan Ľpikydidas se zprávou, že Spartě hrozí ostatní Rekové velkou válkou, proto mu eforové nařizují, aby přišel domů na pomoc,
„Řekové, vy jste si sami připravili barbarské pohromy!" Co jiného by bylo možno říci o oné nenávisti a tehdejším spojování
smlouváni Řeku proti sobě navzájem? Vždyť zastavili štěstí, Mcré se na ně usmívalo, a zbraně namířené proti barbarům a válku, která se už vystěhovala z Řecka, obrátili znovu proti sobě samým* Já nesouhlasím s korintským Démaratem, že ti, kteří nespatřili Alexandra sedět na Dareíově trůně, přišli o velké potěšení, ale domnívám se, že by právem zaplakali, kdyby uvážili, že tuto čest zajistili Alexandrovi a Makedoncům ti, kteří nechali zahynout řecké vojevůdce u Leukter, Koróneíe, Korinta a v Ar-kádii.
Mezi vSemi Agésilaovými činy není nic tak významného a velkého jako ta cesta zpátky, nebylo také možno spatřit krásnější příklad poslušnosti vůči nadřízeným a spravedlivosti. Vždyť Hannibal uposlechl jen velmi nerad, kdy/ ho volali k vedeni války doma, a to se mu už vedlo špatné a Řimané ho už skoro vytlačili z Itálie, a kdy/ se Ale \ a rul ros dovidel o hitvě. kterou svedl Antipatros s Agidem, dokonce se posmíval: „Jak to vypadá, přátelé, my jsme tady porazili Dareia, a tam v Arkádií došlo k nějaké myší válce!" Jak by si tedy Sparta nezasloužila blahopřání, že ji Agésilaos tak ctil a tak poslouchal zákony! Vždyť jakmile dostal skytalu, ihned nechal stranou a opustil tak veliké Štěstí, moc, kterou měl v rukou, a skvělé naděje a okamžitě odplul, aniž dokončil své dílo.
Spojencům se po něm velmi stýskalo, a tím nejlépe usvědčili ze lži výrok Faiakova syna Hrasistrata, že Sparťa nejsou lepší ve
i   nt životě a Athéňané v soukromém. I když se Agésilaos ivdčil jako výborný král a velitel, ukázal se v soukromém žitém, s nimiž se stýkal, jako ještě lepši přítel a důvěrník. Perská mince má na sobě vyražený obraz lučištníka, a proto i • i i při svém odchodu, že ho perský král vyhání z Asie deseti ti-I liičištniky: protože bylo právě tolik zlaťáků s lučišlníkem i do Athén a do Théb a rozdáno demagogům, začaly ty-
|d nhce válku proti Spartanům.
Když tedy po překročení Helespontu táhl Thrákií, nežá-i il řiulného z barbarů o průchod, poslal však ke každému posly n dotazem, zdá má jejich zemí projít jako zemí přátelskou, nebo nepřátelskou. Všichni ho přijali přátelsky a starali se o dobrý piiihěh jeho další cesty, jen Tróchalové, jimž prý i Xerxes dával
i u v. žádali od Agésilaa za povolení průchodu sto talentů stři-
ii i i právě tolik žen. Ten se jim vysmál a řekl: „Proč jste si pro to hned nepřišli?" Současně postupoval dál, a když na ně narazil M'ľ;i/ené k bitvě, pustil se do nich, obrátil je na útěk a mno-li" |ich zabil.
Se stejnou otázkou se jeho lidé obrátili i na makedonského kude. a když jim odpověděl, že si to rozváží, řekl Agésilaos: „Tuk ať si to rozvažuje, my zatím táhneme dál." Král, užaslý nud jeho odvahou a zastrašený, ho vyzval, aby pokračoval jako přitel ve své cestě.
/tini 1'hesalů pustošil, protože pomáhali nepříteli, Do Larís sy poslal Xenokla a Skylhu nabídnout jim přátelství. Když byli oba /ujati a uvězněni, považovali to ostatní za těžkou urážku ti domnívali se, že Agésilaos musi táhnout k Larisse a oblehnout ji. on však řekl, že dobytí celé Thesálie by mu nemohlo nahradit ztrátu třeba jen jednoho z téch mužů. a nakonec je oba dostal po vyjednávání zpět.
U Agésilaa to ovšem nebylo nic podivuhodného, vždyť když se dověděl, že u Korinta došlo k velké bitvě, v níž v krátké chvílí zahynulo mnoho slavných mužů, Spartanů sice velmi málo, ale velmi mnoho nepřátel, nebylo na něm vidět žádnou radost ani pýchu, ale pronesl s hlubokým povzdechem: „Běda Řecku, že se samo připravilo o tolik mužů, kteři by mohli, kdyby žili, porazit naráz všechny barbaryI"
Když ho Farsalané stále znepokojovali a působili škody jeho vojsku, vrhl se na ně V čele pěti set jezdců, zahnal je na útěk a
ojí
postavil pod Narthakiem pomník na oslavu vítězství. Toto vítězství mu bylo obzvlášť milé, protože si jízdu sestavil sám a jen s tli porazil lidi domýšlivé na své jezdecké uměni. 17 Až sem mu přišel z domova naproti jeden z eforů, Diťri-das, a přinesl mu rozkaz. aby ihned vpadl do Boiótte. A on, třebaže mél v úmyslu udélal to po důkladné príprave až později, veril, že je třeba poslouchat ty, kteří mají úřad, oznáíiil svým vojákům, že je blízko den, kvůli kterému přišli z Asie, a přidal ke své armáde dví mory z těch, které byly u Korinta. V ohei Sparťané na jeho počest vyhlásili, že se maji dát zapsat mladí muži, kteří chtějí králi pomoci. Všichni ml ochotně zapisovali, nejvyšší úřednici z nich vybrali padesát nejzdravějsích a nejsil-nějsieh a poslali je k armáde.
Agésilaos prošel Thermopylami, ubíral se Pókidou, kterou mél rád, a jakmile vkročil do Boiótie a utábořil se u Chairóncie, byl svědkem /.atmční slunce, které vypadalo jako měsíc, a v téže dobé dostal také zlou zprávu, že Peisandra porazili Farnaba/os a Konón v námořní bitvě li Knidu a také tam padl. Lze si domyslil, že to pro něho byla rána, a to jak kvůli Peisandrovi samému, tak kvůli celé obci. Aby vojáky jdoucí do boje neprepadla sklíčenost a strach, poručil tém, kteří přicházeli od moře, aby fikali pravý opak, že v námořní bitvě zvítězili. On sám si dal na hlavu věnec, obětoval jménem obce bohům za dobrou zprávu a poslal svým přátelům kusy masa z obetovaných zvířat. 18     Odtud postupoval dále, a když se dostal ke Koróneii a uviděl nepřátele a byl jimi sám zpozorován, rozestavil své vojsko k bitvě tak, že Orchomen.ské dal na levé křidlo a sám vedl pravé. Na druhé straně stáli Théhané sami na pravém křídle a Argejští na levém. Xenofón, který se po svém návratu z Asie osobné zúčastnil boje na straně Agésilaově, tvrdí, že nikde nebyla svedena tak krutá bitva, Při prvnim útoku nedošlo k prudké srážce ani k žádnému velkému zápasu: Théhané brzy obrátili na útěk Orchomenské a Agésilaos Argejské; Thébané i Agésilaos se obrátili, když slyšeli, že jejich levé křídlo je zatlačováno a že utíká. V té chvíli mohl Agésilaos bez nebezpečí dosáhnout vítězství, kdyby se vyhnul bitvě čelem proti čelu a místo toho táhl za nimi a udeřit na ně, jak by pochodovali kolem nčho, avšak jeho odvaha a ctižádost ho svedly k tomu, že táhl proti nepřátelům zepředu, protože je chtěl úplně rozdrtit. Statečnost, s jakou ho
i'iii di, nebyla o nic menší, a tak se rozvinula bitva, která byli* i'imlká na všech stranách, nejprudší však tam, kde bojoval il ios, obklopen padesátkou Spartanů, jejichž ctižádost, jak dá, přišla tentokrát právě vhod a králi zachránila život. Bili Ikileěué a vrhali se do nebezpečí, nemohli sice krále uchránit , l il /i .i něm in, když vsak už. byl přes brnění na mnoha místech ■ měn kopími i meči, s velkým úsilím ho vyrvali živého, postali ii kolem něho a pobili mnoho nepřátel, avšak i jich přitom Itinuho padlo.
Protože se ukázalo, že by bylo velmi těžké porazit Thébany iit Mi útokem /epředn, byli Spartané donuceni udělal In, co ze Mčntku udělat nechtěli. Rozdělili totiž svou falangu lak, aby do ni rnuhli Thébané vniknout, a zůstali rozestoupeni, a když už ni přátelé z velké Části touto mezerou prošli, vpadli na ně, jak i.tlili v určitém nepořádku, zezadu i z boků a pustili se do nich. I hébané však neutekli, ale v pořádku odtáhli na Helikón a byli n i tuio bitvu velmi pyšní, protože se považovali za neporažené. Iu Třebaže pro svá četná /.ranení byl Agésilaos hluboce vyčerpán, dal se ještě, dřív než se uchýlil do svého stanu, odnést \ nosítkách ke své ľalanze a podíval se na padle. kttfJ byli polo lení uprostřed vojska. Ty z nepřátel, kteří hledali útočiště v chrámu, dal všechny propustit na svobodu. V blízkosti je totiž Nvalyné Athény Itónské a před ni stoji pomník, který tu kdysi postavili Hoiótové, když. v těch místech pod Sparlónovým velením porazili Athéňany a zabili Tolmida.
Příštího dne chtěl Agésilaos zjistit, zda se Thébané chtějí pustit do boje, který by rozhodl, a tak poručil, aby se vojáci ověn-i ih, aby pištci hráli a aby bylo postaveno a ozdobeno tropaion na znamení vítězství. Když nepřátelé poslali vyjednavače se žádosti, aby mohli pochovat své mrtvé, dohodl s nimi přiměri, a když si takto dal potvrdit své vítězství, dal se odnést do Delf, kde se právě konaly pythijské hry. uspořádal tam na počest boha procesí a obětoval desátý díl z asijské kořisti bylo to sto talentů.
Po jeho návratu domů si ho spoluobčané ihned zamilovali a obdivovali jeho způsob života. On se totiž nevrátil z ciziny, jako většina vojevůdců, změněný eizokrajnými mravy, nespokojený s domácími zvyklostmi a odmítající je, ale stejně jako ti, kteří nikdy nepřekročili Lurótas, ctil a miloval všechno, jak bylo, ne-
Jindy ho zvali, aby si poslechl Človeka, který utni napodobil slavika, ale on pozváni odmítl: „Vždyť jsem slyšel opravdového slavíka!"
Lékař Menekrates mél úspěch v několika případech, kterfc zprvu vypadaly beznadějně, dostal za to příjmení Zeu% a užíval ho, až tím byl protivný. Ten se odvážil poslat Agésilaovi dopis] tohoto zněni; „Menekrates Zeus přeje králi Agésilaori zdraví, T Agésilaos mu odepsal: „Král Agésilaos přeje Menekratovi zdravý rozum."
22      Když byl ještě u Korinta a po dobytí Héraia se dival, jak vojáci odvádějí zajatce a odnášejí kořist, přišli vyslanci z Théb jednat o přátelství. On to město odjakživa nenáviděl a domníval se, že i tentokrát bude dobře jednat s nimi trochu svrchu, proto předstíral, že je ani nevidí, ani neslyší. Nato se přihodilo něco, co vypadalo jako trest boží, neboť ještě než Thébané odešli, přišlí poslové se zprávou, že jednu jeho moru Ifíkrates pobil, Tak velká pohroma na ně už dávno nedolehla; vždyť ztratili mnoho dobrých vojáků, a k ztrátě se přidružila ještě ostuda: těžen ozbrojení Sparťané byli poraženi lehce ozbrojenými Žoldnéři! Agésilaos hned vyskočil a chtěl jim jít na pomoc. Kdy/ se dověděl, že už je po všem, šel ihned do Héraia a Boiótanům vzkázal, aby k němu přísli, a jednal s nimi. Boióťané mu chtěli oplatit jeho pyšné chováni, a tak se o míru ani nezmínili a jen požádali, aby je pustil do Korinta. Agésilaos se rozzlobil a řekl: „Jestliže chcete spatřit své přátele velmi pyšné na to, co mají, budete k tomu mít zítra bezpečně příležitost/' Příštího dne je vzal s sebou, pustošil korintskou zemi a přihlížil se až k samému jejich mestu, Kdy/ takto ukázal, Je Korinťané nemají odvahu se bránit, vyslance propustil,
Sám pak odvedl muže, kteří z té mory zbyli, do Sparty; vyrážel na cestu před rozedněním a teprve za tmy dával zastavit, aby ti z Achajů, kteří ho nenáviděli a pomlouvali, neméli velkou radost. Brzy nato táhl s Achaji vojensky do Akarnanie. Aby se jim zavděčil, odehnal hodně dobytka a porazil Akarnany v bitvě. Achajům, kteří ho prosili, aby tam zůstal přes zimu a znemožnil tak nepřátelům zasít, odpověděl, že to udělá právě opačně, neboť oni se budou ještě víc bát války, budou-lí mít pole včas osetá. A tak se také stalo, Když dostali zprávu, že se znova chystá vojenská výprava proti nim, uzavřeli s Achaji mír.
Když Konón a Farnabazos, kteři s královým loďstvem i il ili moře, plenili přímořské kraje Lakóniky a když se i měs-Mhéiiy nové opevnovalo — penize na to dal Farnabazos —, m 'IhmIIi se Spartané uzavřít s perským králem mír. Pošlou také thliilkidu k Tiribazovi a nejhanebnéjším a naprosto nezakon-m způsobem vydají perskému králi maloasijské Řeky, za kte-i'Mval Agésilaos, Proto také Agésilaos měl na té hanbě jen ľ-ilrný podíl. Antalkidas byl totiž jeho protivník a usiloval mil /a každou cenu, protože podle jeho přesvědčeni válka Kovala Agésilaův vliv a propůjčovala mu největši slávu ■   Přesto Agésilaos odpověděl komusi, kdo tvrdil, že Spařené drží s Peršany: „Spiše Peršané drží se Spartany."
lim, kteři nechtěli přijmout miř, hrozil válkou a nutil všechny, aby se podřídili perským podmínkám; dělal to hlavně kvůli IhohaiiLim, aby byli oslabeni tím, že by Boiôtii dali samostatnost, Jasně to ukázal svým pozdějším jednáním. Když se totiž • Mihulas dopustil onoho ohavného činu a v době míru bez ohledu na platné smlouvy obsadil Kadmeiu, byli tím rozhořčeni Vtichni Rekové, těžce to nesli i Sparťané, a nejvíc se hněvali Aidami protivníci a ptali se Foibidy, na čí rozkaz to učinil, pioiože podezřívali Agésilaa. Tu Agésilaos neváhal Foibidovi pomoci a veřejně prohlásil, že třeba se dívat jen na to, zda tento Čin přináší nějaký prospěch; to, co je pro Spartu výhodné, může vykonat každý sám od sebe a je to správné, i když mu to nikdo neporoučí.
Přitom při každé příležitosti tvrdil, že spravedlnost je první ze Viech ctností. Statečnost prý nepřináší žádný zisk, když není provázena spravedlností, a kdyby všichni byli spravedliví, nebyli* by statečnosti vůbec třeba. Když někteří o něčem prohlašovali, že to je vůle velkého krále, odmítal je: „V čempak je větší než |á, není-li spravedlivější'ľ' Je správný a krásný jeho názor, Že spravedlnosti jako nějakou královskou mírou je nutno měřit, oč přesahuje ostatní ten, kdo je větší.
Nepřijal také dopis, v němž mu po uzavřeni míru perský král nabízel osobní přátelství; poukazoval na to, že stačí přátelství mezi jejich národy, a dokud trvá to, není vůbec třeba osobního přátelství.
V praktickém životě však tuto zásadu vždy nedodržoval, ale často se dal strhnout ctižádostí a svárlivostí, zvlášť když šlo
o Ihébany, ;i nejenže uchránil Foibuhi pfed tfWtolD, al* dosál takO toho, že tpurtská obec vzala loto jeho jednáni na sebe, ol sazení Kadmeie potvrdila jako správné a vládu a ústavu svěřili jako neomezeným pánům Archiovi a l.eontidovi, s jejichž p< mocí se Foibidas dostal na hrad a ovládl jej. 24 A z toho tedy ihned vzniklo podezření, že to sice provez Foibidas, ale že to vymyslil Agésilaos. Tomuto obvitění se ni základě jeho pozdějšího jednáni obecně věřilo. Když totiž Thé-bané cizí posádku vyhnali a své město osvobodili, prohlásil za zločin, že popravili Archiu a Leontidu, kteří byli podle jména polemarchy, ve skutečnosti tyrany, a začal proti nim válku. Do lioiótie byl poslán s brannou moci Kleombrotos, který už tehdy byl po zemřelém Agésipnlidovi králem, neboť Agésilaos, který měl /.a sebou už čtyřicet let vojenské služby a podle zákona už déle sloužit nemusit, sc onomu velení vyhnul, protože se stydí 1 jednat zase nepřátelsky vůči Thébám, a to kvůli tyranům, když krátce předtím válčil s Pliúnfany kvůli jejich vyhnancům
Tehdy žil jakýsi Sparfan Sfodrias, který patřil k straně Agési-, laovi nepřátelské a který působil v Thespiích jako harmosta; ten nebyl bez odvahy ani bez ctižádosti, měl však stále víc nadějí než zdravého rozumu. Protože toužil po slavném jméně a protože si myslil, že se Foibidas proslavil svým odvážnym činem V Thébách, nabyl přesvědčeni, že bude ještě krásnější a skvělejší, jestliže se zmocní Peiraiea a Athéňany nečekaným útokem z pevniny odřízne od moře.
Někteří však tvrdí, že to byl plán boiótarchů Pelopidy a Melóna. Ti totiž poslali tajně několik lidi, kteří se vydávali za stoupence Sparty a kteří Sfodriu chválili a vynášeli jako jediného Člověka, jenž by se hodil k takovému činu, povzbuzoval i ho a nakonec ho dohnali k tomu, že se rozhodl pro tento čin, stejní nespravedlivý a protizákonný, jako byl čin Foíbidův, provázený však menší odvahou a menším štěstím. Doufal totiž, že zaútočí na Peiraieus v noci, ale jasný den ho zastihl ještě na thriaské rovině; jeho vojáci prý se zhrozili a byli přestrašení, když. spatřili světlo z některých eleusinských chrámů. On sám ztratil odvahu, protože u/ byl konec se skrytým postupem, a lak s nepatrnou kořistí vrátil s hanbou a neslavně do Thespií.
Z Athén kvůli tomu poslali do Sparty vyslance se stížností. Ti však zjistili, že spartské úřady nepotřebují proti Sfodriovi žád-
i /úlohu, ale že už samy od sebe ohlásily, že bude souzen Ittdelniho zločinu. Sfodrias se však nechtěl tomuto soudu pod-lldli protože se bál hněvu spoluobčanů, kteří se styděli před \i hr Anny a chtěli, aby se zdálo, že byla spáchána křivda na h, ii ne že oni křivdu spáchali.
Sfodrias měl syna Kleónyma, jehož     byl to ještě ehla-
i a měl krásnou tvář - miloval Archidamos, syn krále Agési-|m. len s nim tenkrát sdílel obavy o otce, neměl však možnost
ijmě pro něho něco udělat a pomoci mu, neboť Sfodrias pálili k Agěsilaovým politickým protivníkům. Kleónymos však za Uliti pfišel a prosbami a slzami ho přiměl k slibu, že jim nakloní Aitéidlaa. protože ten je pro ně nejobávanéjší. Archidamos po tři hrbu čtyři dny chodil za otcem, ale neřekl ani slovo, protože se llydél u bál; když už byl proces blízko,tu se konečně odvážil ^■ÉNÍlaovi říci, že ho Kleónymos prosil za otce. Agésilaos věděl ti lilapcově náklonnosti a nestavěl se jí v cestu: o Kleónymovi b) lo totiž už od dětství jasné, že sc /. nebo spiš než i. kohokoli ji-
ii ho stane řádný muž. Přesto však Agésilaos nedal tenkrát synovi na jeho prosby najevo, že by mohl doufat v něco příznivého noho přátelského, jen mu řekl, že se podívá, co by bylo
Hpfávné a vhodné, a odešel.
Archidamos přestal za Kleónymem chodit, protože se styděl, třebaže dřív u něho býval několikrát za den. Následkem toho prestávali i Sfodriovi přátelé stále více věřit, že to s ním dopadne dobře, až Ftymokles, jeden z Agésilaových přátel, jim při jakémsi dohovoru odhalil Agésílaúv názor: jeho čin že naprosto odsuzuje, jinak že Sfodriu považuje za rádného muže a vojáka, jaké podle jeho názoru obec potřebuje. Takhle o tom totiž Agé-NÍlaos mluvil při každé příležitosti, protože chtěl udělat synovi radost, takže i Kleónymos ihned poznal Archidamovu péči .i Sfodriu jeho přátelé podporovali už s větší odvahou.
Agésilaos vůbec velmi miloval své děti. Vypráví se o něm také historka, jak si jednou s dětmi doma hrál, když byly ještě malé, a vzal prut mezi nohy jako koně, a když ho při tom uviděl kdosi i; jeho přátel, prosil ho, aby o tom nikomu neříkal, dokud sám nebude mít děti.
26 Sfodrias byl osvobozen. Když se to Athéňané dověděli, rozhodli se pro válku, a tu se o Agésilaovi mluvilo velmi špatně, protože se zdálo, že se pro pošetilou dětskou lásku postavil
v cestu spravedlivému soudu a způsobil, že se obec stala spoluviníci lak velkých zločinů proti Řekům.
Když Agésilaos zpozoroval, že Kleombrotos nemá chuť dt-války s Thébany, nechal stranou zákon, o který se před rasem opíral, když šlo o vojenskou službu, sám vpadl do Boiótie, způsobil Thébanům škodu a také sám Škodu utrpěl, takže když byl jednou i on sám zraněn, řekl Antalkidas: „Thébané třvěru krásí ně odplácejí /a to. žes je proti jejich vůli naučil bojovat, když™ neuměli." Riká se, že Théhané opravdu byli tenkrát bojovnější než kdy jindy, jako by je vycvičilo množství spartskýeh vojenských výprav,
Ze stejného důvodu zakazuje už starý Lykúrgos ve třech tak« zvaných rhétrách táhnout často proti stejnému nepříteli, aby se nenaučil válečnickému uměni.
Agésilaovi mčli za zlé i spojenci Sparranů, že se snaží zničit Thébany ne pro nějakou veřejnou stížnost, ale ze zpupnosti a řevnivosti. Stěžovali si, že jsou bez nějaké potřeby ničení, když musí každý rok v takovém počtu chodit .sem a tam za hrstkou Spartanů. Tenkrát prý si Agésilaos vymyslil, jak jim ukázat, kolik jich vlastně je. Poničil, aby si všichni spojenci vzájemně pomícháni sedli, Spartané si musili sednout odděleně vedle nich. Pak dal vyvolat, aby nejdřív vstali hrnčíři, když vstali, dal vyvolat kováře, pak po řadě zedníky, tesaře a všechny ostatní řemeslníky. Povstali takřka všichni spojenci, ze Spartanů nikdo. Těm bylo totiž zakázáno provozovat nějaké umění a vyučit se řemeslu. A tu Agésilaos spojence se smíchem vyzval: „Podívejte se, lidé, o kolik vojáků posíláme víc my než vy ľ* 27     Když se vracel s vojskem od Théb a vystupoval v Mega-rách nu akropol k radnici, začalo mu bez viditelné příčiny škubat ve stehně, byla to prudká bolest, noha mu otekla, jako by byla plná krve, a silně se zanítila. Když mu jakýsi lékař ze Syra-kus otevřel žílu pod kotníkem, bolesti ustaly, vyvalilo se však hodně krve a její proud nebylo možno zastavit, takže král upadl do hluboké mdloby a jeho život byl ve vážném nebezpečí Nakonec krváceni přece jen zastavili, Agésilaos byl dopraven do Sparty a dlouhou dobu byl nemocen a neschopen účastnil se vojenského tažení.
V této době dopadlo na Spartany mnoho pohrom na zemi i na moři, nej větší u Tegyr. kde poprvé podlehli v řádné bitvě a
II poraženi Thébany. Všem Rekům se zdálo žádoucí uzavřít
a . . ny mir a z celého Řecka se sešli do Sparty vyslanci, aby i|o|imIii.iIí mírové podmínky. Jeden z nich byl Epameinóndas, Lim l>yl slavný jako učenec a filozof, důkaz o svých vojevůd-
ikvcli schopnostech však do té doby ještě nepodal. 1 když I o.imemóndas viděl, jak se všichni ostatní hluboko sklánějí i il Agésilaem, on sám jediný si uchoval hrdost a dokázal pro-JtVll svůj názor. Pronesl řeč týkající se nejen Thébanů, ale obec-^Hfelého Řecka, a v ni ukázal, že válka zvětšuje moc Sparty, ale vili hni ostatní jí trpí, a vybízel je, aby si zajistili mir založeny na (sudách rovnosti a spravedlnosti; jen tak prý bude trvalý, bu-ilou-li všichni zrovnoprávněni.
Když Agésilaos zpozoroval, s jakou radosti a pozorností lo Rekové poslouchají, zeptal se Epameinóndy, zda považuje za Iprhvné a slušné, aby Hoiótie byla samostatná. Epameinóndas um pohotově a nebojácně odpověděl otázkou, zda považuje za npiávné, aby Lakónika byla samostatná, a tu Agésilaos rozhněván vyskočil a vyzval ho, aby odpověděl jasně, zda považuje Itoiótii za samostatnou. Když Epameinóndas vyslovil znova Hojnou otázku, zda totiž považuje Lakóniku za samostatnou, Agésikta to tak podráždilo a poskytlo mu to tak vítanou záminku, že okamžitě vyškrtl jméno Thébanů z mírové smlouvy a vypověděl jim válku. Ostatní řecké vyslance vyzval, aby se po uza-dohody vrátili domů a to, co lze vyléčit, ponechali míru, en nelze vyléčit, válce. Vždyť se mělo dosáhnout toho, aby všechny spory byly vyjasněny a odklízeny.
V té době byl Kleombrotos s vojskem náhodou ve Fókidé. Eforově za ním tedy ihned poslali rozkaz, aby táhl proti Thé-hám. Rozeslali také posly po spojencích a shromáždili je — byli sice neochotni a rozmrzeli na válku, ještě se však neodvážili odporovat nebo Spartany neposlechnout. Třebaže se ukázalo mnoho nepříznivých znamení — vypsal jsem je v Epameinóndové životopise — a třebaže také Spartan Proihoos mluvil proti této výpravě. Agésilaos neustoupil, ale válku prosadil s pevnou vírou, že je vhodný čas pomstit se Thébanům, když celé Řecko je svobodné a jen Thébané jsou vyloučeni ze spolku.
Že byla ona výprava podniknuta víc v návalu hněvu než po zralé úvaze, o tom svědčí už sám rychlý spád události. Čtrnáctého dne měsíce skiroforiónu byla uzavřena mírová smlouva ve
Spartě a pátého dne měsíce hekatombaiónu, tedy jen o dvacv, dní později, byli Sparťané poraženi u Leukter. Padlo přitom tisíc Sparťanů, kromě jiných sám král Kleombrotos a s nim neff lepší lidé ze Sparty. Mezi nimi přišel o život i Kleónymos, krá ný Sfodriův syn, který třikrát klesl před králem, třikrát se zas vzchopil a znovu bojoval s Thébany. 29 Sparťané zde utrpěli nečekanou pohromu a ^Tiébaně zat měli štěstí, o jakém se jim nezdálo a jaké neměli nikdy žádní Rekové ve válce s jinými Reky, a přitom by nikdo nepřisoudil poraženému městu ani o trochu menší slávu a obdiv za statečnosti než městu vítěznému.
Xenoťón říká, že řeči a vtipné výroky velkých mužů jsou vždy něčím pamětihodné, i když byly proneseny při víně a v zábavě, a má pravdu. A neméně, dokonce ještě vic si zaslouží uvážení a pozornost to, co velcí mužové činí a fikají v neštěstí, aby si uchovali důstojnost.
Ve Spartě se v té době náhodou konala velká slavnost a město bylo plné cizinců; byla to slavnost zvaná gymnopaidie, při niž soutěžily v divadle sbory. A v takové chvíli přišli poslové od Leukter se zprávou o prohrané bitvě. Ačkoli bylo okamžitě jasné, že spartská moc je zničena a že Spartané ztratili nadvládu, přesto eforové nedovolili, aby nějaký sbor odstoupil nebo aby z úředního rozhodnuti došlo k nějaké změně průběhu slavnosti, ale poslali jména padlých domů příbuzným a sami se dál zabývali hrami a soutěží sborů. Příštího rána, když už všichni věděli, kdo se zachránil a kdo padl, otcové, příbuzní a přátelé padlých vyšlí na náměstí a vzájemně se pozdravovali s veselou tváři, plni pýchy a radosti, kdežto příbuzní zachráněných zůstali i s manželkami doma, jako by měli smutek, a když někdo nutně potřeboval vyjít ven, pak oděvem, řeči i pohledem dával najevo své pokoření a skličenost. Ještě vic bylo možno takové jednání pozorovat a slyšet u žen, jak ta, která čekala návrat živého syna z bitvy, byla smutná a tichá a jak matky synů, kteři podle zprávy padli, se ihned objevovaly ve svatyních a vzájemně se navštěvovaly s veselou a hrdou tváří.
30 Když teď spojenci odpadali, očekávali mnozí, že Epa-meinóndas, pyšný na své vítězství, vpadne na Peloponés, vzpomínali si na věštby narážející na Agésilaovo kulháni a zmocnila se jich velká malomyslnost a strach před bohy, jako by město
ii/euo iie.šiéstím proto, že člověka se zdravýma nohama lomil z. královského úřadu a vzali si kulhavého a zchromlého, i ili ie božstvo varovalo, aby se před něčim takovým měli na n n a chránili se toho víc než čehokoli jiného, Avšak pro <, kterou si Agésilaos jinak získal, a pro svou zdatnost a slá-iiyl pro ně nejen králem a velitelem ve válce, ale i lékařem D/hodčim v politických nesnázích.
V lé době se báli použít zákonem předepsaných potupných Im ni vůči těm, kteří se chovali v bitvě zbaběle — takovým li-Hhtl fikali třasořitkové —, protože jich bylo mnoho a byli mezi imni mocni občané, takže byly obavy, že by se mohli vzbouřit, lakoví lidé nejsou jen vyloučeni ze všech úřadů, ale přináší hanbu i dát někomu z nich dceru za manželku nebo oženit se n dcerou takového člověka; kdokoli je potká, může je udeřit, t hodí stále špinaví a zanedbaní, nosí záplatovaný strakatý plášť m holí se jen na jedné straně, druhou tvář musejí nechat zarosí |ou, Bylo tedy nebezpečné vidět mnoho takových lidi ve městě v době. kdy potřebovalo mnoho vojáků. A tak si zvolili Agésilaa /a zákonodárce. Ten ani k zákonům nic nepřidal, ani z nich nic neubral, ani nic nezměnil, přišel prosté do shromáždění Sparťa-iui .1 prohlásil, že pro tentokrát je třeba nechat zákony spát, ode dneška však že znova platí, a tak současně uchoval obci zákony i občanům čest.
Protože chtěl mladé občany zbavil malomyslnosti a sklíčeno-ili, která se jich zmocnila, podnikl vpád do Arkád i e. Měl se přitom velmi na pozoru, aby se utkal s nepřáteli v bitvě, dobyl však |lkési městečko Mantinejských, vyplenil kraj a vyvolal v městě veselejší náladu naději, že ještě neni všechno ztraceno. 31 Brzy nato se objevil v Lakónice Epameinóndas s nejméně čtyřicetitisicovou armádou těžkooděnců, počítaje do toho I spojence. Za nimi šlo ještě mnoho lidí jen částečně vyzbrojených nebo vůbec beze zbraně, kteří chtěli jen loupit, takže celá (a výprava, která vpadla do Lakóniky, čítala na sedmdesát tisíc lidi. Uplynulo už šest set let od té doby, co se ve Spartě usadili Dórové, a za celou tu dobu byli teprve teď poprvé v zemi spatřeni nepřátelé, dříve se tam žádný neodvážil. Do země do té doby nedotčené a nepopleněné pronikli až k řece a k městu a pálili a loupili, aniž jim v tom kdo bránil. Agésilaos totiž nedovolil Spartanům bojovat proti takovému proudu a příboji války, jak