Alexandr Vypíši v této knize život krále Alexandra a Caesara, jenž 1'in-nlit Pompeiíiv pád, ale pro množství jejich činů, omezím ce~ Inu předmluvu na prosbu k čtenářům, aby mě nchaněli, nebulit) li vyprávět všechny události, ani tak, že bych nijaký z prolni vch příběhů dopodrobna vypracovával, nýbrž tak, že si většinou povedu stručné. Vždyť nepíši historii, nýbrž životy, a v nej-iMijiiiL-nitéjsíeh skutcích sť ne jev i tuk veskrze zdatnost a zbabé-In.i, ale často nepatrný skutek, výrok, žert ozřejmí povahu lépe niv, bitvy s tisíci a tisíci mrtvých, nejvčlSí řady vojsk a dobývání mčfct. Jako se tedy snaží malíři zaehyiit podobu z obličeje M t tvarů očí a jejich okolí, kde se jeví povaha, a o ostatní části Iŕla se pramálo starají, tak také je třeba dovolit mně, abych st upíše ponořoval do projevů duse a tčmi charakterizoval život ku/dĹ-ho jednotlivce a abych veliké činy a zápasy ponechal jiným. Uznává se všeobecne, že Alexandr byl rodem po otci Hé-mkluv potomek, protože pocházel od Kára na, po matce potomek Aiakův od Neoptolema. A vypráví se, že se Filippos zamiloval do Olympiády na Samothráee — sám byl tenkrát ještě mladiček a ona sirotek bez rodičů a že si pak naklonil jejího bratra Arybdu a spojil se s ní sňatkem. 1 zdálo prý se nevčstě noc předtím, než byli spolu uzavřeni do manželské ložnice, že se ozval hrom a do jejího života udeřil blesk. Po této rané prý vzplanulo veliké světlo, potom se rozštěpovalo na plameny, jež se nesly na všechny strany, a rozptýlilo se. Filippos však mol později po sňatku ve snu vidění, že tiskne na život své ženy pečeť; a rytina lé pečeti meku jak myslel, obraz Iva. Ostatní věštci se na to viděni dívali s nedůvěrou, že pry je lilippovi třeba mit se v manželských věcech co nejpřísněji na pozoru. Ale Aristandros z Telméssu řekl, že je Olympias těhotná neboť nic prázdného se prý nepeěelí; a že porodí syna prudké a lví povahy. Byl prý také jednou spatřen had, jenž ležel natažen podél těla spící Olympiády, a to prý především oslabovalo Filippovu lásku a projevy něžnosti, takže k ni pak už ani často nedocházel, iinj u ni spal ať už proto, že dostal strach před nejakými čara proti své osobě a před kouzly té ženy, ať proto, že se zdrž' styku, poněvadž obcovala s vyšší bytosti, Ale vypraví se o tom ještě něco jiného. Všechny ženy v tamějších krajinách jsou <-.\ dávna oddány orfickým myslením a iJionýsovým orgiím prii to také maji příjmení „klódóny" a „mimallony" — a napodobil jí v mnoha věcech Édónky a Thrákyně v končinách pohoří II n mu — od toho se také, jak se zdá, dostalo tomu nemírném n a přepjatému uctíváni bohů jména „thréskeia". A Olympias vlci než jiné mčla v oblibé ty stavy posedlosti, poněkud barbarským způsobem stupňovala bozi zaníceni a vláčela s sebou na slavnostní shromáždění velké ochočené hady, a ti se často vy noro vali z břečťanu a z mystických opálek, ovíjeli se kolem thyrsň žen i věnců a děsili muže. 3 Nicméně prý poslal Filippos po tom zvláštním ůkazi Chaitóna z Megalopole do Delf a ten mu přinesl věštbu, v niž bůh přikazoval, aby obětoval Ammónovi a toho boha aby nejvl* c e uctíval. Filippos prý ztratil jedno oko, jímž štěrbinou ve dveřích vyslidil, jak ten bůh v podobě hada souloží s jeho ženou A když Olympias, jak vykládá Eratosthenes, vyprovázela Ale xandra na válečnou výpravu, pověděla prý mu mezi Civím a oči ma o jeho tajemném zplození a vyzývala ho, aby byl svým smýšlením hoden svého původu Ale jini vyprávějí, že prý to s rol* hořčenim odmítala a řikala: „Cožpak mě nepřestane Alexandi osočovat u Héry?" Alexandr se ledy narodil šestého dne měsíce hekalombaiónu, jemuž Makedoňané říkají lóos, v den. kdy byl zapálen chrám Artemidy F.feské. Na tu věc udělal Hégésias z Magnesie vtip, jenž by byl svou studenosti mohl onen požár uhasit: není prý nic divného, že ten chrám shořel, když byla Artemis zaměstnána při Alexandrově porodu. Ale mágové, kteří právě pobývali '. [ u-Li pokládali nehodu chrámu /.a znamení nově nehody a pobíhali sem tam, bili se do tváří a volali, že tento den zplodil neštěstí a velikou pohromu pro Asii, Filippos, jenž právě dobyl Poteídaie, doslal současné tři zprávy; první, že Parmenion ve velké bitvě porazil Ilyry; druhou, že jeho kůň dobyl o závodech v Olympii vítězství: a třeli, že se narodil Alexandr, Když se nad těmi /právami, jak je při rozeno, radoval, zvýšili ještě jeho Inilim věštcové: ti vykládali, že hoch, jehož narození se událo ■ ■ ,r.ne s třemi vítězstvími, bude nepřemožitelný. Vzhled jeho těla znázorňují nejlépe sochy vytvořené Ly-■ i |*ľin: jim jediným si také přál být vypodobňován, neboť co |ii ilru mno/i / jeho nástupců i mnozí z přátel napodobovali, n' pumě diveni krku, jenž byl poněkud nachýlen k levé stra-Mŕ, n vlahost oči, to tento umělec přesně zachoval. Ale když ho i Ur s maloval s bleskem v ruce, nevyjádřil věrně barvu jeho ^■N. nýbrž učinil ho tmavějším a zašpiněným. Ale on byl, jak |ii ivOji, bílý, a ta bělost mčla růžový nádech, hlavně na prsou i i'1'lKeji. V Aiistoxenových Pamětech jsme četli, že jeho kůže vydávala piiinnný pach a vůně opřádala ústa i celé tělo, takže sejí plnilo jtflm spodní šatstvo. Příčinou toho byla asi tělesná směs, jež byla Vilmi teplá a ohnivú, neboť vůně vzniká lim, že se vlhkost hor krm vaří, jak soudí Theoľrastos. Proto také suché a ohněm pro-lycené krajiny vydávají nejvíce libých aromatických la lek. Slun-Cf totiž vytahuje vlhkost, jež jako látka rozkladu má v tělech převahu. Ale u Alexandra působila tělesná horkost, jak se zdá, ukloň k pití a vznětlivosti. Dokud byl ještě hochem, projevovala se ovšem u něho zdrženlivost — neboť ačkoli byl jinak výbušný a zprudka se dával unášet, smyslnými požitky se těžko vzrušoval a přistupoval k takovým věcem s velikým klidem — a v jeho ctižádosti byla hrdost a ušlechtilost neúměrná jeho mládí. Nemiloval totiž slávu \ žádné z jejich podob na rozdíl od Filippa, jenž se krasořečnic-ky pyšnil obratností v řečnění a svá vozalajská vítězství v Olympii razil na své peníze. Avšak Alexandr, když ho lidé z jeho družiny zkoušeli a tázali se, zda by chtěl v Olympii závodit V běhu byl totiž dobrý běžec —, dokonce odpověděl: „Ano, kdyby měli být mými soupeři králové." Zdá se, že měl vůbec nechuť k atletům. Ačkoli uspořádal velmi mnoho závodů, nejen pro tragédy, píšíce a kitharódy, ale i pro rapsódy, a také všelijaké honby a Šermířské zápasy, neurčil nikdy s nějakým patrnějším zájmem cenu ani pro pěstní zápas, ani pro pankration. Když přišli od perského krále vyslanci a Filippos nebyl přítomen, Alexandr je hostil a důvěrně se s nimi stýkal a podmanil šije i svou přívětivostí i tím, že nekladl dětinské nebo bezvýznamné otázky, nýbrž vyptával se na délku silnic a na cestu * I c i vuilroz.enii .1 iiii samého perského kľ.ilo. jak schopný |c valí II .1 |..ik:i k- silii .( moc Peršanů, r,t k ■■■ v- >c vyslanci divili t mmuMi. h povestnú zdatnost Filippova je pouhé nie p roli energii mhn chlapce a proti jeho schopnosti k velikým činům. A věru, kdykoli prišla zpráva, že Filippos dobyl nejakého vjl značného mesta nebo zvítězil v nejaké proslule bitvu, nijak m dostně nezářil, když to slyšel, ale říkával svvm dnihíim: ,,llo i otec sebere všechnu předem a mne nezanechá ani jediný velí a skvělý čin, který bych mohl vykonat s vámi." Poněvadž totiž nehorlil pro rozkoš ani pro bohatství, nýl" pro statečnost a slávu, myslil, Že čím více přijme od otce, dni méně bude moci zdárně provést sám. A protože se domníval, h se vzrůstem říše všechny činy na sebe strhává hlippos, i lu.-f od něho obdržet vládu plnou nikoli peněz, ani prepychu a požitku nýbrž zápasů, válek a činů uspokojujících jeho ctižádost. Jak je přirozené* péči o něho se zabývalo mnoho pěstounu, vychovatelů a učitelů, jak se jim říkalo, ale nade všemi stál Leo nidas, muž povahově přísný, spřízněný s Olympiádou. Sám se nijak nevyhýbal názvu „vychovatel"", poněvadž v sobě obsahuje krásnou a skvělou činnost, ale ostatní ho pro jeho vážnost a příbuzenský vztah nazývali Alexandrovým pěstounem a správcem, Úlohu vychovatele a tento název si přivlastňoval Lysimachos, rodem z Akarnánie. Nebyl právě příliš vzdělaný, ale že sebe na zýval Foinikem, Alexandra Achilleem a Filippa Péleem, byl oblíben a zaujímat druhé místo, 6 Když přivedl Filonikos Thesalský koně Búkelalu, aby jej za třináct talentů prodal Filippovi, sešli na rovinu toho koně vyzkoušet. Zdálo se. Že je jankovitý a zcela nepotřebný, neboť nepřipouštěl k sobě jezdce a nesnášel hlas nikoho z Filippovy družiny, ale proti všem se vzpínal. Filippos se horšil a kázal ho odvést, že je docela divoký a nezkrotný, a tu řekl Alexandr, jenž byl při tom: „Jakého koně to ztrácejí, poněvadž s ním nedovedou pro nezkušenost a strach zacházet!" Filippos nejprve mlčel, ale když se Alexandr svými poznámkami častěji vměšoval a byl velmi rozčílený, pravil mu. „Co ty haníš starší muže, jako bys měl více rozumu a dovedl s koňmi lépe zacházet?!" „S tímhle alespoň bych pořídil lépe než kdo jiný odpověděl Alexandr. .11« \ in pofídis-H, jak odpykáš svou opovážlivost?" „Cli Diovi, zaplatím, co ten kůň stojí!" uhl se smich, potom uzavřeli úmluvu o těch penězích, a Ale->.i.!i ihned přiběhl ke koni, přejal otěže a obrátil ho proti slun-palmé totiž pozoroval, že se kůň plaší, vidí-li před sebou Ml a tam se zmítat svůj stiň. Klusal kousek vedle něho, pri-hc ho pokoušel poplácáváním uklidnit, a když viděl, že i ni narůstá odvaha a ohnivost, odhodil v tichosti plášť, vyčíhl se a bezpečné se na něm usadil. A přitáhl otěžemi udidlo, i'tuli/el je chvíli bez bití a aniž trhal uzdou; ale když viděl, že HŮň se již nechová hrozivé a plane touhou běžet, popustil a pak I |iž hnal, přičemž zcela odvážné pokřikoval a pobízel jej no-Ilon. Ve Filtppově družině byla nejprve úzkost a ticho. Ale jakmile obrátil a pyšní a radostně zamířil přímo k nim, ostatní všichni Misali, otec však prý dokonce radosti zaslzel, a když sestoupil / koně. políbil ho na hlavu a řekl prý: „Synu, hledej si královnin -obe rovně: Makedonie li nestačí." Poněvadž Filippos pozoroval, že je Alexandr nepoddajné povahy, umíni-li si nedal si něco vnutit, ale že ho lze poučením iinudno vést k tomu, co je třeba, pokoušel se sám působit na něho spiše rozumovými důvody než rozkazy, a poněvadž učitelům hudby a předmětů všeobecného vzdelaní tak docela nedůvěřoval v jejich vedeni a výchově, v domnění, že je k němu třeba vét-tího studia a že to podle Sofokla je iJilo mnohých otěži a kormidel, poslal si pro nejslovutnějšlho a nejučenějšího ze všech filozofů, Aristotela, jemuž zaplatil za vyučování krásný a čestný honorář, neboť Stageiru, město, z něhož Aristoteles pocházel a jež on sám zpustošil, opět osídlil a ty z občanů, kterým se podařilo prchnout anebo kteří otročili, uvedl opět do jejich domovů. K vyučování a pobytu jim vykázal svatyni nymf u Miczy a tam podnes ukazují Aristotelova sedadla a stinné promenády. /dá se, že byl Alexandr Aristotelem vyučen nejen v etice a politice, ale že se také zúčastnil tajných a hlubších přednášek, jež jeho žáci nazývali zvláštni in jménem akroamatickými a epoptickými a jež nevynášeli na veřejnost, neboť když již Alexandr přešel do Asie a dověděl se, že Aristoteles uveřejnil něja- k c výklady o tom knižné, píše mu zcela otevření o lllu/nlii dopis tohoto znení: „Alexandr přeje Aristotelovi mnoho štésti. Neučinil jsi dohfi /es uveřejnil své akroamatieké výklady, nebol' čim my bml..... vynikat nad ostatní, stanou-li se ty výklady, z kterých isme n i li vzdělání, obecným majetkem všech? Já bych raději chtěl \ kat v znalostech týkajících se nejvyššich věcí než moci. Hml zdráv!" Aristoteles konejši tuto jeho ctižádost a hájí se ohledni o nich přednášek, že prý jsou sice uveřejněny, ale prcce nejsou um h i něny. A opravdu je jeho Metafyzika, jež neposkytuje užitku vy« litováni a Škole, napsána vůbec jen pro poučení lidí s ti í) klad ným vzděláním. 8 Také k zálibě pro lékařství podnítil, jak myslím, Alexandi i spise Aristoteles než kdo jiný. Měl totiž nejen rád lékařskou leů rii, ale také přispíval svým přátelům v nemocech a nařizoval všelijaké způsoby ošetřováni a dietu, jak lze zjistit z jeho dopisu Byl také od přírody přítelem literatury, vědy a četby. Iliadu, již pokládal za rukojeť válečné zdatnosti a tak jí říkával, si vzal v Aristotelově kritické úpravě — říká se ji „Ilias v narthéku" — a měl ji stále se svou dýkou pod poduškou, jak zaznamenal Onésikritos. Poněvadž však se mu v nitru Asie nedostávalo jiných knih, nakázal Harpalovi, aby mu nějaké poslal. A on mu poslal knihy Fitistovy, četné tragédie Euripidovy. Sofoklov) i Aischylovy a dithyramby Telestovy a Filoxenovy. Aristotela zpočátku ctil a měl ho, jak sám říkával, neméně rád než svého otce, protože prý se mu zásluhou otcovou dostalo života, ale zásluhou učitelovou vyššího života; později však k němu pojal určitou nedůvěru. Sice mu nijak neublížil, ale jeho projevy přízné už nebyly tak prudké a vroucné, a to dokazovalo, že se mu odcizil. Ale zápal a touha po filozofii, jež mu byly vrozeny a od dětství s ním vyrostly, nevvprehaly z jeho duse, jak dokazuje pocta prokázaná Anaxarchovi, padesát talentů poslaných Xenokratovi a vyznamenáni, jehož se dostalo Ižandamido- vi a Kaianovi. 9 Když byl Filippos na výpravě proti Byzantským, bylo Alexandrovi teprve Šestnáct let, ale zanechali ho v Makedonii jako správce vlády a královské pečeti. A tehdy pokořil odpadlé Mai-dy, zmocnil se jejich města, barbary vyhnal, město osídlil obyva- i i ,ľ,ťin smíšeného původu a na/val je Alexandropolí. U í.'hai-róncie se osobné zúčastnil bitvy proti Řekům a první vnikl do „Svaté čety" Thébanů. Ještě za nás se ukazoval u Kefisu starý ihih zvaný Alexandrův, u něhož tenkrát rozbil stan; a nedaleko ud něho je hromadné pohřebiště Makedoňanů. Proto Filippos, jak je přirozené, svého syna velice miloval, t.ik/c se dokonce radoval, nazývali-li Makedoňané Alexandra I i ilcm a Filippa vrchním velitelem. Ale různice v rodině, vzniklé jeho novým sňatkem a milostnými pletkami, pfí nichž království jaksi sdílelo neduhy ženské komnaty, byly pramenem četných výtek a velikých sporů, a prudkost Olympiády, ženy žárlivé a vášnivé, je ještě zvětšovala, neboť popouzela Alexandra. Nejzjevnéjší příčinu roztržky poskytl Attalos při sňatku Kleopatry, již si Filippos přivedl do domu, když se přes svůj věk zamiloval do této velmi mladé dívky. Attalos, její strýc, při pitce vybízel Makedoňany, ať si od bohů žádají, aby Filippos zplodil s Kleopatrou manželského syna — dědice království. Byl už opilý. Nad tím se Alexandr rozlítil, zvolal: „Mé pokládáš, ty ničemo, za bastarda?" a hodil po něm číší. Filippos tasil meč a povstal, aby se na něj vrhl, ale naštěstí pro oba dva ve vzteku a opilosti klopýtl a padl, A tu pravil Alexandr výsměšně: „Tenhle člověk, mužové, se chystal přejít z Evropy do Asie, a zatím leží natažen, když měl přejít od lehátka k lehátku!** Po této příhodě u vina vzal Alexandr Olympiádu, dopravil ji do Épeiru do bezpečí a sám pobýval v Ilyrsku. V tom čase přisel k Filippovi Démaratos Korintský, jenž byl hostinným přítelem jeho domu a byl zvyklý mluvit otevřeně. Po prvním uvítání a projevech přátelství se Filippos ptal, jak je to s vespolnou svorností Řeků. a IXtnaratos odpověděl: „Dozajista ti, Filíppe, přísluší starat se o fteky, když jsi svůj vlastni dům naplnil takovými sváry a tolika zly!" Tu se tedy Filippos umoudřil, poslal pro Alexandra, a když ho s Démaratovou pomocí získal, dal ho přivést zpět, 10 Ale když se pokoušel karský satrapa Pixódaros dostat se příbuzenským svazkem ke spojenectví s Filippem a chtěl svou nejstarší dceru dát za manželku Filippovu synu Arrhidaiovi a v té záležitosti poslal do Makedonie Arisiokrita, opět přichá- zeli přátelé a matka na Alexandra s řečmi a pomluvami, že piy Hlippos určil Arrhidaia za svého nástupce a chce mu k lomu dopomáhat skvélým sňatkem a velikou mocí. Alexandr lim hy| skutečné silné /.nepokojen, proto pošle do Kárie tragického li. i ce Thessala vyjednávat s Pixódarem, že je třeba toho kvnhoi I .1 Arrhidaia, jenž je nadto slabomyslný, nechat být, a zato vstoupil v příbuzenství s Alexandrem. Vskutku se Pixódarovi tento návrh libil mnohem více než dfi< véjSír Ale Filippos, který zpozoroval Alexandra, jak jde do b\\u si přibral z jeho přátel Filótu, syna Parmeniónova, a pnul a trpce mu vyčetl, že se zahazuje a je nehoden přednosti, ku rých se mu dostalo, spokojuje-H se tím, aby se stal zetěm takové* ho Kára, jenž je nadto otrokem barbarského krále, Korintským dopsal, aby mu poslali Thessala spoutaného v okovech. Z osui nich Alexandrových hetairů vzdálil Harpala a Nearcha, dált; Erigyia a Ptolemaia z Makedonie. Alexandr je později povolal nazpět a zahrnul je největšími poctami. Když však Pausanías, jenž byl z Attalova a Kleopatřina návodu pohaněn, aniž se mu dostalo zadostiučinění, zavraždil Filip pa, většina viny byla přičtena Olympiádě, že prý mladíka, beztak pohněvaného, ještě pobídla a popichta, a ani Alexandr neušel jedné pomluvě. Když prý se s ním po onom pohanění Pausanias setkal a naříkal si, přednesl prý Alexandr tento verš z Euri-pidovy Médeier / chotě x nevěstou, i toho, kdo ji dal. Nicméně dal Alexandr spoluviníky toho úkladu vypátrat a potrestat; a hyl pohorSen, když Olympias za jeho nepřítomnosti krutě naložila s Kleopatrou. I! Nuže, bylo mu dvacet roků, když přejal říši obklopenou ze vléch stran velkou nepřízní, trpkou nenávistí a nebezpečími, neboť barbarské sousední kmeny nechtěly snášet porobu, toužily po vládcích ze svých vlastních rodů. Řecko sice ľ'ilippos zbrani přemohl, ale nenabyl času, aby je přivykl jhu a zkrotil, nýbrž jen způsobil převrat a zmatky — a zanechal poměry plné bouřlivých otřesů a neklidu zaviněného tím, že si na ně lidé dosud nezvykli, Makedoňané měli z té situace obavy a soudili, že Alexandr musí řecké záležitosti vůbec nechat být a nevynucovat je násilím, ty z barbarů, kteří odpadali, že je třeba po dobrém uliM /pět a úsluhami si získávat náčelníky hnutí. Avšak AJe-< -k- Syrma. Nu zprávu, že Thébané odpadli a Athéňané jsou s nimi srozu-ffllni, vedl ihned svou moc Thermopylami. Prohlásil, že ho Dé-oKisthenes nazýval chlapcem, dokud byl u Ilyrů a Tribalů, jino-Shcm. když se ocitl v Tnesálii, i chce prý se mu ukázat mužem 11 athénských hradeb. Když se přiblížil k Thébám, dával jim jeS-M příležitost litovat toho, co se stalo, a žádal, aby mu vydali Foi-1111- .1 a Prothytu, a tím, kdo by chtěli přejít k němu, zaručoval h. /1 h * l nosí. Ale Ihébané zase zadali. 11 by jim vydal 1 i lot u B An-ii|iaira, a vyhlasovali, aby se ti, kdo chtějí s nimi osvobozovat lucko, stavěli na jejich stranu. 1 pobídl Makedoňany k boji. Na M tané Thébanů, kteří byli postaveni proti mnohonásobné nepřátelské přesile, se bojovalo se statečnosti a horlivostí převyšující jejich silu. Ale když také makedonská posádka opustila hrad K.idmeiu a vpadávala jim do zad, byli obklíčeni a většinou za umné bitvy padli. Města bylo dobyto, bylo vypleněno a srovnáno se zemí, Alexandr totiž vůbec očekával, že Rekové budou takovou zkázou ohromeni, zaleknou se a budou se chovat klidně: ale mimoto si ještě zakládal na tom, že vyhovuje stížnostem spojenců, neboť Fókové a PlatajSti na Thébany žalovali. Výjimečně dovolil odejit jen kněžím, všem hostinným přátelům Makedoňanů, potomkům básníka Pindara a těm, kteří se postavili proti usnesení o odpadnuti, a všechny ostatní prodal do otroctví. Bylo jích asi třicet tisíc, a padlých bylo přes Šest tisíc. [2 Za těch četných a krutých útrap, jimiž bylo město postiženo, se nějací Thrákové vloupali do domu Timokleie, vynikající a mravné ženy. Sami rozchvacovali majetek, kdežto jejich velitel ji násilím přinutil, aby se mu oddala, zhanobil ji a potom ji vyslýchal, máli kde ukryto zlato nebo stříbro. Ona se přiznala, že má. dovedla ho samojediného do zahrady, ukázala mu studni a řekla, že tam při dobytí města sama hodila své nejcenněji! věci. Když se Thrák nakláněl a prohlížel si toto místo, při- točila se k němu zezadu, vrazila do neho, naházela na nej nin slvi kamenu a zabila ho. Když však ji ti Thrakové přivedli f nou před Alexandra, uviděl hned podle jejího vzhledu a chúi#, že je to žena důstojná a ušlechtilá, jak tak he/e všeho ili u a bázně následovala (v. k t e f i ji vedli. Když se polom král otá/itl, kdo je, odpověděla, zeje sestrou Theagena, jenž se postavil pm ti ľ'ilippovi za svobodu Řecka a padl jako velitel u Chairón Alexandr se podivil její odpovědi i jejímu činu a rozkázal, se svými dětmi svobodně odešla. 13 S Athéna n y se smířil, ačkoli projevili neobyčejnou ůčui| s neštěstím, jež stihlo Théby, neboť ze smutku upustili od shn ností mystérii, jimi/ byli právě zaměstnáni, a těm. kteří se uteklí do jejich mésla, prokazovali všemožné pozornosti, Ale ať už nu* sytil svůj vztek jako lev. ať chtěl proti nejsurovějšímu a nejponu řejšímu činu postavit čin laskavý, nejen město zprostil vši vinj ale také je vyzval, aby věnovalo pozornost řeckým poměrům, poněvadž ono bude vládnout Řecku, kdyby se s ním něco přihodilo. Později prý ho neštěstí Théb časlo trápilo a učinilo prý ho k mnohým lidem shovívavějším. Vůbec jak to, co provedl Kld« tovi v opilosti, tak také to, že se Makedoňané před Indy náhle stali zbabělými a tím jako by byli jeho válečnou výpravu i slávu zbavili dovršení, sváděl na Dionýsův hněv a pomstu. A z těch Thébanů, kteří zůstali naživu, ani jediného později neodmítl, obrátil-li se na něho s nijakou prosbou. Tolik o osudu Théb. 14 Když se Řekové shromáždili na Isthmu a usnesli se táhnout s Alexandrem proti Peršanům, byl prohlášen za vůdce. Setkalo se s nim mnoho politiku a filozofů a blahopřáli mu, a on doufal, že Diogenes Sinópský, jenž pobýval v Korintu, učiní totéž. Ale když si ho ani dost málo nevšímal a nečinně (rávil svůj čas v Kranciu, šel k němu sám. A on právě ležel na slunci. J vzpřímil se poněkud, když přicházelo lolik lidí, a pohlédl na Alexandra. Trn hn pozdravil, oslovil a otázal se ho, zda by si něco přál, „Ustup trochu ze slunce," odpověděl Diogenes, Tato příhoda prý se Alexandra tak dotkla, a ač se mu dostalo opovrženi, jal ho nad pýchou a velikosti toho muže takový úžas, že když odcházeli a jeho průvodci se smáli a vtipkovali, prohlásil: ,,Ale já, kdybych nebyl Alexandrem, byl bych Diogenem." I in I )clí' přišel Alexandr s úmyslem dotázat se boha o válečné I»i«vé, A byly právě neblahé dni, o nichž není zvykem udílet ^Bby Proto poslal nejprve s prosbou k věštkyní. Ale když od du a odvolávala se na zvyk, vyšel za ní sám a násilím ji vlekl •In , línímu, a ona, jakoby překonána jeho prudkostí, řekla: „Jsi m prcmožitelný, synu!" Jakmile to Alexandr uslyšel, prohlásil, h pne věštby nepotřebujeme má výrok, jejž od ni chtěl dostat, i ilyž pak vytrhl na výpravu, událo se, jak se zdá, působením ■lva několik znamení, mezi jinými také to, že u Leibéther vykl v oněch dnech / Orfeovy sochy hojný pot byla z. cypři-Aiivého dřeva. Všichni se toho znamení báli, ale Aristandr jej lil aby byl dobré mysli: že prý vykoná činy, o nichž se bu-do zpívat a vyprávět a jež způsobí oslavujícím básníkům a hu-ii Unikům hojně potu a námahy. 15 (o se týče velikosti jeho vojska, ti, kdo udávají nejme n si počet, zaznamenávají, že mělo třicet tisíc pěšáků a čtyři tisíce O/.dců, ti pak, kdo udávají největší počet, čtyřicet tři tisíce pěšáků a pěl tišíc jezdců. Na zaopatření toholo vojska na cestě měl prý podle Aristobúlova vyprávěni ne více než sedmdesát talen-lů, podle Důrida jen obživu na třicet dní, podle Onésikrita byl Jeité nadto dvě stě talentů dlužen. Ale třebas se vypracoval prostředky tak malými a omezenými, nevstoupil na loď dříve, dokud neprozkoumal poměry hetairů a nepřidělil tomu statek, onomu vesnici, jinému důchod z domu nebo z přístavu, Skoro všechny královy příjmy už byly spotřebovány a rozděleny, když Perdikkas řekl: „A co ponecháváš, králi, pro sebe?" „Naděje," odpověděl Alexandr. , Jedy i my, když táhneme s tebou, budeme na nich podílníky," pravil Perdikkas, odmítl s díky majetek, jenž mu byl přikázán, a / ostatních přátel někteří učinili totéž. Ale těm, kteří přijímali a kteří ho prosili, ochotně uštédřoval, a lak při tomto rozdíleni vydal většinu toho, co v Makedonii měl, S takovouto chutí a v takovémto rozpoložení přešel přes He-lespont. Potom se odebral do llia a obětoval žert v u Athéně, úlitbu hé-roům, U Achilleova náhrobku se hojné natřel olejem, s hetairy vykonal závod jen lehce oděn, jak bylo zvykem, ověnčil jej a blahoslavil Achillea, že se mu dostalo zaživa věrného přítele a po smrti velikého hlasatele. Když se procházel městem a pro- hlížel si je, otázal se ho kdosi, chtěl-li by vidět Paridovu lyru, nk on odpověděl, že o ni pramálo dbá, že by vsak rád 11; 11.. . i i Achilleovu, při jejíchž zvucích tento rek /píval o slávě a Činí ili statečných mužů. 16 Mezitím již měli Dareiovi velitelé shromážděna \ o 1 k• il a zaujali l nimi postavení u přechodu pres Granikos, a lak hvlo jako u bran Asie stejně nutno bojovat o vstup clo ni i o vliuln nad ní. Ale většina se bála hloubky řeky a nerovnosti a přikročí protějšího břehu, na nějž bylo nutno vystupovat za boje, a n< kteří také soudili, že je třeba zachovávat starý zvyk týkající || měsíce — v měsíci daisiu totiž obyčejné nevyváděli makt/donštl králové vojsko do pole. Tuto překážku odklidil Alexandr tak, U poručil, aby teď byl druhý artemisios, A když Parmcnión zra/n val od zápasu, poněvadž už je po/dní denní doba, odpověděl by se styděl před Hetespontem, zalekne-li se Graniku, kdyl onen překročil. I vrhne se do proudu s třinácti četami jezděn A jak se tak hnal proti nepřátelským střelám a sráznému bře hu, obsazenému husté těžkooděnci i jezdci, proudem, jenž ho strhoval a omýval svými vlnami, zdálo se, že vede vojsko spll v záchvatu šílenství a zoutálosti než s dobrou rozvahou. Ale on se zahryzl do přechodu a dosáhl, byť s námahou a ztěžka, bře* hu, jenž se blátem stal mokrým a kluzkým, a hned byl nucen V zmateném boji muže proti muži utkávat se s lěmi, kteří se nu ně hnali, dokud se jeho přecházející vojáci jakžtakž neuspořádali, Nepřátelé totiž na ně s křikem dotírali, stavěli se s koněm proti koní a užívali oštěpů, a když se oštěpy rozlámaly, mečů. Mnoho se jich hrnulo na něho samého - vyznačoval se svým štítem a chocholem na přilbě, po jehož obou stranách stálo po divuhodně hilé a veliké pero — a vskutku byl zasažen kopím dolů do spáry pancíře, ale nebyl raněn. Když se na něj hnali vůdcové Rhoisakes a Spinthridates, vyhnul se Spinthridatovi, zaútočit na Rhoisaka, krytého brněním, ale poněvadž zlomil oštěp, sáhl po meči. Za jejich srážky postavil Spinthridates koně z boku, vzpřímil se v sedle a prudce ho shora fal krátkou perskou šavlí. Srazil sice chochol i s jedním křídlem, ale přílba ránu Ovšem jen taktak vydržela, ostří šavle se dotklo jen konečků vlasů. Když se Spinthridates rozpřahoval k druhé ráně, předstihl ho Kleitos příjmením Černý a probodl ho kopím. Současné také padl Rhoisakes pod Alexandrovým mečem. /ailnico dosahovala jízdní bitva tohoto stupně nebezpečí r i íu, přecházela makedonská falanx a nepřátelské pěši sily li,ijnv.il> boj. Ale nevydržely ani udatně ani dlouho, nýbrž až mi řecké žoldnéře se obrátily a utekly. Žoldnéři se shlukli na mhu pahorku a žádali Alexandra, aby jim zaručil život. Ale 1'' protože se poddával spíše hněvu než rozvaze, první vrazil mh /i né a ztratil tak svého koně, jenž byl bodnut do boku — ale i h ví jiný, nikoli Búkefalas — a tady se většina Alexandrových i iků, kleři tehdy byli zabiti a raněni, ocitla v nebezpečí a pa-iILi při utkáni se zoufalci a statečnými bojovníky. U barbarů prý padlo dvacet tisíc pěšáků a dva tisíce pět set ľ /ili ti; Alexandrovo vojsko mělo, jak vypráví Aristobúlos, cellem třicet čtyři mrtvých, z toho devět pěšáků. Jejich portréty dal Alexandr vytavit z kovu; zhotovil je í.ysippos. Se zprávou ■ i lomto vítězství Reku poslal Athéňanům zvlášť tři sta ukoristených štítů, na ostatní válečnou kořist, jež patřila všem, dal napsat tento pyšný nápis: ALEXANDR, SYN FILIPPLJV, A ŘEKOVÉ KROMĚ LAKEDAIMOŇANIJ UKOŘISTILI HARTiARÚM OBÝVAJÍC TM ASII Cíše, nachová roucha a jiné perské předměty, které získal, poslal až na několik málo kusů všechny své matce. 17 Tento hoj způsobil ihned velikou změnu poměrů v Alexandrův prospěch, takže získal pro sebe dokonce i Sardy, ozdobu barbarského panství pří moři, a všechna ostatní města se přidávala k němu. Na odpor se mu postavil jen Halikarnassos u Milétos: těch dobyl mocí. A když si podrobil i krajiny kolem nich, byl na rozpaeíeh, co pocit dále. často ho to pudilo mvt/íi se s Dareiem a svést rozhodující zápas o celou říši, často zase pomýšlel na to, jaksi se vycvičit a zesílit mocí a bohatstvím v přímořských krajinách a teprve pak postupovat do vnitrozemí proti němu. U města Xanthu v Lykii je pramen; ten prý tenkrát sám od sebe zača) vřít a tryskal do výše, a z jeho hlubiny prý byla vyhozena kovová destička popsaná starobylým písmem, a na ní se o-znamovalo, že perské panství vezme zasvé a bude vyvráceno Reky. To mu dodalo sebevědomí, i spěchal, aby vyčistil od ne- přítele pobřeží až k Foinikii u Kilikii, Jeho rychlý pochod ľi fylií so -i.il četným historikům oblíbeným předmětem 11 ■. i f 1 • •> ho líčení, aby dosáhli úžasu u Čtenářů a mohutného vzletu, jud by byly před Alexandrem nijakým božím řízením uMuupilj mořské vody, ač jinak vždycky zuřivě dorážejí z moře na hr« a jen poŕídku tu a tam dávají vystupovat nějakým úzkým hr| dlům těsně před příkrými srázy pohoří. Prozrazuje to i Menai dros, když naráží na tu neobyčejnou událost v jedné své kónu dii slovy; „Toť už jak u Alexandra! Hledám-U snad někoho, objeví se samo volně. Kdybych snad mil projiti mořem na některém miste, stane se tni schůdným hned!" Ale sám Alexandr ve svých dopisech z toho nedělal nic nud přirozeného, nýbrž, praví, že učinil schůdným takzvaný klinu\ a prošel jim, když vytáhl z Fasélidy. Proto také v tomto měi ti pobyt několik dní, Za nich také spatřil sochu zemřelého básníka Theodekta stojící na náměstí - pocházel totiž z Fasélidy a po hostině v opilosti táhl kolem ni s veselým průvodem, naházel na sochu četné věnce a vzdával tak v žertu půvabnou poctu svému styku s tím mužem, do něhož jej uvedl Aristoteles a filo /ofte. 18 Potom pokořil Pisidy, kteří proti němu povstali, a podroboval si Frygii. Když tu získal město Gordion, v němž prý sídlil pradávný král Midas, uviděl pověstný vůz převázaný dřínovým lýčím a uslyšel vyprávění, jež se o něm uchovalo u barbarů, že prý lomu, kdo vazbu rozváže, je souzeno stát se králem celého světa. A tak mnozí vyprávějí, že, poněvadž měla vazba konce skryté a proplétala se křížem krážem, aniž to bylo lze sledovat, a Alexandr ji nemohl rozvázat, rozťal mečíkem její uzel, takže se po jejím rozseknutí ukázalo několik konců. Aristobúlos však vypravuje, že prý bylo zcela snadné tu vazbu rozmotat: vytáhl prý z oje kolík, jak se ta součástka jmenuje, jímž byl připevněn řemen jha, a tak prý pode jhem vůz vytáhl, Poté ziskal pro sebe Paflagony a Kappadoky. Když se doslechl, že skonal Memnón, jeden z Dareiových přímořských velitelů, o němž bylo lze očekávat, že způsobí Alexandrovi mnohé nesnáze, nesčetná překvapení a zaneprázdnění, tím spíše byl posílen v úmyslu táhnout s vojskem do vnitrozemí. A již také po- lupnviil od Sús Dareios, pln důvěry v početnost svých válec-h «11 neboť vedl šesl sel tisk vojáků: nadto inu dodal i ih , jakýsi sen, jejž mágové vykládali spise tak. aby se zavdě-lli ne/ podle jeho pravděpodobného významu. Zdálo se mu to-flPf i* je makedonská fa lan x stravována velikým ohněm a Ale • li mu posluhuje, oděn v úbor, její on sam dříve nosíval, I ud býval ještě astandem, poslem perského krále. Potom prý uupil do Bélovy svatyně a zmizel. Tím, jak se zdá, bůh nazna-iil, že se moc Makedoňanů zaskvěje a zazáři, Alexandr se si-iť ulané pánem Asie, jako se jím stal Dareios, když se z posla yylvihl na královský trůn, ale že uprostřed slávy brzy opustí živni Ještě více však byl Dareios posílen ve své důvěře prdlo, \lt\andr dlouhý čas prodléval v Kilikii, a on usoudil, že to ...../<■ zbabělosti. Alexandr tam však prodléval proto, že byl zachvácen nemocí, podle jedněch následkem tělesných útrap, podle jiných proto, že se vykoupal v řece Kydnu a nastydl. Tehdy ni nikdo z ostatních lékařů netroufal mu pomoci: domnívali se, h nebezpečí je silnější než jakákoli pomoc, a báli se, že by se mitli u Makedoňanu v podezřeni, kdyby se zákrok nezdařil. Ale I ílippos z Akarnánie viděl sice, jak je králův stav špatný, přece Vlak důvěřoval v přátelství a pokládal za věc velmi povážlivou, neměl-li by sdílet s přítelem nebezpečí až do krajní zkoušky tak, ř.e by mu pomáhal a sám se mu pHtom vystavoval: proto se pokusil o lék a přiměl ho k tomu, aby jej trpělivé vypil, spěchali se opět uzdravit, aby mohl válčit. Mezitím poslal Parmenión z lábora Alexandrovi dopis, v němž ho vybízel, aby se měl před Filippem na pozoru; že prý ho Dareios velikými dary a sňatkem s vlastni dcerou ziskal k tomu, aby Alexandra zahubil. Tento dopis přečetl, nikomu /. přátel neukázal a podstrčil si jej pod podušku. Když pak přišla určená doba a Filippos vešel s Alexandrovými druhy a přinášel mu v číši lék, podal mu Alexandr ten dopis, sám pak ochotně a beze všeho podezření lék přijal, 1 byl to podivuhodný a teatrálni výjev, jak on četl list, kdežto Alexandr pil, .i [Kik obu iki sebe pohlíželi, ovšem každý jinak: Alexandi jarou a rozjasněnou tváří dával najevo svou přízeň a důvěru k Filip-povi, kdežto on vyjadřoval zděšení nad tou pomluvou, hned se dovolával boha a vzpínal ruce k nebi. hned se zase vrhal k lůžku a prosil Alexandra, aby byl dobré mysli a spoléhal se na noln neboť lék se zpočátku zmocnil téla a způsobil, že sila jaku h prchala ;i ponořila se do nitra, takže mu vypověděl i hlas, u J^H vědomi se stávalo nejasným a zcela nepatrným, poněvadž 11.1 n i padly mdloby. Ale Filippos ho rychle přivedl k sobě a ulevilo m# mu, takže se mohl ukázat Makedoňanům: ti, dokud AlexandtH nespatřili, byli stále sklíčeni. 20 V Dareiově vojsku byl jeden Makedoňan upíchly / Mh kedonie, Amyntas, dobře znalý Alexandrovy povahy. Kdyí | dél, že je Dareios rozhodnut jit proti Alexandrovi uvnitř soulfc sek, prosil ho, aby neopouštěl své místo na širé a otevřené m1, i ně, kde bude moci svést rozhodný boj s tak velikým množstvím vojska proti vojsku slabšímu. Když mu Dareios odpověděl, že se bojí, aby se nepřátelé dli ve nedali na útěk a Alexandr neunikl, prohlásil Amyntas: „Alfl co se toho týče, králi, neměj obav, vsak on k lobč přijde a snad už přichází." Ale Dareios nedbal těch Amyntovych slov, zdvihl sc a táhl do Kilikie, a Alexandr táhl současně do Sýrie proti němu. V noci však se navzájem minuli a zase se vraceli: Alexandr měl radost z té šťastné náhody a spěchal se s ním utkat v soutiskách, kdežto Dareios spěchal zaujmout opět své dřívější tábořiště a vyprostit svou válečnou moc ze soutěsek, neboť již poznal, že k svému neprospěchu vtrhl do krajin, jež jsou vzhledem k moři, horám a řece Ptnaros tekoucí středem při své veliké členitosti pro jízdu nevýhodné, ale výhodně položené pro nevelký počet nepřátel. Štěstěna poskytla Alexandrovi toto místo, ale to, čeho se mu dostávalo Šťastnou náhodou, předstihl ještě tím, jak dovedl vše zařídit k vítězství, neboť ač početnosti zůstával o tolik za svými nepřáteli, neposkytl jim možnost, aby ho obklíčili; naopak sám protáhl své pravé křídlo pres jejich levé křídlo, dostal se jim v bok a obrátil na útěk ty barbary, kteří stáli proti němu. Přitom sám bojoval mezi předními a zranil ho mečem do stehna, jak praví Chares, sám Dareios, neboť prý >e spolu srazili; Alexandr však ve své zprávě Anlipatroví neudal, kdo ho poranil, nýbrž jen napsal, že byl raněn mečem do stehna, ale že rána pro něho zůstala bez následků. Přes toto skvělé vítězství, při němž porubal přes sto deset tisic , Utlel, Dareia nezajal, neboť ten měl před ním náskok asi čtyř u pěti stadii; jeho luk a vůz však dostal a vrátil se s nimi. Makedoňany zastihl, jak drancuji všechno bohatství barbarské-nhura — bylo ho nesmírné množství, ač se nepřátelé dostáni k bitvě jen s lehkými zavazadly a většinu své výstroje zane-^Bli v Damašku. Ale Dareiův stan vyloučili Makedoňané z ko-i a určili pro něho. Bylo v něm plno skvělého služebnictva, m/gni a četných pokladů. I'i iio si Alexandr ihned svlékl zbroj a šel do lázně se slovy; i mďine /e sebe smýt pot bitvy Dareiovou lázní!" A kdosi z hetairů prohlásil: „Při Diovi, ne Dareiovou, ale Alexandrovou! Neboť vše. co náleží přemoženým, musí být vftfr> ,*n\n, u vítězovým se to musí nazývat." když pak viděl vany, džbány, umyvadla a krabičky na masti, Vlechno ze zlata, a ta místnost nevýslovně voněla jako vonnými kuřeními a myrhou, a odtud přijel do stanu, jenž byl vyšší, velikosti a nádherou koberců, stolů a jídel hoden podivu, vzhlédl ke min druhům a řekl: „V tom, jak se zdá, záleželo jeho kralová- 21 Když se chystal jít povečeřet, hlásí mu kdosi, že Dareio- \.....alka a choť :i dvě neprovdané dcery byly vedeny mezi zaja- l v mi, bijí se v prsa a naříkají v domnění, že Dareios zahynul, když spatřily Dareiův vůz a luk. Alexandr se pozdržel, a protože poulil více účasti s jejich osudem než se svým vlastním, poslal Leonnata s rozkazem, aby oznámil, že Dareios není mrtev a že ony nemusí mít z Alexandra strach; on že válči s Dareiem n panství, ale ony že budou mít vše, čeho se jim podle jejich dú-Htojnosti dostávalo i za Dareiova kralování. /dála-li se lato řeč ženám vlídná a ušlechtilá, jesle laskavější byly činy, s nimiž se setkávaly, neboť jim dovolil pohrbit, koho z Peršanů chtěly, a vzít si k tomu šaty a ozdoby z kořisti; neodňal jim nic ani ze služebnictva ani ze cti, jíž až dosud požívaly, příspěvků se jim dostávalo dokonce %ětsích než dříve. Ale nej-krásnějši a nejkrálovštější milost jim prokázal tím. že urozené :i mravné ženy, jež se ocitly v zajetí, nemusely ani slyšet nic nečestného, aniž se čeho takového obávat nebo to očekávat: jako kdyby ani nebyly v nepřátelském táboře, nýbrž byly hlídány v chrámech a posvátných panenských komnatách, žily uzavřené pro sebe a chráněny před cizími zraky. A přece prý byla Dareio- va choť daleko nejsličnějši ze všech královen, jako byl i Dan z mužů nejkrásnčjší a největši, a dcery prv se podobaly rodiť i Avšak Alexandr, jak se zdá, pokládal sebeovládáni za ■ i ,i -. štějši než wiivmvi nad nepřáteli, a nedotkl se jich ani m^H před sňatkem styk s jinou ženou než s Barsinou. Barsinu, Memnónovou smrtí ovdovělou, v Damasku z.nah Byla vychována a vzdělána řecky, byla příjemných způsobů |e jím otcem byl Ariabazos, jenž byl synem jedné královské di Alexandr s ni obcoval, když ho Parmenión, jak pravi Aristohá los, pobídl, aby se sblížil s nejakou krásnou a urozenou ženou, Ale kdy/ viděl ostatní zajatkyně vynikajici krásou a vzrůstem, fikal Alexandr žertem, že z pohledu na Persanky ělověka bolí od Tak ukazoval proti jejich sličnosti krásu své zdrženlivosti a mravní čistoty a propouštěl je jako neživé krásné sochy. Proto když mu Filoxenos, jeden z velitelů na pobřeží, psal, že je u něho jakýsi Theodůros z Tarenta, jenž má na profl dva neobyčejně půvabné chlapče, a dotazoval se, zda by je kou pil, rozhořčil se Alexandr, křičel n opětovně se tázal, což* u všech všudy hanebného o něm Filoxenos ví, že na něho házl lak klidni takovou potupu. Filoxenovi samému v dopise trpce vyčinil a nařídil mu, aby Theodora i s jeho zbožím poslal k ďa-su, Rozlítil se i na Hagnóna, jenž mu napsal, že chce koupit mladička Króbylu, který působil v Korintu veliký rozruch, a přivést mu ho. \ když se dověděl, že Makedoňané i lamou .1 limothe os, sloužící mezi Purmetůónovými vojáky, zneuctili ženy některých námezdníků, nařídil Parmeniónovi v dopise, budou-li usvědčeni, aby je za trest zabil jako šelmy, jež přišly na svět ke zkáze lidi. A o sobě v lom dopise napsal doslovně takto: „O mně se nejen nemůže shledat, že bych byl spatřil Dare i o v u choť, anebo jen měl úmysl ji uviděl, ale dokonce jsem ani nepřipustil řeči těch, kdo mluvili o její sličnosti." Říkával, že si svou smrtelnost nejspíše uvědomuje z toho, Že spi a obcuje se ženami, neboť z jedné slabosti se dostává lidské přirozenosti jak bolestného, tak příjemného pocitu. Byl také velmi zdrženlivý v jídle a v piti, a to projevil jak při jiných příležitostech, tak i tim, co řekl Adě, již ustanovil matkou a"královnou K árie. Ona mu totiž projevovala laskavou péči tím, že mu posílala každý den množství pokrmů a pečiva, a nakonec mu posla- l.. km hale a pekaře, kteří měli pověst nejlepších odborníků. Na i.. || Alexandr odpověděl, že je vůbec nepotřebuje: má prý lepši k nehůře, li prý mu bylí dáni jeho vychovatelem Leónidou — tu o n 111 dan i noční pochod a pro večeři skrovný pokrm. „A týž um/," pravil, „otvíral krabice s pokrývkami a oděvem a díval se, jdu tm do nieh matka nevložila něco zženšťujícího nebo zbyteč-''1 ho." M I k vínu byl náchylný méně, než se zdálo. A zdálo se tak pro dobu, kterou při tom trávil, aniž lak pil, jako spíše rozmlou-, .M n 1 ozpřádal nad každou číší nějakou dlouhou řeč, a to tehdy, p 111 *I-1i hodně pokdy. Před jednáním ho totiž nezdržovalo ani víno, ani spánek, ani nějaká zábava, ani sňatek, ani podívaná, jak lomu bývá u jiných vojevůdců. Dokazuje to jeho život: žil život iiiKcla krátký, ale naplnil jej přečetnými a největšími činy. Nebyl-Ji zaneprázdněn, jakmile vstal a obětoval bohům, Ihned vsedě snídal. Potom trávil den lovem nebo rozsuzováním nebo nějakým vojenským manévrováním nebo cvičením. Konal--li nějakou cestu, jež neměla naspěch, cvičil se po cestě buď v střelbě lukem nebo v naskakování na vůz při jízdě a seskakováni z něho. Často se také bavíval lovem liäek a ptáků, jak lze vidět z jeho deníku. Když skončil denni pochod a ubíral se do koupele nebo se natřít, vyptal se nejprve pekařů a kuchařů, maji li vše řádně připraveno k večeři. Uléhal k večeři a začínal večeřet, když už bylo pozdě a tma, a podivuhodná byla jeho péče a pozornost věnovaná stolu, aby nic nebylo rozdíleno nerovně u nedbale. Pití, jak řečeno, pro svou povidavost rád dlouho protahoval. A tenkrát se stával, ač jinak byl ze všech králů ve styku nejpříjemnější a nepostrádal žádného půvabu, nepříjemným svou vyehloubaČností a stával se příliš vojákem, a nejen byl sám náchylný k ehváslavosli, ale oddával se ochotně i pochlební-kům, jimiž byly přiváděny do úzkých slušnější z přítomných osob, které nechtěly ani závodit s poehlebniky, ani zůstávat pozadu za jejich chválami, neboť první se zdálo nečestným, ale druhé s sebou přinášelo nebezpečí. Po pitce se vykoupal a spával často až do samého poledne; někdy také trávil celý den spánkem. Sám tedy byl v pokrmech zdrženlivý, takže dostaval-li od moře velmi krásné plody a ryby, rozesílal je jednotlivým hetairům a sám pro sebe často neponechal nic. Ale jeho večeře byla vždycky velkolepá, a poněvadž náklad s jeho úspechy vzrůstat, dostoupil nakonec výše oVm u n sic drachem. Na tom to zůstalo, a tolik peněz bylo určeno plnili tem, kteří Alexandra hostili u sebe. 24 Po bitvě u Issu poslal Alexandr vojsko do Dani n a zmocnil se peněz, zavazadel, dětí a žen Peršanů. A nejvěUI prospěch z toho měli thesalští jezdci — neboť tam poslal i i muže schválně, aby se jím dostalo zisku za to, že se zvlášť vy/nu menali v bitvě statečností. Ale i ostatní labor se naplnil hlaholit tem. Tehdy poprvé okusili Makedoňané zlata, stříhra, žen a bm barského života a jako psi, kteří nalezli stopu, se pak spě4i(# hnali a slídili po perském bohatství. Nicméně Alexandr pokládal nejprve za numé být pánem pfh mořských krajin. A tu hned přišli králové a vydávali mu do m kou Kypr a Foinikii, vyjma město Tyros. Tyros obléhal po sedm měsíců násypy, siroji a dvěma sty troj řadých lodí z mořské strany. Jednou spatřil ve snu Hérakla, jen/ ho z hradby vítal a volal: a četným Tyranům se zdálo ve spánku jako by jim Apollón říkal, že odchází k Alexandrovi, neboť prý se mu nelibí, co se děje v městě. Ale oni, jako by boha přistihli při činu jako zběha přecházejícího k nepřátelům, ovíjeli jeho obrovskou sochu provazy, přibíjeli ho k podstavci a nazývali ho alexandrovcem. Ještě jiné vidění měl Alexandr ve snách. Zjevil se mu satyr a zdálo se mu, že ho zpovzdáli škádlí, ale pak, když ho Alexandr chtěl chytit, unikal mu z rukou. Konečně když nu něj velmi naléhal a pohonil se s ním sem tam, ocitl se satyr v jeho rukou. Věštci, kteři ro/.bínili jméno sa-tyros, mu je vylolfl docela věrohodně: „Tvým. < >a) se stane ľyros." A ukazuji tam jakousi studánku, u niž prý Alexandr ve spánku satyra spatřil. Za obléhání Tyru se vypravil proti Arabům bydlícím u A n ti líbánu, a tam se ocitl kvůli svému vychovateli Lysimachovi v ne-bezpečí ten ho totiž doprovázel a přitom říkal, že neni ani slabší, ani starší než Foinix. Ale když se Alexandr přiblížil k pohoří, zanechal tam koně a ubíral se dále pěšky, zatím je ostatní už daleko předešli, kdežto on sám. ačkoli už nastával večer a nepřátelé byli nablízku, nebyl s to, aby Lysi macha, jenž byl vysílen a nemohl kupředu, opustil, ale povzbuzoval ho a vlekl dále, aniž zpozoroval, že se jen s několika málo muži odtrhl od vojska a že má za tmy a silného chladu nocovat v nebezpečných končinách. tu uviděl opodál roztroušeně planout četné nepřátelské ohně. H důvěrou ve svou tělesnou mrštnost, a jak už míval ve zvyku ivnu vlastni námahou utěšovat Makedoňany v těžkém postave-priběhl k těm, kteří pálili oheň nejblíže, zabil mečem dva .....luny sedlci u té hranice, uchvátil hořící poleno a přinesl je družině. Poté zapálili veliký oheň a jedny z barbarů ihned N pl Bii li, takže uprchli, druhé, kteří na ně útočili, obrátili na m i -k a bezpečné přenocovali. To zaznamenává Chares. "i Obléhání Tyru se skončilo takto. Když dopřával Ale-ílliulľ většině vojska odpočinku od četných námah v přední linii , přiváděl k hradbám jen nevelký počet vojáků, aby byli nepřá-■ i. zaneprázdněni, věštec Aristandr obetoval právě žertvu; I když spatřil příslušná znamení, poněkud odvážně prohlásil k přítomným, že bude toho měsíce určitě města dobyto. Nastalo pošklebováni a smích — bylo to totiž práve posledního dne v měsíci — a král viděl, že je zaražen. Poněvadž vždycky také UNiloval o to dodat věštbám vážnosti, nařídil, aby se toho dne 114u Malo nikoli třicátého, nýbrž třetino dne od konec Dal polnicí znamení a útočil na hradby silnějším náporem, než původně ItmýšleL Nastala skvělá ztec, a ani li. kteří byli v táboře, to ne-imihl vydržet, sbíhali se a pomáhali: a m došly tyranům síly, n i mi toho dne města dobyl. Když potom obléhal Gazu, největší syrské město, padla mu na plece hrouda, kterou spustil shora nějaký pták. Ten pták se usadil na jednom obléhacím stroji a nepozorovaně se zamotal do přediva provazů, jichž užívali k protahováni velikých lan. I loto znamení se vyplnilo tak, jak předpověděl Aristandr: Alexandr byl poraněn na plecích, ale města se zmocnil. Mnohé z ukořistěných věcí poslal Olympiádě, Kleopatře a přátelům, a mezi jiným také svému vychovateli Leónidovi pěl set talentů kadidla a sto myrhy, neboť si připomněl jednu dětskou předtuchu. Když jednou Alexandr obětoval zápalnou obůť a nabral oběma rukama kadidla a hodil je do ohně, řekl mu, jak se zdá, Le&nidas: „Až se staneš pánem země rodící vonné látky, Alexandře, budeš moci takto bohaté obětovat kadidla, ale nyní užívej toho, co tu máme, šetrně" Tenkrát mu tedy Alexandr napsal: „Poslali jsme ti hojně kadidla B myrhy, abys přestal na bozích skrblit" 26 Byla mu přinesena skříňka, nad niž se těm, kdo si rozbí- rali Dareiovy pokfady a náčiní, neobjevilo nic drahocennějším 1 tázal st svých přátel, co by si pod J e jejich zdání nejvíce zailmi žito té vážnosti, aby do ní uložil. Jedni říkali toř druzí onu, ul« on sám prohlásil, ze do ní uloží a bude v ní chovat lliadii i dosvedčuje nemálo věrohodných svědků. Je-li vsak pravda, M< yy právčjí AI e xa n d ri j št i, kteří se o pä raji o H érakl ei da, n c p i. n ■ i jej Homér na válečné výpravé nečinné a neužitečně. Vyprávějí totiž, že po dobytí Egypta chtěl založit veliké n lid natě město, nazvat je podle svého jména a zanechat je po nok a podle dobrého zdání stavitelů již vyměřoval jakési místo, vc|| ke jako dosud nikdy, a vytyčoval hradby, ale když pak v ...... spal, měl podivuhodné viděni: ve snu k němu přistoupil nmJ zcela šedivých vlasů a důstojného vzhledu a říkal tyto verše: „Potom jesr Jakýsi ostrov tam v moři, jež veimi $e vlni, před zemi egyptskou leží a Faros mu říkají jménem." Ihned se tedy probudil, vstal a šel na Faros, jenž byl tehdí ještě ostrovem poněkud výše nad Kanóbským ústím Nilu, dne* však je umělou hrázi spojen s pevninou. Jakmile spatřil to místo vynikající svou dobrou polohou — je to totiž pruh země. je n ŕ poměrné dosti širokou šíjí odděluje velkou lagunu a moře vybíhající ve velký záliv —, prohlásil, že si Homér zaslouží obdiv nejen ve všem ostatním, ale že je také výborným stavitelem, a poručil rozvrhnout podobu města podle tohoto místa. Poněvadž nebyla po ruce hlinka, brali ječnou mouku a na půdě s černou zemí jí rýsovali kruhovitý oblouk, na jehož vnitřní obvod se připojovaly jako na lem vojenského pláště přímé linie stejně vzdálené, ale postupně stále kratší. Král měl z toho plánu radost, ale náhle se od laguny jako mračna snesli na to místo nesčetní ptáci rozmanitých druhů a velikosti a nezanechali ani drobeček mouky, takže sám Alexandr byl tímto znamením znepokojen. Ale věštci ho vybízeli, aby byl dobré myslí, neboť zakládá město, jež bude velmi bohaté a má se stát živitelem velmi rozmanitých lidí. f poručil svým správcům, aby se tím dílem zabýval i i a sám vyrazil k Am m ono vé svatyni. Byla to cesta dlouhá, plná námah a útrap, a spojená s dvojím nebezpečím: jednak z nedostatku vody, pro nějž je na vzdálenost několika dní pustá, jednak také pro prudký jižní vítr, kdyby je snad na pochodu hlubokým a nekonečným pískem přepadl i ii - i piv již kdysi dávno, jak se vypráví, rozvířil kolem Kam-hvhovu vojska veliké spousty písku, zaplavil jako vlnami rovinu, , .pil ;i zahubit padesát tisíc lidi. Na to vse snad všichni po-.... Dleli, ale bylo těžké odvrátit Alexandra od čehokoli, co si jed-H a umínil provést, neboť štěsti v jeho podnicích posilovalo i■ im vůli a jeho vášnivosl ho v uskutečňovaných podnicích str-llm-.ihi k bezuzdné horlivosti, takže se snažila zdolávat nejen ne-pi.ilH-lc. ;ik- i krajiny a dobylo, co se jim na tehdejším pochodu za těch nesnázi při-hndilo, vzbudilo ještě více než pozdější věštby viru, že jim po-ttiAhá bůh; ba jakýmsi způsobem se odtud dostalo víry i těm YMlbám. Nejprve je totii hojná voda seslaná nebem a vydatné dl Stě, j ei nastal y, zbavil y strac h u před ž ízní a u hasí I y vy p rahl os t pluku, jenž zvlhl a stal se hutným, a vzduch učinily zdravým n čistším, Dále pak, kdy2 byly zasypány značky, jimiž se řídili vůdcové na cestě, a když při postupu a neznalosti cesty bloudili ,i lo/.pLvIovali se, zjevili su náhle havrani a přej i mal i vůdcovství tuho pochodu, letěli spěšně před těmi, kdo je následovali, a čekali na ty, kdo se zpožďovali a ubírali se zvolna: a nejhodnéjší podivu bylo, jak vypráví Kallisthenes, to, že sí svými hlasy bloudící v noci privolávali a svým krákáním je zase uváděli na stopu pochodové cesty. Když Alexandr prosel pouští a došel na misto, Ammónův velekněz ho oslovil pozdravem od boha jakožto otce. On se otázal, zda mu snad unikl některý z otcových vrahů. Když mu však velekněz kázal, aby se zdržel bezbožných slov, neboť prý nemá smrtelného otce, opravil se a zví dal, zda potrestal všechny Filip-povy vrahy. Potom se tázal na vládu, zda mu bůh dovoluje stát se pánem všech lidi. Když bůh odpověděl, že mu to dovoluje a že je Filippos úplně pomstěn, obdaroval boha skvělými dary a lidi penězi. Tak zní většina zpráv o těch věštbách. Sám Alexandr v dopise své matce praví, že se mu dostalo jakýchsi tajných věšteb, jež prý jí poví sám mezí čtyřma očima, až. se vrátí. Někteří v5ak vyprávějí, že ho velekněz s jakousi laskavostí chtěl oslovit řecky „o paidion" (= chlapče!), ale na konci tohoto slova hrubou chybou pronesl í a řekl „ó paidios", takže vyslovil s misto jí, Tento poklesek jazyka prý Alexandr velmi uvítal, a tak prý se rozšířila pověst, že hrj velekněz oslovil „ó pai Dios" jako Diova syna. Také se vypráví, že prý Alexandr s účasti poslouchal filozol < Psa m m ó n a, a nejvíce ze všech jeho výkladů se mu prý zalíbil to, že jsou všichni lidé ovládáni bohem, neboť to, co je v každí m človeku vládnoucího a vynikajícího, je božské. Ale on sátu pij o tom soudil ještě filozofičtěji a říkal, že je bůh sice společu. m otcem všech lidi. ale za své vlastní děti že si voli ly nejlepšl 28 Vůbec byl k barbarům hrdý a choval se k nim jako clo věk přesvědčený o svém božském původu a zplozeni bohem k Řekům však projevoval své božství mírné a šetrné. — ledu jednou, když psal Athéňanům o ostrově Samu, pravil: „Já bych vám svobodné a slavné město nedal, ale dostali jste je od tehdoj šiho pána, jenž byl nazýván mým otcem" — mínil tím Filip p i Ale později, když byl nešťastnou náhodou poraněn šípem a pocítil silné bolesti, řekl: „Přátelé, to zde teče opravdová krev, a nikoli u hór. jaky prý žilami probíhá nesmrinym bohům." A když jednou Mině zahřmělo a všichni se poděsili, přítomný 1 seti tisících mezěíeh spřeženích a pěti lišících velbloudech. Lid tlačící se do královského paláce nehorázně skácel velikou Xerxovu sochu. Když ji Alexandr spatřil, přistoupil k ní a oslo víl ji jako živou bytosi: „Máme tě minout a nechat ležet pro tvou výpravu proti Rekům, či tě máme postavit pro tvou ostatní ušlechtilost a zdatnost?" Tak stál dlouhou chvíli mlčky a zabrán v myšlenky; konečně však sochu minul a odešel. Aby se vojáci zotavili — byla totiž už zimni doba , strávil tu čtyři měsíce. Když. se poprvé posadil pod zlatými nebesy na ki a lovský trůn, rozplakal se prý stařecky Démaratos Korintský, člověk Alexandrovi oddaný a jeho přítel po otci, a řekl prý: jak velikého potěšení jsou zbaveni /. Reků ti, kdo zemřeli dřivé, než mohli vidět Alexandra sedět na Dareiově trůně. 38 Poněvadž potom hodlal táhnout dále proti Uareiovi, oddal se k radosti své družiny veselé a bujné pitce, a pily s nimi i ženy, jež přišly na veselici k svým milencům. Mezi nimi nejvíce vynikala Thais, milenka pozdějšího krále Ptolemaia, rozená Ailičňanka. Hrzy duchaplné chválila Alexandra, brzy s ním žertovala a se vzrůstající opilostí zašla tak daleko, že pronesla slova, jež jí sice jako Atřiéňance slušela, ale přece byla na její osobu troufalá. Pravila totiž, že se dnes cítí odměněnou za útrapy, jež prožila při svém bloudění po Asii, tím, že se může pyšně posmívat hrdému perskému královskému paláci; ale ještě sladší prý by pro ni bylo, kdyby mohla ve veselém průvodu podpálit dům Xerxa, jenž spálil Athény, a sama před královýma očima jrtlln/it oheň, aby se rozneslo po světě, že ženy táhnoucí s Ale-JMdrem potrestaly Peršany za Řecko krulěji než oni velitelé ná-i nich a pěších vojsk, la slova byla provázena potleskem, hlukem a pobídkami dru-iu< M horlivými pokřiky; tu se dal král strhnout, vyskočil a s vén-Bl u pochodni kráčel v čele, Všichni ho ve veselém průvodu * Uikem následovali, obstoupili královský palác, a ti z ostatních Makedoňanů, kteři se o tom dovídali, se sem radostné sbíhali t pochodněmi, Doufali totiž, že zapaluje li a niěí královský palic, upíná přitom mysl na svůj domov a nemíní bydlet mezi bar- i iv Jedni tedy vyprávějí, že se to stalo takto, jiní však, že to Hrnu! úmyslně. Ale souhlasně se pravi, že toho ihned litoval ii nařídil oheň uhasit. ,1V Uyl už od přirozenosti velmi štědrý, a tato vlastnost se ilupňovala ještě více se vzrůstem jeho moci: a byla s ní spojena | přivětivost, jíž jedině si dárcové lidi opravdu zavděčujk Připomenu jen několik příkladů. Vůdce Paionii zubil nepřítele, ukázal mu jríio lihivu I pravil: „lato věc má u nás, králi, cenu zlaté čiše!" Alexandr se usmál u řekl: „Jenže prázdné, ale já li ji naplním čistým vínem a připiji li / ni na zdraví," Jeden z prostých Makedoňanů hnal mezka nesoucího králov-Nké zlato; a když zvíře umdlévalo, vzal si náklad na záda a nesl jej sám. Když ho král viděl, jak je tou tíží zmořen, vyptal se na tu věc, a když měl náklad složit, řekl mu: „Neumdlévej, dojdi ještě zbytek cesty k svému stanu a dones si to pro sebe!" Vůbec ho více mrzelo, nebral-li kdo, než když někdo žádal. Fokiónovi napsal dopis, že ho napříště nebude pokládat za svého přítele, bude-li odmítat důkazy jeho přízné. Serapiónovi, jednomu z mládenců hrajících si s míčem, nedával nic, poněvadž o nic nežádal. Když se tedy Serapión jednou dostavil kc hře s míčem, házel míč jiným, a když král řekl: „A mně ho nedáváš?", odpověděl mu: „Však ty nežádáš I" I zasmál se tomu a bohatě ho obdaroval. Na jakéhosi Próteu, jenž náležel mezi lidi obratné při žertování a při pitce, Alexandr zanevřel, jak se zdálo; a když ho přátelé prosili a on plakal, řekl král, že se s ním zase smiřuje. A tu řekl Próteas: „Tedy mi dej, králi, nejprve nějakou záruku!" Alexandr poručil dát mu pět talentů. Co se týče bohatství, jež udílel svým přátelům a tělesným strážcům, jak veliké výše dosahovalo, prozrazuje Olympia > s h té, jejž mu napsala: „Čiň ovšem dobře svým přátelům a vy/ti raenávej je; ale takto je činíš všechny rovnými králům a zají iťi ješ jim bohatstvím přátele, kdežto sebe osamocuješ. ľonevmU mu Olympias psávala často lakové věci, uchovával její dopi tajnosti. Jen jednou připustil, aby Héfaislión, jak měl ve zvyl | četl jeden její dopis spolu s nim, když byl rozpečetěn, ale potom si stáhl z prstu svůj prsten a přiložil pečeť na jeho ústa. Mazaios byl Peršan, jenž nabyl u Dareia velmi vlivného I slavení; jeho synovi, jenž už měl jednu satrapii, přidával AI xandr ještě druhou, větší. Ale Mazaios to s díky odmítal a řekl „Králi, dříve byl jediný Dareios, ale nyní jsi ty udolal mnoho Alexandrů." Parmeniónovi dal v Súsách dům kleštěnce Bagóa, v němž prjř bylo nalezeno jen šatstva za tisíc talentů. Antipatrovi napsal, aby si držel tělesnou stráž, poněvadž prý se mu chystají úklady. Své matce dával a zasílal četné dary, ale nedovoloval ji, aby ple tichařila a míchala se do vojska; a když mu něco vyčítala, snásťl její prudkost s klidem. Jen jednou, když mu kdysi napsal Atiti patros proti ní dlouhý dopis, prohlásil po jeho přečtení: ,,Anti patros neví, že jedna matčina slza dovede smazat sta a sta dopisů." 40 Ale Alexandr viděl, že lidé z jeho okolí tonou v přepychu a že se dopouštějí' hrubých výstřednosti v životě a nádheře. Tak například Hagnón z Téu nosil v střevících stříbrné hřebičky, I e onnatovi se dopravoval na množstvi velbloudu pro gymnasia pi-sek z Egypta, Filótas si dat /hotovit na lovy sítě dlouhé sto stadii, myrhy uživali při mazání a koupáni ti, kteří neužívali dříve ani oleje, a ve své družině měli maséry a komorníky. Proto jim mírně a poučně vyčinil, vyjádřil svůj podiv nad tím, že oni, kteří vybojovali tolik a tak velkých zápasů, nepamatují, že sladčeji spí, kdo nad námahami zvítězili, než. ti, kdo námahám podlehli, jestliže při srovnávání perského života se svým nevidí, že vést si rozmařile je nejotročtějši, kdežto namáhat se ncjkrálovstĚjŠí. „Ale jak by kdo," pravil, „dokázal pečoval sám od sebe o koně a upravit si oštěp nebo přílbu, když si odvykl starat se vlastníma rukama o své tělo, jež je pro něho to nejbliž-ší, co má? Nevíte," dodal, „že dosáhneme vrcholu vítězství tím, nebudeme-li činit totéž, co poraženi'.'" I oddával se sám ještě více námahám na válečných pochodu h .1 honbách, snášel útrapy a vydával se v nebezpečí, takže i iluiiue i lakedaímonský vyslanec, jenž se namanul k tomu, 1 1 I skládal velikého Iva, prohlásil: „Krásně jsi, Alexandře, bo- d se Ivem o královský trůni" Z tohoto lovu udělal Krateros rul kul dar pro Delfy, dal zhotovit měděné sochy Iva, psů, krále ho(ujlcího s tím Ivem a sebe spěchajícího mu na pomoc. Část osi vytvořil Lysippos, část Leóchares, Alexandr se tedy vystavoval nebezpečí, aby se sám cvičil ,i pritom i ostatní povzbuzoval k statečnosti. Ale jeho přátelům i |i. pro bohatství a povýsenosi chtělo žil v prepychu a nečinnosti, mrzeli se na pochody neznámými krajinami, jimž nebylo km n i-, .i na válečné výpravy, a zašli přitom pozvolna tak daleko, i hu tupili a Špatné o něm mluvili. On se k tomu choval zpočátku docela mírně a fikal, že je údělem králů, aby se jim za dobré skutky dostalo pomluv. A přece se jeho důvěrným přátelům I při nej n e patrnějších příležitostech dostávalo od něho důkazů wliké přízně a cti. Několik příkladů zde uvedu. Peukestovi v dopise vyčítal, že když ho kousl medvěd, ostatním o tom napsal, ale jemu to neoznámil. „NapiS tedy," praví, „aspoň teď, jak se ti vede, a zda tě snad nékteři ze *poleéuikú na honu přitom neopustili, aby byli potrestáni.** Héľaistiónovi a jeho družině, službou vzdáleným, napsal, že si hráli s promykou a Krateros ž.e přitom padl na Perdikkův oštěp a poranil se na stehnech. Když Peukestas šťastně vyvázl z jakési nemoci, napsal sám lékaři Alexippovi zvláštní děkovný dopis. Když byl Krateros churav, měl ve snách vidění a sám za něho obětoval zvláštní obéti a vyzval i jeho, aby obětoval. Dále dopsal lékaři Pausaniovi, jenž chtěl Krátera pročistit če-meřici, a jednak projevoval svou úzkost, jednak mu radil, aby toho léku užil. Ty dva, kteří mu první oznámili útěk a uniknutí dvořana H ar-pala, totiž I.fialta a Kissa, uvrhl do vězeni v domnění, že toho muže lživě osočují. Když posílal domů ty. kteří ehuravéli, a staré lidi, dal se zapsat mezi churavé Eurylochos z Aig. Byl však potom usvědčen, že mu nic není, a přiznal se, že miluje Telesippu a že ji chce doprovázet, až bude odcházet k moři. Alexandr se zeptal, komu ta žena patří, a když uslyšel, že je to jedna z hetér svobodné du, pravil: „Eurylochu, máí ve mne společníka v lásce; líh, dy, abychom buď slovy nebo dary Telesippu získali, aby /i1n|||$ zde, když je dcerou matky ze svobodného rodu," 42 Je třeba se mu podivovat, že mél pro své přátele dok.....i i pokov k lukov vin dopisům, jako například dá\a v dopise 10/ kaz vyhledat Seleukova otroka, jenž uprchl do Kilikie, ehvftll Peukestu, že chytil Nikóna. Kráterová otroka, a Megabyzovi pl še o sluhovi, jenž se utekl do chrámu, aby ho, bude-li m z chrámu vylákal a chytil, ale v chráme aby na něho nevztahoval ruku. Vypráví se také, že sí prý jako soudce při hrdelních procesech zpočátku zakrýval rukou jed......cho kdy? mluvil žalobce, ah) si je uchoval čisté a pomluvy prosté pro obžalovaného. Ale po/ déji ho četné pomluvy učinily tvrdším tím, že zneužívaly pravdy, aby tak získaly přístup lžím. Nejvíce pozbýval rozmyslu tehd) byl-li pomlouván; tu býval hrozný a neúprosný, pončvadž nulo val čestnou pověst nad život a královský stolec. Tenkrát tedy táhl opět proti Dareiovi, aby s nim znovu hojO' val. Ale když se doslechl, že ho Béssos zajal, přidal ThesalůlU k vlastnímu žoldu dva tisíce talentů darem a propustil je domů. Za obtížného a protahujícího se pronásledováni — urazil totii v jedenácti dnech tři tisíce tři sta stadii na koni — byla většina jeho vojáku vyčerpána, zvláště pro nedostatek vody Tu narazil na nějaké Makedoňany; lí dopravovali v měšuli na mezcích vodu. Když spatřili Alexandra — bylo již poledne těžce sklíčeného žízni, rychle naplnili vodou přílbu a přinesli mu ji. Když se jich otázal, komu ji dopravují, řekli: „Našim vlastním synům; ale budeš-li ty živ, zaopatříme si jiné, i kdybychom je ztratili." Když to uslyšel, vzal do ruky přilbu. Ale jak se tak rozhlížel a spatřil své jezdce kolem sebe všechny s hlavami nachýlenými a hledící po nápoji, nenapil se, vrátil přílbu, pochválil ty lidi a řekl: „Napiji-li se já sám, tihle pozbudou mysli," Jakmile uviděli jezdci jeho zdrženlivost a duševní sílu, vzkřikli, aby je směle vedl dále, a bodali své koně: necítí prý ani únavu ani žízeň a vůbec se nepokládají za smrtelné, pokud maji takového krále. 43 Horlivost všech byla tedy stejná, ale jen šedesát prý jich im , ním vtrhlo do nepřátelského leženi. Tu překračovali .jiivi poházeného zlata a stříbra, míjeli četné kočáry s dětmi Olinu, opuštěné vozataji a ženouci se na různé strany, a stí- ■ i u prední část nepřátel v nadějí, že je Dareios mezi nimi. > nečně byl s obtížemi nalezen; ležel v kočáře, tělo poseto ohmům od oštěpů, a jen maličko chybělo do jeho smrti. Přece tluk |eitě požádal, aby mu dali pit, a když se napil studené vo-i piavil k Polystratovi, jenž mu ji podal: „Muži, to je vrchol n. mého štěstí, aby se mi dostalo dobra a já je nemohl sphi-lll Ale Alexandr se ti odvděčí za mé a Alexandrovi bozi za to, n'dnal slušné s matkou, ženou a dětmi. Jemu skrze tebe podá-Hini tulii pravici." I'<> těchto slovech uchopil Polystrata za ruku a skonal. Když lmu Alexandr dorazil, zjevně cítil bolest s jeho osudem, sňal mu |il.i:-.ť. položil i o i na jeho mrtvolu a zavinul ji do něho. Když ř»n/dé|i dostihl Réssa. dal ho zaživa roztrhat: dva rovné stromy hvh ohnuty tak. aby se stýkaly, na každý z nich dal přivázal jed nu čast těla, potom oba stromy uvolnil, a jak se prudce vyšvihly, tuhly si příslušnou část těla. Ale tentokrát dal Dureiovo tělo 11 ilovsky vyzdobit a poslal je jeho matce; jeho bratra bxathra plijal do své družiny. 11 Sám potom s nejsvěžejši částí svého vojska sestupoval do Hyrkánie Tu uviděl mořský záliv, jenž se mu jevil nemenším než Černé moře, ale měl sladší vodu než ostatní moře. Nemohl nc o něm nic určitého dovědět a pokládal za pravdě nejpodobněji, že to je vystouplá a zbylá voda z Maiótského jezera. Ale přírodovědcům nebyla pravda neznáma, už mnoho let před Alexandrovou výpravou zaznamenali, že to je nejsevernějši ze čtyř zálivů rozlévajících se z vnějšího moře do pevniny, takzvané moře Hyrkanské čili Kaspické. Tam narazili nějací barbaři neočekávaně na ty, kteří vedli jeho koně Uúkefalu, a zmocnili se ho. Alexandr se nesmírné rozčilil, poslal k nim hlasatele a pohrozil jim, že je všechny i s dětmi a ženami pobije, nevráti-li mu toho koně. Ale když přišli nejen s koněm, ale odevzdávali mu i svá města, zachoval se ke všem laskavé a těm, kteří koně vzali, dal za něj výkupné. 45 Odtud vyrazil na parthské území a tam si ve volné chvíli poprvé oblékl perský kroj, ať už proto, že se chtěl přizpůsobovat domorodým zvykům v přesvědčeni, že pro uklidnění lidí je dů ležité to. nač jsou zvyklí a co je jim sourodé, Či snad tak clncl hi ké nepozorovaní učinit zkoušku s Makedoňany ve věci proilt) nese, aby si tak ponenáhlu zvykali snášet odchýlení od obvykli ho způsobu života i úplnou jeho změnu. Avšak nepřijal onifl médský kroj, zcela barbarský a nápadný, ani si neoblékl noh ce, karta n a turban, nýbrž jakýsi kroj střvdni. smíšený /. kroji perského a médského, mnohem méně honosný než persky, «I* nádhernější než médský. Užíval ho nejprve tehdy, když se stýkal s barbary a domu ■ svou družinou, potom se tak ukazoval i veřejně, když si vyji i 1 na koni nebo někde něco vyjednával. A byla to pro Makedorla ny trapná podívaná, ale s obdivem pro jeho statečnost soudili, že se mu iiu.m povoloval něco / toho, co by inu bylo k radoNtl a lesku. Vždyť přece byl vedle všech svých ostat nich ran n e o. r no zasažen do bérce, přičemž mu byl uražen kousek holeně a vyhřezl; dále byl udeřen kamenem do krku, takže se mu dokon zastřel zrak a dost dlouho se neprobiral z mrákot. Přece však neustále vydával bezohledné v nebezpečí bojů. Dokonce kd překročil Orexartes, jejž pokládal za Tanais, a zahnal Skythy til útěk, pronásledoval je do vzdálenosti jednoho sta stadií, ač byl sužován úplavici. 4ť> Většina spisovatelů, mezi nimi Klcitarchos, Polykleitoii Onésikriios, Antigenes a Istros, vypráví, že to bylo v oněch koř) činách, co k němu přišla ona Amazonka; avšak Aristobúlos, c remoniář Chares, Ptolemaios, Antikleides. Filón Thébský, Pili, pos Theangelský, dále pak Hekataios Eretrijský, Filippos Chal« kidský a Dúrís Samský tvrdí, že to je pouhý výmysl, a zdá se, že jim to dosvědčuje sám Alexandr, neboť když všechno přesné v dopise vyučuje Aniipatrovi, uvádí síce, že mu skythský krá] nabi/i svou dceru za choť, ale o nějaké Amazonce se nezmiňuje. O mnoho let později, když už byl Lysimachos králem, předčítal prý mu Onésikritos čtvrtou knihu svého spisu, v níž je vylíčena ta příhoda s Amazonkou, Lysimachos prý se tiše usmál a řekl: „A kdepak jsem tehdy byl já?" Af už tomu kdo věří nebo nevěří, jeho obdiv pro Alexandra nebude proto ani větší, ani menší. 47 Z obavy, aby Makedoňané na dalším taženi úplně neochabli, zanechal Alexandr ostatní sbory na místě, ale nejlepši vojáky, jež měl s sebou v Hyrkánii — bylo lo dvacet tisíc pěšáků a tři tisíce jezdců — získal řeěí. Až dosud prý se na ně barbaři i. ni |ako na zjevení ve snách, ale způsobí-lí jen poplach v Asii i mil idou. ihned prý na ně zaútočí jako na ženy. Přesto však dolil odejit těm, kteří si to přáli, ale vyžádal si od nich osvědčeni, f e |c od nich opuštěn se svými přáteli a těmi, kdo jsou ochotnou válčit, v té chvíli, kdy dobývá Makedoňanům světa. Tak i< |i>..iiio téměř doslova v dopise zaslaném Antipatrovi, a také to, |» všichni po těchto jeho slovech vzkřikli, aby je vedl, kam na tř chce. Když tito přestáli zkoušku, nebylo už těžké pohnout sbory k dalšímu pochodu: ochotně ho následovaly. Poté se přizpůsoboval životem ještě více domorodým zvykům i iké je se snažil spřátelit s makedonskými zvyky v domnění, že umíšením a společenstvím spíše v dobré vůli ustaví svou moc než násilím, zvláště teď, když hodlal táhnout do velké dálky, proto také vybral třicet tisíc hochů a poručil, aby byli vzděláváni po řecku a aby byli cvičeni v makedonských /braních, a ustanovil jím četné dozorce. Jeho poměr k Rhóxaně byl sice výsledkem skutečné lásky — upatřil ji krásnou a mladistvou při pitce v nějakém sboru —, ale řdálo se, že se to dobře srovnává s poměry, jaké tehdy byly,, neboť barbaři byli jeho manželským spojením naplněni důvěrou h velmi si Alexandra oblíbili, že se v té věci projevil velmi mravným a neodvážil se ani té ženy, již jediné podlehl, dotknout bez zákonného práva. A když. viděl, že z jeho hlavních přátel Héfai-stión souhlasí a následuje jeho příkladu, kdežto Krateros setrvává ve zvycích otců, prostřednictvím onoho jednal s barbary, prostřednictvím tohoto pak s Reky a Makedoňany. A vůbec onoho nejvíce miloval, tohoto ctil; vždy totiž říkal a domníval se, že Héfaistión miluje Alexandra, Krateros krále. Proto se také ti dva potaji neměli v lásce a často mezi nimi docházelo k střetnutí. Jednou v Indii dokonce tasili na sebe meč a utkali se spolu. Přátelé spěchali tomu i onomu na pomoc, ale tu se přihnal Alexandr a veřejně káral Héfaistióna, nazýval ho posedlým a šílencem, nechce-li chápat, že je pouhé nic, odejme-li mu kdo Alexandra; a v soukromí vyčinil pak trpce i Kráteroví. Potom je svedl pospolu, smířil je a přisahal u Ammóna a ostatních bohu, že je opravdu miluje nejvíce ze všech lidi, ale zpozoruje-li opět, že se spolu sváří, že je zabije oba dva nebo toho, kdo začal. Proto prý později ani v žertu nic proti sobě neřekli ani neučinili, 4N Filótas, Parmeniónův syn, požívat u Makedoňanu \> hl vážnosti, neboť se /dálo, že je zmužilý a vytrvalý, a tak \ii\U\ a oddán přátelům nebyl vedle Alexandra nikdo Vypráví ■.. il spoň, že ho kdosi z jeho důvěrných přátel žádal o peníze, i on mu je poručil dát. A když správce namítl, že nemá. řekl f ilól „Cože? Nemáš ani žádnou číši nebo plášť?" Ale přemi..... hrdosti, tihou bohatství, leskem, jímž obklopoval svou osobu a způsobem života, což se vše u neho objevovalo měrou tíŽil^H než se sluší na soukromou osobu, a potom konečné i tirn. /v n.i podobil vznešenost a povýšenost nikoli jemně, nýbrž beze všiI půvabu, hrubosti a plaností, vzbudil podezření a nepíí/eti, lal mu dokonce sám Parmenión jednou řekl: „Synu, hleď mi být obyOeiným Člověkem!" U samotného Alexandra už byl velmi dávno /nám jako pod zřely. Když totiž byly po Dareiově porážce v Kilikii jeho věci v Damašku zabrány a do řeckého tábora dopraveno mnoho zn< jatých, byla mezi nimi nalezena jedna žena rodem z Pydny, sliť ného vzhledu; nazývala se Antigoné. Tu dostal Filótas. A jak to dělává mladý člověk s milenkou a s vínem v hlave, vedl často zcela bez obalu všelijaké chlubivé a vojácké řeči .1 připisoval největší činy sobě a svému otci, kdežto Alexandra nazýval ne* zralým chlapcem, jenž má jen jim co děkovat, že užívá titulu své vladařské důstojnosti. Ta žena o tom hovořila dále s kýmsi /. důvěrných přátel, onen, jak je při rozeno, zase s jiným, až ta řeč došla ke Kráteroví. Ten tu ženu vzal a uvedl ji tajně k Alexandrovi. Když to Alexandr vyslechl, poručil jí, aby se dále stýkala s Filó-tou a vše, cokoli by od něho zvěděla, aby přicházela oznamovat jemu. 49 A tak Filótas ani nevěděl, že se mu stroji úklady, obcoval často s Antigonou a v hněvu i chvástavosti mu často vyklouzla z úst nevhodná slova a výroky proti králi. Avšak Alexandr, ačkoli se mu proti Filutovi doslalo pádných důkazů, setrval, aniž promluvil, a zdrzel se, ať už proto, že důvěřoval Parm e n iónové oddanosti k své osobě, či proto, že měl strach z jejich slávy a moci. Ale v době, k niž jsme dospéli, začal strojit Alexandrovi úklady Makedoňan Limnos z Chalaistry, a vybízel Nikomacha, jednoho z mladíků, jehož byl milovníkem, aby se toho podniku zúčastnil. Ten odmitl a pověděl svému bratru Kebalinovi, jak 1 * s I pokoušen. A Kebalinos přišel k Filótovi a vyzval ho, aby je nim uvedl k Alexandrovi, poněvadž se s nim musí sejít kvůli nutně a důležité věci. Ale Filótas je — bůhví proč, neboť to není '■no — nechtěl předvést, že prý je král zaměstnán jinými dů- léjšimi záležitostmi. A to učinil dvakrát. Proto oni měli již I iluiii v podezřeni a obrátili se na kohosi jiného; když ten je livrdl k Alexandrovi a nejprve pověděli tu věc o Límnovi, pornu se však také mimochodem zmínili o Filótovi, jak se už dvakrát na ného obrátili, a on jich nedbal. Punč tato věc Alexandra velice rozčilila. A poněvadž ten, kdo byl poslán pro Limna, ho zabil, když se při zatýkání bránil, hvl ještě více pobouřen, protože soudil, že mu tak unikl hlavní důkaz o úkladech. A v rozhořčení na Filótu přibral k sobě lidi, kletí ho už dávno nenáviděli a teď otevřeně říkali, že by bylo od krále lehkomyslné domnívat se, Že by se Limnos, Člověk z nějaké í halistry, pustil do takového podniku sám od sebe; ten že byl jen sluhou Či spíše nástrojem, který byl veden nějakou větší hybnou silou; a že je třeba hledat původce nástrahy mezi těmi, Jimž nejvíce prospívalo, aby to zůstalo utajeno. A když král dopřál sluchu takovým řečem a podezřením, začali již uvádět na i.i pomluv proti Filótovi. Poté byl Filótas zatčen a vyslýchán, přičemž Alexandrovi druhové stáli při mučení, kdežto Alexandr naslouchal opodáí skrytý za záclonou. A tenkrát prý, když se Filótas obracel na Héfai-stióna a jeho druhy s žalostnými a pokornými výkřiky a prosbami, řekl: „Tak jsi tedy změkčilý, Filóto, a nemuŽný a do takových velkých věcí ses pouštěl." Jakmile byl Filótas popraven, poslal ihned do Médie a dal usmrtit i Parmenióna - muže, jenž spolu s Filippem vykonal mnoho věci, jenž jediný nebo aspoň nejvíce ze starších přátel podnítil Alexandra k tomu, aby se přepravil do Asie, a jenž ze tří synů, kterých se mu dostalo, dva za té výpravy viděl padnout a s třetim byl sám utracen. Toto jednáni učinilo Alexandra obávaným u mnohých přátel, zvláště pak u Antipatra. Ten poslal tajně k Aitólům a vyjednával s nimi o spolek. Aitólové se totiž obávali Alexandra pro vyvráceni Oiniad: když se o něm Alexandr dověděl, prohlásil, Že nikoli oiniadské děti, ale on sám bude Aitóly pokutovat. 50 Nedlouho potom se udála také ona příhoda s Kleitem, pro ty, kteří se to tak prosté doslechnou, ješlé krutéjSI ne pravení Filóty; ale uvažujeme-li o její příčině a okolno-ai i shledáváme, že se to nestalo /. předem uváženého úmyslu. \\\t>\t jakýmsi neblahým osudem krále Alexandra, když hněv- a op poskytly Klenovú daimonu příležitost jednat. Událo se to til Ui Přišli lidé, kteří přinášeli králi od moře řecké ovoce. On sc BQ divil, jak je veliké a krásné, volal Kleita a ehlél mu je tik a něco z něho dát. Kleitos právě obětoval, i zanechal oběli a sel k němu, a tři z ovcí zasvěcených již oběti ho následovaly H se to král dověděl, radil se o tom s věštcem Aristandrem a Kkn mantiem Lakónským. Ti prohlásili, že je to špatné /nameni, pru to nařídil vykonat rychle očistnou oběť za Kleita. Alexandr snu prý totiž měl tři dny předtím ve spánku zvláštni vidění: zdálo prý se mu, že Kleitos sedí v Černých šatech s Parmén iónovými syny. ti všichni bylí mrtvi: Kleitos však očistnou oběť nedokofj čil: ihned šel k večeři, když měl už král skončenu oběť Dioskii rum. Strhla se bujná pitka a zpívaly se pisně jakéhosi Pranicha, jiní fikají, že Pierióna, složené k potupě a výsměchu velitelům, které nedávno barbaři přemohli. Starší se horšili a kárali básnik* i zpěváka, kdežto Alexandr a jeho druhové zálibné poslouchali a vybízeli k pokračováni. A tu se Kleitos, již opilý a povahou prudce hněvivý a urputný, velice durdil a říkal, že to není pěkné, aby byli mezi barbary a nepřáteli tupeni Makedoňané, kteři jsou mnohem lepší než ti, kteři se smějí, třebas je potkalo neštěstí. Alexandr na to odpověděl, že Kleitos mluví na svou vlastni obranu, když nazývá zbabělost neštěstím. Tu Kleitos vstal a zvolal: „Ale ta má zbabělost zachránila tebe, potomka bohů, když ses už. začal obracet zády k Spithridato-vu meči! A krví Makedoňanů a těmito ranami ses stal tak velikým, že ses zřekl I ilippa a snažíš se vloudit do rodiny Ammóno- vyr 51 Alexandr se rozlítil a zvolal: „A ty si, ničemo, myslíš, že ti projde jen tak, mluvíš-li pokaždé o mně takto a působíš rozbroje mezi Makedoňany?' ,,Však se nám ani teď," odpověděl mu Kleitos, „nevede zrovna krásně, když se nám dostává za naše námahy takových odměn, a blahoslavíme ty, kteří jsou již mrtvi, dříve než se mohli u toho. jak jsou Makedoňané mrskáni médskými metlami > llnprošují se PerŠanů, aby směli předstoupit před králel" Když Kleitos takto směle hovořil a lidé z Alexandrova okolí povstávali a tupili ho, pokoušely se starší osoby uklidňovat Alexandr se však obrátil ke Xenodochovi z Kardie a Arte-i / Kololónu a řekl: „Nezdá se vám, že Rekové žiji mezi Makedoňany jako polobozi mezi divokými zvířaty'.'" Kleitos však nemínil ustoupit a vyzýval Alexandra, aby mu |. n veiejné řekl. co chce říci, nebo aby nezval na večeři svobod m .....že. mající volnost slova, ale žil si s barbary a otroky, kteří w budou klanět jeho perskému pásu a bíle žíhanému chitó-I u již nebyl Alexandr s to, ovládnout svůj hněv, vzal ze stolu |nblki> a hodil je po něm a sháněl se po svém meči. Ale jeden t tělesných strážců, Aristonús, jej už dříve potají odklidil. Ostat-e kupili kolem něho a prosili, ale on vyskočil a volal make-dmisky svou tělesnou stráž — to bylo znamení velikého zmatku a rozkázal trubači troubit a udeřil ho pěsti, když váhal a nechtěl mu vyhovět. Tento muž došel později veliké cti, Že hlavně nn zabránil tomu, aby nebyl pobouřen celý tábor. Kleita, jenž se nechtěl poddal, přálelé jen s námahou konečně vystrčili ze sině. Ale on vcházel druhými dveřmi a s velkým pohrdáním a smělosti přednášel známé jamby z Euripídovy Andromaehy: „Ó žel, jak špatné zvyky jsou teď v Heiladé!" Tu tedy vezme Alexandr od jednoho z tělesných strážců oštěp a probodne jím Kleita, právě když chtěl k němu jít a odhrnoval závěs přede dveřmi. Kleitos se se sténáním a řevem skácel, a jeho hned opustil vztek. Když se vzpamatoval a uviděl přátele stojící bez. hlesu, spěchal vytrhnout kopí z mrtvoly a učinil pokus bodnout se jím do krku, ale byl zadržen: tělesní strážcové ho uchopili za ruce a násilím dopravili vzpírajícího se krále do ložnice. 52 Strávil celou noc v hrozném pláči a nazítří ležel již beze slova, vyčerpán křikem a nářkem a vydávaje těžké stony. Tu dostali přátelé strach z toho utišení a násilím k němu vrazili. Reči ostal nich odmítal, ale když mu věštec Aristandros připomínal to viděni, jež měl o Kleitovi, a ono znamení, že tedy to bylo již dávno osudem určeno, zdálo se, že se poddává. Proto tedy k němu uvedli ještě filozofa Kallisthena, Aristote- 356 lova příbuzného, a Anaxarcha z Ahdčr. Kallisthenes se pol. šel etickou úvahou nebolestné dotknout tragické události při čemž mluvil s opatrnou Šetrností a věc obcházel, kde/to Au n chos, který se ve filozofii hned od počátku ubíral svou vhtiiuJ cestou a získal si pověst, že přezírá obvyklé věci a pohrd.i jimi se hned při vstupu rozkřikl: „Tohle je ten Alexandr, na n nyní celý svět upírá oči! A on leží na zemi a plaču- jako uě| otrok obávající se lidského zákona a hany, ačkoli sám má bvt pro lidi zákonem a výměrem spravedlnosti, poněvadž proto těžil, aby vládl a panoval, a ne aby otročil ovládán prázdu <•< míněním! Což nevíš," pokračoval, „že má Zeus po stranách sví ho trůnu Diké a Themidu proto, aby bylo zákonné a spravedlivé všechno, co vladař vykoná?" Takovými asi řečmi Anaxarchos ulevil sice králi v jeho bolj sti, ale učinil jeho povahu pro mnohé případy nadutější a ne/a» konnějši, sám se ovšem obratně vetřel do jeho přízně a nadlu znechutil králi styk s Kallisthenem, který byl beztak pro svou vážnost málo příjemný. Vypráví se, že jednou při hostině byla řeč o počasí a teplot* ovzduší, a tu se Kallisthenes zastával míněni těch, kdo tvrdili, že jsou tamější krajiny chladnější a maji horší zimy ne/ krajiny řecké. A když Anaxarchos odporoval a přel se, pravil m u Kallisthenes: „Ale vždyť přece nutně musíš přiznat, že je zde chladně|i než tam: neboť tam jsi přečkával zimu v jediném pláštíku, ale tady ležíš u stolu zakryt třemi tlustými pokrývkami." Anaxarcha zajisté tento výrok ještě vice roztrpčil, 53 Ostatní sofisty a pochlebníky Kallisthenes pohoršoval tím, že si ho mladí lidé velmi vážili pro jeho učeni a že se právě tak líbil i starším pro svůj život, jenž byl spořádaný, důstojný i nezávislý a dotvrzoval to, co se udávalo jako podnět jeho cesty, že totiž přišel k Alexandrovi do vnitrozemí s ušlechtilým úmyslem, aby své spoluobčany uvedl nazpět z vyhnanství a znovu osídlil své rodně město. A závidéli-li mu pro jeho dobrou pověst, poskytoval také někdy svým osočovatelům zbraně proti sobě sám: odmítal většinu pozváni, a když byl s někým pohromadě, budil svou vážností a mlčením zdání, že nesouhlasí a není spokojen s tím, co se děje, takže i Alexandr se vyjádřil o jeho osobě: „K mudrci mám zášť. jenž rtem moudrý ani pro sebe." Vypiáví se, že jednou, když bylo pozváno na večeři mnoho i. i iú, byl Kallisthenes vyzván, aby při prípitku pronesl chvalo-ii.k Makedoňany, a tu prý tak plným proudem řečnil o dané Hbf, že lidé vstavali, tleskali a házeli na něho vínky, I řekl prý Ale i and r, že podle Ľuripida pro toho, kdo dostal krásný podnět A své řeči, neni těžko krásně hovořit. „Ale ukaž nám," pokračoval prý, „svou sílu tím, že proneseš proti Makedoňanům obžalobu, aby se také polepšili, když po* Htm ji, v čem chybuji." Tu prý Kallisthenes odvolal svou první řeč a velmi otevřeně promluvil obšírně proti Makedoňanům, ukázal na to, že jen řec-kŕ nesváry byly příčinou vzrůstu a moci za Filippa, a prohlásil: t,ale když nastane rozbroj, i ničema dochází pocty." 7. toho proti němu u Makedoňanů vznikla těžká a trpká nenávist a Alexandr prý řekl, že Kallisthenes podal důkaz nikoli své řečnické obratnosti, ale svého nepřátelství k Makedoňanům. 54 Toto prý, jak vykládá Hermippos, vyprávěl Kallisthenův předčitatel Stroibos Aristotelovi. Potom prý Kallisthenes, který zpozoroval královu nemilost, odcházel a dvakrát či třikrát si 11 kl pro sebe verš: „Zemřel i ľatroklos přec, ač o mnoho lepši byl tebe." Nijak špatně se tedy, jak se zdá, nevyslovil Aristoteles, že Kallisthenes byl sice slovem zdatný a veliký, ale rozumu že neměl. Ale tím, že důrazně odmítl proskynési a s filozofickým přesvědčením a samojediný zjevně vyslovil to, nad čim se potaji mrzeli všichni ncjlepší a nejstarší Makedoňané, zprostil sice velké hanby Řeky a ještě větší Alexandra, když ho odvrátil od proskynése, ale sám sebe zničil, poněvadž se zdálo, že chce krále spíše přinutit násilím než po dobrém. Chares Mytilénský však vypráví, že Alexandr, když se při hostině napil z číše, podal ji jednomu z přátel. Ten ji přijal, vstal a šel k oltáři, napil se a nejprve se poklonil před Alexandrem, potom ho políbil a zase si ulehl ke stolu. Když to všichni mil po nem, Kallisthenes prv uchopil číši, zatímco král nedával \u\ zora rozmlouval s Héfaistiónem, napil se a šel k Alexandru aby ho políbil. Ale Démétrios nazývaný Feidón prý řekl: „K odl nelíbej ho: neboť ten jediný se ti nepoklonil," a Alexandi pi polibku uhnul. Kallisthenes prý velmi hlasitč zvolal: „N odejdu chudší o jeden polibekí" 55 Když nastalo mezi nimi takové odcizeni, hvki 111- j | i Hélaistiónovi dána víra, když tikal, že .-. ním Kaltisthciies ti|c ten sofi odchází, jako by byl pyšný, že zrušil tyranidu, že se k nčmu hají mladici a uctívají ho jako jediného svobodného muže mc/l tolika tisíci. Proto také, kdy/ se Ifermolaos se svými přátelí spikli proll Alexandrovi a byli usvědčeni, zdálo se, že to. co na Kalii ;th< n i osočovatelé žalují, je podobné pravdě: že prý totiž, když .se kdo si otázal, jak se může stát člověk nejslavnějším, odpověděl: ,./.i HiJe-li toho, kdo je nejslavnčjší," a že Hermolaa ve snaze podiu tit ho k činu vyzýval, aby se nebál toho zlatého liižka, ale měl ni paměti, že přichází k člověku, jenž bývá nejen nemocen, ale i zraňován. Přece však nikdo z Hermolaova spiknutí ani za nejhroznčj-šleh muk nevypovídal proti Kallislhenovi Dokonce i Alexandr v dopisech, jež hned psal Kráteroví, Altalovi a Alketovi, praví, že se ti hoši na mučidlech přiznávali, že to podnikli sami a nikdo jiný že o tom nevi. Ale v jednom pozdějším dopise zašla* ném Antipatrovi obvinil zároveň i Kallisthena; píše totiž: „Hochy ukamenovali Makedoňané, toho sofistu však potrestám já, i ty, kdo ho vyslali a přijímají do měst lidi strojící mi úklady." Těmi slovy narážel přímo na Aristotela, neboť Kallisthenes byl u něho vychován, protože s ním byl spřízněný: jeho matka Héro byla Aristotelova sestřenice. Co se týče jeho smrti, jedni říkají, ž.e ho dal Alexandr pověsit, jiní, že v okovech ochuravěl a zemřel. Ale Chares vypráví, že byl po svém zatčení chován sedm měsíců ve vazbě, aby byl souzen spolkovým shromážděním v Aristotelově přítomnosti a ve dnech, kdy byl Alexandr v Indii poraněn, zemřel prý přílišným ztučněním a zavšívenim. To se tedy událo později. Ale Démaratos Korintský, ačkoli již v pokročilém věku, se . IVon horlivosti odebral k Alexandrovi do nitra Asie, a když H«i upatřil, prohlásil, že jsou velkého potěšení zbaveni Řekové, in i on mrtvi, aniž dříve uviděli Alexandra sedícího na Da-nvé trůnu. Avšak nemohl příliš dlouho užit přízně, již mu král |iin|uvoval: zeslábl, zemřel a byl nádherně pohřben. Vojsko mu , p do mohylu velkého obvodu a vysokou osmdesát loket. Jetu i pozůstatky dopravilo skvěle vyzdobené Čtyřspřeži k moři, Když hodlal přejít přes pohoří do Indie a viděl, že vojsko |o |íž zatíženo množstvím kořisti a proto nepohyblivé, zapálil ča-zrána, když už byly vozy vystrojeny, nejprve své vlastní vozy i voz> svých druhů a potom poručil přenést oheň i na vozy Makedoňanů. A ukázalo se, že rozhodnuli k tomu Cum bylo těžší ii povážlivější než jeho provedeni, nehol' jen málo lidí s tím po-i nilo nespokojenost, většina se za křiku a jásotu s nadšením dělila o nutné věci s těmi, kterým chyběly, zbývající majetek sami upalovali a ničili a tak naplňovali Alexandra jarou odvahou. Ale ji/ laké strašně a neúprosné trestal všechny ty, kdo se dopouštěli poklesků: dal zabít Menandra, jednoho ze své družiny, kdy/ ho ustanovil za velitele jedné posádky a on tam nechtěl zů-,ul. A Orsodata, jednoho z odpadlých barbarů, sám zastřelil šípem. Tehdy vrhla ovce jehně, jež mělo na hlavě výrůstek v podobě barevného turbanu a z obou stran dva prsteny. Zhrozil se s odporem toho znamení; Babyloňané, jež podle zvyku k takovým věcem přibíral, ho sice oběťmi očistili, rozmlouval však o tom se svými přáteli, že není znepokojen kvůli sobě, ale kvůli nim, aby snad božstvo, odejde-li on ze světa, nepřeneslo moc na Člověka nízkého a nešlechetného. Avšak událo se příznivější znamení, a to udělalo konec jeho duševní skleslosti* Vrchní dozorce nad správci stanů, Makedoňan jménem Proxenos, který dával zkopávat místo pro králův stan u řeky Óxu, odkryl pramen tučné, tekuté olejnaté látky, a když byla odčerpána první vrstva, začal prýštit již čistý a průzračný olej, jenž se, jak se zdálo, ani vůni, ani chutí nelišil od olivového oleje a leskem a tučnosti se mu docela vyrovnal, ač ta země ani olivy nerodila. Vypráví se ovšem, že je i voda samého Óxu velmi měkká, takže těm, kdo se v ní koupají, napouští kůží mastnotou. Ale že se Alexandr neobyčejné potěšil, vysvitá z. Ic ho, co píše Antipatrovi: klade si to mezi největší důkazy ph kterých se mu od bohů dostalo. Věštci pak to vykládali za /.nu mení toho, že ta výprava bude slavná, ale namáhavá u ohiizml neboť olej je prý dán od boha lidem, aby je posiloval v n j inu hách. 58 S Četnými nebezpečími se pak setkal v bitvádi a i o > k ■ i i ny utržil, ale nejvčtší ztrátu způsobil nedostatek životních pOi tŕeb a nevhodné podnebí. Sám ve svém ctižádosti ve m ú.sili pn i stihnout štěsti odvahou a moc statečnosti myslil, že smělým mm nic nedobytné a nic dost pevné těm, kdo nemají odvahu. Vypráví se, že při dobýváni Sisi m Uhrovy pevnosti, neschudne a nepřístupné skály, se otázal Oxyarta, jaký to je svou duší č Ir* včk ten Sisimithres. Když Oxyartes odpověděl, zeje to nejzbabělcjší ze všech lidi, řekl: „Ty tím pravíš, že lze té skalní pevnosti dobýt; neboť to, co ji ovládá, není dost pevné." Skutečně Sisimithra zastrašil a pevnosti dobyl. Když dorazil k jiné takové strmé skalní pevností, hnal k jejímu ztečení mladší makedonské mužstvo. Přitom oslovil jednoho vojáka jménem Alexandr: „Ale ty se musíš ukázat zdatným mužem už pro své jméno!" Ten mladík vskutku prokázal v boji skvělou statečnost, ale padl a Alexandr tím byl velmi bolestně dotčen. U města zvaného Nysa se Makedoňané rozpakovali útočit, neboť těsně u něho byla hluboká řeka. Alexandr k ni přistoupil a řekl: „Pročpak jsem se, já nešťastník, nenaučil plavat?*' A hned se rozhodl přejit řeku se štítem v ruce. Když pak ukončil boj a přišli vyslanci z obléhaných měst s prosbami, uvedl je nejprve v úžas, když se jim ukázal ve zbraních, třebas bez všeliké úpravy. Když mu potom byl přinesen jakýsi polštář, dal jej nejstaršímu z vyslanců a vybídl jej, aby se na nčj posadil. Jmenoval se Akúťis, Podivil se tedy Akú fis jeho skvělosti i laskavosti a ptal se. co mají Činit, aby je pokládal za přátele. Alexandr odpověděl: „Tebe ať ustanoví svým vladařem a k nám ať pošlou sto nejlepších mužů." Akúfis se usmál a řekl: „Ale bude se mi, králi, vládnout lépe, pošlu-Ji k tobě spíše ty nejhorší než nejlepŠi." 'i O Taxilovi se vypráví, že ovládal část Indie, jež nezadávala co do velikosti Egyptu a náležela mezi krajiny nejvhodnějši pro chov dobytka a pěstováni obilí: a byl prý to moudrý muž, Když prý pozdravil Alexandra, řekl: „Nač je nám třeba válek t bitvy mezi námi, Alexandre, jestliže jsi nepřišel odnít nám ani i vodu, ani nutnou potravu, věci, pro něž jedině musí rozumní lidé bojovat? Co se týče ostatního takzvaného bohatství a majetku, mám-li ho vice, jsem ochoten udělit z něho, mám-li ho m ué, neodmítám se zavázat k vděčnosti, bude-li něco uděleno mně," Alexandr se zaradoval, pozdravil ho srdečně a řekl: „Myslíš li Hnad, že se naše setkání odbude bez bitvy po takovýchto řečech a projevu přátelství? To ti nic neprospěje. Neboť já s tebou budu bojovat a zápolit důkazy lásky, abys mě nepřekonal svou Ušlechtilostí." Přijal mnoho darů a dal jich ještě vie, a nakonec mu přidal ti nic talentů ražených peněz. Tím velice pohoršil své přátele, ale u četných barbarů dosáhl přátelštějšího vztahu. Poněvadž nejbojovnější indičtí námezdní vojáci docházeli do měst, mocně je hájili a působili Alexandrovi mnoho škody, ačkoli s nimi v jednom městě sjednal narovnání, při odchodu je na cestě dal pochytat a všechny pobít. Ten čin lpí jako skvrna na jeho válečných činech, když přece jinak vedl válku tak, jak se podle práva na krále sluši. Nemenší potíže než ti žoldnéři mu způsobili také indičtí mudrci lim, že tupili krále, kteří se k němu přidávali, a svobodné kmeny podněcovali, aby se bouřily. Proto dal i těch mnoho po 1 i':sil. 60 O tažení proti Póroví sám v dopisech napsal, jak bylo provedeno. Vypráví totiž, že uprostřed mezi oběma tábory tekla řeka Hydaspes a král Poros stále stavěl na protějším břehu slony a střežil přechod přes řeku. Alexandr však prý dával tropit každého dne ve svém táboře hluk a povyk, a tak navykl barbary tomu, aby neměli obav. Ale za bouřlivé a bezměsičné noci vzal část svých pěšáků a nej zdatnější jezdce, postoupil trochu dále od nepřátel a přepravil se na neveliký ostrov. Tu se déšť proměnil v prudký liják, četné nárazy vichru a blesky bily do vojska; přece však, ač viděl, že někteří vojáci hynou a jsou spalováni blesky, vyrazil od ostrůvku a řítil se k protějšímu břehu. Hyda- spes, tekoucí následkem bouře a lijáků zprudka a vysoko li vzdouvajicí, způsobil v břehu velikou trhlinu a velká ěásl porn du se valila tudy. Oni se zachytili na pruhu mezi oběma p......i ale nebyli tam bezpečni, poněvadž jim půda klouzala pod unii , mu a odtrhovala se. Tu prý Alexandr zvolal: „Athéňané, zdalipak byste věřili, ||| veliká nebezpeěi snáším, aby se mi u vás dostalo slávy? Al< i., jsou slova z Onésikritova spisu, Alexandr sám vypráví, že opustili vory a se zbraněmi pmchA-zeli provalivším se proudem, zmáčeni vodou až po prsa, KdyJ se přepravil, předjel s jezdci asi o dvacet stadií pěchotu; přítmu uvažoval, že zaútoči-ii nepřátelé s jezdci, bude mi t nad nimi vjl kou převahu; jestliže však by uváděli v pohyb svou falangu, dorazí k němu dříve jeho vlastní pěchota. Stalo se vskutku to pi ní. Utkalo se s ním tisíc jezdců a šedesát vozů, jež odrazil, vo/ů se však zmocnil, jezdců čtyři sta pobil. Tu již Poros pochopil, že sám Alexandr přešel přes řeku, a |i se proti němu postupovat s celou brannou mocí mimo oddíl, jejž zanechal, aby bránil Makedoňanům v přechodu přes řeku Alexandr dostal strach ze slonů a z množství nepřátel, i vfitil H na jedno jejich křídlo, Koinovi pak poručil udeřit na pravé k 11 dlo. Na obou stranách byla způsobena porážka, ale nepřítel se stále stahoval za slony, a ti, kteří byli zdoláváni, se tam opět shlukovali. Potom už byla bitva jediná změť. a teprve za osm hc din nepřítel ochabl. Tak to vylíčil v dopisech sám strůjce té bitvy. Většina spisovatelů souhlasí v tom, že Poros přesahoval výšku čtyř loket ještě o jednu piď a že se jezdec poměrem své tělesné velikosti a váhy zcela hodil k svému slonovi, A přece to byl nej větší slon, a projevil neobyčejnou rozumnost a starostlivost o krále, ne ho ť dokud byl král ještě pln sily, bránil se slon vztekle proti útočníkům a odrážel je, ale když zpozoroval, že král pod množstvím střel a ran umdlévá, z obavy, aby se nepřekotil, poklekl opatrně na zem a svým chobotem klidné vytahoval každý jednotlivý oštěp z jeho těla. Když byl Poros zajat a Alexandr se tázal, jak s ním má naložit, odpověděl: „Královsky!" A na další otázku, přejeli si ještě něco, pravil Poros: „V slově ,královsky* je obsaženo vše." Nechal ho tedy nejen s titulem satrapy vládnout celému kraji, Im; hvl kialem, ale icslč mu pak přidal území, kdy/ si podro-i , nezávislé národy; a na tom území prý bylo patnáct kmenů, I i usk význačných měst a převeliký počet vesnic. Nad jiným Mtttilm, třikrát tak velikým, ustanovil satrapou Filippa, jedno-|i i t hclairů- Po bitvě proti Póroví skonal také Húkefalas, ne ihned, nýbrž m nivu později - jak se většinou vypráví následkem ran, Zl li ováni, či jak praví Onésikritos — pro stáří od přílišné im.ihv. I hynul prý ve stáří třiceti let. Alexandr tím byl mocně ,t.....l ; soudil nejinak, než že ztratil svého důvěrného přítele d márneho. A založil jemu na počest u Hydaspu město a nazval |l liůkefalií. Vypráví se také, že když pozbyl psa Petitu, jehož u odchoval a miloval, také založil město s jeho jménem. Sóti-ňn vypráví, že to slyšel od Potamóna z Lesbu. ti1 Avšak Makedoňany učinil zápas s Pórem poněkud méně rtznýmí a zadržel je v úmyslu proniknout ještě hlouběji do In-dk-, nehol" jen s námahou ho přiměli k ústupu, ač se proti nim íl jen s dvaceti tisíci pěšáků a dvěma tisíci jezdců. A když (c Alexandr nutil překročit řeku Ganges, postavili se mu mocně na odpor, neboť se dovídali, že je ta řeka dvaatřicet stadií Široká H ito sáhů hluboká a protější břehy jsou plné zbrani, koní a slonů. Říkalo se, že gandarštä a praisijšti králové tam čekají s osmdesáti tisící jezdců, dvěma sty tisíci pěšáků, osmi tisíci vozů a šesti tisíci válečných slonů. A nebylo to jen chvástání, neboť Sandrokottos, jenž se stal později králem, daroval Seleukovi pět set slonů a s šesti sty tisíci vojáků protáhl celou Indií a podmaňoval si ji. Alexandr se nejprve z rozmrzelosti a hněvu uzavřel do stanu a ležel tam, neboť z dosavadních úspěchů necítil žádné uspokojení, nepřekročili Ganges, a návrat pokládal za zřejmé přiznáni své porážky. Ale když mu přátelé vhodným způsobem domlouvali a vojáci s pláčem a křikem přistupovali ke dveřím a prosili, dal se obměkčit a chystal se k návratu. Přitom vymýšlel na záchranu své Cti četné klamné a podvodné podniky: dal zhotovit větší zbraně i jesle pro koně a těžší uzdy a dal je tu a tam za sebou pohodit. Postavil oltáře bohů, k nimž až dodnes praisijšti králové přes Ganges přicházejí, uctívají je a vykonávají řecké oběti. Sandrokottos, tehdy ještě mladík, viděl samého Alexandra a později prý často říkal, že by se byl Alexandr býval hnedle zmocni! vlády v Indii, poněvadž tehdejší kral byl nen.'o idni a v opovrženi pro svou ničemnost a neurozenost. 63 Poté si Alexandr umínil spatřit vnější moře, proto dal stavět mnoho plavidel s vesly a vorů a plni pohodlne po pí de< li dolu. Ale tni lehd\ >e nezdi zel ■. ■ i: i ■ •»-11 .1 '•■■■< ■■■■ nu 1 r .1 ve městech a všechna si podmaňoval. U takzvaných Mailů ti prý byli z Indů nejbojovněji hyj by býval málem ubit. Rozprášil totiž obránce města z hnnľ b střelami, a když byl přistaven žebřík, první po něm vystoupí hradby, ale žebřík se zlomil, a on dostával zdola rány od kubu rů stavějících se dole k hradbě. Ačkoli měl s sebou jen hrsti a vojáků, seskočil do středu nepřátel - a naštěstí dopadl zpřn 1 Když se začal míhat se zbraněmi, myslili barbaři, že se před jf» ho tělem sem a tam honí jakási záře a přízrak, proto také nejpi ve utekli a rozprášili se. Ale když ho uviděli samotného jen s dvěma vojáky tělesné stráže, přiběhli, a jak se bránil, pokouAfl* li se ho někteří ranit zblízka meči a kopími skrze jeho zbroj 1 jeden, jenž se postavil opodál, vypustil na něj z luku střelu tak prudkou a mocnou, že pronikla pancířem a zabodla se do kosti v krajině prsní bradavky. Po té ráně on ochabl a nachýlil se, a tu ten střelec přiběhl a vytasil barbarskou šavli, ale Peukestas a Limnuios se postavili před krále. Oba dva byli raněni, Lnu naíos zemřel, ale Peukestas odporoval dále, a toho barbara Alexandr zabil, Sám však utržil mnoho ran, nakonec byl udeřen kyjem do krku. i opřel se o zed1 a hleděl na nepřátele. Vtom ho obklopili Makedoňané, vyrvali ho nepřátelům a odnesli do stanu, když už vůbec nevnímal, co se s ním děje. A ihned se mluvilo po táboře, že je mrtev. S námahou a velikými potížemi odřízli šíp, jenž byl ze dreva, a jen ztěžka mu mohl být sňat pancíř; teprve pak se zabývali vyřezáváním hrotu, jenž pevné vězel v jedné kosti. Byl prý tři palce široký a čtyři dlouhý. Proto také při vynímáni hrotu upadal z jedné mdloby do druhé a byl již blízek smrti, Přece však se sebral, vyvázl z nebezpečí, ale byl sláb a ještě dlouhý čas se musel podrobovat dietě a ošetřováni. Když však zpozoroval, že Makedoňane venku hlučí, že ho touži vidět, vzal plášť a vyšel. Potom obětoval bohům, vydal se opět na cestu, plul dále po proudu a podmaňoval si mnoho území a veliká města. 64 Z gymnosofistú zajal deset, kteří nejvice působili na Sab- Imi uby od něho odpadl, a způsobili Makedoňanům mnoho zlé-ii 1'oněvadž měli pověst, že dovedou obratně odpovídat nekojí ku llovy, předložit jim obtížné otázky a prohlásil, že dá usmrtit prvního, kdo správně neodpoví, a potom takto postupně ostatní litlnomu z nich, nejstaršímu, poručil, aby rozsuzoval. ľľvutho se tedy tázal, co myslí, zda je více živých či mrtvých. On odpověděl, že živých; neboť mrtvi už nejsou. I Jruhého, zda živí větší zvířata země či moře. „Země, neboť Mn*ie je jeji Část," Třetího, který živočich je nejprohnanější. „Ten," odpověděl, II rého člověk dosud nezná," Čtvrtý při výslechu, s jakým úmyslem přiměl Sabbu k odpad min, odpověděl, že chtěl, aby čestné žil, nebo Čestné zemřel. Pátého se tázal, co podle jeho mínění bylo dříve, den či noc, Bl)en." pravil, „o jeden den." A když se král podivil, dodal, že |miu-Ií obtížné otázky, musí být obtížné i odpovědi, Obrátil se tedy na šestého a ptal se, jak je komu možno, aby byl co nejvíce milován. ,,Je-li nejmocnější, ale nebudí hrůzu," pravil, Z ostatních tří se jednoho otázal, jak se kdo zrozen lidmi mule stát bohem. „Vykoná-li," odpověděl on, „co je člověku nemožno vykonat." Dalšího se tázal o životě a smrti, co z obého je silnější; i odpověděl, že život, může-li snášet tolik neštěstí. Posledního se tázal, pokud lze člověku čestně žít. A on řekl: „Pokud nepokládá za lepši být mrtev než být živ.4* Potom se obrátil k soudci a vyzval ho, aby pronášel své mínění. Ten prohlásil, že jeden odpovídal hůře než druhý, i řekl Alexandr: „Tedy ty, jenž vynášíš tento rozsudek, zemřeš první." ,,To se nestane," králi," řekl on, „ač nechceš-li být lhářem, když jsi řekl, že prvního zabiješ toho, kdo nejhůře odpoví," 65 Alexandr je obdaroval a propustil. Ale k těm, kteří měli nejslavněji! pověst a žili v tichosti o samotě, poslal Onésikrita s žádosti, aby k němu přišli, Onésíkritos byl filozof ze školy ky- iii ka Diogena. A vypráví, že Kalanos Alexandrovi zcela zpupně a drsně poroučel, aby si svlékl chitón a naslouchal jeho řečem nahý, nebo Že s ním nebude hovořit, ať si přišel třeba od Dia. Dandamis však prý byl mírnější, vyslechl, co vyprávěli o Sokratovi, Pythagorovi a Diogcnovi, a řekl, že to byli, jak se mu zdá, nadáni mužové, ale ve svém živote se dávali příliš ome/nvnl m kony, Jiní vyprávějí, že Dandamis řekl jediné; „Proč přisel xandr tak dalekou cestou až sem?' Kalana přemluvil Taxiles, aby přišel k Alexandrovi. Jme, se vlastně Sľines; ale poněvadž oslovoval ty, s kterými ne |, val, indickým slovem „kale" misto řeckým pozdravem „ zdráv" a tak je pozdravoval, nazvali ho Řekové Kala nos, Ten prý také Alexandrovi předvedl známé podobenství o dě. Hodil totiž před ním na zem nějakou suchou u ztuhlou k„, a šlápl na jeden její konec; kůže na jednom místě stisknuli! zdvihla na ostatních částech. A tak šel kolem dokola a >iisk ii p a ukazoval, že se na každém miste opakuje totéž, až si pak tmi pl na prostředek a zadržel jej, a tu zůstaly v klidu i ostatní i . i Ten obraz měl být poučením, že má Alexandr tisknout hl i střed vlády a nebloudit kdesi daleko od něho. 66 Pozvolná cesta k moři po řekách zabrala dobu sedmi mfi síců. Když vplul s loďmi do Oceánu, plavil se ještě k ostnu n jejž sám jmenoval Skillústis, jiní Psiltúkis, Tam vystoupil, obětti val bohům a pozoroval povahu toho moře a pobřeží, aby nikdo /. lidí po něm nepřešel za hranice jeho výpravy, a vracel se, l.odím nakázal, aby pluly podél pobřeží, přitom měly hulil po pravé straně; za velitele určil Nearcha, za vrchního konin delnika Onésikrita. Sám táhl pešky územím Óreítú, doslal se přitom až do největ-ší bídy a ztratil množství lidi, takže nepřivedl z Indie ani čtvrtinu své válečné moci. A přece to bylo sto dvacet tisíc pěšáků a jízdy na patnáct tisíc. Ale těžké nemoci, špatné živobytí, su< Kl vedra a hlad zničily velmi mnoho lidi, neboť táhli neobdělanym územím lidí žijících uboze, majících jen něco málo nevalných ovcí, jež měly špatné a zapáchající maso, poněvadž byly zvyklé živit se mořskými rybami. S námahou tedy tou zemi v šedesáti dnech prošel, ale jakmile se octl v Gedrósii, měl ihned hojnost všeho, poněvadž nejbližší satrapové a králové vše přichystali. 67 Když tu popřál vojsku odpočinku, táhl jako ve veselém průvodu sedm dní Karmánií. Jeho vezlo pomalu spřežení osmi koni, a on s hetairy bez ustání ve dne v noci hodoval na pódiu zbudovaném na vysoké volné čtvercové ploše. Četné vozy, některé zastiňované nachovými a vyšívanými pokrývkami, jiné ratolestmi stromů stále čerstvých a zelených, následovaly za nim i ilinnii |eho přáteli a vůdci, kteří byli ověnčeni a pili. Nebyl id I mi štit, ani přilbu, ani sarisu, ale číšemi, rohy i théri-m i .k vím poháry nabírali vojáci po celé cestě vino z velikých l .1 iiiésidel a připíjeli six jedni za pochodu a v ehů/L druzí ^Bf> A celá krajina zaznívala mnohohlasným zněním šalmají, i mI, písní, strun a bakchického jásotu žen. K nespořádanosti i/lťk.inosti toho pochodu se družilo i žertováni bakchické i. most i, jako by sám Dionýsos byl přítomen a spolu táhl I hun veselém průvodu. i ilyž, konečně přišel do královského paláce v Gedrósii, zase ■ inprával vojsku povyraženi a pořádal slavnosti. Vypráví se, že o* přihlížel závodům sboru sám opilý a jeho miláček Bagóas že i vil tancem, polom ozdoben prošel divadlem a usedl si vedle m ho Když. m Makedoňané viděli, tleskali, křičeli a vyzývali ho, F|by ho políbil, až ho skutečně objal a políbil, Zde k němu dorazil Ncarchos s těmi, kdo ho provázeli, ľ ušil se tim, vyslechl zprávu o plavbě a rozhodl se sám plout cl kým loďstvem po F. u fiatu, potom objet Arábii a Afriku i lléraklovými sloupy vploul do Středozemního moře. V Thap-|nku se stavěly rozmanité lodi a odevšad byli shromažďováni námořníci a kormidelníci. Ale výprava do nitra Asie, jež byla tak obtížná, jeho poraněni u Mailů, záhuba branné moci, jež byla líčena jako příliš veliká, podnítila, poněvadž se nevěřilo, že by se zachránil, poddané národy k odbojům, a velitelům a satrapům byla příčinou mnohé nespravedlnosti, vydírání a násil i, Vůbec byla celá říše zmítána pokusy o převrat. Vždyť se i Olympias a Kleopatra znesvářily s Antipatrem a rozdělily se o vládu: Olympias st vzala Épeiros, Kleopatra Makedonii. Kdyžto Alexandr uslyšel, prohlásil, že si jeho matka vybrala lépe, neboť Makedoňané asi nesnesou, aby jim kralovala žena. Proto poslal Nearcha opět na moře, rozhodnut celé pobřeží naplnit válkou, a sám se jal postupoval dolů do Asie a trestal ničemné velitele. Jednoho z Abůlitovýeh synů, Oxyarta, sám zabil vlastní rukou kopím, A poněvadž Abúlites nepřichystal nic z potřebných potravin, nýbrž přivezl mu jen tři tisíce talentů ražených peněz, poručil předhodit to stříbro koním. A když se ho nedotýkali, řekl Abůlitovi: „Co je nám tedy plátno to, cos nachystal?" a vsadil Abúlita do žaláře. 69 Když byl v Persidě, vyplatil především ženám po oIm \ t lém penízi, jako dřívější králové, kdykoli přišli do Pcrsiď ve zvyku dávat každé ženě po jednom /.laťáku. Proto pr\ kteři ukázali v Persidě jen zřídka, Ochos pak ani jednou, um pro své skrblictví vyobcoval ze své otčiny. Potom nalezl Kýrův hrob vyloupený a dal zabit toho, kdo \u nepravost provedl, ačkoli byl viník člověk z Pelly, jménem Pul ■ machos a náležel mezi lidi nijak bezvýznamné. Když přečetl na pis na hrobě, dal jej vyrýt i po řecku. Znél takto: „CUmYi nechť jsi kdokoli a přicházíš odkudkoli - neboť že přijdeš, vlrfl —, já jsem Kýros, jenž získal Peršanům vládu. Přej mi tedy ten to kousek země, jenž skrývá mé tělo." Ta slova Alexandra velnu dojala, když pomyslil na nejistotu a proměnlivost všeho. Zde to také bylo, co si Kalanos, když trpěl nedlouhý čas bo« lestmi v břiše, vyžádal, aby byla pro něho postavena hranicí, Byl k ni dopraven na koni, pomodlil se a pokropil, ustřihl si j«» ko obétinu něco vlasu, a zatímco vystupoval na hranici, loučil 1« s přítomnými Makedoňany a vybízel je, aby se ten den veselili a opili s králem; jeho že za krátký čas uvidí v Babylóně. Po těch* to slovech ulehl, zahalil se a nepohnul se, když se oheň hlizil. nýbrž setrvával v poloze, v níž ulehl, a obětoval se podle zvyku tamějších mudrců přejatého po otcích. Totéž učinil o mnoho let později jiný Ind z Caesarovy družiny v Athénách; dodnes se tam ukazuje takzvaný Indův náhrobek. 70 Když se Alexandr vzdálil od hranice, shromáždil mnohé ze svých přátel a vojevůdců k večeři a uspořádal závody v pití čistého vína; jako základ položil věnec. Promachos, jenž vypil nejvíce, to dotáhl až na čtyři choy; dostal za to vítěznou cenu, věnec v ceně jednoho talentu, ale přežil to jen tři dny. Z ostatních, jak praví Chares, kteří se piti zúčastnili, jich zemřelo jedenačtyřicet tak, že se po opilosti dostavila silná zimnice. Potom strojil v Súsách svým druhům svatbu. Sám si bral za ženu Dareiovu dceru Stateiru a rozdílel nejurozenéjši dívky svým nejlepšim lidem. Společně také vystrojil krásnou svatební hostinu pro ty Makedoňany, kteří se oženili už předtím. Přitom prý bylo pozváno k jídlu devět tisíc lidí a každý dostal stříbrnou číši na úlitby. Ještě jinak se Alexandr ukázal neobyčejně skvěle, zvláště zaplatil sám věřitelům misto dlužníků, takže celkový náklad dostoupil výše deseti tisíc talentů bez sto třiceti talentů. Ale když se dal jednooký Antigenes zapsat podvodně jako nMik. přivedl si kohosi, jenž se vydával za jeho věřitele, k výři ii ni inu stolu a splatil mu peníze, a potom byl usvědčen ze lži, i . .i rozhněval, vyhnal ho ode dvora a zbavil ho velitelství. VI- Antigenes byl skvělý bojovník. Ještě když se jako mladík i llippem zúčastnil obléhání Perinthu, zasáhl ho šíp vržený ka-i ipultou do oka, ale když mu chtěli střelu vytáhnout, nechtěl to (Mipustit a neustal v bojí, dokud náporem neodrazil nepřátele i n .'.ílinal je do městu Nesl tedy tenkrát svou hanbu velmi těž-01 a bylo zjevné, že si ze zármutku a těžké mysli něco udělá. Toho se král obával, proto upustil od hněvu a nařídil mu, aby si peníze ponechal, l Oněch třicet tisíc chlapců, jež ponechal, aby se cvičili ii učili, se ukázalo tělesně zdatnými a ve způsobech slušnými, ii nadto projevili podivuhodnou zručnost a hbitost ve válečných cvicích, Alexandr sám měl z toho radost, ale Makedoňanů se (mocnila nevole a obava, že si jich král bude méně všímat. Proto také, když posílal nemocné a zmrzačené k moři, říkali, že je to zpupné a hanebné jednáni, využiMi lidí, a teď je s hanbou odkládá mezi brak a pohazuje jejich otčinám a rodičům ne v takovém stavu, jak je přijal, Vybízeli ho, aby tedy propustil všechny Makedoňany a všechny pokládal za nepotřebné, když má ty mladé válečné tanečníky, s nimiž může jit a dobývat světa. Alexandr sám byl velmi rozezlen. Trpce jim v hněvu vyčinil, odehnal je od sebe, stráže svěřil Peršanům a z těch ustanovil své tělesné strážce a dvorní sluhy. Když Makedoňané viděli, jak jej Peršané doprovázejí, kdežto oni jsou od něho vzdalováni a stíháni potupou, začali se pokořovat. Uvažovali o tom a shledávali, že by byli žárlivosti a hněvem téměř zešíleli. Nakonec se vzchopili, beze zbraně a jen v chitónech kráčeli k Alexandrovu stanu, s křikem a pláčem se mu vydávali a žádali ho. ahy s nimi naložil jako se Špatnými a nevděčnými lidmi. Ale on je k sobě nechtěl připustit, ač se už obmékčoval. Oni však neustoupili, nýbrž dva dny a dvě noci vydrželi stát před stanem, bědovali a nazývali ho svým pánem. Třetího dne k nim Alexandr vyšel, a když je uviděl tak ubohé a pokořené, dlouho plakal. Potom jim mírně vyčinil, laskavě k nim promluvil a propustil neschopné, když je napřed obdaroval. Antipatrovi napsal, aby měli na všech závodech a ve všech divadlech Čestné místo a seděli ověnčeni. Osiřelé syny mih přijal jako žoldnéře do svých služeb. 72 Když přisel do Ekbatan v Médii a vyřídil nalélun i opět se věnoval divadlům a slavnostem, neboť mu přišlo / Ri i ka tři tisíce umělců. V těch dnech právě Héfaistiůn trpči horečkami, lakti ml,ni, člověk a voják nebyl spokojen s přísnou dietou. Jakmile led\ |i ho lékař Glaukos odešel do divadla, pustil se do snídaně, pop m' .'4. se dal k žertvč donést ven a v prudké horečce vykonal JÉK; poručil, aby nej vyšší velitelé pobývali na dvoře a taxiar-i liové a pentakosiarchové nocovali venku. Ihie 25. se dal přepravit do protější části paláce a trochu si im pal; horečka nepolevila. A když k němu přišli velitelé, ne-.....Id mluvit. 1'ndohně dne 25. daisia, Proto se také Makedoňanům zdálo, už je mrtev, přišli ke vchodu, pokřikovali a hrozili královské ilmžlnr, až si vynutili přístup. Když jim byly dveře otevřeny, i i h všichni po jednom, jen v chitónech, kolem jeho lůžka ilešli. Toho dne byli posláni Pýthón a Selcukos se svou druží-m m do Sarapidova chrámu a tázali se, maji-li tam dopravit Ale-mdra. Ale bůh prohlásil, aby ho nechali, kde je. I >nc 28. daisia kvečeru skonal. Většina z toho je doslova zapsána v úředním deniku. Na otravu v té chvíli nepomyslil nikdo. Teprve šestého roku potom prý Olympías dostala udání, mnoho lidí zahubila a pozůstatky bila ten byl již mrtev dala vyhodit z hrobu, poněvadž prý on nalil Alexandrovi jedu. Ti, kteři tvrdí, že Antipatrovi poradil k tomu činu Aristoteles a on že vůbec zaopatřil jed, se odvoláva-1» na to, co vypráví jakýsi I Lignothemis, ĺi ten prý to slyšel od krále Antigona. Ten jed prý byla studená ledová voda ze skály u Nónakridy: tu prý, jemnou jako rosa4, zachycují a uchovávají v oslím kopytě — neboť řádná jiná nádoba prý jí nemůže uchovat, nýbrž všemi proniká pro svou chladnost a ostrost, Ale většina badatelů pokládá celé to vyprávění o otravě za holý výmysl. Nemalým důkazem toho jim je, že když se jednotliví velitelé po mnoho dní mezi sebou svářeli, ležela Alexandrova mrtvola neošetřena v dusné a horké krajině a neobjevilo se na ní žádné takové znamení, nýbrž zůstala čistá a svěží. Rhóxané byla tenkrát těhotná, proto si jí Makedoňané velice vážili. Ale protože byla velmi žárlivá na Stateiru, ošálila ji jakýmsi fingovaným dopisem, jímž ji přiměla, aby přišla: pak ji přivedla do paláce, zabila ji i s její sestrou, mrtvoly uvrhla do studne a zasypala, Perdikkas o tom věděl a pomáhal jí. Ten totiž ihned nabyl největší moci, neboť s sebou vláčel Arrhidaia jako štatistu královské vlády. Byl to syn Filinny, Ženy nízkého původu a nevěstky, a neměl v pořádku rozum pro tělesnou chorobu, jež však na něj nepřišla sama od sebe. Když byl ještě docela ma- Iv. projevovaly se prý u neho prijemné a nijak neušlechlilé nuu soby, ale potom prý mu OJympias ublížila jedem a jeho ioxuH byl zničen. Gaius Caesar (Začátek životopisu se nedochoval) Když se stal Sulla ve státě pánem, snažil se přimet Caesa-■ i se odloučil od své manželky Cornelie, dcery Cinny, jenž byl dříve samovládcem; ale poněvadž toho nemohl ani sliby ani 1 rosbami dosíci, zabavil její věno. Avšak vlastni příčinou nepřá-ÍpInIví mezi Caesarem a Sullou bylo příbuzenství s Mariem, ne-buf lulia, sestra Caesarova otce, byla provdána za staršího Marii, a Marius mladší byl její syn, a tedy Caesarův bratranec. Zpočátku při hromadném vraždění a přílišné zaměstnanosti lulia Caesara přezíral, ale on se s tím nespokojil, nýbrž před-utoupil před lid, aby se ucházel o kněžský úřad, aěkoli tehdy nedosáhl ještě ani jinošského víku, Sulla se mu však postavil na odpor a způsobil, že při volbě propadl. Když pak pomýšlel na to zahubit jej, říkali někteří, že nemá důvod zabíjet tak mladičkého chlapce; ale Sulla prohlásil, že oni nemají rozum, nevidi-li. že v tom chlapci vězí více než jeden Marius. Když byl ten výrok donesen Caesarovi, dlouho se skrýval; put Lilová l se po sabinském území. Polom však ho jednou v noci nemocného přenášeli do jiného domu a padl do rukou Sullo wch vojáků, kteíi prohledávali ty krajiny a /chytávali ukryté. Jejich velitele Cornelia získal dvěma talenty a byl propuštěn; potom odešel ihned k moři a odplul do tíithýnie ke králi Niko-mcdovL Pobyl však u něho jen krátký čas. Když plul od něho, byl u ostrova Farmakússy zajat piráty — li již tenkrát brázdiH moře velkými loďstvy a nesčetnými plavidly. 2 Když od něho piráti nejprve žádali dvacet talentů výkupného, vysmál se jim, že nevěd i, koho chytili, u sám jim nabídl, že lim dá padesát talentů. Potom rozeslal několik členů své družiny do různých měst, aby zaopatřili peníze, a byl zanechán sám s jediným přítelem a dvěma sluhy mezi nejkrvelačnějšími lidmi, Kiliky. Přece však s nimi jednal tak opovržlivě, že kdykoli se chystal k odpočinku, posílal k nim a nařizoval jim, aby byli zticha. Pobyl u nich třicet osm dní, nikoli jako jejich vězeň, ale jako by oni byli jeho tělesná stráž, a bez všeliké bázně si s nimi